ROZHODNUTÍ KOMISE. ze dne XXX

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne XXX [ ](2011) XXX předloha ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne XXX o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu CS CS

2 ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne XXX o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu EVROPSKÁ KOMISE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 106 odst. 3 této smlouvy, vzhledem k těmto důvodům: (1) Článek 14 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), aniž jsou dotčeny články 93, 106 a 107 SFEU, požaduje, aby Evropská unie využila svých pravomocí k tomu, aby zajistila, že zásady a podmínky pro fungování služeb obecného hospodářského zájmu umožňují naplnění úkolů těchto služeb. (2) Aby bylo zajištěno fungování určitých služeb obecného hospodářského zájmu na základě zásad a za podmínek umožňujících naplnění jejich úkolů, může se ukázat jako nezbytná finanční podpora státu určená k úhradě některých nebo veškerých nákladů spojených s plněním závazků veřejné služby. V souladu s článkem 345 SFEU ve výkladu Soudního dvora a Tribunálu Evropské unie není podstatné, zda jsou tyto služby obecného hospodářského zájmu poskytovány veřejnými nebo soukromými podniky. (3) Ustanovení čl. 106 odst. 2 SFEU v tomto ohledu stanoví, že podniky, které jsou pověřeny poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, nebo podniky, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvě, zejména pravidlům hospodářské soutěže. Ustanovení čl. 106 odst. 2 SFEU však stanoví výjimku z pravidel obsažených ve Smlouvě v případě, že by uplatnění pravidel hospodářské soutěže právně nebo fakticky bránilo plnění svěřených úkolů. Tato výjimka se použije, pouze pokud není rozvoj obchodu dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmy Unie. (4) Ve svém rozsudku ve věci C-280/00 Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg v Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH 1 (Altmark) Soudní dvůr uvedl, že vyrovnávací platba za závazek veřejné služby není státní podporou ve smyslu článku 107 SFEU, pokud jsou splněna čtyři kumulativní kritéria. Za prvé, podnik, který je příjemcem vyrovnávací platby, musí být skutečně pověřen závazky veřejné služby a tyto závazky musí být jasně vymezeny. Za druhé, ukazatele pro výpočet vyrovnávací platby musí být stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem. Za třetí, výše vyrovnávací platby je omezena rozsahem nezbytným k 1 Sb. rozh. 2003, s. I CS 1 CS

3 pokrytí některých nebo veškerých nákladů vynaložených při plnění závazků veřejné služby, přičemž je třeba zohlednit příslušné příjmy a přiměřený zisk. Za čtvrté, pokud nebyl podnik pověřený plněním závazků veřejné služby v určitém případě vybrán prostřednictvím procesu zadávání veřejných zakázek, který by umožnil vybrat uchazeče schopného poskytovat předmětné služby s nejnižšími náklady pro společnost, musí být výše nezbytné vyrovnávací platby určena na základě analýzy nákladů, které by běžný, řádně řízený podnik disponující odpovídajícími prostředky vynaložil na plnění těchto závazků. (5) Nedodržují-li členské státy uvedená kritéria a jsou-li zároveň splněny obecné podmínky použitelnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, představuje vyrovnávací platba za závazek veřejné služby státní podporu, na niž se vztahují články 93, 106, 107 a 108 SFEU. Toto rozhodnutí se tudíž vztahuje na vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby, pouze pokud představuje státní podporu. (6) Souběžně s tímto rozhodnutím vydává Komise sdělení, v němž vysvětluje používání článku 107 SFEU na vyrovnávací platby za služby obecného hospodářského zájmu, včetně používání čtyř výše uvedených kritérií z rozsudku Altmark 2, dále nové nařízení o použití článků 107 a 108 SFEU na podporu de minimis na poskytování služeb obecného hospodářského zájmu 3 a nový rámec pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby 4. V novém rámci je upřesněno, jak bude Komise posuzovat případy, na které se nevztahuje toto rozhodnutí, a proto se musí oznamovat Komisi. (7) Ustanovení čl. 106 odst. 3 SFEU umožňuje Komisi přijímáním směrnic a rozhodnutí upřesnit význam a rozsah výjimky uvedené v čl. 106 odst. 2 SFEU a stanovit pravidla, která umožní účinnou kontrolu plnění kritérií stanovených v čl. 106 odst. 2 SFEU. Komise tak původně učinila v rozhodnutí 2005/842/ES ze dne 28. listopadu 2005, které toto rozhodnutí nahrazuje. Toto rozhodnutí stanoví podmínky, za nichž státní podpora poskytnutá službě obecného hospodářského zájmu nepodléhá povinnosti oznamování předem, jež je stanovena v čl. 108 odst. 3 SFEU, a je slučitelná s čl. 106 odst. 2 SFEU. (8) Taková podpora může být prohlášena za slučitelnou, pouze pokud je poskytnuta za účelem zajištění poskytování služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU. Z judikatury je zřejmé, že pokud daná problematika není upravena odvětvovými pravidly Evropské unie, mají členské státy velký prostor k vlastnímu vymezení služeb, které by mohly být považovány za služby obecného hospodářského zájmu. Úkolem Komise je tedy zajistit, aby ve vymezení služeb obecného hospodářského zájmu nebyla žádná zjevná chyba 5. (9) Jsou-li splněny určité podmínky, nízké vyrovnávací platby poskytnuté podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu neovlivňují rozvoj obchodu ani hospodářskou soutěž v takové míře, která by byla v rozporu se zájmy Unie. Proto by se u vyrovnávacích plateb, jejichž roční objem je nižší než 15 milionů [vložte odkaz]. [vložte odkaz]. [vložte odkaz]. Viz část 3.2 sdělení Komise o použití evropských pravidel státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. CS 2 CS

4 EUR, nemělo požadovat individuální oznámení státní podpory, jsou-li splněny požadavky tohoto rozhodnutí 6. (10) Nemocnice a podniky poskytující některé sociální služby, jež jsou pověřeny úkoly zahrnujícími poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, mají specifickou povahu, kterou je třeba zohlednit. Zejména je třeba brát v úvahu skutečnost, že za současného stavu rozvoje vnitřního trhu je míra narušení hospodářské soutěže v těchto odvětvích relativně nízká, i když je obdržená vyrovnávací platba vyšší než obecný limit pro oznamování stanovený tímto rozhodnutím. Proto by tyto podniky v případě, že se jejich činnost v podstatě omezuje na poskytování zdravotní péče a sociálních služeb, měly být rovněž osvobozeny od oznamovací povinnosti stanovené tímto rozhodnutím, i když vyrovnávací platba, kterou obdrží, přesahuje obecný limit pro vyrovnávací platby stanovený tímto rozhodnutím. (11) Míra, v niž určitá vyrovnávací platba narušuje obchod a hospodářskou soutěž, nezávisí jen na roční částce této platby a na dotčeném odvětví, ale rovněž na celkové době trvání pověření. Pokud není delší doba pověření odůvodněna potřebou velké investice, mělo by být použití tohoto rozhodnutí omezeno na pověření nepřekračující 10 let. (12) Aby se mohl použít čl. 106 odst. 2 SFEU, musí být daný podnik členským státem výslovně pověřen poskytováním určité služby obecného hospodářského zájmu. Podle judikatury podávající výklad čl. 106 odst. 2 SFEU musí být v právním aktu nebo aktech pověření uveden přinejmenším přesný rozsah, náplň a trvání uložených závazků veřejné služby a totožnost pověřených podniků. (13) Aby se zajistilo dodržování kritérií stanovených v čl. 106 odst. 2 SFEU, je třeba upřesnit podmínky, které je nutno splnit ohledně pověření prováděním služeb obecného hospodářského zájmu. Výši vyrovnávací platby lze totiž správně vypočítat a kontrolovat pouze tehdy, pokud byly závazky veřejné služby, kterými byly dané podniky pověřeny, a jakékoli závazky státu jasně stanoveny formálním aktem příslušných veřejných orgánů daného členského státu. Tento akt může mít v různých členských státech různou formu, ale měl by uvádět alespoň, o jaké podniky se jedná, jaký je přesný obsah svěřených závazků veřejné služby, jejich trvání, případně území, na které se vztahují, zda byla udělena výhradní nebo zvláštní práva, podle jakých ukazatelů se stanovuje výše vyrovnávací platby, jak se předchází nadměrnému vyrovnání a jak se takové případně nadměrně vyplacené částky získávají zpět. Aby se zajistilo transparentní používání tohoto rozhodnutí, měl by pověřovací akt obsahovat rovněž odkaz na toto rozhodnutí. (14) Aby se předešlo neodůvodněnému narušení hospodářské soutěže, nesmí vyrovnávací platba přesáhnout rozsah nezbytný k pokrytí skutečných nákladů, které podnik vynaložil při poskytování služby, přičemž je třeba zohlednit příslušné příjmy a přiměřený zisk. (15) Vyrovnávací platba, která je vyšší než skutečně vzniklé náklady podniku, není nutná pro poskytování služby obecného hospodářského zájmu, a proto představuje neslučitelnou státní podporu, která by měla být vrácena státu. Vyrovnávací platba, 6 Vzhledem k vývoji trhů, zejména v některých odvětvích s velkým významem pro vývoj vnitřního trhu, např. služeb v oblasti životního prostředí, se Komise domnívá, že je vhodnější stanovit limit pro oznamování na 15 milionů než na 30 milionů, jak tomu bylo dříve. CS 3 CS

5 která byla poskytnuta na fungování služby obecného hospodářského zájmu, avšak ve skutečnosti ji dotyčný podnik použil k činnosti na jiném trhu pro účely, které nejsou uvedeny v pověřovacím aktu, není nutná pro poskytování služby obecného hospodářského zájmu, a proto může rovněž představovat neslučitelnou státní podporu, která by měla být vrácena státu. (16) Aby se předešlo neodůvodněnému narušení hospodářské soutěže, je také nutné, aby se při výpočtu vyrovnávací platby vzaly v úvahu veškeré příjmy z poskytování služby obecného hospodářského zájmu (tedy veškeré příjmy, které by poskytovatel takové služby nezískal, kdyby nebyl pověřen závazkem poskytování služby obecného hospodářského zájmu). (17) Přiměřený zisk by měl být určen jako míra návratnosti kapitálu 7 s přihlédnutím ke stupni, případně neexistenci rizika. Zisk, který nepřekračuje příslušnou swapovou sazbu 8 navýšenou o 100 bazických bodů, by se neměl považovat za nepřiměřený. V této souvislosti se za příslušnou swapovou sazbu považuje příslušná míra návratnosti bezrizikové investice. Účelem přirážky 100 bazických bodů je mimo jiné vyvážit riziko likvidity související se skutečností, že poskytovatel služby obecného hospodářského zájmu, který investuje kapitál na základě smlouvy o takové službě, tento kapitál zavazuje na celou dobu trvání pověřovacího aktu a nebude svůj podíl moci prodat tak rychle a s nízkými náklady jako v případě běžného aktiva bez rizika likvidity. (18) Jestliže podnik pověřený poskytováním služby nenese podstatnou míru obchodního rizika, například proto, že jsou mu plně hrazeny náklady na poskytování služby, neměly by se zisky, které překračují limit příslušné swapové sazby navýšené o 100 bazických bodů, považovat za přiměřené. (19) Pokud není možné využít míru návratnosti kapitálu, měly by členské státy mít možnost spoléhat při určování přiměřeného zisku na jiné ukazatele úrovně zisku, například na účetní měřítka (mezi něž patří průměrná míra návratnosti vlastního kapitálu (ROE) 9, návratnost vloženého kapitálu (ROCE), návratnost aktiv (ROA) nebo rentabilita tržeb (ROS)). (20) Při určení toho, co představuje přiměřený zisk, mohou členské státy zavést pobídková kriteria, která zohlední zejména kvalitu poskytované služby a nárůst produktivity. Nárůst produktivity nesmí snížit kvalitu poskytované služby. Členské státy mohou například vymezit v pověřovacím aktu cíle efektivity produkce, takže úroveň vyrovnávací platby pak závisí na rozsahu, v němž byly tyto cíle splněny. V pověřovacím aktu může být stanoveno, že pokud podnik tyto cíle nesplní, vyrovnávací platba se sníží na základě metody výpočtu uvedené v pověřovacím aktu, naopak pokud podnik tyto cíle překročí, může být vyrovnávací platba zvýšena na základě metody Míra návratnosti kapitálu je zde vymezena jako vnitřní míra návratnosti (IRR), kterou podnik získá z investovaného kapitálu za dobu trvání projektu, tedy IRR/peněžní toky ze zakázky. Swapovou sazbou se rozumí nejdelší doba splatnosti, která se rovná mezibankovní nabídkové sazbě (IBOR). Na finančních trzích se používá jako referenční sazba pro stanovení míry financování. V jakémkoli daném roce se účetní měřítko návratnost vlastního kapitálu (ROE) vymezuje jako EBIT/ vlastní kapitál za daný rok. Obvykle se rok od roku liší. Roční míra návratnosti vlastního kapitálu by se měla vypočítat jako průměr za dobu trvání pověření. Totéž platí v případě postupů ROCE, ROA a ROS uvedených v tomto odstavci. CS 4 CS

6 výpočtu uvedené v pověřovacím aktu. Jakékoli odměny související s nárůstem produktivity musejí být stanoveny na takové úrovni, aby umožnily vyrovnané sdílení tohoto nárůstu mezi podnikem a členským státem a/nebo uživateli (21) Článek 93 SFEU představuje lex specialis ve vztahu k čl. 106 odst. 2 SFEU. Jsou v něm stanovena pravidla použitelná na vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby v odvětví pozemní dopravy. Uvedený článek byl vyložen nařízením (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici 10, které stanoví pravidla pro vyrovnávací platby za závazky veřejné služby v odvětví veřejné přepravy cestujících. Jeho použití na odvětví dopravy cestujících po vnitrozemských vodních cestách je v kompetenci členských států. Nařízení (ES) č. 1370/2007 stanoví výjimku pro veškeré vyrovnávací platby v odvětví pozemní dopravy, které splňují podmínky oznamování podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Podle rozsudku ve věci Altmark nelze vyrovnávací platbu v odvětví pozemní dopravy, která nesplňuje ustanovení článku 93 SFEU, prohlásit za slučitelnou se Smlouvou na základě čl. 106 odst. 2 SFEU ani na základě žádného jiného ustanovení Smlouvy. Taková vyrovnávací platba tudíž nespadá do působnosti tohoto rozhodnutí. (22) Na námořní a leteckou dopravu se na rozdíl od pozemní dopravy vztahuje čl. 106 odst. 2 SFEU. Určitá pravidla pro vyrovnávací platby za závazky veřejné služby v odvětví letecké a námořní dopravy jsou stanovena v nařízení (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství 11 a v nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) 12. Tato nařízení však na rozdíl od nařízení (ES) č. 1370/2007 neupravují otázku slučitelnosti možných prvků státní podpory ani neobsahují výjimku z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Toto rozhodnutí by proto mělo být použitelné na vyrovnávací platby za závazky veřejné služby v odvětví letecké a námořní dopravy za předpokladu, že kromě splnění podmínek stanovených v tomto rozhodnutí tyto vyrovnávací platby splňují i odvětvová pravidla obsažená v nařízení (ES) č. 1008/2008, popřípadě v nařízení (EHS) č. 3577/92. (23) Limity použitelné na vyrovnávací platby za závazky veřejné služby v odvětví letecké a námořní dopravy by měly být za obvyklých okolností stejné jako obecně používané limity. V konkrétních případech vyrovnávacích plateb za závazky veřejné služby provozování leteckých nebo námořních spojů na ostrovy i provozování letišť a přístavů, které představují služby obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU, je však vhodné stanovit též alternativní limity založené na průměrném ročním počtu cestujících, jelikož takový postup přesněji odráží hospodářskou realitu takových činností Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. L 315, , s. 1). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění) (Úř. věst. L 293, , s. 3). Toto nařízení zrušuje a nahrazuje tři nařízení ze třetího leteckého balíčku. Nařízení č. 2407/92 o vydávání licencí leteckým dopravcům, nařízení č. 2408/92 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy Společenství a nařízení č. 2409/92 o tarifech a sazbách za letecké služby. Úř. věst. L 364, , s. 7. CS 5 CS

7 (24) Výjimka z povinnosti oznamování předem platná pro určité služby obecného hospodářského zájmu nevylučuje možnost členských států oznámit konkrétní projekt podpory. V případě takového oznámení Komise posoudí, zda jsou splněny podmínky rozhodnutí. Nebude-li tomu tak, bude oznámení posouzeno podle zásad stanovených v rámci pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby 13. (25) Toto rozhodnutí se použije, aniž by byla dotčena směrnice 2006/111/ES o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř určitých podniků 14. (26) Toto rozhodnutí se použije, aniž by byla dotčena ustanovení Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže, zejména články 101 a 102 SFEU. (27) Toto rozhodnutí se použije, aniž by byly dotčeny požadavky práva Evropské unie v oblasti zadávání veřejných zakázek a ustanovení obsažená v odvětvových předpisech Evropské unie. (28) Měla by být stanovena přechodná opatření pro jednotlivé podpory, které byly uděleny před vstupem tohoto nařízení v platnost. Podpora, která byla udělena v souladu s rozhodnutím 2005/842/ES před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost, by měla být nadále slučitelná s vnitřním trhem a měla by být vyňata z oznamovací povinnosti na období dalšího jednoho roku. Podpora, která nebyla udělena v souladu s rozhodnutím 2005/842/ES, ale splňuje podstatné požadavky tohoto rozhodnutí, by měla být slučitelná s vnitřním trhem a měla by být vyňata z oznamovací povinnosti, PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ: Článek 1 Oblast působnosti 1. Toto rozhodnutí se vztahuje na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytnutou podnikům v souvislosti se službami obecného hospodářského zájmu podle čl. 106 odst. 2 SFEU, které spadá do některé z následujících kategorií: a) vyrovnávací platba za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu v roční výši nižší než 15 milionů EUR. Pokud se výše vyrovnávací platby mění během trvání pověření, lze při výpočtu limitu použít průměr různých ročních vyrovnávacích plateb; b) vyrovnávací platba za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu nemocnicemi poskytujícími zdravotní péči, v příslušných případech včetně pohotovostních služeb: použití tohoto odstavce však nebrání výkon doplňkových činností, které přímo souvisejí s hlavními činnostmi, zejména v oblasti výzkumu; c) vyrovnávací platba za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, která splňuje základní sociální potřeby, pokud jde o zdravotní péči, péči o děti, přístup na trh práce, sociální bydlení a péči a sociální začlenění zranitelných skupin. Tento odstavec se použije pouze v případě, že je vyrovnávací platba poskytnuta podnikům, jejichž činnost je omezena na jednu [Vložit odkaz.] Úř. věst. L 318, , s. 17. CS 6 CS

8 nebo několik služeb uvedených v tomto písmeni nebo v písmeni b). Výkon doplňkových činností, které přímo souvisejí s hlavními činnostmi, však nebrání použití tohoto odstavce; d) vyrovnávací platba za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu v případě leteckých nebo lodních spojů na ostrovy, na nichž v průběhu dvou rozpočtových let bezprostředně předcházejících roku, v němž bylo vydáno pověření službou obecného hospodářského zájmu, nepřevýšil roční počet cestujících osob; e) vyrovnávací platba za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu v případě letišť a přístavů, kde v průběhu dvou rozpočtových let předcházejících roku, v němž bylo vydáno pověření službou obecného hospodářského zájmu, nepřevýšil průměrný roční počet cestujících osob na letištích a osob v přístavech. 2. Toto rozhodnutí se použije pouze v případě, že je trvání pověření službou obecného hospodářského zájmu omezeno na nejvýše 10 let. Na pověřovací akty, které se týkají delšího období, se toto nařízení vztahuje, pouze pokud se od poskytovatele služby vyžaduje velká investice, kterou je nutno umořit během celého trvání pověření v souladu s obecně přijímanými účetními zásadami. Jestliže během trvání pověření přestanou platit podmínky pro použití tohoto rozhodnutí, musí být opatření oznámeno podle čl. 108 odst. 3 SFEU. 3. V oblasti letecké a námořní dopravy se toto rozhodnutí použije pouze na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytnuté podnikům v souvislosti se službami obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU, která splňuje podmínky nařízení (ES) č. 1008/92 a popřípadě nařízení (ES) č. 3577/ Toto rozhodnutí se nepoužije na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované podnikům v odvětví dopravy po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách. Článek 2 Slučitelnost a výjimka z oznamovací povinnosti Státní podpora ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby splňující podmínky stanovené v tomto rozhodnutí je slučitelná s vnitřním trhem a platí pro ni výjimka z oznamovací povinnosti, která je stanovena v čl. 108 odst. 3 SFEU, aniž by tím bylo dotčeno používání ustanovení týkajících se závazků veřejné služby obsažených v odvětvových právních předpisech Evropské unie. Článek 3 Pověření Předpokladem pro použití tohoto rozhodnutí je skutečnost, že odpovědnost za poskytování služby obecného hospodářského zájmu je dotčenému podniku nebo dotčeným podnikům svěřena jedním nebo několika úředními akty, jejichž formu si mohou upravit jednotlivé členské státy. V tomto aktu nebo aktech musí být uvedeny zejména tyto údaje: a) náplň a trvání závazků veřejné služby; b) označení dotčeného podniku, případně vymezení území, c) povaha jakýchkoli výhradních nebo zvláštních práv udělených podniku orgánem poskytujícím podporu; CS 7 CS

9 d) ukazatele pro výpočet, kontrolu a přezkoumání vyrovnávací platby; e) opatření k zamezení a vrácení jakékoli nadměrné vyrovnávací platby a f) odkaz na toto rozhodnutí. Článek 4 Vyrovnávací platba 1. Výše vyrovnávací platby je omezena rozsahem nezbytným k pokrytí nákladů vynaložených při plnění závazků veřejné služby, přičemž se přihlíží k příslušným příjmům a přiměřenému zisku. 2. Náklady, k nimž se přihlíží, zahrnují veškeré náklady vzniklé při poskytování služby obecného hospodářského zájmu. Vypočítají se na základě obecně přijatých zásad analytického účetnictví takto: a) vykonává-li dotčený podnik pouze činnosti v rozsahu služby obecného hospodářského zájmu, lze zohlednit jeho veškeré náklady; b) vykonává-li dotčený podnik rovněž činnosti mimo rozsah služby obecného hospodářského zájmu, lze zohlednit pouze náklady spojené s poskytováním služby obecného hospodářského zájmu; c) náklady připisované službě obecného hospodářského zájmu mohou zahrnovat veškeré přímé náklady vynaložené při poskytování služby obecného hospodářského zájmu a odpovídající podíl z pevných nákladů společných službě obecného hospodářského zájmu a jiným činnostem; d) náklady spojené s investicemi, zejména do infrastruktury, mohou být zohledněny, pokud jsou nezbytné pro poskytování služby obecného hospodářského zájmu. 3. Příjmy, k nimž se přihlíží, zahrnují alespoň veškeré příjmy ze služby obecného hospodářského zájmu bez ohledu na to, zda tyto příjmy představují státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU. Členský stát může též rozhodnout, že zisky plynoucí z jiných činností mimo rozsah dané služby obecného hospodářského zájmu musí být zčásti nebo zcela připsány na financování služby obecného hospodářského zájmu. 4. Pro účely tohoto rozhodnutí by se přiměřeným ziskem měla rozumět míra návratnosti kapitálu, kterou by požadoval průměrný podnik při úvahách o tom, zda bude poskytovat službu obecného hospodářského zájmu po celou dobu trvání pověření, s přihlédnutím k úrovni rizika. Úroveň rizika závisí na dotčeném odvětví, typu služby a charakteru vyrovnávací platby. 5. Při určení toho, co představuje přiměřený zisk, mohou členské státy zavést pobídková kriteria, která zohlední zejména kvalitu poskytované služby a nárůst produktivity. Nárůst produktivity nesmí snížit kvalitu poskytované služby. Jakékoli odměny související s nárůstem produktivity musejí být stanoveny na takové úrovni, aby umožnily vyrovnané sdílení tohoto nárůstu mezi podnikem a členským státem a/nebo uživateli. 6. Pro účely tohoto rozhodnutí je míra návratnosti kapitálu, která nepřesáhne příslušnou swapovou sazbu navýšenou o 100 bazických bodů, jimiž se bere ohled na vyšší riziko CS 8 CS

10 nedostatku likvidity, v každém případě považována za přiměřenou. Příslušnou swapovou sazbou je ta swapová sazba, jejíž doba splatnosti a měna odpovídají době trvání a měně pověřovacího aktu. Jestliže poskytování služby obecného hospodářského zájmu není spojeno s výrazným komerčním nebo smluvním rizikem, například protože čisté náklady ex post jsou v podstatě plně vyrovnány, nesmí přiměřený zisk překročit příslušnou swapovou sazbu navýšenou o 100 bazických bodů. 7. Pokud nelze použít míru návratnosti, mohou členské státy vycházet při určování přiměřeného zisku z jiných ukazatelů úrovně zisku než z míry návratnosti kapitálu, mohou spoléhat např. na účetní měření zisku (např. na průměrnou míru návratnosti vlastního kapitálu (ROE) 15, míru návratnosti vloženého kapitálu (ROCE), návratnost aktiv (ROA) nebo rentabilitu tržeb (ROS).) Ať už je zvolen jakýkoli ukazatel, je členský stát schopen Komisi na požádání poskytnout důkazy o tom, že daný zisk nepřevyšuje zisk, který by vyžadoval typický podnik při rozhodování, zda bude poskytovat danou službu, například referenční údaje o mírách návratnosti podobných zakázek udělených za soutěžních podmínek. 8. Pokud podnik vykonává hospodářské činnosti v rámci i mimo rámec služeb obecného hospodářského zájmu, musí být ve vnitropodnikovém účetnictví příjmy a výdaje spojené s poskytováním služby obecného hospodářského zájmu vykazovány odděleně od příjmů a výdajů spojených s jinými službami; kromě toho musí být vymezeny parametry přidělování příjmů a výdajů. Náklady spojené s jinými činnostmi, než je poskytování služby obecného hospodářského zájmu, musí pokrýt veškeré přímé náklady, příslušný podíl společných nákladů a přiměřenou návratnost vlastního kapitálu. Na tyto náklady se neposkytne vyrovnávací platba. 9. Členské státy si od dotčených podniků vyžádají vrácení veškerých nadměrných vyrovnávacích plateb. Článek 5 Kontrola nadměrného vyrovnání 1. Členské státy provádí nebo zajistí pravidelné kontroly na konci doby trvání pověřovacího aktu nebo v každém případě v intervalech maximálně 3 roky, aby se ujistily, že podniky nedostávají vyrovnávací platbu převyšující částku stanovenou podle článku Členské státy vyžadují, aby dotčený podnik splatil nadměrně vyplacenou vyrovnávací platbu a upraví parametry pro výpočet vyrovnávací platby v budoucnu. Pokud nadměrně vyplacená částka nepřesahuje 10 % vyrovnávací platby, lze tuto nadměrnou částku převést do dalšího období a odečíst ji od vyrovnávací platby splatné v daném období. Článek 6 Dostupnost informací Členské státy mají po dobu alespoň deseti let k dispozici veškeré údaje nezbytné k určení toho, zda je poskytnutá vyrovnávací platba slučitelná s tímto rozhodnutím. 15 V jakémkoli daném roce se účetní opatření návratnost vlastního kapitálu vymezuje jako EBIT / vlastní kapitál za daný rok. Obvykle se rok od roku liší. Průměr během doby trvání smlouvy se vypočítá za použití diskontního ukazatele uvedeného v platném sdělení o referenční sazbě. CS 9 CS

11 Členské státy předloží Komisi na její písemnou žádost veškeré informace, které Komise považuje za nezbytné k určení toho, zda jsou platná opatření vyrovnávacích plateb slučitelná s tímto rozhodnutím. Článek 7 Zprávy Každý členský stát předloží Komisi jednou za dva roky zprávu o provádění tohoto rozhodnutí. Zprávy obsahují podrobný přehled použití rozhodnutí na různé kategorie služeb uvedených v čl. 1 odst. 1. V přehledu jsou uvedeny následující informace: a) celkový objem podpor poskytnutých v souladu s tímto rozhodnutím; b) rozdělení celkového objemu podpor poskytnutých v souladu s tímto rozhodnutím podle jednotlivých odvětví; c) informace o tom, zda použití tohoto rozhodnutí na konkrétní typ služby přineslo problémy nebo vyvolalo stížnosti třetích stran; d) vysvětlení rozsahu, v němž se rozhodnutí použilo ve vztahu k interním činnostem; e) další informace o používání rozhodnutí, které vyžaduje Komise a které upřesní včas před předložením zprávy. První zpráva bude předložena do [30. listopadu 2013]. Článek 8 Přechodná ustanovení Toto rozhodnutí se použije na jednotlivou podporu poskytnutou před jeho vstupem v platnost, jestliže tato podpora splňuje všechny podmínky stanovené v tomto rozhodnutí, s výjimkou čl. 3 písm. f). Podpora poskytnutá před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost, která byla udělena v souladu s rozhodnutím 2005/842/ES, je nadále slučitelná s vnitřním trhem a je vyňata z oznamovací povinnosti na období dalšího jednoho roku. Podpora poskytnutá před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost, která nebyla udělena v souladu s rozhodnutím 2005/842/ES, ale splňuje podmínky stanovené v tomto rozhodnutí, je slučitelná s vnitřním trhem a je vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Článek 9 Vstup v platnost Tímto rozhodnutím se zrušuje rozhodnutí 2005/842/ES ze dne 28. listopadu CS 10 CS

12 Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem následujícím po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Toto rozhodnutí je určeno členským státům. V Bruselu dne Článek 9 Určení Za Komisi Joaquín Almunia místopředseda CS 11 CS