3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

Transkript

1 1. ÚVOD Květiny jsou půvabným doplňkem našeho života a mohou přinést mnoho radosti a potěšení. Snažíme se mít kousek přírody stále na blízku, a proto si ji přenášíme i do městského prostředí, které je pro ni zcela cizí. Úsilí o přetváření přírody vidíme již v dávné minulosti, sloužící jako náš inspirační zdroj. Z této skutečnosti pak plyne nikdy nekončící potřeba šlechtit a pěstovat nové a nové druhy květin přizpůsobených současnému životnímu stylu a prostředí. Květinové výsadby ve veřejných úpravách nemají tak významné postavení jako dřeviny, přesto jsou jejich neodmyslitelnou součástí. Toto uplatnění vzrůstá se stupněm urbanizace a architektonizace prostředí. Nemalý význam mají, zvláště v současné době, v podobě výzdob váz, mís a jiných typů nádob, kdy v některých případech tvoří téměř jedinou zeleň daného prostoru. V sadovnických úpravách jsou květiny prvkem, který působí především svou barevností a nápadností, i když relativně krátkou dobu, proto nemohou být základním kompozičním prvkem (Machovec 1983). Není jimi tedy možno v plné míře nahradit výsadby dřevin. Přesto ale žádný jiný prvek v sadovnické kompozici nedosahuje v plošném uspořádání takového stupně působivosti jako právě květiny (Machovec 1983). Použití květin je oproti dřevinám diktováno hlavně potřebami estetickými. Jsou plošně a barevně tak výrazné, že je z nich možné vytvářet přesné obrazce. Mohou být i jednotícím prvkem ve značně nesourodé kompozici dřevin, kdy vhodně zvolenými květinovými výsadbami, nebo sestavou květinových nádob, nastolíme systém. Stejně tak můžeme pomocí vhodně zvolených výsadeb nasměrovat pozorovatele na určité místo, které je pro nás důležité (Machovec 1983). Pravdivě mluví o použití květin Kulišan A. : Má-li skupina ladně působiti, musí pěstitel znáti dokonale každý jednotlivý druh květin co do vzrůstu, doby květenství a barvy květů. Kdo nezná tyto vlastnosti rostlin, nemůže vytvořit vkusnou skupinu.

2 2. CÍL PRÁCE V diplomové práci se zabývám problematikou každoročně obnovovaných květinových záhonů. Zmapováním záhonů v současnosti a porovnáním s poslední třetinou 20.století. Pozornost je věnována každoročně obnovovaným vegetačním prvkům, především letničkovým výsadbám na záhonech. Ráda bych poukázala na některé stěžejní body, kterých se téma týká a na možnosti jejich uplatnění v současných podmínkách. Práce je doplněna uvedením konkrétních příkladů současných květinových výsadeb u nás i v zahraničí. Při zpracování teoretické části postupuji od definice základních pojmů v dané problematice, přes historická východiska ke kategorizaci užívané zeleně. Vlastní práce spočívá v uplatnění principů jednotlivých typů výsadeb na modelových objektech a ve vyzkoušení metody přímého výsevu v jarním a podzimním termínu. V neposlední řadě je cílem práce také shrnout zásady pro založení a údržbu každoročně obnovovaných výsadeb a na konec porovnat jednotlivé typy záhonů a stanovit doporučení pro jejich uplatnění ve veřejné zeleni.

3 3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Při charakteristice každoročně obnovovaných záhonů je potřeba nejprve specifikovat jejich základní článek tedy záhon a jeho členění podle jednotlivých autorů ZÁHON A ZPŮSOB JEHO ČLENĚNÍ Záhon je uměle vytvořené společenstvo bylin na zahradnickými technologiemi připraveném stanovišti tak, aby byla zajištěna jeho taxonomická čistota. Taxonomická čistota je termín, kterým vymezujeme taxonomickou skladbu, odpovídající striktně kompozičnímu záměru. Záhon květin je zpravidla dále vymezen vnějším tvarem od okolí, vnitřním členěním, dobou účinnosti a intenzitou údržby v souladu s kompozičním záměrem a ekologicko - pěstitelskými nároky taxonů (Kuťková, Šimek 2000). Jednodušeji řečeno : Záhon je velmi intenzivní typ pěstování květin, má tvar a někam sahá (Kuťková 2003). Na způsoby rozdělení záhonů lze pohlížet z různých hledisek a jejich členěním se zabývá řada autorů. Protože bylo toto téma podrobně rozvedeno v bakalářské práci, uvádím zde jen jejich základní východiska. ČLENĚNÍ ZÁHONŮ PODLE JEDNOTLIVÝCH AUTORŮ V literatuře můžeme najít různé pohledy na členění květinových záhonů, asi nejznámější jsou členění podle Machovce, Wagnera, nebo Kuťkové. Často hodnotí výsadby květin z podobných hledisek. Nejjednodušší členění je podle Wágnera, které se výlučně zabývá uspořádáním výsadeb podle barev. Asi nejznámější je rozdělení květinových záhonů podle Machovce. Je rozsáhlejší a vychází z půdorysného, výškového a barevného uspořádání, vnitřního členění a časového sledu vykvétání záhonů. Systém členění Kuťkové je nejpodrobnější. Základem je členění Machovce a rožšiřuje ho o kategorizaci pěstitelských skupin, délku funkčnosti a intenzitu údržby. Dává tak členění rozměr pěstitelský s ohledem na jednotlivé skupiny květin. Diplomová práce je zaměřena na konkrétní skupinu záhonů každoročně obnovované, které jsou dále do detailu rozvedeny KAŽDOROČNĚ OBNOVOVANÉ KVĚTINOVÉ ZÁHONY Každoročně obnovované výsadby jsou výsadby květin jednoletých nebo vytrvalých, které slouží k sezónním výzdobám prostředí, které nás obklopuje. Tvoří ji letničky, dvouletky a nemrazuvzdorné cibuloviny a hlíznaté rostliny, anebo ty květiny, které se z pěstitelských důvodů vyjímají (Kuťková 2003). Základním článkem každoročně

4 obnovovaných květinových výsadeb je záhon. Abychom pochopili problematiku každoročně obnovovaných výsadeb, je potřeba nejprve charakterizovat podoby jednotlivých typů záhonů a rostlin, které se na nich uplatňují. Záhon může mít podobu výsadby ornamentální kobercové, přírodě blízkého záhonu, může být tvořený jednou pěstitelskou skupinou, monokulturní, nebo smíšený, může být i ve formě solitery, nebo náhrady trávníku, ale i zdrojem květin k řezu a k sušení. Jiným pohledem na záhon je způsob jeho založení, buď z předpěstované sadby nebo z přímého výsevu. Z toho vyplývá, že použití každoročně obnovovaných výsadeb v zahradní a krajinářské tvorbě je přímo závislé na aplikované pěstitelské technologii. Nejnáročnější a zároveň nejnákladnější technologií jsou kobercové záhony, následně smíšené záhony kde jsou uplatněny dvě rozdílné technologie na jedné ploše a mobilní zeleň. Charakter každoročně obnovovaných výsadeb se odvíjí od prostředí ve kterém se nacházejí. To může být nejen městské, ale i venkovské. Každá kategorie má svá specifika z nichž vychází rozdílné možnosti v použití (veřejná, vyhrazená nebo soukromá zeleň). Tradiční použití letniček v podobě ornamentálních kobercových výsadeb ve veřejné zeleni je spojováno hlavně s lázeňskými areály, zámeckými zahradami, ale i městskými reprezentativními prostorami. Takové společensky významné prostory jsou náměstí, pěší zóny, pomníky, památníky a budovy významného charakteru. Zeleň by zde měla plnit v prvé řadě reprezentativní účel. Oproti kulturní a estetické funkci výše zmíněných kategorií u zeleně lázeňského typu vysoce nabývá na významu funkce rekreační a léčebná. Přesto, že jsou zde uplatňovány stejné kompoziční zásady jako v ostatní veřejné zeleni, nachází zde místo bohatší květinová výzdoba. To je však podmíněno vzornou údržbou a dostatečnými finančními prostředky, které jsou v lázeňském prostředí dostupné. Mimo tyto významné prostory každoročně obnovované se úpravy využívají i v prostorách funkčního typu jako jsou kulturní nebo zdravotnická střediska, vstupní prostory podniků, benzinové stanice, nemocnice a školy, nebo se stávají doplňkem komunikací, kruhových objezdů a parkovacích ploch. V obytných souborech, kde se sezónní výsadby objevují jen sporadicky, jsou stále velké rezervy v uplatnění. Zvláštní kategorií je vyhrazená zeleň má veřejný charakter a obdobnou funkci jako výše uvedené kategorie, ovšem s omezenou dobou přístupnosti. To sebou přináší možnost náročnějších výsadeb a menší nebezpečí vandalismu, který je velkým problémem

5 současných záhonů. Vyhrazená zeleň má své místo především v zámeckých, hradních nebo botanických zahradách, kde se uplatňuje opět v podobě ornamentálního záhonu. Použití každoročně obnovovaných výsadeb v prostředí soukromé zahrady je oproti městskému prostředí odlišné. Už sama podstata účelu je zcela rozdílná. Zatímco v městském prostředí se snažíme zaujmout širokou veřejnost, v rodinné zahradě se plní požadavky jejich jednotlivých členů. Květinový záhon má oproti veřejnému prostředí jiný charakter. Oproti okrasné funkci zde nabývá na významu funkce květin k řezu (Zinnia elegans, Tagetes erecta aj.) a na sušení (Carthamus tinctorius, Helipterum roseum aj.). Každoročně obnovované výsadby květin v rodinné zahradě se uplatňují v záhonu, na skalkách a suchých zídkách (Lobularia maritima, Portulaca grandiflora aj.), jako dočasná náhrada trávníku (Tropaeolum majus, Eschscholtzia californica aj.) nebo solitery (Ricinus communis aj.).

6 Historická východiska pro každoročně obnovované záhony Používání květinových výsadeb a vůbec květin v běžném životě je známo, co člověk začal nabývat citového vnímání. Důkazy o jejich existenci sahají až do druhého tisíciletí před našim letopočtem (Machovec1983). Tento vztah je vždy přímo úměrný vzrůstající úrovni civilizace(machovec1983). V prvopočátku měly květiny význam čistě užitkový (Egypt), později nabyly na významu coby květiny kultovní či náboženské (Řecko,Řím,Středověk), při různých slavnostech, ale také ke zdobení obydlí. Když si květiny začaly dobývat své místo v běžném životě člověka, staly se motivem k zobrazování v mozaice, na stěnách, na látkách, či keramice, prostě na všech věcech, které člověka obklopovaly. Vznikla i potřeba člověka přetvářet přírodu k vlastní podobě. V určitých fázích (Baroko) dosáhl tento kult až neúnosných rozměrů a rozmařilosti, po němž došlo logicky k určitému vystřízlivění (Rokoko). Květiny a květinový záhon jsou neodmyslitelnou součástí zahrady renesance a baroka. Základním kamenem pro rozvoj zahrad této doby se staly společenské změny během středověku. S přibývajícím blahobytem občanů, zakládáním universit a vznikem botanických zahrad se v pozdním středověku těžiště kulturního života přesunulo do měst. Po středověkém asketismu byla následující období znovunastolením obliby květin v běžném životě člověka. (Machovec1983). Podle tehdejší filosofie byla zahrada považována za pozemský ráj, který si lidé chtějí užívat již na zemi. Počátek používání ornamentu ve spojení se zelení lze připisovat starým Řekům a po nich Římanům, kteří dávali trávníkům geometrické tvary (Fulín 1897). Pokud se bavíme o motivu ve spojení s květinami nelze opomenout vliv islámské kultury tzv.maurských zahrad, které květinový motiv tzv. filigránský uplatnily v mozaice. Arabové přinesli do Evropy lehkost a vzdušnost, která v těžkopádné Evropě dosud chyběla. Ornamentální záhon nabyl svého vrcholu v období baroka, ale jeho počátky spadají do období středověkých rajských zahrad. Květinový záhon se vyvíjel nejen podle období, ale i země původu. Každá země měla svá vlastní specifika, která nebyla dána jenom polohou, ale také dobou, kdy byl směr přijat. V období vrcholné italské renesance u nás vládl ještě středověk. Proto jsou ve svém důsledku uvedené poznatky vždy výsledkem podmínek území, ve kterém se směr projevil. Parter se plně rozvinul ve francouzském typu zahrady Renesance a Baroka. Prošel dlouhým vývojem v průběhu kterého se vyčlenilo několik typů parterů. Významným zastáncem parterů byl Claude Mollet, podle kterého byl parter podmínkou zahrady

7 (Martínek 2004). První z nich Parterre de broderie, je inspirován módními ornamenty tehdejší doby. Geomerické tvary byly nahrazeny tzv. rozvilínovým motivem, který imitoval výsadbou nízkých rostlin výšivku. Plochy mezi ornamenty byly pokryty prachem, žlutým pískem, drcenými mušlemi aj. Parterre de compartiment byl nejčastěji dělený na dvě symetrické části podle hlavní osy a zdobený vzorem ze stříhaného buxusu, trávníku, barevného písku a drtě, ale také květinami po obou stranách ploch. Parterre fleuriste, se využíval na pěstování květin různých druhů a výšek. Tyto záhony byly také lemovány zimostrázem. Cestičky, vysypané z písku, nebo travnaté, sledovaly jednoduchý vzor. Nejjednodušším typem parteru byl parterre á ĺangloise, tvořily ho velké travnaté plochy s jednoduchým vzorem při okraji. Pískové cesty oddělovaly úzké záhony nízkých květin, mírně skloněné k cestě a sledující obrys travnatých ploch. Podél tohoto parteru se obvykle v létě vystavovaly exotické stromy a keře v nádobách. Parterre de pieces coupé tvořily úzké záhonky skládané do geometrických vzorů. Čtvercové záhony byly protkány sítí cest, takže bylo možné drahocenné květiny obdivovat zblízka. Za vynálezce této formy záhonů je považován Jan Vredeman de Vries ( ), který publikoval mnoho děl, jež sloužily jako předlohy pro umění ornamentu. Jeho dílo o zahradním umění, se stalo směrodatné pro zahrady baroka (Kalusok 2004). Specifický vývoj zaznamenal letničkový záhon v Anglii. V období Viktoriánské zahrady byly vypracovány postupy vytváření systémů letničkových kobercových záhonů bedding systems, bedding out (Clayton-Payne et Elliot 1989). Jejich vnitřní členění se skládalo z izolovaných geometrických vzorů vytvářených množstvím nepříliš otužilých exotických rostlin a letniček. Řada autorů měla na záhon svůj specifický názor, například John Loudon preferoval monokulturní výsadby v kruhových záhonech, protože pokládal kruh za nejčistší geometrický tvar vhodný pro květinové záhony všech druhů(martínek 2004). V 90.letech 19.století se dostává v Evropě k vrcholu secese, která povýšila záhony na vrcholné umění (Machovec 1983). Ve snaze o nové neokoukané vzory se zašlo až za hranice vkusu. Období secese bylo ve znamení ornamentálních kobercových záhonů. Kobercové výsadby podle vzoru perských koberců nebyly výjimkou, proto je také květinová tvorba tohoto období označována za kýčovitou. Znázorňování slunečních hodin, znaků měst, erbů, nebo trojrozměrných nádob, váz a amfor bylo značně rozšířené. V záhonu vytvářely květiny ornamenty, jednak liniové a výplňové např. hvězdy, růžice nebo různé mnohoúhelníky. Do středu byla umísťována centrální rostlina, která byla dominantní, výrazná, někdy i na kmínku. Uplatňují se plastické ornamentální záhony, které v trávníkových plochách působily

8 jako plovoucí ostrovy. Herman von Pickler se zasloužil o tzv. pudinky, což byly navršené, oválné nebo kruhové záhony na obvodu ohraničené porcelánovými listy různých tvarů (Machovec 1983). Přestože květinový záhon byl v tomto období na svém vrcholu objevují se v 19.století první výsevy letničkových směsí. Byly součástí Robinsonovy přírodní zahrady, která byla vítanou revolucí v zahradní a krajinné tvorbě (Martínek 2004) a počátkem určitého vystřízlivění. Na počátku 20. století byl ornament prohlášen zločinem a pomalu, ale jistě se dostává do popředí výsadba z trvalek na úkor letniček. Významnými průkopníky byly Willliam Robinson, Gertrude Jeckyll, Margaret Fish nebo Willi Lang. Začíná se upřednostňovat květinová kompozice, která má navozovat atmosféru přírody. Gertrude Jeckyll (konec 19. a počátek 20.století) se proslavila navrhováním kombinovaných zjm. trvalkových záhonů, navrhovala však i záhony s převahou letniček. Rozvinula tzv. styl Cottage, ve kterém se uplatňovaly barevně velmi pestré záhony, později v jednotném barevném tónu (Vysloužilová 2004). Stejně jako mají svůj vývoj tvary květinových záhonů, má svůj dlouhý vývoj a typické znaky použitý sortiment květin. V raném období renesance, kdy se ornament uplatnil v tzv. Giardino segretto, se často používaly druhy léčivé, aromatické, ale i zelenina jako zelí, okrasné kapusty, pórky a saláty. Vrcholná renesance potom přináší do použití cibuloviny a hlíznaté rostliny. Charakteristickou květinou těchto období byl tulipán, ale i hyacint a Fritillaria. V Holandsku dosáhla obliba pěstování tulipánů takové míry, že se na počátku 17. století stal předmětem obchodních spekulací (Machovec 1983). Jednotlivá období měla typické znaky ve výběru květin. Zatímco v renesanci byly užívány tlumené barvy a menší květy, baroko vyznávalo květy těžké a nápadné. Určitého zlehčení ve výběru rostlin se dočkáváme až v období Rokoka, které se projevuje vzdušností a jasnými barvami (Kuťková 2003). Významný vliv mělo Rokoko na používání popínavých rostlin jako Ipomea sp., Lonicera caprifolium nebo Tropaeolum majus v květinových výsadbách (Kuťková 2003). Historická východiska v kontextu s květinovými záhony jsou hodné samostatné práce. Proto není v tomto krátkém výčtu možné zohlednit všechny historické vlivy, ale jen ty z mého pohledu stěžejní.

9 Rozdělení každoročně obnovovaných květinových záhonů Ke každoročně obnovovaným záhonům patří letničkové záhony, záhony z dvouletek, cibulovin a hlíznatých rostlin a zvláštní skupina rostlin vyžadující přes zimu přechovávání v bezmrazém prostředí. Pro každoročně obnovované výsadby se používají rostliny jednoleté, ale i vytrvalé, jejich definice je podstatou členění. Následující členění vychází z výše uvedených typů rozdělení květinových záhonů od Machovce, Wágnera a Kuťkové a je jakousi kompilací s přikloněním se k hledisku pěstitelských skupin a technologií pěstování. letničkové záhony dvouletkové záhony záhony z cibulovin a hlíznatých rostlin výsadby z rostlin vyžadující přes zimu přechovávání v bezmrazém prostředí LETNIČKOVÉ ZÁHONY jsou nejčastější podobou každoročně obnovovaných výsadeb ve veřejné zeleni, ale svůj prostor mají i ve vyhrazené nebo soukromé zeleni obytných a rodinných domů. Letničky jsou rostliny, které celý svůj vegetační cyklus prodělají během jednoho roku - letničky pravé, nebo jsou v domovině vytrvalé a pro jednoleté pěstování jsou každoročně množeny - letničky nepravé. Své místo si tato pěstitelská skupina obhájila díky působivému barevnému efektu zejména v masových výsadbách. Největší přednost vyplývá z možnosti každoroční obnovy kompozice výsadby, čímž je možné dosáhnout velké rozmanitosti. Čistota, jasnost barev a množství odstínů je jejich nespornou výhodou oproti trvalkám. Přestože letničky byly a jsou šlechtěny a pěstovány pro své výrazné působení v květu, mohou z nich být vytvářeny záhony využívající bohatého potenciálu všech jejich růstových a kompozičních vlastností (Kuťková 2004). V současné době je na trhu k dostání obrovská škála kultivarů a není tedy nutné soustředit se pouze na osvědčené druhy a sestavy. Přesto jsou nejpoužívanější druhy pravidelného kompaktního nebo kobercového vzrůstu. Kompaktního tvaru se snaží pěstitelé docílit nejen šlechtěním, ale i používáním retardačních přípravků k potlačení růstu např. u druhů Zinnia elegans, Callistephus chinensis, Rudbeckia hirta, Nicotiana alata a další. Podle růstových vlastností se letničky dělí na ty, které jsou vhodné na velkoplošné výsadby (Impatiens valeriana, Sanvitalia procumbens, Salvia coccinea aj.)

10 a oproti tomu ty, které se hodí na obruby a lemy (Ageratum houstonianum, Lobelia erinus, Lobularia maritima aj.). Stejně tak je důležité rozlišovat druhy s jemnou (Salvia coccinea, Brachycome iberidifolia) a hrubou strukturou (Ricinus communis). Je ovšem potřeba znát některé specifické vlastnosti jako zavírání květů za šera u některých druhů letniček (Eschscholtzia californica, Gazania rigens, Osteospermum ecklonis aj.). Při dobrých znalostech nároků na prostředí, výživu, výšku, barvu a dobu květu, můžeme z letniček vytvořit nádherné kompozice. V použití květinových záhonů je opomíjena celá řada zajímavých letniček ze skupiny zelenin, popínavých letniček či jednoletých trav. Právě zeleniny nabízejí celou řadu perspektivních druhů (Brassica oleracea var.acephala, Allium porrum, Foeniculum vulgare aj.). Protože hlavním nedostatkem letniček je dlouhá prázdnost záhonů, je vhodné je kombinovat s jinými pěstitelskými skupinami. Tento způsob nachází uplatnění hlavně v rodinné zahradě, v městském prostředí je jejich použití problematické z důvodu vysoké náročnosti, ale ne nemožné. Mimo tradiční sestavy letniček s cibulovinami nebo s dvouletkami je možné kombinovat letničky i s trvalkami a hlíznatými rostlinami, které výborně letničky doplňují zejména v obdobích kdy ještě nekvetou nebo už odkvétají. Tento způsob použití je specifikován dále. Předkládaná diplomová práce je zaměřena na letničkové záhony, proto je tento typ každoročně obnovovaného záhonu rozebírán do detailu. Ostatní skupiny jsou zmíněny hlavně z důvodu jejich vazby na letničky. Zakládání letničkových záhonů probíhá dvojím způsobem. První je tradiční způsob zakládání z předpěstované sadby. Druhou možností, ne příliš rozšířenou, ale perspektivní, je zakládání letničkových výsadeb z přímých výsevů. Tento způsob své místo nalézá zejména v přírodě blízkých společenstvech. Použití tohoto typu záhonů v městském prostředí má svou perspektivu zejména z důvodu nízkých nákladů na údržbu. Jeho použití je vhodné na extensivnějším typu výsadby, nikoliv na nejexponovanějších místech. Zde si ponechává své místo intenzivní typ výsadby.

11 Jak již bylo řečeno dělíme letničkové záhony na záhony z předpěstované sadby a záhony z přímých výsevů. Záhony z předpěstované sadby můžeme dále rozdělit na záhony monokulturní, záhony tvořené jednou pěstitelskou skupinou, nebo smíšené. Záhony z přímých výsevů dělíme na podzimní a jarní termín výsevu. záhony z předpěstované sadby, které se dělí na záhony tvořené jednou pěstitelskou skupinou, monokulturní, nebo smíšené. Protože vycházíme z předpokladu že se téměř vždy na záhonu kombinují různé odrůdy a kultivary letniček nazývám tento typ výsadby záhon tvořený jednou pěstitelskou skupinou. Pokud je záhon tvořen jedním druhem resp. kultivarem je nazýván monokulturním. o Monokulturní záhon Jak již bylo řečeno monokulturní záhon je tvořen jedním druhem resp. kultivarem květiny. V praxi se tento typ záhonu uplatňuje a má smysl při vnímání v dálkových pohledech, kde nejsme schopni registrovat jednotlivé detaily. Ve veřejné zeleni je tento typ záhonu často představován monokulturní výsadbou Viola x wittrockiana. Záhony tohoto typu působí klidně, staticky, někdy až fádně. Své opodstatnění nachází v prostředí velmi dynamickém s množstvím podnětů a vzruchů (Kuťková 2004). o Záhony tvořené jednou pěstitelskou skupinou mohou být podle vnitřního členění pravidelné, nepravidelné, nebo mohou být založeny na principu organizovaného chaosu - Základním typem pravidelného záhonu je kobercový ornamentální záhon. Z literárních pramenů je možné sledovat určitý posun v chápání a popisování kobercových záhonů. To se odvíjí od popularity daných výsadeb. Na přelomu 19. a 20. století když byly na vrcholu slávy, věnovala se danému tématu značná pozornost a záhony byly popisované jako skutečné klenoty: Kobercové záhony patří bezpochyby k nejkrásnějším ozdobám našich zahrad. Dodávají jim glanc, a to bez ohledu na to, či se jedná o zahradu velkou, a nebo malou, čtvercovou nebo obdelníkovou. Vždyť co může více zdobit, než dobře udržovaný kobercový záhon, který je ve svých barvách stálý po celý rok, zatím co jiné záhony podléhají po celou vegetaci neustálým změnám. Nikde nemůže zahradník tak rychle uplatnit svoji myšlenku a fantazii, jako při tvorbě kobercových záhonů. Nejkrásnější a nejefektivnější kobercové záhony jsou plastické a kopcově formované, kde sladěním různých kobercových rostlin lze dosáhnout

12 vynikajícího efektu, který si zaslouží náš obdiv. Je vhodné, když se do středu umístí větší exemplář palmy, která jakoby svými rozprostřenými listy chránila ostatní nižší rostliny (Horňák 1997). Dnes jsou specifickým typem výsadby každoročně obnovované, které charakterizuje pravidelný tvar a ornament tvořený určitými prvky. Tento ornament je vložený do pole záhonu a ohraničený lemem záhonu nebo bordúrou. Prvotně byly kobercové záhony vytvářeny téměř výlučně z nekvetoucích rostlin, nápadných svým listem a kvetoucí rostliny do nich vlastně nepatří. Vzhledem k naprosto vyrovnaným výškám, které dosahují jen několik málo cm, nemohou být běžně použity k vertikálnímu členění. Pokud je toto členění nezbytné, dosahuje se jej modelováním terénu. V některých případech může tato modelace dosáhnout značně komplikovaných tvarů Obr.1 Lázně Luhačovice (autor 2001) - vázy, mísy, květinové hodiny (viz.obr.1,2). Historicky patří tyto výtvory do období secese a lze je vidět i v současnosti. Tvar záhonu a jeho vnitřní členění odpovídá době, ve které kobercové záhony vznikají. Je to období druhé poloviny 19.století, které se kryje s obdobím secese v Evropě a kdy pohled na ornament a ornamentálnost byl dost osobitý. Ornament a dá se vztáhnout i na kobercový záhon, neměl jen doplňovat nějaký předmět našeho zájmu, ale sám měl být předmětem, který si zaslouží Obr.2 Rožnov pod Radhoštěm (autor 2001)

13 naši pozornost. Secesní dekorativní ornament byl výsledkem krajinného individualismu. Snahou autorů bylo, aby každé i to nejskromnější dílo, bylo výrazem svého tvůrce. Touha po originálnosti za každou cenu, až násilné hledání nového, nikdy neviděného, to nejednou svádělo secesní umělce k manýrismu, ke ztrátě míry, extravaganci nebývalého rozsahu (Lešinská 1976). Tvary záhonů vycházely z jednoduchých, pravidelných a plošných geometrických tvarů kruhu, polokruhu, elipsy, čtverce, obdélníku a jejich kombinováním vznikaly další od nich odvozené tvary hvězdice, ovály, šestiúhleníky. V případě, že se vytvářela větší květinová skupina složená z více záhonů, jednotlivé tvary se různě seskupovaly např. vytvářely se rozety, které byly označovány za nejkrásnější a nejvýhodnější květinové obrazy. Tvořil je kruh, obklopený elipsami, jejichž osy směřovaly do jednoho středu (Fulín 1891). Bezpochyby v současnosti působí výsadby tohoto typu značnou dávkou kýčovitosti, pokud nejsou použity v adekvátním prostředí, jakým je prostředí historických zahrad nebo lázeňských promenád. Na veřejných prostranstvích se již pomalu, ale jistě probojovávají i jiné typy výsadeb jednoduššího ornamentu, kde již nejsou striktně dodržovány složité geometrické obrazce ani Obr.3 Park Michalov v Přerově (autor 2004) striktně kompaktní druhy letniček. Příkladem mohou být výsadby v parku Michalov v Přerově, kde je jednoduchý ornament z Begonia semperflorens narušen volně rostoucí Salvia coccinea a dává výsadbě úplně jiný nádech (viz.obr.3) Pro ztvárnění ornamentálních výsadeb se užívají kompaktní druhy květin (kobercovky), nebo druhy u nichž dosahujeme nízkého pravidelného tvaru stříháním (Alternathera tenera, Iresine herbstii aj.). Do středu skupin se umisťují podle historických vzorů palmy a jiné dekorativní rostliny, které dávají záhonům výškový rozměr (Dracaena sp., Yucca sp., Agave sp., Chamaerops sp., Phoenix sp.- viz.obr.4). Květiny, ale nejsou jediným důležitým prvkem při navrhování výsadeb. Výsledek ovlivní i další kritéria:

14 půdorysné uspořádání záhonů a jejich vnitřní plošné členění, výškové uspořádání a jeho gradace, barevné uspořádání a v neposlední řadě časový sled vykvétání. Kobercový záhon patří bez diskuse mezi nejnákladnější způsoby monokulturních výsadeb z hlediska založení a údržby, z toho vyplývá jejich omezená možnost použití. Průměrné náklady na údržbu kobercového typu záhonu se pohybují přibližně kolem 1000Kč/m2. Porovnáním mohou být Obr.4 Lázně Luhačovice (autor 2001) jednotkové náklady na roční údržbu uvedené Ing. Šimkem v časopisu Zahrada Park Krajina 6 /2000, kde uvádí: roční náklady na údržbu záhonu letniček, cibulovin nebo hlíznatých na jednotku plochy jsou podle intenzitních tříd sestupně 996,40 korun; 890,20 korun a 330,20 korun. Tuto částku tvoří důkladná příprava stanoviště, výsadba velkého množství rostlin do složitých ornamentů a následně důsledná péče. Náročnost péče o kobercové záhony spočívá, mimo jiné, v zaštipování, zastřihávání a odstraňování odkvetlých částí. Z toho plynou vysoké nároky na kvalifikovanou pracovní sílu. O jak velký objem výsadeb se jedná můžeme uvést na příkladu lázeňského města Karlových Varů, kde je použit nejintenzivnější typ výsadby každoročně obnovované. Ing. Macešková uvádí v časopise Zahrada park krajina 3/2004 roční objem výsadeb: v intenzivně udržované lázeňské a obchodně-správní zóně se ročně vysadí na 120tisíc letniček a na 70 až 80 tisíc cibulovin jako krokusů, narcisů, tulipánů, a to je 2 až 3krát ročně obměňováno. Pro srovnání v jednom z modelových objektů na Václavském náměstí se ročně vysadí přibližně pouze 8 tisíc letniček a cibulovin. To je z finančního hlediska naprosto neporovnatelné. Pokud tedy shrneme všechna pro i proti je potřeba zvážit kde je použití kobercového záhonu adekvátní nebo finančně opodstatněné a kde nikoliv a pro některé plochy navrhnout alternativu méně náročných technologií.

15 - Záhony tvořené jednou pěstitelskou skupinou mohou být i nepravidelné. Květinové výsadby tohoto typu jsou zpravidla charakterizovány již celkovým nepravidelným obrysem záhonu. Také vnitřní členění bývá často nepravidelné. V ojedinělých případech může být toto vnitřní členění doplněno i geometrickými tvary. Takových způsobů úprav se však používá jen velmi zřídka, většinou při řešení tzv. abstraktních zahrad. Je ideálním řešením květinového záhonu ve veřejných parcích apod. - Záhony tvořené jednou pěstitelskou skupinou mohou být založeny na principu organizovaného chaosu Osazení každoročně obnovovaných záhonů nemusí být řešeno pouze jako pravidelné nebo nepravidelné střídání souvislých ploch letniček aj. Velmi dynamicky působí pravidelné nebo nepravidelné střídání jednotlivých taxonů nebo velmi malých ploch taxonů na záhonu. Podle zvoleného barevného působení jsou záhony velmi výrazné a mohou působit až chaoticky. Každopádně působí přirozenějším (přírodě bližším) dojmem než záhony tvořené velkými, různě barevnými a ostře od sebe oddělenými plochami (ornamentální záhon). Vytvoření takovýchto pestrých záhonů je založeno na organizovaném chaosu, jehož zvládnutí je podstatně náročnější než výsadba monokulturních nebo souvislých ploch. Zdánlivý chaos je důkladně propracován a často je založen na nepravidelném skrytém rytmu ve výsadbě. Předlohou těchto záhonů jsou staré anglické zahrady resp. přírodní společenstva (Kuťková 2004). Příkladem takového typu záhonu je návrh modelového objektu Václavského náměstí v Praze, kdy prozkoušení takového typu záhonu bylo součástí ateliérové práce. o smíšené záhony Technologicky se jedná o pěstování dvou odlišných kultur společně. Příkladem může být pěstování letniček, dvouletek, cibulovin nebo hlíznatých rostlin s trvalkami. Tyto kombinace sebou nesou jistá úskalí. Protože se pro každoročně obnovované výsadby květin stanoviště Obr.5 Fügnerovo náměstí v Praze (autor 2001)

16 připravuje každým rokem, je nutné aby tyto skupiny měly vyčleněný prostor a s trvalkami se neprolínaly. Naopak při kombinaci skupin jako dvouletky s cibulovinami tento problém nenastává, protože se záhon připravuje obdobně. Náročnost na údržbu a založení je odvislá od prostředí. Ve městě bude tato technologie náročnější než v rodinné zahradě. Příkladem použití kombinace letniček s trvalkami v městském prostředí může být výsadba na Fügnerově náměstí v Praze, kde obě tyto skupiny jsou uplatněny na jednom záhoně a jsou důkazem, že pokud je zajištěna kvalitní péče je tato kombinace možná i v městském prostředí (viz.obr.5). záhony z přímých výsevů jsou netradičním, ale velice perspektivním způsobem uplatnění letniček. Zkušenosti s přímými výsevy jsou jen velmi málo publikované, proto jsou tyto poznatky výňatkem z pokusů publikovaných Ing. Kuťkovou ve sborníku Management sídelní zeleně 2004 a vlastních výsevů. Zakládání letničkových záhonů metodou přímého výsevu ve veřejné zeleni není zcela běžné, ale ne nemožné. Jeho použití má svá úskalí, proto je uplatnění této technologie potřeba pečlivě zvážit a použít jen v adekvátním prostředí. Takovými jsou prostory, kde nevadí, že záhon nebude hned od začátku působit a po dobu až 7 týdnů zde bude jen zelená změť. Důvody takového omezení vyplynou z následujícího výčtu podmínek pro docílení úspěšného vzhledu záhonu zakládaného touto metodou. Nespornou výhodou tohoto způsobu pěstování letničkových záhonů jsou nízké požadavky na péči o záhony, odpadá okopávka spojená s nakypřováním, včetně zrušení záhonu a samozřejmě odpadá vysoký počáteční vklad do předpěstované sadby a celkové nižší pořizovací náklady i náklady na údržbu (Kuťková 2004). Přesto je technologie přímého výsevu náročná zejména na sestavení směsi a výsevního množství, tedy na odbornost sestavovatele. Pro docílení kvalitního výsledku je nezbytná perfektní znalost růstových a vzhledových vlastností květin. Při sestavování směsí bereme ohled na barevné kombinace a časový sled vykvétání stejně jako u tradičních květinových záhonů. Pestrý vzhled záhonu se ovšem docílí daleko snadněji. Principy sestavování výsevních směsí shrnuje Ing. Kuťková v několika bodech: stanovení barevnosti záhonu, stanovení výškového působení záhonu a časové působení záhonu (krátkodobé jednodušší na namíchání směsi; celoroční náročnější na namíchání směsi), vhodný výběr taxonů a jejich procentuální zastoupení ve směsi. Pro sestavení dlouhodobě působící směsi musí obsahovat určitý poměr letniček s rychlým nástupem do kvetení

17 (Ammi majus, Centaurea cyanus aj.), které začnou kvést již po šesti týdnech od výsevu, a druhy s pomalým nástupem do kvetení (Nicotiana alata, Cosmos bipinnatus aj.), které působí ve směsi až do zámrazu a začínají nakvétat až po dvanáct týdnech od výsevu. Příklad použití různých typů směsí je v kapitole Výsledky jarní a podzimní výsev. Míchání výsevních směsí vychází z HTS jednotlivých druhů květin. Stanovení výsevného množství podle gramáže by mohlo být zavádějící z důvodu různé velikosti semen a tedy i různé váhy. Podle procentuálního zastoupení stanovíme poměr jednotlivých druhů ve směsi podle již zmíněných kritérií a počet semen na 1m2. Přičemž musíme počítat s 50% úhynem v důsledku špatné klíčivosti. Ing. Kuťková uvádí jako doporučené množství kolem ks/m2. Výběr rostlin pro přímé výsevy je zaměřen do skupiny letniček pravých (s kulovým kořenem), dále druhy, které mají krátký životní cyklus, druhy s vysokou produkcí semen s dostupným cenově přijatelným osivem, druhy okrasné květem, plodem, listem či listeny a druhy s rozdílnou délkou působení v kompozici. Řada z nich se rozšiřuje samovýsevem (Eschscholtzia californica, Hordeum jubatum aj.), což působí problémy při odstraňování semen z půdy. K tomu je potřeba použít chemii (Basamid granulát) (viz. Tab.1 ) V ideálním případě správnou volbou druhů, výsevního množství a údržby se nemusí doplňovat zašlé rostliny, protože je nahradí rostliny zbylé. V případě opačném kdy je výsev hustý, je nutno provádět jednocení a včas odstranit nežádoucí rostliny (plevele), které by mohly cílové květiny potlačit. Stejně jako má tato technologie celou řadu výhod, má také celou řadu nevýhod, které se jen velmi těžko ovlivňují. Nevýhody přímých výsevů shrnuje Ing. Kuťková do několika bodů: nejistota výsledku (klíčivost osiva, vliv povětrnostních podmínek, nezkušenost projektanta, realizátora či osob zajišťujících péči), poměrně dlouhá doba záhonu bez květu (min. 6-8 týdnů od výsevu), omezené působení záhonu v kompozici (při špatné skladbě sortimentu), vyšší spotřeba osiva v porovnání se záhony z předpěstované sadby, vysoké nároky na odbornou znalost a manuální práci v ranné fázi péče o záhon. Agrotechnický termín jarních výsevů je v dubnu až ½ května. Pozdější výsevy sebou přináší určitá rizika: nedostatek vláhy pro vyklíčení osiva, dlouhodobé a nerovnoměrné klíčení semen, celkově nižší dosažená výška záhonu. Kromě jarního termínu je ale možný i v podzimní termín (Salvia horminum, Iberis umbellata, Eschscholtzia californica) koncem října až začátkem listopadu. Výhodou tohoto termínu je brzký start

18 do vegetace způsobený dostatkem vláhy v půdě (Kuťková 2004). Výsevy v tomto datu jsou jen velmi málo prozkoušené a získání praktických poznatků z uplatnění popsané technologie je jedním z cílu této diplomové práce. Průměrné náklady na založení záhonu metodou přímého výsevu jsou oproti výsadbě nižší, jak uvádí Ing. Kuťková ve sborníku Management zeleně 2004, přibližně 100kč na jeden m2 (liší se podle výchozího stavu stanoviště) a 150kč na údržbu. Příkladem technologie zakládání metodou přímého výsevu může být způsob zakládání záhonů na pozemku ZF MZLU v Lednici Tab. 1 TECHNOLOGIE ZALOŽENÍ ZÁHONU METODOU PŘÍMÉHO VÝSEVU V LEDNICI položka pracovní operace m.j. cena Kč počet mj celekm Kč obdělání půdy oráním(90%) m 2 1,50 0,9 1, obdělání půdy rytím (10%) m 2 11,30 0,1 1, obdělání půdy smykováním (90%) m 2 0,55 0,9 0, obděláním půdy nakopáním (10%) m 2 7,30 0,1 0, chemické odplevelení půdy před m 2 0,60 1 0,60 založením záhonu granulátem naširoko zapravení granulátu do hloubky 20 cm m 2 0,85 1 0,85 rotavátorováním obdělání půdy hrabáním m 2 1,50 1 1, obděláním půdy válením m 2 0,30 1 0,30 rozprostření folie na záhon hod. 150,00 0,08 25,00 materiál Basamid granulát (20g/m 2 ) kg 225,00 0,04 9,00 materiál Pe folie kg 60,00 0,25 15,00 odstranění folie ze záhonu hod. 150,00 0,08 25, hnojení půdy umělým hnojivem na široko t 3010,00 0,0005 1,50 materiál hnojivo NPK (30g/m 2 ) kg 13,00 0,03 0, obdělání půdy kultivátorováním m 2 0,60 1 0, odstranění přerostlého drnu m 2,75 1 2, obdělání půdy hrabáním m 2 1,50 1 1, založení záhonu výsevem na široko m 2 9,60 1 9,60 materiál květinová směs osiv m 2 11, ,42 CELKEM 108,71

19 OSTATNÍ KAŽDOROČNĚ OBNOVOVANÉ ZÁHONY Přestože je diplomová práce zaměřena na letničkové záhony, je potřeba zmínit jako kategorii každoročně obnovovaných záhonů i záhony dvouletek, záhony z cibulovin a hlíznatých rostlin a výsadby z rostlin vyžadující přes zimu přechovávání v bezmrazém prostředí DVOULETKOVÉ ZÁHONY Dvouletky jsou rostliny, které svůj životní cyklus mají rozdělen do dvou vegetačních období. Během první sezóny vytvářejí vegetativní orgány, v druhém pak kvetou, vytvářejí semena a odumírají. Jedná se o dvouletky pravé např. Alcea rosea, Campanula media, nebo rostliny v domovině vytrvalé, které dosahují nejlepší kondice v druhém roce svého života a nazývají se dvouletky nepravé (Bellis perennis, Viola x wittrockiana, Coleus x blumei aj.) Z estetického hlediska je tato skupina srovnatelná s letničkami a významně ji doplňuje v jarním a některé druhy i v podzimním období. Z tohoto pohledu jsou dvouletky velmi vítaným rozšířením sortimentu květin pro každoročně obnovované výsadby. Dvouletky se uplatňují v záhonech tvořených jednou pěstitelskou skupinou často v monokulturních výsadbách např. záhon z Viola x wittrockiana, nebo jako smíšené výsadby s jinými pěstitelskými skupinami. Brzy kvetoucí dvouletky jako Viola x wittrockiana, Myosotis sylvatica aj. předsazujeme letničkám. Pro kombinaci s trvalkami jsou vhodnější druhy později kvetoucí jako Cheiranthus cheiri, Bellis perennis nebo Dianthus barbatus, které jsou po odkvětu dekorativní listem. Obr.6 - Český Krumlov (autor 2005) Tato kombinace se příliš neužívá i když je možná. V neposlední řadě lze dvouleté rostliny kombinovat s cibulovinami. Pěknou kombinací je sestava rodu Tulipa sp. s Myosotis sylvatica a Viola x wittrockiana (viz Obr.6)

20 ZÁHONY Z CIBULOVIN A HLÍZNATÝCH ROSTLIN Cibuloviny a hlíznaté rostliny se vyznačují specifickými zásobními orgány, pomocí nichž přečkávají nepříznivá období. Cibuloviny v podobě cibule, hlíznaté rostliny pak v podobě hlízy. Během životního cyklu střídají období růstu s obdobím vegetačního klidu. Možnosti uplatnění cibulovin a hlíznatých rostlin jsou přímo odvislé od nároků jednotlivých druhů na vyndávání cibulí či hlíz z půdy. Například rod Tulipa každoročně, oproti rodu Narcissus, který se vyndavá z půdy jednou za tři až pět let. Vzhledem k tomu, že se výsadby cibulovin a hlíznatých rostlin uskutečňují v podobě vyspělých zásobních orgánů, je jejich nástup do vegetace zpravidla jednotný a jednotný je také jejich nástup do kvetení (Machovec 1983). Naproti tomu mají podle jednotlivých rodů a druhů značně rozdílnou dobu vykvétání. Proto jejich uplatnění v soudobě vykvétajících záhonech je potřeba věnovat náležitou pozornost. Například ani tulipány z různých zahradnických skupin nevykvétají současně (Machovec 1983). Protože jsou jednotné i ve výškové a barevné vyrovnanosti, je jejich použitelnost v mnoha směrech obdobná jako u letniček. Rozdíl je v časnějším načasování kvetení, ke kterému se dostáváme i rychlením, nebo přirychlováním rostlin. Pro opakované kvetení těchto rostlin je potřeba regenerace na zásobních plochách. Tím se tato skupina rostlin stává daleko více nákladnou. Proto se uplatňují jen na frekventovaných a význačných místech, Obr.7 Náměstí míru v Praze (autor 2004) nebo na místech na která se snažíme upozornit a cíleně sem pozorovatele nasměrovat. Dbát bychom měli také na to, že většina cibulovin i některé hlíznaté rostliny po odkvětu zatahují, proto musíme počítat s náhradní výsadbou. Někdy, ale může být i po odkvetení listoví okrasným prvkem viz. Obr.7. Sortiment rostlin cibulnatých a hlíznatých k použití ve výsadbách městského typu je značně omezený. Cibuloviny a hlíznaté rostliny se používají samostatně (Tulipa sp., Dahlia pinnata, Begonia x tuberhybrida), nebo se kombinují s jinými pěstitelskými skupinami, či

21 navzájem. Cibuloviny zaplňují záhony v době časného jara a kombinují se výborně s dvouletkami v době, kdy se letničky neuplatní (viz. dvouletkové záhony) Hlíznaté rostliny se oproti předchozím kombinují s letničkami v období od léta až do podzimu. S trvalkami se nejlépe uplatňují druhy, které se každoročně nevyndávají z půdy jako rod Narcissus nebo celá řada drobných cibulovin. Ve veřejné zeleni se uplatňují nejčastěji každoročně vyndavané rody Tulipa, Narcissus, Begonia, Dahlia, Canna aj. VÝSADBY Z ROSTLIN VYŽADUJÍCÍ PŘES ZIMU PŘECHOVÁVÁNÍ V BEZMRAZÉM PROSTŘEDÍ Mimo výše uvedené členění na záhony letničkové, dvouletkové a záhony z cibulovin a hlíznatých rostlin je potřeba vyčlenit skupinu rostlin, která nepatří do žádné ze zmíněných kategorií, přesto je ale jejich neodmyslitelnou součástí. Tvoří ji velmi rozsáhlá skupina nemrazuvzdorných rostlin pěstovaných pro potřeby každoročně obnovovaných venkovních výsadeb. Z hlediska použití jsou srovnatelné s rostlinami jednoletými. Tyto rostliny jsou významným doplňkem sortimentu rostlin k ornamentálním výsadbám jako dominanty záhonů (viz.obr. 4) v zámeckých zahradách (rod Agave, Phoenix ), nebo jako solitery v podobě stromkových fuchsií, hořcových stromků apod. Rostliny jsou umístěny v nádobách na povrchu nebo zapuštěny do záhonu a na zimu jsou přemístěny do bezmrazého prostředí (chladné zimní zahrady, skleníky, chodby apod.). Dnes, rostliny vyžadující přes zimu přechování v bezmrazém prostředí, získaly na oblibě ve spojení s vegetačními nádobami a významně obohatily sortiment rostlin k sezónním výsadbám.

22 3.2. SROVNÁNÍ STÁVAJÍCÍCH VÝSADEB S VÝSADBAMI POSLEDNÍ TŘETINY 20.STOLETÍ V poslední třetině 20.století se květinové výsadby uplatňují ve veřejné zeleni jen na zvlášť významných plochách před budovami, u pomníků, pavilonů, vodotrysků nebo ve veřejných parcích. Sláva květinových výsadeb pohasla nejen co do nápaditosti v tvarech, ale i v použití sortimentu květin. Záhony byly uniformní s podobným vnitřním členěním, se stále se opakující barevnou kombinací křiklavě červené Salvia splendens a oranžové Tagetes patula. Největšího rozmachu dosahovaly jednoleté sezónní výsadby, kombinace s jinými pěstitelskými skupinami nebyly obvyklé. Snad jen dvouletka Viola x witrockiana byla oblíbeným jarním aspektem. Dnes se již naštěstí upouští od barevně nepříjemných kombinací minulých let (Tagetes patula, Salvia splendens, Chlorophytum comosum). V současnosti trend uplatňování květin ve veřejné zeleni pomalu začíná směřovat ke komponování přírodě blízkých záhonů. Tomu nejlépe vyhovují květiny ze skupiny letniček z přímých výsevů nebo trvalek s divokým charakterem růstu. Šlechtěním, anebo znovu nalezením dávno zapomenutých odrůd letniček se dostáváme od kompaktních druhů letniček k jemným rozevlátým, které dodají záhonu vzdušnost a odlehčení. Velkou předností přírodě blízkého záhonu je minimální náročnost na péči a údržbu. Malá ekonomická náročnost je v dnešní době velmi důležitý aspekt. Květinový záhon se ubírá k co největší minimalizaci péče, tedy k výsadbám extenzivním. Trendem je také vytváření smíšených záhonů různých pěstitelských skupin např. kombinaci letniček s trvalkami, botanickými cibulovinami, což bylo ke konci 20.století nemyslitelné. Místo uplatnění letničkových záhonů je v porovnání s minulým stoletím obdobné. Jak již bylo zmíněno, významně je pozměněna možnost výběru sortimentu květin, který se výrazně obohatil o širokou škálu kultivarů. Upouští se od ornamentálních typů záhonů ve prospěch jednodušších vzorů, vyjma historických parků a lázeňských areálů.

23 3.3. VYHODNOCENÍ STÁVAJÍCÍHO ZPŮSOBU POUŽITÍ LETNIČEK NA ZÁHONECH Každoročně obnovované výsadby květin nacházejí uplatnění ve veřejné, vyhrazené nebo soukromé zeleni. Charakter se odvíjí od prostředí, které může být nejen městské, ale i venkovské. Každá kategorie má svá specifika z nichž vychází rozdílné možnosti v použití. Ty byly již zmíněny v předcházející stati. Směry v rozvoji každoročně obnovovaných záhonů výstižně charakterizuje Ing. Kuťková ve sborníku Management sídelní zeleně 2004 ve třech bodech: - využití sortimentní nabídky letniček v plné míře (novinky, zapojení jiných pěstitelských skupin do záhonů např. zeleniny, okrasné trávy, popínavé letničky), - změna kompozičního schématu letničkových záhonů, - využití všech technologií zakládání letničkových záhonů. Současné trendy v používání květin napodobují svým kompozičním ztvárněním Cottage garden. Jsou plné barev, živosti a vzruchu (Kuťková 2004), přesto Ornamentální záhon přežil až do současné doby ve vazbě na historické objekty. Protože se jedná o velmi náročný a nákladný typ květinového záhonu, uplatňuje se v současnosti především v historických zahradách, i když ne v takové míře jako dříve. Přesto je ale neodmyslitelnou součástí při navození iluze tehdejší doby. Dále nalézá své místo v lázeňských celcích a v menší míře pak ve městech na exponovaných plochách jako jsou náměstí, pěší zóny aj., kde finanční náklady na založení a údržbu mají své opodstatnění. Obecně lze tedy říci, že se v současné době uplatňují květinové výsadby ve formě monokulturních záhonů, záhonů tvořených jednou pěstitelskou skupinou nebo ve formě smíšených záhonů tvořených více pěstitelskými skupinami. Solitery, náhrady trávníku, skalky a suché zídky, řez a sušení květin jsou dalšími způsoby uplatnění květinových výsadeb v současnosti, těch se ale téma diplomové práce netýká. Mimo tradiční formy květinových výsadeb, je tu snaha, jak již bylo zmíněno, o prosazení přírodě blízkých forem záhonů. Záhony letniček nevnášejí do kompozice jenom barvu. Je potřeba začít využívat více textury, struktury nebo vybarvení listů, lodyh apod. Cílem nemají být křiklavé tóny, ale harmonie. Velice perspektivním typem je letničkový záhon založený metodou přímého výsevu, ale tento způsob je však zatím okrajovou záležitostí. Stále ještě není dostatečně rozšířen v podvědomí laické i odborné veřejnosti.

24 Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi chybí České republice vyšší míra použití každoročně obnovovaných výsadeb, tak aby květiny doprovázely člověka na každém kroku. Příkladem takového uplatnění může být Francie, kde dokážou použít květiny téměř kdekoliv. Dalo by se říci, že jsou schopni osadit každý příkop. Tato bohatost sebou nese samozřejmě leckdy nádech kýčovitosti. Nám se může zdát neuvěřitelné setkání s osázeným kruhovým objezdem (viz.obr.65,69 - příloha 2) na periferii malého města, nebo mobilními nádobami osázenými letničkami u vjezdu na dálnici. Osobně mě fascinovaly nejvíce, dlouhé středové pásy komunikací při vjezdu do Paříže, celé osázené letničkami, což především s ohledem na náročnost údržby se zdá nepochopitelné. Mnohé pak vysvětlují dopravní značky upozorňující na pravidelné spouštění závlah kolem půlnoci. Množství není ukazatelem, proto se náročnost a náklady těžko srovnávají. Jisté je, že kvalitní údržba zeleně je dlouhý běh o čas i peníze. Stále více je možné soustředit se ve veřejné zeleni na celosezónní zaplnění záhonů. Jarní i podzimní aspekt začíná být stejně důležitý, jako hlavní období. Kromě tradičních výsadeb Viola x wittrockiana se objevují první vlaštovky zajímavých kombinací. Nádhernými příklady použití cibulovin a dvouletek v jarním aspektu jsou záběry z Holandska (viz.obr příloha 2).

25 4. MATERIÁL A METODY Každoročně obnovované květinové záhony jsou zakládány metodou přímého výsevu nebo předpěstované sadby. Cílem diplomové práce je zaměřit se na obě tyto metody a vyzkoušet je na modelových objektech. První z nich je zakládání každoročně obnovovaných záhonů metodou přímého výsevu 4.1. PŘÍMÝ VÝSEV Metoda zakládání letničkových záhonů byla hodnocena dvojím způsobem, z jarního a podzimního výsevu. Cílem jarního výsevu je prozkoumat kvalitu směsí letniček pro přímé výsevy běžně dostupných na trhu JARNÍ VÝSEV Součástí výsevu byly všechny na trhu běžně dostupné směsi letniček určené pro přímý výsev. V průběhu vegetace byly zkoumány a zapisovány znaky jako věrohodnost obsahu uvedeného na obalu vůči skutečnosti, doba začátku a kulminace kvetení, délka efektivnosti směsí apod. Cílem je hodnocení směsí stupňovým systémem od nejlepšího po nejhorší, s označením nejlepší směsi a s odůvodněním těchto tvrzení. Závěrem bude shrnutí některých doporučení, která vyplynula z průběhu zkoumání tj. doporučení pro sestavování ideální směsi, jejíž parametry budou předem stanoveny. Jinak řečeno, které druhy letniček jsou vhodné a které méně z důvodu poléhavosti, krátkého efektu, expansivnosti apod. HODNOCENÍ: Věrohodnost obsahu : Ano/ Ne Doba začátku a kulminace kvetení : datum (období) Délka působení směsi: krátkodobé/ dlouhodobé Kvalitativní znaky směsi: poléhavost, expansivnost, dominantní, pasivní Celkové zhodnocení směsi: A až D ( přičemž A! je považováno za nejlepší směs) PODZIMNÍ VÝSEV Cílem pokusu je ověření klíčivosti letniček z podzimního výsevu. Pokud si otevřeme jakoukoliv knihu o letničkách najdeme zde max. pět doporučených druhů pro podzimní výsev. Proto by mělo být přínosem rozšíření tohoto sortimentu o další vhodné druhy. Vyhodnocení ukáže, které druhy z podzimního výsevu vyklíčí a které nikoliv. Tím lze

26 rozšířit tak sortiment druhů vhodných pro výsev v podzimním období. Na základě předchozích poznatků z letního výsevu byly vytvořeny dvě směsi letniček. Z druhů o kterých z literatury víme, že vyklíčí nebo z druhů, které pravděpodobně vyklíčí. HODNOCENÍ: vyklíčil/ nevyklíčil (%,ks) 4.2 VÝSADBA Součástí této práce je i názorná aplikace současných trendů v navrhování letničkových záhonů. Hodnocení se provede na modelových objektech, na nichž jsou prezentovány možnosti každoročně obnovovaných záhonů v současnosti. Jsou uvedeny příklady ornamentálního, nepravidelného a výstavního záhonu. Záměrem, je vést návrhy letničkových záhonů směrem od ornamentálních k přírodě bližším druhům výsadeb, poukázat na málo používané druhy které jsou jemnější, rozevlátější a přírodě bližší. Snaha vést výsadby od kompaktních nízkých k vyšším pohledově výraznějším, se zaměřením na aplikace nových druhů letniček v nestandardních sestavách. V neposlední řadě je třeba se zabývat alternativou přímých výsevů v městském prostředí. MODELOVÉ OBJEKTY: Modelové objekty byly vybrány k prezentaci různých typů květinových záhonů každoročně obnovovaných. Jsou jimi : - Centrální záhon na Václavském náměstí v Praze 1 Ukazuje nové trendy v ornamentálních výsadbách. - Květinový záhon v parku Michalov v Přerově Jedná se o kobercový typ záhonu. Ukázka toho, že i v současnosti je stále poptávka po specifických výsadbách jako je např. vykreslení textu nebo znaku města z květin. - Řešení květinového parteru výstavního areálu Flóry Olomouc Parter je klasickým příkladem výstavního typu záhonu.

27 5. VÝSLEDKY PRÁCE Praktická část diplomové práce je zaměřena především na porovnání dvou typů letničkových záhonů, a to z přímého výsevu a předpěstované sadby na vybraných modelových objektech. 5.1 PŘÍMÝ VÝSEV Metoda zakládání letničkových záhonů byla hodnocena dvojím způsobem, z jarního a podzimního výsevu. Charakteristika území, kde pokus probíhal je důležitý faktor pro hodnocení dosažených výsledků CHAREKTERISTIKA POKUSNÉ PLOCHY Lokalizace : obec Srbín ( jihovýchodně od Prahy ) Stanoviště: extrémní, teplá suchá oblast půda: kyselá bazická, chudá, hlinito písčitá klima: mírně teplé, ovlivněné - mrazová kotlina průměrná roč.t.: 9,4 C průměrný roční úhrn srážek : 521mm nadmořská výška: 450 m.n.m JARNÍ VÝSEV Postup řešení Jednotlivé skupiny byly vysety do 12 čtverců o rozměrech 1x1m (viz. schéma 1). Rozestupy mezi čtverci činily 0,3m. Celkový rozměr pokusné plochy byl tedy 2,3 x 7,5m (17,25 m2). Pokusné směsi jsou výrobkem firem Seva flora, Veleliby, Nohel Garden, Semo Smržice, Johnsons, Sperli(holandská). Jednalo se o směsi letniček nízkých, vysokých, k řezu, směsi barevných, lučních. Dvě směsi byly vytvořené jako vlastní pokus. Směsi luční Johnsons a holandská Sperli byly vysety mimo tuto plochu na záhony o rozměrech 2x1m (4m2 viz.plánek). Při stanovení průměrné dávky osiva 1g/m2 a s přihlédnutím na extremitu prostředí se dávka osiva na 1 čtverec pohybovala od 0,9g do 4,5g. DATUM REALIZACE : Příprava záhonů dokončena : Výsev: ( rozhozem na široko) čtverce ( rozhozem na široko ) luční (Johnson, Sperli) obdelníky

28 Schéma 1 - POKUSNÁ PLOCHA rozdělení záhonů; číslo pod kterým bude směs hodnocena (uvedena v tabulkách ) Složení směsí uvedené a skutečné viz.tab1, Obr.8 pokusná plocha (autor 2005) Jelikož je pokus zaměřen na sledování sortimentu letniček a hodnocení směsí, nebyla technologie založení zahrnuta do této části práce. Příprava stanoviště probíhala zjednodušeným způsobem, který lze vyjádřit jednoduchým schématem: Schéma 2 - ČASOVÝ SLED PRACÍ PŘÍPRAVNÁ FÁZE DOKONČOVACÍ PÉČE UDRŽOVACÍ PÉČE III. - IV IV. V. - VI. VII. - X. X. příprava stanoviště výsev ošetřování období bez údržby likvidace porostu - Obdělání půdy rytím - dodatkové zavlažování 2x - Obdělání půdy kultivátorováním - vyjednocení plevele 3x - Obdělání půdy hrabáním Uvedená technologie není ideální, vychází z možností běžně dostupných pro každého. Bylo studováno chování směsi za podmínek dostupných pro zahrádkáře, protože právě pro tuto skupinu jsou vytvořeny a směrovány. Lokalita je velmi suchá, s chudým půdním horizontem, velmi podobná extrémům městského prostředí.

29 Tab. 2 - SEZNAM SMĚSÍ: složení uvedené na obalu osiva Nohel Garden 7. Směs letniček barevných 4,5g 2% Ageratum 3% Lavatera 40-60cm 5% Amaranthus 10% Linum 10% Callistephus 5% Limonium 10% Calendula 1% Lobelia 6% Centaurea 5% Leucanthemum 3% Celosia 5% Malope 2% Eschscholtzia 8% Nigella 5% Gypsophilla 2% Papaver 2% Helianthus 5% Tropaeoloum 8% Iberis 3% Zinnia 12. Směs letniček nízkých 0,9g 1.Směs letniček polovysokých 0,9g 10% Calendula 30cm 15% Calendula 30-40cm 10% Tropaeolum 12% Linum 8% Dorotheantus 10% Zinnia 8% Nigella 5% Celosia 5% Convolvulus 5% Coreopsis 5% Godetia 5% Nigella 4% Alyssum 4. Směs letniček lučních 0,6g podíl neuveden 40cm neuveden zdroj Seva - Flora 10. Směs letniček lučních 2g 11.Směs letniček nízkých 1g podíl neuveden podíl neuveden Semena Veleliby 6.Směs letniček nízkých 1,5g 8. Směs letniček vysokých 3g podíl neuveden 25-30cm podíl neuveden cm SEMO - Smržice 2. Směs letniček řezu 1g 5. směs letniček nízkých 3g 10% Mirabilis cm 3% Ageratum 30cm 12% Centaurea 9% Alyssum 9% Clarkia 9% Convolvulus 12% Cosmos 5% Centaurea 9% Gypsophilla 1% Dahlia 10% Chrysanthemum 1% Dimophorteca 10% Lavatera 8% Eschscholtzia 8% Helianthus 5% Godetia 6% Calendula 10% Cheiranthus 9% Zinnia 9% Linum 8% Nigella 5% Dianthus chin. 6% Consolida 9% Calendula Vlastní směsi 3. Směs letniček vlastních 5g 9. Směs letniček vlastních 6g 30% Calendula officinalis 100cm 5% Helianthus annus 120cm 10% Linum grandiflorum 15% Směs trav k sušení 30% Carthamus tinctorius 30% Eschscholtzia californica 30% Nigella damascena 30% Nigella orientalis 20% Papaver somniferum Sperli Samen Johnsons 13. Směs letniček ohrožených 1g 14. Směs letniček lučních 1g podíl neuveden druhů podíl neuveden (Wild flowers)

30 Výsledek řešení Průběh a kvalita kvetení a růstu směsí byla silně ovlivněna počasím, které nebylo v roce 2005 úplně bezproblémové. Jaro bylo výrazně suché bez srážek, proto musel být vyrovnán vláhový deficit dodatkovým zavlažováním. V průběhu července byla řada prudkých lijáků, které způsobily polehnutí květin a celkové snížení kvality směsí. Doba kulminace kvetení byla od 2/2 července do konce září (viz.tab.4). Za neefektivní považuji záhony po 30.9., kdy více jak dvě třetiny záhonů odkvetly. Doba kvetení byla silně ovlivněna extrémně suchým prostředím, které je dáno polohou i výrazně suchým jarem. Tu bychom mohli ovlivnit dodatkovým zavlažováním. Domnívám se ale, že tato technologie má právě výhodu v nenáročnosti na péči, proto, kromě nutného jarního zásahu, byly směsi ponechány svému vývoji. Detailní výsledky pokusu jsou zachyceny v tabulkách 2,3,4,5,6,7,8. Prvním hodnocením, kterému byly směsi podrobeny bylo, zkoumání souladu skutečného obsahu s vyobrazením a deklarovaným složením (viz.tab.1,2). Velice překvapivou se může zdát nevěrohodnost nabízeného obsahu sáčků s osivem ve srovnání se skutečností. Pro laika je toto asi nepostřehnutelné, ale často chybí na sáčku složení, vyobrazení na obalu je čistě ilustrativní, skutečnému obsahu neodpovídá a pokud je již obsah uveden, se skutečností se vůbec neshoduje. Právnickou mluvou se tomu zřejmě říká klamání spotřebitele. Když tedy opustíme tuto obchodní rovinu a zaměříme se na vlastní hodnocení směsi, je nejlépe hodnocenou směsí záhon č. 7 směs barevných letniček od firmy Nohel Garden (viz.tab.3). Jednotlivé barvy byly smíchány a vysety na jeden záhon. Firma Nohel Garden by zřejmě při komplexním hodnocení nedostala medaili, protože při vysetí jednotlivých barev zvlášť, by se zcela určitě projevily stejné problémy jako u ostatních směsí. Tedy krátkodobé kvetení, převálcování jinými druhy apod. Důvody proč byla směs hodnocena jako nejlepší jsou : 1. dlouhodobé kvetení (první začala kvést konec června až začátek září) 2. jemná textura (přírodě blízký vzhled), přesto nepoléhaly 3. bohaté druhové složení Z toho lze odvodit základní požadavky pro sestavení ideální směsi, které vyplynuly z provedených pokusů. Jsou jimi tři kritéria, a to dlouhodobé kvetení, kompaktní tvar směsi (nepoléhavost) a estetické působení. Přesto může směs dosáhnout plného hodnocení, i když je krátkodobě kvetoucí, pokud je komponovaná pro krátkodobý efekt

31 (viz.tab.5). Takovou směsí je např. směs č.5 a č.8, kdy najednou vykvetl celý záhon, efekt byl tedy krátkodobý, ale za to velice působivý. Celkově lze shrnout potíže s jednotlivými směsmi takto (viz.tab.6): krátkodobý efekt, nezapojení směsi, expansivnost některých druhů které převálcují ostatní (Papaver somniferum), poléhavost, špatná volba apod. Tab. 3 - SEZNAM SMĚSÍ: skutečné složení Nohel Garden 7. Směs letniček barevných 100% zapojen 1. Směs letniček polovysokých 100% zapojen 80-90cm 5% Ammi majus 70-80cm 5% Agrostemma githago 5% Alcea rosea 20% Centaurea cyanus 5% Agrostemma githago 30% Gilia capitata 5% Coreopsis basalis 5% Linum grandiflorum 30% Centaurea cyanus 10% Linaria rediviva 20% Iberis umbellata 20% Nemophilla menziesii 20% Godetia grandiflora 10% Papaver rhoeas 10% Papaver rhoeas 12. Směs letniček nízkých 60% zapojen 4. Směs letniček lučních 80% zapojen 20% Calendula officinalis 40cm 10% Centaurea cyanus 40cm 20% Iberis umbellata 10% Cosmos sulphureus 20% Linaria rediviva 5% Nigella damascena 20% Nigella damascena 5% Malva sp. 20% Tropaeolum majus 70% Papaver somniferum neuveden zdroj Seva - Flora 10. Směs letniček lučních 90% zapojen 11.Směs letniček nízkých 40% zapojen 20% Cosmos bipinnatus cm 10% Calendula officinalis 40cm 40% Centaurea cyanus 5% Iberis umbellata 20% Phacelia sp. - svazenka 60% Chrysanthemum carinatum 20% Papaver somniferum 30% Lychnis sp. 5% Nemophilla menziesii Semena Veleliby 6.Směs letniček nízkých 20% zapojen 8. Směs letniček vysokých 100% zapojen 40cm 2% Calendula officinalis 140cm 60% Calendula officinalis 2% Calistephus chinensis 40% Tagetes patula 10% Chrysanthemum carinatum 50% Consolida ambiqua 20% Cosmos bipinnatus 10% Cosmos sulphureus 2% Tagetes erecta 4% Papaver rhoeas SEMO - Smržice 2. Směs letniček řezu 100% zapojen 5. směs letniček nízkých 100% zapojen 30% Alcea rosea 70-80cm 10% Calendula officinalis 40cm 10% Antirrhinum majus 20% Iberis umbellata 10% Calendula officinalis 30% Eschscholtzia californica 30% Centaurea cyanus 10% Lychnis sp. 5% Iberis umbellata 20% Silene armeria 5% Linum grandiflorum 10% Nemophilla menziesii 10% Malope trifida

32 Vlastní směsi 3. Směs letniček vlastních 90% zapojen 9. Směs letniček vlastních 100% zapojen 30% Calendula officinalis 100cm 5% Helianthus annus 120cm 10% Linum grandiflorum 0% Směs trav k sušení 40% Carthamus tinctorius 30% Eschscholtzia californica 20% Nigella damascena 5% Nigella orientalis 60% Papaver somniferum Sperli Samen Johnsons 13. Směs letniček ohrožených 100% zapojen 14. Směs letniček lučních 100% zapojen druhů 60cm (Wild flowers) 60cm 60% Chrysanthemum carinatum 40% Chrysanthemum carinatum 30% Chrysanthemum carinatum 50% Centaurea cyanus 5% Lychnis sp. 5% Echium vulgare 5% Agrostemma githago 5% Agrostemma githago č.směsi - viz. Schéma 1 = směsi jsou seřazeny podle firem 100% zapojen procentické vyjádření zapojení směsi na ploše 60% Chrysanthemum carinatum procentické vyjádření zastoupení druhu ve směsi (ze 100%) Výše uvedená tabulka zkoumá věrohodnost obsahu uvedeného na obalu vůči skutečnosti. Z čehož při porovnání s tabulkou 1 vyplývá, že pokud již byl obsah uveden neodpovídá ani druhovým složením, ani vyobrazením na obalu. Výjimkou je pouze směs číslo 5, alespoň částečně odpovídá vyobrazením i druhovým složením. Směsi číslo 13 a 14 odpovídají vyobrazením. Jak již bylo výše uvedeno dalo by se tento stav charakterizovat jako Klamání spotřebitele. V tomto směru mají výrobci co dohánět.

33 ZAJÍMAVÉ KOMBINACE Stejně jako se projevily negativní vlastnosti některých letniček v průběhu pokusů, vyplynuly i některé zajímavé kombinace, které by jistě stály za opakování. Za nejpodařenější považuji kombinaci Eschscholtzia californica, Iberis umbellata, Nemophilla menziesii a Silene armeria ve směsi nízkých letniček od firmy Semo Smržice č.5. Směs je příkladem jednorázové směsi pro časné léto. Dále již zmíněná směs č.8 - vysokých letniček od Obr.9 - směs č. 5 firmy Veleliby z Cosmos bipinnatus, Cosmos sulphureus a Consolida ambiqua, kterou vysoce hodnotím za jednorázový efekt v pozdním létu až počátku podzimu. Třetí velice působivou kombinací je vítěz hodnocení. Směs č.7 barevných letniček od firmy Nohel Garden z druhů Gilia capitata, Papaver rhoeas, Nemophilla menziesii, Centaurea cyanus, Echium vulgare, Agrostemma githago, Lychnis sp. která Obr.10 - směs č. 8 postupně nakvétala v průběhu celého léta. Celkový dojem směsi byl jemný a vzdušný. Postupně se obměňovalo druhové složení. Nosnou květinou kompozice byla nepříliš známa letnička Gilia capitata. Tato méně známá, jemná světle modře kvetoucí letnička kvete od časného léta do podzimu a je zajímavým objevem. Tyto tři směsi jsou naprosto rozdílné, ale lze na nich demonstrovat čeho je možné v rámci tohoto způsobu Obr.11 směs č. 7 pěstování a vhodnou volbou druhů dosáhnout: jednorázový efekt ranný, pozdní nebo jejich postupné nakvétání (viz. Tab 4,5). Docílení postupného nakvétání letniček a časová návaznost v průběhu celé sezóny je největším umem při sestavování směsí.

34 Samozřejmě výše uvedené závěry jsou výsledkem jednoho výsevu, jsou tedy ovlivněny podmínkami prostředí a průběhem počasí roku Pro ověření těchto tvrzení by bylo potřeba opakovat výsevy v jiných podmínkách. Přesto lze téměř s jistotou předpokládat výsledky estetického působení a zajímavých kombinací jednotlivých druhů letniček. Tab. 4 - CELKOVÉ HODNOCENÍ SMĚSÍ základ. charakteristika, vypíchnutí pozitiv a negativ č. záhonu celkové působení směsi - positiva / negativa celkové hodnocení 1 P jemná textura (Centaura cyanus, Ammi majus) N poléhá 2 P barevné sladění ve jménu růžové až vínové N dlouhý vývoj ke květu, rychle odkvetl = krátkodobý efekt P neobvyklá kombinace (Carthamus tinctorius = sušení) 3 dvojí nástup kvetení (Linum grandiflorum a N potom Carthamus tinctorius (sušení) s Calendula officinalis) = proluka 4 N rychlé nakvetení, rychlý ústup = žádný efekt nedošlo k zapojení (Papaver somniferum převálcoval) pěkné barevné i druhové sladění (Eschscholtzia californica, 5 P Silene armeria, Nemophilla menziesii - brzo nakvétá dlouhodobý efekt 6 N rychlé nakvetení, rychlý ústup = žádný efekt nedošlo k zapojení nejlépe hodnocená směs = dlouhodobé kvetení, kompaktní 7 P estetické působení - barevné i texturní sladění, bohaté druhové složení 8 P směs pro velmi pozdní efekt, výška N krátkodobá 9 N rychlé nakvetení, rychlý ústup = žádný efekt nedošlo k zapojení (Papaver somniferum převálcoval) P zajímavé druhové složení (Petroselinum hortense aj.) 10 nesjednocená směs - velké množství druhů v malém množství N působí jako plevelný (ruderální) porost 11 N nesjednocená směs - velké množství druhů v malém množství působí jako plevelný (ruderální) porost 12 N nesjednocená směs - velké množství druhů v malém množství působí jako plevelný (ruderální) porost = nedošlo k zapojení A B C D A! D A! A D C D D P dojem rozkvetlé louky, jednorázový efekt na konci léta N dlouhý vývoj do prvních květů jednorázový efekt na konci léta; P neotřelá kombinace modré Centaurea cyanus a žluté Chrysanthemum carinatum N dlouhý vývoj do květu A A A! - výborně s pochvalou = splňuje podmínky úspěšné směsi + něco navíc A - výborně = splňuje podmínky úspěšné směsi

35 B - velmi dobře = má drobné nedostatky C - částečně vyhovující = má výrazné nedostatky D - nevyhovující = nesplňuje žádné z kritérií úspěšné směsi úspěšná směs = taková, která splňuje kritéria: dlouhodobé kvetení (pokud není sestavena pro jednorázový efekt), kompaktní tvar směsi (nepoléhavost, zapojení) a estetické působení (textura, struktura,výška). P pozitiva, N negativa; č.záhonu - viz. Schéma 1

36 Tab. 5 - ČASOVÝ SLED VYKVÉTÁNÍ JEDNOTLIVÝCH ZÁHONŮ OBDOBÍ POZOROVÁNÍ - záznamy č. záhonu první květy nástup kulminace první většina ukončení kvetení kvetení odkvétají odkvetlá kvetení 1 - b a a b c a b c a b a c a c c - 5 b a a b b c a c c - 7 b a a a c b a a c 9 - b b c c a c c a b b c a b b c b a b c b a b c a = rozkvetlý záhon (kulminace kvetení) - období kdy kvete více jak 50% plochy záhonu b = nástup nebo útlum kvetení - nástup kvetení, rozumíme úplný počátek, objevení prvních květů; útlum kvetení, období kdy více jak 50% záhonu je odkvetlé c = odkvetlý záhon - rozumíme úplný konec, poslední kvetoucí rostliny č.záhonu - viz. Schéma 1 Časový sled vykvétání jednotlivých druhů je východiskem pro sestavování kvalitních směsí. Čím více písmen v jednotlivých řádcích je v hodnocení směsi uvedeno, tím dlouhodobější působení směsi je a naopak. První směsi začali kvést v ½ května. Doba kulminace kvetení proběhla v 2/2 července. Svou funkci přestávají záhony plnit počátkem září, kdy více jak dvě třetiny z nich už odkvetly. Kombinace písmen v tabulce vypovídá o tom, která ze směsí pozvolna nakvétá a pozvolna odkvétá (b,a,a,b,b,c), která rychle nakvétá a rychle odkvétá (a,c,c) nebo rychle nakvétá a pozvolna odkvétá (a,b,b,c)atd. Pokud hodnocení začíná písmenem a směs vykvetla najednou, pokud písmenem b směs pozvolna nakvétá. Pokud je b na konci, směs pozvolna odkvétá.

37 Jednoduchým sečtením výše uvedených hodnot nám je jasné, která směs je krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá (viz. Tab.5.) Tab. 6 - PŮSOBENÍ SMĚSI Hodnocení efektivního období směsi nezahrnuje pouze období květu, ale i celkový vzhled, včetně estetického působení plodů. EFEKTIVNÍ OBDOBÍ č. záhonu krátkodobé střednědobé dlouhodobé Většina směsí (7) byla ohodnocena jako krátkodobá, pouze dvě byly dlouhodobé a čtyři střednědobé. Směsi č.5 a 7 jsou právě díky dlouhodobému efektu v celkovém hodnocení nejvýše (viz.tab3). Protože jsou zkoumané směsi určeny pro běžného spotřebitele (zahrádkáře), měly by být sestavovány pro delší dobu působení. Z toho vyplývá, že pro dosažení podmínek úspěšné směsi (viz.tab3), je potřeba k letničkám s krátkou dobou účinnosti (Centaurea cyanus, Ammi majus, Nemophilla menziesii aj.), které jsou v převaze, přimíchat více letniček s dlouhou dobou účinnosti (Salvia viridis, Verbena bonariensis, Calendula officinalis aj.), nebo účinností až do zámrazu (Nicotiana alata, Cosmos bipinnatus aj.).

38 Tab. 7 - KVALITATIVNÍ HODNOCENÍ ZASTOUPENÝCH DRUHŮ VÝRAZNÉ KVALITATIVNÍ ZNAKY seznam druhů poléhavost expansivita hrubá textura jemná textura Agrostemma githago P Ammi majus Antirrhinum majus Alcea rosea Calendula officinalis Callistephus chinensis Carthamus tinctorius D sušení Centaurea cyanus Chrysanthemum carinatum Consolida ambiqua D Coreopsis basalis Cosmos bipinnatus Cosmos sulphureus Eschscholtzia californica D Echium vulgare Gilia capitata D Godetia grandiflora Helianthus annus D Iberis umbellata Linaria rediviva P Linum grandiflorum P Lychnis sp. Malope trifida Malva neglecta Nemophilla menziesii Nigella damascena P Papaver rhoeas Papaver somniferum D Petroselinum hortense P Silene armeria P Tagetes erecta Tagetes patula Tropaeolum majus D P pasivní, D dominantní Výše uvedené vlastnosti jsou výsledkem jednoho zkoumání, mohou být tedy ovlivněny stanovištěm nebo průběhem počasí (přívalové deště, sucho) daného roku, kdy pokus probíhal. Právě tyto vlivy mohou do určité míry zkreslit obecnou platnost dosažených poznatků. V tabulce můžeme vyčíst vlastnosti, které významně ovlivňují kvalitu směsi. Jsou tedy vyjádřením, pasivity nebo dominance jednotlivých druhů ve směsích. Mohou být poléhavé či expansivní, nebo s hrubou či jemnou texturou. To jsou východiska pro

39 sestavení úspěšné směsi tj. rozhodujícím faktorem pro jejich procentické zastoupení ve výsevním množství. Vymezení kategorie hodnocení pasivní a dominantní druhy, se může zdát zbytečné. Přesto ale existují druhy, které mohou být zároveň dominantní a mít jemnou texturu (Eschscholtzia californica, Consolida ambiqua), nebo mají hrubou texturu, ale nemusí být dominantní (Tagetes patula, Echium vulgare). SESTAVOVÁNÍ SMĚSÍ Při sestavování směsí je potřeba zvolit druhy tak, aby se doplňovaly ve své textuře, struktuře, době kvetení apod. Pokud je jedna z těchto vlastností v přebytku nebo nedostatku, výsledek nemůže být nikdy optimální. Zmíněné vlastnosti jsou v následující tabulce 6 vyhodnoceny u všech druhů vyskytujících ve zkoumaných směsích. Stejně jako lze v průběhu pozorování vysledovat vhodné kombinace, tak se dá vypozorovat, které druhy jsou pro směsi nevhodné, nebo je jejich použití potřeba pečlivě promyslet (viz.tab.4). Výrazně bych zvážila používání dominantních druhů jako Papaver somniferum (zejména plnokvěté), které ve větším množství zcela převálcují celou směs. Druhy s jemnou texturou (Ammi majus, Linum grandiflorum aj.) je nutné oproti tomu použít ve větším množství, aby se ve směsi vůbec projevily. Důležitým přínosem letniček s jemnou texturou jako Ammi majus nebo Petroselinum hortense je, že vnášejí vzdušnost a lehkost do kompozice a zjemňují texturně hrubé druhy (Papaver somniferum, Helianthus annus, aj.). Ideálem je samozřejmě správné nakombinování obou zmíněných textur. Při sestavování směsí je dobré také neopomenout výrazný efekt letniček okrasných plodem. Při sestavování výsevního množství je důležitým aspektem velikost semene. Jak již bylo zmíněno v kap , je vhodnějším způsobem pro sestavení výsevného množství procentuální zastoupení jednotlivých taxonů (HTS), protože gramáž nezohledňuje velikost semene. I tak je vhodnější dominantní druhy (Helianthus annus, Ricinus communis), které mají velké semeno, vyset jednotlivě a dosáhnout tak rovnoměrného rozmístění.

40 Tab. 8 - ROZPOČET NÁKLADŮ V níže uvedené tabulce je zachycena technologie založení záhonu z přímého výsevu v obecných podmínkách, cena založení a údržby záhonu (pokusná plocha). položka pracovní operace m.j. počet m.j. cena Kč celkem celkem m.j 1m2 1m2 celý záhon Obdělání půdy rytím m2 17, ,3 Kč 11 Kč 195 Kč Hnojení půdy biokompostem v rovině t 1,035 0,06 221,0 Kč 13 Kč 229 Kč specifikace biokompost 60kg/m2 (1200kg=m3) m3 0,86 0,05 650,0 Kč 33 Kč 559 Kč Obdělání půdy kultivátorováním m2 17,25 1 0,6 Kč 1 Kč 10 Kč Obdělání půdy hrabáním m2 17,25 1 1,5 Kč 2 Kč 26 Kč Založení záhonu výsevem na široko m2 17,25 1 9,6 Kč 10 Kč 166 Kč specifikace osivo květin g 3,184 0,579 16,0 Kč 9 Kč 51 Kč ZALOŽENÍ ZÁHONU 78 Kč Kč Vypletí záhonu květin (3x) m2 17, ,0 Kč 41 Kč 707 Kč Zalití rostlin,plochy jednotlivědo 20m2(5x) m3 0,86 0,01 100,0 Kč 1 Kč 86 Kč Zrušení výsadby m2 17,25 1 1,1 Kč 1 Kč 18 Kč PÉČE O ZÁHONY 43 Kč 811 Kč Technologie vychází z možností běžně dostupných pro spotřebitele CENA ZA CELÝ ZÁHON = 2046kč (17,25m2) CENA ZA m2 = 121kč

41 PODZIMNÍ VÝSEV Postup řešení Cílem pokusu bylo ověření klíčivosti a rozšíření sortimentu letniček pro podzimní výsevy. Vybrány byly druhy uváděné v literatuře jako pro podzimní výsev vhodné (Iberis umbellata, Nigella damascena, Molucella laevis aj.), nebo na podzim pravděpodobně klíčivé. Tento pokus nehodnotí kvalitu směsi, ale klíčivost letniček z podzimního výsevu, proto bylo pozorování ukončeno zaznamenáním rostlin vyklíčených v jarním období. Jednotlivé skupiny byly vysety do 2 čtverců o rozměrech 6m2. Rozestupy mezi čtverci činily 0,3m. Celkový rozměr pokusné plochy byl tedy 2 x 6m2 (12 m2). Průměrná dávka osiva byla stanovena na 130ks/m2 a s přihlédnutím na váhovou rozdílnost osiva se dávka na 1 čtverec pohybovala od 1,9g do 3,18g. Při jarním výsevu byla dávka stanovena gramáží, podle informací dostupných z obalů. Stejné množství osiva může být různé váhové kategorie, čímž vzniká určité zkreslení výsledného množství rostlin, proto je vhodnější stanovovat průměrnou dávku osiva počtem ks/m2. DATUM REALIZACE : Příprava záhonů : Výsev: ( rozhozem na široko) Jelikož je pokus zaměřen na sledování klíčivosti letniček, nebyla technologie založení, stejně jako u jarního výsevu, předmětem zájmu. Příprava stanoviště probíhala tedy stejným zjednodušeným způsobem viz. následující schéma Schéma 3 - ČASOVÝ SLED PRACÍ PŘÍPRAVNÁ FÁZE SPÁNEK DOKONČOVACÍ PÉČE X. 1/2 XI. XII. - IV. IV. V. -. příprava stanoviště výsev období bez údržby ošetřování ukončení pokusu - obdělání půdy rytím - vyčištění záhonu - Obdělání půdy kultivátorováním - vyjednocení plevele 1x - Obdělání půdy hrabáním Lokalita je extrémně suchá, s chudým půdním horizontem, velmi podobná extrémům městského prostředí. Veškeré udržovací práce se shrnují do vyčištění záhonů po zimě a vyjednocení plevele od klíčních rostlin letniček.

42 Tab.9 - SMĚS LETNIČEK PRO PODZIMNÍ VÝSEV 1: Směs 1 ks/g ks/m2 %zastoupení g/m2 ks/celkem g/celkem Nigella damascena ,86 0, ,3 Iberis umbellata ,29 0, ,3 Linaria maroccana ,29 0, ,0092 Eschscholzia californica ,86 0, ,36 Silene coeli-rosa ,14 0, ,018 Papaver rhoeas ,14 0, ,0084 Ammi majus ,29 0, ,48 Molucella laevis ,14 0, , ,00 0, ,8956 Tab.10 - SMĚS LETNIČEK PRO PODZIMNÍ VÝSEV 2: Směs 2 ks/g ks/m2 %zastoupení g/m2 ks/celkem g/celkem Buphleurum grifitii ,67 0, ,36 Xeranthemum annum ,67 0, ,174 Nigella orientalis ,83 0, ,36 Consolida ambiqua ,50 0, ,18 Calendula officinalis ,67 0, ,78 Adonis aestivalis ,67 0, , ,00 0, ,184 Směsi jsou sestaveny z druhů o kterých z literatury víme, že na podzim vyklíčí (Nigella damascena, N.orientalis, Iberis umbellata, Consolida ambiqua, Eschscholtzia californica, Xeranthemum annum, Buphleurum griffithi), nebo které chceme v podzimním termínu výsevu vyzkoušet (Linaria maroccana, Silene coeli rosa, Papaver rhoeas, Ammi majus, Calendula officinalis a Adonis aestivalis). Cílem je ověřit a rozšířit sortiment letniček pro přímé výsevy v podzimním období Výsledek řešení V době odevzdání diplomové práce nebylo pozorování ukončeno z důvodu dlouhotrvající zimy v roce Proto budou výsledky prezentovány až u obhajoby diplomové práce. Bohužel poručit větru ani dešti stále neumíme.

43 5.2. VÝSADBA Na základě posouzení výsadeb každoročně obnovovaných záhonů v České republice a zahraničí, byly vybrány tři charakteristické modelové objekty. Ty slouží jako příklady aplikace současného řešení, současné trendy v navrhování každoročně obnovovaných výsadeb. Prvním objektem je centrální záhon na Václavském náměstí, majících potenciál v netradičních řešeních ornamentu. Druhým objektem je květinový záhon v parku Michalov v Přerově, jako je ukázka tradičního ornamentálního kobercového záhonu. A posledním příkladem je z mého pohledu odvážné řešení květinového záhonu ve výstavním areálu Flory Olomouc. První a druhá lokalita byla projednávána s příslušnými úřady a byly (Praha) nebo budou (Přerov) na základě předloženého návrhu realizovány. Třetí varianta je pouze ideovým návrhem ateliérové práce v pátém ročníku. Nyní tedy přistupme k první zmíněné lokalitě a jejímu řešení CENTRÁLNÍ ZÁHON NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ V PRAZE Současný stav LOKALIZACE: Katastrální území: Řešený prostor: Praha 1 Václavské náměstí centrální záhon ve středu náměstí Obr Výsadba v roce 2003 (autor 2003) Obr.13 - Výsadba v roce 2002 (autor 2002) Řešený záhon se nachází v centrální částí Václavského náměstí v městské části Praha 1 a je součástí středového pásu zeleně, který probíhá celým náměstím. V těsné návaznosti na ornamentálně pojednané živé plůtky z Buxus sempervirens a stromkových růží.

44 Záhon má netypický tvar nepravidelného obdélníku o rozměrech 21x14x10,7m a je jedinou ucelenou plochou každoročně obnovovaných výsadeb na náměstí. Ve středu je trávníková plocha pro umístění uměleckých děl, které jsou každé léto instalovány po celém Václavském náměstí Východiska pro zpracování návrhu V současnosti se na Václavském náměstí uplatňují velmi fádní sestavy (viz. Obr. 12,13) často tvořené druhy Tagetes patula, Senecio bicolor, Salvia splendens apod., které se každoročně opakují, bez jakéhokoliv nápadu. Proto bylo základním záměrem sortiment obohatit a vymyslet několik variant kompozičního řešení s ohledem na problematické prostředí. To je limitujícím faktorem návrhu. Jedná se o velmi exponované stanoviště se silným antropickým ovlivněním v podobě sešlapávání, zcizování rostlin apod. Nesmíme opomenout ani extremitu prostředí, která vyžaduje značnou přípravu pozemku. Výměna půdního horizontu, pravidelná závlaha, a hnojení jsou samozřejmostí. Na základě zadání Městského úřadu pro Prahu 1, je návrh řešení rozdělen do dvou základních skupin, a to s centrální trávníkovou plochou a bez trávníkové plochy. Podmínkou úřadu bylo dodržení nákladů na založení záhonů z minulých let. Všechny varianty až na jednu jsou pojednány v pravidelném rytmu. Domnívám se, že toto řešení je do daného prostředí nejvhodnější. Nepovažuji za nutné, aby byl prostor pojednán pouze jako ornamentální kobercový záhon, tak jak tomu bylo doposud. Sortiment rostlin je v návrhu obohacen zejména o vyšší druhy, aby se dosáhlo etážovitosti, tak aby záhon upoutal pozornost i z větší vzdálenosti, odkud je také většinou vnímán. To je hlavní rozdíl oproti původním řešením Návrh řešení Na základě rozhodnutí Městského úřadu pro Prahu 1 byla vybrána varianta řešení 1D. Ta byla rozvedena do dalších možností (viz. barevné schéma 2 varianty A,B,C,D,E) osázení podle jeho požadavků. Varianta volných linií byla vybrána s ohledem, na kompozici kruhovitě pojednaných živých plůtků. Je pojednána ve velmi jednoduchém stylu, jako doplněk uměleckého díla, nikoliv jako dominanta prostoru. Oproti předchozím zcela okoukaným kombinacím (viz.obr. 12,13) Tagetes patula, Salvia splendens a Senecio cineraria apod., bylo hlavní snahou výrazně změnit sortiment květin. Některé varianty jsou odvážnější (použití trav viz. barevné schéma varianta 2A), postavené na principu organizovaného chaosu viz. kapitola

45 z druhů Verbena bonariensis, Pennisetum villosum, Coreopsis grandiflora Early Sunrise a Salvia horminum, jiné standardní (varianta - 1E), často s druhy ve směsi barev (Salvia horminum nebo Nicotiana x hybridy - varianta 1C, 2E). Ve výsledné variantě řešení 2E byly použity druhy: Salvia coccinea Lady in Red, Nicotiana x hybridy směs barev a Senecio cineraria Příprava stanoviště, výsadbového materiálu Příprava proběhla v řádném termínu, tedy po zmrzlých Letničkové výsadbě předcházela výsadba z tulipánu, proto zde proběhla pouze jemná kultivace a vylepšení půdy zahradnickým substrátem s přihnojením. Pozastavila bych se nad volbou substrátu, který obsahoval vysoký podíl rašeliny a byl nedostatečně promíchán s půdním horizontem. V průběhu června, kdy bylo velmi teplé počasí a nedostatek srážek, bylo viditelné přeschnutí půdního horizontu. Rašelina se prášila a byla patrná ztráta jímavosti. V současnosti jsou na trhu k dostání převážně substráty rašelinové. Bylo by dobré je pro potřeby květinových výsadeb míchat s ornicí nebo kompostovanou zemí, aby byla zaručena dostatečná nasáklivost i propustnost substrátu. Správná volba substrátu je předpokladem pro zdárný vývoj rostlin na tak extrémním prostředí. Zásadou pro dosažení kvalitního vzhledu květinových záhonů, pokud nejsou zakládány z přímých výsevů, je vysazovat již vyspělé rostliny s vyvinutým kořenovým systémem. Nejlépe je tedy použít rostliny hrnkované nebo ze sadbovačů. Obr.14 (autor 2005) Obr.15 (autor 2005)

46 Výsadba velmi malých rostlin by oddalovala docílení žádoucího estetického účinku. Proto se také výsev provádí s dostatečným předstihem, aby rostliny přišly na stanoviště už v květu (viz Obr.14,15). Při výsadbě je potřeba postupovat rychle, každá nepříznivá okolnost má za následek zastavení růstu rostliny. Ze stejného důvodu vysazujeme rostlinný materiál také dostatečně otužilý. Ve vybrané variantě řešení jsou použity druhy: Salvia coccinea Lady in Red, Nicotiana x hybridy směs barev a Senecio cineraria. Ve sponech (po sobě jdoucích) 30 x 30, 40 x 40, 20 x 20cm (viz.obr.14,15) Výsledek realizace Realizace proběhla v plánovaném termínu, údržba byla pravidelná (viz. schéma 4), ale přesto nebyl výsledek optimální. Důvodem byla nesprávná komunikace s realizující zahradnickou firmou. Zvolený druh Nicotiana x hybridy nebyl použit podle návrhu a byl zaměněn za jeho kompaktní odrůdu, která je méně vzrůstná. Spon zvolený pro vzrůstnější druh byl tedy předimenzovaný a k hustému zápoji nemohlo ve výsledku dojít (viz.obr.15,16,17) Na rostlinách Nicotiana x hybridy byla již od výsadby patrná malá chuť k růstu. Obr.16 - Záhon (autor 2005) Obr.17 - Záhon (autor 2005) Pokud k tomu dodáme nenechavé ruce a bezohledné boty spoluobčanů, výsledek může být zklamáním. Pokud by byly použity vzrůstnější druhy Nicotiana x hybridy byl by výsledek podle očekávání. Výsledkem by bylo velmi jednoduché řešení, finančně málo náročné, které by zaujalo málo používanými druhy letniček.

47 U druhu Salvia coccinea a Senecio cineraria se nedá nic vytknout. Úbytek byl minimální a k zapojení došlo již krátce po výsadbě. K výsadbám v nepříznivém prostředí je mohu jen doporučit. Obr. 18,19 Řešený záhon (výškové působení záhonu) Technologie založení záhonu byla stanovena zahradnickou firmou, která záhon realizovala (viz Schéma 5). Příprava záhonu spočívala v odstranění předchozí výsadby cibulovin, kultivaci záhonu, vylepšení pěstebního prostředí zahradnickým substrátem, vytýčení výsadeb a vlastní výsadby. Údržba probíhala v pravidelném kypření, odplevelování a zálivky vodou nebo živným roztokem. Schéma 5 - ČASOVÝ SLED PRACÍ PŘÍPRAVNÁ FÁZE DOKONČOVACÍ PÉČE UDRŽOVACÍ PÉČE začátek V. 1/2 V. 2/2V. VI. - konecix. IX. - 1/2 X. příprava stanoviště výsadba ošetření po výsadbě ošetřování likvidace výsadby - Odstranění výsadby cibulovin - vytýčení záhonu - zálivka - odplevelení - zrušení výsadby - Obdělání půdy - výsadba - dosadba uhynulých letn. - kypření - obdělání půdy - zálivka, hnojení (- výsadba cibulovin) - dosadba letniček NÁKLADY NA ZALOŽENÍ A ÚDRŽBU ZÁHONU Finanční vyčíslení záhonu z předpěstované sadby, tedy cena za založení a údržbu záhonu je znázorněna v tabulce č.11. Stále se objevuje zkreslená představa o finanční náročnosti rostlinného materiálu.

48 Příkladem může být porovnání Tagetes patula ze Salvia coccinea. Pokud druh Tagetes patula vysazujeme ve sponu 20x20cm a Salvia coccinea 30x30cm, je počet ks Salvia coccinea menší a finanční náročnost tedy přibližně srovnatelná. Tím byla splněna podmínka městského úřadu na dodržení stejné finanční náročnosti minulých výsadeb. Tab.11 ROZPOČET NÁKLADŮ V níže uvedené tabulce je zachycena technologie založení záhonu z předpěstované sadby v obecných podmínkách, cena založení a údržby záhonu. položka pracovní operace m.j. počet m.j. cena Kč celkem celkem m.j 1m2 1m2 celý záhon Zrušení květinových výsadeb s vyčištěním m ,7 2 Kč 309 Kč ploch - cibuloviny a hlíznaté rostliny Hnojení půdy biokompostem v rovině t 10,92 0,06 221,0 Kč 13 Kč Kč specifikace biokompost 60kg/m2 (1200kg=m3) m3 9,1 0,05 650,0 Kč 33 Kč Kč Obdělání půdy kultivátorováním m2 181,5 1 0,6 Kč 1 Kč 109 Kč Obdělání půdy nakopáním m2 181,5 1 7,3 Kč 7 Kč Kč Obdělání půdy hrabáním m2 181,5 1 1,5 Kč 2 Kč 272 Kč HZS Vytýčení záhonu Kč 11 Kč Kč Výsadba letniček se zalitím ks ,8 Kč 19 Kč Kč specifikace rostliny materiál - letničky ks ,5 Kč 53 Kč - Nicotiana x hybridy ks 192-7,6 Kč Kč Salvia coccinea Lady in Red ks 439-7,2 Kč Kč Senecio cineraria ks 670-7,6 Kč Kč ZALOŽENÍ ZÁHONU 140 Kč Kč Zalití rostlin,plochy jednotlivě do 20m2 m3 72,6 0,4 56,0 Kč 22 Kč Kč v rovině (40x) - Kč Ošetření vysazených květin v rovině m2 181,5 1 19,0 Kč 19 Kč Kč Dosadba chybějících květin se zalitím ks ,0 Kč 6 Kč 300 Kč - letničky Odplevelení s nakypřením (5x) m2 181,5 1 60,0 Kč 60 Kč Kč Zrušení výsadby m2 181,5 1 1,05 1 Kč 191 Kč PÉČE O ZÁHONY 108 Kč Kč HZS - hodinová zúčtovací sazba - vytýčení výsadeb 200Kč/hodinu(10hod) CENA ZA ZALOŽENÍ A ÚDRŽBU ZÁHONU ČINILA = kč (181,5m2)

49 5.2.2 KVĚTINOVÝ ZÁHON V PARKU MICHALOV Současný stav LOKALIZACE: Katastrální území : Přerov park Michalov Řešený prostor: ústřední záhon - rozměry 1,9m x 17m Návrh vychází ze zadání města: - Text z květin ku příležitosti 750 let města Přerova - Znak města - Podmínkou barevná kombinace květin v modré a žluté Východiska pro návrh Modelový objekt je součástí květinového parteru v městském parku. Řešení se týká pouze jednoho ze záhonů. V současnosti se v parku Michalov uplatňuje ornamentální typ výsadeb, jak můžeme vidět na Obr.20, kterým nelze nic vytknout. Zadáním bylo vytvořit návrh ornamentálního kobercového záhonu a vykreslit z květin text 750 LET MĚSTA PŘEROVA a ZNAK MĚSTA PŘEROVA. Dalším požadavkem byla barevná kombinace květin v MODRÉ A ŽLUTÉ. Protože je zadáním kompozice přesně daná, Obr.20 (Vysloužilová 2005) nebylo cílem vytvořit návrh řešení záhonu, ale osazovací schéma. Stanoviště není tak extrémní ani exponované jako v případě modelového objektu na Václavském náměstí v Praze. Park je na noc uzavírán, proto sešlapávání a trhání rostlin je omezeno na minimální míru. To je důvodem proč bylo možno investovat do nákladnějších výsadeb. Péči o park zajišťuje technická správa města Návrh řešení Návrh osázení je proveden ve čtyřech variantách, přičemž variantu A považuji za stěžejní. Pro vykreslení textu a dosažení co nejucelenějšího tvaru je potřeba volit druhy kompaktního vzrůstu. Druhou možností jak dosáhnout kýženého tvaru je zastřihávání nebo zaštipování letniček. Ale i k takovému způsobu musíme zvolit vhodné druhy rostlin. Další podmínkou je správná volba sponu. Navržený spon je u všech květin 15x15 cm, pouze u rodu Echeveria je spon 10 x 10 cm.

50 Přestože bylo zadání od úřadu jasně dané, bylo nutné provést jeho výrazné úpravy. Hlavním problémem bylo nesprávně zvolené měřítko textu i znaku města. Text 750 let města Přerova byl oproti původnímu návrhu umístěn, z důvodu nedostatečné šíře záhonu do jedné roviny. Ze stejných důvodů byl výrazně rozšířen a zvětšen znak města oproti původnímu návrhu, který by bylo obtížné osázet. Oblouk nelze vykreslit ze dvou rostlinek. V takovém měřítku se některé detaily ztrácí, proto navrhuji použít jiný odstín modré barvy pro rozlišení tvarů. Očividně návrh záhonu nebyl řešen zahradníkem, protože ten by se takových proporcionálních chyb nedopustil. Volba druhů byla podle zadání zúžena na modré a žluté odstíny, což je velice limitující. Zejména modré odstíny letniček jsou nedostatkové a ty, které existují, nejsou dostatečně kompaktní nebo spolehlivé. Je třeba si uvědomit, že pokud chceme vymodelovat text z květin a vypadne jeden druh z kompozice, je po zdárném výsledku. Proto se zadavatel přiklonil k variantě A, která je nejspolehlivější. Text a znak bude osázen dvěma odstíny Ageratum houstonianum, žlutý pruh bude z Tanacetum parthenium Goldball, výplň bude tvořit Alternanthera tenera Yellow/Green, a to vše bude lemováno Echeveria elegans. V ostatních variantách byly uvedeny další kombinace druhů v modré a žluté barvě jako Viola cornuta s Calceolaria integrifolia Goldari F1 (modrá,žlutá), Delphinium Summer Nights a Summer Blues (modrá) s Tagetes patula Jacket Yellow (žlutá), nebo Verbena x hybrida Novalis modrá, Modrožlutá (modrá) s Viola cornuta Alpino F1 Sun Příprava stanoviště, výsledek realizace Realizace proběhne koncem jara roku 2006, tedy po odevzdání diplomové práce, proto nebude tato kapitola zpracována. Dále tedy uvádím navrhovanou technologii prací s vyčíslením předpokládaných nákladů (viz Tab.7). Založení záhonu odpovídá technologicky záhonu na Václavském náměstí v Praze viz.kap (Schéma 5), proto ho již neopakuji. Odpadá pouze pracovní operace odstranění cibulovin.

51 Tab.12 ROZPOČET NÁKLADŮ V níže uvedené tabulce je zachycena technologie založení záhonu z předpěstované sadby v obecných podmínkách, cena založení a údržby záhonu. Uvedené výsledky jsou vyčíslením nákladů na založení a údržbu kobercového, nejintenzivnějšího typu výsadby. položka pracovní operace m.j. počet m.j. cena Kč celkem celkem m.j 1m2 1m2 celý záhon Hnojení půdy biokompostem v rovině t 1,93 0, Kč 13 Kč 427 Kč specifikace biokompost 60kg/m2 (1200kg=m3) m3 1,6 0, Kč 33 Kč Kč Obdělání půdy kultivátorováním m2 32,3 1 0,6 Kč 1 Kč 19 Kč Obdělání půdy nakopáním m2 32,3 1 7,3 Kč 7 Kč 236 Kč Obdělání půdy hrabáním m2 32,3 1 1,5 Kč 2 Kč 48 Kč Odpíchnutí okrajů m2 32,3 1 1,7 Kč 2 Kč 55 Kč odhad Vytýčení záhonu Kč 11 Kč Kč Výsadba letniček se zalitím ks ,8 Kč 19 Kč Kč specifikace rostliny materiál - letničky ks ,5 Kč 495 Kč Kč Ageratum houstonianum Artist Basso ks 242-7,2 Kč Kč Ageratum houstonianum ks 14-7,2 Kč Kč Artist Basso Blue Agsantis Tanacetum parthenium Goldball ks 122-8,0 Kč Kč Alternanthera bettzickiana Yellow/Green ks ,0 Kč Kč Echeveria ks 744-5,0 Kč Kč ZALOŽENÍ ZÁHONU 582 Kč Kč Zalití rostlin,plochy jednotlivě do m2 m3 11,76 0,4 56,0 Kč 22 Kč 659 Kč v rovině (40x) - Kč Ošetření vysazených květin v rovině m2 32,3 1 17,4 Kč 17 Kč 562 Kč Dosadba chybějících květin se zalitím ks ,6 Kč 15 Kč 760 Kč - letničky Odplevelení s nakypřením (5x) m2 32,3 1 60,0 Kč 60 Kč Kč Zrušení výsadeb s vyčištěním ploch m2 32,3 1 1,05 1 Kč 34 Kč PÉČE O ZÁHONY 116 Kč Kč HZS - hodinová zúčtovací sazba - vytýčení výsadeb 200Kč/hodinu(10hod) NÁKLADY ZA ZALOŽENÍ A ÚDRŽBU ZÁHONU ČINÍ = kč (32,3m2)

52 5.2.3 ŘEŠENÍ KVĚTINOVÉHO PARTERU VÝSTAVNÍHO AREÁLU FLÓRY OLOMOUC Současný stav LOKALIZACE: Katastrální území : Městská část : Řešený prostor: Olomouc Nová ulice - Smetanovy sady (areál Flory Olomouc) Hlavní (Rudolfova) alej květinový parter Smetanovy sady spadají pod správní celek Olomouc městská část Nová ulice. Řešeným prostorem je parter hlavní dříve nazývané Rudolfovy aleje. Hlavní alej tvoří výsadba tvarovaných lip a jírovců. V současnosti je park svébytným fungujícím celkem vytvořeným v přírodně krajinářském duchu. Květinový parter hlavní aleje obsahuje 19 ks záhonů, každý o rozměrech cca 6 x 30m. Každoročně se zde vysadí kolem ks rostlin. Dnes jsou květinové výsadby značně zjednodušené (viz.obr.21,22), náklady na rostlinný materiál se pohybují okolo ,- Kč ročně. Obr.21 (autor 2006) Předpoklady pro návrh Prostor aleje je výrazně ovlivněn historickým duchem místa (Café fontána, Hudební pavilon) i posláním výstavního areálu (výstavní pavilony). Proto je možné návrh vést dvojím směrem. HISTORICKÁ VÝCHODISKA Smetanovy sady byly založeny roku 1820 a jsou datovány jako první olomoucká parková plocha. Hlavní alej Smetanových sadů je dodnes výrazným Obr.22 (Fifková 1997) architektonickým útvarem a symbolem olomouckých parků. Parter dosáhl rozmachu květinových výsadeb začátkem 20. století za doby působení městského zahradníka

53 Karla Pohla. Záhony byly bohatě zdobené, osazovány velkým množstvím květin ve více než třiceti druzích, své místo našly i keře zastřižené do kulovitého tvaru (Buxus sempervirens). Výsadby květin doplňovaly výtvarně architektonické prvky např. vázy, ve kterých byly rovněž vysazovány letničky. Často se používaly nádoby osazené stromy, keři a palmami či banánovníky pěstovanými ve sklenících. V období po první světové válce a nástupu méně dekorativního období se výsadba hlavní aleje podstatně zjednodušila. Tento modelový objekt je zadáním ateliérové práce, nebude tedy ve skutečnosti realizována. Cílem bylo poukázat na možná poněkud výraznější a nápaditější řešení každoročně obnovovaných záhonů, které budou pojednány jinak než v tradičním jednoduchém ornamentu Návrh řešení Jak již bylo řečeno, modelový objekt je součástí ateliérové práce, proto jeho návrh je propracován do hloubky, včetně analýz historických podob parteru. Byl vypracován ve dvou variantách první ve vazbě na historii a druhý v duchu výstavního areálu. CELKOVÁ KONCEPCE Vytipované oblasti k řešení návrh květinového parteru v souladu s historickou hodnotou parku, nebo v moderním pojetí (netradiční formy) Možnost návratu k vertikálnímu řešení z minulosti ( vázy/ Buxus, sloupy, přemostění) použití neobvyklých kombinací rostlin i prvků Na řešení parteru je možné pohlížet, jako na prostor pro připomenutí historických hodnot Smetanových sadů, nebo jako prostor naplňující dnešní význam výstavního areálu Flóry Olomouc (viz. Obr příklad výstavního areálu v Erfurtu). Následující fotografie č. 23 a 24 jsou vyjádřením těchto dvou naprosto rozdílných řešení, které je možné zvolit.

54 : Obr. 23 Lázeňská dvorana ve Smetanových sadech 1915 (Fifková 1997) Obr.24 Výstavní areál Erfurt (38) Z uvedených variant řešení je upřednostněna druhá možnost, to je moderní výraz výstavního areálu. Přesto je ale hlavní podmínkou návrhu návrat k historickému vertikálnímu řešení, protože současné řešení je příliš plošné Varianty řešení NÁVRH ZAPADAJÍCÍ DO MODERNÍHO VÝRAZU VÝSTAVNÍHO AREÁLU je postaven na myšlence ztvárnění děl modernistických autorů. Zde konkrétně se jedná o díla autorů Joán Miró a Pirre Mondrian, která se dají ztvárnit z květin, nebo slouží alespoň jako inspirace. K zdůraznění významu výstavního areálu bude ztvárněno každý rok jiné téma od jiného autora. Návrh je vypracován ve dvou variantách.v obou se plochy trávníku pravidelně střídají s plochami letniček. Myšlenka vertikálního členění prostoru je umocněna dvěma světelnými sloupy z plexiskla ( cm), které budou v noci prosvíceny. Nasvícení umístí v různých úrovních podle varianty řešení. Rozmístěné budou ve výsadbě (varianta A) nebo v trávníku (varianta B). Tvar může být válcový nebo hranolovitý. VARIANTA A - Návrh je inspirován díly Pierra Mondriana. Záhon je rozčleněn na pestré nepravidelné obrazce, které protíná pruh trávníku. Vertikálu tvoří dva světelné sloupy z plexiskla. Obrazce z květin se z hlediska výšky pohybují v rozmezí od 20 do 100 cm, pravidelný obdélníkový tvar záhonu rozbíjí obrazce přesahující do asfaltu v podobě malby.