Časopis Apoštolské církve

Transkript

1 Časopis Apoštolské církve Ročník 23 Navštivte nás na Číslo 10 / 2011

2 Sloupek 2 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je Stromy spravedlnosti a Sadba Hospodinova k jeho oslavě. (Iz 61,1 3) Milí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkujeme vám za spolupráci na našem časopise. Nedávno jsem svým kolegům v redakci vysvětloval, že naši přispěvatelé jsou naším největším redakčním bohatstvím. Jen oni mohou naplnit náš společný prioritní cíl aby se církev sdílela. Děkujeme také vám všem, kteří se za nás modlíte či nás podporujete jiným způsobem. Současné číslo jsme zaměřili na hudební skupinu Oáza pocházející z našeho pražského sboru. Zajišťuje nejen chvály v církvi, ale také koncertuje a vytváří tak most do církve pro nevěřící. Kdykoliv jsem měl možnost je slyšet, byl to pro mne radostný a povzbuzující zážitek. Nechejte se povzbudit i vy rozhovorem se členy kupiny. Stojí zajisté otázka, zda jde o téma vhodné uprostřed ekonomické krize, v době, kdy výsledky sčítání lidu nejspíše odhalí další početní propad u řady církví. Jsem vděčný našemu biskupovi, že od svého nástupu do úřadu zastává postoj právě opačný: Dnes je čas pro evangelizaci, dnes je optimální čas pro budování sborů a církve. Před lety jsem hovořil s jiným biskupem představitelem velké, respektované církve. Vyprávěl mi, jak s manželkou jezdívají do jejího rodiště Litoměřic. Následně zadumaně dodal: To víte, farnosti tam vymírají, jak jinak Jsem velmi rád, že toto fatalistické konstatování není řadě křesťanů vlastní. Místo něj zakládají misijní stanice a následně budují sbory. Když jsem se nedávno vrátil nahlédnutím do administrativy o 25 let zpátky, zjistil jsem, že spolu s mojí ženou a dalšími jsme založili v Olomouci misijní stanici ve čtyřech lidech v roce Cca o tři roky později jsme otevírali sbor s několika desítkami členů. Při četbě výše uvedených řádků možná řada čtenářů pokývá hlavou spolu se smutným povzdechnutím: No jo, to bylo tehdy. Staré dobré časy Pojďme tyto časy zopakovat! Jistě, výsledky našeho úsilí závisí na Boží milosti. Na druhé straně nás náš Pán povzbuzuje: Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno S požehnáním Aleš Navrátil Úvodník 3 Být citlivý na potřeby druhých Hudební skupina Oáza >>> 4 Oáza Izrael 9 Řešení nedostatku vody na Blízkém východě Ohlédnutí za prázdninami 10 Misijní evangelizační kampaň >>> 11 EPJ v Kyjově Ze života církve 12 Ohlédnutí za Duchovním soustředěním 17 Pomoc lesům na Karmelu na rok 2012 >>> 18 Rozdávejme lidem lásku Aktuálně 12 Rozloučení s Veikko Manninenem Studijní materiál Co ve Studijní Bibli nenajdete (Deuteronomium) Studijní Bible Skutky těla a ovoce Ducha aneb vítězství na dosah Čtenáři píší 22 Lukrativní nabídka 22 Jsem jedna z vás Mao Tse-Tung zavraždil 77 miliónů lidí... Povídka 23 Bezcenný Dětem 24 Orienťák trochu jinak Stvoření vs. evoluce Původ vesmíru 10 O BS A H Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re dak ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, Olomouc tel.: , zivotvkristu@seznam.cz Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504 tel. & fax: , , acrc@volny.cz Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po u ži je te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: (předvolba SR 00421) 17

3 Ročník 23, říjen 2011 Být citlivý na potřeby druhých Hospodin řekl Kainovi: Kde je tvůj bratr Ábel? Odvětil: Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra? (Gn 4,9) Drazí čtenáři, v historii jsou momenty, které svým obsahem přesáhnou význam pouhé historické události a stanou se symbolem. Pád Dvojčat v newyorském Manhattanu byl více než jen hrůzný historický čin: odstartoval zcela novou epochu vztahů mezi dvěma odlišnými kulturami. Svět od té chvíle již nebyl stejný. Podobně berlínská zeď nebyla pouhou zdí oddělující dvě části města, ale symbolem rozdělení dvou světů. Výraz dopadli jak sedláci u Chlumce není jen srovnáním s jednou bitvou, jež nedopadla zrovna dobře, ale obecným konstatováním, že pouhé nadšení bez vojenské strategie a taktiky přivede masy lidí do záhuby. Podobně i verš v úvodu není jen odkazem na dávný příběh, popisující bratrovraždu. Otázka, kterou Kain vyslovil, byla otázkou řečnickou, nicméně podvědomě očekávanou odpovědí (jak se Kain domníval) měla být slova Ne, nejsi žádným strážcem svého bratra. A právě zde jsme svědky omylu nejen jednoho muže dávné historie, nýbrž omylu, který se opakuje přes celé dějiny. Tento omyl spočívá v mylném pochopení vztahu člověka ke svému bližnímu. Pravdou by byla negace tohoto výroku: každý člověk je do jisté míry strážcem svého bratra. V jednom rozhovoru se zákoníky Pán Ježíš odpovídal na otázku Kdo je můj bližní (L 10,25 37). Zákoníkova reakce napovídá, že Židé té doby neměli v této otázce zcela jasno. Je mým bližním každý Žid? Nebo jen ti, co dodržují Zákon a žijí spravedlivým životem? V tom se vykladači Ježíšovy doby nemohli shodnout. Ale v čem se shodnout mohli, bylo to, kdo není můj bližní. Zcela jistě se příkaz milovat bližního netýká pohanů, Samařanů a jim podobných. A zde Ježíš svou odpovědí zaskočil posluchače: Vyprávěl podobenství, ve kterém ukázal, že bližním je ten, kdo prokázal milosrdenství člověku v nouzi. Dokonce ukázal, kdo bližním není (nepochybuji, že tím pár lidí mezi svými posluchači pořádně naštval). V tomto známém podobenství do negativních rolí osadil nejprve kněze a potom Levitu. Myslím, že chtěl ukázat, že plnění náboženských povinností ve srovnání se službou člověku v nouzi je bezcenné. Jako spravedlivý vyšel z celého vyprávění Samařan, tedy příslušník opovrhované rasy. Příběh můžeme pochopit v tom smyslu, že ukazuje jádro, těžiště naší zbožnosti: Tím je pozornost vůči lidem, kteří jsou nějakým způsobem v nouzi. Možná se stane, že zmeškáme odjezd na konferenci tím, že ztratíme čas pomocí někomu, kdo to zrovna potřeboval. Možná pomůžeme sousedce pohlídat děti v době, kdy máme skupinku (na kterou se nevýslovně těšíme). Situací může být bezpočet, ale základní schéma je stejné, jako v Ježíšově podobenství o milosrdném Samařanu: Náboženská povinnost (shromáždění, služba ve sboru atd.) se dostane do konfliktu s potřebou pomoci někomu, kdo je v nouzi. Jak se zachováme? Jiný příklad zodpovědnosti vůči bližnímu nalezneme v Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech (Mt 25,31 46). V tomto podobenství jsou národy rozděleny do dvou skupin, podle toho, jak se zachovaly k jednomu z těchto nepatrných, tj. k učedníkům, s nimiž se Ježíš ztotožňuje. Každá církevní tradice má svá měřítka, podle kterých soudí kdo je náš a kdo k nám nepatří. Můžeme vidět, že jedni považují za stěžejní slavit bohoslužbu ve správný den, jiní musí být pokřtěni jediným správným způsobem, další musí uznat svou duchovní autoritu za hlavu celé církve. Co církev, to nějaká tradice. My letniční klademe důraz na projev Boží moci a na duchovní dary, zejména dar jazyků. Některé tyto tradice mohou být správné, jiné falešné. Vraťme se ale k našemu podobenství. Všiml jsem si, že mnozí vykladači s ním mají problém. Je totiž nesnadné jej správně vyložit na pozadí učení o spasení z pouhé víry. Jelikož se zde nechci pouštět do složitých úvah a výkladů, omezím se na to podstatné, a tím je opět pozornost vůči člověku v nouzi. Tím, že se náš Pán identifikoval s člověkem hladovějícím, nemocným, nuzným nebo uvězněným, dal najevo naprostou prioritu této služby. Aby bylo jasné: nevěřím v sociální evangelium, náš úkol je kázat spasení ve jménu Ježíše Krista. Ale jakékoli kázání bez diakonické služby bude mrtvé a bezcenné. Važme si naší tradice, je na ní mnohé, co je Boží a ryzí. Povzbuzujme se v hledání duchovních darů, neuhašujme je. Dovolme však, aby k nám mluvil Duch svatý skrze Písmo samotné: Buďme bdělí na potřeby druhých. Kažme evangelium v ulicích, ale nezapomeňme, že máme kolem sebe nemocné, chudé nebo jakkoli jinak deprimované. A do třetice uvedu poslední pohled na zodpovědnost vůči bližnímu. Stojí za ním zkušenost, kterou jsem prožil během letních měsíců strávených na Biblické škole na Filipínách. Byli zde studenti z celé Asie. Většina z nich studovala v magisterském programu. Představovali pestrou směsici kultur, národností, tradic i osobností. Prohlubovali své znalosti teologie, historie, misiologie a dalších předmětů. Kdyby se sešli, aby diskutovali nad nějakým problémem, zcela jistě by se objevila řada názorů, chápání a různých vysvětlení. To zde ale nebylo vůbec podstatné. Mohl jsem zakoušet jednotu v Duchu, která měla jiný základ, než naprostá shoda ve všech detailech věrouky. Mohl jsem prožít jejich lásku a pomoc ve dnech, kdy mne sužovaly problémy s ledvinami a vytrpěl jsem hodně bolesti. Mohl jsem ocenit jejich pozornost, s jakou byli schopni jen ve výrazu tváře vyčíst, že ten druhý není zcela v pořádku a něčím se trápí. Tyto zkušenosti nejsou ničím výjimečným a pravděpodobně by je kdokoli z nás zažil v kterémkoli z našich sborů, ale právě školní prostředí s mezinárodní účastí mi pomohlo vidět důležitost zájmu o druhého na pozadí usilovného studia teologie. Napadlo mne slovo, jež je zapsáno v 1Tm 1,5 6: Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Ano, věřím v důležitost správného vyučování. Bez dobré doktríny nemůžeme budovat živé a rostoucí sbory. Bez kvalitního vyučování by nám brzy došel dech. Vidím důležitost biblických škol, chci se zasazovat o to, abychom mohli vydávat kvalitní knihy. Ale Bible ukazuje, co je cílem našeho učení: není to nic jiného, než láska. Tedy vztah, praktický projev pozornosti vůči druhým. Pamatujme na to. Vraťme se na začátek tohoto úvodníku. Začal otázkou, kterou zcela nesprávně položil Kain. Toto základní nepochopení jeho role vůči svému bratru jej přivedlo až k bratrovraždě. Srovnáme-li Kaina s Ježíšem, uvidíme, že On hledal hříšné, uzdravoval nemocné, sytil hladové. Přišel, aby za nás položil život. Jděme Kristovou cestou, ne Kainovou. Martin Moldan, biskup AC Úvodník 3

4 Ž I V O T V K R I S T U 4Hudební skupina Oáza Vdnešním Intervalu budou našimi hosty členové kapely Oáza, kterou určitě z našeho vysílání znáte, ale pro případ je nejprve poprosím, aby se představili a řekli něco o sobě, především o své funkci v kapele. Tomáš: Jmenuji se Tomáš Nevrlý. Jsem v Oáze od roku 2000 a hraju na akustickou kytaru a zpívám. Helena: Já jsem v Oáze od samého začátku, od roku 1996, snažím se jako vedoucí trošičku stmelit dohromady všechny ostatní, zpívám, hraji na perkuse, na flétny a jmenuji se Helena Sikorová. Ruda: Hlavně tvoří naši tvorbu a skládá písničky. Já se jmenuju Ruda Tesárek a jsem v kapele taky od samého počátku. Hraju na kytaru, střídavě i na jiné nástroje. Zkoušel jsem harmoniku a zpěv, zejména druhé hlasy. Miloš: Já se jmenuju Miloš Machát, v Oáze jsem vlastně od jejích začátků, trošku zpívám a hlavně mluvím, provázím koncerty slovem, dělám vtipy, vyplňuju technické pauzy. Ještě tady měla s námi být naše kolegyně Hanka Beranová, která ale musela rychle utíkat na vlak, protože jí volaly její povinnosti. Budeme předstírat, že tady Hanka sedí, pojďme říct něco nejprve o ní. Helena: Hanka je s námi od roku 2003, tehdy byla studentkou, bylo to takové, Oáza Interval je hudební týdeník, který je ke slyšení v programu české redakce Rádia 7 každý pátek po 20. hodině (s reprízou v pondělí v 15:00). Intervalu chybí občas obraz, ale tóny stačí. Tentokrát budou chybět i tóny a zůstanou jen slova - zajímavý experiment. Tento i další relace hledejte v nabídce Rádia 7, jak bych řekla děťátko, které jsme si vzali pod svá křídla, je to takový puzzlík, který do toho našeho velkého puzzle zapadl opravdu skvěle, takže je naší součástí už osm let. Oáza hraje hudbu, která, jak spousta lidí říká, se už moc nenosí. On folk není muzika, na kterou by se hrnuly davy, proč vy hrajete zrovna folk? Miloš: Myslím, že každý z nás by dal možná trošku jinou odpověď, já bych řekl, ale nemusíte tu odpověď brát úplně vážně, že je to z toho důvodu, že nic jiného hrát neumíme. Helena: Myslím si, že je to i tím, že klademe veliký důraz na text a text nejlépe vystihne folk, kdy aranže nejsou tak propracované a tak bohaté, aby naopak mohlo vyniknout, co chceme říct. Kdo se v kapele tedy nejvíc stará o hudbu a o texty? Helena: Z pohledu let minulých i přítomných asi já. A fušuje ti do toho někdo? Dovolíš někomu, aby ti do toho fušoval? Helena: Určitě. Aranže a konečná podoba není jenom mojí záležitostí, ale vždycky záležitostí celé kapely. Ruda: Naší kapelou prošlo v historii více nadaných lidí, kteří přispěli písněmi. Zejména bych rád zmínil Štěpána Hlavsu, který je teď momentálně v Ústí nad Labem, a který svá studentská léta také věnoval tvorbě Oázy. Dodneška spoustu jeho písní hrajeme, jsou to zejména písně svatební a písně vánoční. Tam je taková perlička, že on ty svatební písně skládal do té doby, než se sám oženil. Od té doby už teda v této oblasti autor mlčí. Helena: Štěpán mě inspiroval, ale projevilo se to až v posledním roce, kdy jsem složila taky jednu svatební a jednu vánoční píseň, nevím, jakým směrem se to bude ubírat dál. To vypadá, jako byste měli rozsáhlou sbírku svatebních a vánočních písní, je to tak? Miloš: Přesně takovou sbírku máme, tenhle druh písní zabírá velkou část našeho repertoáru. Zaznělo tu, že důležité na vašich písničkách je poselství, pojďme tedy k tomu poselství. Začněme u toho základního: Co ty písničky mají sdělovat především? Helena: Mají sdělovat, že je naprosto přirozené žít s Bohem. Nemyslím si, že tenhle národ je zvyklý jen na to, aby se mu všechno polopaticky řeklo, ale je zvyklý i na čtení mezi řádky, a nám tohle v křesťanském hudebním trhu chybělo. Chtěli jsme zpívat příběhy, pocity, bez toho, že by se hned řeklo něco o Bohu, aby lidé mohli přemýšlet, aby měli otevřené dveře a sami mohli najít způsob, jak se setkat s Bohem. O to nám šlo a byla to ze začátku docela těžká cesta. Najít svůj styl, najít styl, jak oslovit lidi, aby to bylo přirozené a aby nám to bylo

5 Ročník 23, říjen 2011 vlastní, abychom mohli být sami sebou a zároveň abychom udělali radost těm druhým. Helena mluvila o hledání stylu, že to bylo celkem dlouhé, Miloši, tys říkal, že jsi v kapele od začátku, když jsi sledoval to hledání stylu, mohl bys ho nějak zkusit popsat, jak se to postupně vyvíjelo? Miloš: Vyjdu z toho, co tady před chvilkou řekla Helča, a v podstatě to, že na začátku naše veřejná produkce byla vyplňování řádků tučnými písmeny, a postupně jsme se přesunuli k tomu, že úspěšně vyplňujeme mezery mezi řádky tučnými písmeny. Ruda: Zvlášť Miloš dokáže oplývat těmito hlubokými myšlenkami, kterým se všichni smějí, ale nevím, jestli jim všichni plně rozumí. To mi připomnělo komentář k jedné písničce, ke kterému bych se ráda vrátila, protože jsem si říkala, že ten komentář tam musí zaznít s tou písní. Miloš: Lucie, asi myslíš ten úvod před písničkou Pes, tu konsekventní negaci. Tu mám skutečně od naší hodně dobré kamarádky Lucky, která mi ho vyprávěla před třemi, čtyřmi, možná dokonce pěti lety. Přinesl to jeden profesor u nich na škole, a popisoval tím, co jen on tím popisoval? Teď si přesně nemohu vzpomenout, co ta fráze měla zachytit, nicméně nám se zdálo, že to báječným způsobem vystihuje celý ten náboj písničky Pes. Je to konsekventní negace, kulminující až v absurdním antagonismu vůči všemu reálnému nazírání na pozitivní rezultáty, a samozřejmě jejich další eventuality. K různým písničkám máme různé komentáře, některé jsem byl nucen pro velký úspěch zopakovat i dvakrát. Co všechno už za ta léta, která už tady několikrát byla zmíněna, máte na svém kontě? Ruda: Začali jsme v roce 1996, kdy jsme natočili takovým téměř jakoby na živo způsobem naši první kazetu Pohleď vzhůru, potom následovala opět kazeta Rozcestí, to bylo v roce 1998, v roce 2000 to bylo již CD Galerie, v roce 2003 následovalo CD Krásné dny, a naše poslední cédéčko je z roku 2008, které jsme si vydali sami, a jmenuje se To bude asi dobou. Rok 2008, to už je spousta doby, chystáte něco dalšího, nového, přemýšlíte o nějaké nové nahrávce? Helena: No, to je zajímavá otázka. To je vhozená rukavice, aby skládal taky někdo jiný než já. Tomáš: Ale on to nikdo jiný zatím neumí, takže to budeme muset nechat zase asi na Heleně, ale nevím, jestli jste si všimli, že se prodlužují termíny těch dalších CD, poslední rozestup jsme měli pět let, takže teď tak za sedm (smích). To už budete za chvilku jako bratři Ebenové, kteří ty rozestupy postupně natahují, i když oni ten poslední zkrátili, jestli se nepletu. Jestli vy nečekáte na nějakou další technologii, když na začátku byly kazety, pak cédéčka, tak teď čekáte, že budou hudební disky jiného rozměru než CD. Helena: Jestli sis všimla, my jsme začali folkem, a vlastně jsme se k folku vrátili. My jsme začali trošičku experimentovat, a nakonec jsme zjistili, že ten folk nám sluší. Ruda: Ještě jsme zapomněli zmínit dlouholeté působení Atinky Tesárkové, mojí manželky, která byla s námi vlastně taky téměř od samého začátku a v posledním roce došlo k takovému přirozenému oddělení a právě k návratu k tomu folkovému stylu, který Atince úplně nebyl vlastní. Věnuje se nyní jiné tvorbě, zejména přímo ve chválách. Helena: Ono došlo ne k rozdělení, ale k dělení, a bylo to k dobrému. Takže část kapely Oáza je ve folkovém uskupení, část členů je jenom ve chválícím týmu, který má název ACP worship, a část členů je v obou seskupeních. Tím, že jsme se jakoby určitým způsobem vyhranili, vznikla vzájemná spolupráce a i svoboda v tom, že jsme se mohli rozhodnout, jaký styl nám vyhovuje. Bylo to velice šťastné rozhodnutí, které nebylo podmíněno jenom lidským faktorem, ale Božím vedením. A to je vlastně nejlepší, když je práce zastřešena Bohem. Ruda: My jsme právě teď na začátku po tomhle dělení, proto ještě nepřišla řeč na nové CD. Nicméně máme už spoustu dalších nových písní, ryze folkových, takže určitě tu je možnost, že v budoucnu další cédéčko vznikne. Tady padla taková hezká formulace, že vám folk sluší. Já se přiznám, že pro mě jste nejzajímavější v rovině, které já osobně říkám sestry Havelkovy. A teď by mě zajímalo, jestli pro vás je opravdu příjemnější poloha folková anebo po- Hudební skupina Oáza Vážení čtenáři, rádi bychom s vámi sdíleli plán témat, která vidíme jako aktuální. Obsah témat i jejich pořadí se může vyvíjet podle vašich podnětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- Témata časopisu tost zapojit se do této požehnané práce. Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, nebojte se nám napsat na redakce zivotvkristu@seznam.cz. Příště se můžete těšit na téma: Generální úklid Příležitost podílet se na přípravě témat: Vánoce v Izraeli Domácí skupinky Práce se seniory Výhledově připravujeme témata: Odpočinutí, dovolená jako životní styl. 5

6 Ž I V O T V K R I S T U 6Hudební skupina Oáza loha sestry Havelkovy. A nemyslím to jako vtip, myslím to opravdu jako malinko do blues, anebo do nějakého retra, které tam má trošku i vtipu, ale zároveň i hloubky, anebo opravdu jenom folk na dvě kytary a maximálně nějakou zobcovou flétnu? Tomáš: My rádi ten folk obohacujeme různými odnožemi a rádi zabrousíme jak do toho blues, tak do různých jiných odnoží. Ruda: Přirozeně musí ta píseň dostat náboj a ono to vzniká prostě spontánně. Na zkoušce Helenka přijde s novou písničkou, a my se jí to snažíme různě obohatit, ona se často brání, a pak takovým společným dílem to vykrystalizuje a vznikne písnička třeba mírně swingová, jako třeba Bezpečí. Helena: Ono je zvláštní, že někdy méně znamená více. Takže my jsme teď poslední dobou vytahovali starší písničky a dávali jsme jim nový kabát, aby ty aranže byly pro nás příjemné. Trošičku je problém v tom, že některé věci máme zažité, a vlastně se potřebujeme ještě zabydlet v těch nových aranžích folkových. Ale je to pro nás dobrodružství. Tomáš: Dobrodružství, to je skutečně to správné slovo. My kolikrát na tom koncertě si marně říkáme, kdo co zahraje a jak budeme pokračovat a jestli si to všichni pamatujeme, no a samozřejmě vždycky ne, ale tak nějak z toho vybruslíme a dohrajem tu píseň skoro bych řekl snad se ctí. Miloši, raději sestry Havelkovy nebo folk? Miloš: Nemohu odpovědět takhle jednoznačně. Máme široký záběr a někdy se stane, že do kontextu Oázy zapadne i písnička, která na první poslech tak nevypadala. Oáza má spoustu hudby, spoustu výkonů za sebou, určitě toho má taky spoustu před sebou, také bychom se měli dívat trošku dopředu, co už vidíte a co byste tam rádi viděli? Helena: Určitě bychom chtěli častěji dělat klubáče, protože máme k lidem blíž, a zachovat tradici. I když se nám občas tradice příčí, tak bychom chtěli zachovat tradice vánočních koncertů, kterých už bylo čtrnáct. Lidé jsou zvyklí na ně chodit a opravdu je to moc prima. Je mi bližší zpívat v menších prostorech, mít větší kontakt s posluchači. Miloš: Jestli můžu, rád bych dekódoval slovo klubáč, překládám ho jako komorní koncert. Proč hrajete, proč to děláte? Co vás na tom baví nebaví, těší netěší? Člověk musí zkoušet, bere mu to čas, energii, peníze. Miloš: Že by nám to bralo čas, myslím, že to není úplně tak, protože co bychom jinak dělali? My hrajeme, protože se potřebujeme nějak zabavit, musíme nějak vyplnit ty svoje dny, měsíce a roky. Hrajeme a já myslím, že je to opravdu zábava, hlavně, když hrajete s dobrými přáteli, a přátelství, to je asi hlavní důvod,

7 Ročník 23, říjen 2011 proč jsme spolu vydrželi celé roky. Někdy v magazínech čteme o kapelách, které se po nějakém šesti, sedmiletém koncertování už nemůžou ani vidět. Když se náhodou potkají na ulici, přecházejí na druhou stranu chodníku, nám něco takového nehrozí. Přátelství je silným motivem pro naši další práci. Ruda: Já bych asi taky souhlasil, je to hlavně v těch vztazích v kapele, v tom, že jsme spolu už něco zažili a že už si rozumíme, že když chce někdo něco zahrát, druhý už ví, co k tomu patří. Děláme to rádi, čas to nějaký stojí, ale stojí to za to. Helena: My vlastně profitujeme už z těch společných let strávených spolu, byli jsme u všech začátků, hledání Boží vůle na modlitbách. To je ten nejdůležitější základ. Nejde jenom o zpívání, protože kdyby šlo jenom o zpívání, tak bychom tak dlouho spolu nevydrželi a neměli bychom takovou touhu jít i ven za lidmi. Tomáš: Co k tomu všemu, co tady zaznělo, dodat? Určitě jsme přátelé. Je to zvláštní, každý jsme úplně jiný, máme jinou povahu, jiná zaměstnání, skoro bych řekl i jiné koníčky kromě té hudby, a přesto nás nějakým způsobem dal Bůh dohromady, a ono to klape. Druhá věc, máme rádi hudbu. Rádi ji tvoříme, rádi jsme na těch klubáčích i koncertech a máme radost, když se to lidem líbí. Máme potom ještě další radost, když se nějakým způsobem dozvíme, že jsme se stali třeba nějakým odrazovým můstkem k tomu, že lidé začínají hledat Boha, nebo ho našli nebo přijali. To jsou ty pozitivní věci. Kdybychom se zamysleli nad těmi v uvozovkách negativními, samozřejmě je to oběť v podobě času, všichni máme rodiny, děti, zaměstnání. Ale jak říkal Miloš: Co bychom jiného dělali? Je pro vás příjemné, zajímavé, když se dozvíte, že jste byli odrazovým můstkem pro někoho, kdo hledal Boha. U toho bych se ráda zastavila. Můžete nějaký takový příběh zmínit? Helena: Před nedávnem, po vánočním koncertě, jedna dívčina šla na ještě jednu naši akci věnovanou chválám a modlitbám, a tam se rozhodla pro Ježíše. To je nejčerstvější příklad, ale za ta léta, samozřejmě zpětnou vazbu občas míváme, ale nedozvíme se úplně všechno. Kdyby to měl být jeden člověk, a jeden člověk to nebyl, tak to je něco úžasného. Není to taková berlička, není to taková schovka, dát do písniček evangelium a trošku to zaobalit, nemuset to říct úplně naplno? Helena: Já myslím, že ne, protože chodíme do práce, setkáváme se s lidmi i mimo různé akce, všichni o nás vědí, že patříme Bohu. U mě je to třeba záležitost 21 let, stejně jako u Miloše, a protože mám manžela pastora, tak to v naší rodině žije, i kdybychom nechtěli, tak to tam prostě je. Ruda: Já myslím, že právě v té historii našich začátků jsme si prošli obdobím, Hudební skupina Oáza 7

8 Ž I V O T V K R I S T U 8Hudební skupina Oáza kdy jsme vyloženě byli skupina v církvi, kdy jsme zpívali jasné texty a bezelstně jsme se snažili i na ulicích lidi oslovovat těmi jasnými texty, ale prostě jsme zjistili, že to je taková křeč, že to není přirozené, zvláště ne v prostředí našeho národa. Češi prostě nesnáší, když se jim to cpe: Tak to je, a hotovo. Takže máte pocit, že tohleto je přijatelnější forma, taková ta skrytější, kdy si to člověk musí dohledat? Helena: My máme samozřejmě písně, kde je to jasně řečeno. Třeba písničku On tam byl sám, můj Spasitel, žalmy, a samozřejmě, aby to nebyl takový nápor, tak mezitím máme i různá zamyšlení anebo příběhy z Bible. Takže si myslím, že to je vyvážené, Miloš i často mluví o Bohu, přidá nějaké slovo z Bible podle toho, jaká je atmosféra, myslím si, že schovávání to není, spíš vnímáme určitou vyváženost, která, věříme, že když je příjemná nám, bude příjemná i lidem, kteří se s křesťanským prostředím nikdy nesetkali. My jsme pro ně takový můstek, protože křesťané si zvykli vodit svoje nevěřící přátele na naše klubové večery, na koncerty, a funguje to. Opravdu můžu říct, že jsem za to vděčná. Vaše nejoblíbenější písnička od Oázy? Miloš: Touto otázkou jsem poněkud zaskočený. Myslím, že všechny naše písně jsou krásné a člověk je zkrátka musí mít rád. Nemám jednu, kterou bych preferoval víc než ostatní. Ruda: Já taky marně přemýšlím, která je ta hlavní, nejhezčí, těžko hledám tu nejoblíbenější. Jedna z těch, které se mi hrají dobře a líbí se mi, je právě písnička Bezpečí, která je na tom posledním albu a je právě trošku swingová. Helena: U mě se to mění, protože vždycky přilnu k té novější, která je zrovna taková čerstvá, v současné době je moje nejoblíbenější písnička Archiv, která pojednává o pocitech maminky, která vypouští svoji dceru do toho velkého širého světa. Tomáš: Já bych se s tím Archivem docela ztotožnil, ale položil bych to ještě jinak. Ono jedna věc je nejoblíbenější písnička a druhá věc je to, co tady naznačil i Ruda, mám nejradši tu, ve které jsem si jistý, kde nemusím moc hrát ani zpívat a ono to tak nějak pěkně jde. Já bych tady doplnil, že od samého počátku jsem nechtěl být vidět, chtěl jsem hrát za plentou, ale nebylo mi to vůbec umožněno. Helena: On to maskoval tím, že si dával stojánek s texty a s akordy ve výši hlavy, ale to mu neprošlo. Kdyby někdo chtěl zamířit na nějaký váš koncert nebo si vás poslechnout, co má pro to udělat? Ruda: Na internetu si naťuká stránky a tam najde všechny potřebné informace: kde je nejbližší koncert, jaká cédéčka jsou v nabídce, kontakty na nás, může nám napsat na vzkazník třeba své přání, co by mělo zaznít na tom koncertě, kam se chystá. Helena: Ale nevíme, jestli jeho přání splníme. Miloš: Věc, která by mohla zajímat posluchače Rádia 7, je báseň od mongolského autora Ogala Kabachora Step. Není to přímo z naší tvorby, ale přesto je to pozoruhodný klenot poezie, ta báseň Step zní takto: Před sebou mám step, nedozírnou step. Step je přede mnou, step je vedle mě, step mám i z druhé strany. Tu nedozírnou step, step by step. Takhle se s posluchači Intervalu rozloučil za celou Oázu Miloš Machát. Nutno dodat, že Oáze to v kontaktu s posluchači velice svědčí. A tak, pokud byste chtěli kapelu zažít na živo, rozhodně navštivte její zmíněné internetové stránky a posléze i její koncert. Jistě nebudou chybět vtipné komentáře, písničky k zamyšlení i pohoda, která v komunikaci mezi publikem a kapelou na koncertě vzniká. Oáza je, měřeno lidskýma očima, podle věku v pubertě. Ovšem, jak se zdá, tenhle čas jí svědčí. V usazování se, ve směřování, v naději pro další desky, pro další tvorbu, tak ať se daří i nadále. Z Intervalu se pro dnešek loučí Lucie Endlicherová.

9 Ročník 23, říjen 2011 Řešení nedostatku vody na Blízkém východě Sladká voda ze Středozemního moře Izrael a okolní státy už sedm let nemají dostatek deště. Mimořádné sucho donutilo izraelskou vládu vstoupit do ambiciózního projektu. Do konce druhého desetiletí 21. století plánuje pokrýt 80% domácí izraelské spotřeby pomocí odsolené mořské vody. Abšalom Felber je zjevně hrdý na velký pokrok, kterého bylo na cestě k tomuto cíli dosaženo. Společnost IDE Technologies Ltd, jejímž je ředitelem, je jednou z největších světových firem, které se zabývají odsolováním mořské vody, výrobou sněhu, skladováním tepla, chlazením hlubinných dolů, dálkovým vytápěním a čištěním vody. David Ben Gurion, zakladatel a první premiér moderního Izraele, snil celý život o zelené poušti. Zároveň byl iniciátorem izraelského programu na odsolování mořské vody, který začal v roce 1965 a probíhal v režii vládní organizace. Postupem času byl tento program privatizován a zcela otevřen pro volný trh. Pokud chcete dnes být konkurenceschopným dodavatelem pitné vody, musíte především zvažovat spotřebu energie. Felber si je toho dobře vědom a chlubí se celosvětově nejnižšími náklady na energii. V Izraeli provozuje IDE Technologies hlavně membránové odsolovací stanice, které získávají sladkou vodu pomocí reverzní osmózy a odpovídají nejmodernějším technickým standardům. V počítačové prezentaci ukazuje Felber, že odsolená voda se na Bahamách v roce 1996 vyráběla za 1,50 dolaru za krychlový metr. Tady v Hadeře nabízíme krychlový metr sladké vody za 57 centů! Jedinou skutečnou konkurenci mají dnes izraelská odsolovací zařízení v Singapuru. Proto je přísně zakázáno při prohlídce zařízení fotografovat, zvláště v blízkosti jeho energetického centra. Nejdůležitější je cena vody pro spotřebitele, vysvětluje vedoucí vodárenské společnosti. Průměrná izraelská domácnost spotřebuje 15 až 16 krychlových metrů pitné vody měsíčně. Stanice v Hadeře byla vybudována v rekordním čase, za pouhých 28 měsíců, a byla uvedena do provozu v květnu Nachází se hned vedle největší izraelské uhelné elektrárny, několik kilometrů jižně od přístavního města Haifa na východním pobřeží Středozemního moře. Dodává nejméně 127 miliónů krychlových metrů vody ročně. Což činí tento projekt v hodnotě 425 miliónů dolarů největší odsolovací stanicí mořské vody na světě. Projekt byl financován výhradně zahraničními bankami, což je v Izraeli historickou novinkou. Před rokem 2005 byla spuštěna odsolovací stanice v Aškelonu, která ročně dodává 118 miliónů krychlových metrů vody ročně. Stanice v Hadeře je plně automatizovaná a ze 40 pracovníků, kteří ji udržují v provozu, je 30 administrativních. Díky dodrženým termínům výstavby a technické zručnosti izraelských techniků nezažili navzdory katastrofickému suchu odběratelé situaci, že by otočili kohoutkem a voda netekla. Obdobné situace v Kalifornii někdy vedou k zavedení přídělového systému na vodu. V posledních dvou letech už izraelští odběratelé užívali větší množství vody z odsolovacích zařízení, než z Galilejského jezera, kde se voda musí čerpat z úrovně více než 200 metrů pod mořem. Pokud se vládní program uskuteční, čerpání vody z nejníže položeného sladkovodního jezera na světě bude úplně zastaveno. Současně však musí Izrael dodávat ročně 50 miliónů krychlových metrů galilejské vody svému východnímu sousedovi Jordánsku. Což si hašemitské království vymínilo v mírové smlouvě. Překážkou izraelské pomoci v oblasti úpravy vody je navíc arabský bojkot izraelských výrobků. Ale i tento problém má řešení, říká Abšalom Felber. Vedeme jednání s jednou švýcarskou firmou, kterou vlastní Holanďané, a věříme, že nakonec naši arabští sousedé budou moci používat vodu získanou pomocí izraeského know-how. Před 42 minutami tahle voda šplouchala na pláži, říká Felber s úsměvem, když nabízí nápoj, který chutná jako minerálka. Pokud znám chemické složení, můžu vyrábět v podstatě jakoukoli minerálku. IDE Technologies dodává podle potřeby vodu pro průmyslové použití, pro zemědělské účely, nebo pitnou vodu. Podstatnou složkou jsou minerály, které je nutné do vyčištěné vody přidávat, aby byla použitelná. Izraelská vláda určuje normy kvality pro pitnou vodu. Voda z izraelských odsolovacích stanic jde přímo do vodovodní sítě. Dnes je IDE Technologies zapojená do projektů v Číně, Indii, Americe a Evropě a toto pořadí patrně odpovídá prioritám, které židovský stát v této oblasti má. Společnost ve světě instalovala a provozuje asi 350 tepelných a 50 membránových odsolovacích stanic. Sama tato izraelská firma tedy denně na celém světě produkuje více než 2 milióny krychlových metrů sladké vody. Felber doufá, že odbornost, kterou jeho firma disponuje, pomůže vymazat problémy s vodou ze seznamu možných příčin lokálních konfliktů. Znamenalo by velký pokrok, pokud bychom se mohli stát nezávislými na svých sousedech a rozmarech přírody, pokud jde o vodu. Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP překlad -mswww.israelnetz.com Izrael 9

10 Ohlédnutí za prázdninami 10 Misijní evangelizační kampaň Ve dnech července probíhala souběžně v několika městech na Jižní Moravě misijní evangelizační kampaň pod názvem Evropa potřebuje Ježíše. Organizovaly ji sbory jihomoravské oblasti AC. V červenci 2011 se konala v Kyjově mezinárodní evangelizace pod názvem: Evropa potřebuje Ježíše. Měl jsem velkou touhu v srdci se jí zúčastnit, ale čím více se blížil termín evangelizace, tím větší ve mne rostl strach. Modlil jsem se: Pane, pokud by to jen trochu šlo, zbav mne prosím tohoto kalichu. Nakonec jsem se tomu ale nevyhnul a evangelizace se zúčastnil. Už během evangelizace strach z mého srdce utekl a nahradil ho oheň Ducha svatého. A pochopil jsem, že evangelizace je úžasná nejen pro nevěřící, ale i pro křesťany. Během evangelizace se totiž spojí plno malých plamínků a vznikne veliký oheň, který všechno pohltí. I já jsem byl tímto ohněm stráven a zapálen. Z evangelizace jsem si však odnesl i jednu velice praktickou věc. Když jsem viděl, jak sourozenci z Německa jsou plni života, elánu a síly, i když už byli pokročilého věku, či dokonce v důchodu, (a já jsem byl neustále unavený, malátný a bez života), začal jsem se ptát a pátrat po tom, kde berou takovou sílu. Zjištění bylo velice zajímavé, nikdo z německého týmu nejedl vepřové maso, a to nejen z důvodu zdravotního. Protože jsem měl už několik let problémy s nadváhou a kila mi každý měsíc jen přibývala; navíc se k tomu přidaly problémy se zažíváním a každodenní ospalost, rozhodl jsem se, že budu jejich vzoru následovat. Objevil jsem, že návod k šťastnému a radostnému životu plnému síly nám už Bůh dávno zjevil ve svém zákonu. Od té doby, co jsem přestal jíst vepřové maso, se můj fyzický život úplně proměnil: Ospalost vystřídala bdělost a malátnost vystřídala síla a chuť do života; k tomu jsem ještě shodil nadbytečná kila a to 3 4 kila v průběhu jednoho měsíce. Zdeněk Teplý, AC Hodonín My jsme tuto kampaň měli v Kyjově. Byla to největší evangelizační kampaň za poslední roky, která trvala celých deset dní. Devět dní tato akce probíhala v Kyjově, jeden den jsme byli v Dubňanech a jedno odpoledne v malé vesničce v Moravanech. Kromě nás, členů Apoštolské církve Hodonín, do Kyjova přijelo i několik sourozenců z Německa, Bulharska, Brazílie a Kanady, kteří nám více či méně pomáhali. Někteří s námi byli celých 10 dní a někteří po pár dnech odjeli. Nejvíce nás překvapil jeden německý misijní manželský pár, který měl s sebou karavan a skrze něj sloužili dětem tak, že např. vyráběli ze speciálních balónků zvířátka, na které se následně psalo např. Ježíš Tě miluje; Bůh je láska apod.. Také malovali dětem na obličej různé motivy a to všechno se doplňovalo sladkostmi a vaflemi se šlehačkou, které byly nabízeny lidem okolo. Tím jsme měli možnost mluvit s rodiči těch dětí a zvát je na různé aktivity jak pro ně, tak i pro děti. Byli tak odhodlaní sloužit Ježíši. Služebníci z ciziny byli moc dobrosrdeční a přímo z nich vyzařoval pokoj a láska, když mluvili s lidmi. Bylo v tom více než jenom lidské snažení. Měli opravdu odhodlání sloužit Bohu. Například náš pastor se jich zeptal, jestli si chtějí odpoledne odpočinout (byla 30stupňová vedra) a oni řekli: Ne, odpočívat budeme po smrti. Jdeme do ulic. Takové nadšení jsme my mladí zdaleka neměli. Jejich program a nápady byly pro nás jako mládež nebo sbor velkou inspirací. Přemýšlíme, že bychom podobný typ evangelizace udělali i v Hodoníně s mládeží. Po pár dnech jsme se dověděli, že o nás ví celý Kyjov. Někteří byly rádi, že tam jsme, ale jiní by byli rádi, kdybychom už odjeli. Byla to opravdová misie se vším všudy. Jak s požehnáním, tak i s velkými problémy. Někdy i duchovními. Jako mládež jsme pořádali jeden den čajovnu a modlili jsme se za to, aby přišli nějací mládežníci. Měli jsme pro ně připravený určitý program a mrzelo by nás, kdyby nikdo nepřišel. Nakonec nás překvapilo, že došlo více mládežníků, než jsme předpokládali. Celkem přišlo kolem osmi mladých lidí. Z toho tři kluci. Byl to skvělý čas, kdy jsme měli možnost svědčit, bavit se s nimi o Bohu a různých tématech týkajících se Boha a křesťanství. Jeden kluk, romského původu, měl strašně moc otázek a bylo na něm vidět, že ho to hodně zajímá. Také nám řekl, že byl hodně překvapený, že jsme nebyli od něj odtažití, ale věnovali jsme se mu. Ž I V O T V K R I S T U Jeden den jsme jeli do Moravan. Tato vesnice skrze rozhlas svolala všechny děti, které tam byly a my jsme mohli mít program pro ně všechny. Byly tam různé soutěže, hry a hrály se tam scénky. Dětem se to moc líbilo a dokonce některé chodily i na Fér fotbal, který jsme pořádali. Byl to takový fotbalový kemp pro děti. Několik let funguje v Hodoníně, ale letos jsme ho zkusili i v Kyjově. Ukázalo se, že to byla asi nejlepší aktivita, kterou jsme dělali. Seznámili jsme se s dětmi, kterým jsme kromě fotbalu a zábavy mohli říct i něco o Bohu. Také jsme měli možnost mluvit s jejich rodiči, které jsme následně pozvali na táborák a někteří nás mají v paměti i několik týdnů po akci. Jedno odpoledne jsme byli také v azylovém domě Matky v tísni. S dorostem jsme zahráli nějaké scénky, zazpívali jsme si, děti si zasoutěžily a všem se to moc líbilo. Vyústilo to v touhu některých členů našeho sboru sloužit následně právě v tomto azylovém domě. V Dubňanech jsme začínali a ze začátku tam moc dětí nebylo. Tak jsme vystřídali místo a usadili jsme se před kulturním domem. Tam bylo dětí více a mohli jsme se s nimi pobavit. V panelácích byli v oknech někteří lidé, kteří slyšeli hudbu a byli zvědaví na to, co se venku děje. Němci toho hned využili a začali jim kázat o Bohu a svědčit. My jsme nad tím jenom žasli. Ti lidé poslouchali a dokonce někteří šli ven na lavičku. Dali jsme jim nějaké pozvánky na bohoslužbu, která se konala večer a nějaké knížečky. Následně jsme udělali pochod pro Ježíše, což bylo pro nás novou zkušeností. Evropa potřebuje Ježíše byla určitě dobrá věc, protože to byla skvělá příležitost, jak sloužit Bohu. Ovšem ne všichni lidé jsou ochotni vás poslouchat nebo vám věnovat jen pár sekund, ale s tím se musí počítat. V Kyjově nás byla většina mládežníků, a tak jsme se i hodně snažili zvát lidi v našem věku. Nejednou jsme se setkali s překvapenými výrazy, že vůbec existují křesťané našeho věku. Vy jste křesťané? Vždyť vypadáte normálně. I to byla jedna z reakcí. Jestli to byla úspěšná akce a vznikne v každém z měst sbor, to ukáže čas. Pravděpodobně se to bude lišit město od města, ale myslím si, že se minimálně Ježíšovi následovníci dostali do podvědomí místních. Věříme, že by se taková akce mohla zopakovat znovu, třeba i bez pomoci ze zahraničí, pokud by se za ni dostatečně postavil celý sbor. Mládežníci AC Hodonín

11 Ročník 23, říjen 2011 Již několik let se snažíme misijně pracovat v Kyjově, pořádali jsme tam již různé akce, ale stále tam nemáme žádné členy sboru, jen pár přátel. Letošní prázdninová akce EPJ byla tou největší akcí, kterou jsme tam prováděli. Utvořili jsme tam základní asi 20členný tým převážně mládežníků z našeho sboru, kteří tam byli celou akci, další služebníci tam přijížděli pomoci po dnech či večerech. Každý den se evangelizovalo dopoledne, odpoledne a večer byla vždy bohoslužba buď na hřišti místního Sokolu či přímo na náměstí. Jeden koncert kanadské skupiny jsme pořádali na letním kině. Velkým přínosem a pomocí byl pro nás šestičlenný tým z Německa a tříčlenný tým z Bulharska. Organizačně vše sladit a řídit bylo velmi náročné, ale bylo to zároveň velmi požehnané, třebaže moc lidí na akce nechodilo, i když jsme se maximálně snažili. Nejvíce lidí bývalo na koupališti, kde působil často jeden tým před hlavním vchodem, dovnitř nás nevpustili. Zpívalo se, hrálo, mluvilo, soutěžilo atd. Jedněm se to líbilo, jiným ne. Nejhorší bylo, že nám při delším působení majitelé restaurací odmítali poskytovat elektřinu pro aparaturu. Vždy se to ale nějak vyřešilo, Bůh je dobrý a my se nesmíme bát a musíme umět flexibilně jednat. Myslím, že Kyjov tak přímo ještě nikdo s evangeliem nekontaktoval. Věřím, že vše přinese do budoucna své plody. Někdy mě různé situace připomínaly situace ze skutků apoštolů, přijetí i nepřijetí, uznání i nadávky. Díky Bohu, že nás nikdo nekamenoval. Dostal jsem jen jednu výhružnou SMS. Celkově nejúspěšnější byly akce pro děti, ať už na ulici či hřišti. Pořádali jsme ale i English kurs, přednášku Sex, AIDS, vztahy, čajovnu pro mládež, speciální setkání pro ženy, koncert aj. vždy pár lidí přišlo a nebylo to nadarmo. Zasévali jsme slova naděje. Velkým svědectvím jsme byli např. i kuchařkám v kantýně, kde jsme se jako mezinárodní tým stravovali. Zazpívali jsme jim poděkování a požehnání a ony jen zíraly, to ještě nezažily, jak nám potom řekly s nadšením. Dostaly samozřejmě Lukášovo evangelium i leták o sboru, který jsme darovali všem zájemcům. Pro mě osobně to bylo opět potvrzení, že Bůh nás v ničem nezanechá a podepře nás, když to potřebujeme. Několikrát jsem cítil Boží zmocnění ať už přímo při slově nebo jen při nápadech, co dále dělat. Úžasné byly i dvě nedělní bohoslužby v zahradní restauraci, kde jsme byli živými svědky evangelia pro majitele restaurace, personál i hosty. Získali jsme minimálně jejich sympatie pro nadšení pro Krista. V této práci budeme s pomocí Boží pokračovat. Děkujeme i za vaše přímluvy za naši oblast Božího pole a máteli nějaké známé na Kyjovsku, dejte nám vědět. pastor sboru AC Hodonín B. Cupal Ohlédnutí za prázdninami EPJ v Kyjově Letos v červenci jsem nemohla odjet na lázeňskou léčbu. Bylo mi to líto. Ale Bůh věděl, proč to tak je. Použil si mě k evangelizaci. Ve dnech jsem sloužila jako jedna z mnoha z našeho sboru v Kyjově při akci Evropa potřebuje Ježíše. Od začátku až do konce nám Bůh dopřál nádherné letní počasí, za které jsme se před akcí také modlili. Sloužili jsme ve městě, v parku i v okolí Kyjova rozdáváním letáčků, drobných dárků a pozvánek na akce této kampaně. Při společné snídani nebo obědě jsme hodnotili každý uplynulý den a modlili se za další dny. Mně se líbila služba bratří a sester z Německa, jejich houževnatost, energie a duchovní elán. Chodili s harmonikou a kytarou po městě a rozdávali nejen letáky, ale i úsměvy a dobrou náladu. Velmi mě obohacovaly večerní bohoslužby pod širým nebem. I když tam nepřicházelo mnoho lidí, tak myslím, že celá akce měla celkem úspěch. Lidé v Kyjově aspoň věděli, že se něco děje, byli konfrontováni s evangeliem. Díky Bohu za tuto akci, i za těch několik lidí, kteří mezi nás přišli, poslechli si písničky, vzali si letáček či Nový zákon nebo se jen pozastavili. Jaroslava Zigáčková AC Hodonín 11

12 Ze života církve, Aktuálně Ohlédnutí za duchovním soustředěním Po minuloročnej skúsenosti a veľkých svedectvách z duchovného sústredenia, kde sa začala zmena v mnohých životoch, sa tento rok DS zúčastnil ešte väčší počet Slovákov prevažne z martinského zboru a jeho zborovej stanice v Gelnici. Doslova sme sa na to celý rok tešili a intenzívne sa za sústredenie modlili. Odchádzali sme s veľkými očakávaniami a teraz sa všetci zhodujeme na tom, že sa naozaj oplatilo! Oplatilo sa obetovať čas a prostriedky, precestovať stovky kilometrov, oplatilo sa duchovne pripravovať, bojovať a pozvať ďalších rodinných príslušníkov. Pán ma dostal späť na dráhu a nastavil mi myseľ. Dávid Bola som rada, že môžem ísť na duchovné sústredenie, lebo minulý rok som tam nebola. Vôbec neľutujem, že som tam išla. Získala som veľa povzbudenia do života, požehnania. Pán ma vedie akým smerom mám ísť. Vďaka mu za to. Lenka Na duchovnom sústredení som bola prvý krát. A OPLATILO SA! Po celý čas som vnímala úžasnú Božiu prítomnosť v kázanom slove, v modlitbách, na skupinke, ale aj v bežných rozhovoroch. Bolo to pre mňa veľmi inšpirujúce. Dostala som impulz k tomu, aby som prehodnotila svoj život, viac sa odovzdala Pánovi (nielen vyznaním úst, ale aj tým, ako žijem, čo robím, ako rozmýšľam, čomu venujem čas...). Taktiež ďakujem Pánovi za odpovede na dlhodobé modlitby. Pán mi dal uistenie, že má pre mňa riešenie v každej situácii. Len jemu patrí sláva, úcta, vďaka a chvála! Janka Ja som bola na duchovnom sústredení prvý krát a oplatilo sa! Na tretí deň po tom, ako sme prišli na sústredenie, som ochorela, ani neviem doteraz, čo to vlastne bolo. Bolel ma žalúdok, nemohla som jesť, dostala som aj horúčky, a potom som tak oslabla, že som sa už nedokázala ani zdvihnúť z postele. Ale Pán ma uzdravil, a možno skôr ako to mohlo byť ešte horšie. Vďaka nášmu Pánovi za veľkú lásku. Hallelujah! Pán mi ukázal kadiaľ ísť. Poprosila som ho, aby mi skrze Bibliu odpovedal a On ma vypočul. Hneď po modlitbe som ju trikrát otvorila nie na rovnakom mieste, ale to, čo som si čítala, bolo stále to isté, Poď za mnou!, Nasleduj Hospodina! Zdenka Mne osobne Pán pripomenul svoje zasľúbenia a ubezpečil ma o dobrých zámeroch a jeho pláne, napomenul ma a zároveň povzbudil vo vytrvalosti a dôvere jeho cestám, ktorým nerozumiem, pritia- Ž I V O T V K R I S T U hol si ma bližšie a vyzval k ešte väčšej duchovnej disciplíne a oddelenosti. Znovu mi ukázal, že vie úplne o všetkom, pozná každú moju myšlienku i pochybnosť, nie je nič, o čom by nevedel. Všetko, po čom túži je, aby sme mu boli blízko a bezvýhradne mu dôverovali, i keď nerozumieme. Boh si na naplnenie svojho plánu niekedy používa (z nášho pohľadu) veľmi zvláštne spôsoby a cesty, ale to nemení nič na jeho pláne a zámeroch. Všetko, čo sme počuli smerovalo k jednému byť neustále napojení na Ducha Svätého. Na ničom inom nezáleží, len byť mu blízko. Len tak môžeme byť užitočný pre jeho Cirkev, len tak si nás môže použiť k svojim zámerom. V Duchu Svätom nám bolo dané všetko, čo potrebujeme k tomu, aby sme činili Božiu vôľu. Boh bol však tak milostivý, že hovoril k mnohým z nás aj veľmi konkrétne do životov a povzbudzoval nás na ceste za ním vo vytrvalosti a viere. Božie zasľúbenia sa naplnia, ak mu to dovolíme, potrebujeme však prijať aj jeho cestu k nim. Taktiež sme veľmi vďační za službu Mirky a jej tímu. Od minulého roku sa deti na každej besiedke modlili za DS 2011 a už teraz sa tešia a pripravujú na budúci rok. Niekoľko z našich detí odovzdalo svoje životy Bohu a dve boli pokrstené Duchom Svätým a ďalej sa modlia v jazykoch. Áno, aj z úst nemluvniat si Boh pripravil chválu! Hallelujah! Slávka Vimpelová 12 Rozloučení s Veikko Manninenem Všem přátelům, bratřím a sestrám oznamujeme smutnou zprávu, že bratr Veikko Manninen zemřel ve čtvrtek ve svém bytě v Espoo, Finsko. Jeho manželka Rauni byla do poslední chvíle s ním. Čas na jeho biologických hodinách uplynul, řekl rodině lékař záchranky. Narodil se v rodině pastora Eino Manninena, který byl zakladatelem letniční církve ve Finsku. V rodině se kladl silný důraz na misii. Veikkova nejstarší sestra Lea byla misionářkou v Japonsku, Číně a Taiwanu, mladší bratr Pentti byl misionářem v Uruguaji a Španělsku. Pouze bratr Erkki nešel na misii a se stal bankéřem. Veikko začal pracovat jako evangelista v rodném Finsku, později jako humanitární pracovník v poválečných utečeneckých táborech v severním Německu. Pak se stal pastorem několika sborů a biblickým učitelem. Vedl také finskou letniční zahraniční misii a do vysokého věku cestoval. Byl znalcem kultur mnoha národů. Navštěvoval hlavně Afriku, Indii, východní Asii, Evropu, Latinskou Ameriku a Blízký východ. Často jezdil za železnou oponu, kam přivážel materiální pomoc i duchovní povzbuzení. Kázal Pána Ježíše na světových konferencích i po domech, ve svobodném světě i v podzemní církvi. Překládal z němčiny, angličtiny, švédštiny, norštiny. Přátelil se s Kathryn Kuhlmanovou, Reinholdem Ulonskou a mnoha Božími služebníky po celém světě. Mnohokrát navštívil naši zemi a získal zde přátele svou láskou, moudrostí a humorem. Obětavý, nekonfliktní a nesobecký jako málokdo. Byl povzbuzením pro Apoštolskou církev i pro jednotlivé lidi. Měl hluboký vhled do Písma i do praktického života. V češtině vyšla jeho kniha MISIE (zkušenosti a principy). Asi ve 40 letech měl první infarkt. Prodělal několik operací srdce. Přesto ho zde Pán zachoval do vysokého věku, aby mohl dokončit svůj úkol na Zemi. Z milosti Pána Ježíše byl povolán do věčného domova, kde se s ním znovu shledáme. Karel Káňa

13 Ročník 23, říjen 2011 Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. KNIHA DEUTERONOMIUM Kniha Deuteronomium nám i dnes s odstupem mnoha staletí sděluje výjimečné a nádherné poselství. Zákony a nařízení pro všední dny zaznamenané v knihách Exodus, Leviticus a Numeri se v knize Deuteronomium jako říčky slévají v jednu mohutnou řeku. Mají být naprosto konkrétním a praktickým způsobem uplatněny v prostředí Kanaánu. Deuteronomium je převážně knihou o společenství lidu, který se zcela jistě připravuje k novému životu. Těžkosti spojené se životem na poušti jsou již za nimi a zaslíbená země před nimi. Nyní je Izrael povolán k novému závazku, k novému odevzdání se Bohu a k novému porozumění povahy Božího lidu. Cíl knihy je vesměs dvojí: 1. Připomenout izraelskému lidu potřebu být věrný smlouvě, kterou Bůh s nimi uzavřel, a 2. Připravit je pro vstup do zaslíbené země. V samotné knize jsou stěžejní tři základní témata: 1. Problémy a nesnáze života jsou vnímány jako zkouška (8,2 5), 2. Bohatství je chápáno jako dar, který si nelze zasloužit (8,18), a 3. Požehnání Hospodinovo není automaticky odvozeno od spravedlnosti národa (9,4 6). Teologie Deuteronomia je černobílá, proto musí být vyvažována celým Písmem. Teologické sdělení je jakoby pod pokličkou, i přesto ale výrazně zasahuje do dějinného procesu. V mnohém ohledu je kniha podobná knize Kazatele a v Novém zákoně 1. listu Janovu (1,5 6; 2,4 6.15; 4,7 8). V.R. Vítáme vaše komentáře, pro prosincové číslo zpracováváme knihy Soudců a Rút. Na ovou adresu zivotvkristu@seznam.cz nám můžete do 10. listopadu posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu. Dt 1,10 HOSPODIN, VÁŠ BŮH, VÁS ROZMNOŽIL; JE VÁS DNES TAKOVÉ MNOŽSTVÍ JAKO HVĚZD NA NEBI. Kolik Izraelců šlo asi přes poušť? Někteří odhadují, že naráz až tři miliony. Jiní mluví o menších vlnách během delší doby. Jak tedy poznat, co je pravda? Zůstávám u toho, co je napsáno v Písmu. A tam je jasně řečeno, kolik tisíc bylo mužů od dvacetiletých výše, každý, kdo byl schopen vycházet do boje. To znamená kolik žen, kolik dětí před dvacítkou, kolik starců. Někteří mají snahu tisíce předělat na rodiny, ale usmál jsem se u jedné poznámky, kde komentátor pod čarou píše: Ale tady už to jinak nejde. Když to totiž propočítali, kolik musí dát daně za každého, kdo přešel (viz Exodus 38,25 28), tak tam už to je velmi jasné, že jen bojeschopných mužů muselo být více než 600 tisíc, a včetně starců, žen a dětí muselo jít o miliony, a já věřím, že jich tolik bylo, a nepřijímám jiné verze, že to přešla jenom jedna skupina a další Hebrejové tam už byli. R.B. Dt 1,15 VZAL JSEM TEDY PŘEDSTA- VITELE VAŠICH KMENŮ, MOUDRÉ A ZKUŠENÉ MUŽE, A USTANOVIL JSEM JE ZA VAŠE NÁČELNÍKY, ZA VELITELE NAD TISÍCI, NAD STY, PADESÁTI A DE- SETI A ZA SPRÁVCE VAŠICH KMENŮ. Je to inspirace pro strukturu vedení sboru, církve? Osobně si myslím, že ano. Ovšem měli bychom vždy jmenovat povolané, a ne opačně. To je vždy smrt církve, když vybíráme lidi, kteří jsou inteligentní, schopní, mele jim dobře huba, ale už se nedíváme, jaký mají charakter, srdce, vztah s Bohem atd. R.B. Dt 1,22 ALE VY VŠICHNI JSTE KE MNĚ PŘISTOUPILI S NÁVRHEM: POŠLEME PŘED SEBOU MUŽE, ABY NÁM OBHLÉD- LI ZEMI Jinak je to napsáno v Numeri 13,1 2: HOSPODIN PROMLUVIL K MOJŽÍŠOVI: POŠLI MUŽE, ABY PROZKOUMALI KE- NAANSKOU ZEMI Proč ten rozpor, kdo chtěl zvědy? Lid nebo Hospodin? Já to vidím jako na mnoha místech v Bibli, že tyto dvě zprávy se vzájemně doplňují. Čili že na prvním místě byla iniciativa ze strany Izraelitů a Bůh řekl: Ano. Ale současně, kdykoli vyšla iniciativa od lidu, i když Bůh pak řekl ano, vesměs pak nacházíme hořké důsledky. Bůh v některých případech říká, a mně to řekl několikrát: Dnes bys tomu nerozuměl, a proč se máš trápit dopředu? A co bylo právě zajímavé, dostaneme se k tomu až u Jozua, že těch dvanáct šlo a vidělo. U Jozueho, dva průzkumníci Jericha, ti slyšeli. A co slyšeli? Už čtyřicet let se trápíme strachem z vás. Taková je realita, když si průzkum lidé vyžádali, Bůh řekl: Ano, pošli. Ale pak i s důsledky. Neunesli to, co uviděli. R.B. Dt 2,34 V ONÉ DOBĚ JSME DOBY- LI VŠECHNA JEHO MĚSTA, VYHUBILI JSME KAŽDÉ JEHO MĚSTO JAKO KLATÉ, MUŽE, ŽENY I DĚTI; NENECHALI JSME NIKOHO VYVÁZNOUT. Genocida přece dnes není moderní Mám na to jednoduchou odpověď. Když vnímám kolem sebe, jak různí lidé vykřikují: Genocida toho a tam toho, a vybíjíme zvěř, medvědy a já nevím, co všechno A jak to, že je tady genocida třeba takových bakterií tyfu, neštovic a jiných nemocí, ty se vybíjí bez ohledu? Vždyť přes mikroskop vypadají tak pěkně. Nemluvě třeba o takových krásných myšičkách a jiných. A teď se na to podíváme z jiné strany. Bůh řekl: Vybiješ je, jsou nepoužitelní. Copak i v dnešní době nepoužíváme termín nepřizpůsobiví a jiné? Bůh těm lidem dal 400 let na to, aby mohli činit pokání, to říká Abrahamovi, ale oni byli nepoužitelní, neschopní se učit. Takže je měli vyhubit, aby Izrael obstál. Izrael byl Bohem očištěn, ale Bůh věděl, že Izrael je strašně náchylný na kdejaký bacil. Tehdy to bylo bez Krista, bez toho, že by lidé měli Boží moc. A proto byli na to všechno strašně chytlaví. Takže, když těm národům nešlo pomoct, jediným řešením bylo zničit je. A teď si uvědomme, že Bůh to všechno stvořil, a je to jeho majetek. A On nejenom tam, ale v historii mnohokrát zničil mnohé kultury, třeba i římskou kulturu, že to vybil a že to byla genocida. Když se člověk dostane za hranici a je nepoužitelný, pak ho musíš jedině vykořenit. Proč Hospodin dnes nedává svému lidu ten stejný příkaz? Protože dneska už je tady křest Duchem svatým, oběť Kristova a Boží moc. Měli Izraelité po zabíjení dětí pocit z dobře vykonané práce? Nemyslel to Hospodin přece jen nějak jinak? Tady nešlo myslet na pocity. Oni jedno věděli: Že to je od prvopočátku nečisté. Řeknu k tomu, co mi o pocitech řekl jednou Bůh. Měli jsme velmi blízký vztah, a při jedné modlitbě jsem mu položil otázku: Otče, a tebe taky něco bolí? A On mi řekl: Ano, Rudku. Víš, jakou mám bolest z toho, že mé nádherné stvoření, člověka, budu muset uvrhnout do ohnivého jezera? Ten člověk je pro něj nádherné stvoření. A On to s bolestí musí učinit. R.B. Dt 5,9 10 JÁ HOSPODIN, TVŮJ BŮH, JSEM BŮH ŽÁRLIVĚ MILUJÍCÍ. STÍHÁM VINU OTCŮ NA SYNECH I DO TŘETÍHO A ČTVRTÉHO POKOLENÍ TĚCH, KTEŘÍ MĚ NENÁVIDÍ, ALE PROKAZUJI MILO- SRDENSTVÍ TISÍCŮM POKOLENÍ TĚCH, KTEŘÍ MĚ MILUJÍ A MÁ PŘIKÁZÁNÍ ZA- CHOVÁVAJÍ. Bůh ale říká, že synové nebudou trestáni za hříchy otců Nedávno jsme psali o generačním prokletí. Je možné uvést příklady i požehnání 1000 pokolení? Uvědomme si, oč se jedná. Nebudou trpět synové za otce v Izraeli. Ale znovu vždy bude záležet na tom, nakolik se syn vzpamatuje. Bůh nejdřív nabídne milost. Odmítneš-li ji, tak si vyfasuješ, co ti patří, prokletí. Toto je Boží systém. Ale jinak, píšu o tom i v knize Duchovní boj, by si lidé měli uvědomit, když například mají předmanželský poměr a dívka počne, že ti dva mladí lidé uvalili na nemluvně prokletí. To nemluvně je od začátku pod prokletím. My budeme obdivovat nádherné nemluvně, ale oni, ti dva, ho dostali pod prokletí. Někdy slýcháme, že se v nějakých potravinách našly nějaké mikroby nebo jedovaté látky, a ty děti jsou tak nádherné, tak je nechme, ať se toho nají. Přece ty mikroby tak nádherné děti nebudou ničit. Ale to není pravda! Každý si musí být vědom, co dělá. Přistupuji-li k dívce, musím vědět, co dělám. A tak to je u každé jedné věci. Bůh nejdřív řekl: Pozor. Zrovna tak, když máme na silnici závoru a značku: Pozor propast! A já tu závoru odstraním, protože mám svobodu a chci si užít, a skončím v propasti, pak neobviňuj nikoho. R.B. Studijní materiál 13

14 Ž I V O T V K R I S T U Studijní materiál 14 Dt 5,11 NEZNEUŽIJEŠ JMÉNA HOSPO- DINA, SVÉHO BOHA. HOSPODIN NENE- CHÁ BEZ TRESTU TOHO, KDO BY JEHO JMÉNA ZNEUŽÍVAL. Kromě klení a nářků, při čem ještě hrozí, že zneužijeme Boží jméno? Při kdečem. Když ho bereme nadarmo. To znamená například, když budu říkat: Tak hovoří Pán, a On nehovoří. I při kázáních si musím být vědom, zda On stojí za tím, co říkám. Anebo za tím stojí jenom můj názor? Půjčím si tady Aleše za příklad. Jedna věc je říct: Přicházím ve jménu Aleše Navrátila, on mě pověřil. Ale je druhá věc, zrovna tak podobná, když během řeči budu o něčem mluvit a řeknu: No a Aleš to taky tak vidí. Ale skutečně jsme o tom spolu mluvili a dívá on se na to taky tak? Beru jeho jméno nadarmo. A stejné je to s Bohem. R.B. Dt 5,18 NESESMILNÍŠ. Často se směšuje smilstvo a cizoložství. Lze promluvit o rozdílu včetně jejich důsledků? To jenom proto, že nechápeme dvě věci: Cizoložství = cizí lože, to znamená, že jeden z těch dvou je v manželském svazku. Smilstvo = oba dva jsou svobodní, ani jeden nemá cizí lože. Ovšem hřích je to v Božích očích stejný. V knize Nepřemožitelné světlo píšu, že pohané se tam ptají: No a co se smilstvem? A on jim tam odpovídá, že nejdřív je: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, a pak říká: Ale taktéž platí: Co ještě Bůh nespojil, to člověk nespojuj. Protože poměrem my ty dva spojujeme v jedno tělo. Ale nejdřív je má spojit Bůh. R.B. Dt 5,19 NEPOKRADEŠ. Dt 5,21 NEBUDEŠ DYCHTIT PO ŽENĚ SVÉHO BLIŽNÍHO. NEBUDEŠ TOU- ŽIT PO DOMĚ SVÉHO BLIŽNÍHO ANI PO JEHO POLI ANI PO JEHO OTROKU ANI PO JEHO OTROKYNI ANI PO JEHO BÝKU ANI PO JEHO OSLU, VŮBEC PO NI- ČEM, CO PATŘÍ TVÉMU BLIŽNÍMU. Jaký je mezi těmito dvěma přikázáními rozdíl? Krást je spíš forma násilná, já například mohu ženu unést. Ale dychtit po něčem znamená, že ji mohu začít svádět. A pak všude vyprávět, že to bylo dobrovolné. Ani jedno nebudeš dělat. Totéž platí v oblasti peněz. Já mohu někoho okrást, ale můžeme použít jemnější slovo, když to je nějaký šikovný byznysmen a šikovně toho druhého obelstí, obelže a on mu podepíše nevýhodnou smlouvu a právně to je v pořádku, ale přitom ho taky okradl. R.B. Dt 5,6 21 DESATERO. Bohu nestačí, aby lidé žili podle Desatera? Proč Ježíš? No proto, že teprve v Novém zákoně je napsáno: A On jim dal moc, aby byli syny Božími. Čili Desatero je: To je špatné, to a to a to. Ale lidé velmi trpěli, protože nesměli krást, ale v Ježíši Kristu já nemusím krást. A to je ten rozdíl. Proto musel přijít Ježíš Kristus. V rámci zákona máme taky oběti, máme různé další věci, ale apoštol Pavel píše: Bylo to těžké. A proto nám Bůh nabídl lehčí cestu. R.B. Dt 6,3 POSLOUCHEJ JE [TJ. NAŘÍZE- NÍ A PŘÍKAZY], IZRAELI, A BEDLIVĚ JE DODRŽUJ. TAK SE TI POVEDE DOBŘE A VELMI SE ROZMNOŽÍTE V ZEMI OPLÝ- VAJÍCÍ MLÉKEM A MEDEM, JAK TI PŘI- SLÍBIL HOSPODIN, BŮH TVÝCH OTCŮ. Pro věřícího člověka je snadné vzdát Bohu jednorázový dík ve formě peněz nebo jiných materiálních věcí (Mi 6,6 8). Bůh si však přeje vidět v nás především poslušnost. Poslušnost nám dává křídla, osvobozuje nás a dává nám odvahu postavit se směle před Boží trůn a požádat Pána o pomoc v časech nouze (Žd 4,14 16; 1J 3,21 24). Klíčovým textem v šesté kapitole je verš třetí. První dva verše vyúsťují do zaslíbení v případě uposlechnutí Božích nařízení a příkazů. V kontextu má důležitý význam slovo poslušnost. Veškerá Boží zaslíbení jsou podmíněna poslušností. Bez poslušnosti se zbožný Izraelita neobešel. Je to zvláštní, ale poslušnost určuje a usměrňuje náš vztah (přesněji řečeno poměr) k Bohu tak, aby jeho vůle byla realizována v nás a skrze nás na zemi zrovna tak, jak ji plní andělé na nebi (Mt 6,10). Všímám si zde zřetelné výzvy k poslušnosti, která je konkretizována v několika oblastech a která je vzájemně provázána, čímž vytváří jednolitý a kompaktní celek: 1. Poslušnost zákonu Božímu je nutností, 2. Motivem k poslušnosti je Boží dobrota a milosrdenství, 3. Standardní poslušnost musí být závazná (podřízená) Božímu slovu, 4. Citlivost na poslušnost odráží věrnost Boží a 5. Právo a spravedlnost se musí stát alternativní hodnotou, která poslušnost všemožně podporuje. V.R. Dt 7,12 16 ZA TO, ŽE TATO PRÁVA BU- DETE POSLOUCHAT A BEDLIVĚ JE DO- DRŽOVAT, BUDE HOSPODIN, TVŮJ BŮH, ZACHOVÁVAT TOBĚ SMLOUVU A MI- LOSRDENSTVÍ, JAK PŘÍSAHAL TVÝM OTCŮM. BUDE TĚ MILOVAT A BUDE TI ŽEHNAT A ROZMNOŽÍ TĚ. POŽEHNÁ PLODU TVÉHO ŽIVOTA I PLODU TVÉ ROLE, TVÉMU OBILÍ, TVÉMU MOŠTU, TVÉMU OLEJI, VRHU TVÉHO SKOTU A PŘÍRŮSTKU TVÉHO BRAVU NA ZEMI, O NÍŽ SE PŘÍSAHOU ZAVÁZAL TVÝM OTCŮM, ŽE TI JI DÁ. Proč tedy odsuzujeme evangelium prosperity? Bůh tady jasně říká: Budu ti žehnat. Ale současně vidíme, že Eliáš nezhřešil ničím, a přesto ho živili krkavci masem a chlebem a pil vodu z potoka. To nebyla prosperita. Eliáš nezhřešil, a když odcházel v ohnivém voze, vhodil Elíšovi jen plášť, žádné váčky se zlatem tam nebyly. Přitom on nezhřešil. Čili my si musíme uvědomit jednu věc. Bůh říká: Já se o tebe vždy postarám. Někdy to bude chléb s máslem a salámem, a někdy jen suchý. Ale nikdy nebudeš mít hlad. Takže s tou prosperitou to je Boží cíl a záměr. Díky Bohu, na stáří se o nás dobře stará, ale ne vždy tomu tak bylo. On nás něčím musel provést a něco nás musel naučit. Takže proto prosperitu neberme tím způsobem, že na ni máme právní nárok. R.B. Dt 7,20 I DĚSY NA NĚ POŠLE HOSPO- DIN, TVŮJ BŮH, DOKUD NEZHYNOU TI, KTEŘÍ ZBYLI A SKRYLI SE PŘED TEBOU. Jde o duševní choroby např. deprese? Na jiném místě píše, že sršně. Ale můžou to být i různé démonické věci. Zkrátka, lidé se dají na útěk. Dokonce i v moderních časopisech jsem se dočetl, že existují domy, kde straší. Jak koho. Pak to někdo levně koupí, v modlitbě démona vyžene a jeho nestraší a má levný dům. Taktéž jsem několikrát řekl: Když my si ty démony pozveme na návštěvu, pak se nedivme následkům, které máme. R.B. Dt 7,26 NEVNESEŠ DO SVÉHO DOMU OHAVNOU MODLU; PROPADL BYS KLA- TBĚ JAKO ONA. Týká se to i suvenýrů (trolla dovezeného ze Skandinávie)? Ano, v plné míře. Proto si velmi dávám pozor, abych nevnesl posvěcenou věc do domu. Co symboly, obrázky, filmy, fotky z návštěvy turistických míst, kde se setkáme s něčím okultním. Osobně do takového chrámu nikdy nepůjdu. Protože, ano, ti démoni mi nemohou ublížit, ale proč tam lezu? Bůh mě několikrát zastavil, když mi řekl: To je jeho, nechej mu to. Ano, na této zemi oni ještě mají určité věci. A proto, jedna věc je, že musím procházet určitými místy, že musím, ony mi neublíží, ale druhá věc je vzít si to domů. R.B. Dt 8,4 PO TĚCH ČTYŘICET LET TVŮJ ŠAT NA TOBĚ NEZVETŠEL A NOHA TI NEOTEKLA. Nejde o básnickou hyperbolu? Nejde. Uvědomme si, že Bůh nebásní. Bůh nikdy žádné takové věci nedělá. Jednou jsem se pořádně chytl s lidmi, kteří měli snahu popsat, že orel mláďata nenosí na svých křídlech. Nesouhlasil jsem, protože Bůh řekl: Jako orel nese, tak i já jsem nesl R.B. Dt 9,9 KDYŽ JSEM VYSTOUPIL NA HORU, ABYCH PŘIJAL KAMENNÉ DESKY, DESKY SMLOUVY, KTEROU S VÁMI HOSPODIN UZAVŘEL, ZŮSTAL JSEM NA HOŘE ČTYŘICET DNÍ A ČTY- ŘICET NOCÍ, CHLEBA JSEM NEJEDL A VODY NEPIL. Činí Bůh podobné zázraky i dnes? Činí. Vězme, že nekopíruje Bůh ďábla, ale ďábel Boha. A vezmeme-li knihu Nebeský muž, ten Číňan tam ležel 72 dnů bez chleba a bez vody, takže Bůh to činí i dnes. Ale vězme, že On nemá žádné cirkusácké show. Už Pán Ježíš, když konal divy a zázraky, říkával: A nikomu to neříkej. On to nepotřeboval zveřejňovat. To je stav duchovního vytržení, kdy se tělo povznese nad fyzické potřeby? (jako asketici v buddhismu) Celé to nepopíšu, protože ne všechno známe, ale je to stav, kdy Bůh to může učinit. Proč? Jednoduše: On stvořil fyzikální zákony, a On je může docela klidně narušit. A že nám dal několik míst, kde nám je narušuje? Byl jsem na jednom místě ve Švýcarsku, kousek pod Emmettnem. Kolem jsou zasněžené hory, ale dole u jezera je takové místo, kde je subtropická oblast. Jsou to asi tři hektary, rostou tam fíky, datle, já jsem si to ohmatal. Díval jsem se, jestli to tam není v květináčích, ale tam byly normálně velikánské palmy. A oni mi řekli: Nevysvětlitelné. Kousek dál jezero mrzne, ale tady ne. Zkrátka ten, který může, může ledasco.

15 Ročník 23, říjen 2011 A proto to přenechávám jemu, a ďábel sem tam kopíruje. R.B. Dt 11,6 JAK NALOŽIL S DÁTANEM A ABÍRAMEM, SYNY RÚBENOVCE ELÍA- BA, JAK ZEMĚ ROZEVŘELA SVŮJ CHŘ- TÁN A POHLTILA JE UPROSTŘED CE- LÉHO IZRAELE I S JEJICH RODINAMI A STANY I SE VŠEMI JEJICH PŘÍVRŽEN- CI. Proč není potrestána jen hlava rodiny, která zodpovídá? Někdy je, ale někdy Bůh říká, že nám tu rodinu svěřil, že za ni zodpovídáme. A proto neseme zodpovědnost se vším všudy, v dobrém i ve zlém. A vezměme, když lidé řvali za druhé světové války heil Hitler, tak pak i jejich rodiny trpěly při bombardování. Když lidé v roce 1947 ve velkém volili komunisty, pak i jejich děti to nesly po dvě generace. Takže toto je třeba si uvědomit, že nejde potrestat jenom Hitlera, Göringa, Himmlera, a ne ty další. Tam je něco zaseté a s tím nejde nic udělat. Uvedu jeden příběh. Znal jsem toho bratra dobře, zvěstoval evangelium, a syn jeho sestry se dostal mezi Hitlerovy věrné, a tam jsme se dozvěděli, že určitá skupina Hitlerovi podepisovala smlouvu svou vlastní krví. A tento člověk nezahynul, ale pak jsem se dozvěděl, že 30 roků po válce ho našli a navštívili v Austrálii. Byl přímo šílený pro Hitlera. Jemu nebylo pomoci ani 30 let po válce. Čili toto jsou určité věci, na které si musíme dávat pozor. R.B. Dt 12,14 JENOM NA TOM MÍSTĚ, KTE- RÉ SI VYVOLÍ HOSPODIN V JEDNOM Z TVÝCH KMENŮ, BUDEŠ OBĚTOVAT SVÉ ZÁPALNÉ OBĚTI, TAM BUDEŠ VY- KONÁVAT VŠECHNO, CO TI PŘIKAZUJI. Proč? Jiná místa a kmeny jsou málo svaté? Tu nejde o málo a víc svaté. Tu jde o to, že Bůh se pro něco rozhodl. Podobně On dal některé apoštoly, proroky, evangelisty atd., to neznamená, že ten je víc svatý a ten míň. Je to Boží svrchované rozhodnutí a nehledejme v tom nic víc. R.B. Dt 13,2 4 KDYBY POVSTAL VE TVÉM STŘEDU PROROK NEBO NĚKDO, KDO HÁDÁ ZE SNŮ, A NABÍDL TI ZNAMENÍ NEBO ZÁZRAK, I KDYBY SE DOSTAVI- LO TO ZNAMENÍ NEBO TEN ZÁZRAK, O NĚMŽ TI MLUVIL, KDYŽ ŘÍKAL: POJĎ- ME ZA JINÝMI BOHY, KTERÉ JSI NE- ZNAL, A SLUŽME JIM, NEUPOSLECH- NEŠ SLOV TAKOVÉHO PROROKA NEBO TOHO, KDO HÁDÁ ZE SNŮ. Dělají i dnes falešní proroci zázraky? Z čí moci? Není-li tam Bůh a je to moc, tak kdo tam je? Můžeme jít do Starého i Nového zákona, kdo za tím je? I napadal Saula duch zlý od Hospodina. Co to Hospodin má za nedobré duchy? Dneska řekneme démon. Ano, Bůh stvořil anděly a část se stala démony. Jak si Hospodin své zázraky podepisuje? Jdou rozeznat od zázraků, které udělá ta druhá strana (uzdravení od léčitelů, předpověď katastrofy) Každopádně si myslím, že ano. U toho zázraku vycítíš Boží rukopis. Ten člověk je poznamenán především duchovně, vnitřně. To není jenom něco povrchního, ale jde to i do oblasti duchovní, protože ten člověk se setká s Bohem. Je tam přítomný Boží pokoj. R.B. Dt 13,17 VŠECHNU KOŘIST Z NĚHO SHROMÁŽDÍŠ NA JEHO PROSTRANSTVÍ A MĚSTO I VŠECHNU KOŘIST Z NĚHO SPÁLÍŠ JAKO CELOPAL PRO HOSPODI- NA, SVÉHO BOHA. Není zbytečné ničit i věci? Nenáboženské věci třeba nádobí, boty, nábytek by stačilo očistit a zase používat. Ze zásady nechtějme po Bohu horší věci než po nás. Když dávám zbytky psu, nikdy mu je nedávám v mém talíři. Já bych pak už z toho talíře nejedl. Ten talíř už je poznamenán tím psem. Ten pes má své nádobí. A zrovna tak nechtějme, abychom Bohu dávali věci, které byly obětovány démonům. Jsou nečisté a mohu je jedině zničit. R.B. Dt 14,1 20 PŘEDPISY PRO ČISTÁ A NE- ČISTÁ ZVÍŘATA. Má to nějakou logiku? Proč záleží na úplně rozdělených kopytech, ploutvích a šupinách? Ne všechno známe, ale v té době to logiku mělo. My nevíme, jaké byly v té době pohanské pověry, jaké byly pohanské oběti a další věci. A proto určité věci Bůh nedovolil, aby se nedostali zbytečně do problémů. R.B. Dt 14,22 29 PŘEDPISY PRO DESÁTKY. Desátky měl jíst hlavně dárce proč ne i dnes? Je to z jednoho prostého důvodu. I dnes máme pro různé věci stejné názvosloví a oč se jedná, to se dozvídáme z kontextu. To je problém při překladech. Třeba anglické slovo check má 14 významů. A teprve z kontextu se dozvím, o kterém je řeč. A u desátků je rovněž významů několik. Byly desátky, které patřily jen kněžím a levitům, bez diskuzí. A teprve kontext Bible mi to vysvětluje. Pak byly desátky, které bychom my už dneska nazvali jinak, které směl Izraelita použít pro to, aby udělali veřejnou slavnost. Takže ty desátky měly stejný název, ale bylo víc sort. R.B. Dt 15,1 2 KAŽDÉHO SEDMÉHO ROKU BUDEŠ SLAVIT LÉTO PROMÍJENÍ DLU- HU. TOTO JE ZPŮSOB PROMÍJENÍ DLU- HU: KAŽDÝ VĚŘITEL SVÉMU BLIŽNÍ- MU PROMINE, CO MU PŮJČIL. NEBUDE NA SVÉHO BLIŽNÍHO, SVÉHO BRATRA, NALÉHAT, PROTOŽE JE VYHLÁŠENO HOSPODINOVO PROMÍJENÍ DLUHU. Jak to fungovalo? Na koho se to vztahovalo? Tak především to bylo v Izraeli, ne mimo něj, to zaprvé. A v Izraeli to je rozepsáno dost podrobně. Bůh chtěl totiž dosáhnout jedné věci. Nechtěl, aby v Izraeli vznikali velmi bohatí a velmi chudí lidé. Proto co padesát let se to muselo vždy srovnat. My víme, že jsou lidé, kteří dokážou pěkně druhého obrat, on bohatne, a kolem sebe má najednou plno chudých. Ovšem v Izraeli to nebylo dovoleno. Proto on mohl, ale maximálně jednu generaci a pak všechno vrátit. Máme půjčovat každému a vždy? Osobně si myslím, že bych měl vědět, co dělám. Půjčuji nebo dávám? A komu? Ale každopádně půjčovat někomu proto, aby to prohrál v automatech či někde jinde, to bych neviděl za vhodné. Čili chceš si půjčit k čemu? Jeden příklad z mnoha. Po revoluci tu bylo plno potřebných a my jsme to v kancelářích měli každou chvíli. A tak se mi líbilo, jak na ekumenické radě jeden z bratří z vedení jiné denominace vyprávěl, jak ho otravoval jeden, jak nutně se musí dostat do Havlíčkova Brodu a potřebuje peníze na rychlík. On mu řekl: Dobře, já teď jdu na oběd a jdu kolem nádraží, pojď se mnou. Přišel na nádraží, a protože to znal, koupil mu lísek do Havlíčkova Brodu, šel s ním až na perón, ten rychlík měl před odjezdem. Došel s ním až k průvodčímu a řekl mu: Tenhle pán pojede s váma rychlíkem, označte mu tu jízdenku hned. Průvodčí označil, on nastoupil, vlak se rozjel a bratr říká: A já jsem viděl, jak to s ním pralo, jak vypadala jeho tvář, protože to byl dálkový rychlík a první zastávka od Prahy byla až v Havlíčkově Brodu. Takže tito lidé umějí strašně lhát. Proto raději pozor. R.B. Dt 15,6 BUDEŠ POSKYTOVAT PŮJČKY MNOHÝM PRONÁRODŮM, ALE SÁM SI NEBUDEŠ VYPŮJČOVAT. Dnes máme kapitalismus, bez peněz a půjček to nejde. Dobře. Takže si pro změnu postavme vedle sebe dva národy. V obou případech je známe, Severní a Jižní Korea. Po válce oba dva začínali v hlubokém mínusu. Tam nebylo, že by jeden měl lepší startovní podmínky a druhý horší. Obě dvě země byly tvrdě buddhistické. Křesťané začali boj a dnes je v Jižní Koreji přes 50% znovuzrozených, v Severní Koreji silný ateismus. A teď se podívejme, která půjčuje a která nepůjčuje. Jižní Korea jako malinký státeček patří mezi těch několik vyvolených velikánů, jak je to možné? Nechtělo by to podívat se trochu blíž, co za tím vězí? Jak koupit bydlení? Můžeme si vzít hypotéku nebo ne? Pokaždé promodlit. Ale bydlení je jediná výjimka, kterou bych povolil. Ale jinak jsem tvrdě proti dluhům. R.B. Dt 17,15 USTANOVÍŠ TEDY NAD SE- BOU ZA KRÁLE JEN TOHO, KOHO SI VY- VOLÍ HOSPODIN, TVŮJ BŮH. Vždyť Bůh krále pro Izraelity výslovně nechtěl, proč s tím teda začíná? Tady by bylo dobré, abychom četli celou Bibli. Bůh jednu věc věděl. Že něco nejde. A proto už Abraham měl zaslíbeného krále, už ho měl zaslíbeného Jákob, už se vědělo, že král bude z Judy, takže to se tam hemží. Jenže Bůh měl svůj záměr. A když se podíváme dále, tak neznámý prorok Elímu prorokuje, že Samuel bude stát před králem (1S 2,35; srovnej 1S 2,10). Čili už nastala ta doba, kdy král měl být. Ale co se stalo. Ďábel slyšel a zabral. Bůh už měl Davida vyhlédnutého. Ale ďábel zabral a vyburcoval Izrael. Dobře, tak já vám dám, ale ne Davida, tak si užijte svého. Já vám ho dám, ale i s důsledky. Ta žádost Izraelců o krále byla inspirovaná ďáblem. R.B. Dt 18,21 V SRDCI SI ASI ŘÍKÁŠ: JAK POZNÁME SLOVO, KTERÉ HOSPODIN NEPROMLUVIL? NUŽE, PROMLUVÍ-LI PROROK JMÉNEM HOSPODINOVÝM A VĚC SE NESTANE A NESPLNÍ, NEPRO- MLUVIL TO SLOVO HOSPODIN. Studijní materiál 15

16 Ž I V O T V K R I S T U Studijní materiál 16 Brát to vážně i dnes? Říká se, že když se proroctví nenaplní, lidé nesplnili podmínky Já bych šel dál. Po ovoci poznáte je. Kdo je ten, kdo prorokuje? Protože Jeremiáš říká, že proroctví, které je takto třeba brát, je jen to, které hovoří o pokoji, ne o válce. Bůh je shovívavý, a pokud se lid pokoří, odpustí jim. Takže zaprvé se dívejme, kdo prorokuje, jaké je ovoce jeho života. Mojžíš byl dobrý prorok, Boží prorok, a přesto Izrael nikdy nedosáhl Eufratu. Protože u všech proroků, když je to dobré proroctví, je vždy podmínka: budeš-li. Horoskopy se umí přesně splnit, proč je proroctví považováno za úspěšné, když se splní za ¾? No protože ďábel taktéž něco ví. Ví to, co zjevil Bůh prorokům. Má lepší paměť než lidé a jde přes generace. Proto dokáže věštcům ledasco zjevovat. R.B. Dt 20,10 14 PŘEDPISY O DOBYTÝCH MĚSTECH. Jak to, že si mohou brát cizinky? Pán Ježíš na to odpověděl jednoduše: Pro tvrdost vašeho srdce. Bůh věděl, co budou vyvádět, tak to chtěl aspoň trošku zmírnit, ale jeho vůle to nebyla. Jedině cizinka Rút, ale takových jako Rút, která na prvním místě hledala Boha, takových bylo málo. Ona chtěla Boha, ona nechtěla manžela. R.B. Dt 22,5 ŽENA NA SEBE NEVEZME, CO PATŘÍ MUŽI, A MUŽ NEOBLEČE, CO NOSÍ ŽENA. HOSPODIN, TVŮJ BŮH, MÁ V OHAVNOSTI KAŽDÉHO, KDO TO ČINÍ. Platí to absolutně nebo spíše je myšlena obdoba předvádění se dnešních homosexuálů (transvestitů)? Slyšel jsem, že jedna věštkyně před pěti sty lety řekla věštbu, že v té době, ke konci, když už všechno bude zničeno, ženy zešílí a budou si oblékat kalhoty jako muži. Bůh má stejný názor. A když je jednou napsáno, že Bůh má v ohavnosti každého, kdo to činí, tak On to tak skutečně myslí. A proto bychom si to měli uvědomit. Mám jeden obrázek na ploše počítače: Já s Maňkou v horách ve Švýcarsku. Co tam nikdo nevidí, že Maňka tam má jednou v životě na sobě kalhoty. A my jsme za to tvrdě zaplatili. Bůh vešel se mnou ve smlouvu a nic takového mi netoleruje. Od té doby Maňka už nikdy, předtím nikdy, a od té doby taky nikdy na sobě kalhoty neměla. Je to ohavností, a já nechci, aby moje manželka byla Bohu ohavností. A co si kdo dělá, ovšem pak vězme, že i s důsledky. A je zajímavé dívat se, že tohle nedovolují ďábelská náboženství, ať islám, ať jiné. Co herectví a role ve filmu, kde se herci různě zdobí a převlékají? Je špatná ta role nebo i její představitel? S tím mám trošku jeden malý problémek. Že ono to nikde nenacházím ani v Novém, ani ve Starém zákoně. Bohu se herectví nějak moc nezamlouvá. On chce, aby všechno bylo v reálu. Takže proto to nebudu moc komentovat. Tolik víme, že divadla už byla za doby Pána Ježíše, apoštolů, a oni je nikdy nepoužívali. R.B. Dt 22,9 NEOSÁZÍŠ SVOU VINICI DVO- JÍM DRUHEM, JINAK BUDE NEDOTKNU- TELNÉ VŠECHNO, JAK SADBA, KTEROU JSI ZASADIL, TAK ÚRODA Z VINICE. Proč? No protože Bůh nám dává jasně najevo, že On má rád originalitu, kterou stvořil. A to znamená, když to víno je takové, tak je takové, a na vedlejší vinici vysaď takové a budeš mít takové. Že moc mu nejsou po vůli takové ty mišuňky, protože jakmile začneme jednou míchat, tak nevíme, kde skončit. R.B. Dt 23,2 DO HOSPODINOVA SHROMÁŽ- DĚNÍ NEVSTOUPÍ, KDO MÁ ROZDR- CENÁ VARLATA NEBO UŘÍZNUTÝ PYJ. Proč? To nesmí člověk třeba po autonehodě do sboru? Uvědomme si, že to bylo v jiné době a jednalo se přímo o službu. Dneska už jsme v době jiné, už později u Izajáše Bůh hovoří o kleštěncích něco jiného. Ale tady to zůstává vždy znovu: Vy jste královské kněžstvo. A tam ne vše bylo dovoleno. R.B. Dt 24,4 TU JEJÍ PRVNÍ MANŽEL, KTE- RÝ JI VYKÁZAL, SI JI ZNOVU ZA ŽENU VZÍT NEMŮŽE, KDYŽ BYLA POSKVRNĚ- NA, NEBOŤ BY TO PŘED HOSPODINEM BYLA OHAVNOST. Proč? Uvědomme si, že každé vykázání je výsměch Božímu stvořitelskému dílu. Bůh je tím zesměšněn, a proto to nejde. Proto byli cizoložníci kamenováni, už byli nepoužitelní. A proto tady Bůh jasně říká: Dobře, pro tvrdost srdce vašeho ano, ale potud a dost. R.B. Dt POŽEHNÁNÍ A PROKLETÍ. JESTLIŽE BUDEŠ OPRAVDOVĚ PO- SLOUCHAT HOSPODINA, SVÉHO BOHA, A BEDLIVĚ DODRŽOVAT VŠECHNY JEHO PŘÍKAZY, KTERÉ TI DNES UDÍLÍM, VYVÝŠÍ TĚ HOSPODIN, TVŮJ BŮH, NAD VŠECHNY PRONÁRODY ZEMĚ. A SPOČI- NOU NA TOBĚ VŠECHNA TATO POŽEH- NÁNÍ, KDYŽ BUDEŠ POSLOUCHAT HOS- PODINA, SVÉHO BOHA Jaká je pointa celé pasáže? Především bychom mohli docela klidně říct, že Nový zákon píše, že Starý zákon nebylo možné naplnit, že to nebylo v silách člověka. Ale z druhé strany Bůh ukázal záměr, On chtěl pomoct, ale ukázal, co znamená hřích, vzpoura, rebelie. Bylo tam znovu a znovu Boží milosrdenství, Boží odpuštění, a my vidíme, jak to šlo nahoru a dolů. Pointa celé pasáže je v tom, že Bůh ukazuje něco, co ví, že je z jeho strany stoprocentně splnitelné, ale ze strany lidí téměř nemožné. Ale chce pomoct. Proto dává lidem značky a závory v podobě příkazů a zákazů. On jim chce pomoct, ale v jejich zkaženém srdci byl stále nářek: Proč já nesmím? Proč nemohu mít tu cizí ženu? Proč nemohu ukrást, proč nemohu A teď hledají cestu, jak to obejít. Bůh mi osobně řekl: Nevíš, jakou mám radost, když vám mohu dělat radost. On nemá radost z toho, že musí svůj lid trestat, napomínat a dopouštět zlé. Jeho největší radostí je člověku žehnat. Ale co s ním, když on to požehnání okamžitě obětuje tam tomu bohu a onomu bohu, a hned říká: Ale podívej se, vždyť jemu se taky jedná o dobro, podívej se viz např. Balámova cesta. Co přesně jsou smluvní povinnosti jednotlivých stran? To nelze nazvat smluvní povinnosti dvou stran. Protože Bůh se neptal, tam se nehandrkovali co ty a co já. Bůh nabízí smlouvu: Budeš-li toto dělat, já budu dělat. A ty si vyber. Protože ta země je jeho, ten člověk je jeho, ale vždy znovu Bůh říká: Miluji tě, chci ti pomoct, ale starej se. Jeden příklad. Jde matka a má v rukou dvě malé děti. Je podzim, plískanice. A ona řekne těm dětem: Děti pozor, před náma je louže. Jeden se jí vytrhne, rozběhne se k té louži, plácne do ní a ještě se v ní třikrát obrátí. Druhý, jak to ty děti mají ve zvyku, támhle ptáček, támhle kvíteček, támhle to, a najednou bác a kolínkem je v té vodě. Plno pláče. Bude rozdíl v odměně těch dvou dětí? Obě dvě jsou v louži. To je právě ta smlouva. Bůh chce pomoct, když zakopneš. Ale lidé si často chtějí vychutnat to zakázané. Dobře, ale pak i s důsledky. Co si lidé žijící v této smlouvě mohou na Bohu nárokovat? Mají právo na reklamaci nebo uspíšení? Když slyším slovo nárok, vzpomínám si na knihu Hagina Uzdravení nám náleží. Už název této knihy způsobil, že jsem ji vyhodil. Proč? Mně právně náleží jedině teplé místo v pekle. To jediné mi náleží, nic víc. Zbytek mám z milosti. Z milosti jsem spasen, z milosti mám vše ostatní, a protože mám dobrého Boha, který mi touží dělat dobře, nemusím si nic nárokovat. Kdy mi nemůže dát dobré? Tehdy, když má pro mě určitý cíl viz například, když mi řekl budeš ve vězení, ale On mě pak patřičně odměnil a odměňuje. Čili On si mě k něčemu povolal a já procházím jako jeho voják určitými věcmi a podle toho jednám. Ale On odmění. Ale právo a reklamace do Božích smluv nepatří, protože to všechno je jeho. Táta má domácí dílnu, ve které má různé nářadí, přijde malý chlapec a táta mu říká: No, to víš, až jednou zemřu, tak to všechno bude tvoje. Chlapec to vidí jako dobré hračky, prohlíží si je a po chvíli říká: Táto, a kdy zemřeš? On to vidí úplně scestně. A my to někdy vidíme taky tak. Ten příběh by se hodil k některým našim krokům víry. Pokud se něco zaslíbeného nestane nebo nenaplní, je to vinou toho konkrétního člověka? Na to není jednoduchá odpověď. Za prvé, my si mnohdy zaslíbení upravíme. Chceteli z Bible příklad, tak bylo proroctví Agabusovo: Muže, kterému patří tento opasek, židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají pohanům. Všichni včetně Agabuse měli jasné vysvětlení: Pavle, tam nechoď. Jedině Pavel měl něco jiného. A toto si právě musíme vždy uvědomit. Mnohokrát mně Bůh řekl při takových věcech: Ty, a jak ti to bylo přesně řečeno? Aha, jo, vlastně já jsem si tam něco upravil. Druhá věc je, že každé to zaslíbení je s podmínkou: Budeš-li. Příklad: Zaslíbím vám, že vám dám oběd, třeba někde na táboře, ale všichni si musíte umýt ešusy a ruce. Ale když přijdeš k tomu hrnci s tím svým ešusem, který je plný špíny, a já ti do něj naložím jídlo, pak nereklamuj. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik R. B., Vlado Rafaj V. R.

17 Ročník 23, říjen 2011 Pomoc lesům na Karmelu na rok 2012 Vpondělí jdeme do práce po obvyklém ranním ztišení a snídani. Vyrážíme v autech, přičemž na kraj lesa je to pár stovek metrů (kdyby nás nechali chodit pěšky, šlo by to bez problémů). Nasedli jsme na korbu džípu, ujeli dalších 100 m a ze slunečného počasí se na nás najednou valil od moře mrak, černal každým okamžikem a za minutu začalo pršet, pak lít a bylo po práci. Tak rychlý příchod bouřky jsem ještě neviděl. Čekáme v autech, jestli se nevyčasí. V 10:00 nám přistavili auto se dvěma pracovnicemi KKL z Haify a vyvezli nás na obhlídku Nazareta, že jsme křesťané. Milé od nich. Suzan byla Arabka a Penina Židovka. Uměla anglicky a konečně osvětlila, co jsme potřebovali vědět. Podle jejího sdělení shořelo na Karmelu dunamů lesa (3000 ha) z toho 4000 dunamů přirozeného lesa, tedy listnatého. Zalesňovat budou uměle do 15 % spáleného lesa. Traktory ani mechanizaci do lesa nemají, všechno si najímají. Uvědomují si chybu, že založili tolik nesmíšených borových porostů. Kromě náchylnosti k ohni jsou napadány hmyzem, jako u nás. Přemýšlejí, kde ubytovat brigádníky, kteří jezdí z celého světa. Chtějí vybudovat tábořiště s plochou pro stany i s budovami. Řekla, že na celém severu Izraele pracuje pro KKL jen asi 100 lidí. Sami nejsou schopni katastrofu zvládnout, proto jsou vděčni za pomoc dobrovolníků. Vítala pokračování našeho projektu. Hodně se ptala na naše lesnictví, na naše profese. Pro ně les má funkci rekreační a půdoochrannou, profit z něj nečekají. Američané by prý chtěli poslat mnoho peněz na zalesňování a je jim těžko vysvětlit, že s tím se musí počkat, až co se přirozeně zmladí. V Golanech u Galilejského jezera mají obrovské lesní školky a jsou schopni si vypěstovat sadebního materiálu kolik chtějí. Snažil jsem se navrhnout, že po požáru je historická šance převést porosty na listnaté. Ptal jsem se také, proč nesázejí duby na Golanech, jak je to v Bibli. Prý se ještě neví, jestli je nebudou vracet Sýrii Ptáme se, jestli naše brigáda z Česka je pro KKL opravdu pomocí. Odpověděla, že pomocí je to, co uděláme; ale pro ně jako Izraelce má ještě větší cenu to, že někdo ve světě má o ně zájem a přijede je podpořit. Tento úryvek z deníku českého týmu v Izraeli dává nahlédnout do významu projektu Pomoc lesům na Karmelu. Nejen udělaná práce, ale hlavně osobní vztahy, fyzická přítomnost křesťanů z daleké země otvírala srdce (a domy) Židů na Karmelu. Nesmazatelně se nám vryla do paměti některá pozvání do rodin, jejich otázky ohledně naší země, naší víry, naší lásky k Izraeli. Ověřili jsme si na místě, že je nejen co dělat, ale že Izraelce naše pomoc dojímala. Stojí o to, abychom přijeli znovu. Tentokrát přijedeme v době svátku Tu Bišvat, svátku stromů. Ten bychom v Bibli marně hledali, ale v moderním Izraeli se mu přikládá značný význam. Je to svátek, kdy se sázejí stromy. Pojedeme v šesti lidech na přelomu ledna a února 2012 znovu pracovat do lesů u Haify na pohoří Karmel. Jestli budeme tentokrát sázet stromy, nebo zase prořezávat mladé porosty, to nevíme. Ale je to vcelku jedno. Jedeme udělat to, co oni potřebují. Chceme být Božím nástrojem. Svědectvím, že křesťané mají lásku k Izraeli. Projekt zastřešuje Apoštolská církev, avšak účastní se jej křesťané z různých denominací. Cílem je pomoci s obnovou lesů zničených rozsáhlým požárem v prosinci Pokud chcete projekt podpořit, finanční pomoc se soustřeďuje na účtu Nadačního fondu Nehemie, č.ú /0300, variabilní symbol Dotazy a informace podá Karel Káňa na ové adrese karel.kana@ .cz nebo tel za tým projektu Ing. Karel Káňa Ze života církve 17

18 Ze života církve 18 Rozdávejme lidem lásku Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (Jan 13,3 5) Pokoj tobě milý bratře, milá sestro, jmenuji se Petr Vašek a jsem z AC Hodonín. Rád se s tebou podělím o zážitek, který není všední a nestává se každý den. Dne jsem se modlil a nějaký čas postil za uzdravení nemoci, která postihla mojí ženu, volal jsem a čekal na zázrak. Zázrak nepřišel, ale přišla odpověď, jak vyřešit tento problém. Hledej nejprve mé království a Já se o vše postarám, o tvou ženu, tvé děti, tvé finance, prostě o všechno. Tak jak já objímám s láskou tebe, tak ty objímej lidi na ulici. Tohle mi Pán Bůh řekl a já jsem pochopil, že můžu ovlivnit mnoho věcí, pokud se toho, co jsem přijal, budu držet. Neuměl jsem si představit, jakým způsobem to mám provést. Okamžitě jsem věděl, že to je ono, to pravé, co chci už dávno dělat. Ale ani mne nenapadlo, že mám vůbec někdy začít, ba dokonce pokračovat. Pochopil jsem, že pokud to budu odkládat, tak jen se budou stavět hradby, které bude těžké zbořit. Hned ten týden jsem požádal kontaktní centrum Teen Challenge v Brně (Marka Novotného), jestli můžu přijet do Brna sledovat práci s lidmi na ulici. Mé žádosti bylo vyhověno a já jsem krátký čas sledoval, jak být upřímný, jak naslouchat a vést rozhovor správným směrem. Ve sboru jsem požádal o modlitby a v únoru 2009 jsem začal sledovat terén u nás v Hodoníně. Pomalu jsem se vkrádal do společnosti, které jsem se dřív vyhýbal. Přiznám se, že jsem dělal v některých situacích chyby a velmi mne to mrzelo. Ale díky Pánu jsem měl dobrého poradce, Marka z Brna, který mne povzbudil větou: Chyby budeš dělat pořád, ale nezastavuj se, srdce pro lidi máš, tak pokračuj. Já si na tuto větu vždy vzpomenu a přiznám se, že chci být dokonalý služebník, ale nikdy nebudu, a tato krátká věta mne stále povzbuzuje dopředu. HA- LELUJA. Oddělil jsem si pro tuto službu úterky. Vždy po práci jsem sedl na kolo a jezdil po různých koutech, kde se shromaždovali lidé bez domova. Poznával jsem různé životní příběhy a získával nové přátele. V květnu 2009 se ke mě přidal jeden bratr (Zdeněk Teplý) a od jsme společně určili začátek služby kontaktního centra pro závislé a lidi na ulici. Každé úterý jsme sedli na kolo a rozdávali porozumění a motivaci k životu. Potřebovali jsme nějaké prostory, kde bychom mohli ty lidi pohostit a mít možnost navázat hlubší rozhovory. Tak jsme navštívili různé denominace v našem městě a poprosili o modlitby a popřípadě pronájem nějakých prostor. Blížila se zima a žádné prostory se nám nedařilo sehnat. Žádali jsme i město, ale ani tam jsme neuspěli. Svěřil jsem se svému poradci z Brna (Markovi), že se nám nedaří sehnat žádné prostory a že už jsem vyzkoušel všechno. Marek mi řekl: Neboj, když Bůh dá kravičku, tak určitě dá i travičku. Další povzbuzení. A opravdu, do konce měsíce října jsme měli od romské organizace pronajaté na každé úterý od 18:00 do 22:00 prostory s kuchyňkou a toaletami za 700 Kč měsíčně. Haleluja! Jeden bratr (Robert Nesvadba) zajistil vizitky a pozvánky a začali jsme zvát do kontaktního centra. Klientela byla někdy tak veliká, že jsme museli zajít do vedlejší hospody a vypůjčit si od nich židle. To znamenalo, že hospoda byla prázdná a u nás bylo narváno. Pán Bůh nás nosil na ramennou a my si to užívali. Objímali jsme fyzicky lidi a nabízeli to, co sami máme. Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám. (Znáte to?) Do kontaktního centra k nám lidé začali chodit, ale do církve jsme je nemohli dostat. Po nějakém čase jsme pochopili, že se necítí u nás v církvi přirozeně, že nemají ten správný parfém a nemyjí se tou stejnou vodou, jako my. Pochopili jsme, že neděle ráno je brzo pro nás věrné, a někdy se musíme opravdu donutit, abychom přišli na ranní shromáždění. Co potom lidi, kteří nemají motivaci přijít, a dokonce se stydí za to, jak jsou oblečení a nevoní kolínskou stejně jako my. Rozhodli jsme se, že rozjedeme večerní shromáždění pro veřejnost se zaměřením jednoduchého evangelia. Po dobu letních prázdnin roku 2010 jsme každý pátek od 20:00 do 21:30 měli večerní shromáždění. Každý mohl přijít oblečen, jak chtěl, jen ne v plavkách. Zapojili jsme do toho i dobrovolníky ze sboru a každý dostal pozvánky a roznášel tam, kde zrovna trávil den. Ne každý to splnil na 100 %, ale ovoce to přineslo. V tu dobu se k nám do kontaktního centra přidalo několik dobrovolníků. Ale ne každý na to má žaludek, a postupem času nás opouštěli. Ale jeden zůstal (Ruda Lunda). A dokonce si převzal jednu část Hodonína za svůj rajón. Ž I V O T V K R I S T U Páteční shromáždění bylo i formou promítání filmů a návštěvnost byla opravdu dobrá. Lidé žijící na ulici uslyšeli evangelium a my jsme měli z toho velmi dobrý pocit a stále jsme cítili, jak nás Bůh nosí na ramenou. Tak to trvalo celé letní prázdniny. Samozřejmě úterní kontaktní centrum bylo taky v provozu a program byl ve stejném duchu. Jednoho úterního večera do kontaktního centra přišlo sedm mužů. Přišli po dvojicích a jeden přišel sám. Dali jsme jim najíst, uvařili čaj a měl přijít čas rozhovorů. Služby jsme měli rozdělené tak, že jeden se staral o pohoštění, zbytek služebníků se věnoval hostům. Pak po krátkých rozhovorech si jeden z nás vzal Bibli a přečetl nějakou pasáž, kterou jsme společně probírali. Tehdy to měl na starost Zdeněk Teplý a nikdo z nás nevěděl, s čím přijde. Zamyšlení měl o lásce Ježíše k lidem a použil si právě ty úvodní verše. Kdy Ježíš odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (Jan 13,5) Zdeněk si stoupl, odešel do kuchyňky a najednou se objevil s kýblem vody v jedné ruce a ručníkem, mýdlem a hubkou v druhé ruce. Zdeněk řekl: Pojďme si umýt nohy. Jednoduchá věta nás vyzvala k něčemu, co jsem už dávno chtěl zkusit. Nadšeně jsem to přijal i bratr Ruda a sestra Iveta. Ale naši hosté byli v šoku. Zdeňku, když si tady teď vyzujeme boty, tak ti garantuji, že tady nikdo nevydrží. To byla reakce našich milých přátel. Tím spíše se styděli před mladou sestřičkou Ivetou. Ale Zdeněk na ně naléhal tak, že se rozhodli raději odejít. Všichni, co přišli, ve dvojicích odešli, až na jednoho, který byl samotář a svým postojem k nám byl značně flegmatický. Z očí mu bylo znát, že je mu absolutně jedno, co říkáme, hlavně, že se nají a ohřeje. On ani nepostřehl, o co jde. My služebníci jsme si navzájem umyli nohy s pocitem, že je to dobrá věc se pokořit. Rudo můžeš prosím umýt nohy i Edovi? Zeptal jsem se Rudy. Eda je zhruba padesátiletý samotářský bezdomovec, který byl značně zanedbaný. Přesto, že má padesát let, je bezdomovec začátečník a nemá žádné přátele. Nikomu nevěří. Ruda vzal kýbl s vodou, hubku a mýdlo a začal umývat nohy našemu milému hostu Edovi. Nebylo to obyčejné umývání nohou, viděl jsem Rudu, jak něžně a s láskou hladí svými prsty špinavé nohy a nic nevnímá. Sledoval jsem, jak Ruda do toho dává sám sebe, ani dítě tak něž-

19 ně neumyjete, jak ho umýval Ruda. Chtělo se mi plakat. Zeptal jsem se Edy: Jak se cítíš? Odpověděl: Cítím se velmi, velmi trapně, ale současně velmi, velmi dobře. Když mi tohle řekl, viděl jsem, jak se něco zlomilo. Jako když se koukáš z okna na nějakou věc a vůbec nevnímáš, že na okně je tmavá síť na komáry. A najednou síť někdo oddělá a uvědomíš si, že tam byla síť. To jsem přesně viděl. Viděl jsem padat dolů tmavou záclonu. Bůh je dobrý. Otočil jsem se na Zdeňka a zeptal jsem se ho: Viděl jsi to taky? Viděl jsi, jak se něco zlomilo? Něco se stalo a vysvětluji všem, co jsem viděl. Tak co? Viděli jste to? Ale nikdo nic takového neviděl, jen já. Ale co jsme všichni viděli, bylo ovoce, které následovalo. Hned tu neděli přišel Eda na ranní shromáždění čistě oblečen a vyprávěl beze strachu svůj životní příběh před celým shromážděním. No není Bůh dobrý? Eda je pro nás velkým povzbuzením. Přestal sice chodit na nedělní shromáždění, ale úterý nevynechal ani jedno. Nicméně jsme pochopili, že přivést ho k radikálnější změně života asi nedokážeme, neboť na to nemáme podmínky. Jsme jen kontaktní centrum, které objímá a ukazuje směr. Jsem přesvědčen, že úterní kontaktní centra mají obrovský vliv na lidi na ulici. Každý týden vidím, jak jejich přirozená touha po lásce je naplněna, když jim vyprávíme jednoduché evangelium, které ukazuje podstatu Boží lásky k nám všem. Lidé poslouchají příběhy o marnotratném synovi a o ženě, která celý život krvácela a měla odhodlání se prodrat přes velký zástup lidí, a to jen proto, aby se dotkla Ježíše a byla uzdravena. Také vyprávíme o posedlém muži, který žil sám opuštěn mimo společnost v hrobech, a také další a další příběhy, které změnily můj i tvůj život. Ale i přesto je těžké těmto lidem pomoci účinněji. TEEN CHALLENGE. To je organizace, která má k tomu podmínky a dostatek zkušeností. Jsem vděčný Pánu, že tato organizace existuje a že máme možnost tam naše přátele posílat. Drahý bratře, drahá sestro, to, co se stalo, když bratr Ruda umýval Edovi nohy, jsem si nemohl nechat jen pro sebe. Jako bych zakopal hřivnu, a to se přece nedělá. Rozmnožujme tedy hřivny, které nám byly svěřené. AMEN S pozdravem tým kontaktního centra závislým a lidem na ulici. Ruda, Zdeněk a Petr SHALOM Ročník 23, říjen 2011 Skutky těla a ovoce Ducha aneb vítězství na dosah Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. (Galatským 5,19 24) Jak skutky těla, tak ovoce Ducha1 zcela zásadním způsobem ovlivňují jednání člověka a jeho charakter. Křesťan je v neustálém zápase a jeho život se tak stává kolbištěm, kde se odehrává neutuchající a nemilosrdný souboj, který způsobuje stará lidská podstata. Apoštol Pavel popisuje konflikt jako vnitřní zápas křesťana mezi tělem a Duchem. Dává zde do kontrastu snahu těla, které má tendenci úplně ovládnout člověka a odtáhnout ho od Boha, ale na straně druhé nabízí alternativu v podobě ovoce podle Ducha, které produkuje. Že tělo a Duch jsou v rozporu, je ve zmíněné stati ilustrováno protikladnými a naprosto odlišnými seznamy. Tyto seznamy slouží věřícímu k vlastní kontrole (sebereflexi) a k určení nebo 1 Článek s názvem Skutky těla a ovoce Ducha je k nalezení ve Studijní bibli s výkladovými poznámkami, str Užitečné jsou zde i poznámky pod čarou na dané téma. měření chování těch, kteří se považují za duchovní. Pokud něčí chování nevykazuje charakteristické rysy ze seznamu ovoce Ducha, pak to svědčí o dvou skutečnostech: buď není věřící, anebo je věřící, který není veden Božím Duchem. Stejné normy hodnocení platí pro sbor nebo církev. Podívejme se teď blíže na skladbu prvního seznamu (vv ). Když Pavel hovoří, že skutky těla jsou zřejmé ( zjevné NBK), tím nemyslí, že jsou všechny spáchané veřejně, kde mohou být viděny. Některé jsou, některé nejsou. Místo toho to znamená, že je zřejmé všem, že takové činy pocházejí z hříšné a staré lidské přirozenosti. Zvláštností seznamu je fakt, že neobsahuje jen takzvané tělesné hříchy, jelikož hříchy vyvěrají z každé části lidské podstaty. Pavel ve svém seznamu rozdělil hříchy do čtyř kategorií. Na prvním místě uvádí tři hříchy, které se týkají porušování sexuální morálky, další dva hříchy jsou z náboženské oblasti, poté následuje osm hříchů z oblasti chování se ve vztahu k jinému člověku, tj. takzvané sociální hříchy, a nakonec jsou zde dva hříchy typické pro pohanskou společnost opilství a nestřídmost. Pavel začíná první skupinou a v ní vyjmenovává tři sexuální hříchy. Samozřejmě, že věcně je jejich rozsah či sféra poněkud komplexnější a širší. Ekumenická Bible překládá slova cizoložství a smilstvo jedním společným slovem, což je necudnost (řec. porneia). Tímto souhrnným slovem jsou označeny všechny nemorální vztahy. Pavel začíná hříchem, který patřil mezi nejfrekventovanější a nejrozšířenější hříchy v římském a řeckém světě. Jakýkoliv sexuální vztah mimo vztah manželský, nebo jakýkoliv jiný, přirozený Bohem určený vztah, ať už jde o homosexuální či lesbický vztah apod., je hříšný. Dalším skutkem těla v Pavlově seznamu je nečistota (řec. akatharsia). V původním smyslu slova znamenala fyzickou nečistotu, špínu, ale později se vyvinul její etický podtext, který odkazoval na osobu, která byla morálně nečistá. Pavel používá výraz téměř výhradně ve smyslu morální nečistoty. Týká se těch, kdo žijí v nečistém sexuálním prostředí a atmosféře a dovolují, aby jejich mysl byla ovládána a infikována nečistými myšlenkami a vášněmi. Bezuzdnost (řec. aselgeia) je definována jako smyslnost a následování vášní a žádostí, které směřují k tomu, aby člověk Ze života církve, Studijní Bible v každodenní praxi 19

20 Ž I V O T V K R I S T U Studijní Bible v každodenní praxi 20 neměl žádnou hanbu ani veřejný stud. (str. 1922) Toto slovo líčí člověka, kterého sexuální chování je bez zábran, není drženo na uzdě, není potlačováno, regulováno, omezováno či umírňováno. Takoví lidé nehledí na to, co si kdo o nich myslí. V současnosti jsme svědky ohromného nárůstu a rozšíření projevů takového jednání nejen v západní společnosti, ale i v našich zeměpisných šířkách. Jsou to dveře dokořán otevřené pro nemravnost, nemorálnost a neukázněnost, kdy lidé zaujímají postoj: Mně je jedno, co si o mně myslíš. Já mám svá sexuální práva stejně jako lidská práva bez ohledu na to, co si kdo o mně myslí. Druhou skupinou skutků těla jsou špatné neboli nesprávné duchovní zážitky a zkušenosti. Pavel pojmenovává dvě skutečnosti: První je modlářství (řec. eidólolatria) a vztahuje se na takový typ zbožnosti nebo bohoslužby, která je směrována k myšlence, principu, předmětu, osobě anebo na cokoli, co není Bůh. To v praxi znamená, že člověk může být modloslužebníkem a přitom nemusí mít nikdy ve svém domě nějakou sošku, kterou uctívá. Cokoli, co ovládá a řídí život člověka, může být pro něj modlou. Pokud je to cokoliv jiného než Bůh, Bible to nazývá jedním slovem modlářství. Dalším hříchem v této skupině je čarodějnictví (řec. farmakeia). Tohle slovo pochází přímo z řeckého slova farmakeía, ze kterého máme slovo farmacie, lékárnictví. Ve starověku a středověku se slovo farmakeía používalo v souvislosti s procesem výroby a distribucí léků. Tyto léky (drogy) byly často brány či užívány ve spojení s myšlenkovým pozdvižením, mimosmyslovým vnímáním, transcendentním povznesením na úroveň nějakého duchovna. Tímto nesprávným a nelegálním způsobem se lidé snažili přimět svého ducha k napojení na boha nebo božství. Pavel zde jasně hovoří, že takový přístup není správný, nevede k Bohu a tudíž je z toho zlého. Třetí základní skupinu skutků těla představují hříchy, které Pavel pojmenoval názvem Porušování bratrské lásky. Pavel jich tady jmenuje osm. Někdy mohou lidé velice rychle odsoudit sexuální hříchy, ale mají tendenci zapomínat na skutky, které narušují bratrskou lásku a soužití. Jakým způsobem nebo způsoby dovoluji nebo umožňuji narušovat bratrskou lásku? Většina slov nepotřebuje obsáhlé vysvětlení, přesto se zamysleme nad jednotlivými skutky těla. Na prvním místě Pavel zmiňuje rozbroje (řec. echthrai), nepřátelství (KMS, NBK, B21). Slovo rozbroje je prvním z několika slov, které se zde objevuje v množném tvaru (čísle) a naznačuje různé projevy nepřátelství jak mezi jednotlivci, etnickými skupinami, tak národy. Na druhém místě jsou hádky (řec. eris); sváry (KMS, NBK) jsou to jednoduše zbytečné hádky a nesmyslné, absurdní a nikam nevedoucí argumentace. V zásadě jde o hádavého, haštěřivého, svárlivého ducha či postoj ke každému a ke všemu. Hádat se za každou cenu, vyvolávat napětí. Hádky jsou přirozeným výsledkem nenávisti jak ve světě, tak i v církvi. Dále jsou žárlivost (řec. zélos) a vášeň (řec. thymos). Žárlivost a záchvaty vzteku můžou naznačovat dobré i špatné vlastnosti. Existuje zbožné nadšení, ale stejně tak i spravedlivý hněv. Žárlivý člověk je člověk, který se snaží být jedničkou za každou cenu, a který má pocit závisti z úspěchu druhého. (str. 1922) Vášeň znamená, že člověk má výbušný, útočný, agresivní hněv, který drží ve své dlani a na někoho ho hodí. Jako by měl ve své ruce výbušninu, dynamit. V pořadí další hřích je podlost (řec. eritheiai). Jsou to sobecké ambice, rivalita, stranictví. Podlý člověk v sobě nemá vypěstovaný koncept služby jiným. Takový člověk se řídí krédem: Co můžou jiní udělat pro mě. Rozpory (řec. dichostasia) a rozkoly (řec. haireseis) 2 jsou problémy postoje. Takový člověk raději působí rozdělení, nežli smíření a sjednocování. Když má před sebou možnost rozhodnout se zdali smířit, nebo rozdělit vybere si rozdělení. 2 Další překladové varianty roztržky (NBK, B21); sekty (KMS, NBK, B21); rozdělení (KMS). Den otevřených dveří na VOŠMT Biblická škola v Kolíně nyní nejsrdečněji zve všechny své známé i cizí, uchazeče i ty druhé bez rozdílu stáří k účasti na dnech otevřených dveří. Blažený bude 16. a 17. listopad toho roku, kdy se budete těšit ze školních bohoslužeb, modliteb a ze vzorové výuky. Přivoníte ke kouzlu internátního života, kde vás sami studenti pohostí večeří i šálkem čaje. Budeme Tě proto čekat, návštěvníku! Sbal si pouze spacák a zavítej do Kolína ve středu 16. listopadu navečer (hůře i ráno). Bližší informace: info@biblickaskola.cz