květen červen 2015 mimořádně cena 20,- Kč 50. výročí otevření Základní školy Čestice (rozšířené vydání časopisu)

Transkript

1 Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích květen červen 2015 mimořádně cena 20,- Kč 50. výročí otevření Základní školy Čestice (rozšířené vydání časopisu) Horní řada zleva: Roman Heimlich, Anna Koubová, Jitka Bártíková, Luděk Zdeněk, Marie Linhartová, Vlastimil Petráš, Martina Sluková, Marie Vanišová, Jana Kubešová, Stanislava Kozáková Prostřední řada zleva: Eva Žejdlová, Irena Hartlová, Martina Kalová, Miloslava Švehlová, Marcela Ouředníková, Eva Ratajová, Hana Rodová, Milena Maňhalová, Věra Mikešová, Jaroslava Nováková, Libuše Zámečníková Spodní řada zleva: Michaela Sluková, Alena Vlková, Pavla Horáková, Barbora Tomanová, Anna Uhlířová, Marta Kratochvílová, chybí: Dagmar Levá, Hana Trojanová

2 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Představení žáků školy, Slovo ředitelky ZŠ, Vzpomínky bývalých ředitelů a ředitelek, Vzpomínka na Časopejsek, Slovo starosty, Noc s Andersenem, Velikonoční odpoledne na Podlesí, Akce Banát, Výsadba stromů, O včelím bodnutí, Rok 1945 v kronice Čestic, Pozvánka na lampioňák, Se Šmoulátky na pohádky, Čím lépe, tím hůře, Dokaž, že umíš, Víkend na Zálesí, Rozloučení na místech nejmilejších, Staré rody Prácheňska Listování v občasníčku: 4.3. Výbor členek ČSŽ Čestice v salonku restaurace Čestice 6.3. Zima se zase ozvala. Venku nás uvítal poprašek sněhu a přimrzlo Včelařský ples v sále restaurace Čestice. Hrála Malá muzika Nauše Pepíka 8.3. Dětský karneval s tombolou, pořádal ČSŽ Čestice Výroční členská schůze Kulturního spolku pro Čestice a okolí Koncert skupin Tlustá Berta a NARTU v Česticích Schůze členů ČSV Čestice v salonku restaurace Čestice Výroční členská schůze ČSŽ Čestice Otevření sezóně na vodním mlýně v Hoslovicích akcí Velikonoce na mlýně Také Česticemi se prohnal vichr, který poničil střechu na staré dílně, odtrhl střechu na obecním traktůrku a povalil strom na návsi na Kobylce. Škody jsou nahlášeny pojišťovně Velikonoční odpoledne na Podlesí, pořádal ČSŽ Čestice v sále restaurace Čestice 4.4. Taneční zábava, hrála kapela Labyrint 8.4. Zasedalo zastupitelstvo městyse Výbor členů SDH Čestice v salonku restaurace Čestice Ročník Rallye Šumava Stavění máje Občasníček před sto lety: 3.3. Konala s premiéra prvního amerického hraného velkofilmu režiséra Griffita - Zrození národa Na ustavujícím sjezdu v Moskvě utvořily dosud roztříštěné organizace ruských Čechů jednotný Svaz českých spolků na Rusi. V květnu 1915 byl přejmenován na Svaz československých spolků na Rusi. Hlavním úkolem bylo organizovat čs. jednotky, což zabezpečovala vojenská komise se sídlem v Kyjevě Váleční zajatci v Německu byli nasazeni jako horníci v rúrské pánvi; museli pracovat deset hodin denně. V březnu 1915 se konala první schůzka českých politiků, spolupracujících s T.G.Masarykem. Další schůzky tohoto druhu následovaly v rychlém sledu V Karpatech údajně přeběhl frontu k Rusům celý 28. pěší pluk rakousko-uherské armády, asi 1400 tzv. pražských dětí. V červnu následovali jejich příkladu vojáci 36. mladoboleslavského pluku. (Podle jiných historických pramenů bylo však několik set vojáků zdecimovaného 28. pluku v beznadějném postavení zajato; většina z nich pak do legií nevstoupila. Legendu o přeběhnutí prý vytvořil vrchní velitel arcivévoda Fridrich a měla sloužit perzekuci českých politiků.) V Rakousko-Uhersku byly zavedeny tzv. chlebové lístky Rakousko-Uhersko prodloužilo vojenskou povinnost na osoby do padesáti let. Jess Willard zvítězil knokautem po 26 kolech v utkání v kubánské Havaně nad černým mistrem světa v těžké váze Jackem Johnsonem ( ). Po pěti letech tak znovu připadl titul mistra v těžké váze bílému boxerovi Německý plynový útok u města Ypra. Poprvé byly použity bojové chemické látky zakázané haagskou konvencí z r Výsledkem tajné konference mezi Velkou Británi, Francií, Ruskem a Itálií byla Londýnská smlouva: spojenci se dohodli, že pokud Itálie vyhlásí Rakousko-Uhersku válku, dostane Dalmácii (vyjma Rijeky- Fiume), Isrii, Terst a jižní Tyroly.

3 Horní řada zleva: asistentka pedagoga Ratajová Eva, Václav Voldřich, Petr Kvěch, Jakub Valenta, Petr Jáchym, Tomáš Franta, Radek Janda, Hubert Bouzek, Filip Stropnický, Václav Mikeš, třídní učitelka Jitka Bártíková Prostřední řada zleva: Radek Kolařík, Adam Kilián, David Székely, Nela Dojčarová, Lucie Hanzalová, Tereza Pechová, Vojtěch Souček, Matěj Alois Blažek, Adam Voneš Dolní řada zleva: Natálie Dolíšková, Aneta Kozjurová, Tereza Strnadová, Ella Probst, Klára Kadlecová, Nikola Roučková, Ester Chvostová, Zuzana Székelyová, Tereza Poleníková My jsme žáčci 1. třídy, Hurvínci se jmenujem. Do školy se připravujem, vždy se zdravým rozumem. Abecedu celou známe, přečtem Vám ze slabikáře. Psát umíme, jak když tiskne, počítat i malovat. Naše paní učitelka nemůže si stěžovat. Také nás vždy pěkně odmění, jednička v notýsku, to je to znamení. Když zazvoní rychle běžíme, do jídelny se těšíme. Potom si v družině pohrajeme, doma pak úkoly vypracujeme. Jsme parta velká suprová, před námi se nikdo neschová.

4 Horní řada zleva: Adam Tomášek, Matěj Václavík, Daniel Janda, Matouš Jakeš, Milan Švec, Vojtěch Vrzal, Štěpán Tomka, Pavel Troller, třídní učitelka Irena Hartlová Prostřední řada zleva: Matyáš Němec, Štěpán Tomášek, Anna Jonášová, Michaela Petrová, Adriana Pospíšilová, Filip Kozjura, Antonín Matějka Dolní řada zleva: Natálie Brožovská, Barbora Zdeňková, Jitka Pelešková, Veronika Smolová, Tereza Sutnerová, Gabriela Kozáková, Veronika Náhlíková, Kristina Šašková, Vanesa Kloudová. Na fotografii chybí Karolína Broučková, Šimon Martan. Milí čtenáři, představují se Vám piráti a pirátky z 2. třídy. Na palubě je nás celkem 27, 13 děvčat, 13 chlapců a jedna kapitánka Irča. Jsme rozděleni do tří týmů podle barev, zelení, žlutí a červení. Během vyučování soutěžíme a putujeme po stopách tajemné zelené příšery, kterou se na konci roku pokusíme společně ulovit. Soutěže nás baví, nejraději máme matematiku a tělocvik, rádi pečeme a malujeme. Umíme upéct muffiny, které ochutnali i rodiče v pátek To se u nás ve třídě konal ČTENÁŘSKÝ VEČER. Sraz ve škole byl v 17 hodin, napekli jsme pro rodiče překvapení, naše oblíbené muffiny, připravili zajímavé knížky na čtení a v hodin přivítali rodiče. Po dobré kávě a občerstvení nás čekaly soutěže v matematice a literatuře. Každý žák pak přečetl úryvek ze své oblíbené knížky nebo úryvek z čítanky. Venku už bylo pěkné šero, když jsme společně s rodiči vyrazili na pasování do zdejší knihovny na zámek. Venku na nás čekala jedna pohádková postava, čertík Janek, který s námi putoval až do knihovny. Nejkrásnějším okamžikem večera bylo pasování do rytířského řádu čtenářského, kdy nás pasoval opravdový rytíř Zdeněk Peleška st. Důležitý byl slib ve jménu všech krásných knížek, pohádek, příběhů a básniček, že budeme knížky opatrovat jako nejvzácnější dary a budeme se k nim chovat opatrně a s úctou. Za tmy jsme se vrátili do školy, s nadšením si ještě zazpívali veselé písničky a četli pohádky, při kterých jsme postupně usínali. Noc ve škole byla napínavá, krásná, moc jsme si to užili a těšíme se na příští dobrodružství. Děkujeme knihovnici, paní Bělohlavové, za prohlídku knihovny na zámku v Česticích. Škola nás baví, vše prožíváme na 100%, někdy až moc divoce a to potvrdí i rodiče. Piráti a pirátky z 2. třídy

5 Dolní řada zleva: Lukáš Grabmüller, Janek Zábranský, Radek Nikodem, Kateřina Němcová, Anna Smilová, Lucie Matějovicová, Filip Michalec, Pavel Smola, Matěj Čajan Prostřední řada zleva: Kristýna Ptáčková, Anežka Hartlová, Veronika Novotná, Daniela Kulířová, Natálie Menšíková, Natálie Strnadová, Natálie Hlaváčková Horní řada zleva: Eliška Kulířová, Iveta Vávrová, třídní učitel Luděk Zdeněk, Lucie Humpolcová, Tereza Hradecká Žáci a žákyně 3.třídy A ještě něco, kromě fotografie, o třetí třídě? Můžeme prozradit, že Lukáš je nadějný talentovaný fotbalista a má přezdívku Lukas. Janek s přezdívkou Dragič nezkazí žádnou legraci a baví všechny kolem. Radek si rád hraje na počítači, jeho oblíbenou pochoutkou je pizza. Kačka má zase ráda těstoviny, zpívá ve školním sboru a v zimě bruslí. Anička miluje lívance a často si hraje se svojí kočkou. Lucku, mimo učení, také velmi baví balet. Filip by chtěl být jednou fotbalistou. Pavla hodně baví počítač, ale i práce doma, rád si rovněž pohraje se psem. U Matěje zatím jednoznačně vyhrávají stroje, hlavně motorky. Kyky, to je přezdívka Kristýny, která má velmi ráda koně a také na něm už jezdí. Anežce se také líbí koně, ale ještě raději se věnuje zpívání a pak energii doplňuje oblíbeným" smažákem" s hranolkama. Veronika ráda plave, hraje na klavír a kočka Micka s kocourem Mourkem jsou její domácí mazlíčci. Daniela přezdívaná Dandy, ráda jezdí na kolečkových bruslích a jí palačinky. Natálka dá přednost pizze, rovněž také miluje koně. Druhá Natálka v naší třídě ráda tancuje, zpívá a řídí se zásadou - nikdy to nevzdávej. Třetí Natálka, s přezdívkou Keliška, má zálibu v domácích pracích a také si ráda pochutná na pizze a rovněž má ráda koně. Eliška neporušuje tradici největší oblíbenosti koní v naší třídě a když se posilní dobrou svíčkovou, hned osedlá a vyráží cvalem vpřed, její přezdívka je Elka. To Iveta zase ráda jezdí na kole, lyžuje po sportování se rovněž posilní pizzou. Terezka je zdatná sportovkyně, nejraději skáče na trampolíně. Jejím oblíbeným zvířetem je pes, stejně jako u Lucky, která ráda pomáhá v domácnosti a někdy i uvaří své oblíbené špagety.

6 Dolní řada zleva: Veronika Dolíšková, Ladislav Vrzal, Kristián Kopf, Matěj Mrázek, Martin Franta, Matěj Novák, Adéla Jáchymová Prostřední řada zleva: třídní učitelka Marcela Ouředníková, Anna Václavíková, Nicol Kiliánová, Aneta Valentová, Nikola Székelyová, Tereza Krtková, Marianna Gerčáková, asistentka pedagoga Michaela Sluková Horní řada zleva: Adéla Randáková a Natálie Janusová Chybí: Magdaléna Němcová a Tereza Červená Jak se žije žákům ve IV. třídě V hlavních rolích: Superman (Mariánka), Spiderman (Adélka J.) kapitán Nemo (Terezka Č.), Batman (Adélka R.), Hello Kitty (Matěj M.), Slanina (Anička) a ostatní obyvatelé třídy. Jezdíme na spoustu krásných výletů, do divadel, na interaktivní výstavy, rádi se učíme matematiku, vlastivědu i přírodovědu, rádi poznáváme nové dobré věci, sportujeme, ale přestávky jsou stejně nejlepší. V těchto krátkých oddechových chvilkách se naučíme víc než o hodinách. Mezi naše přestávkové hry patří papírová vybíjená, žabky, kohouti, mlácená tělocvikem. Občas jsme přistiženi a musíme hry ukončit. I o hodinách se zasmějeme, když Anička vytáhne kapesník z lavice a s ním letí i ostatní předměty a už je Slanina pod lavicí, začne se přehrabovat ve své skládce, paní učitelka šílí - Anička zase nedává pozor. Kristián začne malovat vojáčky, Martin je ve svém světě. Začínáme rýsovat. Láďa, Matěj a Kristián místo rovnoběžek rýsují kolmice, Adélka si stříhá sešit, ZVONÍ, končí matematika, hurá přestávka. Na scénu přichází český jazyk a Nikola Sz. si začne podupávat do rytmu džezovou melodii. Matěj Mr. přednáší vlastní tvorbu v rytmech a Anetka a Mariánka zakládají debatní kroužek. Natálka se ptá: Kdo to tu dupe? Adélka R. vše sleduje a Nikolka K. sní a přemýšlí o záhadách. Terezka K. s Verunkou tiše sedí a vše pozorují. Terezka Č. sleduje paní učitelku. Majda hraje divadlo O Červené Karkulce a O Bouřce. Jsme spolu rádi. Jestli se vám článek jen trochu líbil a nevěříte, můžete se k nám přijít podívat. Zdraví žáci IV. třídy

7 Horní řada zleva: David Grabmüller, třídní učitelka Marie Linhartová, David Vastl, Jiří Šejna, Jiří Stropnický, ředitelka školy Martina Kalová Dolní řada zleva: Tadeáš Tomášek, Ladislav Jonáš, Monika Švecová, Lucie Kulířová, Libuše Smilová, Šimon Hradecký, Michal Brož My páťáci rádi vaříme v kuchyňce s paní učitelkou Tomanovou. Taky pracujeme na zahradě, čistíme jezírka, sejeme semínka a pěstujeme mrkev, ředkvičky, fazole apod. Naše záhonky a květiny na zahradě pravidelně zaléváme. V zimě krmíme ptáčky, dáváme jim hlavně slunečnici a proso, vyrábíme jim lojové koule. Veverce doplňujeme vodu a do krmítka jí dáváme semínka a lískové oříšky. Občas ji pozorujeme z okna třídy. Také rádi malujeme a vyrábíme při výtvarné výchově, se svými díly se úspěšně účastníme různých výtvarných soutěží. Při informatice se učíme pracovat s počítači, třeba jak se ukládají obrázky nebo jak se kopíruje. Rádi sportujeme a cvičíme v tělocvičně i na hřišti. Nejradši hrajeme florbal, fotbal a basketbal. Ve třídě máme kytky, o které se staráme, a krásně nám rostou. Jsme takoví malí zahradníci. Letos jsme ze semínek vypěstovali kedlubny, dýně, cukety a nějaké květiny do zahrady. Třídíme odpad, máme nové barevné koše na papír, plast, kov a biologický odpad ten nosíme do kompostu. Všichni chodíme na nějakého zájmového kroužku - na fotbal, florbal, ping-pong, keramiku, výtvarku, vaření, do sboru a do rybářského kroužku. Jsme hodní a pomáháme si. Táďa Tomášek, David Vastl a ostatní páťáci

8 Horní řada zleva: třídní učitel Roman Heimlich, Zuzana Novotná, Hana Janotová, Štěpánka Náhlíková, Eliška Janusová, Daniel Hlaváček. Dolní řada zleva: Martin Krtek, Milan Martan, Tomáš Rezek, Lukas Krejčí, David Smola, Miroslav Ráb. Na fotografii chybí Zdeněk Peleška. Naše šestá třída. Jak ten čas letí, už jsme skoro rok na druhém stupni. Nyní je nás dvanáct žáků, jako měsíců v roce. Již před dvěma lety od nás odešla do Strakonic Monika Lányová. Na počátku letošního školního roku odešel Samuel Vaššo a nedávno se odstěhoval také Tomáš Erd. Třídní učitel je druhým rokem Roman Heimlich. Za těch několik let jsme spolu zažili hodně věcí, například hezké výlety. Na tom posledním jsme byli na Husitských dnech v Táboře, kde nás zaujala především nádherná sbírka historických zbrojí z různých armád z celého světa, například samurajská zbroj z Japonska, která byla využita v americkém filmu Poslední samuraj. Na podzim byl u nás ve škole výchovný country koncert DDM Strakonice, jehož součástí bylo předvádění ukázek házení lasa jezdeckým oddílem z Hoslovic. V následné soutěži házení lasa pro nás vyhrál Milan Martan výlet pro celou třídu do Hoslovic, kde nám předvedou ukázky jízdy na koních a budeme se moci také svézt. Máme také vstupenku na rodeo na letošní rok. Naše třída je celkem hudebně nadaná. Osm z nás hraje na hudební nástroje a někteří jich docela dobře zvládnou i několik. Někteří mají sen studovat na konzervatoři, tak třeba se to povede. O vánoční besídce pro rodiče jsme zkusili hrát společně koledy a měli jsme docela úspěch. Zpívali jsme všichni, včetně pana učitele. Hlavní dirigentkou souboru byla Zuzana Novotná a hodně jí pomáhal také Zdeněk Peleška. V naší třídě je také několik nadaných rybářů, kteří získali v loňském roce v rybářském kroužku pod vedením našeho třídního učitele a ve spolupráci s rybářským svazem ve Volyni rybářský lístek a Zdeněk Peleška zde vyhrál soutěž v házení na cíl. Také letos se účastní kroužku další spolužáci, v červnu budou zkoušky, tak snad vše zvládnou.

9 Horní řada zleva: Karolína Levá, Natálie Hampejsová, třídní učitelka Hana Rodová, Eliška Svobodová, Lucie Michalcová Dolní řada zleva: Martin Dolíška, Daniel Svoboda, Jan Kvěch, Tomáš Růžička, Tomáš Mrázek Milí čtenáři, ráda bych vám představila naši třídu. Už jsme v 7. ročníku a dohromady nás je devět. Teď vám řeknu o každém členovi naší třídy pár věcí. Začneme třeba: Natálkou Hampejsovou má moc ráda zvířata a až vyroste, tak by chtěla být veterinářkou. Jako další: Lucka Michalcová ráda se stará o děti a chodí ven. Chtěla by studovat pedagogickou školu. A dále tu máme: Káju Levou také ji moc baví starat se o děti a přála by si studovat pedagogickou školu. Jinak má spoustu zájmových kroužků, na které se vždy moc těší. Poslední dívka naší třídy: Eliška Svobodová je milá a ráda vytváří nové a nové výrobky. Holky už jsem vám vyjmenovala a na řadě jsou kluci: Martin Dolíška nikdy se s ním nenudíme a chodí na ping-pong. Daniel Svoboda stejně jako Martin je srandista, učí se dobře. Honza Kvěch má rád motorky a chodí na kroužek florbalu. Tomáš Mrázek hodný kluk, fotbal je jeho vášní. Tomáš Růžička srandičky, srandičky...velmi přátelský kluk. Zapomněla jsem zmínit, že velkým společným zájmem Daniela Svobody, Honzy Kvěcha, Martina Dolíšky a Tomáše Růžičky je rybářský kroužek a můžou se již pochlubit velkými úlovky. A úplně na závěr naše paní učitelka Hana Rodová je na nás velmi hodná a učí nás na angličtinu a občanskou výchovu. Karolína Levá, 7.třída

10 Horní řada zleva: Alice Pomahačová, Jana Magová, Lenka Kulířová, Kristýna Červená, Jana Mrázková, Anna Vlčková, třídní učitelka Milena Maňhalová Dolní řada zleva: Jakub Kříž, Jiří Humpolec, Jan Záhorský, Martin Mls, Vojtěch Petráš, David Oliva 8.třída Naši sestavu tvoří 6 chlapců a 6 dívek. Jelikož jsme osmáci, trochu přemýšlíme, co dál. Martin je vášnivý fotbalista, taky hasič jako většina třídy a zvažuje elektrotechniku nebo lesárnu v Písku. Honza má jasno, chce jít na programátora na střední školu do Písku, proto tráví nejvíc času u PC. Počítač baví i Davida, sedí u něj, když právě nehraje fotbal. Vojtu a Jirku nejvíc baví hasiči, Jakub je asi třídní spáč, tím prý tráví volný čas. Dívky mají už docela jasno. Lenka a Kristýna by se chtěly učit kadeřnicemi ve Strakonicích, Jana Mrázková se rozhoduje mezi gymnáziem a veterinou, má totiž doma hodně zvířat. Kromě toho je také úspěšnou atletkou v běžeckých disciplínách a hodu oštěpem. A naše dívčí trio z Dřešína Jana Magová, Alice a Anička - jsou také úspěšné hasičky. Jana zvažuje studium Trivisu nebo cestovní ruch, Alice něco ve zdravotnictví a Anička průmyslovku ve Strakonicích. A něco z našich akcí. V letošním roce jsme se mimo jiné zúčastnili téměř všichni školního lyžařského kurzu ve Ski areálu Lipno, kde jsme byli ubytováni v hotelu Chata Lanovka. Všichni jsme si rozšířili své lyžařské dovednosti a skvěle si to užili. Už od šesté třídy se zapojujeme do soutěže Putování krajinou Země zamyšlené, už jsme absolvovali románovou krajinu a básnickou krajinu. Vždy jsme byli úspěšní, v loňském roce se na nás dokonce usmálo štěstí a byli jsme vylosováni na dvoudenní výlet Českým středohořím Po stopách K. H. Máchy. Za dva dny jsme viděli hodně zajímavostí a památek rotundu na Řípu, pštrosí farmu, pomník K. H. Máchy, křížovou cestu na Ostrý, zámek Ploskovice, projeli se po Labi, zašli do preparátorské dílny, muzea čertů v Úštěku a zdolali jílovitý kopec Radobýl u Litoměřic. Výlet se nám moc líbil a letos soutěžíme zase v krajině malované.

11 Horní řada zleva: Zuzana Zámečníková, Veronika Levá, Lucie Němcová, Tereza Nikodemová, Petra Kamírová, třídní učitelka Anna Uhlířová chybí: Nikola Dvořáková Dolní řada zleva: Adam Novotný, Petr Vastl, Vojtěch Bělohlav, Filip Královič, Vojtěch Solus. V naší třídě je celkem 11 žáků, 6 dívek a 5 chlapců. V letošním roce budeme muset opustit naši školu, kam chodíme už pěkně dlouho. První v abecedě je Vojta Bělohlav, který rád surfuje po internetu a poslouchá hudbu, maluje a hraje si s jeho tlustou kočkou Valdou. Úspěšně složil zkoušky na Střední průmyslovou školu strojní ve Strakonicích, obor strojař. Druhá je Nikola Dvořáková, která se ráda učí, čte a chodí na procházky se svým psem. Po prázdninách nastoupí na Střední zdravotnickou školu v Písku, obor zdravotní asistent. Další Filip Královič je vášnivý rybář a rád hraje florbal a různé sporty. Proto není divu, že si podal přihlášku na Střední rybářskou školu ve Vodňanech a přijali ho. Čtvrtá ve třídě je Veronika Levá. Ráda čte, spí, píše, zpívá a přihlášky si poslala na Gymnázium ve Strakonicích a Obchodní akademii v Písku, na kterou chce nastoupit. Pátá je Petra Kamírová. Ráda maluje a tvoří hezké výrobky. Po prázdninách nastoupí na obor kadeřník. Šestá je Lucie Němcová. Ta ráda zpívá a pomáhá ostatním. Po prázdninách půjde na Střední zdravotnickou školu v Písku, obor zdravotní asistent. Další je Tereza Nikodemová. Ráda poslouchá hudbu, hraje divadlo a relaxuje spánkem. Nastoupí na Obchodní akademii v Písku, kde úspěšně složila zkoušky. Osmý je Adam Novotný. Rád spí, jí, hraje hry na počítači, poslouchá hudbu a jezdí na kole. Nastoupí na Střední průmyslovou školu stavební ve Strakonicích, obor strojař. Po něm v abecedě je Vojta Solus. Rád chodí na hasiče a na procházky se psem. Přihlášku zaslal na Střední školu lesnickou Písek, kam se chystá nastoupit. Desátý je Petr Vastl. Rád hraje fotbal, chytá ryby a celkově rád sportuje. Jeho budoucí škola je Střední průmyslová škola strojní ve Strakonicích. A poslední v abecedě je Zuzka Zámečníková. Ráda hraje na kytaru, poslouchá hudbu a tráví čas venku. Její další školou bude učební obor cukrář ve Volyni. Za to, že se nám povedlo dostat se na naše střední školy, vděčíme všem učitelům a rodičům, kteří nám byli velkou oporou. V naší třídě se máme všichni rádi a panuje tu dobrá nálada. Do odchodu ze základní školy nám zbývají poslední dva měsíce, které si plánujeme pořádně užít. Máme ale spoustu ještě nedodělaných úkolů například připravit tablo a písničku. Snad se to podaří. Po prázdninách se rozejdeme do nových škol. Ale nikdy nezapomeneme na všechno, co jsme tady za devět let prožili. Kolektiv žáků 9. třídy

12 Vážení čtenáři Čtení pro lidi, na slavnostním zahájení letošního školního roku 2014/2015 jsem zmínila, že nás v tomto roce čekají dvě významná výročí. Již 13. listopadu 2014 se konal XX. ročník regionální literární a výtvarné soutěže O čestický brambor (viz minulé vydání Čtení pro lidi) a nyní se blíží oslavy 50. výročí otevření základní školy. Dříve se učilo ve třech budovách (v prostorách zámku, na faře a ve staré škole - dnešní škola v přírodě). Za padesát let prošlo touto novou školou mnoho žáků, kteří rádi vzpomínají na svá dětská léta, prožitá ve školních lavicích. Dnes už to není nová škola, vypadá jako dáma v nejlepších letech, vylepšená o nový kabát (okna i fasádu) a po několika omlazovacích operacích (nová elektroinstalace, toalety). Jenom se zamyslete nad těmi 50 lety existence školy, kolik tun křídy bylo nejprve naneseno na tabule, aby potom skončilo v houbě a kdesi v kanalizaci, kolik polámaných pravítek a zapomenutých přezůvek by se za tu dobu dalo spočítat. Dovedete si představit, kolik vysvědčení se muselo vypsat a učiteli podepsat? S vývojem techniky dnes odpadá množství křídy i vypsaných per. Na ruční psaní vysvědčení si ale i já pamatuji. Nejraději jsem je psala večer, kdy už moje děti usnuly. Měla jsem klid a čas vypisovat krasopisné známky. Nejlépe se mi psalo dobře, neboť trojka má nejméně písmen, ale nejraději jsem vypisovala výborně, asi jako každý učitel. Jsme hrdi na naší školu, kterou navštěvovala spousta významných lidí. Denně jsme v kontaktu s našimi bývalými žáky, jejíž děti, vnoučata či pravnoučata naši školu také navštěvují. Ať je to výborný řemeslník, prodavačka, kadeřnice, účetní, finanční poradce, učitel, muzikant, strojař, ekonom, právník, lékař, vědecký pracovník, všichni svoji profesi vykonávají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, s láskou ke svému povolání. Vraťme se však k dnešní době. Nyní je oficiálním názvem Základní škola a Mateřská škola Čestice. Součástí jsou základní škola, mateřská škola, školní jídelna, školní jídelna výdejna v mateřské škole a školní družina. Při škole funguje plno zájmových kroužků, které si děti mohou vybrat podle svých oblíbených aktivit. V zimním období pořádáme lyžařský výcvik a oblíbené jsou u žáků i výjezdy do zahraničí, zejména do Anglie. Typická je pro naše žáky i práce na školní zahradě, kterou neustále zvelebujeme a snažíme si udržet ocenění Přírodní zahrada. V naší škole se nejen učitelé, ale i ostatní pracovníci snaží, aby ze školy vycházeli poctiví a slušní lidé, kteří najdou svoje místo ve společnosti. Přejme škole, pracovníkům školy a všem žákům, aby se jim stále dařilo a vedlo jako doposud, aby každý z nich chodil do školy rád. Vážení, dovolte mi, abych Vás všechny pozvala na oslavy, které proběhnou v naší škole. Program je uveden na jiném místě tohoto Čtení. Na závěr bych chtěla vyjádřit osobní poděkování všem, kteří se podíleli na celé přípravě a průběhu oslav 50. výročí otevření základní školy a přejme naší škole minimálně další padesátku. Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy Zveme všechny bývalé, současné i budoucí žáky, rodiče, bývalé kolegy a další příznivce školy na Den otevřených dveří spojený s prohlídkou ZŠ a MŠ Čestice u příležitosti 50. výročí otevření základní školy v sobotu od do hodin

13 Vzpomínání U příležitosti padesátého výročí školy v Česticích jsem byl osloven, abych jako pamětník zavzpomínal, jak to všechno začalo. Po dlouhém plánování bylo konečně rozhodnuto, že Čestice budou mít novou školu. Dosavadní rozmístění školy ve třech budovách (prostory zámku, fary a staré školy - nynější školka v přírodě) a její sociální zařízení bylo značně nevyhovující. Hlavní zájem o vybudování měla především obec v čele se starostou - panem Bohumilem Žahourem. Stavba byla zahájena v roce 1963 a trvala dva roky, tedy do roku1965. V době výstavby jsem působil na postu zástupce ředitele školy. Ředitelem byl v té době Jaroslav Vokoun. Výstavbu dostal na starost okresní stavební podnik Strakonice pod vedením stavbyvedoucího pana Hejtmánka a stavitele Jana Soukupa. Do projektu stavby byla původně zanesena hlavní budova školy s tělocvičnou, budova kuchyně s jídelnou a domek pro zaměstnance školy( školníka a ředitele). Následně došlo ke škrtům v plánu týkajících se domku a školní jídelny. Díky hlavnímu přívodu el. energie umístěnému ve školní jídelně, tato nemohla být zrušena. Domek se ovšem obhájit nepodařilo. Přesto se nám podařilo získat v areálu ještě jeden objekt. Jedná se o přízemní budovu nad hřištěm, kterou byl podnik nucen vystavět, coby zázemí pro zaměstnance stavby. Mněli jsme zájem na tom, aby tato budova byla kvalitně vystavěna. Chtěli jsme ji po dokončení odkoupit pro školu. To se zdařilo a získali jsme tím prostory, které byly využity pro ubytování učitelů, následně sloužily jako sklad či školní družina. Stavba si vyžadovala i značné terénní úpravy, neboť celý pozemek se nacházel na skále. Snažili jsme se tedy co nejefektivněji využít veškerého materiálu pro vyrovnání okolí. Velkým úskalím bylo tedy i samotné osázení areálu okrasnými keři a stromy v zahradě. Také hřiště nebylo původně v nynější velikosti. Zvětšovalo se postupným odbourávání skalnatého terénu. Zpočátku jsme se potýkali také s nedostatkem vody. Školní studna nedokázala zásobit dostatečným množstvím vody. Proto mohu konstatovat, že nová škola byla vlastně hlavním podnětem vybudování obecního vodovodu. Velkou zásluhu na budování nové školy měli občané obce a především rodiče žáků. Ti nezištně obětovali mnoho ze svého volného času při oplocování areálu, terénních úpravách a pomocných pracech. Jsem velmi rád, že úsilí nás všech přispělo ke zlepšení a zmodernizování podmínek pro tak důležitou věc, jako je vzdělávání dětí. Josef Čekal Vážení čtenáři, u příležitosti kulatého výročí ZŠ Čestice budete určitě i vy vzpomínat. Někteří na prožitá léta ve školních lavicích, později jako rodiče svých dětí nebo prarodiče, kteří pomáhali svým vnoučatům. I já ráda vzpomínám na svá školní léta v Česticích, ale ve staré škole. Po studiích jsem šla na 20 let do Vacova a pak dalších 20 let působila ve zdejší škole. Byla to velmi náročná léta, žáků plné třídy (až 42), žádné počítače, vše se psalo i počítalo ručně. Vyučující byli mnohem více zapojeni do mimoškolní činnosti. Nacvičovali divadla, spartakiády, vedli kroužky a připravovali žáky na celou řadu soutěží. To vše bez finanční odměny. Kolektiv byl ale výborný, společně dosáhl i pěkných výsledků a ocenění v okresních i krajských soutěžích. Možná že si teď mnozí z vás řeknou: Jo, to se týká i mne. Vyhrál jsem kdysi soutěž (olympiádu) ve Strakonicích. Velmi nás pak potěšila pozornost rodičů i zástupců obce. Ke Dni učitelů přicházel předseda SRPŠ s kytičkou pro každého pedagoga a se sladkým pokušením ke kávě. I obec oceňovala naši práci u tohoto svátku. Přicházeli i zástupci JZD, protože v té době jim škola vypomáhala ve sběru brambor a kamene. Uměly toho dne využít i děti. Ve třídě nás na tabuli vítala gratulace - Dneska je Den učitelů, nezkoušejte naši třídu. A k tomu zavoněla na katedře kytička fialek, narcisek nebo sněženek. Umí to děti i dnes?

14 Dnes už jsem 13 let v důchodu. Se svými kolegyněmi vzpomínáme jen na to dobré. Máme k tomu příležitost každý měsíc při pravidelném setkávání u kávy a něčeho dobrého, co si přineseme. Co ale myslíte, o čem si povídáme? O našich žácích, jak se jim daří v životě. Každý jejich úspěch nás potěší. Na naše posezení přichází i současní učitelé školy. Těší nás to, protože neztrácíme kontakt se současností. Do příští padesátky přeji všem pracovníkům školy úspěšné vykročení a žákům ty nejhezčí vzpomínky na školu. Mgr. Helena Petrová Škola v Česticích slaví padesátiny. Je to dobrá příležitost připomenout si pár událostí. Časy se nezadržitelně mění. Děti vyrůstají v podmínkách, o kterých se nám ani nesnilo. Blahobyt, v němž děti žijí, má však i méně potěšující následky. Zdravé a dobře živené děti rychleji vyspívají a jsou většinou mnohem náročnější, než jsme bývali my. Ale vrátím se do čestické školy. Když mi inspektor Bláha nabídl učitelské místo s bytem v Česticích, odpověděla jsem: A kde jsou ty Čestice? Jak já holka od Plzně z brdských lesů mohla znát Čestice? Inspektor Bláha zbrunátněl a zahřměl: Kde jsou vaše vlastivědné znalosti? Vy opravdu nevíte, kde leží Čestice? Ale pak mě už smířlivě vedl k nástěnné mapě okresu Strakonice a ukázal, kde Čestice leží. Tam se vám bude líbit, uvidíte, dodal. Zajímal se, odkud pocházím. Já jsem z Planin, odpověděla jsem pyšně. A kde to je? zajímal se soudruh inspektor. To byla příležitost pro mne. A kde jsou vaše vlastivědné znalosti? Planiny jsou asi dvacet km od vašeho bydliště v Blatné. A také jsem se předvedla u mapy. Osud mě zavál správným směrem. Zůstala jsem až do důchodu. Asi dvě desetiletí byla škola přeplněna žáky. První třída se naplňovala do počtu 35. Od 2. třídy se třídy naplňovaly do počtu 40. Moje starší dcera byla ve třídě s 38 spolužáky po celou školní docházku. To si dnes asi málokdo umí představit. Jak se do třídy vešlo tolik lavic? Od roku 1988 se mohla třída dělit už při počtu 36 žáků. Žákům i učitelům se velmi ulevilo. Paralelní třídy existovaly několik let po dobu početných ročníků Husákových dětí ze sedmdesátých let. Rádi na ty časy vzpomínáme. Idealizace minulosti je důsledek toho, že dříve jsme byli mladší, hezčí, zdravější, často též úspěšnější, a když ne, tak alespoň zamilovanější a poněkud naivnější. Lidi jsou vychvalovači starých časů, což je součástí jejich duševní hygieny, ochrany, určitého pevného zakotvení. S věkem se tato vlastnost prohlubuje a nenaruší ji ani současné poučování o tom, jak se dříve žilo chudě, skromně a pracně. Ruku v ruce s tím jde žehrání na zkaženost mládeže, jež je také staré jako lidstvo samo a pěstuje ho každá starší generace, sotva se věkově od kárané věkové skupiny odloupne. Co přát škole do další padesátky? Dostatek zdravých zvídavých žáků. A samozřejmě mnoho nadšených pedagogů, kteří zvídavost dětí budou opatrovat jako oko v hlavě, vhodnými podněty ji živit a prohlubovat. Mgr. Marie Radová Nová škola 29. srpna 1965 byla slavnostně otevřena nová, krásná, moderně vybavená ZDŠ v Česticích. Její výstavba si vyžádala částky Kč. Tím byl uskutečněn dávný sen našich předků i nynějších současníků. K otevření školy přišlo mnoho zájemců z blízkého i vzdáleného okolí. Na čestné tribuně umístěné na vydlážděném prostoru před vchodem do hlavní budovy na severní straně zasedli zástupci KNV, ONV, MNV, NF a jiní hosté. Hlavním řečníkem byl zástupce KNV z Českých Budějovic a předseda ONV ze Strakonic, který také přestřihl pásku, aby se otevřela brána školy dokořán. Dříve však byl proveden kulturní program. V něm nejdříve vystoupili žáci zdejší školy se zpěvem a recitací. O další se postaral pěvecký, hudební /dudácký/ a taneční soubor Prácheň ze Strakonic, který svým uměním a dívčí dudáckou skupinou pobavil všechny diváky, kteří s velkým zájmem a pochopením přihlíželi.

15 Po velmi pěkném kulturním zážitku přišla na řadu prohlídka všech tří budov, hlavní budovy s 10 učebnami, tělocvičny s dílnami a zdravotní ordinací, ve třetí budově jídelna, kuchyně a místnost pro družinu mládeže. Nová škola přijala své obdivovatele čistá a patřičně vyzdobena obrazy a květinami. Úklid školy obstarávali všichni učitelé, uklízečky a mnoho žen z Čestic i okolních obcí. To bylo moře odpracovaných hodin. To se neuklízelo jen jednou ale vícekrát. Dělníci a řemeslníci odcházeli a opět noví přicházeli. Jejich práce vyžadovala prostory aspoň trochu vyklizené a uklizené. Novým školním rokem byly zrušeny jednotřídní školy v Nové Vsi, Hoslovicích a Němčicích. Žáci těchto škol jsou denně přiváženi a odváženi autobusy do zdejší školy. S nimi přijíždí i jejich učitel Voj. Hynek z Hoslovic a K. Bambas z Němčic. Současně 1. zářím počínaje byla při škole zřízena Družina školní mládeže. Pro místní žáky zaměstnaných matek je v provozu do 17 hodin. V kronice je listina, na níž jsou podepsáni významní hosté, kteří se zúčastnili otevření nové školní budovy. Podle zápisu tehdejší kronikářky pani učitelky Marty Mikešové zapsala Věra Rodová Vzpomínka na Časopejsek Pokud bych měla odpovědět na otázku, která vzpomínka mi utkvěla z dětství a nedá se na ní zapomenout, tak je to určitě vzpomínka na Časopejsek... Při Základní škole v Česticích, myslím, že to bylo kolem roku 1993, založil a také vedl pan Josef Křešnička dětský kroužek s názvem Studio mladých reportérů. Jeho členy byly: Eva Šašková, Fanda Smola, Pavel Bublík, Štěpka Maroušková, Janina Voldřichová, Zdenka Koldová, Jana Hanzalová, Lenka Zábranská, Verča Tesárková a tak bych ještě chvilku mohla jmenovat a nevím, jestli bych se dobrala ke zdárnému konci. Ať už bylo složení SMR jakékoliv, každý z nás musel jako správný novinář nosit zápisník, do kterého zaznamenával vše důležité, co se v našem okolí událo. Abychom věděli, jak proniknout do tajů novinařiny, navštívili jsme redakci Listů Strakonicka a studio Českého rozhlasu v Českých Budějovicích. Každý měsíc jsme vydávali časopis ve formátu 1 listu A4, který si díky své velikosti vysloužil název ČASOPEJSEK. Tento časopis byl malý vzhledem, ale velký obsahově. Informoval čtenáře o veškerém kulturním dění v dětském světě a každý do něj mohl napsat svůj příspěvek, prodávali jsme ho za celé 2 Kč. Publikovali jsme v něm příspěvky dětských prací do literární soutěže O Čestický brambor. Nultý ročník této soutěže se uskutečnil v Česticích a byl spojený s besedou básníků Josefa Hrubého a Karla Kuncipála. Polovina bramboru se stala symbolem těžítka, kterým se krotí nepokojné básně, aby neutekly. Do bramboru byl zapíchnut husí brk starodávná psací potřeba. Podmínky soutěže byly jednoduché: Kdo umí psát, ten ať píše a ať to pošle do Časopejsku. Brambory se rozdělovaly vždycky v listopadu, jak uvedl pan Josef Křešnička: to proto, že už bývá po sklizni... Studio mladých reportérů pomáhalo s organizací této soutěže a staralo se o kulturní program v jejím průběhu. Co nás ovšem bavilo nejvíc, bylo hraní divadla. Možná si někdo vzpomene na slavnou hru Josefa Křešničky Popelka. S tou jsme vystoupili na nemalém množství pódií. Z dalších mohu jmenovat hru O Malence, O Horymírovi a Doubravce a nebo také nedocvičené hry Lancelot a Alexandrina nebo Pan Johanes. S našimi divadelními představeními jsme vystoupili nejen po místním okolí, ale zúčastnili jsme se i divadelní přehlídky ve Strakonicích a v Bechyni. Náš vedoucí chtěl, aby se o nás ve světě vědělo a tak nás přihlašoval do všech soutěží, o kterých se doslechl. Ať už byli členové Studia mladých reportérů zdatní více či méně, pan Křešnička nás všechny stavěl na stejnou úroveň a ty slabší vyzdvihoval a popostrkoval dopředu. Redakce Časopejsku musela být vždy připravená a musela reprezentovat a ukázat ostatním dětem, jak se správně v novinařině uplatnit. Společně s rozpadem Studia mladých reportérů v roce 1997, zanikl i Čsopejsek a ten zůstane jen v našich vzpomínkách a nebo také uložen v našich poctivých záznamech a výstřižcích z novin, které mám dodnes schované, a ráda si jejich prostřednictvím tuto část dětských zážitků připomenu. Eva Česánková

16 Fungovat teď bude snad celý vodovodní řad. Výše vodného se nemění jak se dozvíš dneska ve ČTENÍ. Vážení spoluobčané, v dnešním výtisku Čtení, bych vás rád seznámil s podrobnějším vyúčtováním provozování vodovodu a kanalizace za rok Z tohoto vyúčtování se vychází v následujících letech při přípravě kalkulace cen za vodné a stočné. Pro přehlednost jsem připravil tabulku s jednotlivými náklady. Položka Vodné 2014 Stočné 2014 Vysvětlivky 1.1. surová voda Poplatky státu za vyčerpanou vodu 1.2. převzatá voda 0 0 V případě nákupu vody při závažné havárii nebo nedostatku 1.3. chemikálie Chemická úprava vody 1.4. ost. materiál Náklady na výměnu vodoměrů 2. elektrická energie Energie 3.1. přímé mzdy Přímé mzdy obsluha ČOV, čerpačka, vodojem 3.2. odvody Odvody zdrav. a soc. zabezpečení 4.1. odpisy 0 0 Odpisy dlouhodobého majetku pořízeného provozovatelem 4.2. opravy majetku Opravy v 2014 vodojem 4.3. nájem Nájemné, které získává obec od provozovatele 4.4. polplatky za vypoušt 0 0 Prozatím se nás netýká odpadních vod 4.5. externí provozní Pravidelné revize strojů a zařízení náklady 4.6. provozní náklady ve vlastní režii Rozbory pitné i odpadní vody, vyjadřovačky k žádostem, digitalizace majetku, vytyčování sítí, telemetrie, lokalizace úniků, odkalování sítí, odvoz a likvidace kalů 5. finanční náklady výrobní režie Místní provoz, část odpisů ze strojů cisterny, diagnostika ap. 7. správní režie Fakturace, poštovné, zpracování smluv, hlášení apod. CELKEM Provozování vodovodů a kanalizací se řídí zákonem č. 274/2011 Sb. o vodovodech a kanalizacích v platném znění, a dalšími prováděcími předpisy. Tímto zákonem se musí řídit všechny vodovody a kanalizace sloužící veřejné potřebě provozované ve veřejném zájmu, kde je využívá trvale více než 50 osob nebo produkce ročního průměru pitné nebo odpadní vody za den je 10 m 3 a více. Zjednodušeně řečeno: čím více připojených osob a vyprodukované vody, tím jsou větší nároky z hlediska legislativy. Dost často je mě kladena otázka, proč si městys neprovozuje vodovod a kanalizaci ve vlastí režii, když tamti si jej provozují a mají vodu levnější atd. Zde je právě třeba připomenout, že všichni nežijeme ve stejných podmínkách, někomu teče voda do vodovodu přímo ze studen, jiný ji musí čerpat, dopravovat a soustřeďovat ve vodojemech. Stejně tak i již zmiňované legislativní nároky nejsou stejné. Právě proto dochází ke srovnávání něčeho co ani srovnávat nedá. Když vezmeme jednotlivé nákladové položky, dokážeme si z nich odvodit, které jsou pevně dané a na kterých by se nechalo tzv. ušetřit, kdyby provozoval vodovod a kanalizaci městys sám. Co by to pro obec znamenalo? V první řadě bychom museli najmout odborného zástupce splňujícího předpoklady pro správu a rozvoj vodovodů a kanalizací, dále pracovníka, který by se staral o běžný provoz a kontrolu, pracovníka zajišťujícího smluvní vztahy, fakturaci, zpracování dat a podávání hlášení včetně zajištění programového vybavení a jeho následné aktualizace a udržování. Po shrnutí nákladů na mzdové prostředky těchto pracovníků a programové vybavení apod. zjistíme, že již nám nezbývá moc dalších prostředků na opravy, běžnou údržbu, odkalování vodovodu, diagnostiky, vyhledávání poruch, odvoz a likvidace kalů apod.

17 Jdem z pohádky do pohádky, jednou sem a pak zas zpátky. Babička tu zazáří nese ČTENÍ v kapsáři. V současné době provozuje náš vodovod a kanalizaci firma ČEVAK a. s., která je nástupcem dřívějšího provozovatele JIVAK. Nebudu, a ani nechci, nikomu namlouvat, že současný provozovatel vodovodu a kanalizace to pro nás dělá úplně zadarmo a že se v kalkulaci nepočítá z jeho ziskem, to by nedělal nikdo, ale myslím si, že služby, které nám provozovatel poskytuje jsou na profesionální úrovni, a že za posledních několik let se nám podařilo stav vodovodu a kanalizace stabilizovat. Svědčí o tom to, že se podařilo snížit ztráty na vyrobené vodě z 56 % na cca 20 % (přibližný republikový průměr) a tento stav udržet. Výše vodného a stočného v posledních letech stagnuje, kdy se rozdíly jednotlivých let pohybují v haléřových položkách. Na závěr bych chtěl konstatovat, že jsem přesvědčen o tom, že spravovat vodovod a kanalizaci ve vlastní režii, by pro nás nebyl přínosem. Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta Noc s Andersenem Dřešín 2015 A když nastal pohádkový čas, sešli jsme se v naší milované klubovně zas... Přesně tak, jak jsme si loni slíbili, letos již poosmé. Překážkou nebyla ani akce Střelky na Zálesí ve stejném termínu. Pohádková noc z pátku 27. na sobotu slibovala tajuplně vynikající atmosféru s rodinným nádechem. Tentokrát se nám sešlo celkem 12 spáčů, převážně hodně malých, nejmladší účastník byl teprve sotva dvouletý. Spolu s dětmi přenocovalo také pět dospělých, celkem nás tedy bylo 17 spáčů - na naše skromné, avšak úžasné poměry, tak akorát. Každá noc je jiná a každá má své kouzlo a vždy přináší překvapení, zábavu, radost i poučení. Letos jsme si jako ústřední téma vybrali spisovatelku Boženu Němcovou a její Babičku. Vše bylo citlivě přizpůsobeno nízkému věku dětí s návratem do dob dávno minulých. Děti byly nejprve s knihou seznámeny krátkým vyprávěním i četbou. K tomu se nám podařilo úspěšně využít krásnou, bohatě ilustrovanou knížku Babička, převyprávěnou Petrem Prouzou. Příběh o moudré babičce je podán tak, aby si jej mohli přečíst i malí čtenáři. Jaké však bylo všeobecné překvapení, když na Staré Bělidlo najednou přijela naživo za svými vnoučaty skutečná babička i se svými dárky. Rozehrál se příběh, jehož účastníky se staly nejen všechny tři organizátorky a čtyři babiččina vnoučata, ale i všechny ostatní děti. Bylo to krásné nejen pro zábavu a poučení, ale určitě i pro vzájemné sdílení prožitků v klidu, míru a pohodě. Jako by na chvíli najednou čas přestal existovat. Kromě kuřátek, koťátek, křížal, a zdobených velikonočních perníčků, přivezla babička dětem i jedno pohádkové překvapení. Byl to připravený polotovar kouzelných látkových pytlíčků na poklady, který si každý podle svého přání vyzdobil a nosil na krku. Poklady pak děti získávaly v průběhu večera za splněné úkoly, takže se samy staly tvůrci programu. A každý si pak mohl donést kouzelný poklad domů na památku. Před usnutím se ve čtení nejen Babičky, ale i pohádek B. Němcové, H.Ch.Andersena, J. Lady, J. Drdy a D. Krolupperové vystřídali všichni dospěláci. Byla to opět jedna velká radost. Tak jsme si zase slíbili, že za rok, až nastane pohádkový čas, sejdeme se u nás ve Dřešíně v klubovně zas. Zdeňka Šašková, knihovnice. Velikonoční odpoledne na Podlesí Opět po roce uspořádaly členky ČSŽ Čestice tradiční tvořivou velikonoční dílnu na Podlesí v prostorách sálu restaurace Čestice. Každý návštěvník si mohl vyzkoušet různé techniky zdobení velikonočních vajíček, vystřihnout filigrány, drátkování vajíček, pletení pomlázek některé velikonoční výrobky také koupit. O příjemnou atmosféru se postaral také pan Václav Rada, který hrál známé písně na harmoniku. Pro děti byl připraven tvořivý koutek, kde si mohly vyrobit přáníčko, sestavit zajíčka a další pěkné velikonoční věci. Děkujeme všem, kteří se podíleli na organizaci tohoto pěkného odpoledne. Tak opět za rok. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová

18 Doi porta roši tak jdem na to, hoši. Až když leje, tak se ocení možnost v suchu číst si ve ČTENÍ. Akce Banát (5) Franta Havlíček Letos bylo tábořiště prázdné, hajného jsme potkali až o kus dál, na konci údolí, kde vybíral poplatek za vstup do národního parku - 5 lei na osobu, cca 30 Kč. Údolí se s námi rozloučilo posledním skalním chodníkem a krátkým tunelem a po sestupu zpět k řece i pořádnou průtrží mračen. Naposledy jsme přešli přes Neru, tentokrát po udržovaném lanovém mostu. Na kraji vesnice Sasca Romana, v malém krámku se suvenýry jsme si jako vždy dali rozlučkové pivo a hodný pan suvenýrář nám sehnal ubytování ve vedlejší vesnici, u paní Claudie Moldoveanu, v prázdném obýváku na koberci, do vlastních spacáků. Co více si v dešti přát. Domek paní Claudie jsme našli po několika kilometrech chůze ve vedlejší vesnici, přesně podle popisu doi porta roši dvoje červené dveře. Opravdu tam jiný takový nebyl. Dvoje dveře měl proto, že dříve v něm asi byl obchod nebo nějaká živnost. Nově k němu byla přistavěná veranda a koupelna. Dan, povoláním stavař - statik nevěřícně koukal do stropu. Byl odlitý z betonu, což se dělá dnes běžně, ale tenhle strop měl výrazný balkánský styl. Při stavbě vyrobili místní odborníci bednění ze všeho, co se dalo v okolí sehnat, a zakryli je igelitem. Poněkud zvlněný šedivý strop působil dojmem jeskyně. Že se nejedná o dílo přírody, nýbrž člověka, prozrazovaly cancoury igelitu, uvízlé v betonu, a nyní visící dolů. Naštěstí to byla jen drobná vada na kráse, jinak domek působil dojmem stability a pečlivá ruka paní Claudie mu dodala útulnosti. Paní Claudie Moldaveanu nás radostně přivítala, výšku platby nechala na nás, zaplatili jsme tedy 5 euro za osobu, což myslím bylo slušné a dostatečné. Paní nám zdvořile nabídla chléb, my jsme neméně zdvořile poděkovali a vyrazili do vedlejší restaurace na rozlučkovou večeři. Večeře byla dobrá, dokonce jsme se vrátili bydlet včas. V domku nás čekalo malé milé překvapení. Stolek na chodbě paní Claudie přizdobila tácem s flaškou tujky a domácí griotky, doplněné o hejnko štamprlat. Prostě Banát - i když se člověk vrátí z hospody včas, nemá vyhráno. Vypili jsme tujku, okoštovali griotku a Láďa položil na tácek desetieurovku, abychom se rozloučili jako slušní lidé. Brzy ráno jsme sbalili bagáž a odešli k nedaleké samoobsluze počkat na mikrobus, kterým pro nás přijel řidič Pepa se zbytkem party, a vydat se na zpáteční cestu. Paní Claudie ocenila naši konzumaci tujky a na cestu zpáteční nám po Danovi, který odcházel poslední, poslala ještě jednu flašku. Banát je holt těžká lokalita každým coulem a za každého počasí. Před nedalekou prodejnou, jak je zde dobrým zvykem kombinovanou s posezením ke konzumaci lahváčů, jsme čekali na příjezd Pepy Nedvěda se zbytkem výpravy. Překvapením byl automat na kafe uvnitř prodejny. Za jednu lejku, což je asi 6 českých korun, jsem čekal nějakou syntetickou břečku, ale automat hezky zavrčel mlýnkem a naplnil kelímek dobrým pressem z čerstvě umleté kávy. Nafotili jsme si ještě torza místní tržnice a několika paneláků. V Rumunsku je většina paneláků v menších sídlech vybavena provizorními komíny z rour od kamen, vyvedených dírami vysekanými v panelech. A protože místní centrální kotelny asi zkrachovaly na věčné časy, budou tam roury provizorně trčet stejně dlouho. Ale proti stavu před dvaceti lety, kdy jsme touhle vesnicí procházeli směrem ke Gerniku,

19 Sláva nazdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu. Do ČTENÍ se napíše kam pojedem zas příště. dýchala dnešní Saska Montana životem. Tehdy byl celý kraj zasažený útlumem těžby v dolech na měď a vesnice působila velmi ponurým dojmem. Jediné, co fungovalo, bylo pár náleven a heren. Všechno to působilo dost depresivně. Od té doby si ale místní lidé opravili domky, přibyly nové stavby, některé staré zase pro zachování rovnováhy spadly. Zůstaly jen ty roury v panelácích s děravými střechami a dlouhá nízká ponurá budova, snad bývalé dílny s provizorními byty, které už jsou asi trvalým bydlením pro chudé. Náladu nám pozvedl koník vezoucí na voze mladou rodinu, kteří se nechali s úsměvem vyfotit, a včasný příjezd Pepy s jeho expedičním mikrobusem. Cestou domů jsme u melounového lánu utratili poslední zbytek rumunských peněz, nechali se uspat nudnou maďarskou rovinou a v pozdním odpoledni nás Pepa dovezl zpět domů. Konec naší výpravy v Českých Budějovicích Výsadba stromů k 50. výročí otevření základní školy Ve čtvrtek jsme využili krásného počasí a děti z prvního stupně si zahrály na zahradníky. Každá třída si zasadila svůj strom k 50. výročí otevření základní školy. Naši prvňáčci a čtvrťáci se postarali o blumu, druháci o ořešák a třeťáci zasadili třešeň. Spolužáci z druhého stupně jim nachystali jámy a navozili zeminu. Viz foto

20 Abys věděl jak se dává první pomoc při bodnutí když už nemáš lékárničku to tě ČTENÍ přečíst nutí. O včelím bodnutí Petr Vlažný ml. Jak již bylo řečeno, je možné včelí jed aplikovat ve formě přirozeného žihadla, například při léčbě různých forem revmatismu nebo při podvrtnutí kotníku. Taková léčebná kúra pomocí žihadel pak spočívá v aplikaci včelích žihadel po dobu několika týdnů. První den aplikujeme 1 žihadlo, druhý den 2 žihadla, třetí den 3 žihadla, další dny přidáváme vždy 1 žihadlo a 10. den aplikujeme 10 žihadel. Následují 3 4 dny bez aplikace žihadel. Po nich následují 2 týdny, během nichž každý den aplikujeme 3 žihadla, poté učiníme 2 denní přestávku, po které zakončíme kúru užíváním 4 žihadel denně po 2 týdny. Pokud se rozhodneme pro léčbu včelím jedem, zejména pokud jde o aplikaci žihadel, léčba by se měla uskutečnit pod dohledem lékaře. Tady se přiznám, že jsem si podobně také zcela dobrovolně žihadla aplikoval pomocí dlouhé pinzety jsem chytal včely za křídla, trochu je rozdráždil a přiložil na místo, kam jsem chtěl jed aplikovat. Zkušenosti jsou takové, že jsem měl spíše problémy včely naštvat tak, aby mě bodly, ale většinou se podařilo. Rozhodně je to lepší, než si stoupnout před včelí úl s bodavými včelami, kde dost dobře nelze korigovat počet ani umístění žihadel. Užívání včelího jedu by se měli vyvarovat zejména alergici, pacienti s těžkou srdeční vadou, diabetici, pacienti s tuberkulózou plic, pohlavními nebo gynekologickými poruchami. Dalšími negativními faktory jsou: nízký věk, vyčerpanost, stres, vyšší tělesná teplota, těhotenství, onemocnění ledvin, onemocnění krve, onemocnění jater, infekční onemocnění, onemocnění slinivky břišní, onemocnění CNS, skleróza - tedy při těchto problémech je lepší se jedu vyvarovat. Pokud už ale včelí žihadlo dostanete, jak se říká mimoděk, a rozhodně jste toto dobrovolně nepodstupovali, pojďme si ještě připomenout chování vhodné po bodnutí včelou. Důležité jsou především dvě věci a to rozlišit bodnutí člověka alergického a nealergického. Pokud se nejedná o alergika, postupujeme následujícím způsobem: odstraníme žihadlo z rány, nejlépe nehtem, pinzetou nebo nožem. Pokud žihadlo necháme v ráně, hrozí, že bylo vytrženo i s jedovým váčkem a nervovou uzlinou, což mu umožňuje i nadále pumpovat jed do rány. Místo vpichu chladíme ledem, můžeme potřít rozkrojenou cibulí, medem, rebarborou nebo např. Fenistil gelem. Postiženému bychom měli zajistit dostatečné množství tekutin a odpočinek. Poté pozorujeme otoky, které by mohly způsobit dýchací potíže. Pokud taková situace nastane, neprodleně zajistíme rychlou lékařskou pomoc. Každopádně pokud se bude jednat o jednotlivá žihadla, žádné tragické konce hrozit nebudou. Složitější situace nastane v případě pobodání alergika. Tady pak může jít v mnohých případech i o život. Pokud o někom víme, že alergikem je a žihadlo dostal, pokusíme se zařídit podle následujícího postupu. Pokud alergik není vybaven léky, přivoláme lékařskou pomoc a pacienta neustále hlídáme. Odstraníme žihadlo a postiženému umožníme odpočinek. Místo vpichu chladíme, můžeme potřít Fenistil gelem. Co nejdříve se snažíme podat základní léky proti vzniku alergické reakce (například 1 tabletu medrolu a 1 tabletu zyrtecu). Tyto tablety už jsou dnes ve výbavě téměř každé lékárničky, ale co si budeme nalhávat dle zákonů schválnosti k tomuto dojde vždy, když jste od domova co nejdále. Poprosil bych tedy alergiky, aby na tento svůj problém mysleli a do peněženky si jeden prášek dali. Tolik místa to nezabere a může vám to zachránit život. Pokud byste chtěli několik praktických rad, které jsem se dočetl v odborné literatuře, kterak se žihadlům nejen včelím vyhnouti, dodržujte prosím následující pravidla: vyhněte se piknikům a grilování venku (jídlo, sladkosti a pití přitahují vosy), zavírejte lahve s nápoji (vosa může do lahve nepozorovaně vlézt a následně bodnout osobu, která se napije) a přikrývejte jídlo. Další rada potěší lenochy - vyvarujte se namáhavých aktivit venku (pot přitahuje včely a vosy), nechoďte po trávě naboso a vyhýbejte se květinovým záhonům a včelím úlům, nepoužívejte silně parfemované deodoranty a krémy na opalování, parfémy (intenzívní vůně přitahují hmyz). Takže bych zakončil tento článek tím, že pokud už včelí žihadlo dostanete, bude to samozřejmě nějaký čas bolet, ale vzpomeňte si i na to, že zas včely udělaly něco pro Vaše zdraví...