ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 53Ad 14/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně M. S., bytem P., Č. 621, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne č.j. X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou dne Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutím žalované č. I, č.j. X o zvýšení starobního důchodu podle 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a proti rozhodnutí II, č.j. X ze dne , jímž byl žalobkyni zvýšen starobní důchod podle 34 odst. 4 a 56 odst. 1 písm. d) a b) zákona. Žalobkyně považuje rozhodnutí za nesprávné proto, že nebyla uznána výše jejího výdělku za roky Dodatečně byla zohledněna hrubá mzda za měsíc září 1991 a v archivu dohledaný evidenční list důchodového pojištění za období říjen až listopad Z těchto podkladů lze usoudit, že v uvedené době byla výše mzdy téměř shodná. Není v možnostech žalobkyně písemně dokladovat další období a nebylo vzato v úvahu navržené prohlášení svědků.

2 Pokračování Ad 14/2016 Měla jediného zaměstnavatele, s. p. Potraviny Prachatice. Pro výpočet starobního důchodu neměla žalovaná k dispozici evidenční listy s výdělky. Žalobkyni se podařilo dohledat několik dokumentů, které pak vedly ke zvýšení starobního důchodu. V prodejně zaměstnavatele působila s dalšími dvěma prodavačkami, z jejich přiznání základní mzdy lze vyvodit výši platu žalobkyně. Uzavírá se, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že rozhodnutím č. I byl zvýšen důchod žalobkyně po zápočtu dodatečně prokázaného vyměřovacího základu namísto dříve započtených vyloučených dob pro výpočet osobního vyměřovacího základu. Rozhodnutím II byl starobní důchod zvýšen podle 34 odst. 4 zákona po zápočtu doby výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na starobní důchod. Nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na započtení vyměřovacího základu v celém období jejího zaměstnání, protože ten není prokázán. V rekonstruovaném evidenčním listě důchodové zabezpečení ze dne byly potvrzeny výdělky žalobkyně částečně za roky 1991 a 1992, které se podařilo dohledat. Výdělky v období od do a od do nebyly prokázány, a tudíž nemohly být potvrzeny na evidenčním listě. Ustanovení 85 odst. 5 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění, umožňuje výjimečně prokázat pouze chybějící doby pojištění, nikoli výdělky. Svědecky věrohodně prokázat výši výdělků za delší časový úsek je z podstaty věci téměř nemožné, a proto zákon umožňuje neznámý výdělek nahradit vyloučenou dobou. Z příjmů zastupujících kolegyň výši mzdy dovodit nelze. Ta sice mohla být stejná, ale i jiná. K věci samé žalovaná uvedla, že starobní důchod byl žalobkyni přiznán od ve výši Kč při zhodnocení 27 roků doby pojištění. Nebylo zhodnoceno období let od do a od do , protože doba zaměstnání ani výdělky nebyly doloženy. Po doložení dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřeného dne ke dni bylo novým rozhodnutím z započteno plně období od do po zhodnocení 41 roků pojištění a důchod byl přepočten na částku Kč. Pro neprokázání výše výdělků za krok 1986 až 1992 byla tato doba pro výpočet výše důchodu vyloučena podle 16 odst. 4 zákona. Žalobkyně v březnu 2016 doložila výplatní pásky za září 1991 se žádostí o došetření vyměřovacích základů za uvedené období. Po šetření v archivech a soukromých spisovnách byla provedena rekonstrukce evidenčního listu důchodového zabezpečení s hrubými výdělky za září 1991 a říjen a listopad Byl vyhotoven nový osobní list důchodového pojištění, na základě kterého byl starobní důchod upraven zpětně od na částku Kč měsíčně. Namísto 3 měsíců vyloučených dob byl započten skutečně dosažený výdělek. Dále došlo k úpravě starobního důchodu podle 34 odst. 4 zákona za dva roky další výdělečné činnosti při pobírání starobního důchodu. Vyloučenými dobami pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu jsou doby, kdy pojištěnec získal doby zaměstnání ve smyslu 13 odst. 1 zákona, nelze-li zjistit výši jeho hrubého výdělku podle 16 odst. 3 věta první. Zákon ve svém ustanovení 16 odst. 3 a 4 výslovně neřeší problematiku nezjistitelných vyměřovacích základů za doby pojištění získané před rokem Nesplnění povinnosti zaměstnavatele žalobkyně nelze zhojit tím, že při stanovení výše starobního důchodu budou zohledněny vyměřovací základy spoluzaměstnankyň. Se zřetelem k ustanovení 6 odst. 4 písm. u) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení byl vyhotoven evidenční list důchodového pojištění. Žalovaná tento list z úřední povinnosti

3 Pokračování Ad 14/2016 nepřezkoumává a případné pochybnosti o správnosti údajů nelze odstranit dokazováním v rámci tohoto přezkumného řízení, ale ve správním řízení vedeném u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení podle 6 odst. 4 písm. b) bod 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalovaná při výpočtu vyměřovacích základů musí vycházet pouze z vyměřovacích základů v období, ve kterém pojištěnec byl prokazatelně poplatníkem pojistného na důchodové pojištění. Podle 85 odst. 5 zákona plyne, že při prokazování vyměřovacích základů není možné použít tytéž podpůrné důkazní prostředky jako při doložení samotné doba pojištění. Účelem tohoto ustanovení je doložit účast na důchodovém pojištění za dobu získanou v minulosti často s odstupem řady desítek let, protože zákonodárce si byl vědom skutečnosti, že po dlouhé době je často problematické předložit příslušné evidenční listy. Dále se poukazuje na to, že při výpočtu starobního důchodu by zásadně neměly být do rozhodného období zahrnuty kalendářní roky před rokem K důkaznímu návrhu prohlášeními dvou bývalých kolegyň nelze přihlédnout, protože s odstupem času nelze věrohodně a spolehlivě prokázat skutečnou výši příjmů žalobkyně. To se vztahuje i na platební výměr kolegyně žalobkyně. Známé údaje o dosaženém příjmu za 3 měsíce automaticky neznamenají totožný příjem za každý jednotlivý měsíc. Nelze zjistit, zda pojištěnec pracoval každý měsíc, nečerpal-li neplacené volno či nemocenské, zda bylo odváděno pojistné a v jaké výši. V zájmu předejití poškození pojištěnce se doba, za kterou se nepodařilo výdělek zjistit, vylučuje. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobkyně podala žádost o úpravu výše starobního důchodu jednak z důvodu, že jí nebyl starobní důchod přiznán ve výši, v jaké jí náleží, jednak pro souběh výdělečné činnosti současně s pobíráním starobního důchodu. Starobní důchod žalobkyni byl původně přiznán rozhodnutím ze dne od , kdy žalobkyně dosáhla důchodového věku. Bylo vycházeno z toho, že žalobkyně dosáhla 27 let pojištění, protože nebyly k dispozici evidenční listy důchodového pojištění dokládající dobu pojištění. Dalším rozhodnutím ze bylo započteno i období původně nedoložené se zřetelem k dohodě o rozvázání pracovního poměru ke dni , ve které se uvádí, že pracovní poměr byl mezi účastníky s.p. Pramen a žalobkyní navázán dne Evidenční listy důchodového pojištění se vztahují k létům 2008 až 2013, je doložena doba evidence žalobkyně u úřadu práce a pojištění žalobkyně jako osoby samostatně výdělečně činné. Okresní správa sociálního zabezpečení v Prachaticích vyhotovila postupem podle 6 odst. 4 písm. u) zák. č. 582/1991 Sb., v novelizovaném znění, evidenční list důchodového pojištění za roky 1986 až V evidenčním listě se uvádí celoroční zaměstnání za jednotlivé uvedené roky, hrubý výdělek je uveden v roce 1991 v částce Kč, v roce 1992 se pak uvádí hrubý výdělek Kč. K tomu se uvádí, že hrubé výdělky za uvedené měsíce od do a od do , viz výklad MPSV. Rozhodnutím I z byl starobní důchod žalobkyně zvýšen od na částku Kč a ten byl podle příslušných předpisů valorizován. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobkyni byl započten vyměřovací základ prokázaný za období,

4 Pokračování Ad 14/2016 které bylo dříve pro výpočet osobního vyměřovacího základu vyloučeno. Ke zvýšení důchodu došlo postupem podle 56 odst. 1 písm. b) zákona. Rozhodnutím II byl žalobkyni od zvýšen starobní důchod na částku Kč s odkazem na 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Ve výroku se dále uvádí valorizace důchodu. Ke zvýšení starobního důchodu bylo přistoupeno se zřetelem k výdělečné činnosti trvající po zákonem stanovenou dobu současně s pobíráním starobního důchodu. Proti těmto rozhodnutím žalobkyně podala námitky spočívající v nezapočtení vyměřovacího základu v celém období zaměstnání žalobkyně u s. p. Pramen Prachatice. Uvedla, že žádá zohlednění vyměřovacích základů na základě rekonstrukce evidenčních listů důchodového pojištění ze dne K podpoře návrhu lze doložit svědecké výpovědi kolegyň, které žalobkyni v zaměstnání zastupovaly a měly tudíž přehled o výdělcích žalobkyně. Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, co se rozumí vyměřovacím základem pojištěnce podle 16 odst. 3 věta první zákona a tím, co představuje vyloučené doby podle 16 odst. 4 věta první zákona V rekonstruovaném evidenčním listu důchodového zabezpečení jsou uvedeny výdělky žalobkyně za části roků 1991 a 1992, které se podařilo došetřit. Na základě rekonstruovaného evidenčního listu byl starobní důchod přepočítán. Ve zbytku období bylo vycházeno z vyloučené doby, takže osobní vyměřovací základ žalobkyně není těmito chybějícími vyměřovacími základy rozmělněn. Podle 85 odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení lze k prokázání doby pojištění použít čestného prohlášení nejméně dvou svědků a žadatele o důchod nebo úpravu důchodu, nelze-li tuto dobu prokázat jinak. Takovým způsobem nelze prokázat věrohodně výdělky, a proto se neznámý výdělek nahrazuje vyloučenou dobou. Výdělek nelze prokázat svědeckými výpověďmi kolegyň, kdy ty dostávaly svoji mzdu, avšak ta mohla, ale nemusela být stejná. Rozhodnutím č. II došlo na základě rekonstruovaného evidenčního listu k úpravě důchodu zvýšeného rozhodnutím č. I postupem podle 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění za dobu výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení byla učiněna rozhodnutí o námitkách, která směřovala proti dvěma rozhodnutím žalované, jednak proti rozhodnutí, jímž byl upraven starobní důchod, který byl žalobkyni vyplácen v nižší částce, než jaký jí náleží, jednak proti rozhodnutí, kterým byl takto stanovený starobní důchod zvýšen pro souběh pojištění s pobíráním starobního důchodu. Rozhodnutí I žalobkyně považuje za nesprávné, protože nebyla uznána výše výdělku žalobkyně za roky 1986 až Vyměřovacím základem pojištěnce se podle 16 odst. 3 věta první zákona o důchodovém pojištění za dobu před považuje hrubý výdělek stanovený podle předpisů platných před tímto datem. Žalobkyně v uvedeném období působila v pracovním poměru u s. p. Pramen v Prachaticích. Evidenční listy důchodového pojištění tato organizace žalované nedoložila. Okresní správa sociálního zabezpečení v Prachaticích vyhotovila rekonstruovaný evidenční list důchodového pojištění podle 6 odst. 4 písm. u) zák. č. 582/1991 Sb., v novelizovaném znění a toto období od roku 1986 do roku 1992 zahrnula celé do doby pojištění. Hrubé

5 Pokračování Ad 14/2016 výdělky jsou však uvedeny pouze za dobu tří měsíců, přičemž jeden patří do roku 1991, další dva do roku výpočtový základ upravuje 15 a násl. zákona o důchodovém pojištění, přičemž v 16 odst. 4 zákona se uvádí, jaké doby jsou dobami vyloučenými. Těmi před , přičemž roky 1986 až 1992 spadají právě před toto datum, jsou doby, které byly podle tehdy platných právních předpisů vyloučeny při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku a doby uvedené pod písmenem j). Po jsou takovými dobami mimo jiné doby, kdy pojištěnec byl poplatníkem pojistného, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů. Dále je zapotřební vzít v úvahu ustanovení 13 odst. 1 zákona o tom, že za dobu pojištění se považují též doby zaměstnání získané před podle předpisů platných před tímto dnem. Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že žalobkyně byla od roku 1986 do roku 1992 pojištěna pro účely důchodového pojištění a jestliže z této doby nejsou doloženy hrubé výdělky, je nezbytné tuto dobu nahlížet jako dobu vyloučenou pro účely stanovení výpočtového základu. Je tomu tak i z toho důvodu, aby doložený hrubý výdělek nebyl rozmělněn do celého období s neúplnými údaji významnými pro výpočet důchodu. Hrubé výdělky nad uvedené tři měsíce v létech 1991 a 1992 doloženy nejsou, a proto nebylo možno žádné nedoložené hrubé výdělky uznat a uvažovat s nimi po celé toto období. Z údajů získaných za tyto tři měsíce nebylo možno vycházet a stanovit obdobný hrubý výdělek pro roky případně měsíce, ve kterých nejsou žádné údaje o výši hrubých výdělků. Nelze vycházet z toho, že v létech 1991 a 1992 mohla být výše hrubých výdělků téměř shodná, protože to zákon neumožňuje. Kromě toho není známo, v jakém rozsahu žalobkyně pobírala například nemocenské dávky, protože dočasná pracovní neschopnost představuje a v konkrétním období představovala vyloučenou dobu. Pro souzenou věc je rozhodné, že doba pojištění byla na základě rekonstruovaného evidenčního listu důchodového pojištění uznána a zahrnuta do doby pojištění pro výpočet starobního důchodu. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, umožňuje čestnými prohlášeními nejméně dvou svědků a žadatele o důchod nebo o úpravu důchodu prokázat dobu pojištění. Prokázat takovým způsobem výši hrubého výdělku zákon nepřipouští. Žalovaná proto postupovala zcela souladně s 85 odst. 5 zákona, jestliže prohlášení svědků právě za účelem prokázání hrubých výdělků neprovedla a takový důkaz nepoužila pro úpravu výše starobního důchodu. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlila, že výslechem svědků hrubé výdělky dokazovat nelze již se zřetelem k časovému odstupu mezi konkrétním obdobím a dobou rozhodování. Pro účely stanovení hrubého výdělku žalobkyně nemohou být využity ani doklady o příjmu H.K., protože ty se dotýkají právě této zaměstnankyně a mohou tu být rozdíly nejen ve výši příjmů, ale též například v rozsahu vyloučených dob podle tehdy platných právních předpisů, kdy takovou dobou je mimo jiné doba dočasné pracovní neschopnosti. V době přiznání starobního důchodu v roce 2011 bylo nejprve vycházeno z 27 let pojištění právě vzhledem k tomu, že nebyly doloženy evidenční listy důchodového pojištění za celé období, kdy žalobkyně působila v s. p. Pramen Prachatice. Ještě v roce 2011 došlo k úpravě výše důchodu právě poté, co žalobkyně doložila pracovní smlouvu pokrývající období od do Při výpočtu důchodu pak bylo vycházeno z doby pojištění v délce 41 let. Při rozhodování o úpravě starobního důchodu bylo vycházeno z rekonstruovaného evidenčního listu důchodového pojištění a tam uvedených údajů. Ty se vztahovaly k době pojištění a dohledaného hrubého výdělku za tři měsíce. Nezbývá než zopakovat,

6 Pokračování Ad 14/2016 že při stanovení hrubého výdělku žalobkyně nelze vycházet z platových výměrů dalších dvou prodavaček, byť úvahou lze dovodit, že příjem žalobkyně v plném pracovním úvazku mohl činit dvojnásobek platu H.K a v podstatě mohl odpovídat údajům zjištěným ze mzdového listu a dohledaného evidenčního listu. Současně však nemusí být vyloučeno, že jde o platový výměr na plnou pracovní dobu, kdy k úpravě výše mzdy mohlo dojít po úpravě rozsahu pracovního úvazku. Soud nesdílí názor, žalobkyně, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Napadené rozhodnutí se opírá o údaje uvedené ve spise a doložené žalobkyní. K danému období se vztahuje evidenční list důchodového pojištění vyhotovený podle 6 odst. 4 písm. u) zákona a z takto uvedených údajů je žalovaná povinna vycházet. Nezbývá než zopakovat, že svědecky lze prokazovat pouze dobu pojištění, zákon neumožňuje takovým způsobem prokazovat hrubé výdělky a neumožňuje stanovit hrubé výdělky odhadem podle hrubých výdělků zaměstnanců působících v obdobném pracovním zařazení. Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Nesprávné není ani rozhodnutí opírající se o ustanovení 34 odst. 4 zákona. Tímto rozhodnutím byl důchod žalobkyně zvýšen pro souběh výděleční činnosti s plným pobíráním starobního důchodu. Za každých takto odpracovaných 360 dnů byl důchod zvýšen o 0,4 % (0,8 % za dvě taková období) výpočtového základu. Přitom pro výše uvedené důvody bylo nezbytné vycházet z výpočtového základu vyměřeného starobního důchodu. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

7 Pokračování Ad 14/2016 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová Krajský soud v Českých Budějovicích dne 6. března 2017 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.