SteinmaSslová. Sedm let smůly je pryč. podzimní. Milena. Grand. Tony Bennett Konečně opět v Praze. Cestovatel Miroslav Zikmund. tatry.

Transkript

1 Časopis nejen pro ty, kteří překročili padesátku Grand Vysoké tatry Deset let od katastrofy Tony Bennett Konečně opět v Praze Cestovatel Miroslav Zikmund V 95 letech stále tak trochu klukem 6x podzimní menu celostátní vydání / zdarma ročník 2, číslo 5 vychází 2. září 2014 Milena SteinmaSslová Sedm let smůly je pryč

2 Elektrické vozíky pro seniory a nejen pro ně. MIMOŘÁDNÁ ZAVÁDĚCÍ SLEVA 40% SELVO 4800 Motor: 800W / 24V Dojezd: až 45 km Nosnost: 130 kg SELVO 3200 Motor: 200W/24V Dojezd: až 10 km Nosnost: 90 kg 7 - Elektrický vozík pro seniory a nejen pro ně - Stabilní a bezpečný vozík se snadným ovládáním - Umožní všem a v každém věku pohyb za rekreací i za nákupy - Možnost nastavit konstantní, bezpečně nízkou rychlost jízdy - Řízení zvládne každý a není třeba žádného řidičského oprávnění - Praktické košíky pro přepravu nákupu nebo jiného nákladu - Otočné sedadlo pro snadné vystupování - Nabíjení z běžné elektrické zásuvky - Prakticky nulové provozní náklady na ujetý kilometr - Dojezd až 45 km na jedno nabití - Prodejní a servisní zázemí velké firmy - Možnost předvedení a vyzkoušení kompletní sortiment a informace na SELVO.cz Prodejny a servisy BG Technik cs, a.s.: Praha 5 Liberec Ostrava Libice nad Cidlinou U závodiště 251/8 Tanvaldská 1458 Výstavní 123/11 Opolanská 350 Tel: Tel: Tel: Tel:

3 Editorial Z obsahu Pokusy ovládnout přírodu mívají jen dílčí úspěchy, příroda nakonec ukáže svou sílu. Bude to už deset let, co Vysoké Tatry postihla vichřice, která změnila jejich charakter. Zato jiný charakter, ten lidský, se tehdy projevil naplno: pomohl, kdo jen mohl, a výrazná pomoc přišla i z Česka. Kdo na rozdíl ode mě nebyl pár hodin po katastrofě na místě, neuvěří, co se může během pár chvil stát Dnes už Tatry znovu nabízejí všechnu svoji krásu. A těšit se z ní na podzim je speciálně pro seniory obzvláště výhodné. Nejen pro finanční posezonní úsporu, ale že se zároveň vyhnou letním vedrům, spíše si tak užijí procházek přírodou. Ty ke svému životu potřebuje i známá herečka Milena Steinmasslová. A prozradila nám i jiné zajímavosti ze svého života. V tomto čísle ale najdete i řadu dalších zajímavostí... Co třeba povídání o domácím mazlíčkovi miniprasátku? Poradíme vám také v otázce daní, pozveme vás na koncert Tonyho Bennetta anebo k návštěvě Poděbrad. Budete si moci uvařit něco dle našich receptů či dokonce upéct dekoraci z písku A protože jste si náš časopis opravdu oblíbili a zlobili se, že je k mání pouze na stojanech našeho vydavatelství a ne vždy se na vás dostane, volíme od příštího čísla cestu standardního prodeje. Znamená to, že od 10. října nás seženete běžně v trafikách po celé republice. Budeme se snažit, aby vám těch 12,90 Kč stálo opravdu za to 6 7 Stále je ve mně kus kluka To říká slavný cestovatel Miroslav Zikmund, ač je mu už úctyhodných 95 roků! Jeho formu by mu přitom mohli závidět nejen lidé dříve narození Tony Bennett v Praze Slavný generační druh Franka Sinatry koncertuje 20. září 2014 v Praze! 28 Upečte si dekoraci z písku Neobvyklou podzimní dekoraci vytvoříme z písku, stuh, krajek a barevných látek Místo pejska prasátko! Leckde ve světě prasátka v bytě přímo frčí Nebudete to chtít taky zkusit? Báječné podzimní menu Sezona se projevuje i na našich stolech. Pro podzim je typická například zvěřina. Vydavatel GRAND PRINC MEDIA, a.s., Generální ředitel David Mikula, d.mikula@gpmedia.cz, Obchodní manažerka Petra Seifertová, , p.seifertova@gpmedia.cz, Manažer titulu Martina Matajová, , m.matajova@gpmedia.cz, Šéfredaktor Aleš Pohořal, , a.pohoral@gpmedia.cz, Editorka Ivana Hudcová, , i.hudcova@gpmedia.cz, Obchodní oddělení obchod@gpmedia.cz, Adresa redakce Na Dlážděnce 42, Praha 8, , fax: , IČ: , Grafická úprava a DTP Grafické studio Grand Princ MEDIA, a.s., dtp@gpmedia.cz, Distribuce Michal Pařízek, , m.parizek@gpmedia.cz, Evidenční číslo MKČR E Vydání pro Českou republiku. Redakce nezodpovídá za obsah zveřejněné inzerce a reklamy. ON-LINE NA Foto na titulní straně: Štěpán Luťanský 3

4 osobnost Její podobnost s jednou mojí známou je úžasná: Výška, postava, vlasy, tvář i ten nakažlivý zvonivý smích Když se dozvěděla, že mé kamarádce neřekne nikdo z přátel jinak než Štajnmaslovka, rozesmála se Milena Steinmasslová na celé kolo: To jste mě fakt pobavil Text: Petr Kolář, foto: Štěpán Luťanský Jak to děláte, že pořád vypadáte tak skvěle? Pomáhá vám třeba aktivní pohyb? Jóga. Poslední dva roky jsem si našla něco, co mi nesmírně vyhovuje. Já totiž nejsem příliš sportovně nadaná. Vidět mě na lyžích musí působit jako antidepresivum. Jen v dětství jsem chvilku hrála házenou, pak volejbal. Jediné, co mě bavilo, byl společenský tanec, jenže já nejsem soutěživý typ. Ale jóga mě opravdu baví. Dělá mi to strašně dobře, takže denně večer čtyřicet minut józe věnuju. Milena Čím se vedle jógy ještě odreagováváte od pracovního stresu? Mám soustu koníčků. Pořád čtu knížky. Mně by chyběla vůně papíru, musím tu knížku cítit. Mám ráda výtvarné umění, výstavy jsou mým velkým koníčkem. Na rozdíl od všech možných sportovních aktivit, v nichž nevynikám, jsem slušný chodec. A chůzi potřebuju, potřebuju prostor, les. Na to je ideální Šumava, můj oblíbený kout - od Železné Rudy po Steinmasslová Sedm let smůly mám už snad za sebou Kašperské Hory, všude je krásně. A přátelé. Mám na ně velké štěstí Před léty jste prohlásila, že někdy pochybujete, jestli bylo herectví správná volba. Byla? Byla. Stále jsem na jevišti šťastná, i když kariéra není pro mě to nejdůležitější. A pochybnosti jsou stálým průvodcem tvůrčího života. 4

5 Samozřejmě, že za ta léta prostě opravdu něco umím. Ale ta nádhera, když zjistím, co ještě neumím! Můj tatínek říkal: Nesnaž se být nejlepší, udělej to nejlepší, co v daném okamžiku udělat můžeš. Můj táta byl chytrý chlap. Stalo se vám někdy, že byste byla bez práce? Několikrát. V herecké profesi jsou období, kdy člověk neví, kam dřív skočit, ale i doby chudé na příležitosti. Jak jste tyto situace řešila? Životem. Něco jsem si vymyslela a zkoušela sama, něco s kolegy. A měla jsem jeden šťastný nápad Jedním z mých koníčků je povídat si s lidmi. Asi před šesti sedmi lety jsem začala uvažovat o rétorice a vymyslela si takový model Šla jsem do jedné vzdělávací firmy, v níž jsem nikoho neznala, popsala jim, co mám nachystané, a na jejich žádost udělala zadarmo jeden ukázkový den. A od té doby mám ještě jednu profesní linku, která s herectvím úzce souvisí, a zároveň je v něčem jiná. Navíc i pro mě je to velký přínos, protože se potkávám s lidmi mimo můj svět, což je poučné, protože svět je mnohem větší než jenom herectví. Koho učíte mluvit? Kdo si řekne. Podnikatelé, studenti, zaměstnanci z různých oborů, ze služeb, zdravotnictví, starší, mladší A je moc fajn, že si mě nacházejí sami. A promiňte, že opravuju. Neučím mluvit. Navrhuju, ukazuju cesty, mluvím o síle slova, o tom, co umí. Jak vyjádřit myšlenku, jak se ptát Podle toho, co kdo potřebuje. Rétorika také souvisí s dabingem, kterému se věnujete Teď už moc ne, ale dříve jsem dabovala dost často. A jak do portfolia vašich aktivit zapadá televizní seriál? Dobře! Já jsem se například objevila v našem prvním nízkorozpočtovém seriálu Rodinná pouta. Tehdy to ještě nikdo moc neuměl, ale bylo to fajn. Nedávno jsem viděla jeden z prvních dílů a musela jsem se strašně smát. Začátky byly úsměvné, krušné, dobrodružné a poučné zároveň. Dneska už je seriálů možná až trochu moc, ale na druhou stranu umožňují hercům hrát divadlo. Kromě několika divadel, kde jsou platy důstojné, bývají herecké platy takové, že by z nich nikdo neuživil nejen rodinu, ale ani sám sebe. Prošla jste divadlem Národním a Realistickým, Činoherním klubem, což byly hostovačky. Kde vás můžeme spatřit dnes? Čtrnáct let spolupracuju v Celetné s Kašparem. Během toho jsem si ještě občas odskočila Na Zábradlí, do Švandova divadla, na Malou Fidlovačku. Dnes je mojí takříkajíc mateřskou scénou Divadlo v Celetné, kde mám úvazek na čtyři a půl komedie. Dostojevského Běsy, což je jedno z nejlepších představení současnosti. Před časem jsme měli premiéru Višňového sadu. Lidé se baví, což je fajn, protože Čechov to psal jako komedii. Asi momentálně největší kasaštych jsou Mikulášovy patálie a Mikulášovy prázdniny. Hraju paní učitelku a maminku a nesmírně se vyblbnu. Vždycky hodina čtyřicet skvělé zábavy pro nás i pro diváky. Ta půlka je představení Chanson. Jde o francouzskou poezii a šansony ty nejenom francouzské. Zpíváte? Vášnivě ráda, i když ne příliš dobře. Musím to dohnat srdcem. Milena Steinmasslová Narozena , herečka, lektorka rétoriky. Poprvé se objevila ve filmu Už zase skáču přes kaluže (1970), později si zahrála Kristu v komedii Jak utopit doktora Mráčka (1974). Vystudovala DAMU, hostovala v Národním divadle, v Realistickém divadle a v Činoherním klubu. Krátce působila i v Divadle Na zábradlí. DAMU dokončila v roce 1978, o rok později se stala členkou Divadla pod Palmovkou. Dnes působí v Divadelním spolku Kašpar v Divadle v Celené. Filmografie: mj. Malá mořská víla (1976), Víkend bez rodičů (1981), Poslední vlak (1982), Smrt talentovaného ševce (1982), Pětka s hvězdičkou (1985) a další. Za svoji nejpovedenější filmovou roli považuje ztvárnění Zdislavy z Lemberka v historickém dramatu V erbu lvice (1994). TV seriály: Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Rodinná pouta (2004), Ranč u Zelené sedmy (1998). Pohádky: Pohádka o ebenovém koni (1978), Pavouk se smaragdovýma očima (1986), O Radkovi a Mileně (1990), O víle Arnoštce (2001). Žije v Praze, je rozvedená a z manželství s kameramanem Romanem Pavlíčkem má syny Tomáše a Jana. Přejděme z jeviště před kameru Film momentálně netočím, ale na podzim bych měla vstoupit do již roztočeného televizního seriálu. Titulní roli v něm ztvárňuje Mirek Donutil. Doufám, že při mém štěstí natáčení neskončí dříve, než má moje figura přijít na scénu. Už mně to samotné přijde legrační, ale já jsem byla za poslední tři roky obsazena do sedmi seriálů, z nichž se nenatočil ani jeden! Takže teď máte práce o něco méně? Tak trochu. Doufám, že doba, kdy jsem si vypotřebovala veškerou smůlu, už je pomalu za mnou. Sedm let smůly jako Héraklés. Ale nestěžuju si. Jednak je to únavné, za druhé to nemá žádný smysl. Navíc, díky tomu jsem vytvořila dva scénáře, ze kterých mám opravdu radost. První je o úžasných dámách z Benátek 16. století a druhý o osobnosti, která ze svého 12. století svým myšlením i tvorbou promlouvá i do století našeho o Hildegardě z Bingen. Vznikla dvě představení, ve kterých jsem se moc naučila. Tak vlastně jaká smůla, že? Do uplynulých sedmi let spadá i váš rozvod. Jak jste se s ním vyrovnala? Kdybyste se mě zeptal před třemi lety, odpověď by asi byla jiná, než teď po pěti letech. Už je to za mnou. Mám dar, že vzpomínám na to dobré. A za těch šestadvacet let manželství se událo hodně dobrých věcí! Věci, které můžu pochopit, ale nedokážu odpustit, samozřejmě existují, ale s nimi ani nechci nic dělat. Proč taky? Z toho vztahu mám dva úžasné syny! Naučila jsem se hodně o sobě, překonala takové věci A nezlomily mě. Kdesi jste použila spojení na konci kariéry. To ale nemyslíte vážně Ale vždyť ve svém věku vstupuju do poslední třetiny, čtvrtiny, co já vím. Nahoře vědí, já ne Mě baví všechno, každý den. Vnímám, že čas má nějaký limit. Myslím, že Gustav Jung to kdysi řekl přesně. V jeho době to sice bylo v trochu jiném časovém horizontu, protože průměrný věk byl podstatně nižší, ale platí to pořád: Člověk, který v pětatřiceti myslí neustále na smrt, může být nemocný, ale člověk, který v padesáti nemyslí na smrt vůbec, je nemocný docela určitě. To není zrovna optimistická myšlenka Proč? Je přece dobré vědět, že to přijde. Mám to za lepší řešení, než se tvářit, že nevím a že smrt neexistuje. To mi připadá nepokorné. Jste věřící? Věřím. Bez členství v církvi. 5

6 retro Stále je ve mně kus kluka, říká cestovatel Zikmund Miroslav Byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB byl označen jako nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti. Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty i lovci lebek. Seznámil se s Gagarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a všemocného kapitalismu A především se stal polovinou legendární cestovatelské dvojice. Takový je ve zkratce životní příběh Miroslava Zikmunda. Připravila: Uljana Donátová, foto: Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, Jindřich Böhm a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně 6

7 Aprávě o něm, ale také o jeho spolucestovateli a celoživotním příteli Jiřím Hanzelkovi vypráví nový celovečerní dokument Století Miroslava Zikmunda, který od září můžete vidět v kinech. Zvídavý, nikoli zvědavý! Miroslavu Zikmundovi je dnes úctyhodných pětadevadesát let. Jsem pořád zvídavý, stále je ve mně kus kluka, říká o sobě a hned se pustí do vysvětlování rozdílu mezi pojmy zvídavý a zvědavý. Je velmi důsledný, trvá na přesnosti a má neuvěřitelnou paměť. Když vám dnes popisuje dávné zážitky z cest, které s Jiřím Hanzelkou prožili, pamatuje si detailně místa i jména osob, s nimiž se setkali. Soukromé deníky Když s Hanzelkou vyráželi na svou první cestu s Tatrou do Afriky, řekl svému kamarádovi: Ty, Jirko, my bychom si měli psát deník. A proč? divil se Hanzelka. Miroslav Zikmund si zápisky píše již pětasedmdesát let. Jeho deníky se staly výchozím bodem pro film, který o něm natočil režisér, cestovatel a Zikmundův velký obdivovatel Petr Horký. Díky tomu, že s Miroslavem Zikmundem jej pojí dlouholetý vztah, založený na úctě a důvěře, mohl Miroslav Zikmund zhruba po roce přesvědčování o smysluplnosti filmového projektu říci: Tak jo, a když už, tak pořádně. Takže tady máte přístup ke všem mým soukromým deníkům a pusťte se do práce. Co budeš dělat po škole? Zikmund a Hanzelka byli normální, pracovití, obyčejní studenti Vysoké školy ekonomické, jejichž seznámení proběhlo úplně banálně. Stáli za sebou náhodou ve frontě na index a řekli si: Co budeš dělat po škole? Já nevím, já bych asi cestoval. Pak se několik let neviděli, Němci zavřeli vysoké školy. Když se potkali na Mezinárodním srazu mládeže, znovu tu myšlenku oprášili. A ten podstatný moment je nehodili to za hlavu. Nezůstalo u keců. Nebyly to pivní řečičky, bylo z toho rozhodnutí, říká režisér Petr Horký. Co následovalo, víme. Legendární dvojici spojuje 111 tisíc kilometrů cest, 6,5 milionu prodaných knih v 11 světových jazycích, 4 celovečerní filmy, 147 dokumentárních a televizních filmů. A především přátelství přetrvávající i po smrti. Když odjeli na první cestu, zastihla je v roce 1948 v Kongu zpráva o únorovém převratu. Mladí muži, odchovaní demokracií První republiky, to považovali za běžnou výměnu vlády. Netušili, že se vrátí do úplně jiného Československa. Netušili, že po další cestě a po roce 1968 se v tomto Československu stanou nepřáteli režimu, skončí pod dohledem StB. Nový smysl života Miroslav Zikmund zůstal nezlomen. Našel si nový smysl života, našel způsob, jak dále žít a existovat. Dodnes udivuje svou fyzickou kondicí, za níž podle vlastních slov vděčí hlavně fyzické práci, které se neodříká ani dnes. Stále žije ve velké vile nad Zlínem, který rodáka z Plzně okouzlil, když zde ve filmových atelierech stříhali své filmy. Jeho dům je plný knih a vzpomínek. Samozřejmě především na přátelství s Jiřím Hanzelkou, které nemohlo skončit kamarádovou smrtí. Zůstává dodnes. Stejně jako životní krédo Miroslava Zikmunda: Život je přesný součet náhod! A ještě jednu zásadu tenhle slavný cestovatel vyznává: Musíte znát hranici rizika. Kdo nemá strach, tak je blbec! 7

8 v den podání DAP. poradna finance O kolik si nově polepší pracující důchodci? zemnímu pracovišti v, ve, pro 01 Daňové identi kační číslo C Z 02 Rodné číslo 03 DAP 1 ) řádné opravné dodatečné 04 Kód rozlišení typu DAP 2 ) / nančnímu úřadu 05 DAP zpracoval a předkládá daňový poradce na základě plné moci k zastupování, která byla uplatněna u správce daně před uplynutím neprodloužené lhůty 1) 05a Zákonná povinnost ověření účetní závěrky auditorem Otisk podacího razítka nančního úřadu 1) ano ne P Ř IZNÁNÍ Důvody pro podání dodatečného DAP zjištěny dne k dani z příjmů fyzických osob kopis, přečtěte si, prosím, pokyny. Datum ano ne podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) za zdaňovací období (kalendářní rok) nebo jeho část 2 ) od do dále jen DAP 06 Příjmení 07 Rodné příjmení 08 Jméno(-a) 1. ODDÍL Údaje o poplatníkovi 09 Titul 10 Státní příslušnost 11 Číslo pasu Adresa místa pobytu v den podání DAP 12 Obec 13 Ulice / část obce 14 Číslo popisné / orientační 15 PSČ 16 Telefon / mobilní telefon 17 Fax / 18 Stát Adresa místa pobytu k poslednímu dni kalendářního roku, za který se daň vyměřuje Řádky 19 až 22 vyplňte pouze v případě, že adresa k poslednímu dni kalendářního roku, za který se DAP podává, je rozdílná od adresy 19 Obec 20 Ulice / část obce 21 Číslo popisné / orientační 22 PSČ Adresa místa pobytu na území České republiky, kde se poplatník obvykle ve zdaňovacím období zdržoval Řádky 23 až 28 vyplňte pouze v případě, že nemáte bydliště (trvalý pobyt) na území České republiky. 23 Obec 24 Ulice / část obce 25 Číslo popisné / orientační 26 PSČ 27 Telefon / mobilní telefon 28 Fax / 29 Kód státu vyplní jen daňový nerezident 29a Výše celosvětových příjmů Kč 30 Spojení se zahraničními osobami 1 ) ano ne MFin 5405 vzor č Pokud by původní zákon platil i nadále pak by pracující důchodce z výše uvedného příkladu musel z oněch Kč odvést ještě daň z příjmu 15 % Kč. Tuto sumu tedy nyní za rok ušetří. A pokud by roční výdělek pracujícího důchodce byl Kč? Po odečtení 60 % by mu zbyl čistý zisk Kč. Proto kdyby ústavní soud rozhodl jinak, musel by zaplatit daň z příjmu 9000 Kč. Před časem přišli pracující důchodci o možnost uplatnit slevu na dani. Toto omezení mělo být sice z rozhodnutí poslanců zrušeno k Ústavní soud naštěstí rozhodl učinit tak dokonce zpětně již k Dal tímto usnesením najevo, že vylepšovat státní rozpočet několika miliardami na úkor starobních důchodců je nemorální. Připravil: Karel Šeda, foto: archiv Vpraxi to znamená, že důchodci, kteří už počítali se zaplacením daní za letošní rok v určité výši ušetří a to v některých případech velmi významně. Uvedu konkrétní příklad OSVČ osoby samostatně výdělečně činné Měsíční přivýdělek Kč (za rok tedy Kč). Od tohoto příjmu se odečtou náklady ve výši 60 %; čistý zisk tak klesne na Kč. Z těchto Kč se odvádí pouze zdravotní pojištění. Pro jeho výpočet je potřeba použít univerzální vzorec: x 0,5 x x 0,135 = 3240 Kč. Sociální pojištění tedy v tomto případě neplatíte, protože čistý zisk nepřesáhl Kč. Znamená to, že hrubé příjmy by musely přesáhnout Kč, aby vznikla povinnost platit sociální pojištění. Nejvíce tedy ušetří ti OSVČ, jejichž příjmy se pohybují těsně pod hranicí Kč. Přilepší si také zaměstnanci Nejen pracující důchodci z kategorie OSVČ si však díky rozhodnutí Ústavního soudu přilepší, úprava se příznivě odrazí i na příjmech těch v zaměstnaneckém poměru. Konkrétní příklady přineseme v příštím, již placeném, čísle Grand Generace. Za pouhých 12,90 Kč ji seženete od 10. října běžně v trafikách. Vrácení daně za rok 2013 Otázka o vrácení daně za rok 2013 u těch důchodců, kteří alespoň na den přerušili pobírání důchodu, je zatím soudně nedořešena. Osobně se domnívám, že jsou v právu a na slevu na dani mají nárok. Ti, kteří ji neuplatnili mohou do poslat opravné daňové přiznání. Skutečnost, že poslanci nejsou schopni srozumitelně a jednoznačně formulovat zákony, není chybou daňových poplatníků, ale ostudou poslanců. Osobně jsem svým klientům pro tento případ doporučil podat daňové přiznání a žádat o vrácení přeplatku na dani. Žádný postih jim samozřejmě nemůže hrozit, protože na dani odvedli celou částku. Postižen může být pouze stát za případné pozdní vrácení daně. 8

9 Speciální projekt ve dne i v noci pomoc na dosah Zátiší zavádí NON STOP asistenci Zátiší, to je bytový dům se službami pro seniory, který již od května funguje v pražských Kunraticích. První měsíce v zaváděcím režimu, kdy personál společně s klienty vychytával drobnosti nově se rodícího provozu, má již za sebou. Nyní, po prázdninách, očekává rozjezd naplno. Nebo z druhé strany jako zkušenost mnoha dětí svých rodičů, jinak ale lidí ve věku nad pětapadesát let. Večerní telefonáty z druhého konce Prahy kvůli zdánlivým banalitám. Obavy, když osmdesátiletá maminka celý den nebere telefon. Pravidelná revize bytu jednou týdně a zjišťování, o co si máma zase neřekla a že nejedla. S námi takové starosti odpadají. Jedněm i druhým, říká Rychtaříková. A poukazuje na další, zásadní výhodu Zátiší. Sousedství s dalšími lidmi, kteří jsou na jedné vlně, totiž řeší ještě jeden velmi častý problém samotu. I bez bolavé nohy a prasklé žárovky může člověk ztroskotat sám za dveřmi bytu a cestou na poštu nebo do obchodu nepotkat žádnou známou tvář. To se v Zátiší nestane. Naši obyvatelé nejen že si v řadě případů tykají, ale jak jsme zjistili, vypracovávají si svůj vlastní systém pomoci, kdy si navzájem nakupují pečivo nebo se s určitou dávkou cynismu kontrolují, že jsou na živu, popisuje Rychtaříková. Celý objekt je pokryt bezdrátovým signálem, volání mezi sousedy i s recepcí je zdarma a senioři jej hojně využívají. Spousta lidí, kteří se k nám přijdou podívat, trpí určitým předsudkem, že bydlení pro seniory potřebuje člověk až ve chvíli, kdy začíná potřebovat pečovatelský servis. To ale není pravda a lidé, kteří se k nám stěhují, jsou toho sami důkazem, dodává Sabina Rychtaříková. Během léta se toho v areálu hodně změnilo. Předně se zazelenala a vykvetla naše zahrada, usmívá se ředitelka objektu Sabina Rychtaříková, která zájemce o bydlení Zátiším provází. Vážněji už dodává, že v areálu začal ordinovat praktický lékař a v prvních týdnech po prázdninách se otevře i fyzioterapie, pořádají se akce pro rezidenty, rozjíždějí se další a další služby. Například jsme zavedli půjčovnu u hospodyněk. Přivedli nás na to sami rezidenti, kteří se nejednou stěhují do menších bytů a odkládají věci, jako je vysavač nebo žehlicí prkno. U nás tak mohou kombinovat pomoc hospodyň se zápůjčkou, jednou si vyžehlí oni, jednou my, popisuje Rychtaříková. Do bytů už také dochází pedikérka i kadeřnice. I když v prvních měsících se k nám stěhují především velmi aktivní senioři, počítáme s tím, že před zimou u nás začnou hledat útočiště i ti, kteří potřebují pomoc ve větším rozsahu. Proto zhruba koncem září zavedeme kromě již existující non stop služby recepce také službu čtyřiadvacetihodinové asistence, říká Rychtaříková a dodává, že je potřeba neplést si tuto službu s nepřetržitou zdravotnickou péčí. Jde nadále především o pomoc v domácnosti. Znáte to. Zamotá se vám hlava, chytnete se stolu, jenže shodíte sklenici vody a střepy se rozletí po pokoji. Praskne žárovka v koupelně a, i když si vzdor námitkám svých příbuzných troufáte vylézt na malou stoličku, takhle nahoru prostě nedosáhnete. Zásuvka od stolu jde najednou ztuha. A pak už nejde vůbec. Bolí vás noha a došlo vám mléko i cibule. Zátiší Urešova 1757, Praha 4-Kunratice telefon bezbariérové 1+kk nebo 2+kk vlastní kuchyňská linka v každém bytě předzahrádky, balkony, terasy systém nouzové komunikace požární systém v bytech recepce s non stop provozem tým hospodyň ordinace lékaře, fyzioterapie tělocvična, hobby místnost, společenský sál vnitřní atrium soukromý park 8000 m 2 9

10 TRADICE Mít rád svou domovinu, znamená znát také její minulost Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) se snaží přispívat k rozvoji naší republiky v duchu demokratických a humanitních tradic, uchovávat historickou paměť národa, vést mládež a střední generaci k úctě, národní hrdosti a znalosti dějin. Text: Renata Bezděková, foto: autorka události došlo před dvaceti nebo třemi sty lety se mladým zdá příliš vzdálená. Žijí dneškem a spíše se řídí heslem Carpe diem užívej dne. Nekladl bych to ovšem za vinu jim, ale jejich rodičům a pedagogům. Na druhou stranu, abych byl objektivní, stoupá počet dotazů zejména od mladých lidí, kteří se třeba čirou náhodou dověděli, že (pra)dědeček nebo (pra)babička byli v koncentračním táboře, u partyzánů, na západní nebo východní frontě či byli popraveni, umučeni apod., a ptají se po jejich osudu a naším prostřednictvím pátrají po informacích o svých předcích. Někteří se dokonce i stali našimi členy. Kaktivitám svazu patří mimo jiné i pořádání vzpomínkových večerů k různým významným historickým událostem. Právě na jednom z z nich jsme položili několik otázek předsedovi ČSBS plk. v. v. Ing. Jaroslavu Vodičkovi. Zájem lidí, hlavně mladé generace, o podobné vzpomínkové akce není příliš velký. Je to snad proto, že dnešní mládež vnímá tyto události jako dávno minulou historii? Máte pravdu. Je zcela přirozené, že minulost a nezáleží na tom, zda k té či oné Ale jak mladé lidi zaujmout? Záleží na učitelích, rodičích, prostě na nás dospělých. Když se počátkem tohoto roku udílela Cena Český patriot za minulý rok, kterou uděluje Asociace nositelů legionářských tradic s Českým svazem bojovníků za svobodu, mluvilo se tam i na toto téma. Ostatně, ocenění dostali i mladí lidé, zajímající se o dějiny a výrazně přispívající k zachování historické paměti národa. Slyšel jsem tam slova opravdové chvály na někdejší profesorku dějepisu z Akademického gymnázia v Praze ve Štěpánské ulici Janu Volfovou, mimo jiné též nositelku Českého patriota. V čem jako pedagog byla a je tak skvělá? Vždy své žáky dokázala zaujmout tím, že jim vyprávěla zajímavosti z našich i světových dějin, které běžně v učebnicích nenajdete. Uměla je poutavě podat a co víc celý život své studenty učila samostatně myslet, vyhledávat fakta, hodnotit je a vyvozovat vlastní závěry. A to je to, co mně osobně v současnosti chybí. V důsledku aktivit různých přepisovačů dějin jsou zejména mladí lidé zmateni, co je a co není pravda, a protože s nimi ve škole učitelé moc nediskutují, neumějí minulost správně vyhodnotit. Úzce spolupracujete s Klubem autorů literatury faktu Ano, a proto mohu prohlásit, že bez tohoto žánru si výuku dějin neumím představit. 10

11 Byl bych rád, kdyby po knize z pera nějakého autora literatury faktu sáhli učitelé, rodiče i žáci a studenti. Umějí totiž dějinné události podat poutavě a navíc pracují s fakty získanými v našich i zahraničních archivech. No řekněte, co může být lepšího?! Tento velice potřebný a myslím, že stále nejen učiteli bohužel nedoceněný žánr, má velkou budoucnost. Máme řadu vynikajících autorů, kteří se, vezmu-li to z pohledu našeho svazu fundovaně věnují problematice koncentračních táborů, Svobodově armádě, bitvě u Sokolova, okupaci a protektorátu Přispívají k poznání významných mezníků či postav našich dějin vzpomínkové večery, které je mají přiblížit široké veřejnosti? Jak tyto večery probíhají? Samozřejmě, proto je také pořádáme a jsem rád, že se stávají tradicí. Scénář je jednoduchý. Vždy se na něm podílí i nějaká významná instituce nebo večer zaštiťuje vysoce postavený politik, úvodní slovo mívá zástupce našeho svazu případně nějaká osobnost, a pak se promítá film, vztahující se k danému tématu. Například večer k 69. výročí vyvrcholení partyzánského hnutí v Čechách a na Moravě jsme připravili společně s Národním muzeem. Promítal se film Smrt si říká Engelchen režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, natočený podle knihy Ladislava Mňačka. Mimochodem, na jeho vzniku se jako odborný poradce podílel rovněž náš před třemi lety zesnulý člen plk. v. v. PhDr. Ján Ondrovčák, příslušník partyzánské brigády Jana Žižky. Působil i jako letitý konzultant a spolupracovník Národního osvobození. Ctil fakta a nepřipouštěl jejich překrucování. Nikdy z této zásady ani za minulého režimu neuhnul. Víte, to je přesně to, co by mělo platit také při výuce dějin. Dovolte malé odbočení. Když se letos v březnu v Zrcadlové kapli pražského Klementina konal večer věnovaný výročí narození první československého prezidenta T. G. Masaryka, promítali jsme dokument provázený skvělým výkladem pedagoga, spisovatele a muzikologa Zdeňka Mahlera. Po jeho skončení jsem zaslechl zajímavou větu. Asi sedmnáctiletý mladík vyhrkl: Kdyby nám raději ve škole promítali takovéto filmy místo nudných výkladů, byl by dějepis hned zajímavější. Myslím, že komentář není nutný. Jaké skupiny našich občanů mají podle vás větší vztah k historii? Z našich zkušeností jednoznačně vyplývá, že starší generace. Je to ovšem mimo jiné dáno výchovou a dobou, v níž rostla. My, naši rodiče i prarodiče jsme byli vedeni k lásce k vlasti. Mít rád svou domovinu, znamená znát také její minulost. Vědět, na co navazuji, kdo byli mí předci, co dělali, jak a čím se proslavili, čím se zapsali do dějin. Bohužel, slova jako vlastenectví, láska k vlasti se pro mladší současníky stala div ne veteší hodnou Plk. v.v. ing. Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Narodil se 15. března 1948 v Grabštejně na Liberecku jako syn volyňských Čechů. Absolvoval Vojenskou školu železničního a silničního vojska, kterou zakončil v roce 1969 v hodnosti poručíka. V roce 1968 vstoupil do KSČ na podporu tehdejšího Dubčekova vedení. Při stranických prověrkách v roce 1970 byl ze strany vyloučen a v roce 1974 propuštěn i z armády. Po propuštění z armády pracoval ve Státním statku Podbořany a vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V roce 1990 byl rehabilitován, v roce 1996 odešel do zálohy a věnoval se podnikání. V roce 2005 byl povýšen do hodnosti plukovníka. V současné době je předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu, členem předsednictva celostátního výboru Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel a předsedou regionu Žatec. V roce 2013 mu byla prezidentem republiky udělena Medaile Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů. odhození. Ale buďme poctiví. Do jednoho pytle nelze házet všechny mladé. Vidím to například při pietě v Lidicích, v Ležácích, v Terezíně jezdí tam plno dětí a mládeže. A to je dobře. Ostatně Českého patriota 2013 dostal v kategorii Mladý vlastenec Filip Procházka. Je zakladatelem, iniciátorem a vedoucím nejstaršího středoevropského klubu vojenské historie se zaměřením mj. na Royal Air Force. Klub spolupracuje při natáčení hraných a dokumentárních filmů věnovaných letcům. Klubů vojenské historie s konkrétním zaměřením je hodně. Zúčastňují se mnoha našich akcí a domnívám se, že tím pro poznání minulosti odvádějí kus prospěšné práce. Koho vlastně Český svaz bojovníků za svobodu sdružuje a přijímá i nové členy? Jsme dobrovolným, nestranickým a nezávislým občanským spolkem, v jehož řadách jsou účastníci národního boje za osvobození ve druhé světové válce, jejich rodinní příslušníci a pozůstalí, ale také sympatizanti. Kromě individuálních máme rovněž kolektivní členy. Bližší informace jsou na našem webu V současné době máme bezmála šest tisíc členů a nové samozřejmě vítáme. A nejen rodinné příslušníky bývalých odbojářů a pozůstalých po nich, ale také sympatizanty. Na věku nezáleží, ale je pravdou, že bychom potřebovali omladit a vychovat si následovníky. Jaké akce ČSBS letos pořádal a jaké ještě chystá? Kromě tradičních pietních akcí k výročí konce války a k Českému národnímu povstání počítáme s dalšími tematicky zaměřenými vzpomínkovými večery. Například k atentátu na Reinharda Heydricha, k vypálení Lidic a Ležáků, k Mnichovské dohodě, k uzavření českých vysokých škol nacisty, k letecké bitvě o Británii, ke Slovenskému národnímu povstání atd. O všech akcích vždy aktuálně informujeme na našich webových stránkách. Váš pracovní program je dost nabitý. Zbývá vám nějaký čas na osobní zájmy, koníčky? Volného času mám pohříchu málo. Mým největším koníčkem jsou mí dva vnuci, jimž se snažím věnovat každou volnou chvilku. Toho staršího osmiletého Jaromíra s sebou nezřídka beru i na různé pietní akce. Byl bych rád, kdyby jednou dokázal ocenitodkaz svého pradědečka mého otce, volyňského Čecha, který bojoval po boku Ludvíka Svobody v 1. čs. armádním sboru v SSSR. Těší mne, že vnuk se mnou jezdí rád a je ohromně pyšný, když na věnci může narovnat stuhu. Touto cestou poznává i naše dějiny a formuje se jeho vztah k domovině. Mezi mé záliby patří také práce v ČSBS. Bez lásky a upřímného vztahu k ní se totiž dělat nedá. 11