repetice elektronický informační zpravodaj TOMÁŠ JAMNÍK Soutěže nejsou nejdůležitější II/10

Transkript

1 elektronický informační zpravodaj TOMÁŠ JAMNÍK Soutěže nejsou nejdůležitější

2 Vážení a milí příznivci Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov, rok se s rokem sešel a pomalu již na dveře klepe další ročník MHF Český Krumlov, tentokráte už neuvěřitelný devatenáctý. Horečné přípravy vrcholí, aby vše bylo pečlivě nachystáno a 16. července jsme mohli slavnostně otevřít hudební brány města. I v této hektické době jsme si však našli čas, abychom Vám přichystali letní číslo informačního zpravodaje Repetice a upozornili Vás tak na zbývající zajímavosti, o kterých zatím ještě nebyla řeč. Letní stránky Vám nabídnou exkluzivní rozhovor s mladým úspěšným violoncellistou Tomášem Jamníkem, dále zavítáme do světa opery, představíme si letos chystaný koprodukční titul s Jihočeským divadlem společně s jeho ředitelem Jiřím Šestákem i s dirigentem představení Antonellem Allemandim, zastavíme se u tradice uvádění národních večerů a nezapomeneme ani na další tajemný příběh z českokrumlovských zdí, tentokráte ze Zámecké jízdárny. Dále Vám poradíme co si z letošní nabídky opravdu nenechat ujít a závěrem nám na tři otázky odpoví violista Škampova kvarteta Radim Sedmidubský. Ve spolupráci s MF Dnes - hlavním mediálním partnerem festivalu - jsme pro Vás navíc připravili soutěž s možností vyhrát roční předplatné tohoto deníku. Tak neváhejte a začtěte se do následujících stránek. VYBÍRÁME Z OBSAHU: Exkluzivní rozhovor s českým violoncellistou Tomášem Jamníkem strana 2 Věříme, že Vám letní Repetice přinese zábavu i poučení a těšíme se s Vámi nashledanou na 19. ročníku MHF Český Krumlov. Příjemné prožití letních měsíců Vám za festivalový tým přeje S O U T Ě Ž : Vyhrajte exkluzivně roční předplatné deníku MF Dnes! Lucie Johanovská ZMĚNY PROGRAMU: Místo původně avizovaného koncertního provedení Cimarosovy opery Il matrimonio segreto se v Maškarním sále uskuteční koncert, na němž Nové pražské kolegium rozhlasových symfoniků doprovodí našeho předního trumpetistu Marka Zvolánka a především zázrační dítě teprve čtrnáctiletou houslistku Yookyung Kang. Koncert Octopus Pragensis plánovaný na byl z technických důvodů zrušen. Operní okénko: Don Giovanni na Otáčku strana 7 Letošní národní večer se ponese v mexických barvách, neboť si tato země v roce 2010 připomíná výročí získání nezávislosti. Kolikáté? Správné odpovědi zasílejte na johanovska@auviex.cz. Tři vylosovaní výherci získají roční předplatné MF Dnes. JOSÉ CURA Pro velký zájem přidáváme DRUHÝ KONCERT! ve 20:00 poslední vstupenky zde REPETICE - elektronický informační čtvrtletník MHF Český Krumlov; vydává: Auviex, s.r.o., Perlitová 1820, Praha 4 Ing. Lucie Johanovská, johanovska@auviex.cz; Tři otázky pro... Radima Sedmidubského, violistu Škampova kvarteta...strana 12 1

3 TOMÁŠ JAMNÍK Pro začátek jeho umělecké dráhy byla rozhodující spolupráce s Pražským studentským orchestrem pod vedením Mirko Škampy a taktovkou vynikajících dirigentů (např. Jakuba Hrůši či Marko Ivanovide), díky které získal cenné zkušenosti jako sólista na evropských pódiích (Německo, Francie, Slovinsko, Portugalsko aj.). Soutěže nejsou nejdůležitější V rámci komorní řady koncertů se v Českém Krumlově poprvé představí mladý úspěšný mladý violoncellista Tomáš Jamník, a to 5. srpna společně s vynikající korejskou klavíristkou Hyejin Kim. Jamník společně s Kim představí neotřelý výběr skladeb pro violoncello a klavír od klasicismu až po dnešek, a to Schumannovo Adagio & Allegro As Dur, op. 70, Chopinovo Scherzo č. 4 E dur, Op. 54, Sonátu pro klavír a violoncello č. 3 A dur, Op. 69 Ludwiga van Beethovena, 5 kousků v lidovém tónu, Op. 102 Roberta Schumanna, Exklamace pro violoncello sólo Vladimíra Tichého a na závěr Martinů Variace na Rossiniho téma H290. Prvního výrazného úspěchu dosáhl v dubnu 2001, kdy se stal absolutním vítězem na mezinárodní Heranově violoncellové soutěži a současně obdržel několik dalších cen Cenu Nadace Bohuslava Martinů, Cenu EMCY a Cenu Editio Bärenreiter. V následujícím roce získal první cenu na Soutěžní přehlídce konzervatoří 2002 v Teplicích. V roce 2003 se stal vítězem interpretační soutěže Nadace Bohuslava Martinů a současně získal Cenu za nejlepší interpretaci díla Bohuslava Martinů. Jeho největším dosavadním úspěchem je titul laureáta 58. mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2006, na které získal i spoustu dalších ocenění (Cena Českého rozhlasu, Cena Olega Podgorného, Cena Nadace Gideona Kleina, Cena Nadace Pro Harmonia Mundi, Cena Nadace Život Umělce aj.). Po úspěchu na Pražském jaru se Tomáš Jamník v následující sezóně představil na mnoha koncertních pódiích za doprovodu významných orchestrů (v Praze, Pardubicích, Zlíně, Karlových Varech, Plzni, německém Greizu, Reichenbachu a japonském Kyotu) či za doprovodu klavíristy Ivo Kahánka. Vrcholem byl recitál v Sukově síni na základě pozvání Českého spolku pro komorní hudbu, sólový recitál v německém Ludwigshafenu v BASF center a vystoupení na festivalu Pražské jaro

4 Často účinkuje na různých koncertech a festivalech u nás i v zahraničí a k účasti na svých mistrovských kurzech si ho vybrali např. Jiří Bárta, Heinrich Schiff či Gustav Rivinius. Byl třikrát pozván jako aktivní účastník na letní akademii v německém Kronbergu, kde studoval pod vedením Stevena Isserlise, Siegfrieda Palma, Young-Chang Cho či Pietera Wispelweye. Na svém kontě máte přes svůj věk úctyhodný počet soutěží, v nichž jste uspěl. Jste soutěživý typ? Nemohu říci, že bych byl soutěživý typ, zároveň však musím přiznat, že mě soutěže vždy bavily. Začínal jsem v pěti letech studovat u pana profesora Mirko Škampy, který vysílal na soutěže své žáky hromadně, a my jsme tedy měli již od malička možnost poznat, jaké to je připravovat se delší dobu, i několik měsíců, na pár soutěžních okamžiků na pódiu. Dodnes si vzpomínám na ty přípravy, pan profesor s námi (spolu se synem Martinem) na soutěže jezdil a do poslední chvíle dával rady, abychom co nejlépe uspěli. Soutěže jsem tedy bral jako velkou osobní zkoušku, zdali si dokážu odepřít lákadla dětství (což byly třeba školy v přírodě, kterých jsem díky soutěžím zmeškal více) a jít za svým cílem. Když se pak navíc dostavil úspěch, byl to nepopsatelný pocit. V roce 2007 natočil společně s Ivo Kahánkem své debutové CD s díly Janáčka, Martinů a Kabeláče pro firmu Supraphon Music, které bylo kritikou označeno jako český debut desetiletí (časopis Harmonie) a jeden z nejlepších violoncellových recitálů v poslední době (portál Classicstoday). V témže roce mu hudební vydavatelství Supraphon Music nabídlo exkluzivní smlouvu dlouhodobějšího charakteru. Několikrát zrealizoval nahrávky pro Český rozhlas. V čem Vy sám spatřujete největší přínos soutěží na utváření kariéry mladého umělce? Právě kromě zmíněného osobního přínosu jsou to jistě i návaznosti vnější lidé soutěže sledují a pro nemalé množství lidí jsou právě soutěže nutným dokladem o schopnostech hráče. Samozřejmě jsou umělci, kteří svou slávu a úspěch dobyli bez soutěžních úspěchů (a mnohdy to jsou opravdu skvělí interpreti a doslova osobité osobnosti ), ale když se podíváte na životopisy dnešních nejslavnějších, vždy tam minimálně jeden větší úspěch mají. Samozřejmě je ale i spousta interpretů, kteří za sebou mají ohromné úspěchy, a takzvaně se po nich slehla zem. Vždy žasnu, když se dozvím, že ten a ten laureát světové soutěže hraje, lidově řečeno, okresní ligu v nějakém orchestru. Takže přínos jistě ano, ale soutěže nejsou nejdůležitější. Kterého ze svých dosavadních úspěchů si sám nejvíce ceníte? Určitě úspěchu na soutěži Pražské Jaro v roce To byl spouštěč mnoha událostí, bez kterých bych dnes možná váhal, zdali se dokážu uživit jako sólista. Kromě sólové dráhy se Tomáš Jamník věnuje komorní hře. Jako člen souboru Trio Concertino (Jan Fišer housle, Ivo Kahánek - klavír) vyhrál v prosinci 2004 první cenu na soutěži Nadace Bohuslava Martinů. Mimo to získal tento soubor prestižní Cenu Českého spolku za rok Součástí ceny bylo přizvání k celovečernímu vystoupení v Dvořákově síni pražského Rudolfina v roce

5 Věnujete se komorní hře, ale vystupujete i s orchestry. Co je Vám bližší? To je pro mě v tuto chvíli zásadní otázka, o které často přemýšlím. Díky stipendiu nadace Villa Musica v Německu jsem měl možnost po tři roky (v letech 2007 až 2010) spolupracovat s výtečnými profesory z Evropských vysokých škol a dalšími stipendisty, mladými hráči vybranými na základě konkurzu. Tehdy jsem prvně pochopil, že provádění komorní hudby mě může uspokojit stejnou měrou jako sólové hraní. Ale přiznám se, že vždy bude mít trochu navrch hraní sólové, tedy především s orchestrem. Je to jistě spojené s mými dětskými sny, kdy jsem u gramofonu poslouchal slavné violoncellové koncerty se slavnými violoncellisty a představoval si, jak jednou na takových pódiích vystoupím též. Sólové hraní má v sobě mnoho vzrušení, které je v komorní hře sice obsaženo též, ale v jiné formě. S klavíristou Ivo Kahánkem jste vystoupil v řadě zemí světa a natočil i velmi ceněnou nahrávku pro Supraphon. Jak se tato úspěšná spolupráce zrodila a v čem spatřujete její specifika? S Ivem hrajeme od roku 2005, čili již téměř pět let. Na malé výjimky spolupracuji výhradně s ním, protože jsem toho názoru, že nějaké kvality může člověk dosáhnout až po dlouhodobější spolupráci. Samozřejmě to má své limity, a pokud si dva spoluhráči nesednou, nedá se automaticky žádná kvalita očekávat. My jsme si naštěstí sedli velmi dobře a já si naši spolupráci nemohu vynachválit. Je jistě dobré umět zahrát s jakýmkoliv komorním partnerem, což je součást práce profesionálního hudebníka, ale s Ivem si užíváme ty chvíle, kdy hrajeme například Janáčkovu Pohádku a aniž bychom o tom museli mluvit, v myslích se nám vyjevují společné vzpomínky. Já mám například jednu velmi specifickou, kdy jsme Pohádku cvičili u Iva doma na Moravě, v Palkovicích. Za oknem byl konec dne a slunce zapadalo za vzdálené zalesněné kopce... Tohle asi nikdy ze své hlavy nevymažu. Tomáš Jamník pochází z učitelské rodiny, na violoncello začal hrát v pěti letech u prof. Mirko Škampy, později pokračoval ve studiu na hudebním Gymnáziu Jana Nerudy v Praze pod společným vedením i Martina Škampy. Během studia na Hudební fakultě Akademie múzických umění (HAMU) v Praze u prof. Josefa Chuchro získal v roce 2006 Cenu Josefa Hlávky, kterou uděluje Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových nejlepším studentům vysokých škol v České republice a v roce 2007 Cenu děkana HAMU za úspěšnou reprezentaci školy doma i v zahraničí. V roce 2006 absolvoval stáž na Hochschule für Musik und Theater v Lipsku u Prof. Petera Brunse. V současné době pokračuje ve studiích na vysoké škole v Berlíně (Univesität der Künste Berlin) u prof. Jens Petera Maintze. Na MHF Český Krumlov vystoupíte s korejskou klavíristkou Hyejin Kim. Už jste spolu někdy spolupracovali? S HyeJin jsem spolupracoval na několika koncertech ve Vídni a v Berlíně, naposledy jsme realizovali nahrávku pro Český rozhlas, Sonátu Benjamina Brittena C Dur pro violoncello a klavír. Na HyeJin si cením její absolutní preciznost a schopnost se připravit na zkoušky a koncerty. Sama má spoustu sólových koncertů s orchestry a k tomu je navíc velmi pozorná komorní hráčka. Festivalový program Vás představí v širokém spektru hudby od klasicismu až po dnešek. Jaké hudební období je Vám osobně nejvíce blízké? Musím se přiznat, že nyní asi hudba moderní, 20. století. Snažím se nevyhýbat žádnému stylu, ale sám o sobě vím, že čím dále se vzdaluji od současnosti, tím více do hraní přidávám myšlení a méně spontánnosti. Je to jistě spjaté s tím, že se nyní snažím absorbovat veškeré znalosti o autentickém provádění hudby, o kterém je dnes možné získat spoustu skvělých informací. Ale tyto informace podvědomě trochu svazují ruce při hře na pódiu. Přičemž si dokážu představit, že pro provádění barokní hudby bylo snad nejvíce autentické to, že hráči moc nezáleželo na dodržování správnosti hraní not, co mu byly předloženy Moc se těším na chvíli, kdy si řeknu: a dost, již jsem se naučil snad vše, co jsem mohl, teď si budu užívat a pouze hrát hezkou hudbu. Je to však možná utopie. Poslechněte si live záznam finále soutěže Pražské Jaro 2006! Tomáš Jamník, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Charles Olivieri Munroe - dirigent Rok: 2006 Antonín Dvořák - Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 h moll, op Allegro 15:15 (MP3, 192 kbps, 22 Mb) 2. Adagio, ma non troppo 11:25 (MP3, 192 kbps, 17 Mb) 3. Allegro Moderato-andante- allegro vivo 13:15 (MP3, 192 kbps, 19 Mb) 4

6 Na programu se objevuje i skladba soudobého autora, prof. Tichého, Exklamace. Můžete nám ji trochu přiblížit? I přesto, že se jedná o skladbu soudobou, má poměrně tradiční formu i tradiční využití sólového nástroje. Skladba je velmi expresivní a vždy sklízí u publika úspěch. Pro mne jako interpreta je též důkazem kvality, že mě stále baví hrát a že v ní stále objevuji nové věci. Skladba byla povinná na soutěži Pražské Jaro 2006, realizoval jsem poté její nahrávku do Českého rozhlasu a často jí na koncertech uvádím, naposledy minulý měsíc v ruském Petrohradě. Jak jste se vůbec ke hře na violoncello dostal? Byl to vliv rodiny nebo čistě Vaše výjimečné nadání? Moje máma kdysi hrávala na klavír a vyučovala hudební nauku. Společně s tátou dali nás všechny tři děti na hudební nástroje - bratra též na violoncello, sestru na klavír trpělivost jsem však měl pouze já, a tudíž jsem také jediný, kdo se z naší rodiny hudbě věnuje. Máte nějaký svůj vzor mezi violoncellisty? Nebudu přehánět, když řeknu své dosavadní profesory. Abych je vyjmenoval chronologicky: pan profesor Mirko Škampa, Martin Škampa, Josef Chuchro, Peter Bruns a Jens Peter Maintz. Hra na nástroj vyžaduje více než pouze dobrého profesionálního učitele vztah žáka a profesora je velmi bližší. Se všemi profesory jsem skvěle vycházel a za mnoho jim vděčím, ne-li za vše. Koho považujete za svého největšího učitele, kdo Vaši hru nejvíce ovlivnil? Ze zmíněných profesorů je těžké vybrat jednoho, každý mi dal něco jiného. Nejdelší období jsem strávil s Mirko a Martinem Škampovými, které dodnes poměrně často navštěvuji. Jim vděčím za to, že jsem ani jednou neuvažoval o tom, že bych dělal něco jiného, než hrál na violoncello. U profesora Chuchra jsem pociťoval téměř návaznost stejného vztahu též jsme si byli lidsky velmi blízcí. Čistě z technického hlediska jsem pak logicky, vzhledem k odlišnosti české a německé školy, největší změnu pociťoval u obou německých profesorů. Co je podle Vás klíčové z hlediska interpretace? Inspirujete se nahrávkami jiných umělců, nebo spíše důsledně vycházíte z partitury, studia dobových záznamů a hledáte svoji vlastní cestu? Je to vše dohromady, ale jako první je nejdůležitější studium pramenů, buďto přímo originálních, či alespoň zprostředkovaných urtextem či kritickým vydáním. Nejspokojenější jsem, když mám 5

7 po ruce autorův rukopis. Pozoruji u sebe téměř závislost sleduji veškerá nová vydání a změny, která přinášejí. Jedná se třeba o jeden nepostřehnutelný oblouček v půli skladby, ale přesto je pro mne důležitý, z principu. Nahrávky poslouchám též často, mnohdy se stane, že to jsou důležité dobové prameny, které je nemožné ignorovat. Například nyní plánuji nahrávku Dvořákova prvního koncertu A dur s orchestrem (SOČR pod vedením dirigenta Tomáše Netopila), o kterém toho není moc známo a je velmi těžké najít někoho, ke komu bych mohl zajít a kdo by mi s tímto koncertem pomohl. Objednal jsem si tedy veškeré dostupné nahrávky (jsou celkem tři), které jsem si poslechl a nechal se inspirovat, jak k dílu přistoupili jiní interpreti. Jak často cvičíte a co děláte, když necvičíte, jinými slovy jak relaxujete? Cvičím velmi flexibilně tj. přesně tolik, kolik zrovna potřebuji. Což znamená v podstatě pořád. Uvědomuji si, že neustále pracuji a neznám moc pojem volno. Snad vždy jediné opravdové volno si beru jednou za rok s přítelkyní, kdy vyjedeme na týden či dva do ciziny. Každý rok navštěvujeme vždy nové místo. To je pro mě největší relax, který mě vždy nabije na rok dopředu. Jakou hudbu rád posloucháte? Jste vášnivým příznivcem klasiky nebo si poslechnete i jiné žánry? Jsem velkým příznivcem klasiky, samozřejmě. Ale mnohdy se mi stane, že mám vážné hudby plné uši, a poté mám chuť si pustit něco na odreagování. Třeba u vaření si jistě neposlechnu Janáčka, u kterého hrozí, že se zaposlouchám a jídlo připálím. Také občas běhám, abych byl fit, a při běhu si pustím něco vysloveně strojově rytmického, člověka to vybízí k lepšímu výkonu. Poslední dobou též více poslouchám elektronickou hudbu, někdy mě až udivuje, jaké zvukově barevné možnosti počítačový zvuk má. Jaké jsou Vaše umělecké cíle a plány do budoucna? Stále platí, že se chci věnovat své sólové kariéře. Doposud mi štěstí přálo a já bych moc rád svými výsledky potvrdil důvěru, kterou ve mne mnoho lidí vložilo. V současnosti jsme se s přítelkyní zabydleli v Berlíně, kde oba budujeme nové kontakty a také si zdokonalujeme němčinu. Nejbližší plány jsou tedy v současnosti spjaty s tímto městem, ale oba zároveň milujeme Prahu. V ideálním případě se nám tedy podaří to, co doposud - udržovat živý kontakt s oběma městy. Německo je nyní pro nás velkou inspirací, ale Česko pro nás vždy bude domovem. 6

8 Operní okénko I letos bude pokračovat spolupráce MHF Český Krumlov s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, a to v podobě nastudování nejslavnější opery Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni. Ve třetím dílu vzájemné spolupráce tak po vydařených inscenacích Verdiho Síly osudu (2008) a Dvořákovy Rusalky (2009) zavedeme návštěvníky do světa klasicistní opery do geniálního zpracování nesmrtelného příběhu o Donu Juanovi. Nastudování tohoto líbezného i vášnivě dramatického operního výtvoru se režijně ujme česká filmová legenda Jiří Menzel a po hudební stránce zkušený operní dirigent italského původu Antonello Allemandi. V hlavních rolích se představí hvězdy českých, evropských i zámořských operních scén. MHF Český Krumlov pro toto nastudování angažoval čtveřici zahraničních pěvců. V roli Dona Giovanniho se v prvním obsazení představí řecký barytonista Aris Argiris, sólista Frankfurtské opery, který za svou relativně krátkou kariéru vystupoval již na řadě evropských operních scén nevyjímaje Hamburk, Lipsko, Berlín či Londýn. Leporella se ujme matador amerických operních scén Eric Jordan, který se navíc před dvěma lety již v Českém Krumlově s úspěchem představil, a to svým debutem v opeře Síla osudu. Dále bude před Otáčivým hledištěm debutovat brazilský tenorista Fernardo Portari, který sklízí úspěchy na předních operních scénách nevyjímaje oba berlínské operní domy, Hamburk, Mnichov, Kolín nad Rýnem, benátské La Fenice nebo Teatro dell Opera di Roma. Portari v tomto nastudování ztvární Dona Ottavia. Pěvecké kvarteto uzavírá ženské jméno Elena Rossi italská pěvkyně, která není českému publiku neznámá, neboť se již představila v pražské Státní opeře v nastudování Poulencových Prsů Tirésiových. Tato koloraturní sopranistka působí především v italských a španělských operních domech a má za sebou již i debut v milánské La Scalle. V Donu Giovannim se představí jako Donna Anna. Na zhodnocená úspěšnosti spolupráce Jihočeského divadla a MHF Český Krumlov jsme se zeptali ředitele divadla Mgr. Jiřího Šestáka: Přínos spolupráce obou uměleckých institucí vidím v synergii, která umožňuje realizovat projekty, které by byly nad síly každé jednotlivé. Získává tím divácká obec i my, oba partneři, neboť ukazujeme své umělecké i organizační možnosti. A navíc se učíme v podmínkách, které jdou nad rámec standardní umělecké činnosti. I proto naší spolupráci vidím jako velmi pozitivní. Řada partů bude obsazena na základě konkurzu. Byl i v letošním roce takový zájem ze strany pěvců, jako v případě loňské Rusalky? Ano, zájem je o výše uvedené projekty vysoký. Myslím, že bychom byli schopni za příznivějších podmínek, tedy především s finanční podporou, vytvořit z této spolupráce výjimečnou mezinárodní produkci. Režijně se letošního nastudování ujme osobnost známá spíše z filmového světa, a to Jiří Menzel. Co Vás přimělo k výběru právě této osobnosti? Režisér Jiří Menzel vytvořil na otáčivém hledišti již tři činoherní inscenace. A velmi úspěšné. Otáčivé hlediště je velmi zrádné. Je to prostor výsostně autentický skrze živou přírodu, ke které musí inscenátoři přistupovat nejenom s tvůrčím nadšením, ale i s pokorou a znalostí génia loci. Znásilnění scénografického prostoru se tvůrcům nemilosrdně vymstí. Jiří Menzel toto vše ví, je schopen s tím velmi dobře pracovat a myslí na diváka. 7

9 Operní okénko... portrét dirigenta Antonella Allemandiho Antonello Allemandi je jedním z nejzajímavějších dirigentů své generace. Narodil se v Miláně a již v jednadvaceti letech debutoval na Maggio Musicale Fiorentino. Jeho výjimečná mezinárodní kariéra jej následně zavedla na pódia předních koncertních síní a operních domů po celém světě, nevyjímaje Vídeňskou státní operu, Operu Bastille, Divadlo Champs-Elysées v Paříži, Metropolitní operu, Královskou operu Covent Garden, Německou operu v Berlíně, Bavorskou státní operu v Mnichově, Teatro Real v Madrid nebo Liceu v Barceloně. V letošním roce bude Allemandi dirigovat tradiční festivalové operní představení inscenovaném před Otáčivým hledištěm - tentokráte Mozartovu operu Don Giovanni. Jaké je Vaše hudební vzdělání, Maestro? Studoval jsem klavír, skladbu a dirigentství v Miláně a ty samé obory posléze i v Salcburku, v Anglii, v Chigianě, Sieně u Franca Ferrary a v USA v Tangelwoodu s Bernsteinem a Ozawou. Jaké vlastnosti a charakteristiky jsou podle Vás klíčové pro dobrou dirigentskou práci? Jistá technika, muzikalita, psychologie davu, komunikativnost, charisma a mnoho dalších. Co pro Vás znamená Vaše práce? Ohromné štěstí, že mohu dělat to, o čem jsem snil, když mi bylo 15 let. Hudba je mojí součástí prakticky od šesti let věku a nedokážu si již představit život bez ní. Jaký díl Vaší práce připadá na estetickou složku a jak se vyvíjela? Estetická složka se podle mě musí proměnit v krásný sen, hledání pokračuje v zájmu prohloubení kvality snu. Podle čeho se rozhodujete, zda akceptujete či nikoli určitou nabídku? Je mnoho faktorů, které ovlivňují výběr. Jde o titul, interprety, divadlo a nemohu popřít ani hlas ekonomický. Jak se připravujete na nastudování nového titulu? Dodržujete přísný postup, přesnou metodologii nebo vsázíte spíše na instinkt? Jsou velké rozdíly mezi jednotlivými tituly, někdy i kus, který znám již léta, je pojednou po všech stránkách nový. Přístup není nikdy stejný. Podstatné je vždy prostudování partitury ze všech možných úhlů pohledu. Jaký je Váš vztah k ostatním profesím, jež se podílejí na přípravě inscenace? Jaký je Váš vztah s režisérem? Za 30 let své kariéry mohu napočítat na deset režií opravdu validních Kdyby dirigent mohl zanechat inscenací, které se mu nelíbí, pracoval bych mnohem méně! A jak je to s pěvci? Vzpomínáte na některé z nich obzvláště rád? Měl jsem to štěstí pracovat se všemi největšími pěvci této epochy. Jaký je Váš vztah k tradici a jak byste ji vymezil? Domnívám se, že není možné dirigovat operu (především italskou) bez znalosti hloubky tradice. Mnohé kolegy tradice nezajímá a bohužel je to znát. Máte nějaké vzory z profesního hlediska? Je nějaký umělec, kterého nejvíce obdivujete? Mahler a Bernstein, ti jsou pro mě nedosažitelní. Karajan v celém německém, pozdně romantickém repertoáru a potom Kleiber, Kleiber a zase Kleiber! Čeho žádáte od svých spolupracovníků? Jak je vybíráte? Obecně je výběr většinou na divadle, s výjimkou mých osobních asistentů, které si samozřejmě vybírám sám. Je velmi důležité, aby se vytvořilo jasné klima pro spolupráci. Pokud byste nezvolil dráhu dirigenta, čím byste byl nebo chtěl být? Nedovedu si to vůbec představit. Věřím, že je rozdíl mezi tím dělat práci dirigenta a být jím. Jaké jsou nejtěžší a naopak nejkrásnější okamžiky ve vaší práci? Občas činí potíže vztah s některými orchestry (průměr je v každém orchestru). A naopak pokaždé když je cítit, že se orchestr stal jedním velkým nástrojem, který dýchá jako jeden muž, je to obrovská satisfakce. Litujete něčeho ve svém profesním životě? Jen jedné věci, nedirigoval jsem ještě ve Scale (pominu-li asistování Maazelovi a Abbadovi). Jaká je, pokud existuje, kanonická dráha, kterou by mladí aspiranti dirigentství měli sledovat? Co byste jim poradil? Není možné dávat rady, každá zkušenost je svá, ale určitě sledovat zkoušky velkých dirigentů a pochopit jak dosahují toho, čeho chtějí, je velmi užitečné. Chodíte často do divadla, i na opery, na kterých nepracujete? Sledujete práci druhých dirigentů? Co se Vám líbí? Jako student jsem sledoval vše, co bylo v Miláně Scalu, RAI, Pomeriggi Musicali. Celý svůj čas jsem trávil na zkouškách u dirigentů. Nyní zajdu do divadla velmi zřídka a málokdy to stojí za to. Existuje nějaká opera, kterou byste si rád zadirigoval v budoucnu? Mám ještě mnoho snů, ale věřím, že by bylo nádherné, kdybych mohl dělat Tristana 8

10 V mexických barvách Stalo se již neodmyslitelnou a velmi populární tradicí, že každý rok zahraje festival v Českém Krumlově i na některou z národních strun. Po úspěšném Španělském, Maďarském či Řeckém večeru přichází letos na řadu barvitá latinskoamerická exotika Mexika a není tomu náhodou, neboť právě v roce 2010 oslavuje Mexiko 200. výročí nezávislosti země a 100. výročí revoluce. Našinci jistě při pomyšlení na tuto pestrou zemi na mysli vytane kaleidoskop tajemných mayských pyramid, nádherných barokních kostelů, širokých sombrer na hlavách snědých mužů s kníry, hlubokých očí čokoládových míšenek i pikantních chutí místních kulinářských specialit to vše a mnohem víc nabídne i hudebně-gastronomický Mexický večer v Českém Krumlově. Přijďte si zazpívat a zatančit s temperamentními Mariachi a taneční skupinou Dvorana a ochutnejte báječné delikatesy, které se jinak nabízejí jen v Mexiku Mexiko veliký kus země na jihozápadě Severní Ameriky. Země, která je bohatá na přírodní krásy, dějiny a hlavně na lidi s jedinečnou kulturou. S mexickými tanci to není vůbec jednoduché. Podobně jako Česká republika má i Mexiko veliké množství regionů, které se od sebe odlišují hudbou, tancem a oblečením. Některé regiony jsou známy i laikům a jiné pouze zasvěcencům. Mexické tance nejsou jen veliká sombrera a široké sukně. V mnoha oblastech se tančí v doslova prostých oblecích z bílé látky a sandálech. Jinde zase využívají barvu tak, až se nám kostým (vlastně kroj) zdá přehnaně nevkusný. Nesmíme zapomínat, že do Mexické kultury patří také období před příchodem Španělů. Jsou to staré indiánské tance plné mystiky a starých náboženství. Stejně jako s kostýmy je to i s hudbou. Původní hudba Aztéků, Mayů a ostatních indiánských kmenů byla založena výhradně na početné, ale bohatě strukturované skupině bicích nástrojů, k nimž přistupovaly nejvýše primitivní píšťaly a okaríny, kdežto v pozdější mexické lidové hudbě, jak ji prezentují i naši dnešní hosté, převažuje naopak zvuk houslí, kytar, mandolíny a také harfy, jejíž ozvučnice po úderu dlaní vydává také charakteristický zvuk, doplňující paletu skupiny bicích. Přestože jedním ze zdrojů této hudby jsou nepopiratelně hudební projevy starých předkolumbovských indiánských kmenů, je jisté, že hlavním pramenem je hudba španělská, jak ji s sebou přinesli dobyvatelé s jezuitskými misionáři. Je to patrné především na melodických modelech převzatých z iberské písňovosti, v jejich jednoduché harmonizaci (s převažujícími durovými a mollovými tóninami, které téměř vytlačily původní bohatší tóninový repertoár) a také v úzkém spojení s tanečním projevem. 9

11 Tipy na poslední chvíli... Stále ještě váháte na jaký z koncertů letošního 19. ročníku se vypravit? Nabídka je letos opravdu bohatá a výběr nelehký. Nechte se však na poslední chvíli inspirovat našimi tipy a vydejte se v létě navštívit jihočeskou perlu Český Krumlov nabízející pestrobarevný hudební koktejl nejrůznějších chutí... Událost sezóny hvězdný JOSÉ CURA v ČR 16. a 18. července Pivovarská zahrada Poslední lístky ještě v prodeji! Slavnostní zahájení 19. ročníku MHF Český Krumlov dne 16. července bude patřit argentinskému tenoru 21. století Josému Curovi. Tento operní galakoncert se pro velký zájem dočká ještě reprízy v neděli 18. července. José Cura se stal světově proslulým pro své intenzívní a originální interpretace operních hrdinů, stejně jako pro své nekonvenční a inovativní koncertní představení. Obdařen bohatým, uhlazeným tenorovým hlasem a fascinujícím hereckým projevem exceluje José Cura již řadu let na předních operních scénách po celém světě. Cura je však více než jen operní hvězda, je vystudovaný skladatel a dirigent, brilantní performer a přirozený showman. Třetí díl úspěšné muzikálové show Noc na Broadway opět za účasti hvězd amerického muzikálu. Na legendární newyorskou Broadway Vás zavede trojice zpěváků, jež s úspěchem brázdí přední scény právě tohoto centra divadelního průmyslu v USA: Christiane Noll, Capathia Jenkins a Hugh Panaro. Výběr známých árií a duet z evergreenů světové muzikálové literatury, osvěží písně Cola Portera, George Gershwina či Irvinga Berlina. Broadway potřetí v Českém Krumlově 17. července Společenský večer plný národní hudby, tanců a gastronomických zážitků po mexicku! Mexická hudba v podání Mariachi Azteca de Praga, mexické tance v interpretaci taneční skupiny Dvorana a k tomu to nejlepší z mexické kuchyně 7. srpna jedině v Českém Krumlově! Mladí umělci zazáří na koncertu v Zahradě Kooperativy. Laureáti soutěží Pražské jaro a ARD 30. července 10

12 James Morrison 24. července Pivovarská zahrada O letošní jazzové zpestření se postará australský multiinstrumentalista James Morisson, který společně s CBC Big Bandem přijede do Českého Krumlova dne 24. července. James Morisson patří mezi nejtalentovanější hudebníky, kteří se kdy objevili na světové hudební scéně. Odborná kritika jej staví po bok takových hvězd, jakými jsou Quincy Jones, Phil Collins, Frank Sinatra, Dizzy Gillespie, George Benson, Ray Charles, B. B. King, Lalo Schifrin nebo Ray Brown. Hvězdou obdobného formátu, jakou je tvář letošního 19. ročníku MHF Český Krumlov tenorista José Cura, je v hudebním světě i houslový virtuos Gidon Kremer, který do Českého Krumlova zavítá společně s komorním orchestrem Kremerata Baltica 31. července. Řada významných ocenění, kterých se mu dostalo nejen na prestižních soutěžích, nastartovala jeho výjimečnou kariéru, v jejímž průběhu si vybudoval světové renomé jako jeden z nejpůvodnějších a nejpřesvědčivějších umělců své generace. Jeho repertoár dosahuje neobyčejné šíře a zahrnuje jak standardní díla pro housle, ale i hudbu skladatelů 20. století, což předvede i v Českém Krumlově. Gidon Kremer a Kremerata Baltica 31. července Gipsy Way 14. srpna Unikátní směsici žánrů nabídne vystoupení houslového virtuosa Pavla Šporcla společně s romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo. Vedle cikánské, maďarské a rumunské lidové hudby zazní na koncertu skladby Pabla de Sarasateho, Johannesa Brahmse či Arama Chačaturjana inspirované touto muzikou, a to vše bude navíc okořeněno i kapkou jazzu. Nespoutané muzikantství excelentní romské kapely společně se suverénní virtuozitou brilantního Pavla Šporcla, to jsou jedinečné ingredience pikantního koktejlu strhujícího rytmu, živelné vášně a ryzího muzikantského jiskření, který Vám pod hvězdnou oblohou namíchá Gipsy Way. Tomáš Jamník a Hyejin Kim 5. srpna nebo Slovenský komorní orchestr 12. srpna 11

13 3 otázky pro... violistu Škampova kvarteta Radima Sedmidubského Na Mezinárodním hudebním festival Český Krumlov vystupuje Škampovo kvarteto již poněkolikáté. Vracíte se do Českého Krumlova rádi? Samozřejmě se do Krumlova vracíme vždy velmi rádi, tak jako jistě řada ostatních vynikajících umělců, kteří kdy zavítali na Mezinárodní hudební festival. Město je kulturní perlou pro tuzemské i zahraniční návštěvníky. Každý by tu rád zůstal pár dní navíc, letos nás ovšem další umělecké povinnosti odvolávají do ciziny. V letošním roce přivážíte jeden ze svých kmenových programů složený z děl Haydna (Fragment kvartetu d moll, Op 103), Dvořáka (Smyčcový kvartet G dur Op. 106) a Janáčka (Smyčcový kvartet č. 2 Listy důvěrné )? Jak se zrodila tato dramaturgická myšlenka? V zárodku byla idea skloubit relativně méně známá díla s osvědčenými skladbami kvartetního repertoáru. Jednotící linií večera je pak skutečnost, že zazní vesměs poslední vytvořené skladby autorů v daném žánru. Proto jsme navrhli pro začátek koncertu určitou raritu, tedy poslední dokončené kvartetní dílo Josepha Haydna. To se mělo původně stát závěrečným kvartetem z trojice Op 77. Nakonec starý mistr dokončil pouze dvě střední věty, pročež toto dílo zůstalo torzem. Nehrává se tak často, což je ovšem značná škoda, protože je to opravdu krásná hudba. Svého vydání se skladba dočkala pod opusovým číslem 103. Další dvě skladby reprezentují špičku českého komorního repertoáru. Zahrajeme Dvořákův pozdní kvartet G dur Op. 106, napsaný po jeho druhém návratu z Ameriky v roce 1895, a závěrem koncertu zazní Janáčkův druhý smyčcový kvartet, slavné Listy důvěrné, komponované 1928, tedy v posledním roce skladatelova života. Jaká další vystoupení Vás v současné době čekají? V srpnu se chystáme do Velké Británie na dva festivaly. Nejprve navštívíme Lake District Summer Music Festival, kde zahrajeme dva koncerty a budeme též vyučovat mladé komorní soubory. Pro tuto příležitosti chystáme mimo jiné světovou premiéru nového kvartetu Pavla Fischera. Následuje prestižní vystoupení na mezinárodním hudebním festivalu v Edinburgu ve spolupráci s pianistou Melvynem Tanem. Koncem prázdnin se pak ještě podíváme do Itálie. 12

14 Tajemné toulky Českým Krumlovem podle knihy Českokrumlovské tajemno Heleny Braunerové (Kopp České Budějovice, 1997) Jihočeská perla mezi městy, jež je domovem našemu festivalu, je studnicí tajemných příběhů, které se tradují po generace. Nahlédněme tedy pod povrch známé historie města a jeho památek a pátrejme společně po příbězích a osudech vepsaných do českokrumlovských starých zdí v minulém čísle vyprávěli jsme příběh, jež odehrál se v kulisách barokního zámeckého divadla, tentokráte se vypravíme do Zámecké jízdárny a budeme vyprávět pověst z dob dávno minulých, jenž právě zde se odehrál V nenávratnu jsou již doby, kdy se v Zámecké jízdárně jezdilo na krásných ořích, dnes ji obdivujeme jako krásný koncertní sál s honosným restaurantem Byly však doby, kdy stín, jenž vrhají její zdi byl ještě temnější. V poválečných letech sloužily totiž její prostory jako sklad brambor a krmiv pro zvířata A v tu dobu se nejednomu skladníkovi přihodilo, že jej odtud vyhnaly divné, strašidelné zvuky Asi kolem roku 1746 býval ještě ve stavení vedle zámeckého divadla velký vinný sklep. Pověst vypravuje, že dříve tam bývalo jakési vězení. A jednou při nějakých slavnostech se na zámku sešli všelijací kejklíři a mezi nimi byl i medvědář s ochočeným medvědem, který na požádání a k obveselení hostů tancoval. Stalo se však, že tento medvědář se dopustil něčeho zlého, a tak ho za toto provinění zavřeli do bývalého vězení. Jenomže slavnost pokračovala a také se přitom vypilo i hodně vína a bylo moc veselo. Na medvědáře se zapomnělo a oba tam ve sklepě nakonec zahynuli. Kolem roku 1746 ve stavení vedle zámeckého divadla bydlel zámecký truhlář a ten vyprávěl, že zvláště na podzim po setmění nebylo v těchto místech vůbec jisto. Objevovalo se tu zjevení v podobě medvědáře s tancujícím medvědem. V podzimním tmavém soumraku se neodvažoval vůbec vyjít z domu ven. Asi v roce 1749 dal kníže Josef Adam Schwarzenberk vnitřek tohoto domu vybourat a sklepy zasypat. Vnitřek rozšířil a nechal tu vybudovat dva byty. Když sklep zasypali, tak se strašidlo odstěhovalo. Stěhovalo se natřikrát. Poprvé to bylo o půlnoci, podruhé zrána a potřetí to bylo nejhroznější. Vrátný v pravé poledne uviděl povoz tažený šesti koňmi, jak rychle jede k bráně. Utíkal, aby mohl bránu co nejrychleji otevřít, protože si pomyslel, že někam pospíchá pan kníže, ale vrata už byla zvláštní neviditelnou mocí otevřena a povoz ujížděl pryč. Vrátný spatřil, že nejede ani směrem ke Kájovau ani k myslivně, ale spřežení jako divé uhánělo k tehdy nově postavené jízdárně - a tam všechno zmizelo. Právě tam odpočívali řemeslníci, protože měli polední přestávku a všechno viděli. A jak o tom píše tehdejší kronikář Petr Kašpar Světecký z Černčic, i pod přísahou vypověděli. Kníže prý neměl ani chutě se v jízdárně projíždět, když se tam, jak se dozvěděl, odstěhovalo strašidlo. Pravděpodobně v téže době se prováděly i další úpravy na zámku, boural se tam tzv. Zlatý sál a na jeho místě se stavělo několik světnic. Muselo se proto vybourat i několik oken v obvodových zdech a tehdy se přihodilo něco zajímavého a téměř neuvěřitelného. Zedník, který měl tu práci vykonat, narazil na jedno duté místo. Když dutinu odkryl, spatřil žhavé uhle, z nichž ještě vystupoval dým. Byl tím překvapen, ale nijak nad tím nepřemýšlel, ani k tomu nikoho nezavolal. Uhle jednoduše z výklenku vymetl. Jen ostatní řemeslníci to viděli a o polední přestávce o tom mluvili. Dozvěděl se to i pan kníže a chtěl ty uhle vidět. Když však na místo přišel, uhle tu již nebyly a dokonce po nich nezůstal ani prach. Bylo to velice podivné. Jen osud zedníka, který uhle vymetl a vůbec se nad tímto úkazem nepozastavil, byl už předurčen. Krátce nato, jen za několik málo dní, jej stihlo kruté neštěstí. Z lešení se zřítil do Jeleního příkopu a těžce se zranil. Po několikadenních útrapách zemřel. O těchto zjeveních vyprávěl výše uvedenému místoarchiváři jihočeský malíř 18. století František Prokyš. I nyní se vypráví, že se v luxusně upravené Zámecké jízdárně v nočních hodinách dějí nevysvětlitelné úkazy 13

15