10 / Secesní plastika v Troji. 30 / Rozhovor s Viktorem Rudišem. 38 / Nejkrásnější knihy roku 2012

Transkript

1 05květen Kč / 4, / Secesní plastika v Troji 30 / Rozhovor s Viktorem Rudišem 38 / Nejkrásnější knihy roku 2012

2 60 antiques art + antiques Za hranicí filumenie text: Lucie Zadražilová Autorka je kurátorkou Uměleckoprůmyslového musea v Praze. foto: Ondřej Kocourek sbírka: Petr Prchal Zatímco filumenie, sbírání zápalkových nálepek, je poměrně známý a rozšířený obor sběratelství, sbírání stojánků a pouzder na jednotlivé sirky a zápalkové krabičky je záležitostí specializovanější. Přitom schránek sloužících k uchovávání a ukládání zápalek existuje pestrá škála od drobných kapesních krabiček po rozměrné stolní dózy a figurativní stojánky. Impozantní je rozmanitost tvarů, motivů i materiálů. Dnes už si jen stěží představíme, jak převratný musel být ve své době vynález sirek. Až do třicátých let 19. století se používalo k rozdělání ohně křesadlo a troud. Roku 1826 vyrobil anglický lékárník John Walker první zápalku z dřevěné třísky namočené v síře. Tyto dřevěné škrtací sirky se daly zapálit o jakýkoli povrch, takže nesplňovaly nároky na bezpečnost. O čtyři roky později přišel Francouz Charles Sauria s novinkou. Do zápalné směsi přidal bílý fosfor, který sice odstranil nepříjemný zápach při hoření, ale zase uvolňoval jedovatý plyn, na což zdravotně dopláceli především zaměstnanci sirkáren. Ve stejné době se objevily podobné receptury s přídavkem bílého nebo žlutého fosforu i v Německu a v Rakousku. Prvním výrobcem bezpečných zápalek se stal v polovině padesátých let 19. století švédský průmyslník a vynálezce Johan Edvard Lundström, jenž jako zápalnou komponentu použil nejedovatý červený fosfor (patent z roku 1855). Bezpečné zápalky zažily neuvěřitelný boom, v roce 1861 vyrobila firma Bryant & May ve východním Londýně první kusy a koncem století už vyráběla takřka dva miliony zápalek týdně. Stojánky a držáčky Původní zápalkové obaly byly velmi jednoduché. Namáčecí sírové sirky se prodávaly ve svazečcích, obvykle po sto kusech bez jakéhokoliv označení. U fosforových zápalek se postupně ujaly vlivem požadavků trhu různé způsoby balení, charakteristické pro určité druhy zápalek. Například tzv. salonní zápalky se balily do kruhových nebo oválných bohatě zdobených pouzder; krásné exempláře pocházejí třeba z továrny Solo FIGURÁLNÍ STOJÁNEK NA ZÁPALKY / 2. pol. 19. stol. obecný kov v Sušicích z počátku 20. století. Sirkárny často dodávaly i stojánky na zápalky, protože jim záleželo na tom, aby cenný výrobek náležitě prezentovaly. Tyto předměty se nezřídka stávaly nositeli dobové reklamy nejrůznějších podniků, hotelů či restaurací a sloužily jako upomínkové předměty na náboženských poutích. První držáčky na sirky byly kovové a vyráběly se v uměleckých slévárnách, o něco později se začalo s produkcí v porcelánkách. Škála materiálů byla nepřeberná, kromě kovu a porcelánu se využívala i keramika, sklo, kůže, dřevo, drahé kovy, papír, textil, slonovina, perleť, polodrahokamy. Manufaktury využívaly i nové materiály, k nimž patřil hliník, celuloid a první plasty. Stejně jako u materiálu existuje neuvěřitelně mnoho podob, také co se týče formy, rozpětí sahá od jednoduchých dřevěných krabiček až po nákladně zdobené porcelánové figurky a dózy. Zápalné plochy bývaly umístěny pod víčky, jež se k lítosti sběratelů často nedochovala. Nejstarší výrobky pocházejí z doby kolem roku 1850 a jsou doloženy v továrnách Carl Tielsch v Altwasseru ve Slezsku, v KPM (Königliche Porzellan-Manufaktur) a v porcelánce F. A. Schumann v Berlíně. Sběratelé rozlišují mezi držáčky na jednotlivé sirky a na celé krabičky. Téměř všechny držáčky na sirky měly někde drsnou

3 61 FIGURATIVNÍ STOJÁNEK NA SIRKY / 1869 / bronz / Vídeň plochu na zapálení sirky a bylo přitom jedno, zda byly určeny k zavěšení na kuchyňskou zeď, či stěnu salonu poblíž kamen, k postavení na stůl, nebo zda se nosily v kapse či tašce. Zvláštní skupinu tvoří víceúčelové stojánky, jež obsahovaly i nádržky na fidibus (papírový smotek k podpalování dýmky), na tabák, cigarety, na vodu. V zámožnějších rodinách se používaly fidibusy vyráběné v továrně, méně movití si je vyráběli sami z papíru nebo z borovicových třísek. Jedním z materiálů používaných k výrobě stolních stojánků byl i siderolit, kamenina vyráběná v 19. století s charakteristickým lakovaným povrchem kovových barev. Pro Petra Prchala, majitele největší tuzemské sbírky předmětů týkajících se uchovávání a ukládání zápalek, jsou právě figurky a dózy ze siderolitu srdeční záležitostí. Z tohoto přehlíženého materiálu, tzv. porcelánu chudých, který se vyráběl převážně na severu Čech, se vyskytuje velmi mnoho půvabných variant těchto předmětů, vysvětluje. Mezi producenty siderolitu patřili například továrníci Anton Tschinkel v Dubí nebo Ferdinand Maresch v Ústí nad Labem. Krabičky a pouzdra Aby bylo možno zapálit si doutník nebo dýmku, bylo nutné nosit zápalky stále při sobě. První varianty sirek byly ovšem vysoce hořlavé, a tudíž krajně nebezpečné, takže všechny obaly a krabičky sloužily stejnému účelu: měly je ochránit před navlhnutím a zabránit jejich tření. Éra krabiček trvala relativně velmi krátkou dobu, od vynálezu dřevěných škrtacích zápalek do rozšíření bezpečných zápalek a plynových kapesních zapalovačů ve třicátých letech 20. století, tedy zhruba sedmdesát let. Z kdysi zcela běžného doplňku se dnes stal vysoce ceněný sběratelský artefakt. Důvodem je osobitost a krása těchto předmětů, elegantní a drahé krabičky byly řešeny ve stylu módních výstřelků v dekorativním umění, od designu interiérů po šperkařství. Nejčastěji měly pravoúhlý tvar, vyskytovaly se ale i v podobě každodenních předmětů. Častým námětem bylo kouření. Nejpopulárnější jsou krabičky s námětem mužů odpočívajících v hospodě a kouřících dýmku nebo secesně tvarované zasněné ženy, jimž kouř z cigarety dekorativně lemuje obličej. Podobně jako u stolních a závěsných stojánků na sirky zde platí, že nejstarší výrobky byly kovové. V letech se vyráběly hlavně z cínu, mosazi, mědi a dalších kovů. Raný design s posuvným víčkem byl patentován v Anglii Alexandrem S. Stockerem v roce Měď byla populární i na přelomu století v souvislosti s anglickým hnutím Arts and Crafts, jehož příznivci preferovali obecné kovy. Oblíbená byla i alpaka. Na jedné straně stály luxusní přepychové výrobky, jež vyráběli prominentní šperkaři. Cartier v Paříži proslul svými elegantními zlatými krabičkami na zápalky ve stylu art deco, Tiffany v New Yorku vyráběl pouzdra odrážející osobitý design jeho stříbrných servisů. Firma Fabergé z Petrohradu se zaměřila jednak na krabičky z nefritu zdobené řezbou, jednak na pouzdra ze zlata s ovou výzdobou; slavné jsou ty v empírovém stylu s motivy palmet, stuh a věnců. Ve stříbře se používal filigrán, oblíbená byla technika cloisonné (navaření jemných kovových pásků na předměty a vyplnění vzniklých políček y).

4

5 63 Na straně druhé stály bibeloty, tedy drobné upomínkové předměty, jež zažívaly v této době svou zlatou éru. Jejich obliba souvisela s etablováním střední třídy a nárůstem volného času a finančních prostředků, jež bylo možno vynaložit na nepotřebnosti. V období mezi rokem 1850 a první světovou válkou vzrostl počet malých továren, které vyráběly levnější dekorativní zboží pro interiéry bytů i pro osobní potřebu. Kuřácké náčiní všeho druhu včetně krabiček na sirky bylo často zastoupeno v katalozích těchto firem. Vynález hliníku v posledním desetiletí 19. století umožnil rozmach sériové produkce. Dokonce i levná a sériově vyráběná pouzdra na sirky kladla důraz nejen na funkčnost, ale byla zároveň nápaditě zdobena, například bustami slavných osobností. Pohledem sběratele Sbírání stojánků na sirky je velmi specifickou disciplínou. Většina sběratelů začínala u filumenie, a když v tomto segmentu dospěla do fáze, kdy je možno specializovanou sbírku obohatit jen výjimečně, poohlédla se po něčem jiném. To byl i případ již zmiňovaného Petra Prchala, který je členem Společnosti přátel Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Po návštěvě sběratelské burzy v Londýně na začátku 90. let, v jejímž rámci se konala i výstava předmětů souvisejících se sirkařským průmyslem, mě oslovily právě nejrůznější obaly, schrány, stojánky a držáky na sirky. Bylo rozhodnuto. Po návratu jsem začal navštěvovat prodejny starožitností, bazary, bleší trhy a sběratelské burzy, a sbírka se začala postupně rozrůstat až do dnešní podoby, vypráví. Některé exempláře jsou značené (na stříbře punc, na porcelánu značka, na ostatním zboží firemní logo), v souhrnu se jedná asi o procent sbírkových předmětů. Problémem, na který sběratelé při snaze určit stojánky narážejí, je nedostatek literatury a katalogů, z nichž by mohli získat informace. Podle materiálů si příliš nevybírám a při výběru nových přírůstků se řídím spíš citem. Zajímají mě především výjimečné a raritní kousky. Pokud se mně předmět líbí, je profesionálně zpracován a dosáhnu na něj finančně, jdu do toho, říká Petr Prchal. Ve své sbírce má zastoupeny speciální kapesní krabičky a pouzdra na volné zápalky, kapesní pouzdra na ploché trhací zápalky, návlečná a pevná pouzdra chránící zápalkovou krabičku, stolní dózy a stojánky na volné zápalky i celé krabičky, figurální stolní zásobníky na volné zápalky, stolní kuřácké soupravy, popelníky s držákem na zápalkovou krabičku, závěsné držáky a zásobníky na zápalky i krabičky a řadu dalších typů. Nejstarší artefakty pocházejí z poloviny 19. století, převážná část sbírky je z období konce monarchie a z první republiky. Současná produkce, víceméně suvenýrového charakteru, ho nijak neoslovuje. Moje strategie je jednoduchá. Soustředím se více na kvalitu než na kvantitu. Člověk v omezeném prostoru si nemůže zaneřádit byt přemírou sběratelského materiálu. Takže mám, řekněme, ustálený rozsah sbírky, a pokud to přesáhne únosnou míru, nedělá mi potíž vzdát se některých druhořadých kousků za účelem zkvalitnění sbírky, shrnuje svůj přístup Petr Prchal. 1. KRABIČKA NA ZÁPALKY / konec 19. a začátek 20. století / stříbro 2. REKLAMNÍ STOJÁNEK NA KRABIČKU SIREK / 30. léta 20. století / porcelán / Československo 3. FIGURÁLNÍ STOJÁNEK NA ZÁPALKY / 2. polovina 19. století / obecný kov 4. NÁVLEK NA ZÁPALKOVÉ KRABIČKY / konec 19. a začátek 20. století / stříbro, smalt 5. STOJÁNEK NA KRABIČKU SIREK / konec 19. století / bronz / Hollenbach, Vídeň 6. STOJÁNEK NA KRABIČKU ZÁPALEK, SOUČÁST DÁMSKÉ KUŘÁCKÉ SOUPRAVY přelom 19. a 20. stol. porcelán / střední Evropa 7. NÁVLEK NA ZÁPALKOVÉ KRABIČKY / konec 19. a začátek 20. století / stříbro 8. DÓZA NA ZÁPALKY S KARETNÍM MOTIVEM / 2. polovina 19. století / porcelán 9. ŽIDOVSKÝ STOJÁNEK NA KRABIČKU SIREK NA SLAVNOSTNÍ STŮL PŘI ŠABATU / stříbrný plech 10. STOJÁNEK NA SIRKY / 2. polovina 19. století / porcelán, stříbro / Míšeň, Německo 11. STOJÁNEK NA SIRKY S MOTIVEM DOMINA / konec 19. století / kamenina 12. FIGURATIVNÍ STOJÁNEK NA ZÁPALKY / sklo FIGURÁLNÍ STOJÁNEK NA ZÁPALKY / 1864 / siderolit / severní Čechy