Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny. Vliv změny volebního systému na systém politických stran. Informační podklad č. 1.

Transkript

1 Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut Vliv změny volebního systému na systém politických stran Informační podklad č Zpracoval: Mgr. Štěpán Pecháček červen 1999

2 2 Vliv změny volebního systému na systém politických stran Obsah: I. Vliv volebního systému na stranické spektrum II. Raevův index fragmentace III. Laaksův-Taageperův efektivní počet stran IV. Možné modifikace volebního systému v ČR V. Vliv použití různých volebních dělitelů na počty mandátů jednotlivých stran v Brněnském kraji - případová studie VI. Příklad změny volebního systému v Itálii VII. Příklad změny volebního systému v Izraeli VIII. Příloha č. 1 - Výsledky voleb do PSP ČR z června 1998 přepočtené podle d Hondtova dělitele, kdy je volební obvod VÚSC IX. Příloha č. 2 - Výsledky přepočtené podle jednotlivých okresů při využití d Hondtova dělitele V poslední době se v České republice hovoří o potřebě změny volebního systému. Výsledkem této změny má být stabilizace politického systému, zmenšení roztříštěnosti politické scény a možný přechod od koaličních vlád k vládám jednobarevným, na rozdíl od dnešní situace však k vládám s většinou v Poslanecké sněmovně, popřípadě k vládám koaličním s menším počtem stran. Navrhované změny - jiný způsob přepočtu volebních výsledků, zmenšení počtu poslanců v Poslanecké sněmovně či zvětšení počtu volebních obvodů mohou mít různé efekty. Při hodnocení navrhovaných změn je proto třeba vzít v úvahu všechny možné efekty, které by tyto změny přinesly.volební systém nesmí být chápán jako izolovaná entita, protože z určitého pohledu může být určujícím faktorem pro konstrukci stranického spektra. Vliv volebního systému na stranické spektrum V zásadě existují dva základní volební systémy, které jsou všeobecně známy 1 : většinový poměrného zastoupení Každý z těchto systémů má několik modifikací. U většinového je to jednokolový systém, kdy se vítězem stává ten, kdo získá prostou většinu hlasů 2, nebo dvoukolový, kdy se stanoví pravidlo pro postup do druhého kola a podmínky pro dosažení vítězství 3. Případné zavedení většinového volebního systému však v našem případě znamená změnu ústavy a to nejenom pro volby do PS, ale následně také 1 Pro účely této práce ponechávám stranou různé modifikace jako např. Irský nebo Australský systém. 2 Tento systém je používán ve Velké Británii. V České republice je také znám jako first-past-the-post nebo vítěz bere vše. 3 Tento systém je využíván v České republice pro volbu do Senátu Parlamentu ČR. Ukázkovým příkladem dvoukolového systému je ovšem Francie.

3 3 pro volby do Senátu. Je otázka, do jaké míry najdou politické strany společnou vůli k takovéto změně. Je zde však ještě jiná možnost - modifikace stávajícího systému poměrného zastoupení. 1. U poměrného zastoupení se jako velice důležitá modifikace ukazuje systém přepočtu hlasů, popř. stanovení omezující klauzule pro vstup do parlamentu. Jako příklad můžeme uvést Polsko - v roce 1990, kdy nebyla zavedena omezující klauzule, byl index fragmentace 0,942 a index efektivního počtu stran 13,9 4. Po zavedení omezující klauzule a změně systému přepočtu hlasů na d Hondtův 5 systém se po volbách v roce 1993 index fragmentace snížil na 0,743 a index efektivního počtu stran na 3, V České republice se při stanovování počtu mandátů pro jednotlivé politické strany využívá tzv. Hagenbach - Bischoffovy metody s využitím Droopova čísla. Tento systém umožňuje maximální možné poměrné zastoupení politických stran, které přestoupí pětiprocentní omezující klauzuli. V praxi to znamená, že pro získání nadpoloviční většiny v Poslanecké sněmovně stačí méně jak padesátiprocentní zisk odevzdaných voličských hlasů ve volbách 7. Teoreticky existují čtyři metody tzv. volebního inženýrství, které ovlivňuje jak politický systém, tak strukturu jednotlivých stran: 1. zvýšení/snížení omezující klauzule pro vstup do parlamentu. V případě zachování ostatních faktorů vede obecně snížení klauzule k větší roztříštěnosti parlamentního stranického zastoupení, naopak zvýšení kvóty vede ke snížení indexu rozpadu. 2. zvětšení/zmenšení volebních obvodů. U zmenšení volebních okrsků na úroveň 1:2 k počtu volených mandátů (tj. že z jednoho volebního obvodu jsou voleni dva zástupci) se dá hovořit o jisté formě kvazivětšinového systému. Naopak vymezení jediného volebního obvodu územím státu zvyšuje proporcionalitu zvětšení/zmenšení počtu volených zástupců. Důsledky tohoto kroku jsou jasné: počet zástupců politických stran je úměrný počtu volených poslanců. 4 Postup získání obou indexů je popsán v následující části práce. 5 Princip d Hondtova systému je popsán v části zabývající se systémy volebních dělitelů. Jiný přepis je také D Hondtův dělitel nebo systém. 6 Podle: Michal Kubát: Politická scéna v Polsku a volby 1997, in: Parlamentní zpravodaj č. 12 ročník IV Tento efekt má však i většinový systém. Přepočteme-li např. volební výsledky všeobecných voleb v roce 1987 (výsledky podle: Mark Kesselman:European Politics in transition, Massachusetts, 1989) ve Velké Británii zjistíme, že mezi procentem odevzdaných hlasů na celostátní úrovni a procentem získaných mandátů je nepoměr: Strana Počet mandátů % získaných hlasů na % získaných křesel celostátní úrovni Konzervativci Labouristé Liberálové Velšská/Skotská národní strana Komunisté Severní Irsko Opět však záleží na dalších faktorech, např. na existenci omezující klauzule.

4 4 4. změna systému přepočtu volebních výsledků. V případě využití Hagenbach - Bischoffovy formule, popř. imperiálního čísla, či dokonce tzv. italské konstanty dochází ke zvětšení vlivu menších politických stran. Naopak při přechodu k tzv. d Hondtovu děliteli se zvyšuje vliv vítězné strany. Záleží ovšem na velikosti volebních okrsků. Vezmeme-li v úvahu současný stav v České republice, neměl by přechod k d Hondtovu děliteli větší vliv na zastoupení jednotlivých politických stran. V případě zmenšení volebních okrsků by však mohlo dojít k radikálnímu omezení počtu stran v parlamentu. Lijphart 9, stejně jako např. Duverger 10, dokazuje, že volební systém má vliv na systém politických stran: většinový jednokolový systém vede ve většině případů k vytvoření bipartismu 11 - např. Spojené království, kde je vliv třetí strany - Liberálních demokratů tímto systémem omezen. Procento získaných hlasů je větší než počet získaných mandátů. Tento systém tak jednoznačně zmenšuje reprezentativnost politického zastoupení ve smyslu odrazu rozložení názorů ve společnosti. většinový dvoukolový systém vede k zachování většího počtu stran, které se však sdružují do větších seskupení. Dvě strany však zůstávají dominantní. Je ovšem nutná užší spolupráce programově blízkých politických stran. Tato skutečnost také ovlivňuje proces vytváření případných koalic po volbách. Vítězství jedné politické strany je podmíněno spoluprací s jinou stranou nebo jinými stranami. systém poměrného zastoupení může mít velké množství modifikací, záleží na systému rozdělování mandátů. Duverger také prokázal, že poměrný systém vede k vytvoření vnitřně pevných a ukázněných politických stran. Umožňuje však také vznik masových politických stran. Strany pohybující se v rámci většinového systému jsou vnitřně daleko více strukturované a fragmentované, což vede k přirozenému vzniku frakční politiky. Raeův index fragmentace 12 Jedním z ukazatelů hodnotícím efektivnost případné změny volebního systému může být Raeův index fragmentace politických stran v zastupitelském sboru. Princip Raeova indexu spočívá v měření pravděpodobnosti, že dva náhodně zvolení poslanci jsou členy stejné strany. Vypočítáme ho tak, že od jedné odečteme součet druhých mocnin procentuálních zisků jednotlivých politických stran 13. Nulový index znamená, že všichni poslanci jsou členy jedné strany, výsledek rovný jedné znamená, že každý 9 Lijphart: Electoral Systems and Party Systems - a Study of Twenty-seven Democracies, Maurice Duverger: Introduction to Political Parties, Barbara and Roberth North, Používám pojem bipartismus a nikoliv pojem systém dvou stran. 12 viz např. Novák, M.: Systémy politických stran, Praha Počítá se s čísly menšími jak jedna, znamená tok, že zisk např. 40% se pro tento účel převádí do podoby 0,40.

5 5 poslanec je zástupcem jiné politické strany. Čím více se výsledek blíží jedné, tím větší fragmentace, tím větší roztříštěnost politické scény. V roce 1992 byl v České republice index fragmentace 0,79; v roce ,76. Index fragmentace po mimořádných volbách v roce 1998 byl 0,73. Laaksův-Taageperův efektivní počet stran 14 Podobné informace o rozložení politických sil v parlamentu jako Raeův index fragmentace nám může poskytnout Laaksův a Taageperův efektivní počet stran. Pomocí tohoto indexu můžeme získat přehled o vztahu počtu politických stran v parlamentu a poměru jejich velikosti. Efektivní počet stran vypočteme tak, že číslo jedna vydělíme součtem druhých mocnin procentuálních zisků jednotlivých politických stran v parlamentu. 15 V případě, že všechny strany mají stejný počet poslaneckých mandátů, je efektivní počet stran roven dvěma. V České republice byl v roce 1992 efektivní počet stran 4,8; v roce 1996 to bylo 4,15. Po mimořádných volbách v roce 1998 byl Laaksův a Taageperův efektivní počet stran 3,71. Podle těchto dvou ukazatelů se situace v České republice stále více stabilizuje 16. Politiky však vede ke snaze změnit volební systém, a zjednodušit tak stranický systém, především nemožnost konstruktivní dohody mezi některými politickými stranami. Z pohledu fungování politického systému jsou příčiny tohoto zablokování komunikace druhořadé. Jaké tedy mají možnosti a jaký by byl efekt případné změny? Možné modifikace volebního systému v ČR Zákon o volbách do Poslanecké sněmovny může doznat změny již v okamžiku faktické existence VÚSC, kdy bude možno stávající počet volebních obvodů změnit na 14, tedy na počet shodný s počtem VÚSC. Přepočteme-li výsledky voleb v roce 1998 podle d Hondtova dělitele 17, kdy volební obvody jsou totožné s VÚSC, dostaneme následující výsledky 18 : ČSSD získá 82 mandáty (41%), ODS 64 mandáty (32%), KSČM 21 mandátů (10,5%), US 17 mandátů (8,5%) KDU 16 mandátů (8%). Index fragmentace je v tomto případě 0,70485 a index efektivních politických stran 3, Viz opět Novák, M.: Systémy politických stran, Praha Princip zůstává stejný jako v případě Raeova indexu. 16 Blíží se hodnotám, které jsou podle autorů těchto indexů ideální pro politický systém. 17 Při všech následujících výpočtech je ponechána celostátní 5% omezující klauzule pro vstup do Poslanecké sněmovny. I v případě jejího odstranění by však vzhledem k velikosti volebních obvodů a z toho vyplývajícího počtu volených poslanců nedošlo ke změnám. 18 Konkrétní výsledky viz příloha č.1.

6 6 Přepočteme-li výsledky voleb v roce 1998 podle d Hondtova dělitele, kdy volební obvody jsou totožné s územím stávajících okresů, dostaneme následující výsledky 19 : ČSSD získá 102 mandáty, ODS 89 mandátů, KDU 6 mandátů, KSČM 2 mandáty US 1 mandát. Přepočteno na procenta získaných mandátů: ČSSD získává 51%, ODS 44,5 %, KDU 3%, KSČM 1% US 0,5%. Index fragmentace je v tomto případě 0,54085, index efektivnosti politických stran je 2,18. Nejenom, že by v tomto případě šlo sestavit jednobarevnou většinovou vládu, ale prudce také klesají oba sledované indexy. Především index fragmentace se dostává na úroveň výsledků voleb v případě soupeření dvou vyrovnaných politických stran při použití většinového volebního systému. Pravděpodobnost sestavení většinové vlády Dalším vhodným indexem je stanovení technické možnosti sestavení většinové vlády. Tento index je dán výpočtem určujícím pravděpodobnost sestavení většinové vlády s ohledem na vliv nejsilnější strany v parlamentu. Stanovíme ho tak, že procentuální zisk poslaneckých mandátů nejsilnější strany vydělíme počtem stran v zastupitelském sboru. Čím vyšší je výsledek, tím větší pravděpodobnost sestavení většinové vlády 20. V případě České republiky dostaneme od roku 1996 následující indexy: , , (VÚSC).8, (okresy).10,2 19 Konkrétní výsledky viz příloha č V případě, že by v parlamentu byla zastoupena pouze jedna politická strana, je tento index roven 100 (100% získaných mandátů /1 strana v parlamentu =100).

7 7 Tyto výsledky jasně ukazují, že technické možnosti sestavení většinové vlády v případě České republiky rostou, a to i bez změny volebního systému. Volební výsledky ukazují, že došlo k vytvoření dvou dominujících politických stran na opačných pólech politického spektra ODS a ČSSD. Výměna Hagenbach-Bischofovy formule za d Hondtův dělitel by přinesla změnu pouze v případě současné změny velikosti volebních obvodů. Pouze radikální změna jejich velikosti však zaručuje vznik většinové jednobarevné vlády. Ani to však nemusí být zaručeno, protože nikdo nemůže odhadnout vliv této změny na chování voličů. Na nestabilitu politické situace nemá vliv stranický systém jako izolovaná institucionální entita. Nejedná se pouze o vnitřní institucionální nestabilitu vyplývající z nevyvážených vztahů jednotlivých subjektů nebo ze systému jejich participace v politickém. Jedná se nestabilitu vnášenou do systému z vnějšího prostředí, především prostřednictvím politických stran. Je proto nutné sledovat strukturu politických stran, jejich rozhodovací procesy a všechny ostatní vlivy podílející se na jejich ovlivňování. Vliv použití různých volebních dělitelů na počty mandátů jednotlivých stran v Brněnském kraji 21 Pro vyhodnocení vlivu použití různých volebních dělitelů na počty mandátů jednotlivých stran se jako nejvhodnější jeví zpracování modelového příkladu. Pro tento případ byly vybrány 4 různé systémy volebního dělitele: a) d Hondtův dělitel b) Imperiali dělitel c) Sainte-Lague dělitel 22 d) Dánský dělitel Ad a) Užití metody d Hondtova dělitele spočívá v postupném dělení počtu získaných hlasů jednotlivými stranami ve volebním obvodu čísly 1, 2, 3..n. Výsledky dělení jsou seřazeny podle velikosti a jednotlivým stranám jsou na základě toho přiděleny mandáty. Ad b) Imperialiho dělitel je modifikací, která vynechává dělení číslem 1. Ad c) Sainte-Lague dělitel spočívá v postupném dělení lichými čísly, tedy 1,3,5..n. Ad d) Dánský dělitel je další modifikací, dělí se čísly 1, 4, 7, 10..n, kdy n je číslo o 3 větší, než číslo předchozí. 21 Brněnský kraj zřízený na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb.o vytvoření VÚSC a je tvořen územím okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. 22 Jiný přepis je Saint-Laguë.

8 8 V Brněnském kraji bylo odevzdáno v mimořádných volbách v roce 1998 celkem hlasů. Politická strana Počet získaných hlasů ČSSD ODS KDU-ČSL KSČM US Pořadí výsledků dělení (pořadí mandátů pro strany na základě výsledků dělení 1-14) a) podle d Hondta 1. mandát - ČSSD ČSSD celkem 5 mandátů 2. mandát - ODS ODS celkem 4 mandáty 3. mandát - ČSSD KDU celkem 2 mandáty 4. mandát - KDU KSČM celkem 2 mandáty 5. mandát - KSČM US celkem 1 mandát 6. mandát - ODS 7. mandát - ČSSD 8. mandát - US 9. mandát - ODS 10. mandát - ČSSD 11. mandát - KDU 12. mandát - KSČM 13. mandát - ČSSD 14. mandát - ODS b) podle dělitele Imperiali 1. mandát - ČSSD ČSSD celkem 7 mandátů 2. mandát - ODS ODS celkem 3 mandáty 3. mandát - ČSSD KDU celkem 2 mandáty 4. mandát - ODS KSČM celkem 1 mandát 5. mandát - ČSSD US celkem 1mandát 6. mandát - KDU 7. mandát - KSČM 8. mandát - ČSSD 9. mandát - ODS 10. mandát - ČSSD 11. mandát ČSSD 12. mandát ČSSD 13. mandát US 14. mandát KDU c) podle dělitele Sainte-Lague 1. mandát -ČSSD ČSSD celkem 5 mandátů 2. mandát - ODS ODS celkem 4 mandáty 3. mandát - KDU KDU celkem 2 mandáty 4. mandát -KSČM KSČM celkem 2 mandáty 5. mandát - ČSSD US celkem 1 mandát 6. mandát - US 7. mandát - ODS 8. mandát - ČSSD 9. mandát - ODS

9 9 10. mandát - ČSSD 11. mandát - KDU 12. mandát - KSČM 13. mandát - ČSSD 14. mandát - ODS d) podle Dánského dělitele 1. mandát ČSSD ČSSD celkem 4 mandáty 2. mandát ODS ODS celkem 4 mandáty 3. mandát KDU KDU celkem 2 mandáty 4. mandát KSČM KSČM celkem 2 mandáty 5. mandát US US celkem 2 mandáty 6. mandát ČSSD 7. mandát ODS 8. mandát ČSSD 9. mandát ODS 10. mandát KDU 11. mandát KSČM 12. mandát ČSSD 13. mandát ODS 14. mandát US Pro porovnání vlivu různých dělitelů jsou základní dva faktory: Počet mandátů pro jednotlivé strany Pořadí, které znamená první mandát pro stranu s nejnižším výsledkem Nejvýhodnějším dělitelem pro nejsilnější stranu je dělitel Imperiali, který její výsledek jednoznačně zhodnocuje oproti všem ostatním stranám. Poměr získaných hlasů a poměr získaných mandátů mezi první a druhou stranou v pořadí (ČSSD a ODS) jsou v nepoměru, přičemž zvýhodněna je při přidělování mandátů nejsilnější strana. Strana s nejnižším volebním výsledkem získává v tomto případě až 13. mandát a její vliv je tak prakticky znehodnocen. I zde poměr získaných hlasů a získaných mandátů (ČSSD, US) vyznívá jednoznačně ve prospěch nejsilnější strany. Dělitele d Hondtův a Sainte-Lague se shodují v počtu mandátů, které jsou jednotlivým stranám přiděleny, rozdíl je ovšem v pořadí, které přiřazuje první mandát straně s nejmenším výsledkem. V případě d Hondtova dělitele je to 8. pořadí, v případě Sainte-Lague dělitele je to 6. pořadí. Poměr získaných mandátů zhruba odpovídá poměru získaných hlasů. Z pohledu pořadí prvního mandátu pro stranu s nejnižším výsledkem je výhodnější dělitel Sainte-Lague. Dánský dělitel jednoznačně preferuje stranu s nejnižším počtem získaných hlasů. Při porovnání poměru získaných hlasů a získaných mandátů mezi nejsilnější stranou a stranou s nejnižším výsledkem zjistíme, že zatímco poměr získaných mandátů je 2:1, poměr získaných hlasů je 3.6:1.

10 10 Případné modifikace těchto systémů dělitelů spočívá v manipulaci s intervalem mezi jednotlivými děliteli, jak ukazuje tento modelový příklad, čím větší interval mezi děliteli, tím větší zvýhodnění menších stran. Zvýhodnění větších stran je možné v případě, že jako první dělitel je zvoleno číslo větší jak jedna. Příklad změny volebního systému v Itálii Itálie byla dlouhou dobu příkladem země s nestabilním politickým prostředím, které se projevovalo především častým střídáním vlád a nutností vypisováním mimořádných voleb. Stranická struktura se stala velice nepřehlednou a politické strany získávaly v politickém systému výlučné postavení. Itálie se ve stále větší míře potýkala s korupcí na nejvyšších politických místech. Na počátku 90. let došlo v Itálii k praktickému rozpadu stranického systému. Nejvlivnější politická strana poválečného období - Křesťanští demokraté se rozdělila do dvou proudů - Křesťansko demokratické centrum a Italskou lidovou stranu. Vznikla také nová politická hnutí jako např. Forza Italia v čele s mediálním magnátem Silvio Berlusconim. Jako jedna z možností stabilizace politického systému byla navržena změna volebního systému 23.. V roce 1993 proběhlo v Itálii referendum, jehož výsledkem byla změna volebního systému do dolní komory italského parlamentu 24. Do 630 členného zastupitelského sboru se podle nového volebního systému volí 75% poslanců většinovým systémem a zbylých 25% proporcionálním systémem. První volby do sněmovny proběhly podle nového systému v roce Efekt změny se projevil mimo jiné v tom, že 425 ze 630 (prakticky 2/3 sboru) poslanců bylo zvoleno nově a tito poslanci neměli žádnou předchozí zkušenost s politikou. Vstupním efektem změny volebního systému tedy byla výměna politických elit 25. Novým premiérem se stal Silvio Berlusconi a vytvořil koalici tvořenou jeho hnutím Forza Italia, pravicovým Italským socialistickým hnutím 26, separatistickou Ligou severu a Křesťansko demokratickým centrem. Nové elity však nebyly schopny udržet dlouhodobý mezistranický konsensus, postupně se začalo ukazovat, jak důležitou úlohu hraje v jejich rozhodování motivace vzniku 27. Již v prosinci 1995 Berlusconi odstoupil a jeho vláda byla nahrazena tzv. technokratickým 23 Itálie ve volbách do dolní komory využívala proporční systém, který zvýhodňoval strany s nižším volebním výsledkem dubna 1999 se v Itálii konalo další referendum o změně volebního systému do dolní komory. Občané měli rozhodnout o zavedení čistě většinového systému při volbě poslanců. Zúčastnění voliči sice rozhodli změně volebního systému na čistě většinový, ale nebylo splněno požadované kvorum na účast voličů, takž referendum bylo neplatné (voleb se zúčastnilo pouze 49,6% oprávněných voličů). 25 Podle průzkumu kandidátů v těchto volbách, který provedl italský sociolog Liborio Mattina, stálo 50% všech kandidátů do roku 1994 mimo politiku. Jejich volitelnost tedy byla daleko větší, než u kandidátů, kteří se v politice již angažovali. In: RISP, 1994, č Později Národní aliance. 27 Politické strany jsou podle Duvergera (viz poznámka č. 3) hluboce ovlivněny jejich původem (vznikem). Členové politických zastupitelských sborů cítí potřebu seskupovat se podle toho, co mají společného, a jednat na základě toho v jednotě. S tím, jak se rozšiřovalo všeobecné volební právo, se také zvětšovala nutnost organizovat voliče podle náklonnosti k volebním výborům, a směrovat je stejným směrem. Vzestup politických stran je tak svázán s růstem parlamentních skupin a volebních výborů. Je tedy třeba vzít v úvahu, že původní motivace vzniku strany ovlivňuje její další existenci. Jako klasický příklad je uváděn vznik britské Labour party a vliv odborů na její činnost v pozdějším období.

11 11 kabinetem Lamberta Diniho. Tato vláda získala od parlamentu přesně vymezený mandát pro splnění čtyř úkolů: 1. Připravit dodatečný zákon o rozpočtu 2. Provést penzijní reformu 3. Provést reformu voleb do regionálních zastupitelských sborů 4. Vytvořit pravidla, která by umožnila rovný přístup všem subjektům k televiznímu vysílání v době volební kampaně Samotná změna volebního systému ke stabilizaci politického systému v Itálii v první fázi nepřispěla. Nové politické elity nebyly schopny řešit politickou situaci. Po svém odstoupení Berlusconi realizoval politiku snažící se o vyvolání předčasných voleb, použil tedy stejný mechanismus, jako byl využívám v předchozím období. Změnu můžeme pozorovat u politických stran, především ve snaze vytvářet širší předvolební uskupení. Tato změna potvrzuje teoretické přístupy k volebnímu chování stran hovořící o vytváření koalic v případě většinového systému. V hodnocení vlivu změny volebního systému je třeba zdůraznit druhou podmínku, která ovlivnila průběh povolebního vývoje. Touto podmínkou je destrukce a transformace stranického systému. Došlo zde k nežádoucí kumulaci negativních vlivů na politický systém. Politické strany byly nuceny jednat pod tlakem, vytvářet účelová politická spojenectví bez kontinuální znalosti druhých stran. Dá se říci, že formování politických stran mimo parlament se v tomto případě ukázalo jako velice nevhodné. Nové politické elity potřebují čas ke vzájemné konfrontaci a zároveň potřebují prostor, institucionální zázemí pro tento proces. Itálie má dvoukomorový parlament. Změna volebního systému do sněmovny s sebou také přinesla nutnost reformy senátu. Fakticky většinový systém voleb do sněmovny setřel rozdíl v systému reprezentace. Nedošlo sice ke změně pravomocí jednotlivých politických institucí, ovšem existence dvou komor je tradičně spojena s různým způsobem jejich naplňování. Dvě komory v parlamentu vytváří prostor pro kombinovanou reprezentaci, která je v případě Itálie spojena v dolní komoře (25% poslanců zůstává i nadále voleno proporčním systémem). Jako reakce na tyto skutečnosti se objevily návrhy na reformu senátu 28. Změna volebního systému v Itálii ukazuje několik důležitých věcí: Není vhodné měnit volební systém v okamžiku, kdy je destabilizovaný stranický systém s velkým počtem nových politických stran. 28 Např. Ugo Spagnoli, soudce ústavního soudu, in: CENERE, ročník 6, číslo 16 (1995). Spagnoli však zároveň nedoporučuje hlubší ústavní reformu spočívající např. v přechodu na kancléřský nebo presidentský systém jako je např. ve Francii. Spagnoli tvrdí, že přechod na prezidentský systém ve Francii byl způsoben kritickou situací na hranici občanské války a pro Itálii je v současné době nepoužitelný, protože nelze tak lehce překonat dlouhotrvající tradici parlamentní demokracie, která v Itálii je. Senát je volen prakticky stejnou procedurou, z 326 členů je 315 členů voleno přímo na základě kombinovaného systému prosté většiny a proporcionálního systému, devět členů je jmenováno prezidentem a dva jsou bývalí prezidenti. Volení senátoři mají funkční období dlouhé pět let, ostatní jsou jmenováni doživotně.

12 12 Výměna politických elit jak na úrovni stran, tak na úrovni řízení státu s sebou nemusí přinést stabilizaci politického systému 29. Politický systém je vázaný na systém organizace celé společnosti. Na příkladu Itálie je možné tvrdit, že politický systém je závislý na neformální organizaci společnosti, a že neformální sociální vazby se do něho přímo promítají. Vyvstává otázka, do jaké míry je možné měnit politický systém bez změny sociálního prostředí 30. Efekt změny vyplývající ze změny volebního systému je pravděpodobný pouze v případě, že k němu dochází ve stabilním stranickém systému, popř. systému stran vyprofilovaném na půdě parlamentu. Efekt změny je tak spojen se změnou struktury a rozhodovacích procesů uvnitř stran. Změněný volební systém napomáhá zvýšit vliv voličů na rozhodování stran. Základní modifikace volebního systému do dolní komory v Itálii 1. Volební systém byl změněn zákonem č. 277 ze 3. srpna Čistě proporcionální systém byl nahrazen kombinovaným systémem. Na základě nového systému je 475 z celkového počtu 630 poslanců voleno v jednomandátových volebních okrscích a 155 křesel je obsazeno na základě proporcionálního systému. Voliči dostávají dvě kandidátní listiny, jednu pro většinovou volbu a druhou pro proporcionální volbu.itálie je tak rozdělena do 475 jednomandátových volebních okrsků a 26 volebních obvodů pro proporcionální volbu Mezi oběma systémy existuje zvláštní způsob propojení. Kandidát usilující o zvolení v jednomandátovém většinovém obvodě musí být zároveň na kandidátce v příslušném obvodu pro proporcionální volbu. Kandidátní listiny pro proporcionální volbu jsou zařazeny do procesu zpracovávání volebních výsledků až po odečtení hlasů získaných kandidáty zvolenými ve většinové volbě. 3. V případě většinové volby je využita metoda jednokolového většinového systému, to znamená, že kandidát, který v příslušném volebním okrsku získá prostou většinu hlasů, je považován za zvoleného. 4. V případě proporcionální volby jsou po odečtení hlasů pro vítězné kandidáty ve většinové volbě vyřazeny strany, které získaly méně jak 4% hlasů z celkového počtu všech platných odevzdaných hlasů na celém území státu. 5. Na celostátní úrovni jsou stranám, které překročily omezující klauzuli, na základě celkového počtu získaných hlasů přiděleny počty mandátů (křesel) křesel je rozděleno v přesném poměru k 29 Silvio Berlusconi byl na politickou scénu vynesen vlnou korupčních skandálů, aby se sám o necelý rok později zodpovídal z podezření z korupce. 30 Efekt změny volebního systému v Itálii přijde, domnívám se, později. Toto zpoždění má několik důvodů, např. přeskupování politických aliancí, vnitřní vývoj jednotlivých politických stran přispívající k jejich větší čitelnosti a přehlednosti. 31 Pro rozlišení používám termín volební okrsek pro většinovou volbu a obvod pro proporcionální volbu. 32 Republikové volební číslo.

13 13 počtu získaných hlasů. V případě, že nejsou rozdělena všechna křesla, jsou zbývající přiřazena stranám s největším ziskem. 6. Na základě toho jsou vypočítány počty mandátů pro jednotlivé strany ve volebních obvodech, využívá se přitom metody největšího zbytku. Systém je tak relativně jednoduchý, protože vynechává druhé skrutinium. 7. Z kandidátních listin jsou v jednotlivých obvodech pro proporcionální volbu vyjmuti kandidáti, kteří byli zvoleni většinovou volbou a jsou rozdělena křesla mezi zbývající kandidáty strany v daném obvodu. Reforma volebního systému v Izraeli 1. Izraelský volební systém do Knesetu 33 využívá proporcionálního zastoupení politických stran a dá se označit za nejproporcionálnější volební systém současnosti. Celé území Izraele představuje jeden volební okrsek. Jediným omezením pro vstup do Knesetu je 1,5% omezující klauzule 34. Proporcionalita systému je založena na tradici organizace židovského společenství v době, kdy toto území bylo spravováno pod mandátem Velké Británie. Tradiční židovská komunita tehdy usilovala především o zachování maximální samostatnosti pro politické strany, v jejichž organizaci a praktické činnosti tehdy hrála dominantní úlohu jejich politická ideologie kombinovaná s náboženskými prvky. I stranám, které nezískaly většinový podíl na moci, mělo být umožněno se na ní podílet a neměly být vyloučeny z politického života 35. Izrael v počátcích své existence navíc procházel velice rychlou sociální a demografickou proměnou způsobenou přílivem nových imigrantů. Cílem vytvoření maximální proporcionality bylo bezesporu umožnit těmto lidem nalezení politického zosobnění svých názorů a vytvoření vazby k Izraeli jako státu. Z tohoto důvodu také neexistovala formální registrace politických stran 36. Politické strany předkládají jednu kandidátní listinu. Každý volič má jeden hlas, kterým volí konkrétní stranu. Systém preferenčních hlasů neexistuje. Kandidátní listiny proto můžeme označit jako vázané. Pro přiřazení mandátů se používá, tzv. Bader-Oferova formule 37. Při volbách v mezidobí druhého a sedmého Knesetu byla využita Hareova metoda. 33 Kneset je tradiční označení pro stodvacetičlenný izraelský parlament. Volební systém je zakotven v čl. 4 Základního zákona o Knesetu z roku 1958: Kneset je volen ve všeobecných, přímých, rovných a tajných volbách proporcionálním systémem, kdy stát je jediným volebním obvodem.. Vedle toho existuje samostatný Zákon o volbách do Knesetu z roku Až do voleb 13. Knesetu to bylo pouhé 1%. 35 Podobné úvahy vedly ke změně volebního systému i v Československu v roce 1990: "Právo podílet se na výkonu státní moci a účinně ovlivňovat veřejné věci má mít nejenom vítězná většina, ale i menšina". In: Kronika demokratického parlamentu, Praha 1992, str Ke změně došlo v roce Kdy byl přijat Zákon o politických stranách. Od této doby mohou kandidátní listiny předkládat pouze oficiálně registrované strany. 37 V podstatě se jedná o modifikovanou Hagenbach-Bischoffovu metodu.

14 14 Pluralita stran tak stojí jako hodnota sama o sobě 38. Tato hodnota s sebou však přinesla také negativa: Především velkou politickou roztříštěnost a z toho vyplývající problémy se stabilitou vládní většiny. Vnitřní štěpení politických stran přímo v Knesetu nebo odchody jednotlivých poslanců 39 Zastoupení extrémních názorů (ve smyslu politickém i náboženském) Z výše uvedeného vyplývá, že ke stabilizaci politického systému bylo z oblasti reformy volebního systému využito pouze zvýšení omezující klauzule o 0.5%. Toto nepatrné zvýšení přineslo bezprostřední efekt ve snížení počtu parlamentních stran. Konkrétně z na 10. Index fragmentace tak v tomto období byl 0,8 a index efektivního počtu stran 4,94. Ani toto zvýšení omezující klauzule však nezabránilo tradičnímu jevu v Izraelském parlamentu, totiž štěpení stran přímo v parlamentu. Princip plurality však v Izraeli není možné narušit radikálním zásahem do volebního systému, např. radikálním zvýšením omezující kvóty nebo přechodem na většinový systém, popř. zvýšením počtu volebních okrsků. Došlo proto k jiné změně - k posílení úlohy ministerského předsedy, který je volen přímou volbou Tato změna musí být dána do souvislosti nejenom s formálním postavením premiéra, ale musí být jasně popsán efekt na politický systém a na politické strany. Postavení premiéra z formálního hlediska oproti dřívější situaci posílilo. Není premiérem na základě nominace strany a uzavřené koaliční spolupráce, ale je premiérem vzešlým z přímých voleb. To ho zároveň posiluje ve vztahu k vlastní straně. Jeho pozice není závislá na pouze vnitrostranické dohodě 43. Dohoda stran je tak nahrazena dohodou premiéra a stran. Stabilizačním prvkem pro politický systém bezesporu je, že zodpovědnost za sestavení a řízení vlády je v daleko větší míře personifikována. Premiérem se navíc nemusí stát kandidát nejsilnější strany, což zvyšuje možnosti při vytváření koalic. S ohledem na to, že politické strany v Izraeli jsou velice často postaveny na osobě svého stranického vůdce, snižuje tento model možnost nedohody založené na personálních otázkách. 3. Co je tedy tak důležitého politického systému v Izraeli je, že dochází k silné personifikaci politických procesů. V období před přímou volbou premiéra můžeme sice v případě Izraele hovořit o personifikaci politických programů, ale v žádném případě nelze hovořit o personifikaci politické zodpovědnosti. Benjamin Netanjahu zůstal u moci dva a půl roku. To je i v případě Izraele poměrně 38 Je třeba si uvědomit, že s ohledem na volební systém je pluralita osobností zprostředkovaná přes politické strany, které v mnoha případech stojí na významu stranického vůdce. Od tohoto se odvíjí i struktura stran. 39 Za dobu 13 voleb do Knesetu se vystřídalo 25 vlád. gov.il. 40 viz volební výsledky v Izraeli, in: Lijphart Electoral Systems and Party Systems - a Study of Twenty-seven Democracies, a výsledky voleb do 13. A 14 Knesetu Čtyři z těchto dvaceti jedna subjektů byli samostatní poslanci. 42 Změna Základního zákona o vládě byla přijata v roce Podle této novelizace je ministerský předseda volen ve všeobecných celonárodních volbách založených na principech rovnosti a tajnosti. 43 Paragraf 8(a) Základního zákona o vládě stanoví, že kandidát na premiéra musí být zároveň v čele stranické kandidátky. Aby se kandidát mohl stát premiérem, musí se zároveň stát poslancem Knesetu, to v praxi znamená, že strana za niž kandiduje se musí dostat do Knesetu, tedy získat nejméně 1,5% hlasů.

15 15 dlouhá doba. Pád jeho vlády a vyvolání mimořádných voleb ukázalo poprvé možnosti přímé volby premiéra. Souboj Baraka a Netanjahua byl a stal se dramatickým v okamžiku odstoupení ostatních kandidátů. Jejich formální odstoupení rozhodlo jednu podstatnou věc, vyeliminovalo nezbytnost druhého kola. Existuje pravděpodobnost, že volič podporující kandidáta na premiéra, bude podporovat také stranu, jejíž kandidátku tento politik vede nebo si, ve snaze po vytvoření většího tlaku na tohoto politika, zvolí volbu strany, která může vytvořit se stranou zvoleného premiéra koalici. Do systému proporcionální volby členů Knesetu tak vstoupil jednoznačně většinový element. 4. Propojení proporcionální volby stran s většinovou volbou premiéra navíc zvyšuje provázanost podpory strany a osobního programu politika, který je spojen s jeho osobním politickým vystupováním. Základem politiky premiéra se tak nestává stranický program, ale jeho osobní politický program. I v případě, že se jedná o pouhou personifikaci politického programu, je to právě institut personifikace, který napomáhá jeho plnému prosazení. Odlišné je také povolební vytváření koalic. V letošních mimořádných volbách kandidovalo do Knesetu 31 stran, úspěšných byla zhruba polovina. Pravděpodobnost vytvoření většinové jednobarevné vlády je malá. Ovšem zvyšuje se pravděpodobnost vytvoření jednolitější vládní koalice s jasně deklarovaným programem. Mění se totiž také postavení politických stran. Politické strany jsou nuceny vytvářet jasněji definované politické bloky. Roztříštění sil v boji o premiéra by znamenalo ztrátu možnosti vládnout. Seznam použité literatury a pramenů: Election - Brief outline - Itálie Kesselman, Mark: European Politics in transition, Massachusetts, 1989 Kubát, Michal: Politická scéna v Polsku a volby 1997, Parlamentní zpravodaj č. 12 ročník IV Lijphart, Arend: Electoral Systems and Party Systems - a Study of Twenty-seven Democracies, , Oxford Univesity Press, 1995 Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Praha 1997 Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Český statistický úřad Zpravodajství ČTK - výsledky referenda v Itálii - výsledky voleb v Izraeli Práce neprošla jazykovou korekturou

16 16 Příloha č. 1: Výsledky voleb do PSP ČR z června 1998 přepočtené podle d Hondtova dělitele, kdy je volební obvod VÚSC Okresek/Počet ČSSD ODS KDU KSČM US mandátů pro stranu Pražsky Středočeský Budějovický Plzeňský Karlovarský Jihlavský Ústecký Pardubický Královéhradecký Liberecký Zlínský Brněnský Olomoucký Ostravský Celkem

17 17 Příloha č. 2: Výsledky přepočtené podle jednotlivých okresů při využití d Hondtova dělitele: Okres/Počet mandátů ČSSD ODS KDU KSČM US pro stranu Praha I Praha II Praha III Praha IV Praha V Praha VI Praha VII Praha VIII Praha IX Praha X Praha XI Praha XII Praha XIII Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Pelhřimov Písek Prachatice Strakonice Tábor Domažlice Cheb Karlovy Vary Klatovy Plzeň-město Plzeň-jih Plzeň-sever Rokycany Sokolov Tachov Česká Lípa Děčín Chomutov Jablonec nad Nisou Liberec

18 18 Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Havlíčkův Brod Hradec Králové Chrudim Jičín Náchod Pardubice Rychnov nad Kněžnou Semily Svitavy Trutnov Ústí nad Orlicí Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Zlín Hodonín Jihlava Kroměříž Prostějov Třebíč Uherské Hradiště Vyškov Znojmo Žďár nad Sázavou Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Olomouc Opava Ostrava Přerov Šumperk Vsetín Jeseník Celkový počet mandátů: Strana ČSSD ODS KDU KSČM US Počet mandátů