Smlouva o přepravě věci podle nového zákoníku

Transkript

1 Smlouva o přepravě věci podle nového zákoníku Od 1. ledna letošního roku nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (NOZ). Rekodifikace soukromého práva se promítá přímo do obchodněprávních vztahů v přepravním segmentu. V praxi ovlivní uzavírání smluv v oblasti přepravy osob a věcí. NOZ nově obsahuje komplexní úpravu závazkových vztahů, dříve obsaženou v obchodním a občanském zákoníku. Z právní úpravy tak vymizí dvoukolejnost, která se výrazně dotýkala i smluv uzavíraných v oblasti přepravy. Jakub Štilec Dualismus obchodněprávních a občanskoprávních závazkových vztahů je překonán. Cílem tohoto příspěvku je shrnout novou právní úpravu smlouvy o přepravě věcí a analyzovat dopad změn na závazkové vztahy uzavírané v oblasti přepravy. NÁLEŽITOSTI SMLOUVY O PŘEPRAVĚ A JEJÍ FORMA Ustanovení NOZ týkající se smlouvy o přepravě věci mají obecnou povahu a lze je aplikovat na všechny druhy přepravy. Podrobnější úprava pro jednotlivé typy přepravy je obsažena v konkrétních přepravních řádech. Cílem těchto podzákonných norem je doplnit obecnou úpravu obsaženou v NOZ a podrobněji vymezit práva a povinnosti smluvních stran. K datu pozbyly platnosti silniční přepravní řád (vyhláška č. 133/1964 Sb.) a letecký přepravní řád (vyhláška č. 17/1966 Sb.). V současné době nelze odhadnout, kdy budou přijaty předpisy nové. Ostatní přepravní řády zůstávají v platnosti. Nový občanský zákoník v 2555 definuje smlouvu o přepravě tak, že se v ní "dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné". Základními atributy smlouvy o přepravě jsou tedy identifikace zásilky, specifikace místa odeslání a určení, závazek dopravce provést přepravu a závazek odesílatele zaplatit za tyto služby úplatu. Chybí-li jedna ze zmíněných podstatných náležitostí, nejedná se o smlouvu o přepravě. Jelikož NOZ vychází ze zásady, že na právní jednání je potřeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné, absence některé z náležitostí nezpůsobuje neplatnost smlouvy, samozřejmě za předpokladu, že jsou dodrženy obecné požadavky pro platné právní jednání. Smluvní strany si ve smlouvě kromě popsaných podstatných náležitostí obvykle sjednávají i řadu dalších podmínek. Zpravidla se jedná o určení lhůty pro převzetí a dodání zásilky, příjemce zásilky, výše úplaty nebo smluvní pokuty. Tato ujednání jsou plně v dispozici smluvních stran. Smluvní volnost stran však zdaleka není neomezená, neboť zákon výslovně zakazuje ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Nový občanský zákoník nevyžaduje písemnou formu smlouvy o přepravě věci. Smlouva o přepravě věci má charakter smlouvy konsenzuální. Vzniká souhlasným projevem vůle stran. Dopravce se tak může zavázat k plnění pouhým potvrzením objednávky. Na povahu smlouvy je třeba pamatovat zvláště v případech, kdy si strany neujednají dobu převzetí zásilky.

2 Zákon totiž stanoví, že není-li ujednána do šesti měsíců od uzavření smlouvy, práva a povinnosti ze smlouvy zanikají. Charakter smlouvy je potřeba vzít v potaz i v případě, kdy si strany nesjednají dobu pro provedení přepravy. Dopravce je v takové situaci povinen provést přepravu bez zbytečného odkladu. Podrobnější úpravu vzniku smlouvy obsahují přepravní řády. ODESÍLATEL A DOPRAVCE Základními subjekty smlouvy o přepravě věci jsou odesílatel a dopravce. Dle předchozí právní úpravy měl dopravce právo využít k provedení dopravy třetí osobu, tedy tzv. subdopravce. V praxi se tak dělo v případech, kdy bylo třeba dopravu uskutečnit různými dopravními prostředky. Nový občanský zákoník takovou možnost výslovně nepřipouští. Nicméně oprávnění dlužníka použít k plnění jinou osobu patří mezi klasická pravidla závazkového práva, což respektuje i nová právní úprava. Ustanovení 1935 stanoví, že použije-li dlužník k plnění jinou osobu, neodpovídá věřiteli tato třetí osoba, nýbrž dlužník. Je tak nepochybné, že dopravce může nadále využít služeb dalších osob, pokud to smlouva o přepravě nevylučuje. Dopravce se tím však nezbavuje odpovědnosti za řádné plnění smlouvy. Specifické postavení zaujímá v daném právním rámci příjemce zásilky, jelikož jím může být i třetí subjekt, odlišný od odesílatele, tudíž nemusí být ani účastníkem smlouvy o přepravě. Příjemci vzniká právo na vydání zásilky. Přijetím zásilky přejímá příjemce práva ze smlouvy, včetně práva na náhradu škody na zásilce. Ve stejný okamžik se však stává ručitelem odesílatele za pohledávky týkající se převzaté zásilky. Povinnosti lze příjemci uložit pouze za předpokladu, že je účastníkem smlouvy o přepravě nebo jiné smlouvy uzavřené s odesílatelem. Jak již bylo popsáno výše, nový občanský zákoník je jediným obecným předpisem soukromého práva, který obsahuje úpravu závazkových vztahů. V současné době tak již není pro právní režim smluv důležité, zda smlouvu uzavírají podnikatelé, či nepodnikatelé (s výhradou právní úpravy dopadající na problematiku ochrany spotřebitelů a spotřebitelských smluv, která však není předmětem tohoto pojednání). Dualismus právních úprav je překonán, NOZ nicméně i nadále počítá se specifickým postavením některých osob. Dle 5 každý, "kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena". Je zcela zřejmé, že dané ustanovení dopadá i na podnikatele, po nichž jednoznačně lze požadovat vyšší míru odbornosti. Podnikatelé tak musí jednat, jak konstatuje důvodová zpráva, s využitím těch nadprůměrných znalostí a dovedností a s takovou neobvyklou pečlivostí, jaké vyžaduje jejich profese, jinak musí nést případné následky. PŘEPRAVNÍ DOKLADY Nový občanský zákoník nevyžaduje písemnou formu smlouvy o přepravě věci. Odesílatel je však povinen na žádost dopravce písemně potvrdit objednávku přepravy. Dopravce je naopak povinen na žádost odesílatele písemně potvrdit převzetí zásilky. Písemná potvrzení, souhrnně nazývána jako přepravní doklady, představují důkaz o sjednání smlouvy a jejího obsahu. Je nepochybné, že jsou to právě přepravní doklady, které v praxi, stejně jako písemné smlouvy, zajišťují potřebnou míru právní jistoty pro závazkové vztahy uzavírané ústně. Konkrétní úpravu přepravních dokladů obsahují jednotlivé přepravní řády.

3 Specifický druh přepravních dokladů představuje tzv. náložný list, který slouží k potvrzení převzetí zásilky. Jedná se o cenný papír, tedy listinu, s níž je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky. Po vydání cenného papíru nelze bez této listiny inkorporované právo uplatnit ani převést. Pouze osoba oprávněná z náložného listu může po dopravci požadovat vydání zásilky, přičemž není povinna prokazovat důvod svého oprávnění. Dopravce se navíc může dovolávat ujednání obsažených ve smlouvě o přepravě pouze za předpokladu, že jsou tato ujednání obsažena i v náložném listu. Obsah náložného listu tak má v podstatě přednost před obsahem smlouvy. Majitel cenného papíru je během přepravy oprávněn se zásilkou disponovat. Má tak namísto odesílatele právo přepravu přerušit. Odesílateli však zůstává oprávnění požadovat nový cenný papír v případě ztráty nebo zničení náložného listu. Jen pro úplnost uvádím, že uzavřením smlouvy nevzniká zákonný nárok na vydání náložného listu; dopravce je povinen ho vydat pouze za předpokladu, že si tak strany ujednají ve smlouvě. PRÁVA A POVINNOSTI SMLUVNÍCH STRAN Smluvními stranami smlouvy o přepravě věci jsou odesílatel a dopravce, kterým uzavřením smlouvy vznikají práva a povinnosti. Mezi základní povinnosti odesílatele patří zaplacení přepravného a odevzdání zásilky dopravci na dohodnutém místě a ve sjednané době. Oproti tomu základní povinností dopravce je zásilku převzít a v ujednané době provést přepravu do místa určení. Zákon v 2558 stanovuje povinnost dopravce poskytovat tyto služby s odbornou péčí. Je zcela logické, že po dopravci jakožto profesionálovi lze požadovat vyšší míru odbornosti a péče. Nelze však přehlížet, že zákon ve výše popsaném 5 stanovuje takovou povinnost obecně každému, kdo se přihlásí k výkonu určitého povolání. Povinnost dopravce provádět přepravu s odbornou péčí nelze interpretovat jako požadavek zákonodárce na jakýsi "vyšší" stupeň profesionality. Lze si jen těžko představit, jak by toto pravidlo bylo aplikováno v praxi. Předmětné ustanovení bylo převzato z obchodního zákoníku, kde žádná obecná povinnost odborné péče upravena nebyla. Požadavek na odbornost přepravy je tak třeba chápat jako nadbytečné a obsoletní pravidlo. Odevzdáním zásilky dopravci se odesílatel nezbavuje práva s ní disponovat. Odesílatel je tak nadále oprávněn v průběhu přepravy, respektive až do vydání zásilky příjemci, přikázat dopravci, aby byla přeprava přerušena a se zásilkou bylo naloženo podle jeho příkazů. Tomu odpovídá povinnost v takovém případě nahradit dopravci s tím související vynaložené náklady. Dopravci vzniká převzetím zásilky zástavní právo k zásilce k zajištění případných dluhů plynoucích ze smlouvy o přepravě. Zástavní právo zaniká předáním zásilky příjemci. Dopravce je odpovědný za škodu vzniklou na zásilce, a to od jejího převzetí do vydání příjemci. Jedná se o odpovědnost objektivní. To znamená, že dopravce je povinen nahradit případnou škodu i v případě, kdy se nedopustil zaviněného porušení právní povinnosti. Nový občanský zákoník stanovuje tzv. liberační důvody, které zprošťují dopravce odpovědnosti za škodu. Nastane-li některá zákonem upravená okolnost, dopravce není povinen nahradit škodu, a to ani v případě, kdy škoda na zásilce vznikla během přepravy. Důkazní břemeno ohledně liberačních důvodů leží na dopravci. V případě škody je to tedy právě dopravce, kdo prokazuje, že nastala jedna ze zákonem upravených okolností. Liberační důvody jsou upraveny v 2566 NOZ. Platí zde obecné pravidlo, kdy dopravce neodpovídá za škodu, kterou nemohl odvrátit, a to ani při vynaložení odborné péče (pozn. autora:

4 pojem odborné péče byl již v příspěvku popsán). Stane se tak v případě zásahu tzv. vyšší moci, tedy skutečnosti spočívající v nepředvídatelné a nezaviněné události. V praxi si lze představit situace, kdy k poškození zásilky dojde na základě živelní pohromy či loupeže. Oproti tomu, pod zásah vyšší moci nelze podřadit poškození zásilky způsobené osobou pověřenou provedením přepravy, např. autonehoda způsobená řidičem kamionu, nebo nepřijetím vhodných opatření souvisejících s druhem zásilky. S druhem zásilky zmíněným v předchozím odstavci souvisí povinnost odesílatele poskytnout dopravci údaje o obsahu a povaze zásilky a listiny potřebné k provedení přepravy. Jedině tak je dopravce schopen zvolit vhodný způsob přepravy a přijmout všechna potřebná opatření související s povahou zásilky. Přesnost předaných informací má význam v případě případných nároků na náhradu škody na zásilce vznesených odesílatelem. Dopravce, který nebyl poučen o specifickém charakteru přepravované věci, objektivně není schopen poskytnout služby s odbornou péčí. Nový občanský zákoník reflektuje tuto skutečnost a stanoví, že dopravce se zprostí povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že škodu způsobila vada či přirozená povaha zásilky. Dopravce dále neodpovídá za škodu způsobenou odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky. V praxi si lze představit případy, kdy ke škodě dojde při nakládání či vykládání zásilky. Mezi povinnosti odesílatele patří zajistit bezvadný obal zásilky. Nesplní-li tuto povinnost a zároveň je na vadu při převzetí dopravcem upozorněn, dopravce neodpovídá za škodu způsobenou na zásilce vadným obalem. S tím souvisí oprávnění dopravce zkontrolovat obal při převzetí zásilky. Dopravce se zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že při kontrole nebylo v jeho silách vadu rozpoznat. Právo na náhradu škody je třeba uplatnit u dopravce ve lhůtě šesti měsíců od vydání zásilky příjemci, anebo nebyla-li převzata, do šesti měsíců ode dne, kdy měla být doručena. Uvedené pravidlo je převzato z předchozí právní úpravy, podle které měla zmíněná lhůta prekluzivní povahu. To znamená, že po uplynutí šesti měsíců právo na náhradu škody bez dalšího zaniklo. Nový občanský zákoník s prekluzivní povahou lhůty nepočítá a stanoví, že po uplynutí šesti měsíců soud náhradu nepřizná, jen pokud dopravce namítne, že právo bylo uplatněno opožděně. Dopravce se tak nově nemůže spolehnout na uplynutí lhůty a musí sám aktivně jednat. Nový občanský zákoník zakazuje smluvním stranám omezit odpovědnost dopravce za škodu způsobenou na zásilce. Pokud smlouva takové ujednání obsahuje, nepřihlíží se k němu. Jedná se o tzv. zdánlivé právní jednání. Jak konstatuje důvodová zpráva, takové projevy vůle nemají právní relevanci a na smlouvu se hledí, jako by byla od počátku bez takového ujednání. V případném sporu soud ke zdánlivosti přihlíží i bez návrhu smluvních stran. Nově však NOZ umožňuje omezit odpovědnost dopravce přímo v přepravních řádech, avšak pouze ve zvlášť odůvodněných případech, kdy potřeba takového omezení nezbytně vyplývá ze zásad platných pro mezinárodní přepravu. NOZ však výslovně zakazuje omezit povinnost dopravce k újmě na zdraví. Rovněž se případná omezení nevztahují na případy újmy, kterou dopravce způsobil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

5 ZÁVĚR Nový občanský zákoník nepřinesl do úpravy smlouvy o přepravě věci mnoho revolučních změn. Přepravní vztahy se tak pravděpodobně vyhnou očekávaným nejasnostem souvisejícím s rekodifikací soukromého práva. Nelze však zapomínat na to, že kodex přináší jednotnou obecnou úpravu závazkových vztahů. Smlouvu o přepravě věci je tak třeba vnímat v širších právních souvislostech, které však přesahují rámec tohoto příspěvku. Z literatury: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010 Švestka, J., Dvořák, J. a kol.: Občanské právo hmotné 2, 5. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy, 2. Vydání, Praha: ASPI, a.s., 2009 Černá, S., Plíva, S. a kol.: Podnikatel a jeho právní vztahy, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013 Mgr. Jakub Štilec partner advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce

6 Dopravce může nadále využívat služeb dalších osob, pokud to smlouva o přepravě nevylučuje. FOTO: JAN SCHEJBAL Dopravce neodpovídá za škodu způsobenou odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky, např. při nakládání či vykládání zásilky. FOTO: JIŘÍ KOŤÁTKO