ANNUAIRE DE Ľ UNIVERSITĚ KOMENSKÝ POUR L ANNÉE

Transkript

1 r

2 ANNUAIRE DE Ľ UNIVERSITĚ KOMENSKÝ POUR L ANNÉE BRATISLAVA MCMXXX ÉDITÉ PAR LE SÉNAT HE Ľ UNIVERSITĚ KOMENSKÝ IMPRIMERIE DE L ÉTAT PRAGUE (TCHÉCOSLOVAQUIE)

3 ROČENKA UNIVERSITY KOMENSKÉHO ZA STUDIJNÍ ROK REDAKCI PROF. PH. D ra ALBERTA PRAŽÁKA, rektora university VE STUDIJNÍM ROCE V BRATISLAVĚ MCMXXX NÁKLADEM AKADEMICKÉHO SENÁTU UNIVERSITY KOM ENSKÉHO S PODPOROU MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY TISKEM STÁTNÍ TISKÁRNY V PRAZE iw *. prai ludr. St efa n u r BrqtisJova-PrívnicKÚ kuutt

4 I. INSTALACE REKTORA. ZPRÁVA ODSTUPUJÍCÍHO RECTORA MAGNIFICA PROF. MUDRA JIŘÍHO BRDLÍKA o universitě Komenského ve stud. r. 1927/28, přednesená při instalaci rektora university v r. 1928/29 prof. Dra Alberta Pražáka dne 6. prosince D ám y a pánové! Vážené shrom áždění! Věren starému zvyku akademickému, podávám historii naší university za stud. r. 1927/28, rok mého rektorského úřadu, devátý rok university. Rok tento, ač jinak normální, vyznačoval se čilým universitním životem. Koncem stud. r. 1927/28 působili na universitě celkem 32 řádní profesoři, a to 5 na právnické fakultě, 16 na lékařské fakultě, 11 na filosofické fakultě, jeden řádný smluvní na filosofické fakultě, 17 mimořádných profesorů, a to 5 na právnické fakultě, a po šesti na fakultách lékařské a filosofické, 2 bezplatní mimořádní (na lékařské fakultě). Vedle těchto učitelských osob působilo na universitě 11 soukromých docentů (2 na práv. fak., 5 na lékařské a 4 na filosofické fakultě), 9 suplentů (3 na práv. fak., 1 na lék. a 5 na filosof, fak.) a 14 lektoru. Bylo ted y koncem roku na u n iversitě celkem 87 u čitelských sil. Provedení system isace umožnilo četnějším i jmenováními žádoucí doplnění učitelských stolic. N a právnické fakultě byli jm enováni: s. doc. JUDr. František Rouček mimořádným profesorem občanského práva, s. doc. university Karlovy JUDr. Miroslav Boháček mimořádným profesorem řím ského práva. N a lékařské fakultě byli jm enováni: mř. prof. MUDr. Miloš Netoušek řádným profesorem interní propedeutiky a všeobecné interní pathologie, mř. prof. Dr. Zdeněk Frankcnberger řádným profesorem histologie a embryológie, mř. prof. Dr. Jan Buchtala řádným profesorem lékařské chemie, honor. doc. Dr. Adolf Mach řádným profesorem zubního lékařství, mř. prof. MUDr. Josef Babor řádným profesorem všeo/ecné biologie. ä

5 N a filosofické fakulte byli jm enováni: s. doc. university Karlovy Ph. Dr. Vladimir Buben mimořádným profesorem románské filologie, s. doc. téže university Ph. Dr. František Kalda m im ořádným profesorem germ ánské filologie, s. doc. téže university Ph. Dr. Josef Hendrich mř. profesorem paedagogiky. Z profesorského sboru filosofické fakulty odchází bohužel mř. prof. Dr. Frank Woilman, byv jmenován řádným profesorem srovnávacích dějin literatur slovanských na M asarykově universitě v Brně. Doufáme, že nám bude zachován aspoň učitelskou činností suplentskou je ště na nějakou dobu. Jmenováním mř. prof. Dra Vladimíra Bubna se skončily suplentury romanistů brněnské university p. prof. Dra Prokopa M. Haškovce a p. prof. Dra Hertvíka Jarníka. Za několikaletou činnost na naší universitě budiž jim vzdán s tohoto m ista vřelý dík. Dále byli jm enováni na filosofické fakultě: s. doc. Dr. Vladimír Klecanda mimořádným profesorem pomocných věd historických a s. doc. university Karlovy Ph. Dr. Jaroslav Ludvíkovský mimořádným profesorem klasické filologie. Na lékařské fakultě byl jmenován bezplatným mimořádným profesorem chirurgické urologie s. doc. Dr. Miloš Klika. Koncem stud. roku pověřen byl přednáškami z oboru všeobecné a pokusné pathologie od počátku r. 1928/29 s. doc. Karlovy university Dr. Ivo Mačela. K velikému prvému mrtvému našemu profesoru Dru Janu Heidlerovi přibyl však též druhý, jenž nebyl sice naším vlastním druhem, ale přece u nás několik let působil a s universitou naší srostl: je to řádný profesor Karlovy university Dr. Jiří V. Daneš. Tělesná schránka skvělého ducha jeho se stala obětí zákeřné nehody v daleké cizině v Los Angelos dne 12. dubna Kruh mladých vědeckých pracovníku universitních rozšířen byl dalšími habilitacem i: N a lékařské fakultě se habilitoval z oboru normální anatom ie Dr. Antonín Frank, vedoucí již od r. 1923/24 ústav normální anatomie a pověřený od toho roku přednáškami z tohoto oboru, Dr. Božena Kuklová z oboru pathologie a therapie vnitřních chorob, Dr. Ludevít Valach z interni roentgenologie a radiologie, na filosofické fakultě Dr. Daniel Rapant z oboru československých dějin, Dr. Josef Kopal z dějin francouzské literatury. Na lékařské fakultě s. doc. Dr. Bedřich Frejka přenesl veniam legendi na M asarykovu universitu. Lektory byli ustanoveni na filosofické fakultě: Ph. Dr. Jan Vilikovský pro středověkou latinu, gymn. prof. Rista Kovijanič pro srbochorvatštinu (vyslán vládou S. H. S.) a gymn. prof. Dr. Vladislav Bobek pro polštinu. Profesorský sbor právnické fakulty usiloval o doplnění státovědeckého oboru. Navržen byl s. doc. Dr. čechrák za mimořád- 6

6 ného profesora národního h ospod ářství; dosud však jeho jm enování provedeno nebylo. Profesorský sbor pracoval o zřízení stolice maďarské řeči a literatury a o rozšíření oborů filosofického, historického a rom ánského a germ ánské filologie. Stolice na lékařské fakultě jsou až na některé výjim ky obsazeny. Vyučovací činnosti university: V zimním semestru 1927/28 konalo se přednášek, seminárních a praktických cvičení: na právnické fakultě v rozsahu týd. hodin, na lékařské fakultě v rozsahu týd. hodin, na filosofické fakultě v rozsahu týd. hodin. V letním semestru: na právnické fakultě v rozsahu týd. hodin, na lékařské fakultě v rozsahu *4 týd- hodin, na filosofické fakultě v rozsahu.. 233*/2 týd. hodin. Počet poslucháčstva. I. V zimním semestru 1927/28 bylo na universitě zapsáno: 1. řádných posluchačů: a) na fakultě p rá v n ick é b) na fakultě l é k a ř s k é c) na fakultě filo so fic k é úhrnem mimořádných posluchačů a hospitantú: a) na fakultě p rá v n ick é (z těch 28 posluchačů stát. ú čet.), b) na fakultě l é k a ř s k é...2 c) na filosofické fa k u lt ě Mezi nimi bylo: úhrnem Tedy v celku a) Tuzemců ze S lo v e n s k a z Č e ch z M o ra v y ze S l e z s k a... 8 z Podkarpatské R u s i... 2 úhrnem

7 b) Cizinců Jugoslávie Polska.. Ukrajiny. Ruska.. Rumunska Maďarska. a) úhrnem Celkem V úhrnném počtu posluchačů bylo zapsáno žen 170. II. V letním semestru 1928 bylo zapsáno: 1. Řádných 'posluchačů: a) na fakultě p rávn ick é b) na fakultě lé k a ř s k é c) na fakultě f i l o s o f i c k é úhrnem Mimořádných posluchačů a hospitantů: a) na fakultě p r á v n ic k é (z těch 27 posluchačů st. ú čet.), b) na fakultě lé k a ř s k é... 1 c) na fakultě f i l o s o f i c k é M ezi nimi bylo: úhrnem Tedy úhrnem Tuzemců ze S lo v e n s k a z Č e ch z M o ravy ze S l e z s k a... 5 z Podkarpatské R u s i. 12 b) Cizinců 8 úhrnem z J u g o s l á v i e z P o ls k a z Ukrajiny. 1 z Ruska.. 53 z Německa. z Rumunska 1 3 z Maďarska. jiní.... úhrnem V celk u V úhrnném počtu posluchačů bylo zapsáno žen 170.

8 Jako charakteristiku sta tistik y lze uvésti, že kádr posluchačů ze Slovenska neobyčejně vzrostl, z ostatních zem í československých posluchačů ubývá. Též počet posluchačů z Podkarpatské R usi roste, sice pomalu, ale přece. Státní zkoušky, rigorosa a promoce. V r. 1927/28 se podrobilo na právnické fakultě státní zkoušce historickoprávní 200 posluchačů (6 žen) ; z nich byl aprobován s vyznamenáním ze všech oborů jeden, z jednoho neb několika oborů 24, se známkou dobrý 35, se známkou dostatečný 93. Po prvé 'byli reprobováni 43 posluchači, po druhé 10, po třetí 2, po čtvrté 1. Od zkoušky odstoupilo 106 kandidátů. Před zkušební komisí pro státní zkoušky judiciální bylo zkoušeno 130 kandidátů (5 žen ), s vyznamenáním ze všech oborů Z (žen y), z jednoho nebo několika oborů 28, se známkou dobrý 45, se známkou dostatečný 44. Po prvé bylo reprobováno 9 kandidátů, po druhé 2, od zkoušk y odstoupilo 5. Státní zkoušce státovědecké se podrobili 122 kandidáti (4 ženy) ; s vyznam enáním ze všech oborů 1, z jednoho nebo několika oborů 24, se známkou dobrý 38, se známkou dostatečný 53, reprobováno po prvé 6, od zkoušky odstoupili 3. Přísných zkoušek (rigoros) bylo konáno: historicko-právní (20 s prospěchem výtečným, 47 s prospěchem dostatečným, 8 s prospěchem n ed ostatečným ); judiciální ( d r u h é )...94 (28 s prospěchem výtečným, 58 s prospěchem dostatečným, 8 s prospěchem nedostatečným ) ; státovědecké ( t ř e t í ) (27 s prospěchem výtečným, 65 s prospěchem dostatečným, 12 s prospěchem nedostatečným ). Při prvém opakování bylo zkoušeno u prvého rigorosa 17, u druhého rigorosa 7, u třetího 6, celkem 30 kandidátů, u druhého opakování jeden. Na doktora práv bylo povýšeno 88 kandidátů, z nich 3 ženy. Na lékařské fakultě byla konána 53 prvá rigorosa (17 s prospěchem výtečným, 14 s prospěchem dostatečným, 22 s prospěchem nedostatečným ; při prvém opakování I. rigorosa bylo zkoušeno 30 kandidátů (23 s prospěchem dostatečným, 7 s prospěchem nedostatečným ) ; při druhém opakování 5, vesm ěs s prospěchem dostatečným, při třetím opakování jeden s prospěchem dostatečným. 23 druhých rigoros (6 s prospěchem výtečným, 12 s prospěchem dostatečným, 5 s prospěchem n edostatečným ); při prvém opakování byli zkoušeni 4 kandidáti, vesm ěs s prospěchem dostatečným ; 9

9 20 třetích rigoros (3 s prospěchem výtečným, 15 s prospěchem dostatečným, 2 s prospěchem n ed ostatečným ); při prvém opakování byli zkoušeni 3 kandidáti s prospěchem dostatečným, při druhém opakování jeden kandidát, dostatečně. N a doktora veškerého lékařství bylo promováno 25 kandidátů, z nich 1 žena. Mezi promovanými bylo 8 cizinců. Provedeny byly dvě nostrifikace (obsaženy jsou v celkovém jx)čtu promovaných). N a filosofické fakultě bylo podáno pět doktorských disertací, jež byly vesm ěs přijaty. Konáno bylo 5 hlavních rigoros (1 s prospěchem velmi dobrým, 2 s dobrým, 1 s dostatečným, 1 s nedostatečným ) 3 vedlejší rigorosa (2 s prospěchem dobrým, 1 s dostatečným ). Na doktory filosofie byli povýšeni dva kandidáti. Zkoušce filosoficko-paedagogické podrobilo se v stud. roce 1 927/28 39 kandidátů. K ostatním zkouškám učitelským přihlásilo se v téže době 23 kandidátů, z nichž 6 žádalo o rozšíření nabyté aprobace. Z těchto přihlášených kandidátu je 20 ve stadiu zkoušek, 3 rozšířili si aprobace, 6 bylo reprobováno. Mimo to bylo 5 kandidátů plně aprobováno. O nostrifikaci státních zkoušek žádali dva kandidáti. Jeden kandidát žádal o nostrifikaci doktorského diplomu, žádosti jsou v nostrifikačním řízení. Jazykovým praktickým zkouškám podrobilo se 7 kandidátů. K olejného bylo vybráno v celém studijním roce na fakultě právnické " Kč na fakultě l é k a ř s k é ' Kč na fakultě f i l o s o f i c k é Kč Prom inuto bylo kolejné úhrnem ' Kč. na fakultě právnické v částce Kč na fakultě lékařské v částce ' Kč na fakultě filosofické v částce... 5Í.776' Kč úhrnem ' Kč. Činnost vědecká a publikační. V knihovně právnické fakulty bylo vydáno: č. 20. Dr. jur. Sommer, Pram eny soukromého práva řím., č. 21. Dr. Bohuš Tomsa, M asarykův zápas o právo přirozené, č. 22. Dr. Imrich Karvaš, Francúzská inflacia a z nej vyplývajúce poznatky pre menovú teóriu. Ve Sborníku právnické fakulty vyšly tyto publikace: č. 1. Dr. B. Rauscher, Slovenské právní dějiny, č. 2. Dr. V. Bušek, Studium práva církevního a jeho metody, 10

10 č. 3. J. Stupecký. In memoriam. Napsal Jan Krčmář, Emil Hácha a Otakar Sommer. Ve Sborníku filosofické fak u lty vyšlo: č. 46. (1. roč. V. 1927) : Val. Pocjorělov, Iz nabljudenij v oblasti drevnoslavjanskoj perevodnoj literaturi, č. 47. (2) Václav Vážný: čakavské nářečí v slovenském Podunají. č. 48 (3.) Josef Král: Na okraj Masarykovy Sebevraždy, č. 49. (4.) Josef Hendrich: Příspěvky ke studiu Komenského. Ve spisech filosofické fak u lty bylo vydáno: Č. VIII. Daniel Rapant: K počiatkom maďarizácie. Diel I. Č. IX. Frank Voilman: Bulharské drama. Na lékařské fakultě vydal prof. Dr. Jiří Brdlík spolu s Drem Josefem Švejcarem rozsáhlou prvou československou učebnici therapie nemocí dětských za podpory MŠNO a Min. zdravot. Členy lékařské fakulty byly dále vydávány a redigovány B ratislavské Lékařské L isty, časop is pro zdravotnictví (šé f redaktor prof. Dr. St. Růžička), Sborník čsl. Společnosti Orthopedické (šéfredaktor prof. Dr. V ítězslav Chlumský). Jako nové důležité vědecké středisko publikační přibyla k dosavadním vědeckým časopisům Bj^atislava, časopis Učené Společnosti Šafaříkovy. Rozsáhlá byla účast členů university na vědeckém životě a vědeckých podnicích mimo universitu. O činnosti v Učené Společnosti Šafaříkově byla podána zpráva v jejím slavnostním zasedání dne 25. října Z o sta t ních uvádím n ejdůležitější: Na celostátní sjezd a výstavu sociální a zdravotní práce v Praze a na I. čsl. sjezd pro zdravotní a m ravní výchovu mládeže v duchu abstinence v Praze byl delegován prof. Dr. Stan. Růžička, VI. sjezdu čsl. přírodozpytcův, inženýrův a lékařů v Praze v květnu 1928 se zúčastnili četní členové profesorského sboru lékařské fakulty. Oficiálním zástupcem u niversity byl rektor university, prof. Dr. Jiří Brdlík. Na sjezd čsl. učitelstva v Brně byl delegován prof. Dr. Josef Tvrdý. Z vyznamenání a členství učených společností, jež se dostala jednotlivým členům university, uvádím: Prof. Dr. Stanislav Kostlivý byl vyznamenán řádem sv. Sávy III. tř., prof. Dr. Karel Chotek jm enován byl řádným členem Slovanského Ústavu, ředitel universitní knihovny Dr. Jan Emler jmenován byl O fficier de ľlnstruction Publique. Noví členové učitelských sborů byli jmenováni členy Učené Společnosti Šafaříkovy. 11

11 U n iversita se zúčastnila v ý stav y soudobé kultury v Československu v Brně, a to jak exposici celkovou, tak exposicem i jednotlivých fa k u lt a ústavů universitních. Nedostatek m ísta a finančních prostředků nedovolil, aby bylo vystaveno vše to, co bylo na výstavu z u niversity odesláno. V knihovnách ústavů sem inářů fakultních jeví se pravidelný roční přírůstek. N a filosofické fakultě m á knihovna 1. slovanského semináře svazků: z toho připadá asi 40% na knihy v jazyce čsl., asi 25% na knihy v ostat. jaz. slov., asi 25% na knihy v jazyce němec., asi 10% na knihy v jazyce fran cou z.; anglických knih je st jenom asi 45, maďarských jen asi 15, 2. semináře pro klasickou filologii 2880 svazků: z toho je st asi 15% knih řeckých, 15% knih latinských, 40% knih německých, 10% knih anglických, 10% knih francouzských, 10% knih českých, polských, italských a maďarských. Přesný počet knih v jednotlivých skupinách nelze udati, poněvadž nejsou spočítány podle jazyků, 3. sem ináře filosofického a spolu psychologického a sociologického 1873 svazků: z toho svazků českých nebo s lo v a n s k ý c h , n ě m e c k ý c h , m a ď a rsk ý ch... 40, fr a n c o u z s k ý c h...410, a n g l i c k ý c h , j i n ý c h... 89, 4. semináře pedagogického 1405 svazku: z toho svazků českých nebo slo v en sk ý c h...431, n ě m e c k ý c h , m a ď a r s k ý c h... a n g l i c k ý c h f r a n c o u z s k ý c h j i n ý c h...

12 5. sem ináře zem ěpisného 2341 svazků, z toho 720 sv. časopisů: z toho svazků českých a slovenských /105 časop., n ě m e c k ý c h 1028/395 časop., m a ď a rsk ý ch /199 časop., francouzských /50, a n g lic k ý c h /54 časop., j in ý c h...61/17 časop., 6. semináře ethnografického 2647 svazků, z toho 586 sv. časopisů: z toho svazků českých a slovenských /197 časop., německých 545/134 časop., maďarských. 12 časop., francouzských 403/87 časop., anglických 157 časop., jiných /168 časop., 7. semináře dějin umění 938 svazků: z toho svazků českých nebo slo v en sk ý c h , n ě m e c k ý c h , m a ď a rsk ý ch... 21, fr a n c o u z s k ý c h , j i n ý c h...53, 8. semináře archeologického 207 svazků: z toho svazků českých a slo v e n sk ý c h...69, n ě m e c k ý c h...108, m a ď a rsk ý ch... 13, francouzských... '... 1, a n g l i c k ý c h... 1, j i n ý c h Z vývoje universitních ústavů sluší uvésti, že na lékařské fakultě přem ěna am bulatoria rhinolaryngologického v sam ostatnou kliniku se blíží svém u uskutečnění. Styky s cizinou. Na všech fakultách byla pěstována i v uplynulém roce čilá vým ěna publikací se zahraničním i vědeckým i ústavy. Fakulta právnická rozšířila své výměnné styky s dalšími vědeckými ústavy slovanským i, zvi. ruskými, a zahájila úspěšné sty k y vým ěnné i s něm eckým i fakultam i právnickým i i něm eckým i ú stavy vědeckým i. 13

13 Fakulta filosofická jest od let v čilém styku zejména se zahraničním i slavisty. V Bratislavě byl hostem university profesor Columbia U niversity v New-Yorku, Marston Taylor Bogert, jenž přednášel na lékařské fakultě dne 16. ledna 1928 na them a: Věda, jedinec a stá t. Ve dnech 23. až 29. května 1928 hostila universita milého přítele profesora londýnské university R. W. Se tona Watsona. N ávštěva jeho, přijatá s oduševněním celým Slovenskem, zůstane trvale v naší pam ěti. Dne 25. června 1928 navštívil universitu slavista a prorektor bělehradské university, prof. Pavlo Popovič. I ze světa studentského měli jsm e minulý rok význačnou návštěvu: ve dnech března 1928 dlela v B ratislavě výprava Kola prawników studentów U niversitetu Warszawskiego. Hojná byla účast členů profesorských sborů na zahraničních sjezdech vědeckých. Prof. Dr. Otakar Sommer a prof. Dr. Miroslav Boháček zastupovali universitu na I. mezinárodním sjezdu etruskologickém ve Florencii v dubnu 1928 a účastnili se národního sjezdu italských rom anistů v Římě. Prof. Dr. Vítězslav Chlumský zúčastnil se orthopedického sjezdu v Mnichově. N a pátém mezinárodním sjezdu věd historických v Oslo v srpnu 1928 zastupoval universitu prof. Dr. Václav Chaloupecký, na sjezdu pro románskou filologii v Dijoně v květnu 1928 prof. Dr. Vladimír Buben. Prof. Dr. Josef Hendrich se účastnil mezinárodního sjezdu paedagogického, jejž svolala Bureau Internationale ďéducation v srpnu 1928 do Bukurešti. Na II. sjezdu slovanských botaniku v Praze v květnu 1928 zastupoval universitu prof. Dr. Josef Babor. Ředitel universitní knihovny Dr. Jan Emler zastupoval universitu na slavnostech stého výročí založení ú stavu Ossoliňskich ve Lvově a na lvovském sjezdu polských knihovníků. Prof. Dr. František žákavec přednášel o čsl. umění na pozvání Union Intellectuelle Roum aine v B ukurešti a na filosofické fakultě university v Kluži. Ovocem jeho zájezdu jest vedle rozšíření znalosti čsl. umění v Rumunsku navázání přátelských styků s rum unským i představiteli vědy. Vzpcmenouti sluší též, že vláda království S. II. S. zřídila stipendium 2000 dinárů, jež bude ročně udělováno posluchači nebo absolventu tří československých universit za nejlepší práci, zabývající se vztahy mezi státem S. H. S. a ČSR. Universitní knihovna dovršila v posledním období počet sv. Počet čtenářů v čítárně, opět poněkud rozšířené, činil od 1. listopadu 1927 do 1 /

14 31. října čtenářů. (V tém že období roku předcházejícího bezmála ) Potěšitelném u tomuto vzrůstu paralelně jde i vzrůst výpůjček, vzrostlých o 14% proti období předchozímu. Letošního léta byly ukončeny upravovači práce na budově. Významným momentem ve vývoji knihovny universitní je fakt, že v m ěsíci březnu nabyla konečně m ístností po bývalé škole, o něž od r bylo houževnatě zápaseno, šest sálových těch m ístností hned upraveno a zařízeno pro užití knihovnou. Tím odpomoženo však pouze na krátký čas nejnaléhavější tísni, která byla adm inistrativě ústavu těžkou překážkou. N icm éně skutečnost, že v r knihovna university mohla, ale také již musela zaujmouti celou budovu Klarissea, jest třeba radostně pozdraviti. V přízemí budovy zřízeno v m ístnostech před tím vysušených a upravených skladiště pro budoucí deponování vázaných novin, jichž soubor rychle narůstá. Pokud při adaptacích minulých let objevily se zbytky nástěnných maleb, po nichž bylo pátráno, byly odborníky konservovány. Bohužel nepodařilo se pro knihovnu získati vědeckého m a teriálu knihovního z knihovny zrušené právnické akademie v Košicích. činnost popularisační. E xtense university Komenského vyvinula ve stud. roce 1927/28 značnou činnost, a to dvojím sm ěrem: a) činnost přednáškovou, b) činnost publikační. Předsedou E xten se i redaktorem Sbírky přednášek a rozprav byl po celý minulý stud. rok prof. Dr. Richard Horná. A. činnost přednášková. 1. V Bratislavě. Přednáškový kurs E xtense konán byl v Bratislavě pouze jeden, a to ve dnech 5., 6., 7. prosince přednášel prof. Dr. Kolář O sociální otázce ve starém Řecku a Římě. Dne 20. října 1927 přednášel Dr. prof. Richard Horná O právnickém studiu pro nové posluchače právnické fakulty a dne 31. ledna 1928 O lidovém peněžnictví na Slovensku. Vedle toho pořádala E xtense společně s Osvětovým Svazem pro Slovensko v Bratislavě vyšší lidovou školu, ve které přednášel prof. Dr. Richard Horná Přehled dějin uherského práva, prof. Dr. Frant. žákavec Československé m alířství 19. století, prof. Dr. Richard Horná O vývoji ústav středoevropských, prof. Dr. Jan Buchtala Vraždy otravou, jich sociální vvznam a^ jich vyšetřování (s dem onstracem i), prof. Dr. Vítězslav Chlumský O rheumatismu a jiných chorobách a prof. Dr. A dolf Mach Ošetřování chrupu. 2. Přednášky ve Vídni byly také v tomto stud. roce pořá 15-

15 dány spolu s Akademickým spolkem vídeňským v sále Slovanské besedy. Přednášeli pánové: Dne 10. prosince 1927 prof. Dr. Bohuš Tomsa Rotherm ereova akce s hlediska práva mezinárodního, dne 28. ledna 1928 prof. Dr. Zdeněk Frankenberger O mikroskopické skladbe lidského těla (s diapositivy) a prof. Dr. Josef Král dne 28. dubna na thém a Účel života. 3. Na slovenském západě přednášel prof. Dr. Stanislav Růžička ve dnech 23. a 30. října a 13. listopadu 1927 v Nitře O eubiotice. Stejnou přednášku konal dne 9. prosince a 27. února jm enovaný prof, v Komárně. V Komárně přednášel též dne 1. února 1928 doc. Dr. J. Borovička na théma O trianonském m íru. 4. Na slovenském východě a ve stredoslovenských městech konán byl větší počet přednášek. Hlavně ve stredoslovenských m ěstech docházely extensní přednášky velké obliby. Přednášky organise vány byly Pohronskou župou čs. obce legionářské a diagram o těchto přednáškách vystaven byl též na výstavě soudobé kultury v Brně. Podzimní přednáškové období 1927 zahájeno bylo dvěmi přednáškami, konanými v Akademickém spolku v Banské Bystřici, a to přednáškou doc. Dr. E. Perfeckého, konanou dne 25. listopadu 1927 na thém a Ruski národníci a národovolci", (idei logický zjav rokov XIX. stol.) a přednáškou prof. Dra V. Huška, konanou dne 5. prosince 1927 na thém a Náboženská nesnášenlivost. Dne 12. prosince přednášel prof. l)r. Hanák v Kežmarku na thém a Vědecké zásady výživy. Ve dnech 5., 6., 7., 8. prosince přednášel prof. Dr. Chotek v Báňské Štiavnici, v Březně, Podbrezové, B áňské B ystrici a ve Zvolenu na thém a Staroslovanské tradice v současném národopise slovenském". Dne 24. listopadu 1927 přednášel prof. Dr. J. Babor v Ružomberku O diluviálním člověku (s projekcem i). Ve dnech 10. až 16. ledna 1928 přednášel prof. Dr. Bohuš Tomsa v Bratislavě, Prešově, Spišské Nové Vsi, Levoči' a Kežmarku O Svazu Národu. Dne 9. ledna 1928 přednášel v Ružomberku doc. Dr. E. Eisner na thém a Slovensko v pravěku a v ranné době dějinné. Dne 17. února 1928 přednášel v Kežmarku prof. Dr. Bušek na théma Cirkevní politika v XX. sto letí. Ve dnech února přednášel v Prešově, Spišské Nové V si a v Kežmarku prof. Dr. Král na théma Problémy demokracie. Ve dnech února 1928 přednášel doc. Dr. A. Frank v jihoslovenských m ěstech na thém a žlázy a vnitřní sekrece a jich vliv na lidský život. Ve stejnou dobu od února konal v podtatranských m ěstech přednášky O sociálních příčinách zločinnosti prof. Dr. Albert Milota. Ve dnech března 1928 přednášel v Pohronských m ěstech prof. Dr. Vratislav Bušek na théma Církevní politika ve XX. století. Dne 21. února přednášel v Prešově prof. V. Pogorělov na théma Pcvec 16

16 ruskej dediny N. A. N ekrasov. Dne 17. března přednášel v Ružomberku prof. Dr. A. Hanák na thém a,,0 srdci a oběhu krevním. V e dnech 3. až 5. března přednášel v Báňské Štiavnici, v Letovicích a Březně doc. Dr. Eisner na thém a Slovensko v pravěku a v ranné době dějinné. Ve dnech 26. a 31. března přednášel prof. Dr. Bohuš Tomsa na thém a Rothermereova akce s hlediska práva mezinárodního. Dne dubna 1928 přednášel ve Zvoleně, Tisovci, Rožnavě, K rem nici, Báňské B y strici, Březně a Podbrezové prof. Dr. Albert Milota na théma Sociální příčiny zločinnosti. Dne 19. května 1928 přednášel doc. Dr. Eisner v Bardějově na théma O pravěkém Slovensku. Přednáškou touto skončila E xtense svoji činnost na jaře O prázdninách 1928 konali profesoři Komenského university v rámci E xtense prázdninový vysokoškolský kurs pro učitele, a to ve dnech 9. až 19. července v Prešově. Přednášeli tito pánové: prof. Dr. škultéty O velké Moravě, prof. Dr. Tvrdý Theorie vůle a jejich význam pro výchovu m ravní a O tem peram entech a jejich význam u v životě lidském, prof. Dr. Vratislav Bušek O konkordátech a modu vivendi, prof. Dr. O. Chlup Kapitoly z psychologie žáka, prof. Dr. V. Teissier O film u, prof. Dr. P erfeckij Rusko v XVIII. a XIX. sto letí. B. činnost vydavatelská. Vedle této přednáškové činnosti rozvíjela E xtense v roce 192 7/28 dále činnost vydavatelskou, vydávajíc Sbírku přednášek a rozprav E xtense university Komenského v Bratislavě, redakcí prof. Dra Richarda Horny a nákladem Academie, nakladatelství v Bratislavě. Dosud vyšlo 16 svazků. V posledním studijním roce vyšel 1 svazek, a to: Doc. Dr. Božena Kuklová Poučenie o tuberkulóze. V tisku je s t kniha prof. Dra štůly Světový oceán. N a vydání publikace doc. Dr. B. Kuklové přispělo ministerstv o veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Během stud. r. 1927/28 konány porady o společném vydávání sbírky přednášek a rozprav všem i třem i extensním i výbory (v Praze, v Brně a v B ratislavě). Porady tyto skončily úspěšně. Od stud. r. 1928/29 vydávati budou všechny tři extensní výbory československé společnou Sbírku přednášek a rozprav nákladem Jedn oty m atem atiků a fysik ů v Praze. Předseda E xtense prof. Dr. Horná zastupoval E. U. K. na 1. valné hromadě Masarykova lidovýchcvrého ústavu (Svazu O světového) v Praze dne 16. prosince Extense U niversity Komenského vystavovala na výstavě soudobé kultury v Brně v rámci vysokoškolské exposice diagram své činnosti ve středním Slovensku ve stud. r. 1926/27 a 1927/23. Vedle toho vystaveny byly publikace extensní, ukázky plakátů atd.

17 Umístění university. Projekt definitivní výstavby university na pozemcích u vily Lanfranconi v uplynulém roce tém ěř nepokročil. S výkupem pozemků nebylo dosud začato, ba staly se pokusy, užiti pozemkův universitních pro jiné účely. Z positivních výsledků lze uvésti, že porada, jež se konala 27. dubna 1928 v slov. oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě, pohnula aspoň poněkud otázkou regulace Dunaje v km , pro výstavbu university svrchovaně důležitou. Anketa studentstva o vysokém školství slovenském (26. I. 1928) našla jen malou ozvěnu. O novostavbě internátní budovy se zmíním později. Pro novostavbu druhé budovy ústavů theoretických lékařské fak u lty byly získány veřejnou soutěží náčrtky. N ovostavba potřebného pavilonu kojeneckého při dětské klinice je st stále oddalována, ač všechny přípravné práce jsou dávno skončeny a náklad již dávno povolen. Ani s novostavbou obytného domu pro universitní profesory nebylo dosud začato. V um ístění ústavů není celkem změn za r. 1927/28. Pro hygienický ústav se nepodařilo získati celý pavilon m ěstských kasáren v Belnavově ulici, v nichž je st ústav umístěn, po té, co jej uvolnilo ředitelství státních drah. Starý dřevěný barák invalidní v universitní zahradě, kde byly um ístěny ústavy biologický a histologicko-embryologický, byl zachvácen dne 25. února 1928 požárem. Po požáru přestěhoval se ústav biologický do starého činžovního domu č. 14. na Dobytčím trhu, jenž byl pro účely ústavní upraven. Ilistologickoem bryologickém u ústavu poskytne několik m ístností k nouzovému umístění ústav pro pathologickou anatomii, a tak bude lze starý invalidní barák, nebezpečný celému okolí, odstraniti. S ním zmizí svědek nejtěžších poměrů, v nichž se začínala vědecká a vyučovací práce lékařské fakulty. Nejhorší tísni filosofické fakulty bylo odpomoženo nájmem 22 m ístností v soukromém domě činžovním. M ístnosti se však nehodí za posluchárny. Odpomoci nedostatku poslucháren jest nyní hlavní starostí filosofické fakulty. O úpravách v budově universitní knihovny bylo mluveno' výše. Ze sociální péče studentské zm ínil bych se především o práci Spolku pro postavení a vydržování universitní koleje a akademické m ensy. Spolek pro postavení a vydržování universitní koleje a akademické m ensy v Bratislavě uzavřel v roce 1928 s čsl. státem nájem ní smlouvu, kterou nyní proměňuje v kupní smlouvu, získaje touto ve vlastnictví na dobu 50 roků pozem ky u Lanfranconi pro stavbu universitního internátu a akademické m ensy. 18

18 Spolek zadal stavtbu universitního internátu staviteli R. F ricovi. Stavba již v m ěsíci září dosáhla rovnosti, takže mohlo býti přikročeno k zadávání a provádění dalších prací a to klempířských, kam enických, asfaltových, zám ečnických, stolařských, natěračských a sklenářských v celkovém obnose Kč 4, '50 a strojního zařízení, kanalisace a elektriky v obnose Kč 1, '51. Náklad těchto prací, jež v nejbližší době zadati se m ají, dosahuje výšky Kč 8, ", k čemu přistupuje náklad Kč 2, ' na vnitřní zařízení. Celkově bude tedy činit potřeba spolku Kč 10, ". Na úhradu této potřeby dostalo se Spolku dosud v hotovosti Kč 5, " a na upsaných založených m ístech, které se každoročně splácejí, očekává se Kč ". Zbytek per Kč 4, " podařilo se Spolku získati na půjčku u Zemské banky v Bratislavě, resp. ústřednou sociální pojišť. v Praze na základě stavebního ručení, takže je stavba zajištěna. Úroky této částky jsou ovšem tíživým dluhem pro provoz internátu a chudobné vysokoškolské studentstvo slovenské ponese je ve svém bytném. Těžká finanční situace Spolku způsobila, že Spolek byl nucen omeziti svůj stavební program a předběžně až do opatření potřebných prostředků upustil od výstavb y zadního traktu budovy, kde m ěla býti akademická m ensa, kuchyně a jídelna a nezbytná hygienická zařízení, tělocvična a koupací basén. Bude tedy studentstvo dlouhou dobu nuceno, za účelem stravování k daleké docházce do akademické m ensy v m ěstě a bude postrádati hygienických zařízení, ktérá jsou v moderních internátech sam ozřejm ostí. Spolek se tedy obává nedostane-li se mu včas větší podpory, že zastaví stavbu, která dávno neodpovídá svému programu a účelu a při tom ještě pro poměry vysokoškolského studentstva je drahá. Skutečných členů má Spolek tohoto času 73, zakládajících čítá 12 a zakladatelů je 8, dohromady však bylo 22 zakladatelských m íst založeno, každé m ísto ä Kč ". Universitní internát bude odevzdán do provozu a k užívání bratislavském u studentstvu vysokoškolském u dnem 1. října Ze vzácných dárců budiž tu s díkem jm enována země slovenská, župy košická (s půlmiliónovým darem) a bratislavská a m ěsto Bratislava. Budiž s tohoto m ísta s vřelým i díky vzpomenuto práce předsednictva Spolku, p. předsedy Dra Josefa Kállaye, m inistra m. si., prof. Dra Vratislava Buška jako jednatele a prof. Dra Richarda Horny jako pokladníka. Druhá nej větší slovenská instituce sociální Sbor pro sociální pečlivost o vysokoškolské studentstvo v Bratislavě, jako jediný, polooficiální institut, k terý si vytk l za cíl řešiti sociální-zdravotní 19

19 otázku studentskou prostředky poskytnutým i m inisterstvem školství a národní osvěty, korporacemi a svépomocnou akcí, stává se mimo studentské organisace nej důležitějším činitelem hum ánním. Jeho činnost za uplynulý rok je důkazem, že z nepatrných začátků dopracovává se pozoruhodných výsledků všestranným uplatňováním, čehož dokladem je st skutečnost, že téměř všechny veřejné sam osprávné korporace (m ěsta, župy a sociální in stituce) vyžádaly si dobrozdání a návrhů Sboru před poskytnutím studijní podpory. Za tím to účelem Sbor vede v evidenci všecky sociální v y m oženosti poslucháčstva, jakož i jejich m ajetkové poměry. D ůležitost Sboru uznává sam a státní správa udělujíc mu prostřednictvím m in isterstva školství a národní osvěty každoročně subvenci, aby dosáhl cíle stanovami vytčeného (na rok 1927 v částce Kč ' ). Z iniciativy m inisterstva školství a národní osvěty všecky sbory vysokých škol československých reorganisují se na jed notné základně spolkové, aby v této podobě převzaly na sebe výlučnou starost o sociální pečlivost studentskou, dosud rozdělenou mezi fakulty, sbory a jiné instituce. V důsledku toho ustálený poloviční system složení Sboru bude změněn na třetinový tak, že m inisterstvo školství bude representováno třetinou členu vý boru Sborů. Sbor pomáhal dále finančně posluchačům, p oskytuje bezúročné studijní podpory na nutné existenční potřeby; přispíval na sanatorní a nemocniční léčbu nem ajetných a pilných posluchačů. Na ošacovací akci poskytlo m inisterstvo školství a národní osvěty Kč Sbor však došel k názoru, že tato částka nijak nestačí na skutečnou potřebu, a proto doplnil ji z vlastních prostředků na Kč Ze 190 žádostí příznivě bvlo vybaveno 125; výška podpory pohybovala se od 100 do f>00 Kč. Jednotlivé fak u lty byly zastoupeny takto: P r á v n ic k á Kč, L é k a ř s k á Kč, F ilo s o fic k á Kč. Celkem Kč. U různých firem byla Sborem předem vyjednána sleva, která se pohybovala od 5% do 15%. Sbor svým složením (polovina z řad profesorských a polovina studentských) mimo zástupce m inisterstva školství a národní osvěty a předsedu sociální komise S. S. Š. dává nejlepší možnost sledovati potřeby a nedostatky studentstva a odstraňovat je. * * * 20

20 Sociální otázka studentská je úzce spiata se zdravotní, neboť zdravotní stav je výsledkem sociálního života. Toto bylo pohnutkou Sboru, že utvořil Studentský zdravotní ústav, určuje mu za účel starati se o zdraví studentstva, poskytovati nem ajetném u studentstvu zdarma léky a léčením ambulatorním, event, sanatorním. Věnuje se též preventivní léčbě tím, že uděluje dietní stravu a pomocí soc. institucí studentských umísťuje rekonvalescenty, chudobné a podvýživou trpící v ozdravovnách. Pro posluchače byly zřízeny dvě pravidelně ordinující ambulance: 1. všeobecná, 2. pro choroby kožní a pohlavní; mimo toho bylo zajištěno ošetření odbornými lékaři. V roce 1927 činil počet lékařských přehlídek v ambulatoriu všeob ecném , v ambulatoriu k o ž n í m , případů z u b n í c h...144, případů o č n íc h...50, případů ostatních o d b o r ů 40 a roentgenologických v y šetř e n í K úhradě provozu má Zdravotní ústav k disposici jen roční subvenci m inisterstva zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze v obnose per Kč , z které roční vydání činí: Vydržování amibulatorií Kč, speciální ošetření zubní Kč, léky a léčební p řístro je Kč, ošetřování n e m o c n ič n í Kč, příspěvky v Akad. m ense na dietní s t r a v u Kč, a d m i n i s t r a t i v a Kč. Nezbývá potom žádných finančních prostředků na jeden z nejdůležitějších úkolů, totiž lečem tuberkulosou onemocnělých posluchačů. V roce 1927 bylo zjištěn o: podezřelých z tu b e r k u lo s y... 30, počínajících příznaků tu b erk u losy...41, pokročilých příznaků tu b erk u losy... 7, tuberkulosy k o s t n í... 2 a úmrtí tu b erk u losou...1. úspěšné léčení tuberkulosy vyžaduje nákladného pobytu v klim atických m ístech, kterého financování přesahuje finanční m ožnost Zdravotního ústavu ročně bylo by třeba totiž pro nejnutnější případy aspoň Kč Sbor pro sociální péči doufá, že se mu podaří jednak studentskou svépomocí (vybíráním dobrovolné daně, o jejíž povolení se 21

21 učinily patřičné kroky), jednak přispěním korporací a jednotlivců získati dostatečně větší základní jm ění, jehožto úroku by mohlo býti použito k intensivní pečlivosti pro ozdravění dospívající slovenské inteligence, speciálně k záchraně vysokoškolských posluchačů, ohrožených tuberkulosou. Co se týče stipendií, bylo uděleno v r. 1927/28: na právnické fakultě 12 stipendií z nadace Jana P álffyh o z ča stej v částce Kč a 3 státní studijní podpory v č á s t c e Kč, na lékařské fakultě 6 státních studijních podpor v č á s tc e Kč, 40 státních stipendií Jarníkových v částce Kč, 4 stipendia z nadace Jana Pálffyho z častej v částce Kč, jedno stipendium gener. fin. ředitelství v B ratislavě v č á s tc e Kč, jedna podpora m in isterstva škol. a národní osvěty v č á s tc e Kč, na filosofické fakultě 43 státních stipendií v č á s t c e Kč, stipendium P. K a stn era Kč, 3 stipendia J. Pálffyho z Častej v č á s t c e Kč. Vedle toho bylo uděleno na filosofické fakultě stipendium francouzské vlády s cestovným v částce fr. fr. a stipendium vlády království S. H. S. s cestovným v částce dinárů. Ovšem povaha těchto stipendií je st studijní. Odměny za sem inární práce byly uděleny na právnické fakultě v částce Kč. N a studentstvo pam atovaly podporami župy a m ěsta slovenská, na př. m ěsto Bratislava udělilo deset stipendií po 1000 Kč, obec Hlohovec přispěla studentstvu částkou 100 Kč. Jména ostatních podporovatelů studentstva nelze uvésti, protože nebyla universitním úřadům sdělena a nejsou jim známa. Velkým sociálním dílem, pomáhajícím studentstvu, jest universitní internát a akademická mensa. V universitním internátě mužském ubytováno bylo v stud. roce 1927/28 v zim ním sem estru 209 posluchačů, v letním sem estru 214 posluchačů, v univ. internátě dívčím v zimním sem estru 53 posluchačky, v letním sem estru 54 posluchačky. V akademické mense v stud. roce 1927/28 vydáno celkem stravních porcí, kromě toho vydáno obědů pro ruské studentstvo. Průměrně denně stravovalo se na akademické mense 206 posluchačů. 22

22 B ytn é činilo jako v m inulém stud. roce 80, 90, 100 Kč m ě síčně v mužském internátě, 100, 110, 120 Kč měsíčně v dívčím internátě, a to podle způsobu um ístění. Za stravu platilo se 8 Kč denně, ruští studenti za oběd 4 Kč. V obou sem estrech požívali posluchači a posluchačky, ubytovaní v univ. internách, stipendijních m íst m inisterstvem škol. a nár. osvěty, a to: 10 celých stip. m íst ä 300 Kč m ěs. po 10 měsíců, 32% celých stip. m íst á 225 Kč měs. po 10 měsíců, 431/2 celých stip. m íst ä 150 Kč m ěs. po 10 měsíců, 361,4 celých stip. m íst á 75 Kč m ěs. po 10 měsíců. Pokladniční příjem univ. internátů a akadem. m ensy za stud. rok 1927/28 byl úhrnem Kč 2, a vydání Kč 2, s konečnou hotovostí k 30. září 1928 Kč Pokladniční obrat v tom to stud. roce vykazuje zvýšení o Kč proti studijním u roku minulému. Úřední personál: ředitelka, účetní, kancelářská síla. Kancelářská agenda v stud. roce 1927/28 jeví se v číslech protokolárních p řijatých a odeslaných. Pomocný personál: 1 hospodyně, kuchařka, kontrolorka stravních lístků, 10 služek, 2 domovníci. Zařízení internátu je st stále doplňováno. M inisterstvo školstv í a národní osvěty přispělo na nákupy prádla pro oba internáty částkou Kč Dívčí internát v této době vyhovuje svému účelu, mužský internát končí tím to rokem svoji funkci. Podle pokračování stavby nové koleje lze usuzovati, že příštím studijním rokem 1929/30 bude se moci stu d en tstvo již do něho nastěhovati. Ač oba podniky, jak universitní internáty, tak akademická m ensa neprokazují v letošní bilanci žádných nepříjemných ztrát, přece jen jako nepříznivou zkušenost lze uvésti, že následkem malého využití akademické m ensy jeví se poměrně velká režie, která, nejsouc se žádné strany kryta, jest na úkor nákladu na stravu samu. V tom to roce převedeno bylo se souhlasem akademického senátu university Komenského a m inisterstva školství a národní osvěty z reservních fondů universitních internátů Kč jako stavební příspěvek na nový internát pro Spolek pro postavení a vydržování universitní koleje a akadem ické m ensy. Pan president republiky pamatoval opět na studentský štěd rý večer štědrým darem 4000 Kč. Jinak bych uvedl ze studentského života, že Svaz slov. stu dentstva uspořádal o prázdninách výpravu do Jugoslávie, ústředí slovenského katolického stu d en tstva pak do Belgie, A nglie, Francie a Německa. A kadem ické úřady spolupracovaly se studentským i organi- 23

23 sacemi a stavovským i spolky ve shodě právě tak dobré jako v letech minulých. Tělesná výchova stu d en tstva za vedeni lektora Jana Procházky u těšeně se rozvíjí. N ového spolkového ústředí se jí dostalo ve Vysokoškolském Sportu, jenž nastoupil na m ísto zrušeného Slov. sport, klubu U niversita. Z kroniky u niversity sluší u vésti: Dne 29. listopadu 1927 se konala instalace rektora university, prof. Dra Jiřího Brdlíka. Im m atrikulace nových posluchačů se konala v zimním sem estru dne 30. listopadu a 1. a 2. prosince 1927, v letním sem estru 6. června Oslav státního svátku dne 28. října 1927 se zúčastnili rector M agnificus a hodnostáři universitní. Presidentu republiky bylo blahopřáno k 78. narozeninám (7. března 1928). V roce 1927/28 dovršili padesátý rok profesoři: Dr. Stanislav Kostlivý (30. října 1927), m inistr školství a národní osvěty Dr. Milan Hodža (1. února 1928) a prof. Dr. František Žákavec (23. února 1928). Dne 16. května 1928 uctila universita tryznou památku tragicky zemřelého prof. Dra Jiřího V. Daneše. Akademičtí hodnostáři se zúčastnili pohřbu Dra Pavla Blaha a biskupa Samuela Zocha. Rector M agnificus se zúčastnil slavnosti M asarykovy university v Brně 9. června 1928, při níž byl položen základ budově právnické fak u lty brněnské. Galerie portrétů rektorských byla o'x>hacena o portrét prof. Dra Otakara Sommera (darovaný universitě p. prof. Sommerem) a prof. Dra Jiřího Brdlíka. V universitní aule bylo instalováno Bílkovo sousoší J. A. Komenského. President Obchodní a průmyslové komory p. senátor Kornel Stodola přispěl na jeho zakoupení částkou 1000 Kč, začež mu vzdávám e srdečný dík. Z vnitřního života universitního sluší uvésti jako význačnou událost vydání Sbírky zákonův a nařízení pro universitu Kom enského za vrchní redakce p. prof. Dra Otakara Sommera a za redakce pp. prof. Dra Stanislava Kostlivého, Dra Karla Laštovky a Dra Vratislava Buška. V ydány byly čtyři díly: I. Předpisy o vysokoškolských učitelích a pomocném personálu vědeckém (redakcí p. prof. Dra Ot. Som m era). II. Studijní předpisy všeobecné (redakcí p. prof. Dra Vrat. B ušk a). III. Studijní předpisy fak u lty právnické (redakcí p. prof. Dra Karla L aštovky). 24

24 IV. Studijní předpisy fak u lty lékařské (redakcí p. prof. Dra St. K ostlivého). Pánům členům redakčním a zejm éna panu prof. Dru Otakaru Sommerovi budiž vzdán srdečný dík za neúmornou práci, již dílu věnovali. Akademický senát se zabýval opět otázkami system isace, vysoké školy technické na Slovensku a přírodovědecké fakulty, nostrifikacem i diplomů maďarských vysokých škol a řádem pro sam ostatné státn í vědecké knihovny československé. U niversitě byly věnovány knihy a publikace. Z nich jm e nujeme zejména dar 31 svazků Č. Č. L. pí Bohdanově, vdovy po obv. lékaři v Ivanovicích na Hané. Štědře pam atuje dary knih na naši universitní knihovnu m in isterstvo w yznaň religijných i osw icenia publicznego republiky polské. Koncem roku 1927/28 se rozloučili s akademickým senátem pp. prof. Dr. Kristian Hynek a prof. Dr. Otakar Sommer; poslední, poněvadž m á opustiti naši universitu odchodem do Prahy. Litujem e jeho odchodu, bylť spolubudovatelem university, věnoval jí všechen um svůj, všechny síly své a získal si o universitu zásluhy neocenitelné, jež zůstanou v trvalé naší paměti a vděčnosti. Loučíme se s ním, ježto tu už asi při příští instalaci rektorské nebude. * Zbývá mi ještě, jako rektoru university, rozloučiti se s Vámi, občanky a občané akademičtí. Rok je st sice dlouhá doba, ale tento rok uplynul mi tak rychle v plné práci a překotném shonu, že nechce se mi ani věřiti, že je st to již rok, co jsem Vás pozdravil jako nově zvolený rektor. Nastupoval jsem úřad svůj s jistým i obavami, jsa si plně vědom úkolu a zodpovědnosti, které s sebou přináší. Rok uplynul celkem klidně a s potěšením mohu konstatovati, že zájem o universitu ve všech vrstvách obyvatelstva vzrůstá rok od roku, že už si počíná veřejnost uvědomovati, jaký význam má universita pro národ a že snahou nás všech, kteří na této universitě pracujem e, je st sloužiti poctivě a všem i silam i ku povznesení jejím u a tím ku povznesení celého národa. My však jsm e jen jednou složkou této vysoké školy Vy, akademičtí občané, Jste druhou neméně důležitou. My jsm e ti hospodáři a V y Jste ta orná půda, která má dáti hlavní užitek. Záleží na hospodáři, aby dal zemi vše, čeho potřebuje, ona pak vydává užitek. N ež nejen na hospodáři, v m íře je ště větší záleží na ja kosti půdy. Při dobré půdě již nepatrná námaha hospodářova stačí, aby užitek byl nadprůměrný, při špatné všechno namáhání hospodářovo nepřinese než zisk nepatrný. A i tu můžeme konstatovati, že poměry se lepší, že i při posluchačích cítím e těch 10 roků přípravné práce pro universitu. 25

25 S radostí konstatuji, že poměr mezi mnou a Vámi byl co nejlepší, ba mohu říci srdečný, cítili jsm e vzájemnou důvěru přišli Jste ke mně se vším, co Vás bolelo nebo tížilo, a já, pokud jsem mohl, vyšel jsem Vám vstříc. Buďte si stále vědomi toho, že Vy m áte mnohem větší odpovědnost než V aši kolegové v Praze a v Brně. V y si m usíte stále před oči stavětí, že Vám připadá práce, kterou konali vysokoškolští V aši druhové v historických zemích v době obrození. P říští generace budou hleděti na Vaši práci a budou ji posuzovati. V y nesm íte studovati jen pro ten denní chléb, abyste byli doktory, profesory, advokáty, úředníky Vaše poslání jest vyšší, Vaší povinností je st často podřizovati prospěch osobní prospěchu obecnému jiti nejen tam, kde víte, že se budete m íti dobře, ale i jiti tam, kde jest Vás potřebí. Těch lidí, kteří si toho uvědomují, jest bohužel v nynější, m aterialistické době stále méně vym írají idealisti většinou se nad nimi krčí ram eny jako nad lidmi nepraktickým i. A přece m áte na Slovensku příklady této sebeobětavosti nikoli nyní ale v době největšího ujařmení, kdy jiti na Slovensko a pracovati mezi lidem bylo opravdovou obětí, nikoli k vůli lidu, ale pro tehdejší politické poměry. Máte Dušana Makovického, m áte Ivana 1 laika, který při svých kapacitách duševních a charakterových, nehledě ani k tomu, co znamenalo v těch dobách v Čechách jméno Hálek šel z klidu a jistého blahobytu z Čech na Slovensko a pracoval tam nahoře v Čadci a krajině drotarů, mezi těmi nejpotřebnějším i, nenáročně, bez jakýchkoli předpokladů, že by mu z toho kynul jakýkoli osobní, hmotný prospěch v přítomnosti nebo budoucnosti. P racujte a žijte tak, abychom z Vás mohli m íti radost nejenom my, učitelé Vaši nýbrž celý slovenský lid, aby z Vás byli opravdoví duševní vůdcové slovenského lidu. * Zbývá mně, abych představil nového rektora Magnifica, zvoleného jednomyslně na r. 1928/29, p. Ph. Dra Alberta Pražáka, řádného profesora dějin novější literatury české a literatury slovenské. Rač, M agnifice, přistoupiti a složití slib do rukou mých a převzíti odznaky tohoto nej vyššího úřadu akademického s přáním, abys po roce, jako já dnes, se loučil se svým úřadem nikoli jako s břemenem, nýbrž jako s nejkrásnější upomínkou své akademické dráhy! 26

26 * _ ' r r y 6

27 ŽIVOTOPIS PROF. PH. DRA A L B ER TA PRAŽÁKA, rectora Magnifica ve stud, roce 1928/29. Albert Pražák narodil se dne 11. června r v Chroustovicích v Čechách. N a gym nasii studoval v Hradci Králové ( ), na filosofické fakultě v Praze ( , ). Věnoval se slovanské a germ ánské filologii, filosofii, srovnávacímu jazykozpytu a světovým literaturám. Z pražských profesorů působili na něj Masaryk, Gebauer, Vrchlický, Zubatý, Pastrnek, Vlček, Máchal, H ostinský, Kraus, Krejčí, Sauer a Ardelt. Státn í profesorské zkoušky z českého a něm eckého ja zyka a z české a něm ecké literatury vykonal před pražskou zkušební kom isí v prosinci r N a doktora filosofie byl prom ován dne 26. července r Jeho disertace o Janu Nerudovi byla na návrh prof. Gebauera odměněna cenou doktorů filosofie. Své vzdělání doplnil studijní návštěvou cizích archivů a biblioték, zejm éna v Mnichově, ve Vídni, v Berlíně, žitavě, Paříži, Frankfurtě, Kolíně n. R., T. Sv. Martině a j. R. 1903/4 konal presenční službu vojenskou v Innom ostí a ve Vídni. Od 1. ledna r do 26. července 1914 věnoval se Albert Pražák středoškolské profesuře v Praze II. v Křemencové, na Král. Vinohradech v Hálkové, na dívčím gym nasii Minervě, na státní reálce v Karlině a v žižkově. účastnil se M archetovy ankety o reformě středoškolských osnov i čsl. anket a porad o reform ě vyučování m ateřštině. Pro střední školy napsal Rukověť dějin české literatury nové doby (1912), světovou část středoškolské čítanky (1912), pro školskou četbu literárně dějepisně poznámkoval šm ilovského Za ranních červánků (1913) a pro slovenské střední školy sestavil čítanky pro primu, sekundu, tercii a kvartu ( ). Ve Věstníku českých profesorů zpravoval o české literatuře se zřetelem k potřebě střední školy. Do sborníku M imoškolská práce profesorů československých středních škol napsal obšírnou stať Zásluhy slovenského profesorstva o slovenskou střední školu a československou literaturu (1925). R přednášel na universitním kurse pro slovenské profesory a r. 1919, 1920, 1921, 1923, 1926 na kursích pro slovenské učitelstvo a ev. duchovenstvo. Lidovýchovně a extensně byl činný od r a vykonal doma i v cizině na sta přednášek o české literatuře. Badání o české literatuře věnoval se již za studijních doib a své práce otiskoval v časopise českého musea, Lumíru, Listech filologických, Slovanském přehledu, Zvonu, Zlaté Praze, časopise pro moderní filologii, N aší době, české revui, Národních Listech, Ottově Naučném Slovníku, čase, N aší vědě a j. Svou pozornost soustředil zprvu na Nerudovce, Osvětovce, Lumírovce a přispíval k jejich hodnocení a přehodnocení zejm éna pramennými výtěžky svého studia a zřetelem k jejich světovým souvislostem. Vedle 27

28 přečetných m enších statí je sem řaditi tyto práce: Jaroslav Vrchlický (ČČM 1903). J. V. Sládek, Ad. Heyduk (Zvon 1905), L. Quis, Sv. Čech (Zvon 1906). Christian W eise a jeho vztah k Čechám (Prgrm., Karlín 1907). Jan Neruda, v Laichtrově České literatuře 19. století (1907). Národní filosofie Holečkových N ašich (Prg., Minerva 1908). Sofie Podlipská a Josefina Brdlíková (Prgrm., Minerva 1909). Vztah Boženy Něm cové k mladé literatuře let padesátých (Sborník 1912). Stati o Vrchlickém, Jiráskovi, Arbesovi, F. X. Svobodovi v Zlaté Praze Rozvoj české literatury v Ottově nákladu (1911). Alois Vojtěch šm ilovský (šim áček, P r a h a l& ll). Dějiny literárního odboru Umělecké besedy (Grafie, Praha 1913). Literarhistorisches Geleitwort zu Freitags-G esänge (Drážďany 1913). R redigoval literární hlídku času, od r spolurediguje N aši vědu. Slovenské části naší literatury věnoval se Albert Pražák soustavně od r Napsal obsáhlé studie o Hviezdoslavovi, Svetozaru Hurbanu Vajanském, Jaroslavu Vlčkovi a S. Tomášíkovi do Slovanského Přehledu ( ), z nichž práce o Tom ášíkovi vyšla dvakrát i sam ostatně (1913, 1919). Svá další badání o Hviezdoslavovi uložil pak do Lumíra (1909), Zvonu (1919), Zrání (1920), Lidových novin, času. Slovenského Denníka, Slovenské Politiky, československé republiky. Gazette de Prague, Slovenských Pohladil a j. ( /2 ). Do slovenské čítánky Fr. Bílého napsal stati Literatura slovenská do štú ra a jeho školy a Literatura slovenská od let šedesátých po přítom nost (Praha, šim áček, 1911). Habilitaci Alberta Pražáka pro dějiny české literatury, k níž se připravoval zejména na popud prof. Jana Gebauera a prof. Fr. Pastrnka, odsunula velká válka, již se účastnil na srbské a ruské frontě, později v slovenském zázemí, obohativším znamenitě jeho slovenské poznatky. Po prevrate byl povolán z podnětu prof. D rtiny a prof. Jaroslava Vlčka do slovenského oddělení m inisterstva školství a svěřena mu spoluorganisace slovenského středního školství. I při tomto úkole pokračoval v badání o literárním Slovensku a vším al si hlavně československých souvislostí a problému osam ostatnění spisovné slovenštiny. V této době napsal řadu statí o slovenských literárních představitelích, zejména o M. M. Hodžovi, S. Chalupkovi, J. Franciscim, J. Viktorinovi, J. Palárikovi, J. Matuškovi, J. Královi, A. Sládkovičovi, Tichomíru Milkinovi, R. Osvaldovi, H lasistech a j. (do Slovenské Politiky, Jeviště, času, Prager P resse a j.). Důkaz o M atuškově původství hym ny Nad Tatrou podal ve Vlčkově Sborníku Stať A. Jirásek a Slovensko otiskl v Jiráskově sb a Napoleon v slovenské literatu ře v Slovenském Denníku Na podzim r byl Albert Pražák jako odborový rada m in isterstva školství a národní osv ěty vyzván prof. J. Vlčkem, 28

29 J. Jakubcem a Fr. Pastrnkem k habilitaci pro dějiny novější české literatury a literatury slovenské a r na podkladě veškeré své předchozí práce a na podkladě chystaného spisu o dějinách čsl. rozkolu byl pražskou habilitační komisí navržen pražskému profesorskému sboru filosofické fakulty za kandidáta bratislavské universitní stolice pro dějiny české a slovenské literatury. Návrh byl schválen a vládě doporučeno jeho jmenování řádným profesorem bratislavské university, jež bylo dne 14. září r i provedeno. V Bratislavě vedle učitelské činnosti věnoval se spolu s ostatním i slavisty organisaci a vybudování knihovny slovanského semináře. Slovenská Matice zvolila jej r podpředsedou svého literárně dějepisného odboru, česká akademie r mim ořádným členem své III. třídy a r členem kom ise pro vydávání pramenů novější české literatury, Královská Česká společnost nauk jm enovala jej roku 1924 svým dopisujícím členem a m inisterstvo školství r členem spisovatelské rady auktorského práva. R účastnil se příprav k utvoření Učené Společnosti Šafaříkovy v Bratislavě a byl zvolen jejím generálním sekretářem, r členem její komise pro vydávání slovenských pam átek. Téhož roku stal se i spoluredaktorem orgánu této společnosti časopisu B ratislavy. R. 1926/27 byl děkanem filosofické fak u lty university Komenského. Od r je st členem vědecké zkušební komise pro u čitelství na středních školách. Od téhož roku zasedával i v porotách pro státn í literární ceny a j. Z dalších spisů Pražákových jest uvésti: Dějiny spisovné slovenštiny po dobu Štúrovu (Praha 1922). Josef Hanuš a jeho zásluhy o českou literární historii (1922, B ratislava). Jan Šalamoun Dobromíř Petéň (Bratislava 1922). Hurbanovia vo väzeniach (1923, Žilina). Slovenská otázka v době J. M. Ilurbana (Bratislava 1923). Hviezdoslav a Dante (Bratislava. 1924). Jozef škultéty (Bratislava 1924). československý národ (Bratislava 1925). Studentská léta Svetozara Hurbana V ajanského (B ratislava 1925). Slovenská svojsk ost (B ratislava 1925). Slovenské studie (B ratislava 1926). československé prvky v bratislavských kulturních dějinách (1927, z této práce vznikla i sam ostatně vydaná Obrozenská B ratislava v Slovenské Grafii 1928). Obrozenské tradice (Praha, 1928). Mimo to je st se ještě zm íniti o těchto pracích: československý rozkol. K ritický přehled nové literatury (Slavie 1923). česk o slovenská otázka u Havlíčka (Pam átce Havlíčkově 1924). K pramenům Kollárovy Slovanské vzájem nosti (Pastrnkův Sb. 1923). Bedřich Sm etana a česká literatura (Robotnické noviny 1925). Karel Hynek Mácha a Karel Ferdinand Dräxler- Manfred (Máchalův Sb. 1925). Palacký, Vrchlický a pokus o legendu věků (Palackého Pam. 1926). K pramenům Čechova L ešetínského kováře (Tilleho Sb. 1927). Fráňa Šrámek prozaik (šrám ků v sb. 1927). Ign. šl. Born v Slaném na Sloven- 29

30 sku (B ratislava 1927). Literární teorie Štúrových žáků (ib. 1927). Pokusy Štúrových žáků o vědu a o vzdelávací ústavy (ib. 1928). Czechs and Slovaks in the Revolution of (Slavonic Review 1926). Czechs and Slovaks after the Revolution of (ib. 1927). The precursors of the Kollárs Panslavism us (ib. 1927). Slovaks and the kongress slav 1848 (ib. 1928). * Nově instalovaný rektor prof. P ražák poděkoval svému předchůdci Jeho M agnificenci prof. MUDru Jiřím u B ra lík o vi za instalační akt a volitelům rektora na r vzdal díky za jednom yslnost, s níž jej zvolili v čelo university. Pozdravil akademický senát na r a uvítal domácí i cizí vzácné hosty, kteří poctili účastí na rektorské instalaci universitu a projevili jí svou sym patii. Vzpomněl vděčně i všech těch, kdo z domova i z ciziny zaslali k jeho instalaci blahopřejné projevy. Slíbil všechny své síly pro další budování university Komenského i pro její styk se studentstvem a s kulturní veřejností. Zdůraznil, že vidí v universitě předbojovníka a vůdce pokroku, jenž bude hájiti pravdy bez ohledu, zda se to komu hodí či nehodí, a beze všeho paktování s potřebam i denní politiky. Pozdravil i přítomné studenty a studentky a slíbil jim přátelskou a účinnou sympatii v jejich akademickém a kulturním podnikání. Nato proslovil obvyklou instalační řeč. ZÁPAS G E N E R A C Í V L IT E R A T U R E. Instalační přednáška rectora Magnifica p r o f. P h. Dra A lb erta Pražáka, přednesená dne 6. prosince r Myslím, že každý z vás prožil nad východem a západem slunce, nad přítokem a odtokem vod, nad vanutím větrů a nad růstem a uvadáním přírody aspoň někdy onen slavný okamžik, kdy se mu tyto zdánlivě samozřejm é jevy zazdály velkolepým tajem stvím, jehož až zázračný sm ysl se plně projevil při představě, že by tyto je v y najednou ustaly nebo znepravidelněly. Tento ustavičný a pravidelně opakovaný zápas světla a tmy, obnovy a opotřebování, ožívání a dožívání, jest vlastně základ života. Jest mu podrobeno i lidstvo. I v něm přichází a odchází jedinec, aby mohl žiti člověk, rodí se a zm írají rody a národy, aby mohlo trvati lidstvo. Jestliže z filosofií světa biblí, Platonem a Budhou počínaje a dneškem konče ozývá se uvědomělý a nemiz i vý stesk na 30

31 nestálost věcí, na věčný nepokoj v člověku a v přírodě, na nicotnost všeho vznikání a zanikání, na záhadu vývoje předem propadlého upadání a na pomyslnost všeho živoucího, odsouzeného již v zárodku k jisté sm rti, je tu proti tom uto stesku přece cosi, co jej zm írňuje a utišuje: vědomí onoho podivuhodného a zrovna až božského rytmu, jenž pravidelným a soustavným přílivem a odlivem vesm ěrných, přírodních a lidských sil právě nad sm rtí trium fuje. Lze-li u člověka vůbec m luviti o nesm rtelnosti, jest to právě při této jeho rytmické mohoucnosti střídati a vym ěňovati síly, obnovovati a m ařiti generace a tvořiti jakýsi stále živoucí a věčně plynulý m ost, sp ín ající včerejšek i zítřek a přenášející nastřádané hodnoty z minula do budoucna. * * * Generační proces jest onen nesmrtelný prvek v lidstvu, jenž nese obnovu života a určuje vývoj generace, to jsou ti stále a přece jinak po obdobích vym ezených dějinným postupem a určených potřebou časového a národního ducha do života neúnavně vrhaní noví a svěží příchozí, vzešlí z těchže životních a kulturních podmínek, určení týmiž biologickými předpoklady a svázaní týmž zákonem historické rytmiky. To jsou ti účastníci těchže prožitků, osudů a cílů, ještě na nikom nezávislá a zcela uvolněná hnací síla nové doby, bezohledně odklizující staré a nastolu jící nové. Rytm us nového času určil a vyměřil jejich lidskou a kulturní funkci. Uložil jim společnost zmladiti a přetvořiti novou životní podstatou a zkušeností. Přikázal jim doplniti národ a stát obrodnými šťávami, jeho kultuře dodati nového obsahu a prozářiti jej novými teplými zárodky. Bez nich nebylo by generační souvislosti a přechodu ze včerejška k zítřku, nebylo by vým ěny nových a živoucích hodnot za ztrnulé a přežité, nebylo by pokroku. Musí vytvořiti chaos, aby se z něho zrodil nový a lepší svět. Musí přerušiti bezprostřední tradici a osvoboditi se od staré zděděné kultury, aby mohla vzniknouti nová, bohatější a složitější. Aby lidstvo mohlo vůbec zapomenout na zbytečné a setřásti přežitek a předsudek, aby mohlo nově určovati a hospodářsky usm ěrňovati tradování kulturních statků a říditi tempo pokroku, k tomu nutně potřebuje stříd á n í generací, periodického vym írání starých a rození nových, pozvolné a ustavičné tvorby jiného a nového světa, nahrazování starých zklamaných nadějí novými a aspoň zdánlivě jistějším i a uskutečnitelnějším i. Toto generační střídání jest ovšem podmíněno zákonem, účelného a hospodárného rytm u. Jeho hranice musí býti pružná a časově postačitelná, aby se mohla každá generace v svém obrcdném poslání cele vyčerpati. Její funkce nesmí býti předčasně anebo zpožděně přerušena, má-li býti vývoj organický a oekonomický. Její tempo nesm í býti příliš spádné a zase ne příliš po- 31

32 zvolné, nem á-li dojiti k škodlivým poruchám. Vedlo by ke katastrofálním situacím, jestliže by staří zmizeli rázem a noví se objevili rázem, jestliže by střídání kulturních stráží dálo se najednou a bez přechodu, a zase jestliže by staří ustoupili příliš pozdě a mladí nedostali se včasně k své vůdčí úloze. I tu je třeba evoluce a ne revoluce. V své podstatě jest generace ovšem jev měnlivý a tvárný. J ejí příchod a odchod určuje potřeba národa a stupeň jeho kultury. Své tempo zpomaluje a zrychluje úměrně jeho duchovnímu rozvoji a jeho organické nutnosti. Století spotřebuje zpravidla tři generace, někdy i pět, šest, podle své potřeby a životní mohoucnosti. * * * V ým ěna generací není přes svou přirozenou nutnost akt pokojný. Vždy a všude znamená revoluční srážku a zápas. V zmenšeném m ěřítku dochází k němu v každé rodině mezi rodiči a dětm i, mezi otcem a synem, mezi matkou a dcerou, mezi starým i a mladými. Nietzsche vysvětloval to obdobou z náboženství, neboť C.ott ist Vater des Bosen a tu na zemi jeho představitelem vůči synu je s t právě otec. Mezi otci a syny musí nastat zápas, protože synové prý již ve jm énu vývoje představují vznešenější princip. Jich vztah musí býti porušen, aby další pokolení mohlo tvořiti svobodně a po svém. Freud a Reik propracovali Nietzscheovu zásadu fysiologickv a psychoanalyticky a prokazovali, že v dětské představě jest buh zmocněný otec a že k sporu mezi synem a otcem dojde i z p <1- vědomých zárodku pohnutek pohlavních. Spranger, Hetzrová a Búhlerová zam yslili se nad otázkou psychologicky a hledali vysvětlení v tom, že mladý člověk touží, aby se mu rozumě'v, že je citově lehce zranitelný a reservovaný, avšak otcové právě p: > tento zvláštní náladový stav nemají porozuměni a nevěnují mu ani dosti pozornosti a času ze svého pracovního shonu. Tím vlastn ě zaviní zprvu uzavřenost, později vzdor a konečně nepřátelství a odpor. Považují syna stále za dítě, co on sní již o hrdinnosti, opíjí se illusemi života a právě u otce nejvíce v svém m'adistvém vzm achu naráží na nepochopeni. Otec snaží se mu určovat životní stil a tempo po svém, v smyslu svých zkušeností a předpokladů. Nedaří-li se mu to, svírá ho auktoritou a hmotnou závislostí, a právě tím promarňuje citový a idealistický fond, jejž syn v srdci pro něho chová. Dohání ho k záporu oddanosti a lásky, ba vzbouzí v něm nepřátelství. Oba dva se při tom cítí mučeníky svého pokrevního vztahu, slepě a nerozvážně kupí nedorozumění na nedorozumění, válčí navzájem drobnou guerillou, aniž si uvědomují, že se v nich vlastně odráží v miniatuře obecný prcces vývoje, že v nich řádí ona zvláštní síla, jejíž vybitím č.ověk postupuje dál, že prcstě nová generace hlásí se tím k slovu. 32

33 Kawerau větřil tu Bergsonův tvořivý vývoj a životní vzmach, jež musí bez přestání v mladých řáditi a hnáti je do revoluce proti starým, protože jen tak může vyhráti nový člověk a odstraniti starého. Paulsen a Nohl určili tento zápas docela jako pedagogický postulát, protože by jinak nemohl vzniknouti nový svět, lepší staršího. Nepřátelství dvou sobě nejbližších generací protrpují tedy především a nejdříve pokrevně a rodinně nejbližší, čímž generační zákon nabývá až tragického přídechu. Memoiry spisovatelů naznačují to někdy velmi pochmurně. Stendhalův poměr k otci nebo Balzacův k matce měl na př. nádech ustavičného zápasu. Tolstého popouzel pocit nutné bezpodmínečné úcty k otci k revoltě proti němu, takže se docela pokoušel namluviti si, že není jeho vlastním dítětem, aby si citové napjetí zmírnil. Kollárovy, Nerudovy, Hálkovy a Hviezdoslavovy vzpomínky na otce přes všecku úctu a pudovou lásku netají se chvílemi, kdy stáli oba dva proti sobě nepřátelsky a kdy se obcházeli s pocitem trpkosti a lhostejnosti, třebas pod maskou trpěli, že mezi nimi nemůže býti lépe. To byla ta oposice v malém, jež se v nich připravovala k boji o novou společnost, to bylo to jejich podobenství nové době, již chtěli na úkor a proti svým otcům stvořiti a k níž se doma mimoděčně již zacvičovali. * * * Problém tohoto generačního rozporu a této skryté války mezi rodiči a dětmi, mezi otcem a synem, mezi dcerou a matkou, mezi starým i a mladými jest ovšem důsledek novodobé m entality a souvisí skutečně se změněným poměrem k bohu a k náboženství. Za theokracie nebo za politického a myšlenkového absolutismu přes existenci titanism u a prometheismu byl dosti vzácnou výjimkou. L iterárním tém atem stal se vlastně až za nedávné doby. Stará literatura obírá se jím nepřímo a zřídka. V ní převládá povětšině auktorita boha, krále a otce. Je to patrno na př. z Homérovy Iliady. V ní vládne tuhá Priamova kázeň nad celým rodem. Tuto kázeň později někde porušili řečtí tragikové, hlavně Euripides. Konfrontoval na kontrast zejména heroismus mladých a starých a káral zahanbující a opatrnickou sobeckost starých. Připom ínám tu jeho Menoikea, Ifigenii a Polyxena. A ristofanes naproti tomu nového ducha jm énem starých v svých komediích potíral. Komikové, jm enovitě Plautus, stupňovali poruchu dětské kázně vůči rodičům zesm ěšněním boje otce a syna o společný požitek a erotiku, činili tak ovšem zcela v lehkém a lehkomyslném duchu pěstěného slovesného druhu a mířili tu spíše k směšným zcestím stáří než ke generačnímu boji nebo k zápasu o duchovní hodnoty. Starověká auktorita se takovýmito koncepcemi ovšem zvolna rozleptávala a vedla i k svobodnějším koncepcím lidského poměru k bohům. 3 33

34 Křesťanské pojetí lx>ha jest přes všecku auktoritativnost již volnější než pojetí Jehovy. Toto uvolnění pokračovalo i za reformace, ale i v ní převládl povzbudivý pokyn, že jest mladým poslouchati starších. Vzpom něl bych tu na př. jen Ludvíka z Pernštejna a jeho Naučení rodičům ze X VI. století, jež vypočítává, co vše děti proti rodičům nem ají podnikati, aby jim nezpůsobily zármutku, a jež upozorňuje, že jednou budou po dětech také chtíti poslušenství, proto aby poslouchaly nejdříve samy. Jestliže bylo tehdy již třeba mladé takto napomínati, plynulo by z toho, že vztah rodičů a dětí nebyl vyrovnaný, že generační rozdíl v něm již účinkoval, ale že byl zastírán výzvou k oddanosti, aby se neoddanost nepom stila na m ladých obdobně v jejich stáří. I v X V II. a v X V III. století byla hlásána úcta k stáří a k šedinám auktoritativně a v ní byla povzbudivě hledána sláva mládí. Ľ abbé Claude Fleury pojal v tom to sm yslu Moeurs des Israélits r a neváhal se honositi, že jen starci jsou štěstím vlád a jejich neštěstím že jsou jinoši, protože představují zmatek a nepořádek. Ještě v Diderotově Le Pére de Fam ille a v jeho Le philosophe sans le savoir je st vztah rodičů a dětí určen absolutistickým příkazem poslouchati. Výjim ku činí ovšem Moliěre, jenž se dal v komedii cestou Plautovou a vysmál se sporu rodičů a dětí o m ilostný požitek. U Shakespeara projevuje se sice občas generační sm ysl na př. v Jessice, v Othellovi, v Romeu a Julii a zejm éna v Jindřichu IV., ale i u něho auktoritou jest otec. jak je st patrno zejména z Tita Andronica a z Leara. William Gonge spojuje auktoritu otcovu s bohem a s nábožensvím (O f Dom estical Duties, 1627) a D. Defoe vidí v otci jakéhosi zástupce boha. pozemského správce a pořadatele rodiny (Fam ily Instructor 1715). Princip rodičovské auktority přísně zastává v své autobiografii i Anna Halkettová, Burns (Cotters Saturday Night 1786), Meredith (Rhoda Fleming 1815) a Scott (The Heart of Midlothian 1818). * * * Teprve novodobá filosofie a romantism pronikavě porušily subjektivním i a individualistickým i prvky tuto zdánlivou rovnováhu a vědom ě nastolily v literatuře nový nám ět odboj m ladých vů či sta rým, skrytou i zjevnou válku rodičů a dětí. Nejdokonaleji naznačil problém Ivan Sergějevič Turgeněv r v románě Otcové a děti. Bazarov odklonil se od starých, protože rom antism em porušili rovnováhu. Rozhodl se bořit a vydobýt si svobodného m ísta ve světě. Arkadij Kirsanov pocítil v svých dvaadvaceti létech odlišnost od svého čtyřiačtyřicetiletého otce N ikolaje, protože zaostal duševně, ztrnul na Puškinovi a marně se pokoušel dohnat tempa nového a jiného vývoje. Rozešel se i se strýcem Pavlem, heglovcem, západníkem a konečně nihilistou. Arkadijovi nevadila mesaliance otcova s mladou Feničkou, ale pociťoval tu hlavně věkový nepoměr a jiné pokolení. 34

35 I mladičká Fénická příchodem A rkadije a zejm éna Bazarova; uvědomila si rozdíl stáří a roztoužila se býti v citu raději mladou než starou. Nikolaj Kirsanov synovým návratem domů pociťoval čím dále, tím větší různost mezi sebou a synem. Marně četl jeho literaturu a přizpůsoboval se jeho názorům, rozpor se zvětšoval, pravda synova byla opravdu již jiná než jeho pravda, byloť v ní cosi neznámého, jakási převaha, mimo m ladost jakési jin é gesto a jin ý poměr k lidem a k světu. Starý Bazarov pocítil podobný rozpor v synově přítomnosti a resignovaně se utěšil, že synovi již nestačí, že ho nudí a že syn přišel jen proto, aby pozvolna zaujal otcovo m ísto. Svetozár H urban V ajanský poznámkoval Turgeněvův rom án epilogem r a správně uhodl, že Bazarovém a A rkadi jem přihlásila se nová, nezvetšelá, dobově přehodnocená síla, odklízející ztrnulost a zm rtvělost, ale postavil se proti Bazarovově výstřední negaci, zastal se proti ní otců a hledal u nich vítězství pro jejich přirozenost, důslednost a pro jejich souvislost s minulem. V Bazarovově smrti spatřoval Turgeněvův závěr, že Rusku není třeba Bazarovů. V ajanský tu vdechl v problém příliš zjevně touhu po vítězství nad svým i m ladými odpůrci a neporozuměl Turgeněvovu tragickém u rozuzlení. Bazarov zemřel, ale jeho odpor zůstal byl to symbol výbojného generačního prvku, jenž v literaturách již ovládl a bloudil a bloudí po nich dál. Vlivem Darwina, Spencera, H uxleye a j. vnikl na př. do anglické literatury, jež se často zaujala vztahem otce a syna a narazila na jeho mimoděčnou tragickou podstatu. Thackeray v The Newcom es (1853), Meredith v The Ordeal of Richard Feveral (1859), Butler v The W ay of All Flesh (1885), A. Bennett v Clayhanger, Walpole v The Cathedral, Galsworthy ve Forsyte Saga nastolili generační rozpory v dvou nebo v několika generacích, v různých stavech a okolnostech, individuelně i kollektivně problém se prostě uchytil i v ra e zdánlivě konservativní a auktoritám nedosti odbojné. Nejdokonaleji a nej soustavněji jej řešil ovšem George Bernard Shaw. V Mesalianci hned v úvodě uznal d ětství a jeho stálý návrat jako nutné nepřetržité obnovování životní síly. Spor rodičů a dětí prohlásil za samozřejmý, protože děti se m usí bránit rodičům, aby neohnuli jejich vůle a neprovedli na jejich duchu kruté inkvisice. Staří posují jakési vyšší bytosti, úskočné a tyransky obcházejí děti jako nějací nadlidi, a když se jim nedaří jejich dílo, urážejí se citově tak, že z toho vznikají kruté chvíle pro ně i pro děti, až si děti odcizí a dojde k rozchodu. Staří si při tom všem dostatečně neuvědomili přírodního zákona, že m usí zaniknout, aby se mohli noví zrodit, a že by m usili býti vyvražděni, jestliže by neustoupili mladým a je přežívali. Jen tím to vym íráním starých a rozením mladých je st lidstvo nesmrtelné a může dále žiti. Ani stroj není produkován na trvalo, nýbrž s předpokladem, že bude nahrazen novým a lepším. Pokrok světa závisí právě na této zásadě. K tomuto sm yslu před- 3 5

36 mluvy k Mesalianci těsně je s t ner.reklm utelna prol.utst ^ t ř i r i touh()u, aby se konečně žuje, ze ji rodíce nudí, ze ne y ^ M atka x otec uz si i v jejím živote něco udalo, y ^ -eště nenaplnil osud. život odbyli, touzi po klidu, je I člověk a nadčlovek je st^ p r ^ st p m m ladých starým ^ ^ tu z;-k()n vzpoury věkem. Otec a s y n,m at^ 1 Jaréh o opotřebovaného mladým mladých vůči starým, studu sta r e h o a o p u. že a schopným. Shaw vystoupíl i tu s že muž spovinnost mladého muze a mlade zeny J ^ horlící pro auktokojený otcovou auktoritou nem /,,.'1 občanu. Upozornil ritu m atky nikdy neporodi vlast^ p oh od n ých tu však i na mez tohoto odporu «k " ^ teprve v stáři si m yslí, že tím to odporem "JT iluse. narazil dávno % d i e m 1 % Pokúsil se sice představit! j^ lm lh ľ n u tn ý generační (P Ä Ä, X ľ e m a ' p Ä H m ľ Ä Ä. a ^ t,. ** íra 5 g ism r Äloiu p - Borkm annova bv byla bojnost a s n e v r a z.v o st.k sta r e c k ib ^ m j rodiči a blémem zastavil se několikrát i^strmdbeig. irp bfehu moře viděl v jejich dome S^ K ^ t ó < l ľ ž e viděl jen bezcennost, nepředstavil otce, jenz y p o em o * mládeže v.,)yiy nové původnost, omíiani starých m ys ovládnout jen dospělý rozpor mezľ synem.. o -, m eti žákem a učitelem, mezi avobodou a a^kto, i tou m e?, 1ee 3335řj5 ĚÉSS SSíSšäESSskíbks* 36

37 zákon přírody a dalšího kulturního a společenského růstu. V tom duchu pojal Strindberg i svůj Tanec smrtit*. Generační otázka a odcizování rodičů a dětí donutily i Gustava Freytaga k Ahnen, Th. Manna k Buddenbrooks, G. Hauptmanna k Friedensfest a Lou Andreas Salome k Zwischenland. Daleko ostřeji pocítil to Frank Wedekind ve Frůhlings Erwachen. Zdrtil jej tragism mládí, nad nímž staří zapomněli, že kdysi byli také mladí a že by měli děti otevřeně poučiti. M ísto toho před dětm i svatouškují, jejich touhu provázejí neporozuměním nebo tresty a pohrdáním, opouštějí je v nej důležitější chvíli, takže je sami podráždí k vzpouře a nechtíce srazí s vyrovnané životní cesty. Ještě výstražněji zachytil tento tragism W alter Hasenclever v Der Sohn. Otec tak dlouho trestal a bil syna, tak dlouho jím pohrdal a jej znevolňoval, až si v něm vychoval odbojníka a vrhl jej v neštěstí. Syn dospěl jeho zvrácenou metodou k záporu představy otce. Uvědomil si, že jsou si navzájem nepřáteli, že propast již nelze překlenout, že jsou pól severní a jižní. Rozhodl se býti tím, čím otec sám již není, t. j. mladým a jiným a žiti po svém. Proto mu opověděl bez bázně nepřátelství, proto šel proti němu se svou dobou a proto m ísto čtvrtého božího přikázání nastolil svému věku nové přikázání: sm rt otcům a život a svět dětem! Toto přikázání v upraveném sm yslu na selské lotyšské prostředí převedl v dramatu Rod Indranů R. Blaumanis, převod doložitelný ovšem skoro v každé literatuře. Do uměleckého ovzduší je vtělil v Srbsku lakov Ignjatovič (Stari i novi m ajstori) a Jovan St. Popovič (Beograd nekad i sad), případ známý ovšem i z jiných literatur. U nás rozpor rodičů a dětí pěkně zaujal Karla čapka v Loupežníku. Dovedl jej k němu radostný pocit z přináležitosti k mladé a dobyvatelské generaci, jež si připadá v své kypivosti jako nějaký mladý bůh, na předchozí pokolení se vrhá s buřičskou nezkrotností a zapaluje mu třebas i střechu nad hlavou. Profesor vychoval dceru a nazýval ji svou chloubou. Jakmile neposlechla a šla za mladým milencem, jak jí přikazovalo srdce, jakm ile porušila vnucenou přísahu, že se uzavře doma před každým, ke komu jí otec nedovolí, již mu byla courou, jež běží za prvním, jenž 0 ni klopýtl. Od té chvíle každé mládí mu bylo nemravem a chybou, něčím, co se mu nepohodlně vpletlo ve vyšlapanou cestu. Profesor pojal problém bolestínsky a jen se svého hlediska: sotva si postavil domov, sotva zestaral v práci a usedl, aby si odpočinul, již na jeho vlastním prahu zazněly cizí lehké a spěšné kroky, nevítané mládí, tento nepřítel, nutící ho, aby ustoupil. Jako Čapkův Loupežník, podobně vzal babičce vnučku v G ončarovově Strži 1 Mark Volochov. Pavla Kytlicová v pamětech Rodiče a děti vykreslila z vlastní zkušenosti otce jako posměváčka a nepřítele dětí, jenž neměl na nic jiného času než na jak ýsi soudný den mezi dětm i, takže ho 37

38 děti nenáviděly a docela vyzvídaly, je-li to opravdový tatínek či nějaký zlý Zimmerherr. Stejnou zkušenost zaznamenal v Grétce A lexy, jenž představil matku a tetu v téže lunkci, jenž obžaloval vůbec starší lidi, že nemají pro mladost pochopení, a jenž za to melancholicky politoval mládí, protože je to cosi nej krásnějšího, nezastavitelně prchajícího, něco, co dovede ještě něco nového ch tít a po něčem jiném toužit navzdor starým, a právě za to je tak nechápáno a sužováno. N a problém narazil i Petr Jilemnický ve Víťazném pádu. Vysvětlil jej bojem o m ísto na světě a doložil zápasem otce a syna na život a na smrt, právě, aby mladý mohl po svém býti živ. Tohoto zápasu dotkl se také Milo Urban v povídce Staroba a ukázal, kterak jest starý člověk vítězným principem mládí vytlačován ze života. 1 F. X. šalda naznačil otázku v L outkách a dělnících božích, ve Frankovi, zápasícím s otcem a s ředitelem Malovcem o šimonku, ale tu šlo již spíše vedle sporu kdo s koho? o erotický problém a o vítězství mládí při něm. částečně i o problém tažení proti stáří a smrti. Tento problém měl konečně melancholický předzvuk i na některých stránkách Macharových Zde by m ěly kvést růže. Všecka tato v literaturách zachycená oposice dětí vůči rodičům a mladých vůči starým jest jen důsledek generačního proudění a tvorby nového prostředí. Jest to nahrazování starých forem novými, převtělování nového životního obsahu a ustavičné znovuzrozování člověka. Tragickou příkrasu mu dává nedostatek chápavé síly u starých, že život nemůže ustrnout na jejich životním slohu, že musí se rodit noví a noví pokušitelé a nezávisle připravovat další životní možnosti, hodnoty a tvary. Protože tato vitální funkce jest mezi pokrevně nejbližáími předělem, proto tak zraňuje a bolí a proto je tak citelná a viditelná. A přece jest to jen obdoba přírody, cosi jako hvizd a svářivé skučení větrů nad horami, bojujících za pochmurných nocí o lepší ráno, jsou to m lhoviny v bouřích, z nichž vzchází nový a krásný den. * * * Co se v rodinách odehrává v malém, ve velkém děje se v kulturních hnutích srážkami mladých skupin s generací předchozí. Jejich spor je st stejně nutný pro silnější a lepší zítřek. N ový člověk i tu stojí ustavičně připraven k útoku na staré a ztrnulé a bezohledně vzdoruje nepřijatelným m etodám stárnoucích předchůdců, nepostačujících jeho novému duchovnímu vzmachu. Je přirozeno, že mladí diváci tohoto sporu stavějí se na jeho stranu, protože má důvod k své oposici pro své mládí, pro svou životní sílu, pro další vitální možnosti, a protože je přesvědčuje svým právem upraviti si budoucnost po svém, vždyť ji bude žít a bude za ni odpověden jen on sám. Jeho cesta láká i novostí. Slibuje řadu překvapení, bezpočet nových představ a obrazů, nových m yšlenek a formulací. Je podobna rom antickým stezkám ve vysokých horách, dráždícím svou záhadností, neurčitostí, odvážnou 38

39 krkolom ností a zdánlivou bezúčelností, co staří jdou již vyšlapanou a uprášenou silnicí, dobře označenou a očíslovanou, šablonovitě, bez extase, s ustavičnou kopií svého prvotního úžasu a zkušenosti, jež již pozbyly kouzla svou účelnou jistotou. Mladý člověk překvapuje hazardní odvahou, vášnivým vzdáním se pom yslu i nadměrností prostředků, jež před ním vyvinuje a jemu obětuje. J est jako šum ivá horská bystřina, hýřivá silou, prů bojem, útokem, nespoutaná a unášivá, co staří se podobají řece rozlité v rovině, zeslužebněné k praktickým účelům, nelákavé, příliš běžné a rozčarovávající. Mladý vábí svou novou touhou a snem, napíná zvědavost na své cíle a počiny, je vtělený slib čehosi neznámého a nepoznaného. Podobá se jarnímu přívalu, nesoucímu nádhernou obnovu přírody i člověka, náznak barev, tvarů a tónů, co starý stojí v rozpacích a s omluvami nad nesplněnými tuchami a napovědmi a ztrnule opakuje, co vše chtěl a co nezmohl. Mladého obklopují proto diváci kouzlem víry a naděje, co v starého již přestali v ěřit a doufat. Vidí v něm záhadného cizince s pohádkovým přísvitem, co starý jim připadá příliš znám a otřelý. Větří v něm novou myšlenku, nový druh sensibility, novou expresi, slovo, větu a řeč budoucnosti. Před ním jakoby stará m yšlenka bledla a kouzlo starého výrazu haslo. Tuší u něho zdroj nové krásy, nesmlouvavou dobyvačnost nového území, jež se zdálo již neobjevitelným, a přece náhle je s t objeveno. Vrací se v něm obrodný prvek, přeřazující přítom nost k nové a jiné budoucnosti. Při něm je st možná další víra, že staré a dosavadní může býti je ště stupňováno a překonáno novým a že i zdánlivě nenahraditelní mohou b ýti přece jenom nahrazeni. Tento zvláštní postoj náhle se vynořivšího mladého dobyvačného tvůrce uprostřed nové generace vedle starých, tento jeho protiklad k nej bližším předchůdcům, tato suggesce davu očekávajícího při jeho náhlém zjevení nové tvůrčí divy je právě to, co rozvírá propast mezi nastupující a odstupující literární generací. Dosavadní vůdci najednou pociťují, že jejich duch a srdce jsou vedle nich o pokolení starší, že již nebudou moci a ani nedovedou s nimi prožívati nové duchové a citové výboje, že se neum ístí na jejich dobrodružně rýsované nové mapě, a proto jakoby na obranu života, jejž stvořili a obohatili a jejž ještě žijí, jakoby na odvrat vlastní tušené porážky snaží se do osnovaného mladého a jiného života n anést co nejvíce sebe, u m ístit se v něm m elancholicky a násilnícky se vším svým vlastnictvím, bez otázky, co se mladým hodí, co uznají za živou jistinu a co za bankrot a veteš. Co někteří tvrdošíjně m yslí, že jejich někdejší duch a cit je st vrcholem, co navyklou a křiklavě zesílenou manýrou m askují jeho vyžilost a zchátralost, co jin í melancholicky napínají sílu a s děsem blíží se k novému dílu, již jsou tu mladí, aby je přesvědčili, že pohár m ladistvě kypící m ohoucnosti navždy jim v y padl z ruky, že již nemají někdejšího vzmachu a vzletu a že ze všeho zbyla jen routina, malomocně se bránící m anýře a úpadku. 39

40 Pěkně naznačil tento odpovědný strach z tvorby stárnoucích před divoce nedočkavou mládeží A. Daudet v Rose a N inette a Zola v Díle. Na někdejší mladou duši, zářiči kdysi jak mladé slunce, nanesl pokračující život již příliš skvrn, aby přezářila novou a prudce se zjevivší záři. Výmluvně to naznačil i Kubáni v své Mladosti, vzpomínaje svého mladého letu vesm írem a svého dotyku hvězd, při němž netušil, že jednoho dne křídlo se svěsí k zemi a již nedoletí nově vzlétnuvších mladých letců. * * > * Vznikající nepřátelství mezi mladými^ a starými yzněcuje a podporuje vlastně pud sebezáchrany. Hněvné stíny, jež kladou předchůdci nástupcům na počínající triumfální cestu, jest vlastně závist starých bohů a bolest hluboce lidská a přelidská. N e ubránil se jí ani Hegel na vrcholu moci a slávy. Schopenhauerova habilitační přednáška na zkoušku, konaná dne 2d. 3. r uber die vier verschiedenen Arten der U rsachen, porušila mu najednou svou novostí a osobitostí rovnováhu a sebevládu. Chtěl prokázati Schopenhauerovi převahu své vševědoucnosti ironisováním jeho odpovědí a snižováním na nevědomce, ale Schopenhauer se nedal a přítomní se postavili na jeho stranu. To byl vlastně i>očátek nepřímého zápasu mezi Heglem a Schopenhauerem. Případ Nietzsche contra W agner má stejně mnoho podobností. Stačilo, aby se N ietzsche náhodou objevil před W agnerem s rudě vázaným Brahmsem, aby zvětřil jeho podrážděnost z projevené sym patie jinému hudebnímu tvůrci nebo aby se vřeleji zmínil o Kizetovi, a již tu nastával předěl mezi starým a novým, vrcholící ve veřejném utkání. Případ W agner contra Verdi a všecek děs starého m istra před novým psychologicky velmi pěkné na základě pramenů zbelletrisoval nedávno W erfel v rámci tragicky krásných a chátrajících Benátek. Stejnou pohnutku nepřízné měla básnická družina Puchmajerova vůči Počátkům Palackého a Šafaříka. Nebyl to jen jiný prosodický princip, byl to i strach ze silnějšího a mohoucnějšího mládí. Netrvalo ani dvacet let, a toto neporozumění opakoval sám Šafařík, jenž jakoby zcela zapomněl svého básnického výboje z r psal do Ruska a jinam o úpadku mladé české literatury a vyslovoval se o mladých s příhanou, ač tu bylo možno uznale uvésti čelakovského, Máchu a Erbena. Za dalších dvacet let opakoval Palacký skoro podobně skepsi k mladým při prvním vystoupení Nerudově. Stačí konečně pročisti dnešní soudy nej bližších předchůdců o nastupujících mladých, aby bylo zřejmo, že se situace skoro doslovně a stále opakuje, že je tu všudypřítom ný strach starých, aby nebyli překonáni. Vzpomínám jen Hviezdoslavovy a Vrchlického nepřízně k Březinovi anebo Macharovy k Dykovi a k Horkému, aby bylo přímo příkladně patrno, jak starší nerozumí nebo nechce rozuměti mladšímu. Georges Valois to vyslovil ostře, ale správně: graduovaní pontifikové m ají děs před přicházejícím i generacem i, 40

41 aky nepropadli zapomenutí a smrti. Sládkovič se s tím setkal v čtyřicátých letech i na Slovensku a vyložil svým krajanům, že nesm ějí zatracovat ty, kdo se postaví proti době a jejím představitelům, kdo boří nebo opravují zděděnou stavbu a kdo maří předešlost pro lepší budoucnost. Sládkovič upial na vítězný princip mládí i zdar nastolené slovenštiny, protože se za ní proti osláblé staré síle postavila nová a čerstvá síla. Proto uvěřil i ve vítězství slovenského lidu, že svou nevyčerpanou silou odolá již opotřebovaným silám vyšších vrstev. I naši spisovatelé a politikové na podkladě tohoto vědomí dávali se v zápas s předchozími vůdci a jejich koncepcemi a všecku jejich nevraživost vykládali jako malomocný pocit, že neopotřebování posunou i politický vývoj dál a ovládnou. V tom sm yslu m luvívali Havlíček, Sladkovský, Grégři, Kramář, Masaryk, Haberman, Hodža, šmeral a j. Své naděje a cíle založili na rozporu stáří a mládí u vědomí vítězství mladšího principu, opřeného o nové a nevyčerpané vrstvy lidové, posouvající se k politickému sebevědom í a uvědomění. * * * Tu všude spolupůsobil ovšem vedle generačního momentu i m om ent času, t. j. duch doby, pozvolna a vývojově skládaný z předchozího m yšlení a dozrálý k syntetickém u projevu. Myslím tu na př. na Karla Antonína Grubra a na jeho Hymnem an Pallas A thene (1802). Exponoval katalogicky bony a světce, básníky a filosofy, krále a vojevůdce všech dob a zemí, jakýsi mimoděčný a neuvědomělý zákm it legendy či epopeje lidstva. Dovedl však podati jen m ateriál, kostru a lešení. Řád a kázeň, krev a maso, srdce a ducha do všeho toho mohl vnésti až mladý a svěží duch, vzrušený napoleonstvím, znepokojený třasem trůnů a zemí, jedinců a národů, probuzený nově vyšlehlým nacionalismem a architektonicky zasvěcený. V yšlehl na prešporské půdě r z Palackého, z jeho m ajestátní koncepce osudového úhrnu všech národů světa vyvrcholeného Napoleonem, jejž právě sm etla ruská síla. Z Palackého vy vřela ovšem jen koncepce a náběh. Bylo potřebí dalšího času, dalších sm yslových a citových vzruchů, průbojů ideje i form y, než přišel s vyvrcholením této m yšlenky Hugo, Vrchlický, Carducci, Lingg, Machar, H viezdoslav a jiní. Myslím tu i na Palkoviče a na jeho řeč v Jenské slovenské společnosti r s předzvuky Kollárova Předzpěvu k Slávy dceři a přece ještě zakletou jen v několik akordů, jež mohly býti vykoupeny až dalším i prožitky, srazem gall ismu s germ a nism em, germanism u se slavism em, na niž m usila spořiti další generace svým i národními hrůzam i a nadějem i, než z ducha nového času vyzářila v uzrálé a vrcholné form ě. Není pochybnosti, že Kollár zaslechl první akord k zbožštění Miny vedle Danta i z N ovalise. Hymnen an die N acht vyslovily totiž nový poměr k m rtvé m ilence přešlať tu v jak ési nábo-

42 ženské světové dějstvo a v nadpozemské ženstvo.^ A le zase zkušenost doby, nános národních krisí a nadějí, vševládná slovanská myšlenka, kombinace rousseauovských, goethovských a byronských prvků a p. dovršily tu a přeměnily základní koncepci a povýšily mrtvou milenku na národní ochranný symbol, na jakousi znárodnělou dantovskou Beatrici, provázející a ochraňující na cestě slovanským peklem. 1 tu všude přispěl generační m om ent, ale spotřeboval několika generací na vypracování myšlenkového či citového akordu, na zhnětení nakupené a nastřádané látky, na její architekturu a na vtělení trium fující poslední m yšlenky. * * * Někdy dovrší se ovšem tato generační součinná práce tak, že rozevře mladým další obzory, jindy uzavře dobu předchozí a nové a průbojné generaci zůstane cizí. Vzpomínám tu na př. Nietzscheova nadčlověka. Jeho kořen je vlastně ve Feuerbachovi. N ietzsche jej vyslovil Zarathustrou r. 1885, v době vítězného demokratismu a socialismu, nepřejných individuelní nadřazenosti a panské morálce. Příznivější ovzduší vzniklo pro něj v letech devadesátých, hlavně zásluhou Strindbergovou, Holzovou, Wedekindovou a W einingrovou, jejichž nadčlověcké prvky signalisoval. Nebo: Čechovy Písně otroka, publikované r. 1895, vyslovily sice nastřádanou a nezapomenutou politickou a literární zkušenost let šedesátých, náladu táborů a násilných důsledků nastupujícího dualismu, ale jejich publikace v ryze literárním a namnoze i v politickém sm yslu byla vlastně nečasová, protože česká m entalita let devadesátých sotva již hledala svého symbolu v představě otroka. Tehdy mohly býti Písně otroka již jen agitačním heslem mass, ale naprosto ne výrazem literární soudobosti. Nerudův nacionalism Zpěvů pátečních v těchto letech působil vlastně také nečasově. Bylť složen z m essianistických paralel trpícího národa s trpícím K ristem a nabit názorovou dynamikou předchozích desetiletí. Byl konečně i syntézou Nerudových celoživotních zkušeností se zřejm ým i prožitky a představam i z mládí, žitého v letech padesátých a šedesátých, takže mladé generaci připadl někde až málo srozum itelným a docela, byť ne právem, ústupkem stáří. * * * O některých představách nebo směrech pracovává celá řada generací. Exponují postupně jejich jednotlivé prvky, rvou se o ně s předchůdci a nástupci, tlumí a sesilují je podle vývojové dynamiky, takže takováto představa či sm ěr bývá dílem mnohagenerační součinnosti. O novodobém výrazu pro přírodu, odlišném od klasického a biblického, pracovalo se na př. již od Thomsonovy Zim y r v A nglii, ve Francii, v N ěm ecku, v Itálii 42

43 i v Slovanstvu a každý národ a každá generace přispěla tu novým přínosem představ, obrazu a výrazů. Ještě patrnější je tato kom binovaná spolupráce (jenerací a n árodu na rom antism u, kde jeho další jev y bývají obměněným i a dobově upravenými výslednicemi předchozích několika jevů, na př. Lamartine (Rousseau, Sénancour, Chateaubriand) nebo generace r (Byron, Rousseau, Chateaubriand, Madame de Staěl, G oethe). Takovéto kombinované osobnosti nebo generace vynořují se hlavně v literaturách opožděných, kde funkci několika generací a sm ěrů představuje vůdčí osobnost, dohánějící v národě zpožděné kulturní tempo. Typickým dokladem pro nás je tu na př. V rchlický, v jehož díle se odrazily všedobové a všenárodní kultury, nebo na Slovensku Štúr (jakási syntéza Kollára, čelakovského, Máchy, Erbena a Havlíčka) a Hviezdoslav (do jisté m íry kombinace Nerudy, Hálka, Heyduka, Čecha, Vrchlického a Machara). Odboj mladých vůči takto složitým osobnostem nebo generacím míří pak ovšem jen k jednotlivým jejich prvkům, v nichž je popírá, co jinde je přejímá nebo na ně i navazuje. Tu zase m ůže býti dokladem právě Vrchlický. * * * Jednotlivým generačním obdobím dodávají rázu ovšem a především osobnosti vůdčí, jedině schopné porušiti tradici a raziti další dráhy. Vůči nim míří proto také všechen boj starých a i všechna nepřízeň davu, zvykajícího si na novost opožděně a pozvolna. U nás to lze dobře doložiti Máchou, Nerudou, Sm e tanou, Vrchlickým, Masarykem, šaldou a Březinou. Dokud tyto osobnosti splývaly s předchůdci nebo tvořily v jejich klíči, dokud se nestavěly proti nim a době, dotud nenarážely a nevyzývaly k odporu. Jakm ile však našly svou cestu, jakm ile v nich vy vrcholil jejich nový představový, obrazový a vývojový svět, okam žitě došlo ke sporu na život a na smrt, jehož se účastnili s obou stran vůdcové i trabanti. Dá se to dobře sledovati na př. na Březinovi. Básniti začal jako telčský student r v duchu současné české poesie. R začal psáti i prosu běžného domácího realistického typu. R poznal francouzský naturalism, zejm éna Zolu. Zolovo vouloir c est pouvoir znamenalo mu vůli a moc k životnímu úchvatu a k načerpání životních barevných a světelných záblesků. Zola byl tehd y pro něj je ště Napoleonem umění, brutálním a velkým usurpátorem jeho m ožností, vedle něhož lze posta viti snad jen D ostojevského a Tolstého, světélkující ohněm lásky. R začal b ýti i k Zolovi a Tolstém u kritickým a skeptickým, a stejně kritickým začal býti i k svým pokusům, zejména k povídkám, otiskovaným v m ístních týdenících pod pseudonymem Danšovský, ba i k své velké realisticko-naturalistické prose Román rodiny Brunnerů. Tu zapůsobila četba Stend- 43

44 hala, Bourgeta, Schopenhauera, studium francouzských básníků a Vrchlického, studium antické literatury a středověku a celé ovzduší novoříšské, což vše jako by jej bylo oddělilo od předchozího života a od dosavadní literární tvorby. Rok 1892 byl pro něj ještě osudnějším. Pročítal Flauberta, Baudelaira, Verlaina, Mallarméa a M aeterlincka a zazdálo se mu při tom, jako by neviditelná část jeho duše se vydala kamsi do dálky, odkud není již návratu k dosavadní nedokonalé práci a k dosavadnímu literárním u směru u nás. Vrcholným cílem stalo se mu nové poznané umění, tvořené jen pro sebe sama, umění pro umění a rostoucí z jediné potřeby sloužiti kráse. Vzhořel láskou k francouzským sym bolistům, zneuznaným m aterialistickou dobou, a začal tvořiti v jejich klíči. Hned na počátku r otiskl v N ivě básně nového směru Smutek západu a žhavé západy a označil je i novým pseudonym em Otakar Březina. Teprve nyní jej zvětřil Vrchlický. Došlo k diskusím o jeho novém výraze a form ě a došlo i k útokům Lumíra a švandy dudáka na nového básníka, zatím jen k parodii jeho obrazové a výrazové osobitosti, ve skutečnosti však k obraně vůči novému básnickému proudu, jenž hrozil Lumírovcům sesazením s jejich vladařské výše. Březina dopsal dne 12. července r příteli Bauerovi o lumírovském nepřátelství, že je očekával a že i věděl, kterak každá nová m yšlenka musí projiti rozžhavenou plotnou diskusí a útoků. Nepochopoval jen, proč právě Vrchlický, duševně tak suverénní, volil snižující metodu odboje vůči novému příchozímu v literaturu. Březina rozhodl se nepolem isovati o novou pulsaci své um ě lecké k r \e a raději hořeti duší na hranici Věčného. Zápas za něj a za nové umění však zvedli F. X. šalda, A rnošt Procházka, F. V. Krejčí, J. Vodák a Jiří Karásek ze Lvovic. Brzy se k nim přidal i Machar a Sova, kteří se šaldou publikovali kdysi v Lumíru. Tak semkla se tu najednou nová, lx>jovná a útočná generace, zápasící bezohledné za novou básnickou představu a formu a vítězně zdolávající lum írovský Parnas. Došlo při tom k vým ěně velm i ostrých výrazů a k opravdovému nepřátelství. V rchlický byl srážen s vrcholu českého Parnasu podobně prudce a násilnícky, jako kdysi s francouzského Parnasu sráželi V. Huga. * * * Při Hugovi a při Vrchlickém jako protagonistech generace se zdálo, že jejich umění jest nepřekonatelným vrcholem a že přetrvá věky. A přece se tu náhle objevil Verlaine se Sagesse, Baudelaire s Les Fleurs du mal, Březina s Tajem ným i dálkami, Sova se Zlomenou duší a Hlaváček s Mstivou kantilénou. To způsobilo generační rozruch a podnítilo boj jedn ěch p r o ti dru hým. To vedlo i ke křiklavým příkrostem a nespravedlivostem 44

45 s jedné i s druhé strany, což je s t konečné sam ozřejm ým průvodním zjevem každého zápasu. Každý nový literární proud začíná bojem, protagonisté jej jen signalisují. Je to jasn ě viděti na př. na vývoji francouzského romantism u. Co boje to stálo a co velkých i malých jednotlivců se vyčerpalo, než klasického ducha nahradili romantickým, antickou inspiraci inspirací rytířskou, pohanskou poesii poesií křesťanskou, než podvrátili pravidelnost a tradici, než monarchistickou m yšlenku narušili liberalistickým i a socialistickým i h esly a duchovní a politickou neodvislostí a konečně než uvolnili formu a verš i odvážili se b rojit proti tendenci uměním pro umění. Lze to dobře sledovat i na našich Máj ovcích a na jejich sporech s J. Malým nebo V. Vlčkem o národnost, m ravnost, právo individuality, uměleckou svobodu a p. j. v básnictví. Ještě pronikavěji se to jeví u Lumírovců při jejich srážce s národníky, zejm éna s V. Vlčkem, F. Schulzem, Krásnohorskou, Pokorným, Sobotkou, Dvorským a j., protože tu šlo o exposici a souznění současných světových literárních dobových proudů a o tak prudký m yšlenkový, látkový i tvarový příval, že stará generace ho zaklínala docela jménem národní existence a našich odvěkých základů. Országh-IJviezdoslav s Banšellem a později i Jaroslav Vlček, rozevřevše okna novému vzduchu na Slovensku, dočkali se podobného prokletí od J. M. Hurbana, V. Paulinyho-Tótha a O. Sytnianského. Případ se opakoval i u realism u a u dekadence, překonávajících lum írovský parnasism, a měl zvlášť prudký přízvuk na Slovensku u t. ř. hlasovců a prúdovcu, vůči nimž V ajanský nijak nešetřil slovní im pulsitou. I pozvolné odklizení sym bolism u a dekadence z literatur znamenalo řadu přímých i nepřímých zápasů a drobných guerill. To je nejlépe viděti na Francii, kde o destrukci těchto dvou proudů pracovala celá řada nových směrů, až se jejich důmyslná stavba shroutila. Když se r ohlašoval Bouhélierem naturism, M arinettim futurism a Royérem novosymbolism, dotázal se Amadée Boyer několika spisovatelů, co se to ve francouzské literatuře děje. Juliette Adamová m yslila, že jde o to, aby byl překonán národně lhostejný symbolism a dekadence nacionalismem, tradicionalismem a regionalismem. V ěštila obnovu francouzského ducha novou náboženskostí a intensivním ctěním Panny Orleánské. Kult Panny Orleánské skutečně v nejbližších letech stoupl: od r do r vyšlo o ní na 30 básnických knih. Adamová žádala i obnovu národního aktivism u a zpětné dobytí Alsaska a Lotrinska. I to pojala brzy mladá generace v program. M. Barrěs vzněcoval v mládeži energii, R. Rolland otevíral umění lidu, Saint G eorges de Bouhélier vracel mládež lidu a přírodě, krajovosti 45

46 a jednoduchosti, Anatole France demokracii a Lesueur tendenci, zásady, jež narušovaly doktríny sym bolism u a dekadence a ukazovaly k nové literární budoucnosti. R rokovali o věci pařížští básníci na zvláštním kongrese a založili docela školu básnického gallism u. Ilenri Marsac uspořádal o problému novou anketu r. 1902, která prokázala skutečnou změnu ve francouzském literárním nazírání. R byla věnována zvláštní anketa sílícímu regionalismu a kultu Mistralovu. Za osm let pokročily poměry tak, že Emil H enriot ve zvláštní anketě mluvil již o novoklasickém hnutí hlásajícím energii, akci, sílu, robustnost a zdatnost; o skupině Les Loups, toužící dodati Francii více síly a mozku, více heroismu a entusiastické radosti; o paroxystech, kultivujících život a svět, o unanim istech, usilujících o výraz živého kolektiva a o znásobení individua m nožstvím, o naturistech a hum anistech: to vše byly nové, třeba leckdy dočasné a velmi podružné literární proudy, jež ohrozily a narušily symbolism a dekadenci. Zvlášť přitažlivě působil mezi mladými Maurice le Blond svým naturismem a Bergson hlasatelstvím životního vzmachu a vykupitelstvím francouzského člověka z říše mátoh a pomyslů k přírodě a k přirozenému projevu. Mohutně působila i toulousská skupina revuí Ľ E ffo rt, zdůrazňující energii a krajovost. La Rennaisance latine ukazovala již názvem k tradici země, národa a raqy a vzněcovala k vysokým aspiracím politickým. Revue Bleue zdůrazňovala svým integralism em život a životnost. Lionnet doporučoval se svou skupinou národní umění, neporušené cizími vlivy, jež se do Francie draly nadměrně zejm éna z Němec a z Ruska. Revue Penseur a Vox nabádala k součinnosti s massami a žádala i po literatuře výraz jednoduševnosti, unanimismu. Ilenri Guilbeaux svým dynamismem obnovoval národ i svět a novými základy, opřenými o tradici a přírodu, upevňoval budoucnost vlasti (La Revue 1914). Kritika, ba i literární historie vším ala si bedlivě těchto nových, třebas někdy podružných hnutí a stavěla se za ně. Georges Casella a E rnest Gaubert z vývoje literárních věcí v desítiletí měli dojem, že dekadence jest m rtvá a že společnost i literatura se obnovila. Jules Lemaitre začal se vyjadřovati skepticky i o Mallarméovi. G. Renard znamenal ve vývoji nový pohyb a rytm us. G. P ellissier vítal B ergsonův pluralism a Barrěsův národní individualism, pod nimiž symbolické a dekadentní prvky slábly a mizely. Poinsot a Normandy znamenali již r zánik symbolismu a nastolení vitalism u, naturismu, hum anismu a národního entusiasm u. Grammont r m luvil již o stupidní teorii umění pro umění, o sym bolism u zazděném definitivně v hrob a plaidoval pro básnickou službu životu a člověku. Van Bever m yslil, že výborem francouzských sym bolistů a dekadentů ukládá je definitivně v hrob. Charles Maurras ohlásil se r jako kritický hlasatel síly, tradice 46

47 a jasnosti. Gaston Sauvebois, Alfred Tarde a Jacques Riviere žádali rekonstituci lidského aktivism u a intelektuální humanism a naturism. V šecky tyto a podobné, někdy i efem erní, projevy ukazují, že mladí vedli se symbolismem a dekadencí usilovný zápas, že stírali s jejich tesí jednu za druhou a že dávali literatuře přímo protichůdný směr, národ fysicky i psychicky regenerační, jakoby v předtuše blízké válečné budoucnosti. A nebylo to jen ve Francii. I v Německu nastal odvrat od sym bolism u a dekadence. Literatura oddávala se tradici, regionalism u, historism u, přírodě, životu a síle Servaes, Keim, Ililler, Sydow a j. hlásali návrat kladných životních a národních hodnot v literaturu a rozloučili se s h esly někdejší M odem y. V Čechách s naturism em a s Bouhélierovským renaissančním élanem jako protestem proti dekadenci a symbolism u přišel O takar Theer, Fr. Šrámek a K. Toman. N eum ann vybočil z Moderny k anarchismu a F. V. Krejčí k socialismu. Šik sym bolistu a dekadentů pozvolna řídl, až mu Čapkův a Langrův Umělecký m ěsíčník, ovlivený francouzským i současnými literárním i hesly, vypověděl přímý boj. Zdůrazňoval sílu, zdraví, život a radost člověka, dynam ism form y a vjem u, dával se v kritiku i realismu, naturalism u a im pressionism u, posouval literární vývoj prostě o generaci dál, obdobně s vývojem francouzským. Tento proces ohlásil se i v Itálii, Jihoslovansku, v Polsku a zejm éna v Rusku, kde r byl na m ísto sym bolism u nastolován novoklasicism, futurism, akmeism a konečně kolektivism, odrůdy to obdobných sm ěrů a proudů francouzských. Válkou a poválečnou situací zkomplikovaly se poměry znovu a přibyly v ně nové prvky, na př. sesílené a organisované m ezinárodní hnutí proti válce a nacionalismu, proti militarismu a reakci, proti autokracii a imperialismu, hnutí pro přehodnocený socialism a kolektivism, proudy to spíše politického rázu, působivé však pronikavě i v literatuře a nesoucí v ni předěl mezi sm ěry předválečným i a poválečným i. Bezprostředně po válce účinkovalo tak v Čechách několik generací vedle sebe, Máj ovci počínaje a W olkrovci konče. N ejm ladší generace m yslila, že předěl m ezi ní a mezi relativistickou generací čapkovskou jest především v obsahu a v ideji, hlavně v rozdílu třídní služby, v přilnutí k proletariátu, ale předěl byl i tu zejm éna ve form ě a ve výrazu, v stilisaci problém u, jak tomu bývá skoro vždy u každé generace. Ronsardova tese la m atiěre demeure et la form e se perd platila i tu. Stačí zam ysliti se nad Wolkrovskou metaforou, nad jeho jinou stilisaci přírody a člověka, nad jeho odlišnou výrazovostí, aby vysvitlo, proč i jeho básnické a politické programy znějí odlišně, třebas jejich obsah namnoze v své podstatě byl znám odjinud a i z doby předchozí. Herman Bahr vyslovil na př. v Krédu Moderny řadu podobných útoků na m inulost a na tradici a s obdobnou horoucností nad 47

48 zvedl přítomnost, a přece slovním ústrojem Bahrova stilisace působila po válce nemožně a zastarale, co Edschm idovy, \ \ olki ovy a Horovy stilisace, obsahově někde skoro totožné, uchvacovaly bezprostředností a akutností. Jazyk, form a, obraz, výra z, stilisace, to jsou vlastně nejúčinnější generační zbraně, jim iž vítězi mladá a pro něž padá stará generace. * * * V generačním zápase o novou formu má důležitou funkci k ritik a. Podněcuje a udržuje jej, určuje jeho sm ysl a měří jeho expansi a dynamiku. Vždy jest osobitá a úměrná směru, jejž nese. S ním vítězí a leckdy i padá. Zbývá po ní jen některý nově d obytý prvek, osobitě pronikající k směru a k básnické individualitě. Doložil bych to některým i etapami francouzské kritiky. La Harpe jako kritik dogm atisoval. Hoffmann a Barante odmítali nadměrné cizí vlivy. Lemercier, Vinet a později E. Bod moralisovali a ethisovali. Villem aine měřil domácí písemnictví na cizích literaturách. Sainte Beuve a Taine zkoumali prostředí, po př. moment doby a ra^y. Brunetiěre převedl evoluční myšlenku na literární druhy. Faguet zaujal se o temperament auktora i díla a promítal do cizích děl vlastní duši. A. France a Jules Lemaitre zkoumali sensibilitu a vyslovovali dobrodružství vlastní duše, prožité při četbě knih. P. Bourget zaujal se o psychologickou, J. Bédier o filosofickou, Sarcey, C. M auclaire a Cassagne o estetickou, Guyau a R. Doumic o mravní a sociální, Grammont a IIugues o optickou a visuelní a André Fontaine o tvůrčí podstatu posuzované knihy. Každý tento kritik musil si vybojovali právo na své osobité hledisko, jež vyplynulo nebo bylo podmíněno novým literárním proudem a zápasem o něj. U nás s této stránky zajím á nejvíce literatura devadesátých let a kritika šaldova, Vodákova, Procházkova, Karaskova, Martenova a F. V. Krejčího. Představuje obdobné prvky, jaké ve Francii exponoval Mauclaire, France, Lemaitre, Grammont, Ilugues, Rod, Guyau, Bourget a Doumic. Všechna tato kritika jest čím dále, tím subjektivnější, osobnější, jednostrannější, vyhraněnější a ztotožňuje se se svým literárním proudem, s jeho v ý bojem a osudem, s jeho zálibami a nevraživostm i. Má na to plné právo, protože bojujíc o něj a za něj bojuje za sebe a za své životní trvání. Vyrovnavačem je tu až literární historik, takticky a s vyšší perspektivity pozorující kritickou a literární bitevní vřavu a signalisující generační výhru a prohru. Ovšem i v jeho vědě hlásí se zápas o život, i v ní vede se generační boj o názor, koncepci a metodu. Odklízí zastaralé a nastoluje nové. činí to však jaksi sam ozřejm ě, protože každá věda, a tedy i literární, propadá stárnutí a generačním u zákonu nejrychleji, vyžívá se nejnebezpečněji a musí býti nahrazena co nejdříve novou, nemá-li se je jí život zastaviti a ztrnouti. 48

49 L iterární historie v své rozhodčí funkci při generačních zápasech je s t především povolána určovati na generačních revolučních prvcích, pokud jsou naprosto nové anebo pokud jsou důsledkem literárního vývoje vůbec a souvisejí s generacem i předchozími. Renard upozornil, že destrukce starého a konstrukce nového děje se jen pozvolně a že jest při generačních výměnách m luviti vždy jen o nenáhlých 'přechodech, o předchůdcích nového a epigonech starého, kteří pracují vedle sebe a představují vlastně vývoj tří generací. I Shaw v The D evils Disciple prohlásil novoty jedné generace za obnovené módy předposledního pokolení. Nová generace vykazuje proto při svém boji s otci četné souvislosti s dědy a pradědy. Přejím á a vypracovává některé jejich prvky nebo na ně znovu navazuje. Vrchlický přihlašoval se na př. k Mayerovi a k Máchovi, Machar k čelakovském u a Havlíčkovi. Wolkrova generace souvisela svým kollektivismem s Neumannovým anarchismem. V Prolet-kultu opakovala se řada hesel zavzněvších již v Novém kultu. Tím se dá i vysvětliti, proč se spisovatelé Nového kultu nebo Rudých květů s Wolkrovou a Horovou generací octli v těsné součinnosti při službě třídním zájmům. Wolker souvisel však náladově i s Máchou, melodicky s Erbenem, Nezval i Seifert artisticky s Vrchlickým a s dekadenty, Závada s Březinou a Máchou, Knap odporem k rom ánským prvkům a k hravém u artism u s Krásnohorskou a s Holečkem, jsou tu prostě genealogické znaky a generační příbuznosti a podobenství, jež generační zápas vym ezují a omezují a na konec ženou jej ke kom prom isu a sm íru s předchůdci. Prostředkující poslání konají tu často m ezigenerační je v y, kolísající mezi generací novou a starou a stojící m ezi bojujícím i otci a dětmi, na půl se znaky této a oné, k nimž se ti i oni přiklánějí a jejichž pomocí svůj zápas urychlují nebo zpožďují, zostřují nebo zm írňují. M ezigenerační charakter tohoto typu má u nás na př. Heyduk, Quis, F. Kvapil, J. Holeček, B. Kaminský, J. Kvapil, K. Toman, R. Těsnohlídek, J. Mahen, J. Knap a j. Literárně přechodným typem byl na př. i N ietzsche, opovídající novoromantiku, nebo Taine, signalisující nacionálni generaci. Literárně zpožděným typem byl Palkovič, Tyl, Sv. Čech, Sv. Hurban V ajanský a j., ač i u nich některé prvky byly časové a opovídaly novou dobu. M ezigenerační, přechodné a zpožděné typ y neocitají se ovšem v akutních průbojných zápasech, nanejvýše je znesnadňují a brzdí nebo k nim jeví reservu či lhostejnost. * * Souvislost a sym patii dědů a vnuků znamenali již v Řecku a vyjádřili ji tím, že syny jm enovali po dědech a ne po otcích. Někteří kmenové v Africe modlili se o svatbách docela, aby se zase narodil děd, jako by na označenou, že vnuk a děd mají k sobě 4 49

50 blíže než syn a otec a že podobnost a shodnost jest možná přes generaci a ne po generaci, po zákonu křížení a dědičnosti. Základní form ule rytm ického střídání generací a stilů v duchovních dějinách jest právě předpoklad, že se ve vnuku zase děd vrá tí. Vnuk přináší dědovi rehabilitační korektiv v jeho někdejším zápase, jejž vedl jako otec se synem. Vyrovnává jeho tehdejší při a hodnotí dosah jeho výhry a prohry. Navazuje na přerušenou tradici a je st mu zárukou pokojnějšího a spravedlivějšíh o soudu, než jakého byl schopen jeho bezprostřední generační předchůdce. Děd navzájem rozum í vnukovi lépe nežli sy novi otec, protože nastřádanou zkušeností dospěl již resignovaného závěru, že nový život může do jisté m íry povstati jen na zříceninách starého a že zrno pod novým stéblem odhnije. Co se otci zdálo nečasovou filosofií v jeho vyspělé m užnosti, zdá se dědovi prostě přirozenou n utností a zákonem vývoje, ba připadalo by mu lidským a kulturním neštěstím, kdyby tomu tak nebylo a kdyby ustal či zpovlovněl odtok starých a přítok mladých. Zmoudřelému a zkušenostm i uklidněnému dědovi v nakloněném životním podvečeru jest samozřejmou hrůza ze života, měl-li by jej dožívati sám bez nového příchozího do literatury, jenž jeho dědictví rozmnoží, byť po svém a jiným směrem. V soumraku svého odchodu vidí v něm záruku nového dne a nové a další práce, bez níž by bylo zoufalé žít i mřít. Odtud ono slavné Vergiliovo iam nova progenies coelo dem ittitur alto. Odtud i Horácův stesk do mládí ničeného válkou a do mládeže prořídlé vinou rodičů. Odtud konečně i Shawova výčitka v Back to Methuselah rodičům, že v své politické neschopnosti nezabránili válce a vydali své děti na sm rt, co sami dále žijí, aby mřeli bez nástupce. Lidskou a až přelidskou touhou po návratu mládí a po ustavičném p říto k u m ladých a svěžích sil projevují všechny generace. Jean Lionnet v anketě r vyznal přímo obavu z literární stagnace a zvědavě hleděl k dorostu, zda ji odstraní. René Doumic v odpovědi Blondoví postrádal r nových literárních škol, protože bez nich a bez jejich zápasu nelze postoupiti dál a spěje se k úpadku duchové vitality. Bernard Faý v studii o francouzské literární přítom nosti přímo se bál nastalého bezvětří ve francouzské literatuře a litoval, že V alěry nenaplnil nadějí. Kritikům i davu se zdálo, jako by se na francouzské obloze stm ívalo a vše jako by proto prosilo o novou hvězdu a o nové slunce. Emil Henriot a hlavně Gaston Riou v svých anketách přímo se chvěli, že by snad organicky a včasně nepovstala nová generace a nerozevřela umění, politice a celému francouzskému životu nových cest. Podobné obavy a stesky zaznívají i u nás. Bohdan Kaminsk ý na př. v básni Nezrozené m yšlen k y zam ýšlel se nad předčasně zhrouceným mládím a litoval ho proto, že člověk jím ztratil m ožnost v ětší regenerace a v ětší bojovné in ten sity v zápase 50

51 s přírodními a kosm ickým i m ocnostm i. Vykládal takovéto zm a řené mládí jako závist a zlobu bohů, kteří se báli mladé lidské síly a zmařili ji dřív, než mohla lidstvo pozvednouti až k nim. Stejně se kořil všemoci a kouzlu mládí A lexy v Grétce a chtěl vše učinit, aby mladí mohli zaněcovat požár své duše co nejvíce a aby byli mladými co nejdéle. V moderních literaturách došlo k přímému kultu m ladosti, protože v je jí obnově byla spatřována jediná lidská nesm rtelnost a trium f člověka, k němuž upínali naděje právě ti, jejichž den se naklonil. Holderlin napsal na př. r. 1793, že m iluje pokolení příštích století, protože v ně nejblaženěji věří a doufá. Schiller prohlásil se spoluobčanem těch, kteří teprve přijdou. Sv. Čech nabádal starší pokolení k souzvuku s mladším, protože umožní uskutečnění starším již nesplnitelných nadějí. Čech se radoval, že staří po svém rozkvětu mohou m íti k novému pokolení aspoň vztah spadalého žlutého listí, tlejícího v mrvu a připravujícího pro budoucí zeleň živnou m ízu. Jemu bylo sam o zřejm é, že staré m usí býti překonáno novým. H viezdoslav varoval Vajanského r. 1898, aby nehnal svého rozporu s mladými do zám ezí a aby neposuzoval nedozrálého ovoce. Mladí m usí dojiti dále, m usí býti lepší a silnější, než jsou staří, jinak by bylo zle i pro sm ysl práce předchozí generace. Tu s Hviezdoslavem souhlasil i Kmeť a škultéty. I Valois a Kindermann doporoučeli sm ysl pro mládež, na níž se má stavětí další národní budoucnost. Staří se musí sm ířiti s faktem, že vypadli z doby a z vůdcovství, bylo by poruchou vývoje a přírodního zákona, kdyby se tak nestalo. * * * Je příznačné, že tuto jednoduchou přírodní formuli daleko lépe chápou žen y než muži. Jsouť n ejcitlivější bytosti světa, om lazující živel lidstva, rodičky a p ěstitelk y nastupující generace. Koncipují pro ni v snech a v illusích lepší zítřek než sam y žily. Naděje, jichž jim nenaplnil muž, tajný žár, jejž nemohly utratiti v m anželství, přenášejí na syna. Proto snad zvětří jeho jinou cestu a jeho nový sm ěr lépe a pronikavěji a proto s ním i spoluzápasí proti otcům. N ěco podobného bývá i v poměru otců a dcer. Toto nejosobn ější se pak přenáší na dorůstající m ládí vůbec. Tak pojal funkci a citovou polohu matky v Přívalu na př. R. Těsnohlídek a v Janu K ryštofu a v Novém dni Romain Rolland. Tak pojaly poslání ženy a její m ísto v generačním zápase u nás na př. B. Rajská, M. Lehocká, B. Němcová, T. Nováková, G. Preisová, A. Lauermannová, R. Jesenská, Z. Braunerová, M. Kalašová, R. Svobodová, A. M. Tilschová, M. M ajerová a j. P řípad N iny Zerdahelyové a Fr. Palackého je tu přímo typický. 51

52 Sem patří i sklon nost stárnoucích k mládí vůbec, jakási to potřeba zm lazujícího principu, uplatněná v řadě literárních životů a oslavená řadou literárních projevů. Dá se to vyložiti i stoupající vůlí vzdorovati unikání života a život co nejdéle prodloužiti, není-li to možno ve vlastní bytosti, tož aspoň v někom mladém, blízkém a drahocenném. Těm, kteří mají odejiti, záleží na tom, aby pokračovali v životě dalšího pokolení, ale aby to pokolení mělo a jevilo co nejvíce vitality, protože v ní jest záruka i tradování i další stavby na jejich podkladech. Goethe v své závěti r přímo přikazoval mladým básníkům, aby se upiali jen na život dále pokračující, aby se chápali jen životných osnov a aby byli jako proudící voda a vanoucí vítr a pronikali dál. Nietzsche zamítl staré přátele, vzpomínky a tradici a horoval pro nové přátele, kteří teprve přijdou. Svůj den kladl jejich pomocí a součinností do nej vzdálenější budoucnosti. Richarda Duchova viděla smysl života jen v mládí a v evoluci. E. Spranger žádal, aby mládež vhnala v svět jako vichřice svěží proud a aby nanesla do budoucnosti co nejvíce své mladosti, protože jen tak svět může býti silný a krásný. 1 Sládkovič v Marině doporučoval mládeži urvati co nejvíce životní světelnosti pro budoucí život. Neruda v Zpěvech pátečních přikazoval nezastavovat se, pokračovat a m ířit dál, protože kdo chvíli stojí, stojí opodál. Stejně usuzoval i Masaryk. Sv. Čech připomínal stále tvořící a bez dechu proudící oceán jako symbol života. Mladým doporoučel, aby se nedali zm ást bázlivým stářím a s heraklovskou silou dali se na nové dráhy. H viezdoslav pozdravoval v mladých povodeň nových duchovních proudů, podmílající starou hradbu a umožňující novou a lepší stavbu. Bylo mu samozřejmým, že mladí jinak nazírají a že nesou zhoubu předchůdcům. Jako klíčící a rašící živel musí však proniknouti. Podobné filosofoval o mládeži v Détvanu dne 14./X. r i Štefan Fajnor, protože jen tak muže kultura, národ a lidstvo pokročiti. V starší generaci, jež probojovala generační zápas a v klidu osam ění zauvažovala o osudu národa a jeho kultury, byl spatřován v sm yslu pro mladé jedině možný odkaz lepší, krásnější a jistě jší budoucnosti. Tento nastolený princip smiřoval i generačně rozvedené a vyrovnával jejich rozepře. Byl m ostem k dorozumění a k spolupráci. * * * Tento most začíná však budovati i mladá vítězná generace, sotva pronikne novou myšlenkou a formou a sotva si zajistí budoucnost. I na ni číhá již tradice a tradičn í služba 'národní a všelidské kultuře, i do je jí nové stavby vloudí se staří bůžkové a nanesou se reliquie, připom ínající rodné kořeny a souvislost s minulostí. I mladí z tradiční tíže zapadnou na konec v rámec souvislého běžného vývoje. 52

53 Již K ung-fu-tsi říkal, že vlastně netvořím e nové, ale obnovujem e staré věci. I Simmel upozorňoval r na kouzlo a moc tradice, jež zpodobuje mladé starým a udržuje nepřetržitou souvislost mezi pokoleními. I F. X. šalda poklonil se tradici v Umění lásky, ujišťuje, že na této zemi dá se bydlet hlavně proto, že její prach jest sm íšen s prachem četných velkých srdcí. V Kmeni (I) horoval pro tradici, protože to je literárně potřebná konstanta a činitel zmocněné tvořivosti, cosi jako Platonova anam nése. U m ožňuje růst do m inulosti a do budoucnosti. Vrchlického svázala s Mayerem, Nerudu s Erbenem a s Máchou, N o vákovou se Světlou, Svobodovou s Němcovou a Sovu se Sládkem a s Nerudou. Tradice znemožnila, aby byli spisovatelé hrou náhody a složkou ciziny. Uplatnila stálost nad proměnou a střed nad obvodem. Regulovala prostě výboj. I Nádaši-Jégé radoval se z jejího účinkování ve všech generacích, protože opravuje průboj, uchovává podstatu věci při generačních proměnách jejích forem a umožňuje vývoj. Tradice podle Nádašiho koná i veliké dílo spravedlnosti, protože umožňuje přirovnávati přítom nost k minulosti a zjišťuje původnost a novost nových myšlenek v konfrontaci se starými. Nádaši právě na Welsovi, podceňujícím Scotta a Macaulaye, ukázal, jak i jeho doktríny působí nenově vedle obdobných řeckých, egyptských a francouzských, či kterak duch namyšleně moderní jest svázán s tradicí. I E. R. Jaensch upozornil, kterak v kultuře nic není osam ě lého a kterak i zdánlivě nejpůvodnější jevy nakonec bývají určeny jako organický článek vývojového řetězce. Gaston Riou to prokazoval ve francouzské literatuře, kde nejnovější etappa připadá často zcela nesourodou s předchozími a teprve po letech zařazena do vývoje a ukončená najednou prozradí souvislost a sourodost s nimi. Tradiconalism pokládal Riou za modifikaci přítomnosti a za nutnou směrnici budoucnosti, nemá-li moderní duch upadnouti v jednostrannost a dějinnou i životní krátkozrakost. Tradicionalistou prohlásil se i Jiří Karásek ze Lvovic. Právě na nejmladším pokolení ukázal, že postupuje stejně vůči starým, jako postupovala kdysi generace devadesátých let, že stejně popírá vše včerejší a chce m ít tabulam rasam, že zrození poesie datuje svým básnickým zrozením, ale že za deset nebo dvacet let samo si objeví, kterak souviselo s předchůdci, jako to naši dekadenti a symbolisté pochopili za deset a dvacet let po bojích s Vrchlickým, v jehož díle vlastně pokračovali a na nějž v řadě případů navazovali. Zblízka tehdy toho prý neviděli, ale nyní z dálky to vidí a svůj vztah k Vrchlickému v tomto smyslu i opravují a přehodnocují. Karásek pokládal to za záhadu vývoje, že rozpor generací se vždy ohlašuje, že se v každé generaci i opakuje, že na sebe dvě souvislé generace s počátku dobře nevidí a že mladí teprve později, po srazu s novými mladými a se svými nástupci prohlédnou. K arásek postoupil v svém nově zaujatém 5 3

54 poměru k předchůdcům tak daleko, že s Procházkou nastolili nakonec v Moderní revui fanatický nationalism a některá hlediska zcela souhlasná s národně literárním i hledisky E lišky K rásnohorské. Kukučin byl také tradicionalistou, ale rozuměl tradicionalismu evolučně, t. j. mladí měli na staré sice navazovat, ale měli napravovat a zlepšovat jejich práci, jinak měli pokračovat po svém a z minula bezohledně vyloučit, co bylo vývoji škodné a čeho předchůdci nevyzkoušeli a tedy neznali v praktických důsledcích. Zde ovšem promluvili představitelé starší generace, kteří svůj generační zápas ukončili a kteří se zahloubali spíše nad pro blém em národní kultury a nad problém em národa vůbec. Generační zápas m á však důležitou funkci i v národním v ý voji. Průbojné a nové generace netvoří jen kulturních hodnot, nýbrž tvoří n ový národ sám. Je-li jeho přítomnost oslabena nebo ohrožena, zesilují a zabezpečují jeho budoucnost, je-li podmaněn, připravují jeho svobodu. Zápasí tu pak generace dvou nebo několika národů, slabší a ohrožené proti silnějším a ohrožujícím, nesvobodné a utlačené proti svobodným a utlačujícím. V tom to zápase nový a mravně lepší princip představuje svoboda a sebeu rčen í národa, jenž o ně teprve usiluje. Případ dá se dobře řešiti na Francii nebo na nás. Od nastoupení císaře Viléma II. bylo patrno, že Francie a Německo se srazí, že půjde znovu o Rýn a o odvetu za Sedan, že oboustranně se připravuje řešení kdo s koho? Kdybychom chtěli dnes vysvétliti, kterak došlo k francouzské odolnosti, co způsobilo obnovu francouzské obranné síly a duchovního a mravního elánu, tož by bylo možno jiti až do let devadesátých a stopovat! nástupy nových regeneračních literárních skupin proti skupině dekadentní. Odklízeči dekadence odklízeli ji hesly o latinské renaissanci, o kultu země, národa a ragy. Nastolovali proti ní výchovu k energii a k lidovosti, návrat k přírodě a k životní jednoduchosti. Zeslužebňovali umění k službě kladným národním a lidským hodnotám a snili o omlazené francouzské síle a moci. Myslili i na dorozumění v náboženství a filosofii, mířili k novokřesťanství, k idealismu a sjednocovali v politice, v kultuře i ve veřejném životě. Z blízka tehdy pozorováni jednali v důsledku nových duchovních proudů, ale z perspektivy dnešku souzeni byli hnáni národním instinktem na obranu proti nebezpečím, jež měla brzy nastati. Casella s Gaubertem ptali se ještě r. 1905, zda Francie upadá či se obrozuje. V otázce byla však již tucha, že novým generačním prouděním národ se podstatně proměňuje a přerozuje a že se stává vzdornějším, životnějším a silnějším. Něco podobného událo se i v národě našem, v Čechách i na Slovensku. I na české obloze dlouho před válkou bylo vidět 54

55 krvavá znamení blízkého zápasu. Machar, Dyk a Sova nejednou naznačili, že nelze dále žiti s hanbou. Celá literatura od obrození hledala úniku z národní hanby a byla zrovna nabita touhou po svobodném národě a svobodné vlasti. Lid tomu říkal pomsta za Bílou Horu a za Havlíčka, spisovatelé život p ro ti živořeni. Palacký několik let před sm rtí po zmaru punktací důrazně pověděl H elfertovi Mein Volk wird nie zugrunde gehen, jakoby na odkaz budoucnosti. Smetana skončil Libuši touživou melodií můj drahý národ český neskoná, on hrůzy pekla slavně překoná. Neruda ujistil, že by chtěl býti s národem do skonání světa a že by si přál, aby jeho krvavým a národ milovným srdcem pohazovala pokolení za pokoleními, dokud národ nedojde svobody. Vrchlický prohlašoval, že nebude moci cele um řít a že jeho prach nedovede vzletět v zásvětí, dokud jej budou tížit národní okovy. Jestliže representační čeští duchové takto žádali svobodu národa i při představě vlastní smrti, jestliže živí a mladí spisovatelé předválečnou dobu vymezovali pro její nesvobodu jako dobu hanby, je to jen doklad národního pudu k svobodě jako k čemusi nejhodnotnějšímu, čemu lze obětovat všecek život. Tento pud ovládal i Slovensko. Je to patrno z generace Hlasovců a Prúdovců, ženoucích se znovu do Čech, protože pod maďarskou střechou nebylo možno již žiti. Je to vidět na nejm ladším předválečném slovenském dorostu, na př. na skupině Mor ho!, jež sáhla sama na kormidlo tonoucí slovenské lodi a volala do boje a k opásání se mečem, protože se přiblížil rozhodný okamžik. Je to konečně znát i na H viezdoslavovi, jenž hned po zprávě o následníkově sarajevské sm rti sáhl k péru, aby psal apotheosu na útočníka Principe jako předbojovníka jihoslovanského a našeho osvobození. N aše generační nedorozumění vždycky hned zmizela, kdykoliv se prudčeji ohlásila naše osvobozenská m ožnost. Hned při prvním válečném signálu seřadili jsm e se do jednotné fronty proti Maďarům a Němcům, jako by to byla samozřejmost. Válku jsm e přijali unanim isticky jako p říle žito st k svobodě. N astalo veliké proměnění národní m entality, zejm éna za hranicemi a v legiích. Zajatcům jako by byla vytanula ztráta vlasti a národa bezprostředněji v m ysli a jako by si byli uvědomili, co je to m ít nesvobodnou v last a je ště v sázce. Povznesli se nad žalnou přítom nost do minula, jakoby se byli u velikých m rtvých dotazovali o radu a pomoc a jakoby se byli chtěli jejich hlasy, věštbami a zkušenostm i říditi v nej osudnější hodině národa. Zkoumali národní síly a hodnoty z minulosti a zesilovali je v sobě, jakoby na pomoc v děsném přítomnu. B yla to zesílená láska k vlasti, k národu, k řeči, k české minulosti, k Slovanům, k české a slovanské kultuře, již pociťovali jako obranu proti zcizení své osobitosti. Naučili se kritičtěji hleděti i na poměry, jež opustili, změřili znovu svůj poměr k Maďarsku a Rakousku, jež usilovaly po staletí nás zciziti, a vznenáviděli si je. Jako židé bloudili s Mojžíšem 55

56 čtyřicet let po poušti a překonávali v sobě otrockost, v niž je uvedli faraónové, tak i naši zajatci bloudili po všech koncích světa, aby poztráceli ze své bytosti znaky jařm a a proměnili se v nové lidi, kteří nedovedou se do vlasti vrátiti jinak než jako lidé svobodní. Připadali si jako nějaká nová sekta, jež pojímá život své vlasti a národa již zcela jinak než dříve a jež jeho svobodu činí si podmínkou svého dalšího života. Stali se novým typem člověka, jemuž záleží v životě již jen na tom koutě uprostřed Evropy, jejž v své hymně zval rájem na pohled a jejž chtěl m ít rájem opravdu. Jakoby byli bývali pod rakousko-uherskou střechou doma v nějaké zakleté skořápce, z níž nyní vyletěl pták ohnivák a namířil do svobodného domova. Všichni se změnili, protože kvasili v prostornější díži než dosud a nadýchali se svobodného vzduchu. Přehodnotili si všechny pojmy z přítomna a z minulosti nabyli nových představ a nové řeči. Představa sv. Václava, Ilusa, žižky nebo Janošíka nabírala náhle pohádkové síly a stávala se symbolem, jak svou vlastní silou vzburcovati české lidi, aby se stali podobnými blanickým rytířům a pomohli vlasti v nejosudnější chvíli, nebo jak táhnout bez bázně proti všem a jak se vysekati valaškam i z otrockých pout, rozestřených po českých zemích a po Slovensku. Všichni za hranicemi jakoby byli setřásli přítom n ost a ja koby je byla minulost posvětila k velikým činům pro budoucnost. M stili staletí křivd a osnovali ve jm énu této m sty příští svobodu. Masaryk před válkou hum anista a pacifista uznal nutnost odboje a války, protože jeho národ trpěl útiskem jako kterýkoliv slabý jedinec v lidské společnosti a měl tedy právo především zdolati jařmo a ožiti. Měl docela i sociální a mravní právo na pomoc druhých. Doporučoval-li Masaryk národu dříve jen Chelčického, jen mír a humanitu, nyní mu doporučoval i žižku. válku a násilí. Stejně i Štefánik. Hned při prvních výstřelech zaměnil hvězdnou mapu a hvězdy za zosnovanou mapu budoucího Československa a za krvavou hvězdu na dalekém obzoru za ujařmenou vlast, již je st osvoboditi. Podobně i někdejší lyrik oněginského typu v ruském zajetí Janko Jesenský myslil na jedinou krasavici pokořenou a hanobenou od staletí, na Slovensko. Zdálo se mu, že ani Kristus o bílou sobotu neožije dříve, dokud neožije jeho osvobozená rodná země. Dosavadní ľart pour ľartista R. Medek změnil se v zajetí v básnického nacionála. V duchu hym ny Kuzmányho spěchal zaclonit vlast před ohnivým drakem. Všude s sebou vlekl vlast a její dějiny, v národu pozdravoval boha a v národní hymně nejtklivější modlitbu. V sobě a ve válečných druzích viděl nové boží bojovníky, mířící v duchu k osvobozenému Řípu, a nový národ nebývalé a jedinečné mravní síly, umějící umírat ne za sebe, nýbrž a především za své budoucí. Individualista Fr. Langer stal se kollektivistou a zaměnil bolest jednoho člověka za bolest tisíců 56

57 a jedno štěstí a jednu budoucnost za štěstí a budoucnost celého národa. Josef Gregor Tajovský a Ivan Markovič pozoroval přeměny našich lidí z otroků v hrdiny a žasl nad národní silou, která hlasy m inulosti dovede tak pronikavě burcovati k lepší budoucnosti. Plukovník švec přímo doznal, kterak ho česká historie donutila, aby opustil pohodlí a šel dělat revoluci. Vzpomínka na Bílou horu, na Husa, na popravu českých pánů, na Havlíčka a na všechno habsburské násilí na národě přímo ho hnala do boje za čest a za svobodu Čechů. Legionáři se nebáli nastavěných šibenic na frontě, bylyť jim ukazovateli cest k svobodným generacím. Dopadený Havlena zadrhl si oprátku statečně sám, zdravě před sm rtí hrdě osvobozenou vlast. Jednotlivec snad mohl býti zničen, ale duše národa právě pro takovéto hrdiny byla nezachytitelná, nezranitelná a nezničitelná. Jednotlivci padali a umírali, ale ztrhaný zrak utěšoval se obrazem vzdálených rodných vesnic anebo ozářenými okny pražského hradu, jimž všem jejich sm rt spoluvracela někdejší důstojnost. Tento jin ý a n o vý národ za hranicem i domluvil ovšem jednou provždy s vládními mocmi, jež nás jařmily, a stál na válečné hranici jako neúprosný a nesmlouvavý vykonavatel základního sm yslu našich dějin, diktuje naši obnovenou státn í svrchovanost. ř í* * Tato proměna našich lidí nebyla však jen politická. Nabyli nového, přirozenějšího a opravdovějšího vztahu i k ženě a k dítěti, k životu, k umění, k přírodě, oprostili i řeč a výraz, našli nové tvary, barvy a kadence, došli nové obraznosti i zmocnili představy. Třebas kdysi zájmově, náladově a generačně rozděleni a v rozepři, slili se nyní ve chvíli nebezpečí všichni v jedno tělo a v jednu duši, aby svobodně určili polohu Čech uprostřed Evropy a napřímili mysl národa. Když přehlížel F. V. Krejčí a J. Hilbert po válce na Sibiři naše legie, měli pro ně jen výraz úžasu, jakoby z nich dýchal zcela jin ý a nový lid, jakoby byli vtělení našich nej pyšnějších dějinných snů a nej kouzelnější odlesk našich zemí. Ovšem i zbylí doma se změnili. Průbojní estéti stali se tradicionalisty (šalda, Karásek, Procházka, N ovák), socialisti nacionalisty (A. Macek, F. V. Krejčí, R. Svobodová), národ a jeho svoboda ovládly jako heslo a jako nejnovější literární problém. Fr. Balej volal po novém člověku a m yslil při tom na osvobozeného Čecha. Lajčiak kreslil obraz nového Slováka a přidával obrazu obrysy pokrokového Čecha. O. Theer apostrofoval vášnivě Čechy a O. Fischer švandu dudáka. A. Macek uchyloval se v chvílích národních úzkostí k Nerudovi, Krásnohorská k Světlé, Holeček k H usovi a Chelčickému, Gebauerová k sv. Václavu, divadlo k Tylovi, politika k Havlíčkovi, kdysi m íjená minulost stala se kompasem naší n ejisté válečné plavby a symbolickou 57

58 opovědí a napovědí naší vůle k svobodě, jež obecně sílila a stávala se zřejm ější a okázalejší. Na našem případě z velké války je patrno, že lze stvo řiti v národě generační součinností duchovou revoluci a že je možno nastřádanými prvky z minulosti zm ěn iti vzta h národa k okolním dosavadním m ocenským pom ěrům a p řevésti je j z poroby k svobodě. Předpokládá to ovšem spolupráci všech generací a především generace mladé, aby dovedla a i chtěla v duchu tradic a v duchu přítom ných potřeb upraviti národní budoucnost. Předpokládá to i sm ysl pro generační výměnu a připravenost k zvládnutí národních úkolů, až jejich řízení vypadne z ustárlých rukou. Tento sm ysl a tato pohotovost jsou předpokladem trván í a za jiště n í každého národa. V M arseillaise se zpívá jako sam o zřejm ost my postoupíme v první řad, až starších už nebude. Hviezdoslav nazývá mládež držitelkou rána, jež může a má posunouti národní vývoj kupředu, až k ideálu, jejž si vytvořily postupně všechny generace. Již Jungmann žádal, aby generace se střídaly s vědomím, že každá další zlepšuje vlast. Goethe zesílenou životností nastupujících generací chtěl prokazovati národní a kulturní životnost. Spencer požadoval po lidech, aby produkovali do budoucna lepší a bohatší typy a aby se zdokonalovali jednotlivci i národy. N ietzsche tvorbou vyššího lidského typu a vytvořením nadčlověka toužil stvořiti vyšší národ a nový svět. Sombart věřil v možnost této tvorby ustavičnou evolucí duchů z nově přicházejících generací. Tento národní pud kupředu mohutní zejm éna v chvílích národních nebezpečí a katastrof. Velká válka ukázala to skoro na všech národech světa. Stupňuje se i po nich, výhrou a prohrou. Vítězové se snaží udržeti dobytého vítězství a poražení chtí znovu dosáhnouti ztraceného. Tento stav nové n ejistoty v poválečné Evropě vycítil anglický historik Murray a spatřoval v něm nebezpečí evropské civilisace. Zdálo se mu, že 19. stol. zničilo zejména kladné životní hodnoty, zbožnost, cudnost, konvenci, že oslyšelo výstražné sig nály vrhané do evropských m yslí Tolstým, Ibsenem, Francem, Shawem a W ellsem, že si prostě dopřálo luxu rozložití Evropu duchově. N yní však je třeba evropské reparace, t. j. ukončiti tuto nejistotu nově stvořeným zázrakem evropské bezpečnosti. Je nutno pracovati v mladé generaci k tvorbě konstanty, odstraniti prvky ženoucí k ustavičným revolucím a zabezpečiti dohodou a dorozuměním civilisaci. Murray jest pro evoluční tvorbu nových jednotlivců, národů a celého lidstva na tomto podkladě a je pro jakási trvalá Locarna a Kellogovy pakty, jež by zajistily klidný rozvoj života a kultury. Tento anglický pud po konstantě ohlásil se i z Francie, Itálie, Belgie, Polska a Jugoslávie a projevil se jako toužení po 58

59 rozmnožování lidských a národních statků, jako snaha po zajištění statu quo a jako služba státn í a národní m yšlence. V Německu vzbudil složitější reakci. Zmocnil nacionalism i regenerační chuť, zapudil předválečný bezkrevný esteticism docela zásluhou program atika Moderny H. Bahra, ale vzbudil i nespokojenost s důsledkem velké války a rozpoutal posvátné sobectví národa, jež prohlásil sám Spengler. Tonnies, Dähnhardt a j. uvědoměle nabádali stvořiti z mladé generace nový národ, jenž by přeměnil přítom nost v lepší budoucnost, jenž by m ěl na m ysli jen čistou čest národa, válkou porušenou, a nastoloval z minulosti všecky ony hodnoty, jež by k tomuto cíli vedly. Tímto směrem dali se i Maďaři. Vrhli na mládež celý reparační a regenerační úkol i expansi maďarství do zemí odňatých, jež prý m usí býti zase zpět dobyty. I u nás po velké válce byly raženy nové programy. Vyzněly přes všecek hum anitní a kulturně i národně sm ířlivý ráz v samozřejmou nutnost zabezpečiti náš obnovený stát a sjed n o titi náš národ od Domažlic daleko za Užhorod. Požadovaly dáti tomuto národu nový a osobitý kulturní obsah a určiti mu rovnocenné a užitečné poslání m ezi ostatním i národy. K takovém uto úkolu bude třeba silných generací, vědomých sm yslu naší minulosti, odborně zasvěcených v naši přítomnost a uvědoměle osnujících budoucnost. T yto nové a silné generace bude m usiti spoluvytvořiti i Slovensko. Jejich složkou bude m usiti býti i akadem ická slovenská m ládež. I z ní musí býti vyvoláni noví tvů rčí duchové, nositelé nových a lepších hodnot a zvěstovatelé silnější a politicky i kulturně zabezpečenější budoucnosti. I na Slovensku bude musiti dojiti k velkém u generačním u zápasu za nový a lepší národ, za revisi m inulosti i přítom n osti a za v ítě zstv í budoucnosti. K tomuto úkolu musí se slovenští akademici přip ra viti. Jejich velicí národovci naznačili nejednou, v čem spočívá příprava národních a kulturních vůdců. Kollár ji viděl především ve vzdělání charakteru a v činorodosti, v schopnosti uskutečňovati ideály v praktickém životě, v umění začínati i dokončovati a v neodvislosti od pudu, ať je jeho jm éno chléb či žena. Karel Kuzmány předpokládal, že nastupující generace překoná předchozí věděním, prací a nadšením, že sam ozřejm ě si dá vyšší cíle a také jich dojde, štú r doporoučel železnou sebekázeň, obětavost, píli, sebezapření. Francisci vše skládal na ctění a růst ducha a na sokolí jarost. Dobšinský symbolisoval budoucí vítěznou generaci orlem na Tatrách, sm ěle a odvážně letícím ku hvězdám a vznášejícím se nad nížinami. Sládkovič povzbuzoval chytati se v životě jen světelného a m í jeti bludnou temnotu. V šecky tyto náznaky cesty mladého slovenského člověka životem jsou dodnes platný. P latí především pro mladou akademic- 59

60 kou obec, jež má býti kvasem nového slovenského života, dědicem m inulosti a držitelem a strůjcem budoucnosti. Její úloha nebude snadná, její život a práce nebudou lehké. Její dědové a otcové zaujali se cele osvobozením národa a výstavbou jeho nového života. Spokojili a vyčerpali se tímto úkolem. Nástupcům zanechají nejen povinnost pokračovati v tomto díle, nýbrž uloží jim i spořádali duchový život, jejž sami přejali a o němž pracovali, ale s nímž se generačně zcela nevyrovnali a k němuž se mladí dosavad připojovali trpně nebo nerozhodně, ať na straně otců či dědů. Na Slovensku jest proto nedočkavě a naléhavě očekávána nová tvů rčí generace, jež se stanoviska mladých cele zhodnotí důsledek roku 1918 i naznačí program v druhém a dalších desítiletích naší svobody. Generace nekonjunkturní, nekompromisní, lhostejná k přízni a moci, k hmotě a kariéře, myšlenkově dobývačná a ideální, ušlechtilá v cíli a v jeho prostředcích, m yslící více na zítřek než na dnešek a včerejšek, m ilující více zdar celku než sebe, přímá, vážná i odvážná, jež svým a mladýma, chytrým a a nepředsudnýma očima dovede se hluboce a kriticky zahledět do slovenské minulosti i přítomnosti a bezohledně s nimi zúčtovat i v prospěch budoucnosti, se sm yslem pro nový rodící se národ a s odpovědností k jeho růstu a dalším snahám. N áš národ ochrom ený a porobou zbitý, zejm éna v své slovenské části, nikde jinde nepotřebuje intensivnější posily a prudčího zmlazení novými živnými prvky jako na Slovensku. Břeh našeho toku nikde nebyl více podemlet, znečištěn a serván povodněmi cizoty jako tu. Zde bude nutno mladým vše podniknouti, aby tento břeh byl upevněn a zajištěn a aby i na Slovensku vzrostl náš národ rovně a byl v Nerudově smyslu jako mladý bůh krásný. K tvorbě takovéhoto nového národa bude potřebí prudkého g< neručního zápasu, rozlomu rodičů a dětí a rozchodu s bezprostřední m inulostí. Proud života k tomu neúprosně směřuje a jistota národního života to předpokládá. Mladá slovenská generace musí co nejrychleji ukončiti životní a kulturní prozatímnost a vztahovou kolísavost, musí si zjednati hlediska absolutní a defin itivn í, musí se domknouti celonárodní normy a podle ní osnovati svůj život a život své země. To znamená především, že se nadále nesmí zneklidňovati infekcem i z venčí, že zneuzná přechodnost politických a kulturních programů, závislých na dynamice mandátové taktiky, že naučí se m ysliti a jednati pod dohledem rozvoje a životní jistoty celého národa, dosáhnuvšího ze své síly a z milosti dějin sice svobody, ale ohroženého ustavičně. Toho lze dojiti ovšem jen dům yslným překonáváním a vylučováním cizích prvků ze slovenské m entality, očišťováním a zbavováním se cizích suggescí a předsudků, vnášených na Slo- 60

61 vensko včera a částečně i dnes s tendencí zpoddaňovací a odnárodňovací. Politicky bych tu ukázal k tukovině a kulturně k žarnovštině, k těm to dvěma škodným zrůdám, rostoucím pod slovenskou vlajkou z politické a kulturní neuvědomělosti a z raffinovan ě zasazených kořenů irredenty. Jednotnost československého národa a totožnost jeho osvěty a řeči musí tu zvítězit jako samozřejm á konstanta, ať se to otcům a dědům, přátelům či nepřátelům líbí čili nic. Zde rozhodčím nemůže a ani nesmí býti pokolení bezprostředně minulé, odchované cizí školou a hypertrofií domácího romantismu, zvláště ono ne, jež se poslovenštilo až převratem. Zde musí spolurozhodovati jako nejdůležitější součinitel i generace nezasažené ještě hungarismem a maďarismem a nutnými koncessemi jejich cílům, generace řečí a mentalitou ještě české a československé, Krmannova, Bélova a Doležalova, Tablicova a Palkovičova, Kollárova a Šafaříkova, tyto živé studny celonárodního uvědomění a cítění, z nichž oddaně pil ještě mladý štú r a jež se sypkostí politických poměrů v polou 19. věku začaly propadat, ale nikdy se zcela nepropadly. Přem ěnil-li se jejich pramen dočasně na ponorný, musí nyní vytrysknouti znovu v plné a vítězné síle. N astupující generace musí se k němu vrátit a jím se zvlažit, musí prokázat, že i ona jest ze země Kollárovy a že Kollárovu myšlenku slovanského sjednocování uplatňuje především na sobě a staví se znovu na náš původní jednotný základ. Právě zde by měl v ní zaúčinkovati anglický, německý, francouzský, ruský, polský a italský příklad národní jednotnosti, uchovaný na mnohokrát rozlehlejší ploše a oživené daleko rozrůzněnějšími a sobě vzdálenějším i nářečími. Ovšem i v české mládeži měla by se zakořeniti úcta a láska k našim regionalistickým zvláštnostem a osobitostem, zejm éna ke krajovosti slovenské. I ona by si měla připomenouti Faguetův postřeh, že dobře nemiluje celku, kdo nemiluje části, anebo Dehmlův pocit, že v pojem vlasti a národa musíme vkládat i jeho krajové a kmenové osobitosti. Mladou slovenskou generaci čeká však ještě jin ý zápas. Je to pronikavá revise m inulosti a přítom nosti, kritika nastřádaných tradic, pověr a předsudků ve vědě i v umění, potřebná tím spíše, čím déle se otálelo s přehodnocením dlouho tradovaných a časem znehodnocených hodnot. Tato kritická revise snad nejvíce a n ejbolestněji znepřátelí rodiče a děti. Staří by však neměli tuto nutnou úlohu mladým ztěžovati, měli by býti k nim co nejšetrnější a neměli by zasahovat do jejich osnov rušivě, protože i tu jde jen o hospodárnou gen e rační destrukci a výstavbu, o nutné omezení funkce starého a o expansi funkce mladého člověka v národním a kulturním rozvoji. Bylo by jistě jen neštěstím, jestliže by při této výměně generací a při této další stavbě naší budoucnosti vyhrávali 61

62 staří a prohrávali mladí, vždyť jen na mladých závisí náš další život, naše budoucnost. Proto ti, kteří v přítomnosti zacházejí a stávají se již takřka m inulým i, i ti, kdo jsou ve své době ještě přítom ní, nechť radostně pozdravují mladé průbojné příchozí do života a národní kultury jsouť budoucím národem, jemuž všichni m usím e přát co n ejvětších a nej trvalejších vítězství! POZNÁMKY K LITERATUŘE PROBLÉMU. M luviti o generačním zápase v literatuře napadlo mne nezávisle na literatuře předmětu na srpnové cestě po Krkonoších r Tam jsem v m ysli zpracoval podstatu své řeči. Literaturu jsem shledával teprve později. Problém zaujal mne v podstatě ovšem již daleko dříve, na př. v mých pracích o Nerudovi r. 1907, o Umělecké besedě r. 1912, o Hlasistech r a 1920 a j. v. V úvodě k Šrobárovu Boji o nový život naznačil jsem již z jara r své stanovisko k němu v zkratce takto: Politika, veda, literatura i umenie mávajú obdobia prechodné a v nich zmenu svojich predstaviteľov. Toto striedanie starých a nových straží na najvyššom hrebeni národnej osvety nikdy a nikde nedeje sa bez srážky. Noví príchodzí s buričským gestom razia dráhu svojim novým myšlienkam a za ich nadšený pochod za omládnutým a zmnoženým ideálom dostáva sa im nedôvery a upodezrievania. Otcovia, deťmi vyrušení z pohodlia a pokoja svojej zm echanizovanej tvorby, dlho nevedia si uvedomiť, že ich m yšlienková podstata sa vyžila a že do jej zvetralej formy treba liať novú myšlienku. Zabudnúc, že aj pre nich boj a odboj, vzruch a pohyb bol kedysi najčarovnejším pojmom, slepe sa bránia prirodzenému zákonu nového prúdenia pokolení, ako by kedy bolo možno zastaviť postup večného návratu jara, omladnutia prírody a života. Márne mobilizujú svoje sily a márne překresluj ú křiklavými barvami kedysi stvorený obraz ideálu svojej mladosti: oči nastupujúceho pokolenia už pri narodení boly predurčené pre nové linie a barvy a len tie sú mu potom srozumitelné a přijatelné. Bolo by kliatbou vývoja, keby tomu tak nebolo a keby mladosť neprežívala na svojej kultúrnej ceste priehry starých a výhry mladých, čo sa prežilo a vyžilo, m usí byť odtiahnuté, zaťažovalo by nečasovosťou a nepriroidzenosťou. Generačním problémem vůbec obíral se v své filosofii již Hum e, jenž na příkladě generačního trvání housenek a motýlů ukázal, jaké nebezpečí by vyplynulo pro lidstvo, jestliže by nedožívalo po svou generační hranici, t. j. asi po 33 let. Tuto generační hranici znal již H om ér a vymezil ji Herodot ( yeveai yuq t q e I? dvť>q<ňv e x c i t o v E T E Ú e c t t í v, II. 142). Věřil v ni i Goethe, jenž hleděl na lidi jako na orgány svého století, určované jím a určující je. N a zvířatech začal řešiti generační problém E spinas (Les 62

63 sociétés animates 1877). N a zákonitost generačního trvání jako na nutnost upozornil v svých pracích i Menzel, hlasatel státně politické evoluce po generacích. Hippolyte Rigault v H istoire de la querelle des anciens et des modernes (1856) sledoval rozpory starého a nového světa, tradice a pokroku, m inulosti a budoucnosti po národech a jejich literaturách a ukazoval na poměru k řecké a latinské kultuře kulturní a národní živost u Francouzů, A ngličanů, Italů a španělů. Upozornil na M. de Calliěres (H i stoire poétique de la guerre des anciens et des modernes 1788) a na Sw iftovu Válku knih, že předvedli klasiky a moderní básníky dram aticky v ideovém a form álním rozporu a silou srazu prokázali nutnost boje národně kulturních proudů, aby byl možný průboj a pokrok. Tu ovšem šlo o soubor generací jednoho národa proti generačním u souboru druhého národa. N a generační moment v literatuře poukázal r Dilthey v essayi o Novalisovi v Preussische Jahrbůcher, zdůrazňuje zřetel k rostencům mládí. Dilthey vybral si tu ovšem jen část generace, rostence z r až R opakoval D ilthey výslednici ze studie o N ovalisovi v Das Erlebnis und die Dichtung. Uplatnil ji i na Schleiermachrovi (vyd. 1922). N ázory Diltheovy převzal r Georg v. Lukács v Die Seele und die Formen. R ohlásily se i u Gustava Rumelina. Od r působily i na Hayma, zejména při jeho koncepci romantické generace (D ie romantische Schule). W. Scherer věřil v periodicitu vzmachu a poklesu, ve vnitřní parallelnost a v sákulární princip (Geschichte d. deutschen Litteratur 1883). R zaujal se o myšlenku Leopold Ranke v Die Geschichte der rom anisch-germ anischen Volker. V generaci spatřoval nositelku dějinného a m yšlenkového vývoje a předpokládal pro ni tytéž hospodářské, politické, společenské, osvětné a mravní poměry. Adolf B artels uplatni] tento názor v literárním smyslu r v Deutsche D ichtung d. Gegenwart. Dne 30./7. r napsal o tom program ově do Grenzbote čl. Die Alten und die Jungen, stavěje starou a mladou generaci v protiklad a určuje literárním u dějepisci za povinnost, aby se obíral generačními čísly, t. j. daty narození. Od knihy Die deutsche Dichtung der G egenw art seskupoval spisovatele podle dat narození a toto třídění pak vždy a všude zachovával. K die Jungen připojoval později die Jungsten, t. j. další generační vlny. T. G. M asaryk v pokračování generací nad generace viděl více než pouhé navazování na vývoj a pouhou sumaci. P říští generace zrušila mu výběr zděděného, přetvořený ve výhni mladé duše, a organickou tvůrčí syntézu starého základu a nových m yšlenek a činů (O tázka sociální 1898, 253). Adam B rooks v La loi de la civilisation et de la Décadence (do franc, přeložil z angl. Aug. Dietrich) r poznamenal, že příroda potřebuje k tvorbě nových typů nezbytně několika generací a generační problém označil pro historika jako východisko úvah. Richard M. M eyer uplatnil generační princip r v Die deutsche Litteratur des X IX. Jahrhunderts a seřa- 63

64 zo val rostence těch ž e sklonností k sobě, ovšem v nejm enších vzdálenostech (1813, 1817, 1819, 1821, 1829 atd.). Meyer vysledoval z německého literárního vývoje i ráz jednotlivců v těch oněch generacích a určil jejich literárně stratégický smysl. Dělil je na vůdce, podvůdce, na předvoj, hlavní voj, zadni voj, přední a zadní stráže, zcela v duchu vojenské taktiky. Hodilo se mu to zejm éna k srazu a k válce generací. Teoreticky vyložil svůj postup v Prinzipien w issenschaftlicher Periodenbildung (Euphorion V III). K unow ski pojal r literaturu jako organický řetěz generační řady a nabádal pojímati umělce jako součást toho onoho generačního článku (E in Volk von G enies). Friedrich K um m er založil Deutsche Litteraturgeschichte des XIX. Jahrhunderts dargestellt nach Generationen r na této zásadě. Podle Kummra spotřebuje se za sto let podle potřeby 3 5 generací. Čím jest duchovní život národa rozmanitější, čím více duchovních statků spotřebuje, tím více generací vystoupí v tomtéž časovém období. V 19. století zaznamenal 5 generací. V žádném století není jen jedna generace, vždy aspoň dvě nebo tři. D vě generace jdoucí za sebou si zpravidla nerozum ějí, dorozumění jest možné jen přes generaci. Již deset let rozdílu v datu narození jest na spisovateli znáti. Kummer rozeznává brzy a pozdě narozené. Náhoda předčasného či zpožděného narození pokřiví často nebo uničí básnickou sílu a její výboj. Kummer mluví i o dílech, jež byla vytvořena pozdě nebo brzy a tím si oslabila účin. Rozeznává podle toho předchůdce, průbojníky a nástupce. Literární jevy pojímá jako životní úhrn národa. Richard Hunuin převedl tyto výsledky na výtvarné umění v Die deutsche Malerei im X IX. Jhrt. r a vytvořil generační schemata pro německé výtvarníky. Paulsen studoval otázku se stanoviska paedagogického a starší generaci vyloučil z paedagogiky vůbec, protože prý paedagogika musí m yslit jen na nového člověka, tvůrce příštího pokolení a majitele možnosti budoucnost napraviti a zlepšiti (V ater u. Sohne, 1911). Stejné nazíral i Hermann Xohl, studuje generační protiklad na učiteli a žáku (D as V erháltnis der Generationen in der Pädagogik, Die Tat VI, 1914). Srazem generací obíral se Hugo B ieber v Geschichte, Zeit und Dichtung (Lit. Echo 1916/7. X IX ) a ukázal, že každá generace má pocit protikladu k svým předchůdcům. Zajišťuje si tím pocit nezávislosti a rozrůzňuje se tak od svých otců. Po tradici sahává teprve později, u vědomí nutnosti, aby souvisela s předchůdci. A lex K řižko pokládal spor starých a mladých za přirozený. Hleděl na něj jako na boj extrém ů, pokroku a konservativnosti, radikalismu a oportunismu, svobody a auktority, s konečným vítězstvím průbojných mladých (Otcovia a deti, Mladé Slovensko 111, 1, 2 ). K. Joel viděl v zápase generací živelnou nutnost a obdobu přírody, na př. rytmického přílivu a odlivu mořských vln, W ellenschlag a Kreisla u f. Tento rytmus znamenal v biologii, psychologii, v morálce a v celém životě ( MaB-ŮbermaB Gang-Gestalt, R ichtung-form, 64

65 D ynam ik-statik, V ariation-k onstant, A uszug-h eim kehr). H leděl na něj jako na podmínku dějin a kultury. Duch času byl mu úm ěrný s duchem generace. Z charakteru generace vyplýval pohyb dějin. Vedle generačního rytmu uznával i sekulární rytmus (33 a 33 a 33), rytm us století a tisíciletí (Jahrbuch f. Soziologie 1925, I., Der säkulare Rhytm us der G eschichte). Ferd. Tonnies pokládal za nejdůležitější m om ent v evolučním procese střídu generace a soudržnost předchůdců a nástupců. Podle něho zpotřebují se za století tři generace. Vymkne-li se generační činitel z dráhy rodičů do jiného povolání, jde vlastně také o nový generační rys. Nová generace dědí po staré podstatu, ale obměňuje ji novými zkušenostmi a novými spojeními (Richtlinien fů r das Studium des F ortschritts und der Sozialen Entwicklung, J. f. Soz. 1925). Dr. Siegfried K aw erau znamenal v světě ustavičnou revoluci mládí a stáří, umírání starého a rození nového člověka, měnu světa a měnu osobností navzájem, tvůrčí vývoj a životní vzm ach v B ergson ovském sm yslu, hodnoty to nesm rtelné a neustávající (D ie ew ige Revolution 1925) F inder řešil r otázku s hlediska výtvarných umění v D as Problem der Generation in der K unstgeschichte Europas a prokázal, že problémy se rodí s datem umělcova zrození. Týž čas jest jin ý čas pro padesátiletého a pro dvacetiletého. Um ělci se kolem těchto dat seskupují a tvoří generace. Generace závisí na čase. Rytm ický běh času a generace jest současný a soustavný. Dědové a vnuci si rozumějí, otcové a synové si nerozumějí. Děd se vlastně ve vnuku vrací, což jest základní poučka slohů a pokolení v duchovních dějinách. Vnuk má v sobě ovšem navíc to, co má od otce a proti čemu reagoval v otci. Dr. Julius P etersen v Die W esensbestimm ung der deutschen Romantik r vyšel z Brooksova předpokladu, že vedle sebe nutně žijí tři generace a různě posuzují tentýž prožitek. Dokládá to poválečnou zkušeností a poměrem dědů, otců a synů k válce. Může býti ovšem i více kombinací a generačně se mohou setkati i pradědové s pravnuky. Jako Meyer a Kummer i Petersen rozeznává generační typy vůdčí, poddané a spoluběžce. N astupující generace opírá se o mládí, životnost, sílu a budoucí m ožnosti. Zbrojí k útoku a vzdoruje nepřijatelným metodám zestárlého učitele, jenž nedovedl dáti svěřenci, po čem hladověl, a jenž nezvládl duchem nových skutečností. Nová generace ohlašuje se i svou řečí, větou, slovem, jež postupem zobecnějí, opotřebují se, za nim i opotřebují se i nové ideje, a někdejší mladá generace dohraje tím úlohu a ustoupí další. P etersen posuzoval s tohoto stanoviska rozvoj německé romantiky a ukazoval, kterak upoutala nadáním, mládím, kouzlem snu a touhy, a zklam avši svým i sliby, kterak m usila odstoupiti s vůdčího m ísta. Petersen vedle historického monismu uznává v generačním problému i jiné činitele, na př. kmen, zemi, národního ducha, ducha času, společnosti a j. Dr. Richard T hurnw ald zkoum al otázku se stanoviska dnešní situace (D ie neue Jugend, For- 5 65

66 schungen zur Volkerpsychologie und Soziologie, sv. VI. 1927) a ukázal, že tytéž prožitky se jinak zrcadlí v starých a mladých, že reakce na ně se řídí jinak pojatou a ztrávenou zkušeností, že na staré a mladé působí odchylně i tatáž tradice, je to prostě nejdůležitější sociologický proces, jejž je svrchovaně nutno studovati. Dr. Viktor E ngelhardt v či. uber die Grundlagen und die Entwicklung der deutschen Jugendbewegung (ib.) upozornil na om yl, že starší pokládají za úkol mladých, aby dorostli jejich kultury, což je st nemožné, protože m ladí musí ji zažít po svém, vybrat si z ní, co se jim hodí, a odvrhnouti, co je zatěžuje, musí prostě tvorbou nové kultury posunouti vývoj dále a teprve po tom to splněném úkolu mohou se starati o to, zda a pokud na zděděnou tradici navázali. Ed. W eclisler věnoval se studiu směrnic mladé generace (Die Generation ais Jugendgem einschaft, Festvorschrift fu r B reysig, I, 66, 1927). A lfred L oren z převedl zásad y generační na hudbu a v století pokládal za důležitá generační léta 10, 43, 76. Měl za to, že člověk dozraje v 30 letech a do 60 let že podržuje vůdčí tvořivost. D ějiny hudby periodisoval po 34 letech a za generaci pokládal souhrn lidí žijících v témž časovém úseku století (Abendlandische M usikgeschichte im R hythm us der Generationen, 1927). Podobně nazíral na rozvrstvení hudebních dějin i G ustav B ecking. Sociologicky věc vyšetřoval Karl Mannheim v Das Problem der Generationen v Kolner V ierteljahreshefte fůr Soziologie (VII 2 n, 157 n) a studoval, kterak pravidelné generační vým ěny působí na kulturu, tvorbu a tradici. Ukázal na generační rytmičnost a určil generační trvání 30 lety. Generace podle něho má prý jednotu vnitřního cíle, t. j. jednotného a vrozeného pocitu života a světa. Zkoumal problém biologicky, antropologický, psychologicky, sociologicky a definoval staré jako konservativce, již nemohou dále, a mladé jako pokrokovce, již musí dále. V synovi viděl oposici vůči otci a svmbolisoval tím poměr mladých k s *>lečnosti, do níž vstupují. Zaktivnění generační mohoucnosti činil závislým i na m im obiologických a m im ovitálních činitelích, zejm éna na společenské dynamice. Rozdělil generační typy na vůdčí a poražené, jež se stávají buď epigony předchozí nebo předchůdci následující generace. H ans von M iiller seskupil v roce 1928 v Zehn Generationen deutscher Dichter und Denker, die Geburtsjahrgánge in 45 Altersgruppen zusam m engefast (zugleich ein kleiner Fuhrer durch Goedekes GrundriB sv. I ll XII) německé spisovatele podle narození a podle vydání jejich knih a uznamenal, že tato data souvisejí s vývojem básnických dob a individualit. Postihl tu rytmus období ohraničených lety a rytmus věkových skupin uvnitř generací, obsahující dimensi 8 let. Múller periodisuje tedy po letech a uvnitř této hranice po 7 a 13 létech. Za současníka toho onoho básníka pokládá člověka jeho věku. Uznává i mezigenerace, jimž popřává rozpjetí let. 66

67 T. G. M asaryk viděl v částém střídání generací organickou poruchu a vyčítal zejm éna české literatuře, že m ladí i po krátkých, třebas pětiletých obdobích, popírají předchůdce. Jako příčinu udával národní m alost, nesouvislost s velkým světem, ustavičnou snahu jiti s evropským vývojem ve vyrovnaném tempu a jakousi sklonnost k extrém nosti (H ovory s K. Čapkem, 1928, 82). Z další literatury upozorňuji na tyto práce: M adrolle, Tableau de la dégénération de la France, des m oyens de sa grandeur, et ďune réform e fond. dans la litt., la philos., les lois et le gouvernem ent (1839), Justin D rom m el, La loi des révolutions, les générations, les nationalités, les dynasties, les religions (1862). Viz i Ch. P errau lt, Parallelles des Anciens et des Modernes (1686), P. Lacroix, La querelle des Anciens et des Modernes au point de vue des beaux-arts (1864), F. Bouillier, De la Querelle des Anciens et des Modernes au morale (1869), Cournot, Considérations sur la marche des idées dans les temps modernes (1872), H. Gillot, La Querelle des Anciens et des Modernes en France (1914), G. F erraria, Teoria dei periodi politici (1874), G. Riim e- lin, u b er den B eg riff und die Dauer einer Generation (187 5), O. Lorenz, Die G eschichtswissenschaft in Hauptrichtungen und Aufgaben, kritisch erläutert (1886, 1891), M. Tarde, Les lois de 1 imitation (1895), H. Schurz, Altersklassen und Mánnerbiinde. Eine Darstellung der Grundformen der Gesellschaft (1902), H. G. Zeuthen, Quelques traits de la propagation de la science de génération en génération (R ivista di Scienza 1909), A georges, La marche montante ďune génération (1912), F. Boll, Die Lebensalter, ein B eitrag zur antiken Ethologie und zur Geschichte der Zahlen (1913), F. M entré, Les générations sociales (1920), Erich E. Joensch, uber den Aufbau der W ahrnehmungswelt und ihre Struktur im Jugendalter (1923), v. W iese, Allgem eine Soziologie ais Lehre von den Beziehungsgebilden (1924), L afcadio H earn, L ife and Literature ( ), S pran ger, Psychologie des Jugendalters (1925), H eidegger, Sein und Zeit (Jhrb. f. Philos. u. phänomenologische Forschg., sv. VIII. 384 n. 1927), O rtega J. Gasset, Die A ufgabe unserer Zeit (1928), srv. i N. Schweizer, Rundsch. I. (D er B eg riff der Generation). Věcí se obírali nepřímo i Erich Schmidt, Stern, Comte. U nás zřetel ke generačním různostem m ěli J. Vlček, J. Jakubec, J. H a nuš, J. Máchal, J. škultéty, F. Strejček, A. Novák, O. Fischer, M. Hýsek, K. Hikl. N ejvíce se o problém zajímal F. X. šalda, na př. v K ritice 1924, str , v níž zaujal vztah ke generačním názorům Gotzovým v Přerodu a Kodíčkovým v P řítom nosti. Srv. Fr. Nietzsche, Menschliches, Allzumenschliches sv. I, 382, 422. Th. Reik a Freund v Imago lad. Z příslušné literatury srv. Prévost P., Du rôle de la fam ille dans ľéducation Groller, W enn man ju n g ist ( ). Bordeaux, La 67

68 jeune fille dans le roman contemporaine, R. Rev. X V III 30 n. Altam ira, La jeunesse dans le roman contemporaine R. R. X. G. Pellissier, Das moderne junge Mädchen im Franz. Roman, MLK G. Kahn, La jeune fille des derniers romans NR 15/7. La jeune fille moderne au théätre R. R. XXXIX 618, XI 81. Le jeune homme litt. ä travers le X IX s. I. 198 n. Agathon, Les jeunes gens d aujourďhui (1912). Bainville, H istoire de trois générations. Fritz Giese, Das freie Jiterarische Schaffen bei Kindern und Jugendlichen (1914). K. Joel, Die Ůberwindung des 19. Jhrdts im Denken der Gegemvart, K antsstudien sv. 32, seš. 4. R. Honigsheim, Die Pubertal, Kolner V ierteljahrschrift III, 4. José Deleito Piňuela, El Sentimiento de Tristeza en la Literatura contemporánea, kap. la tristeza de los jovenes, Barcelona 1922, Spranger, Von der ew igen Renaissance in K ultur und Erziehung (1923). Charlotte Bíihler, Das Seelenleben der Jugendlichen ( ). Theodor Ziehen, Das Seelenleben der Jugendlichen, Pad. Mag Mendousse, Ľ ä m e de l adolescent. Friedrich Kainz, Die Famílie als dichterisches Problem, L. E. X X V III, 631, 1925, v. W iese, V äter und Sdhne, Der neue Strom I, 3. Karl Mannheim, Das konservative Denken, Arch. f. Soziahv is sense haft und Soz. politik, sv. 57, 90. Hild. Hetzer, Der E influli der negativen Phase auf soziales Verhalten u. liter. Produktion pubertiränder Mädchen 1926, Lucia Večerka, Das soziale V erhalten von Mädchen während der Reifezeit 1926, An. u. St. z. Jugendkunde. B. Dressier, Geschichte der englischen Erziehung (1928). L. L. Schiicking, Die Familie b. Shakespeare, Engl. Studien, sv. 62, 1927/8, str. 117 a d. M. Meissner, Das Generationsproblem im modernen englischen Roman, Archiv f. d. Studium der neuern Spr. u. Lit. roc. 84, 156 sv E. Stern, Jugendpsyrhologie, H. Bauer, Die Jiinglingsseele u. ihre Pflege. H. Hellmuth, Neue W ege zum Verständnis der Jugend. W. Hoffmann. Das Pathologische in der E ntw ickelung der Jugendlichen, Die R eifezeit. W. Kuder, Freuden u. Leiden der Jugendzeit. Analyse dreier Mädchen-Tagebíicher ( ich habe keinen Menschen, keinen Gott, um mich einmal an ihn zu w enden), Quellen u. Studien fur Jugendkunde 1925 (ed. Oh. B iihler). Turgeněvovi Rodiče a děti vzbudili diskusi v Rusku i u nás. Pisarev neuznal Bazarova za typ mladého Ruska. Herzen Bazarovův zm ar vykládal nedostatečným poměrem k vědě a despektem k lidem. Ántonovič pokládal jej za neužitečného a sprostého člověka. Ántonovič působil na úsudek Vajanského. Masaryk viděl v Turgeněvově románě znamení doby pro Rusko i Evropu. Děti chtí po otcích, aby složili účty, aby jim svěřili, co mají činit, a postupují proti nim s takovou logikou, že se jí otcové děsí. Masaryk souhlasil tu s dětmi (Rusko a Evropa II, 118, 144, 485/6.) Srv. Nietzsche Jenseits von Gut und Bose. Taine, Philosophie de ľart. O. Ewald, Zur A nalyse des liter. E rfolges (L. E. 68

69 X VI. 603). J. Tarnócy, Tragika mladosti. F. X. šalda, B oje o zítřek, N ová krása: je jí genese a charakter, šalda ukazuje na omyly teoretiků, již se často domnívají, že v umění nelze již pokročiti, když se náhle objeví nová a netušená cesta mladého objevitele. V době positivism u vznikla na př. najednou Verlainova Sagesse nebo za krise moderní tragedie náhle se zjevil Ibsen. Z m ladých sálá vždy věčná obnova, nová budoucnost, mluví z nich nový jazyk, stil a rytmus. Georges Valois, D un siěcle á ľautre. Chronique d une génération , str K H eglovi Schopenhauerovi protokol sedění fil. íak. v Berlíně 2 3./ , cit. Griesebach, Schopenhauer. K Šafaříkovi srv. Korespondenci P. J. š., vydanou V. A. Francevem, Sb. Pr. č. Ak. II. č. 25, zejména listy Pogodinovi a Bodjanskému. K Palackému viz Zlatá Praha 1886, Vzpom ínky. K politickým posunům stať Habrmanovu v Právu Lidu l./ l posouvání tříd a čl. B. Šmerala Proč jsm e se prohlásili za stranu kom unistickou, K om unistický K alendář K Sládkovičovi báseň Nehaňte ľud m ô j! a SI. Nár. nov. 1846, 189 a 1847, 789. Schmoller, GrundriB der allgem einen Volkswirtschaftslehre, sv. II. 591 n. Max Weber, W irtschaft und Gesellschaft, 609 a d. Carl Schmidt, Politische Romantik (1925). A. E. Brinckmann, Spätwerke grober Meister. Srv. Každodeníček Palackého dne 16. srpna V iz i P a mátník Fr. Palackého 1926 a můj článek v něm Palacký, Vrchlický a pokus o legendu věků, str. 63 a d. K Palkovičovi viz Týdenník 1817, str. 171 a d. K Nietzschem u Leo Berg, Der ůberm ensch in der modernen Literatur (1907). Myslím tu zejména na Feuerbachovu větu buh je presens mého futura. K Čechovi viz mou zprávu v H lídce času K N erudovi mou předmluvu k překl. Traubovu Freitagsgesänge r a m onografii Krejčího o J. Nerudovi. Ke generačním kombinacím Renard, La Méthode scientifique de 1 histoire littéraire, René Huchon, Du classicism e au romantisme, Pierre Lasserre, Le rom antism e frangais. Estěve, Byron. L. Reynaud, Le romantisme, ses origines anglo-germ aniques, K. Joěl podle sm ěrodatných osobností určuje 1 ráz století. 18. stol. jm enuje revolučním, 19. stol. organisačním, 20. stol. renaissančním (pro regenerační a vitalistickou myšlenku Bergsonovu). Srv. jeho čl. Die ůberw indung des 19. Jahrhunderts im Denken der G egenwart (K antsstudien 1927, 4. sešit, 475). K Březinovu vývoji viz korespondenci básníkovu s přítelem Bauerem. Její opis zapůjčil mně laskavě kol. žákavec, začež mu děkuji. Srv. i M iloslav H ýsek, Z chlapeckých veršů Otakara Březiny, Nár. Listy, příl. Knihy a čtenáři, 14./ , č Srv. i Roháčkovu Nivu a Lumír. útok na Březinu stal se v Lumíru r. 1893, na str. 180, verši Josefa Vocáska, vě 69

70 novaným i Karáskovi, Procházkovi a Březinovi a nadepsanými Ukázka z nejm odernější české poesie. Boj proti Vrchlickému za to byl veden v Literárních listech, v Nivě, v Moderní revui a v Rozhledech. Vrchlický byl nazýván veršovníkem hokus pokusů, kejklířem slov a rým ů, padělatelem Orientu, vyklešťovatelem A riosta, básnickým žurnalistou, barvičkářem a p. Vrchlický hledal v H lase národa dne 4./1 1. r sice sm íru, ale byl oslyšen a napadán se svou školou je ště prudčeji a vražedněji. Je zajím avo, že s mladými brzy spolupracoval přední Lumírovec J. Zeyer, jenž byl k mládeži mnohými prvky své bytosti přitahován a jenž v dopisech Válečkoví napadával Vrchlického obdobně jízlivě ( Pám bů Vrchlický, Dalajlama Vrchlický a p.). Viktor Hugo byl vyřazován ze svého vůdčího m ísta podobně im pulsivním i charakteristikam i: cette gigantesque Trompette m ajor (B arbey ď A urevilly), ce Lama im bécille (Léon B loy), jongleur des mots et des rim es (Léon Bocquet), H... ne fu t pas un počte, inais un orateur (Rem y de Gourmont) a p. 1 jej podvracela revoluce mladých, již mlád nazýval svátou, archandělskou" a spolu s Quinetem explosí božské moudrosti a illuminací Minervinou. K Vrchlickému srv. Literární listy a čas devadesátých let. K V. Hugovi viz Tristan Legay, V ictor Hugo jugé par son siěcle Léon Bloy psal o senilitě a o intelektuální hypokrisi Hugově v Le Pal 4./ R. de Gourmont v Brefs conseils á un journaliste touchant Victor Hugo. L. Bocquet v 1 Erm itage 1902, J. Paul L aforgue v La Légende de V. Hugo 1902 a Charles Maurice v La littérature de tout á 1'heure r vyčítali H ugovi básnickou druhořadost. L. Blanc v Revue des Progres r brojil proti hugovskému pojetí poesie, jež prý poesii vlastně zničilo. Lecigne v Le fléau romantique r nazval H ugovo umění literární tuberkulosou a anglicko-ném eckým morem. Srv. Mongenot, Hugo et les Décadents Stephan Mallarmé upozornil na Huga takto: en mourant, le grand Hugo, j en suis bien súr, était persuadé qu il avait enterré toute poésie pour un siěcle, et pourtant Paul Verlaine avait déjä écrit Sagesse (srv. Jules Huret, Enquéte sur ľévolution littéraire 1901). K Zeyerovi viz jeho dopisy E. Válečkoví, uložené v pražském Národním museu, zejména list ze dne 21./ K francouzskému zápasu o rom antism us srv. Jules Marsan, La Bataille romantique 1912, kde jest i souhrn cizích prvků součinných při vývoji a zápase. Hernani tu pojat jako vrchol zápasu. Odraz tohoto zápasu ve francouzské společnosti viz Louis M aigron, Le rom antism e et les Moeurs O jednotlivých etapách německé rom antiky, o exposici jejích prvků i jejích m izení zajím avě promluvil na generálním 70

71 shromáždění Goethovy společnosti Max Lenz (srv. Hamb. N achr. 1915, 249, Lit. Echo X V III. 1192). K Májovcům viz mou stať o Nerudovi v Literatuře české 19. století u Laichtrů r K Májovcům a k Lumírovcům viz mou m onografii o literárním odboru U m ělecké besedy v Pam átníku U. B. r Srv. V. Vlček, Tužby vlastenecké Viz Ferdinand Strejček, Lumírovci a jejich boje kolem roku Rozpravy české Akademie tŕ. III J. Máchal, Boje o nové sm ěry v české literatuře ( ), Srv. soudobý Lumír, Paleček, Osvěta, Výroční zprávy Umělecké besedy a j. Podobné zápasy dějí se i ve vývoji hudby. Sm etana a W agner byli přijím áni zprvu nevlídně (srv. V. Tappert, Richard W agner im Bilde der K ritik 1876). P ro Smetanu srv. soudobý Pokrok, Národní listy, Hudební listy, Osvětu, Lum ír a Dalibor. K Hviezdoslavovi Hurbanovy Cirkevné listy r. 1871/2. Iv Vlčkovi Slov. Pohľady 1881 L, 283. Při těchto zápasech bylo užíváno s obou stran im pulsivních výroků. Vrchlický (ev. Sládek) mluvil o Schulzovi jako o buldogu, o Krásnohorské jako o čubě, o kriticích Hlídky hovořil jako o zelených chlapcích, o Bartošovi jako o červotoči rozrývajícím rozkvetlou zahradu české literatury a připravujícím nám svým literárním stanoviskem druhou Bílou horu. Lva Šolce označoval jako literární nedochůdče, Roháčka nazýval barbarským králem na mohylách lebek poražených poetů a tygrem, jehož řev naplňuje poetické české luhy sm rtelným postrachem, a R. Pokorného jmenoval žlutým psem. L um írovští odpůrci byli mu šm ahem naprosto bezvýznamní, ohlodávali cizí zahrady jako odporný roj housenek a p. J. M. Hurban nazýval Banšellovu a Országhovu práci r nemravnou a rom anticky sem itskou. V ajanský označoval Hlasovce jako červy žijící z mrchoviny a chlem stající z cizácké kaluže, jako cirkusáckého medvěda a p. český parnasism, realism, symbolism a dekadenci měřil zcela jako Václav Vlček. Jeho odpor k novým literárním proudům vykazuje zcela typ naší Osvěty. K tomu viz doklady v mé studii o Vajanském v Slovanském Přehledu r a v mé předmluvě k Šrobárovu Boji o nový život r Srv. i J. Sm etanay, Slovensko 1896, soudobé Slovenské Pohľady a Hlas. Hlasovci nazývali Vajanského privilegovaným držitelem m oudrosti. K symbolismu a k dekadenci byl odpor i v cizině, na př. v Německu. Fr. M authner se sm ál, že št. George napodobil hláskovou hudebností Verlaina, nad nějž prý daleko více vynikl právě po této stránce Goethe, H eine a Lenau. Jeho práce nazýval ungenůssbare Frůchte, ungebräuchliche Worte, gequálte Satzstellu n g (Lit. Echo I ). A dolf B artels hleděl na německé sym bolisty a dekadenty s antipatií, posměvačně, kantorsky a podcenivě (ib. 7 52). Fr. Lienhard nazýval sym bolism 71

72 hračkářstvím (L. E. IV 149). Otto Julius Bierbaum si stěžoval ještě r. 1901, že starší generace se na mladé dívá jako na nic, že jejich umění pokládá za drzý vynález několika divokých hlav a odm ítá je jm énem dobrého gen ia něm eckého národa. N a prosto prý nepochopila, že mladí literaturu omladili a zachránili před marasmem a senilitou (L. E. IV., ČI. Wo stehen w ir?). Srv. Amedée Boyer, La littérature et les arts contemporains, Enquéte R. Rolland, Le Théatre du Peuple O Panně Orleánské psali v letech : Boucher, Houpert, Fragerolle, Roncelet, Roche-Aymon, Arnaud, Douais, Hugues, Lafagette, Pélot, Oger, Baudot, Thuiller, Roupin, Perroy, Ferret, Jouin, Bellier-Klecker, Chauvel, Deyrieux, Grandmougin, Coube, Gourdon, Ombert, Cabane, Giraudet a j. Srv. W. Grenzmann, D ie Jungfrau v. Orléans. A. Beschot, La crise poétique Philippe P agnat, Compte rendu du Congrěs des Poětes Henri Marsac, Enquéte sur la littérature Enquéte sur la décentralisation artistique et littéraire Emil Henriot, A quoi révent les jeunes gens. Enquéte, Le Temps 1, 5, 6, Viz i M aurice le Blond, E ssai sur le N aturisnie Jeane Lionnet, L évolution des idées chez quelques-uns de nos contemporains Georges Casella, Ernest Gaubert, La Nouvelle Littérature , G. Renard, La Méthode scientifique de 1 histoire littéraire G. Pcllissier, Le mouvement littéraire contemporaine Poinsot et Normandy, Sur les tendances de la Poésie nouvelle E xtrait de la Revue forézienne Grammont, Études sur les vers francais, Revue des langues romanes Van Bever, Les poětes ďaujourďhui Cassagne Albert. La Théorie de l art pour 1 art en France chez les derniers romantiques et les prem iers réalistes Gaston Sauvebois, Aprěs le N aturalism e vers la doctrine littéraire nouvelle 1: ok. F igaro o futurism u. F. T. MarineJli, Le futurism e N...ý (N eresnický, Dr. J. Slávik), Z novšej francúzskej literatúry, Prúdy 1911/2. Jacques Riviere, Le roman d aventure, Nouvelle Revue francaise Henri Guilbeaux, La Poésie dynamique (La Revue ). Srv. i B oisjolin J., Les écoles de la littérature franqaise, 1895, E. M ontfort, La nouvelle génération litt. fr., R. Rev. XLI., 81, 1902, Bouchard Pierre, Considérations sur quelques écoles poétiques contemporaines 1903, S. Lublinski, Bilanz der Moderne, L. E. VI 1902/3, Der A usgang der Moderne 1909, Arthur Moeller-Bruck, Die moderne Literatur 1902, Leo Berg, Aus der Zeit gegen die Zeit, 1905, Eckart von Sydow, Die Kultur der Dekadenz 1912, H. W. Keim, E in Bekenntnis jlinger Kunst, L. E. X X, WeiBe B lätter I., IV., L. v. W iese, Der Neue Strom I. 3, Das Ziel 1916, v nich zejm éna čl. H illerovy, Ribinerovv a j. Pro nesn ášelivost k m ladým charakteristický článek E. Heil- 72

73 borna, M odem e Jugend v L. E. X VII. 23, Kurta W altra Goldschm idta Der Niedergang der Talente v L. E. XI Srv. i čl. Valeria Brjusova o sm yslu soudobé poesie v Chudožestvenoje slovo 1921 a Feldmannovu knihu W spólczesna K rytyka liter, w Polsce Viz i A rtur Symons, The sym boliste movement in literature 1899, A. S. Mackenzie, The Evolution of literature 1911, Divoire Fernande, Introduction ä ľétude de la stratégie littéraire 1912 a j. V Uměleckém m ěsíčníku čl. J. a K. čapka, R. Procházky, V. Kramáře a Fr. Langra. Problém generací byl u nás usilovněji řešen v posledních letech. F. X. šalda hleděl na generační třídění skepticky (T rojí generace, K ritika I ). Třidítkem navrhoval metodu tvorby, a právě v tom to sm yslu nalézal různorodosti u vrstevníků. Problémem se zaujali i Jiří W olker (ve Varu 1922), K. čapek a J. Kodíček (v Přítom nosti 1924), Mir. Rutte (v Nár. L istech), V. Dyk (v Lum íru), A. M. Píša ( v červnu IV ), Kruh Hosta (v Sborníku nového umění a poesie, K. Biebl, L. Blatný, Fr. Gotz, č. Jeřábek, J. Chaloupka a j.), B. Václavek (v H osti IV) a j. Svým i program y a m an ifesty snažili se odlišiti od předchůdců, ale mnohými články na ně navazovali nebo jejich these a form y obměňovali. Funkci slovního výrazu při generačním předělu uznal pěkně Remy de Gourmont v Esthétique de la langue francaise r. 1905, ukazuje, kterak předchozí generaci vlastně deform uje nová idea a nová forma a kterak mladá generace právě vítězí, že přichází s něčím form álně novým, neopotřebovaným a ještě nevysloveným. Baudelaire odlišil se od korektně pravidelného Gautiera tím, že pravidelnost a sym etrii znepravidelňoval a porušoval, jak jest viděti na jeho jedenatřiceti kombinacích sonetu (srv. Albert Cassagne, V ersification et métrique de Ch. Baudelaire 1906). I Jacques de Boisjoslin v díle dříve citovaném hledal rozdíl a zmar generací v tom, že nedovedou dále tvořiti nové a že se opakují, že prostě ideou a výrazem stárnou a vegetují. Stejně i Brjusov (m. c.), H. Biber (L. E. X IX ), Engelhardt (Ůber die Grundlagen und E ntw icklung der deutschen Jugendbew egung), Frank Clement v Die neueren Sprachen 1924, 138, a j. N odier v D ictionnaire des onomatopées podmiňoval u básníků výrazovou novost a tento požadavek naznačil i Lamartine v D estinées nutnou výrazovou avantgardností mladých básníků. A lexy v Grétce postřehl, že vlastně příroda sama připravuje nové v dětech, protože děti m alují na př. jinak a nově, takže vedle nich blednou vzorky i m ladé současnosti a připadají zastaralým i. štú rovci osvěžovali se lidovým um ěním, jež jim připadalo také daleko svěžejším než um ělecká současnost. Spatřovali v něm budoucí výrazové možnosti a i obrodnou sílu pro budoucnost. Velmi názorně generační výrazový rozpor ukázal Nezval na V rchlickém a na sobě, kterak na př. V rchlický po 73

74 třeboval na odůvodnění přirovnání dvou představ pevného představového a zvukového argum entu, t. j. sonetu, co modernímu básníku stačí na totéž dva krátké verše. Nezval ukázal, jak vycházel i z Rimbauda, z jeho fysiologického vystižení hlásek (srv. Rozpravy A ventina II. 15, viz Abeceda, úvod, 1926). Ve Wolkrově Táborovém deníku jest několik záznamu, jež dávají tu šiti nového obrazového a výrazového tvůrce: nebe bylo černé jako inkoust. Les byl tichý, zadumaný, hrozící1'. Tem né pozadí gigantických m raků, které co chvíli táhle zahučely jako porazený dravec. Nade mnou plula oblaka. Těžká, beznadějná. Les byl po d e š ti... jasnější, jako v y m ytá a uklizená světnička". Nad vrcholky nebe... velkolepé divadlo, báječné, božské. Je to ohromný klín Boha, jen ž hrd si na něm s tř p y tiv ý m i kuličkam i s v ě ty. W olker do běžných obrazů, výrazů a parallel přitřel něco nových barev, přidal některé nové představy, pozměnil dosud běžné stilisace, a právě tím zapůsobil nově a odlišně. Z těchto osobitých deformací a transform ací dosavadního, jež se vyskytují zprvu ojediněle, pak houstnou a konečně se vynořují soustavně, vytvořilo se později vlastní a nové W olkrovo umění. Podobně tomu bylo i u B řeziny. Již v Ohlasech r (1887) míhala se budoucí básníkova výrazovost (tem ná hlubokost, duše divý vítr, tichý polosen, věků šerá síť, práce uzrálý klas). Případ by se dal pěkně sledovati i na Hviezdoslavově m etafoře a na jejím pozvolném růstu ve variační trsy. Generační rozrůzněnost jest patrna zejména na m etaforách z přírodního dění. Srv. Ferrand, IJu sentim ent de la N ature et de la fréquentation des montagnes, Oertel, Die Naturschilderung des XVIII. Jahrhundertes Julie Adam, Der N atursinn in der deutschen Dichtung Scholkopf, Das N aturgefůhl in Lord Byrons Dichtung Daniel Mornet, Le sentiment de la N ature en France 1907 a j. Viz i mou stať o vztahu Sv. Čecha k přírodě ve Zlaté Praze 1919 a m ísta o H viezdoslavově m etafoře v Národu a v Zráni 1920/1. Bahrova definice snah Moderny v Studien zu der Moderne. W olkrovy programové stilisace zejm éna ve Varu I. Srv. Kasim ir Edschmid, uber den Expressionism us in der Literatur und die neue Dichtung 1919 (tu zejm éna program wir wollen gehorchen der innei'sten N otigung atd.). Viz i Busemann, Die Sprache der Jugend ais Ausdruck der Entw icklungsrhytm ik (v Quellen u. Studien zur Jugendskunde 1925). Tu rozbor deníků. Srv. Brunetiěre, Sur ľorganisation de ľenseignem ent secondaire francais, str. 328, o přeměně idejí a forem a o jejím vývoji. W olker se střetl z Májovců s Heydukem, z Buchovců s Gollem, z Osvětovců s Krásnohorskou, z druhých Májovců s Fr. Kvapilem, z Lumírovců s Kaminským, z realistů s Macharem, ze sym bolistů s Březinou a Sovou, z dekadentů s Ka- 74

75 ráskem, z naturistů se Šrámkem a z relativistů s K. Čapkem, prožil tedy v své současnosti řadu generací a literárních sm ěrů. Srv. Ľ abbé Fernand Boulenger, La critique littéraire en France au X IX e siěcle V. Tille, F ilosofie literatury u Taina a předchůdců (1902). Arne Novák, K ritika literární, metody a směry. Otakar Fischer, Otázky literární psychologie. Ferd. B runetiěre, Q uestions de critique E rn st Robert Curtius, Ferdinand Brunetiěre, Zur Genealogie der franzosischen K ritik Paul Glachant, L avenir de la Critique André Fontaine, E ssai sur le Principe et les Lois de la critique ď art, E rnest Charles, La littérature frangaise ď aujourď hui F. B runetiěre, E ssa is sur la littérature contemporaine Ricardou, La critique littéraire Právo subjektivity v kritice a nutnost objektivity v literární historii pěkně odůvodnil G. Renard v La Méthode scien tifiq u e de ľh istoire littéraire O nutné tvorbě nového ve vědě a o n epřijatelnosti zastaralých metod viz L. Curtius, U niversitätsreťorm v D ie T at V I O rychlém zastaráni literárně historických metod srv. i R. Unger, Hermann B ettner und w ir, L. E. X X V III ( das Edelrost des A lters bedeckt H ettners Standard work ). Princip Elstrúv a Ten Brinkuv porušil H ettnera do kořene ovšem již o třicet let dříve, čtyřicet let po jeho základní publikaci. Srv. Proletkult, N ový kult, Práci, Var, Rudé K věty, zejm éna články Neumanovy, Benákovy, šm eralovy, čerkesovovy. Viz J. Knap, Cesty a vůdcové. Přes generační souvislosti lze bohatě doložiti z ciziny. V definici umění setkává se na př. i Verhaeren a H ugo. Srv. Jean Lionnet, Ľ évolution des idées chez quelques uns de nos contem porains, Em ile Henriot, A quoi révent les jeunes gens. Enquéte sur la jeunesse littéraire, Gaston Riou, A ux Écoutes de la France qui vient (s Faguetovou předm luvou). Čechovy m yšlenky v Pozdravu k výletu Slavie 1893, v Krásné Moravance, v Zpěvníku Jana Buriana, v Evropě, v básni Mládeži H viezdoslav dopsal o mladých Vajanskému v srpnu r. 1898, když brojil proti H lasu. Srv. i jeho Dozvuky. Válku včerejšku se zítřkem na půdě přítom nosti, pochovávání dědů a otců a jejich ustavičné ožívání, tragedii generace, v níž vždy je někdo nachýlený k pádu a brání se zániku, generační polcení a navazování pěkně zachytil po umělecké stránce Romain Rolland v Janu K ryštofovi, zejména v IV. a X. díle. Otázky se dotkl i O. Březina v žalm u odcházejících pokolení (M. Rev. 1903): nové pokolení vidí naplněné sny otců a sní o tom, co uskuteční synové a vnukové ( Zavržené zrní svých otců jsm e seli, větry věků nám z dlaní je rvaly, do dálek zanášely k m ilionům z pokolení budoucích ). I ono m usí odstoupiti. 75

76 až naplní svou úlohu ( č í ruka strašná nás trhá jak plevel ze záhonů jediným stisknutím po všech pevninách země ze středu m ilionů? Z hlubin, kde skály jsm e prorostli tisíci kořeny svým i ). Nechce se mu, rádo by spolupracovalo s nástupci, ale je to nem ožno ( ach, neodejiti, vy třikráte šťastn í! V ichřicí vašeho žití h řm ít létem srdcí jak křídly! Slavnostem země přítom ni b ý ti! ). Březina v essayi Přítom nost vyslovil víru, že generační proudění a prňboj rušící tradici jsou jen dokladem sílícího života na zemi ( prudčeji nežli jin dy zdá se hřm ěti tajem né spřežení sluncí a světů, letící tisíciletím i. m agičtější, m ocnější, sladčeji sebevědom ý je pohled žen a úcta k dítěti, dědici a připravovateli nové země, v zr ů stá ). A přece stavba nových generací děje se jen na starých základech, jak Březina pěkně vyložil v Jediném d íle ( ), kde na nastupující generaci ukázal nutnost boje a nespokojenosti se starým i a kde upozornil na skrytou souvislost m inulých a budoucích ( jen z požehnaných m íst dětství rozlévají se neviditelné řeky, které zavlažují všechno, co roste na zemi pro věčnost, šťastní, kdo dovedou pochopiti tajem ství boje a jejich ž láska při tom neum írá, kudy jdete vy, i my jsm e šli, a kudy jdem e my, i vy půjdete, psáno na všech hraničnících podél cesty ducha ). Březina hleděl později na generační zápas a na vítězství mladých v něm s určitou dávkou skepse. Doznal to v rozhovoru s red. Prager Presse M ágrem, prohlašuje konflikt otců a synu za relativn ě m arný, protože vnukové budou hledéti na dobyté vym o ženosti jiným zrakem, podle své individuality a v duchu své doby. Kdyby se prý na př. dnes uskutečnil bolševism, vnukové by se jím nespokojili a hledali by nový cíl v nekonečnu, - hledat cíl je pravděpodobně generační motor a ne cíl nabytý. Viz i Valois, D un siěcle ä ľautre, Carl Kindermann, Die Jugendbildnerei, sv. I., Die Riehtkräfte. Viz Nietzsche, Aus hohen Bergen. R. Huch, Ausbreitung u. Verfall der Romantík, E. Spranger, Der gegenw ärtige Stand der G eistaswissenschaften. E. Spranger, Humanismus und Jugendpsychologie. Srv. G. Simmel, Rivista di scienza (Quelques considérations sur la philosophic de l histoire. Revue universelle 1871, X II 3 45). F. X. Šalda, Tradice třeba, Kmen I. Viz můj čl. o Jégé- Nadašim v Panoramatu Družstevní práce r E. R. Jaensch, uber den Aufbau der W ahrnehrnungswelt und ihre Struktur im Jugendalter, J. Karásek, Tvůrci a epigoni. Glossy k psychologii nejm ladšího tvoření. N ávraty synů k otcům po dokončených generačních zápasech jsou jev častý. J. S. Machar v Cyklu Svědomím věků tvořil legendu věků. J. Karásek se sblížil s Vrchlickým osobně důvěrně a zamiloval si renaissanci jako on. I šalda po sm rti Vrchlického vyrovnal 76

77 se sm ířlivě s jeho duchem, jehož světovost mu byla blízká. Viz i Kukučín, Závažné zkušenosti, Nár. noviny, 1928, č. 20. Viz i Hugo Biber, D er Kamipf um die Tradition. Vilém Dilthey, Uvedení ve vědy duchové. M. W ilmotte, Études critiques sur la tradition littéraire en France H ugh Cecil, Conservatism, Library of modern knowledge. Karl Mannheim, Das konservative Denken, Archiv f. Sozialw issenschaft und Sozialpolitik, sv. 57, s. 1, Srv. S ain t G eorges de Bouhélier, Les élém ents ď une Renaissance Franqaise Gaston Sauvebois, A prěs le N a turalism e vers la doctrine littéraire nouvelle 1908, kde jsou Rimbaud a M allarm é nazýváni docela bědným i obětm i veršového instrum entu. Mohutně na generaci účinkoval Barrěsův aktivism a kult země a mrtvých. Proti důsledkům dobového m aterialism u a positivism u brojil v Le Temps 30./ čl. La Jeunesse nouvelle, jenž věřil, že excesy jedné generace musí napraviti oposice druhé generace, že prostě tyto změněné rytm y jednotlivých kulturních proudů udržují životní nerv národa a život sám. Proti positivism u, m aterialism u, pesim ism u a naturalism u vystoupil i H enry ďalleons v Néochristianism e et littérature r. 1904, jenž větřil v Evropě atm osféru před bouří a přirovnával novou psychologickou náladu z toho k zmatenému letu vlaštovek před vichřicí. Horoval pro obnovu křesťanského ducha hum anity, altruismu a idealism u a chtěl jakousi syntézu z křesťanství, z Dostojevského, Tolstého, Ibsena, W agnera, Durkheima a j. Náznaky tohoto chtění projevovali podle něho E. Rod, M. Boucher, E. Schuré, P. Bourget, M. de Vogué, J. K. H uysm ans, Paul D esjardin a j. G. Casella a E. Gaubert v La nouvelle littérature ( ) založili své názory na faktu, že každá společnost zmírá a každá se rodí a že ve Francii jest taková situace, kdy lze se starostlivě ptát, zda se francouzský duch obrozuje či stagnuje či docela upadá ( avons-nous des précurseurs ou bien voyons-nous les derniěres lueurs de ľesprit francais? ). Srv. Izákův Sborník Mor h o! Z legionářské literatury: Josef Novotný, Sm rtí k životu, Dyma, Anabase, Anťa Hartm an, Cestou ze Sibiře, Kopta, Cestou k osvobození, Třetí rota, Medek, Velké dni, Ostrov v bouři, Langer, Zborov, J. Gregor-Tajovský, Rozprávky z Ruska, Deník plukovníka Švece, J. Logaj, Oběti, Něm eček, L egionářské novely, K. Vaněk, Zápisky všelijakého vojáka, F. V. K rejčí, Veliké dobrodružství, Fr. Balej, O nového člověka, A. Macek, L isty k srdci, M. Gebauerová, N a zemi. Přerod I. 1./ , čl. Národ a my. Srv. M urray, Tribuna 7./ E tienne Rey, La renaissance de ľorgueil francjais Sombart, Le Bourgeois. F. Tonnies, R ichtlinien fů r das Studium des F ortsch ritts

78 und der sozialen Entwicklung, Jb. f. Soziologie Dähnehardt, D ie jungnationale Bewegung, Forsch. z. Volkerpsychologie. Alois Kovács, Die W iedergeburt der ungarischen Volkskraft, Ung. Jahrb. II Kollár, štúr, Framcisci a D obšinský o úkolech mládeže v rkp. prešporské a levočské Pamětnici. Ke Kuzmánymu Sl. Pohl. I. 89. K Sládkovičovi viz Marinu. K výměně generací srv. Čechoslovák, 1927, 15./4. Srv. i Lindsey u. Evans, Die Revolution der Jugend. Mnoho generační filosofie uložil v své dílo i Miroslav Tyrš. V úsilí o silnější příští generace viděl m ožnost našeho národního osvobození a našeho dlouhého a vítězného života uprostřed evropských národu (srv. T yršovy spisy, vydané ČOS.). 78

79 II. I MAT RI KULAČ E. P R O SL O V REKTORA M A G N IFIC A PROF. Dra A L B E R T A PRAŽÁKA p ř i imatrikulaci dne 12. prosince Akadem ické občanky, akadem ičtí občané, svolal jsem vás dnes podle 17. Všeobecného studijního řádu č. 4, abyste mně jako rektoru university slíbili, že budete svědom itě dbáti akadem ických zákonů a že vždy budete k akadem ickým úřadům uctivi a jich poslušní. Dovolte mně, abych vás k tom uto slavnostním u akadem ickému aktu přátelsky uvítal a abych zaujal k němu své stanovisko. Im atrikulace jest nejdůležitější akademický úkon. Jste jím vpisováni do universitní m atriky. Je to podobný obřad jako křest, protože se jím stáváte pravoplatnými členy akademické obce se všem i akademickými právy a povinnostmi a nabýváte nezrušitelného akademického charakteru, pokud máte k němu ovšem dobrou vůli nebo pokud ho neporušíte svévolnou poruchou akademických nebo občanských zákonů. Jako křtem nabýváte křestního jména, neodpoutatelného od svého příjmení, tak úspěšným universitním studiem a jeho dovršením přísnými zkouškami nabýváte doktorského titulu, třetího svého označení, stejně nezrušitelného a neodpoutatelného, pokud zůstanete neúhonnými občany svého státu. Váš vstup a Váš zápis do m atriky vysokého učeliště jest tedy svrchovaně význam ný, protože jím nabýváte vstupní legitim ace na cestu za nej vyšším i povoláními intelektuelního světa. Toho si byli vždy vědomi osvícení příslušníci jednotlivých národů, že universita je st nejvyšší národní a lidský trium f a že jest nej důležitějším a daleko viditelným průkazem duchovní svobody i zárukou soběstačného osvětného rozvoje toho onoho národa. Odtud ctižádost panovníků zakládati na svých územích pro své národy university. Měl ji náš král Karel IV., jenž založil v Praze universitu již r. 1348, aby Čechové nemusili sbírati drobty m ilosti s cizích stolů. Těmito Čechy byli tehdy i obyvatelé tehdejších horních Uher, kteří byli považováni za natione Bohém i a kteří spěchali do Prahy, aby na tam ní universitě, první v střední Evropě, zasedli jako spoluvlastníci za svůj domácký kulturní stůl. Karlova universita hned v prvních desítiletích vnesla do Čech národní uvědomění a princip nového a lepšího boha. za což bojoval zvlášť okázale pražský universitní M istr Jan Hus. Dějiny našeho národa byly vždy spojeny s pražskou universitou a její 79

80 rozkvět byl naším rozkvětem, je jí úpadek a zcizení naším úpadkem a zcizením. D ůležitost university v rodné zemi dobře pochopili i Moravan Jan Vítěz a Slovák Jan z čezm ic, kteří na papeži a na králi M atyáši vymohli dovolení založiti universitu i v Bratislavě, v Istropolis. Tato universita začala účinkovali r a přes své krátké trvání zanechala ještě dnes znatelnou stopu. Význam university pochopili jsm e cele, když nám byla pražská universita za protireformace duchovně zcizena a na konec zněmčena. N aši obrodiči neustávali přikládati k svým rostoucím politickým požadavkům i požadavek opětovného zčeštění pražské university, protože dobře znamenali, že politická svoboda bez kulturní svobody je st nem yslitelná a že se k svobodě postupuje jen osvětou. Proto Rieger mezi svým i postuláty měl na předním m ístě osamostatněnou českou universitu, jíž r i dosáhl. Mladý profesor této university T. G. Masaryk však hned po jejím zřízení volal po druhé české universitě pro Moravany. Slezany a Slováky, protože rozvoj jedné university byl přímo vázán soutěží a kontrolou university druhé. Teprve náš osvobozený stá t mohl splnit i tento požadavek a mohl zříditi vedle Brna dokonce i universitu třetí, na Slovensku, v Bratislavě, o čemž si Slováci netroufali nikdy ani sn íti, protože již navykli sbírati drobty cizí kulturní m ilosti". Vy, mladí přátelé, jste tedy tak šťastni, že ze svých domovu přicházíte na svou vlastní universitu, jež jest skoro již cele vybudována, má normální chod a také svou osobitou a dnes již dobře znatelnou směrnici. Při tom to příchodu chci vás především upozorniti na universitu v národě vůbec. O problému mluvil již r J. G. Fichte v Einige Vorlesungen iiber die Bestim m ung des Gelehrten. Pokládal za hlavní cíl universit a učeného světa vuliec naučiti lidi, aby se podřizovali rozumu a pravdě a v jich duchu aby i jednali. B v Iieden an die deutsche Nation" požadoval Fichte, aby lidé byli vychováváni k pevné a neomylné vůli a k radosti z vědění a ze života. I Schelling viděl r v svých Vorlesungen uber die Methode des academischen Studium sm ysl universit v tom, aby se mladí lidé zbavili chaosu svého prostředí, aby soběstačně pluli na životním oceánu bez cizích kompasů, aby přestali věřiti druhým a začali sami m íti svůj úsudek a své přesvědčeni, a aby se konečně naučili v životě i ve vědě tvořivosti, bez níž člověk nemůže býti celým a volným člověkem. I Fr. Schleierm acher naznačoval r v Gelegentliche Gedanken liber die U niversita ten, že národ a stát může se udržeti jen vědomostmi a vědoucími, a Henrik Steffens prohlásil r v knize uber die Idee der U niversität pobyt na universitě za nejdůležitější epochu, za jakési zrození k poznání a k vědění a za jakousi očistu duše a růst k pravé duchovní i národní svobodě. T yto a podobné názory 80

81 stvořily v devatenáctém století vlastně nové a velké Německo, opřely je o university jako o nej pevnější a nej spolehlivější bašty a zmocnily rytm us všeho německého světa. I Francie přeorganisovala po Sedanu university a vytvořila si z nich základny k vzestupu a k obnově své síly a slávy. Obnovená pražská universita ukončila český duchovní rom antism a diletantism, prolomila m oravský a slovenský separatism, přehodnotila náš vztah k m inulosti i kriticky určila směrnice pro budoucnost. Otevřela cesty k cizím kulturám a naučila opravdově a kriticky chápati a síliti vlastní kulturu. Jest samozřejmé, že funkce university na Slovensku jest obdobná a že stejně slibuje prospěšnou změnu a účinný růst slovenského duchovního života. Tuto změnu a tento růst dnešek však jen naznačuje a připravuje. Přivodí jej v plné síle až zítřek, o něm ž pracovati budete především vy, mladí příchozí v slovenský život a v slovenskou kulturu. A byste k tomuto úkolu byli povoláni i vyvoleni, m usíte se k němu hned od počátku usilovně a odpovědně připravovati. Za první podmínku k této přípravě pokládám úctu a důvěru k vědění, jež dříve na Slovensku vždy byla živá a jež tu vykazuje docela i dávnou tradici. M yslím tu na řadu tvrdošíjných a nadšených pokusů o vědecké čsl. společnosti, stupňované zvláště v XVIII. a v XIX. století, a vzpomínám tu i onoho mohutného proudu valícího se ze Slovenska v nepřetržitém toku od dob hum anismu v cizinu uhasit na cizích universitách slovenskou duchovní žízeň. Vědec měl podle slovenského pojmu božské poslání, rozžíhal nad národem světla budoucnosti a uchraňoval ho všeho hm otného násilí. Byl to Prom etheus m yšlenky a národní spasitel. Národ, jenž by měl nejvíce vědců, připadal Slovákům národem vítězným a zajištěným proti všem pohromám a nepřátelstvím. Tak na vědu pohlíželi ještě na příklad Vilém Pauliny Tóth a J. M. Hurban a spatřovali v službě vědě nejjistější prostředek, kterak by bylo možno národně nadál všemu útisku vzdorovati. Jestliže poválečný útěk k moci a k hmotě tuto úctu a důvěru k vědě um enšil a omezil, ba namnoze i odstranil, je třeba znovu o ni pracovati, protože národ bez nadšeného a oddaného vztahu k vědě zbavuje se sám své nejm ocnější opory a ztěžuje si cestu k rozvoji a pokroku. Tato úcta k vědě přikazuje i vám, abyste v universitním vzdělávání neviděli jen prostředku k existenci a abyste tedy své akademické funkce nepojím ali jen chlebově, nýbrž abyste hledali vědu i pro vědu samu, abyste se k ní blížili i s nezištnou láskou a s ustavičně tvořivou a povznesenou duší, pod dohledem zm nožovaných národních a lidských kulturních statků a s tvrdošíjným a nepodkupným úm yslem sloužiti duchu. Při vědeckém studiu m usí vám jiti především o pravdu, a shledáte-li, že stará pravda již není pravdou, m usíte ji umět okam žitě opustiti a nahraditi novou poznanou pravdou, jak vám 6 81

82 tu dal příklad Jan Hus a jak to vzkázal ještě několik dní před svou sm rtí jakoby odkazem pražské universitě a každé universitě vůbec. Pravdy a poznání nelze získati ovšem lacino a bez vlastního přičinění. Pravda a poznání předpokládá ustavičné a neúnavné studium, vytrvalou a obětavou práci, přísnou odbornost a opravdovou světovost. Nespokojenost s domácí tradicí, její ustavičná konfrontace s cizím poznáním a průbojem a otvírání domácí vědní hranice celému světu dokořán jedině slibuje dobýti nových pravd a nejbezpečnějšího poznání i značí možnost úniku vlastní malosti a malosti svého prostředí. To je ta tvořivá věda, po níž volal již Jan Amos Komenský, a to je ten hlubokokořenný a věčně zelený strom poznání z jeho Didaktiky, jenž nikdy neuvadne a jenž přetrvá všecky ty májové a fábory ověnčené stromy, uříznuté v cizích lesích z cizí půdy a vadnoucí v několika dnech. I dnešku může se dostati n e sm rte ln o sti, ale tato nesm rtelnost není již odklon od světa k službě pomyslné věčnosti, nýbrž je to kult vlastní duše a ustavičné a neúnavné její zdokonalování všem i přívlastky světového vědění a umění, jak je požadoval své doby i Masaryk. Je to duchovní život pod dohledem věrného růstu individua, národa i lidstva. Tato koncepce vědeckého a universitního života vyžaduje ovšem k r itik y vůči sobě a vůči prostředí. Přikazuje nepřeceňovat se a také nepodceňovat se. Um ět dobře odhadnout svou sílu a uhodnout její nosnost a intensitu. Předpokládá ustavičnou zvědavost, ale vylučuje těkavost, chce mnoho cizí kultury, osobitě ztrávené pro domácí prospěch, ale zam ítá nadměrný a jednostranný kult cizího, žádá skepsi vůči přejatkum a sam ostatný soud, všudypřítom nou svépomoc a seljeslačnost. Odmítá m alichernou a zaujatou předsudkovost a nebojí se nového a průlx>jného. Věří více spolehlivým faktům než romantickým al>strakcím, živému duchu spíše nežli m rtvé liteře. Vítá fluktuaci m yšlení a těší se z differenciace a závodu mínění. Tato koncepce musí býti zvláště zde na Slovensku živá, kde řada jejich článků jest dosud popírána a kde nepřehodnocená tradice dědů a pradědů nebezpečně ztěžuje přítom nost i budoucnost. Ani tu nelze starého h ájiti ustavičně poukazy na m i nulost anebo na štúrovskou tradici, sám štúr, kdyby mohl vstá t z m rtvých, podle své povahy jistě by m ířil k novým principům, odmítal přežilé a okoralé a přijímal nové a svěže živoucí. Ani tu není se báti rozrůzněnosti názorů a mínění, protože názorová jednom yslnost je známkou duchovní chudoby a nedostatečné civilisace, jak pěkně poznamenal Faguet v předmluvě ke knize Riou o nové Francii. V svém ryzím vědeckém snažení a v odborné přípravě k svému povolání nesm íte však zapomenouti, že z university vejdete v živ o t a že budete sloužiti jako právníci, lékaři a profesoři jem u. Octnete se uprostřed národa, z něhož jste vzešli, 82

83 jejž budete představovati a jehož sílu a moc m usíte udržeti. To bude možné jen tehdy, vstoupíte-li v jeho službu s nejlepší odbornou jakostí, s vyhraněným charakterem, s uvědomením jeho potřeb a nedostatku a s úmyslem jeho posily a povznesení. Již Šafařík rozuměl vzdělancově práci tak, že musí národ a jeho prostřednictvím lidstvo posíliti a oslaviti. Masaryk požadoval od této práce národní zušlechťování, vzdělávání a umravňování. Jen tak se dá sam ostatnost národa udržeti, a je-li ztracena, znovu nabýti. Podobně i Havlíček přikazoval vzdělancům, aby národ posilovali vnitřně, t. j. aby pracovali k růstu jeho vzdělanosti, mohoucnosti, přičinlivosti, m ravnosti a zachovalosti, protože čím je st těchto hodnot v národě více, tím je st zajištěnější pro budoucnost. Ve Francii před válkou S. G. de Bouhélier a Emil H enriot právě od mladých vzdělanců očekávali národní obrodu a novou sílu, m užnost, energii a akční schopnost k národnímu zvelebení a zajištění. I H. Bahr utěšoval Něm ce po válce, že německá síla není podlomena, dovede-li znovu povstáti z m ladých a hnáti je k lepší něm ecké budoucnosti. I na vás, moji mladí přátelé, čeká vaše vlast a váš národ, že jim dáte nový a silný obsah, až vaši předchůdci zemdlejí, že je povedete k silné a krásné budoucnosti a že je budete v světě představovati a zastupovati mocněji a okázaleji, než jsm e to dovedli my. I k tomuto úkolu m usíte se připravovati. M usíte zkoumati minulost a přítomnost kritickým a odborně zasvěceným okem, abyste našli cestu k této požadované budoucnosti. To předpokládá vedle odborného i všestranné vzdělání a vaši obeznámenost v čsl. dějinách, v čsl. politice, v čsl. jazyce a literatuře, v národopise, v umění výtvarném a hudebním, slovem ve všem, co tvoří duchovní naplň našeho národa. To značí i orientaci v národních tradicích a rovnováhu mezi nimi a nutným dalším průbojem. Toto všestranné vzdělání a v něm zasvěcený a kritický pohled do minulosti poopraví zvláště zde na Slovensku leckterou poválečnou klamnou koncepci a povznese vás na stupeň celého našeho národa, skutečně v Šafaříkově smyslu odjdomažlic až po ljžhorodh...chtěl bych vám tu jen mimochodem napověděti, že vás tento kritický pohled i poučí, že Slovákům vždy bylo dobře, stáli-li na tomto celonárodním stupni, a že začali m izeti v propadlišti národů, kdykoliv s něho samovolně sestoupili nebo násilně byli sraženi. N ejslavnější slovenské epochy, cyrillometodějská, reform ační, obrozenská a akce r. 1848/9 jsou opřeny o český základ, bez něhož jako by pro Slováky ani dějin, ani dějotvorné síly nebylo. Při tomto kritickém pohledu očistili byste si i mnohý nános pověr a předsudků na problém či na osobu. Jen namátkou uvedl bych tu štúra, jenž nikdy nebyl protičeský, jenž trval do r na češtině a stál na československém základě, jenž r znovu se vracel k celonárodní koncepci a jenž zcela nedlouho před sm rtí 83

84 Slovákům návrat k Čechům znovu doporučil. Připomenul bych tu i slovenskou lásku ku Praze, jež právě mezi štúrovci vrcholila, jak jest viděti ze Štúrových dopisů Palackému, Staňkovi, Fricovi a j. a z Hroboňových listů B. Rajské, kde P raha bývala až hym nický apostrofována a kde štú r i Hroboň doznávali, že jim srdce zrychleněji bije, kdykoliv na Prahu, na tuto svou m áteř jen pomyslí. Ve jm énu této faktické československé soudržnosti, nesčetnými doklady z minula ověřené, m usíte i vy napravovat, co několik desítiletí vaší vystupňované poroby pokazilo a rozštěpilo, t. j. m usíte účinně a neústupně pracovali k našemu národnímu stm elen í a sjednocení. Tu rozvírá se vám krásná cesta za Kotlářem a Šafaříkem, za těm ito nejskvělejším i představiteli československého ducha a největším i syny slovenské země. Tato cesta vás dovede ovšem i k Slovanům, k Rusům, Polákům a Jihoslovanum, k nimž máme právě m y z Československa nejblíže a s nimiž jsm e tedy jm enovitě my předurčeni a povoláni udržovati co nejtěsnéjší vzájem nost. B ratislava m usí býti studijním východiskem do Bělehradu, Záhřeba, Lublaně, Sofie, Krakova, Poznané, Lvova, V aršavy, M oskvy a Leningradu, jako musí býti studijním cílem slovanských studentu z těchto středisk. Ideál všeslovanské vzájem nosti volá hlavně na bratislavské universitě po naplnění. Z ní vede cesta i k evropskému východu, k Rumunsku, Turecku, s nimiž právě u nás by mohl býti studijní styk nej intensivnější. Z Bralislavy bylo by lze vůbec prostředkovati mezi evropským západem a východem. V Bratislavě, položené mezi Vídní a Peští, osazené Němci a Maďary, bylo by možno i dorozumívati se s Rakušany a Maďary, bylo by možno navazovat! s nimi i kulturní součinnost a vyzkoušeti a uplatniti takto mezinárodní mírová hesla, prospěšná nám i jim. Bratislava mohla by konečně býti i operační basí, kterak náš národ upevniti a zajistiti na místech nejohrov nějších. Nechci však vaši mysl poutati jen na vědní problémy a 11a celonárodní a mezinárodní zájm y. Chtěl bych ji naopak přikláněti i k vašemu dom ovu a k ra ji i k vašim nejosobnějším otázkám. Myslím tu doslovně na lokální patriotism, na živou souvislost s vaším domovem a s vaším krajem, k němuž m usíte tíhnouti jako k svému středu a nezastavitelně obíhati kolem jeho zájmů jako kolem slunce. Příkladem by tu mohl býti zase Ludevít Štúr. jenž v loučivé písni s Bratislavou dne 24. června r tak uvědoměle vyznal svou nezmařitelnou souvislost s rodnou krajinou a krajem, a J. Francisci, jenž proti D unaji na kontrast kladl m a ličkou Rim avu, nejdražší a nejm ilejší, neztratitelnou a nezapomenutelnou. I E. B. Lukáč skvěle vyvýšil svou rodnou Hodruši nad Paříž a Dunaj nad Seinu, protože hudbu rodných pramenu nedovede přehlušiti nejskvělejší světová symfonie. Doporučil bych vám tedy naléhavě, abyste byli uvědomělými regionalisty, abyste ožívali a okřívali při nutném státním a národním centra- 84

85 lismu krajovostí, abyste nezapomněli býti při svém českoslovenství a slovenství i Turčany, Zvolenčany, Liptáky, Trenčany a p., a abyste se pyšnili barvou svých rodných krajů. Nacionalism neznamená a nesmí znamenati nivelisaci územních a krajových osobitostí. Regionalism je st korektivem vší centralisace, ale ovšem jen potud, pokud nepřekročuje své kompetence a pokud se nezvrhá v škodlivý separatism. V tomto sm yslu prospěl Francii, Německu, Itálii, Španělsku a prospěje i nám. V aše souvislost s domovem a s krajem připomíná mi však ještě jinou vaši povinnost, t. j. nutnou úctu k pracujícímu lidu, k sedlákovi a k dělníkovi. N esm íte nikdy zapomenouti, že ve chvíli, co sedíte pod kathedrou, pro vás a na vás pracují vaši rodiče a vaše obec, že vám svou prací vaše studium umožňují. Není to jejich povinnost, nýbrž vyšší uvědomělý smysl pro vás, abyste se mohli státi účastníky kulturních hostin, abyste mohli lehčeji a snadněji pracovati než oni a abyste se v životě a v národě nad ně vyšinuli. Tu upozorňuji vás na váš dluh k nim, na jejich půjčku vám danou, jež může býti splacena jen tím, že v své práci a v svém povolání budete vždy s vděčnou účinností mysliti i na ně, že je budete povznášeti a že podobně budete pomáhati všem budoucím, již z vašich dědin jednou nastoupí vaši nynější cestu. Pěkně připomněl tento problém Carlyle, když vypočítal, kterak na náš oděv, na naši stravu, na náš byt, na naše knihy a na naši celou vnější bytost pracuje sta černých rukou, jež musí býti námi pohlazeny a uctěny. Toto pohlazení a tuto úctu vidím ve vaší drobné kulturní práci mezi lidem a ve vaší službě tomuto lidu, až se stanete advokáty, soudci, úředníky, profesory a lékaři uprostřed něho. Vaše srdce a váš duch bude se musit k tomuto lidu vracet jako jeho součást, váš život a váš um musí být i jeho majetkem, m usíte i jej učinit člověkem v plném slova smyslu, jak si přával Spencer a jak k tomu ve vašem případě pracovali vaši rodiče anebo vaše obce. Velmi dobře to chápali štúrovci, kteří z Bratislavy vyjíždívali, aby se s venkovem i s venkovskými městy dorozumívali a aby jim svěřovali svou kulturní kořist ve vážném i humorném tradování. Ještě Svetozar Hurban-Vajanský našel tuto stopu z Bratislavy k venkovskému lidu živou a vedl jí své studentské druhy. H lasisti a Prúdovci rozšířili tuto cestu ze všech slovenských středisk na slovenský venkov a přispěli tím znam enitě k slovenskému uvědomění a konečně i k osvobození. Není potřebí si osobivě namlouvati, že jen vy dovedete lidu něco dát a že on jen trpně přijím á. Nepochybuji, že se od lidu velmi mnohému naučíte, že jeho praktickým a očima a světélkováním jeho ducha vniknete daleko hlouběji do tajemného organismu národa a lidstva než mnohou čtenou knihou, a že se v něm vám i ostře odrazí chod doby a jejích změn. Doporučuji vám vůbec i jakousi dalekozrakost do světa, na př. k Rusku, k Číně, k Indii, kde právě na rozlehlé ploše mass dějí se veliké pokusy o světovou přeměnu a kde se snad rodí jin ý a zcela nový svět. Tohoto smě- 85

86 lého, ale i kritického a nezaujatého pohledu se nesmíte zaleknout a m usíte všem i plachtami veslovat k novým ostrovům, jež na naší duchové a sociální mapě vznikají i ohlížet se, proč se staré země propadají. Při národní solidaritě nesm íte zapom enout na solidaritu lidskou a všelidskou. Myslím, že nejsnáze se jí naučíte, když se naučíte solidaritě mezi sebou navzájem, když osvědčíte soudržnost v svých akademických spolcích a navážete styk i s jinonárodními studentskými federacemi domácími a cizími, ú čast na spolkovém studentském životě bude vaší první zkouškou z demokracie, z názorové snášelivosti a z rozumné ovládavosti sebe i drobných spolkových jednotek. Bude to i zkouška, kterak dovedete podřizovati věci osobu, menšinu většině a kterak dovedete potlačovati malichernost a osobničkářství i že nedopustíte z ješitnosti nebo osobní nevraživosti tříštivost vůči scelenosti. Příkladem by vám tu mohly být i zase studentské jednoty za Štúrových dob. V pojem této solidarity bych zařadil i váš vztah a vaši přilnavost k universitě jako ke korporaci. Tato přilnavost a tato souvislost s universitou, na níž studujete a na níž jste studovali, neměla by nikdy v životě ustati. Měli byste ji ustavičně obnovovati a měli byste se pociťovati jejím i členy po celý život. Dojalo mne na př. v Bologni, Padově, v Pavii nebo v Krakově, kterak kdysi zanechávali studenti na tamních universitách v aulách nebo v kolonádách své znaky nebo vděčné votivní desky, aby takto s universitou žili v životě i dál a aby aspoň takto s ní žili i po smrti. I vám se musí naše universita státi takto drahou a musíte se k ní ustavičně vraceti. Vzájemná studentská solidarita značí ovšem rovnoměrný a stavovsky blízký vztah ke všem, kdo právě studují. Nad ni povznáší se však ještě cosi vyššího a důležitějšího, t. j. přátelství dvou nebo několika málo vyvolených. U silujte i o tento dar mládí a o tento prudký výšin nad stykový průměr, jenž se vám může státi nejradostnějším osudem pro celý život a popudem k rozvoji ducha i srdce! Vzpomínám na př. na Kollára, kterak právě zde v Bratislavě postřehl, že osaměle nedovede stát a že přátelství jest člověku tím, čím jest voda rybě a povětří ptáku. Myslím i na radost Palackého z přátelství se Šafaříkem. Rozmlouvání jich obou připadalo jim blahočinným a podnítilo je k velkému závodu duchů na prospěch naší kultury a našeho národa. Jevištěm vzniku a rozvoje tohoto přátelství nebyly kouřem začazené a pachem piva a vína nakyslé hospody a kavárny, nýbrž prešporská nádherná příroda, ticho knihoven a archivů a ideálními podněty zapálená korespondence. Uvedl bych tu ještě i přátelský vztah Palackého k paní N ině Zerdahelyové, tuto vzácnou a jem ně sladěnou příbuznost dvou duší, odhodlaných vše učinit navzájem k duchovnímu růstu a k rozdmýchání čistého a věčného ohně v člověku. Připomněl bych i přátelský vztah Vrchlického k Podlipské, jenž tak kouzelně rozvil básníkova ducha a básníkovo srdce. 86

87 V aše mládí očekává však vedle přátelství ještě hlubší tajem ství člověka, láska. Přibližujte se k tomuto mystériu života s posvátnou úctou a nezapomeňte, že lidstvo si navyklo viděti v něm oheň uzm utý bohům a nesoucí lidem aspoň poměrnou nesm rtelnost zážehem nových a dalších životů. Vzpomeňte, že Palacký v tomto citu viděl jiskru boží v člověku a nej požehnanější krůpěj z prazdroje božské lásky. J. M. Hurban mluvil tu o záři slunce a o nádheře květin. Neruda se vzrušoval možností míti někoho mezi ostatním i lidmi o celé milování dražšího. Již pro možnost takovéto koncepce vztahu ke druhému měli byste se k sobě muž a žena blížiti odpovědně a měli byste um ět čekat na vyvýšených pohořích snů, až potkáte opravdu toho, jenž vám může býti a dovede býti o celé milování dražší a jenž svou tvořivou duší a čistým srdcem dovede vás dovést k naplnění vašeho poslání. N ezapom eňte tu však nikdy, že právě tento vztah m usí býti založen především na vnitřní hodnotě a že nesm í záviseti na pražádném jiném a vnějším zájmu, a že váš poměr k pudu bude vždy ukazovatelem vašeho štěstí, jak naznačil již Nietszche. životní štěstí spočívá opravdu v rozumném hospodaření duchem a tělem a v umění požívati všeho včasně a s měrou, člověk má a musí m íti odvahu cele zkusiti života a všech jeho darů, ale v tomto okoušení nesmí zapomenouti nikdy noblessy ducha a srdce a své osobní suverenity vůči požitku. Požitek nesmí býti omamným hašišem, při němž se zapomene zdraví ducha a těla, osobní svobody a lidské čisté cti. Ukázněnost těla denním cvikem a rozumným sportem a sebevláda ducha, získaná filosofií a příkladem, dovede vám, doufám, dáti i tu sm ěr a východisko. V životě neopomeňte nikdy ohlížeti se po velkých vzorech a příkladech! čtěte biografie představitelů lidstva a chtějte se jim zapodobat! K velikosti ducha nevede jiná cesta, než kterou šli velicí duchem. I když jich nedostihnete, dojdete po této cestě dál, než kdybyste měli cílem průměr a normální výšku. Svá mladá léta hleďte prožívat, jako je prožívali vaši dějinně nebo osvětně významní předchůdci! Mějte modelem své studentské duše studentskou duši Šafaříkovu, Kollárovu, Štúrovu, Havlíčkovu, Nerudovu, H viezdoslavovu a p. a tvořte si z nejkrásnějších duchovních a povahových jejich prvků osobitou syntézu v sm yslu své doby a svého prostředí! Každá nauka, jíž se na fa kultách věnujete, má v své historii věčně živé představitele, hleďte jiti za nimi a m íti je předobrazením! Vyčítá-li se naší době, někdy právem, že jest chudá na velké duchy, stvořte v svém prostředí aspoň smysl pro velikost a touhu po velikosti, protože z vyvýšeného prostředí vzejdou jednou i vyšší duchové. V těchto myšlenkách vás znovu a radostně vítám k dnešní významné akademické slavnosti a pozdravuji vás i všecky vaše studijní snahy starým akademickým pozdravem : Quod bonům, faustum, felix fortunatum que sit, eveniat! 87

88 III. ODCHOD P rof. SOMMERA. ZA PROFESOREM Drem SOMMEREM. JU Dr. Otakar Sommer byl jmenován na právnické fakultě u niversity Komenského v B ratislavě řádným profesorem řím ského práva dekretem presidenta republiky ze dne 20. května Dekretem presidenta republiky ze dne 30. listopadu 1928 byl jmenován profesorem římského práva na právnické fakultě Karlovy university v Praze a to od počátku letního semestru 1928/29. Prof. Sommer náležel naší fakultě od počátku jejího trvání a velmi činně se účastnil jejího vybudování, činnost profesora Sommera byla oceněna dvěma články v Právnom Obzoru, ročník XIII., čís. 5., a jedním článkem ve Všehrdu, roč. X., č. 7., které s dovolením redakcí otiskujem e. Profesorský sbor právnické fakulty rozloučil se s prof. Sommerem vřele ve sboru dne 8. února * * Rektor university Komenského prof. Pražák poslal prof. Sommerovi zvláštní rozlučný dopis za sebe a za akademický senát: Vzácný příteli, akademický senát university Komenského v Bratislavě v svém řádném sedění dne 30. ledna t. r. vzal na vědomí Tvé jmenování řádným profesorem Karlovy university v Praze a splnomocnil mne, abych Ti k němu co nejsrdečnéji blahopřál. Tvůj odchod z Bratislavy pokládáme obecně za těžkou ztrátu a závidíme Praze, že se jí dostává v Tobě tak vzácné vědecké, lidské i organisační osobnosti, z níž jsm e se tu těšili, jíž jsm e se pyšnili a jejíž stopy ve všem universitním našem životě jsou daleko viditelný. Vzpomínáme především Tvých jedinečných zásluh o fakultu právnickou, již jsi spoluzakládal, jejíž úkol hned na počátku jsi pojímal se vzácnou vědeckou odpovědností a tvořivostí, pro niž jsi dovedně vyhledával její další členy a jejich evropským školením jsi naznačoval, jak vysokou vědeckou hodnotu u ní předpokládáš, aby byla hodna jm éna Komenského. Přes poválečné nesnáze dovedl jsi nákupem knih na všech stranách Evropy dotovati fakultní sem ináře tak, že jejich knihovny budí závist u cizích příchozích. Historicko-právní obor na naší právnické fakultě jest cele Tebou stvořen a vždy ponese Tvé stopy. Právnické fa kultě prospěl jsi jako její vysokoškolský referent v m inisterstvu 88

89

90 školství, jako předseda její historicko-právní zkušební komise a jako člen judicielní zkušební komise. Obzvlášť činně jsi zasáhl do jejího vývoje jako její děkan r. 1924/25 a jm enovitě jako rektor M agnificus naší university r. 1926/27. Tvého rektorátu vzpomíná vděčně celá naše universita. Tvá rektorská řeč o funkci zákona ve vývoji řím ského práva soukromého nebyla jen problém historický, nýbrž m ířila svým i skrytým i m em enty znam enitě i k dnešku. Přes odlehlost tém atu dovedla vyzníti v jedině m yslitelný akkord nutné československosti i slovenské mládeže. Tvé imatrikulační řeči názorně naznačily, jak jsi pojím al svůj úkol v akademické mládeži odpovědně a tvořivě. V právníku neviděl jsi zásobiště zákonů a paragrafů, ale tvůrčí bytost, jež vedle mozku musí kultivovati srdce a charakter a musí ovládnouti umění spravedlnosti a dobra. V mediku jsi spatřoval vedle potírače individuálních chorob služebníka sociálních organismů, brojícího proti živnostenské koncepci lékařské vědy a ideálně toužícího lidstvu především prospívati. V e filosofovi vzněcoval si ctižádost, aby byl osobností, ne trpným nástrojem pořádku ve škole, aby shrnoval v sebe co nej větší kulturní bohatství, aby svým vysoko šlehajícím plamenem zapaloval svěřená mladá srdce a s nimi ustavičně dovedl býti mladým. Ode všech akademických občanů požadoval jsi harmonické vzdělávání obecné, mezifakultní styk a povědomí, že nelze se fakultně ani vědecky ani společensky osamocovati, protože veřejný život nutně jednou si vyžádá součinnost všech složek, má-li se vyvíjet organicky a úspěšně. Tyto směrnice zachovával jsi přísně a přesně jako rektor M agnificus i jako profesor. Vedl jsi při každé příležitosti k tvůrčí práci, k překonávání slovanské těkavosti a nestálosti, k vážnému poměru k vědecké práci, ale staral jsi se i hmotnou podlohu slovenského studenta, aby upokojen sociálně mohl skutečně nerušeně duchovních statků dobývati. Bylo proto pýchou Tvého rektorátu, že za něho mohl býti položen základní kámen k Vysokoškolskému internátu. Jako profesor i jako děkan a konečně jako rector M agnificus pečoval jsi bděle o vysokou vědeckou úroveň naší university a s důmyslnou energií jsi čelil všemu, co by ji bylo mohlo nějak snížiti, ať to byly sam ozvané snahy po om ezení universitní svobody a volnosti badání či pokusy o osobní a prostředkovou restrikci a uzákonění neblahé system isace, tak nebezpečně hatící vývoj universit, zejména mladých. Postavil jsi se cele a mužně za dokonalé vybudování stolic, vědeckých ústavů, universitní knihovny a pečoval jsi i o výměnu slovanských profesorů s naší universitou i za početnou a soustavnou návštěvu zahraničních vědeckých kongresů, umožňující pozvolné domácnění v Evropě. Jako rector M agnificus jeden z prvních pochopil jsi nutnost organisovati vědeckou práci i na Slovensku odbornou vědeckou společností, umožniti jí i styk s neuniversitním i vědci, což Tě 89

91 vedlo k akci, aby byla co nejrychleji uvedena v život Učená Společnost Šafaříkova a aby byla založena vědecká revue Bratislava. V bratislavské období spadá i Tvá pozoruhodná publikační práce universitně adm inistrativní a T voje zm unenitá práce vědecká. Vedle Ročenky za rok staral jsi se o Studijní předpisy právnické fakulty a o Studijní předpisy obecné i pro vysokoškolské učitele a pro vědecký personál pomocný, jež jsou Tvé dílo a jež teprve přesně náš akademický život normovaly. Koncipoval jsi i mnohé universitní listiny, formule a řády, z nichž na př. text o obřadu slavnostní promoce vzbudil i mimočeskoslovenskou pozornost. Na bratislavské půdě vznikla i bohatá žeň Tvé nejvlastnější vědecké práce, věnované badání o římském právu, i smělá koncepce reforem právnického studia vůbec, což vše posoudila již uznale odborná kritika. Universitní bratislavské publikace budou vždy hrdy, že tato žeň jest v nich skryta. B ratislavský společenský universitní život nezapomenutelně jest Ti vděčen za kouzlo Tvé osobnosti, jim ž jsi sdružoval jednotlivé fakulty a jejich jednotlivce a jím ž jsi přitahoval i činitele mim ouniversitní. Je Ti vděčen i za Tvou práci v stavovském sm yslu, vynikající energií tak skvělou, dalekozrakou a obětavou. Tvá stopa, vzácný příteli, jest v celém slovenském životě proto daleko viditelná a navždy v něj vtělena. 1 když místem budeš od nás oddělen, přece Tvá duchovní podstata na dlouho bude s námi. Jsm e Ti vděčni za Tvé krásné dílo vykonané na bratislavské půdě a nikdy ho nezapomeneme. Při Tvém odchodu do Prahy přejeme Ti mnoho vědeckého i lidského štěstí. Tvá vzácná osobnost nechť se na novém působišti cele a průbojné uplatní a nechť je uvědomělou spojivkou B ratislavy a Prahy, Slovenska a Čech, nechť jest účinným tm e lem k jednocení našeho celého národa. Z jednomyslného usnesení akademického senátu university K omenského ze dne 30. ledna Dáno v B ratislavě dne 12. února Prof. Dr. Albert Pražák v. r., t. č. rektor. 90

92 ŘEČ DĚK ANA PRÁVNICK É FAK ULTY JE H O S P E K T A B IL IT Y PR O F. D ra K A R L A LAŠŤOVKY, pronesená ve sboru profesorském dne 8. února 1929 n a rozloučenou s prof. Sommerem. M agnifice, vzácný kolego, drahý příteli! Těmito třemi formami své alokuce chtěl bych vyznačiti Tvůj poměr k universitě Komenského a Tvůj význam pro ni. M agnifice. Chci tu vyzdvihnouti Tvoji činncst úřední. Reku 1911 jsi vstoupil do služeb zemského výboru českého, tohoto elitního sboru úřednického, který naší republice a vysokým školám dodal tolik vynikajících '.sil. Po převratu byl jsi z nich první, který vstoupil do služeb našeho státu, totiž m inisterstva školství, a to do oboru vysokoškolského. Byl jsi k tomu nad jiné povolán jednak tím, že jsi za svých studií v cizině poznal přednosti jejich universitního provozu, jednak že jsi jako dlouholetý docent znal dobře poměry rakouské, jednak posléze i tím, že jako vynikající a zodpovědnosti se nelekající správní úředník mohl jsi v překotných dobách popřevratových naléhavé potřeby vysokých škol zabezpečiti. V referátě vysokoškolském věnoval jsi všechny svoje síly snaze, aby naše university československé byly i po stránce osobní i po stránce věcné (vhodnými m ístnostm i a knihovnami) i po stránce úřední (vhodným úředním personálem) vybaveny. Spolupůsobil jsi při celé řadě zákonů a nařízení, jež až dosud jsou důležitým podkladem pro funkcionování našich universit. Hlavní péči jsi ovšem věnoval právnické fakultě university Komenského a sam ostatně katolické fakultě bratislavské. Kdežto svízelná jednání o katolickou fakultu s Vatikánem a biskupy byla Tvým odchodem z m inisterstva na velikou škodu věci přerušena, jest právnická fakulta celou veřejností slovenskou tolik želaná v prvé řadě Tvým dilem a Tvojí prací a získal jsi si tu zásluhy vskutku neocenitelné. Nebylo akce, abys k ní buď nedal podnětu, nebo se na ní velmi činně nezúčastnil. A Tvoje bohaté zkušenosti správní i universitní dovedly vždy naznačiti vhodnou cestu. Bylo proto samozřejmo, že Ti universita nabídla nejvyšší hodnosti, jež může poskytnouti, úřad děkanský a rektorský, a v obojí své činnosti zůstavil jsi po sobě památku neúnavné péče. Uvádím příkladem Sbírku universitních zákonů Tvou redakcí výdanou, dále vedení publikací naší právnické fakulty, v níž jsi uveřejnil vynikající díla právnické ceny. 91

93 Vzácný a m ilý kolego! Sbor právnické fakulty není četný, ale agenda jeho jest nicméně značná a všichni členové sboru jsou plně zaměstnáni, a tu jsi jim byl všem vždy rádcem velmi ochotným, ba autoritativním. Vynikající Tvoje vlastnosti osobní, bohaté zkušenosti a odborněsprávní i hluboké všeobecné vzdělání a hluboká Tvoje znalost a zájem o moderní kulturu učinily Tě středem našeho fakultního života, jehož se i členové jiných fakult rádi účastnili. A konečně drahý p říteli! Jsem šťasten, že spojuje mne s Tebou dávné přátelství, které jsm e uzavřeli ještě za zemského výboru a které se ukázalo býti snad proto tak pevným a upřímným, že tu byla vzájemná úcta. A snad za nej silnější důkaz tohoto přátelství pokládám náš slib, skutečně také plněný, že ve všech věcech je st nejlépe se přímo m ezi sebou dohovořiti. Odcházíš po osm ileté činnosti na právnickou fakultu Karlovu, které jsi již jako docent od r a mimořádný profesor od r náležel. Můžeme universitě Karlově jenom blahopřáti. V Tvé osobě obdrží i vynikajícího učence i výborného znatele poměrů slovenských, a nepochybujeme, že úzký styk obou fakult bude Tvojí osobností jen prohlouben a utužen. My utrpujeme Tvojím odchodem ztrátu velmi těžce nahraditelnou. Těším e se však, že osobní a věcné svazky, které Tě k universitě Komenského poutaly, zůstanou i nadále zachovány, a že jako my budeme na Tebe vždy vřele vzpomínat, i Ty budeš moci říci klasickými slovy: E t me olim m eminisse juvabit. P ro f. D r. K. L ašto v k a: UNIV. PROF. U r OTAKAR SOMMER. Dekretem presidenta republiky z 20. května 1921 byli jm e nováni po návrhu profesorského sboru právnické fakulty Karlovy university v Praze první řádní profesoři právnické fak u lty university Komenského v Bratislavě. Byli to docenti pražské fakulty Augustin Ráth, Emil Svoboda, Karel Laštovka a Otakar Sommer. Z nich odešel roku 1922 Svoboda na právnickou fakultu Karlovy university a nyní ho od počátku letního semestru 1929 následuje na touž fakultu druhý člen profesorského sboru právnické fakulty bratislavské prof. Dr. Otakar Sommer. Právnická fakulta bratislavská ztrácí odchodem profesora Sommra jednoho ze svých nej význačnějších a nejzáslužnějších členů. Prof. Sommer, narozený dne 7. června 1885 v Příbrami, syn velm i váženého gym nasijního ředitele, vstoupil po krátké službě 92

94 soudcovské r do služeb českého zemského výboru, kdež byl činným v důležitých referátech, silničním, obecním a dávkovém. Roku 1913 byl profesorem Heyrovským habilitován na právo římské na právnické fakultě Karlovy university a v březnu 1920 obdržel na ní titul a charakter mimořádného profesora. Zemský výbor český dodal naší republice celou řadu vysokých úředníků a vysokoškolských profesorů. Dr. Sommer byl po převrate prvý, který poslouchaje vyzvání prof. Drtiny, vstoupil do služeb m inisterstva školství, a to do referátu vysokých škol, řízeného tehdy radou Mlčochem. Byl k tomu nad jiné povolán, jednak tím, že za svých studií na německých universitách poznal přednosti jejich universitního provozu (bohatě rozvinutá činnost sem inární), jednak tím, že jako starší docent znal dobře i poměry rakouské a posléze, že jako správní úředník výborně právo ovládající a zodpovědnosti se nelekající dovedl v překotných dobách popřevratových potřeby vysokoškolské v daných možnostech dobře zabezpečí ti. Z té doby pochází jeho součinnost na reformě zastaralého řádu studijního pro právnické fak u lty z r. 1893, provedené zákonem 290/1919 a nař. 510/1919, dále úprava poplatků studijních, reforma rigorosního řádu (nař. čís. 235/1919 a 324/1920) a úprava poměrů asistentů vysokoškolských (zák. 198/1919) a úředníků kanceláře vysokých škol (zák , nař. 475/1920). Hlavní úkol měl však Sommer jako referent samostatné katolické fakulty bohoslovecké v Bratislavě a právnické fakulty university K om enského v B ratislavě. Katolická fakulta byla zřízena zák. 441/1919 a jejím i profesory byli jm enováni vynikající učenci a znalci disciplin církevních i oněch oborů, jež právě pro výchovu kněžstva na Slovensku jevily se býti obzvláště důležitými. Bohužel odpor jistých kruhů dovedl včasné otevření fakulty pozdržeti, a když konečně byly dlouhým a svízelným jednáním s kurií a biskupy některé pochybnosti Vatikánu konečně odklizeny, odešel Sommer z m inisterstva a tak celá svízelná práce uvázla na m rtvém bodě. Profesorský sbor se rozešel tím, že jednotliví jeho členové odešli na fakulty jiné a teprve za několik let se ukázalo, jakou škodou bylo pro konsolidaci poměrů a výchovu kněžstva, že fakulta theologická nebyla včas v život uvedena. Snad nám prof. Sommer sám jednou podrobněji vylíčí tuto kapitolu své práce k zřízení fak u lty theologické sm ě řující. československá státní universita Komenského byla zřízena zák. z 27. června 1919, čís. 397 Sb., a ještě týž rok v září byla uvedena v život fakulta lékařská. Zřízení fakulty právnické bylo však oddalováno, takže maďarská fakulta, velmi silně navštívená, chrlila stále nové a nové absolventy, kteří by se byli zmocnili na velikou škodu slovenského elementu veškerého právního života na Slovensku. Přese však všechny velm i značné obtíže, zejm éna 93

95 i politické, které se tu v cestu stavěly a jež prof. Sommer vylíčil v prvé ročence university Komenského, se konečně podařilo právnickou fakultu v říjnu 1921 otevřití a tak národu slovenskému a vědě československé nové n ejvyšší fórum vědní opatřili. Zřízením fakulty vzešly ovšem jednak m inisterstvu, jednak profesorskému sboru a jeho členům nové starosti, totiž opatřili učitelské síly, m ístnosti a vědecké knihovny sem inární. Ve všech těchto směrech získal si prof. Som m er o fakultu zásluhy nehynoucí. Sommer již jako úředník m inisterský pečoval velmi úsilně o vysokoškolský, plně kvalifikovaný dorost. Věda z vlastního studia v cizině, jaký význam takové studium má, vysílal vhodné kandidáty na studia do Itálie, Francie, Německa, aby si tu osvojili cizí jazyky a aby na m ístě samém se seznámili s cizí literaturou a methodami vyučovacími v cizině. Celá řada mladých profesorů z právnických fakult vděčí této činnosti Sommrově, že se vzdělali ve slibné vědce. Tato péče o vysokoškolský dorost řádně vědecky připravený znamená velmi záslužnou kapitolu činnosti Sommrovy, a kdo ví, s jakým i obtížemi byly nové síly učitelské po převratu opatřovány, když pro síly zdatné a nadané byla otevřena v jiných oborech skvělá kariéra, ocení ji zvláště vřele. A když Sonuuer po odchodu z m inisterstva mohl se věnovati cele svému učitelskému povolání, byl to opět 011, který v našem sboru stále usiloval o doplnění učitelského sboru, tak aby naše fakulta mohla předepsané discipliny vlastním i silami zastati a stala se tak základem véde ckého života na Slovensku. Při tom prof. Sommer vždy usiloval v souhlase s celým sborem o vědecké pracovníky slovenské, nabádal mladé posluchače k práci vědecké, podporoval jejich snahy po studiu v cizině a jistě této jeho činnosti lze děkovati, že se již v mládeži slovenské přihlašují lidé, kteří by chtěli vědeckou práci svoji věnovati Slovensku. U niversita bez knihoven a učebních pomůcek je ústav neúplný. Proto Sommer záhy pečoval o nakoupení knih pro >emináře a tato včasná péče umožnila, že naše seminární knihovny byly bohatě, účelně a poměrně velmi levně pro potřeby vědeckého studia vybaveny a že jsou oprávněnou naší chloubou. Zejména sem inář rom anistický, jehož správcem je st prof. Sommer, vzbuzuje zasloužený podiv všech znalců. U niversita jest universitas professorum et studiosorum. U čitelský sbor právnické fakulty není velk ý; poněvadž úřední agenda sama jest značná, a nad to i na nové fakultě se objevují stále nové otázky, jsou členové sboru jako referenti úřední agendou velmi zaměstnáni. Prof. Sommer měl sám nejen nejdůležitější, velmi zevrubně pracované referáty, nýbrž i ostatním členům sboru byl vždy upřím ným rádcem a pomocníkem. Bohaté správní zkušenosti Sommerovy našly i ve velmi spletitých případech vždy vhodnou cestu k řešení. Odtud také ona upřímná a přátelská úcta, kterou všichni i noví členové sboru k Sommerovi chovají. Prof. 94

96 Sommer byl členům sboru nejen velmi milým kolegou, nýbrž i vždy ušlechtilým přítelem. Vzácné vlastnosti jeho ducha, fortitudo in re, suavitas in modo, všestranné vzdělání a hluboký jeho zájem o celou moderní kulturu vedly k tomu, že prof. Sommer byl takořka centrem sboru, kolem něhož se ostatní členové jeho a i jeho přátelé z jiných fakult velm i rádi sdružovali. Pravidelné týdenní schůzky večerní, v nichž bystrost ducha Sommrova a bohaté jeho zkušenosti přímo oslňovaly, byly proto vždy velmi vyhledávány. Prof. Sommer byl opravdový přítel studentstva. Znal skoro všechny posluchače, a nejen v přednáškách svých všeobecně působil na mládež, nýbrž kdokoli přišel, našel u něho vždy sluchu a účinné pomoci. Mnozí jeho posluchači budou jistě rádi vzpomínati, jak si dovedl Sommer jejich srdce získati přátelskou radou a jindy opět případným zakročením a intervencí na m ístech povolaných. Dobré jeho srdce dovedlo vždy n ajiti cestu, jak stu dentstvu prospěti. Vynikající vlastnosti prof. Sommera ho přímo předurčovaly k důstojnostem akademickým. Tak byl r. 1922/23 proděkanem, r. 1924/25 děkanem, r. 1925/26 proděkanem a na r. 1926/27 byl jednomyslně zvolen rektorem university Komenského a vždy v těchto úřadech našel dosti příležitosti, aby provedl mnohé dobře rozvážené reformy. Tak zejména uvádím, že za jeho redakce byly vydány universitní zákony pro universitu Komenského, v nichž předpisy rakouské na K omenského universitu nař. č rozšířené byly do jazyka státního přeloženy. Prof. Sommer byl dále jednatelem a účtovníkem Knihovny právnické fakulty university Komenského, která vychází za redakce prof. Rátha s podporou m inisterstva školství a vykazuje již 26 svazků. Vynikající jest vědecká činnost Sommrova. V tom směru mohu poukázati na vědecký profil, který o něm podává jeho žák prof. Boháček. Sommer jest i předsedou státní zkoušky historicko-právní a členem zkušební komise judicielní na naší fakultě, dále členem týchž komisí na universitě Karlově. Při zkouškách dovedl se vždy vm ysliti do duševního stavu zkoušencova a měl dar, že dovedl i nej větší trém isty povzbuzujícím slovem uklidniti. Tím také záhy poznal, zda a pokud jde o trému, či již o neznalost a nepřipravenost. Zkušebním komisařem byl spravedlivým, všem vlivům naprosto nepřístupným. Vynikající vlastnosti Sommrovy došly uznání i vtom, že byl vládou jmenován členem rozhodčího soudu československoněmeckého, dále, že byl povolán za redaktora vědecké části V ěstníku č. Ú. S. U. V. a za redaktora právnické části časopisu Učené Společnosti Šafaříkovy B ratislava. Po osm ileté činnosti v Bratislavě odchází prof. Sommer do Prahy, vraceje se na touž fakultu, na které r jako m ladý 95

97 docent svoji činnost učitelskou zahájil. Musíme tento přechod jen pozdraviti. Právnická fakulta university Karlovy, naše nejstarší a prvá fakulta, opatřila si nejen vynikajícího odborníka, nýbrž ona tím i dokumentovala svůj hluboký a čilý zájem o své mladší, nově po převratu zřízené fakulty, chtějíc s nimi tvořiti jakési jednotné, nejvyšší forum pro pěstění a vedení právnického života a vědy v celé naší republice. Podrobná znalost potřeb vědecké práce na Slovensku a poměrů slovenských, za nichž se tato práce rozvijí, bude tu prof. Sommerovi velmi prospěšná. N aše fakulta i jednotliví její členové utrpí odchodem Sommrovým velikou a velmi těžce nahraditelnou ztrátu. Víme však, že přátelský svazek prof. Sommra s naší universitou zůstane nedotčen. Přejem e prof. Sommrovi v novém jeho působišti všeho zdaru, zanechal zde svojí činností dílo aere perennius, v němž s radostí budeme pokračovati ku prospěchu národa slovenského a vědy československé, ku prospěchu celého našeho nám všem drahého státu. O tištěno z P rávneho Obzoru roč. X III., čís. 5. D r. M iroslav Boháček, univ. p ro f.: K ODCHODU PROF. D r a OTAKARA SOMMERA Z PR Á V N IC K É FA K U L T Y KOM ENSKÉHO U N IV E R SIT Y. (P o rtré t ro m an isty ). Právnická fakulta Komenského university ztrácí svého prvého ordináře řím ského práva. N a štěstí jeho odchod je té povahy, že nám, kteří v B ratislavě citelně budeme postrádat i vynikajícího zástupce svého oboru, neúnavného zástance zájmů fa kulty i celé university a vzácného přítele, nezbývá než blahopřáti odcházejícímu k povolání za nástupce Hi yrovského a přáti plného úspěchu na novém působišti. Dílo, které za sebou prof. Sommer jen jako řádný profesor svého oboru a tvůrce semináře ba skoro ústavu římského práva v Bratislavě zanechává, je pro československou romanistiku a charakteristiku české práce na Slovensku v prvých deseti letech Republiky tak významné, že je m yslím plně odůvodněno, aby na ně bylo před právnickou veřejností slovenskou u příležitosti Sommerova odchodu alespoň stručně ukázáno. Ocenění působnosti prof. Sommera jakožto romanisty na Komenského universitě nelze arci provésti, aniž byla alespoň v hlavních rysech zachycena celá jeho vědecká osobnost a její růst: skutečně však jen v hlavních rysech, neboť prof. Sommer je ještě řadu let vzdálen nebezpečné hranice věkové, při níž obyčejně nejbližší přátelé pokládají za svátou povinnost vzpomenouti oslavenci každým řádkem, který kdy napsal, na neodčinitelnou padesátku. 96

98 Jako doktor pražské právnické fakulty, v romanistice žák Heyrovského, v civilistice Stupeclcého, věnoval se Sommer v letech odborným studiím rom anistickým na něm eckých universitách v Lipsku a v Berlíně. Do Berlína vedlo jej studium papyrologie (k P. M. Meyerovi), avšak největší význam měl pro něho pobyt v Lipsku, kde se stal žákem a později spolupracovníkem při indexu interpolací nej větší ho rom anisty poslední doby, L. Mitteise. Juristický genius M itteisuv a spolu jeho hluboký kritický duch jakož i neobyčejná znalost antiky nemohly zůstati bez vlivu na Sommera, který mezi žáky M itteisovými brzy získává kruh přátel (tak zejména později ve válce padlého profesora, tehdy docenta H. Peterse) a nabývá tak plně vlastností nej lepších něm eckých odchovanců této školy, vyznačujících se neobyčejnou jem ností juristického chápání a přesnými hledisky metodologickými. Působil tu na Sommera dále i čilý mezinárodní rom anistický ruch, který v té dobé v Lipsku přitažlivostí M itteisovou byl vytvořen, a konečně neobyčejně bohatá internacionální literatura rom anistická, jež tu byla k disposici, zvláště rozsahem i kvalitou rychle stoupající literatura italská, jež v té době ještě mnohému německému profesoru zůstávala neznámou pevinou. (Je to právě v roce 1910, kdy druhá hlava německých romanistů, M. W lassak, považuje za nutné upozorniti na neprávem přehlížené výsledky této literatury; Zeitschr. d. Sav. S tift. Rom. Abt. 31, 197.) V mnohém rysu práce Sommerovy mohli bychom dodnes shledávati stopy lipských vlivů; než osobité nadání juristické a přísná disciplinovanost vědecká pomohly mu přes živelnou sílu oněch vlivů zachovati specifické vlastnosti své vědecké osobnosti, které se jeví hned na jeho první knižní publikaci Dies cedens v právu římském (Praha 1913). Je to jistá strohost myšlení i formulace, řekl bych puristický směr v moderním badání romanistickém, který mu umožňuje seskupiti na 127 stránkách kolem ústředního problému knihy všechny hlavní otázky římského práva odkazů a samostatně se s nimi vypořádati. Přes to, že tu Sommer dokumentoval dokonalé ovládání moderní m etody interpolační a později věnoval této metodě jednak samostatnou studii ( N ovější sm ěry v rom anistice, Pam átník Všehrdu, 1918), jednak zaujal k jednotlivým jejím sm ěrům opětně stanovisko v některých ze svých referátů (srv. zejména Sborník věd právních a státních roč. 14, 377 n., 18, 103 n 23, 443, 24, 424), zůstala prvá kniha Sommerova jedinou jeho prací, věnovanou výlučně historicko-dogmatickému zpracování daného institutu, které je právě nejvlastnějším oborem oné metody. Neboť Sommer je duchem příliš moderním, než aby především nezdůrazňoval onu stránku rom anistiky, která jí jm enovitě dnes dodává zvláštní životnosti: její zužití pro moderní civilistiku a právnické studium. čin í tak brzy dokumentárně tím, že ukazuje, kterak výsledky 97

99 novodobé romanistiky působily zpětně na nauku pandektistickou ( K dějinám pojmu konkurrence žalob, Sborník 15, 205 nn), nebo kterak nové poznání klasického práva odhaluje nám původní dokonalejší právni úpravu určité otázky, použitelnou de lege ferenda ( Ručení za zřízence v právu římském, Sborník 16, 121 nn), brzy všeobecnými pojednáními, z nichž nejvýznamnější (srv. též přednášku Antická a naše právní kultura, Přednášky a rozpravy společnosti přátel antické kultury 1., Praha 192., Právo římské a dnešní civilistik a, Prúdy IX. 109) nalézáme v 9. kapitole Sommerovy pozoruhodné knihy Reforma právnických stu d ií (K nihovna práv. fak. univ. Komenského sv. 13., Bratislava 1925). Proto na tomto m ístě vývody Sommerovy týkají se především významu římského práva pro právnické vzdělání, který je tu m istrně dolíčen v rámci otázky reformy právnického studia, jíž, jak autor sám v předmluvě praví, obíral se po léta, zejm éna též jako referent právnických fakult v m inisterstvu školství v prvních letech popřevratových. Tuto knihu lze, myslím, zároveň považovati za jakýsi mezník Sommerovy vědecké činnosti: tvoříť ona jednak ideový epilog Sommerova úředního působení v m inisterstvu školství, jemuž dodává jisté charakteristického zabarvení, jednak spadá přibližně časově v jedno s první etapou vybudování semináře římského práva na bratislavské universitě. Vedle organisačních prací týkajících se celé fakulty, o nichž mi tu nepřipadá jednati, věnoval se totiž prof. Sommer od svého jm enování řádným profesorem římského práva na Komenského universitě v roce 1921 budování semináře svého oboru s takovou energií, že se mu v několika letech podařilo vytvořiti na právnické fakultě bratislavské romanistickou knihovnu, které není v republice rovno a s níž by málokterý cizozemský ústav mohl soutěžiti. Profesorovi Sommerovi byly tu vydatnou pomocí jeho mezinárodní styky, kterými získal mnohé publikace v obchodě se ani nenalézající. Nelekal se ani osobnú I obětí; nepočítáme-li ani opětovných cest do ciziny za tehdejších nejnepříznivějších poměrů, byly to osobní prohlídky antikvářských skladišť, plahočení s náklady knih liduprázdnou B ratislavou po příjezdu nočních vlaků a konečně i příhody, jež kolují dnes již jen v rouchu anekdotickém. Shromáždění dokonalých sbírek sem inární knihovny, pravidelná cvičení sem inární a zavedení obligatorních cvičení praktických (konají se v republice pravidelně jen na fakultě bratislavské) znamená tak pro vlastní obor Sommerův částečné uskutečnění nej základnějších podmínek ideálu vědecké výchovy právnického dorostu a moderního pěstění rom anistiky, jak je sám ve své knize o reform ě právnického studia form uluje. Po vytvoření hlavních základů organisačních Sommer může se nyní - zatím co týdně koná přednášky v Bratislavě i v Praze věnovati intensivněji vlastní práci literární. Dobře chápe tu 98

100 svůj nejnaléhavější úkol opatřiti svým posluchačům především dokonalé literární pomůcky hlavních nauk svého oboru. V jedné části činí tak vlastně již před vydáním knihy o reformě studia, když počátkem roku 1925 vydává jako 8. svazek knihovny práv. fak. bratislavské posmrtně Heyrovského Římský civilní proces. Sommerova účast na této knize není jen pouhou prací vydavatelskou, a ani vylíčení stavu díla, jak se nalézalo v pozůstalosti H eyrovského, které Sommer podává v předmluvě, neposkytne úplného obrazu o tom, co bylo třeba vykonati: bylo to ve skutečnosti úplné znovuprostudování veškeré látky do posledního detailu, čímž též jediné bylo umožněno zužití veškeré látky Heyrovským v poznámkovém neallegovaném aparátu shromážděné. Právě při této práci uvědomil si pak Sommer znovu vynikající vlastnosti Heyrovského tvorby vědecké, vrcholně se projevující v jeho učebnici soukromého práva římského, tou dobou rozebrané, a to byl jistě neposlední důvod, který jej přiměl k tomu, že v roce 1927 spolu s druhým rom anistou bratislavské university, profesorem Vážným, pořádá šesté vydání H eyrovského Dějin a systému soukromého práva římského, do něhož nově zpracovává ve stručném výtahu Heyrovského výklady z Římského procesu civilního a odevzdává tak do rukou dalších generací náš dosud nejlepší system nejen rom anistický, ale civilistický vůbec. Pieta, kterou zároveň vydáním obou děl Sommer vůči Heyrovskému projevil, nezůstala omezena jen na tohoto jeho universitního učitele. V roce 1928 vydává společně s Krčmářem a Háchou ušlechtilou publikaci Josef Stupecký. In memoriam (Sborník práv. fak. univ. Komenského čís. 3.). Téměř současně vychází pak jako dvacátý svazek Knihovny práv. fak. bratislavské dílo, jež dosud znam ená vrchol Som m erova tvoření, P rameny soukromého práva římského. Sommerovi podařilo se tu ovládnouti zvolené terna, na jehož důležitost poukázal již v Reform ě str. 58., s takovou virtuositou, že co do zvládnutí literatury, duchaplnosti a přesnosti výkladů a průzračnosti dikce není druhé knihy o této otázce ve světové literatuře, jež by uvedené vlastnosti stejným způsobem v sobě spojovala. A opět se projevuje jeden zmíněný již rys Sommerovy vědecké osobnosti. Terna, o němž tu pracuje, obráží se mu v poměrech moderních a tak vzniká jeho rektorská přednáška ( Funkce zákona ve vývoji římského práva soukromého (ročenka univ. Kom ) a pojednání Soudce a občanský zákon ( N aše právo a stát 1928). Za této činnosti neustává v dalším budování romanistického semináře, kde zakládá vzornou bibliografii svého oboru a účastní se redigování časopisu Učené společnosti Šafaříkovy B ratislavy, v níž sám píše zejm éna o aktuelních otázkách našich vysokých škol a o novém zákonu autorském. V největším rozmachu své činnosti profesor Sommer opouští 99

101 Bratislavu, kde zanechává na fakultě nepomíjející stopu. Odchází zatím co spěje k dokončení další, sedmé vydání Heyrovského učebnice v mnohých částech jím opět znovu zpracované. Odchází s mnohým plánem literárním, z nichž nejbližšího uskutečnění dojde patrně chrestom atie textu řím skoprávních k potřebě vysokoškolského studia. Přejeme mu k další činnosti hojně zdaru ku prospěchu veškerého československého právnictví. O tiítěno z P rávneho Obzoru, roč. X III., čís. 5. PROF. D g OTAKAR SOMMER. (K jeho odchodu z university Komenského do Prahy.) Koncem zimního semestru 1928/29 odešel z Bratislavy prof. Dr. Otakar Sommer, aby nastoupil řádnou stolici římského práva na Karlově universitě v Praze, osiřelou po zemřelém prof. Leopoldu Heyrovském. Osmileté působení prof. Sommera v Bratislavě v pravdě průkopnické zachovalo v universitním, vědeckém a studentském životě stopy tak mohutné, že je vážnou naší povinností při této příležitosti si uvědomiti a zhodnotiti význam prof. O. Sommera pro Bratislavu a Slovensko retrospektivou jeho činnosti a najiti v ní odkaz pro práci přítom né i budoucích generací. Bylo šťastnou hvězdou právnické fakulty Komenského university, že jejím budováním byl pověřen prof. O. Sommer, označovaný právem za jejího tvůrce. Přinesl tomuto úkolu v ústrety nejenom dary své bohaté osobnosti: hluboké koncepce, rozsáhlé odborné znalosti, praktické zkušenosti, houževnatost, vytrvalost a nezlomnou energii, nýbrž i to, co mnohdy chybívá, lásku. Již v r svěřeny mu byly přípravné práce. Prof. Sommerovi bylo jasno od počátku, že problém československé právnické fa kulty v B ratislavě je naprosto odlišný od situace právnické fa kulty v Brně. Právnická fakulta Masarykovy university mohla se opříti o osvobozené české Brno a osvobozenou českou Moravu, měla i své vlastní lidi, kteří byli pro druhou právnickou fakultu českou připraveni. V B ratislavě nejenom nebylo nic z toho základního, co by vznik československé právnické fakulty podporovalo, nýbrž, naopak vše jej dusilo. Bylo nutno vyřešiti předem otázku, co s právnickou fakultou maďarské university, která tu již byla. Prof. O. Sommer věděl, že pro ni není ve vysokém školství čsl. m ísta a že není možná ani symbiosa obou fakult, jak si ji někde představovali, chtíce aspoň něco z maďarské university zachrániti. Podkladem jeho úvah nebylo nižádné podjetí, nižádný šovinism národní, nýbrž úvaha, že právnická fakulta maďarská, 100

102 žijící ze starých již zašlých tradic právnické akadem ie bratislavské, a opřená o feudální právní řád, stala se po převratu v č. S. R. anomalií a nevysnaživši se ze starého úkolu právnické akademie vychovávati čistě úřednický dorost, přereform ovati se na universitní fakultu, na pěstitelku véd, pozbyla nároku na existenci. Z těchto úvah vyprýštil správný Som m erův závěr, že maďarskou fakultu právnickou jest třeba úplně zrušiti a na m ísto ní postaviti fakultu novou, československou, nezatíženou m inulostí, na níž učiteli m ládeže mohou býti jen právníci českoslovenští, odtud vycházel jeho zásadní odpor k převzetí profesorů maďarské university, jemuž vývoj dal plně, ba možno dnes říci, trium fálně za pravdu. Když si byl základní úkol takto rozřešil, bylo mu pracovati o dvou zvláště obtížných úkolech, koho povolati za učitelské síly nové fakulty a jak věcně vybaviti semináře. Je obecně právníkům známo, jak šťastně rozřešil otázku prvou. Vybral za učitele právnické fakulty pracovníky vědecké plné mladé tvořivosti, jim ž se podařilo překonati nesnáze prvých začátků a uvésti v normální chod celou fakultu tempem v pravdě rekordním. Méně širší veřejnosti právnické jest známa práce, kterou vynaložil prof. Sommer ve směru druhém. Na četných zájezdech do Německa, Rakouska, Francie, Itálie získal za n ejsvízelnějších poměrů valutových, knihkupeckých i rozpočtových s vynaložením vlastních prostředků tu mu velmi pomáhala jeho jedinečná výzbroj vědecká a jedinečný rozhled po vědecké právní literatuře pro téměř všechny obory množství odborné literatury, jinak a později vůbec nedosažitelné, že hned při svém otevření v r mohla fakulta začíti nejen s vyučovacím provozem, nýbrž i s prací v seminářích a s prací vědeckou. Budí to ještě dnes obdiv a závist hostů fakulty. Pedagogická činnost Sommerova na universitě platila v prvých letech vlastnímu oboru, právu římskému, pro nějž byl na universitu v květnu 1921 jm enován řádným profesorem. Elegantní zjev přednášejícího, kouzlo jeho hlasu, živý přednes podm anily si vždy posluchače, kteří s neutuchajícím zájm em navštěvovali přednášky vždy až do konce semestru. Nespokojoval se pouhým tradováním suché vědy; prost vší kathedrové upiatosti a studenosti, dovedl látku přednášenou prohřátí láskou k předmětu a zživotniti historické výklady abstraktní všelidským jich podkladem. Jeho seminární cvičení, v nichž kontakt se studenty byl užší, byla vyhledávána i studenty starším i, a nebyl u něho řídký zjev student, který si dal zapsat jeho sem inář po čtvrté, i vícekráte. U stavičně upozorňoval na bohatost a plynulost života, v němž právní věda je jen jednou stránkou, bylo mu radostí, mohl-li ve výkladech dotknouti se kulturních zjevů z jiných oborů duchovních, všeobecně významných, zejména z oboru filosofie krásných umění a literatur. Od r. 1924/25 přednášel na universitě své oblíbené vedlejší obory střídavě po sem estru, meziná- 101

103 rodní právo soukromé a právo autorské. Jako zkoušející, vyžaduje Sommer od kandidátů nezbytně znalost látky. Nestačí mu však mechanické, pamětí na čas získané vědění, byť i absolutní, není-li podloženo uměním naučeného užiti, dovésti pochopili zásady právní jako produkt života a je opět vkloubiti do praktického života. Dobrým právníkem mu není, kdo dovede odříkávati předpisy z pam ěti. Právníka dobrého charakterisuje celá osobnost, projevující se vztahem ke všem složkám života, kultury, osobnost, jež je prodchnuta živoucím ideálem spravedlnosti a vzdělaná nejenom odborně, nýbrž i všeobecně a zejm éna filosoficky. Ačkoliv Sommera zam ěstnávaly úkoly pedagogické, budovatelské, organisační, úkoly učitelské na. Karlově universitě v Praze a vedle toho i akademické funkce (v r byl děkanem právnické fakulty, v r rektorem, zvolen byv jednomyslně za své zásluhy o budování právnické fakulty mimo pořad), tedy práce, jež by stačily na několik lidí, pracoval Sommer v Bratislavě pilně i dále vědecky. Zaměstnával jej v prvé řadě po převratu velmi aktuální problém reform y právnického studia. Z obsáhlého materiálu jeho studia vyrostla kniha Reforma právnických studií (1925). V r vydal z pozůstalosti Leop. H eyrovského Římský proces civilní, v r nově zpracovanou učebnici Heyrovského D ějiny a systém soukromého práva římského spolu s prof. J. Vážným. V r vyšly Římské prameny právní, dílo v naší literatuře právní jedinečné jak hledisky zaujatými, tak nepřehledným množstvím literatury, již prof. Sommer v díle zpracoval. Obsáhle je právě hodnotí Jan Vážný v Bratislavě, časopisu Učené Společnosti Šafaříkovy. Inaugurační přednáška Funkce zákona ve vývoji římského orává soukromého vyšla tiskem v r v Ročence university Komenského Osobnosti zvěčnělého svého učitele prof. Stupeckého věnoval své vzpomínky ve Slxrrníku právnické fakulty (spolu s J. Krčm ářem a E. H áchou). Neúm orná energie, organisační talent, píle, nelekající se nižádných překážek a vysoké cíle Sommerovy projevily se i na p:m organisace vědecké práce. Dovedl každému, kdo jenom chtť, zjednati zevnější podmínky vědecké práce (literaturu, stipendia pro studium v cizině), dovedl však i jeho práci na vědeckém trhu udati. V Knihovně právnické fakulty Komenského university Sommerem iniciované a založené, mohla vyjiti řada zralých monografií právnických, v ní našel mladý akademický dorost právnický své publikační široké forum pro prvé kroky do vědy, z ní vyšla i řada prvých učebnic právnických na Slovensku. V r k ní přistoupil rovněž z podnětu prof. Som m era Sborník právnické fakulty university Komenského pro menší práce a v r Práce ze seminářů právnické fakulty. Knihovna rozšířila známost bratislavské právnické fakulty za úzký kruh území do 102

104 ciziny a přivodila čilé styky osobní, vědecké i výměnné s cizinou, zvláště slovanskou. Lví podíl měl prof. O. Sommer i na uvedení Učené Společnosti Šafaříkovy v život. I v ní řídí práci publikační, rediguje její revui B ratislavu. Zvláštní kapitoly zasluhuje vztah prof. Sommera k studentstvu, Jako jest mu věda neoddělitelnou součástí života, nikoliv pouhou mrtvou doktrínou, tak i v poměru jeho ke studentstvu není nic profesorsky suchého. Zajím á se nejen o studium posluchačovo, o jeho přípravu ke zkouškám, nýbrž i o celý jeho život duchovní, kulturní snažení, účast na spolkovém životě, avšak i o jeho zdraví a hmotné bolesti. Je studentovi více než učitelem, přítelem, starším kamarádem. Sommerova sociální práce studentská má svůj zvláštní ráz, odpovídající jeho individualitě. Odmítá heslo: Umožniti každému chudému studentu studium. Podle něho patří na universitu jen student nadaný. Je-li chudý, sluší jej podporovati tak, aby mohl studovati bez překážek a hmotných starostí. V tom směru vykonal Som m er individuálním i intervencemi a individuální pomocí pro studenty daleko více než massové péče. Dovedl opatřiti studentům zahraniční stipendia, udomácniti je v cizině a rozšířiti tak studiem v cizině jejich vědění a zvláště jazykové znalosti, velmi mnohým opět stipendia, zabezpečující hmotně studium a jiným i podpory na zachránění ztraceného zdraví. Načrtli jsm e jen několik rysů z přebohaté bratislavské činnosti prof. Sommera. Jeho universální duch širokého rozhledu, jeho energie, činorodost, zanechavší tak hluboké brázdy v bratislavském vědeckém a kulturním životě, nám budou dlouho chyběti. Litujeme jeho odchodu, který přichází v době, kdy hodláme oslaviti desáté výročí university, jako těžká ztráta. Utěšuje nás jedině myšlenka, že zůstane naším přítelem i v Praze. Přejíc mu plného zdraví a zdaru na novém poli působnosti, vyslovuje mu bratislavské studentstvo právnické svou vděčnost za vše, co pro né vykonal. Nechť přijme prof. O. Sommer projev vule svých dřívějších posluchačů, že chtí co nejvíce se dáti vésti jeho vůdcovstvím, zanechavším dráhu tak zářnou, k následování, jak bylo jeho přáním, vysloveným v apostrofě studentů při jich immatrikulaci v r il. O tištěno ze V šehrdu, roč. X., čís

105 IV. PADESÁTINY Prof. HYNKA. Dne 15. září r bylo tomu padesát let, co se v Mnichově narodil univ. prof. MUDr. Kristian Hynek. první rektor university Komenského a pro šk. r. 1929/1930 jubilejní rektor, zvolený k desítiletém u trvání bratislavské university. Lékařská fakulta poctila jubilanta zvláštní slavností, při níž prom luvili za universitu J. Sp. pan děkan právnické fakulty prof. Dr. K. Laštovka a za medicínskou fakultu J. Sp. pan děkan prof. Dr. M. Netoušek. Za Učenou Společnost Šafaříkovu pozdravil jubilanta jako předsedu přírodovědecké třídy U. Sp. Š. předseda její duchovědné třídy prof. Dr. J. Hanuš. Lékařská fakulta vydala k poctě prof. Hynka obsáhlý Sborník s vědeckými pracemi jeho přátel a žáků. Rektor Pražák zaslal jubilantovi tento blahopřejný projev: M agnifice, slovutný Pane Rektore! V podvečer mého vysokého akademického úřadu spadá důležitý moment Vašeho života. Vaše padesátiny. Dovolte, prosím, abych Vás k nim blahopřejně pozdravil svým jménem i jménem našeho akademického senátu a jm énem celé naší university. Před nedávnem jsm e slavili desítiletí naší university a nyní Vaše padesátiletí: jest v tom vzácná souvislost, protože Vy od svého čtyřicetiletí nejdete sám, ale právě s touto universitou v n ejtěsnějším svazku jako je jí nejpřednější spolutvůrce a n ejzáslužnější budovatel. N aše fakulty sym bolikou těchto dat podníceny, zvolily Vás, někdejšího prvního rektora university Komenského, svým desátým a jaksi jubilejním rektorem. Lato volba měla ovšem ještě i vnitřní smysl další, mělo se Vám pmkázati vděčné povědomí všeho toho, co pro universitu za deset let jejíh o života vykonala V aše vzácná osobnost. Byla to především úcta k Vám jako k vědci, jež tanula voličům na m ysli. Již po dvě desítiletí obohacujete českou pathologii a therapii vnitřních nem ocí zcela novým i poznatky a vý zkumy, namířenými zejména k studiu krve a krevních chorob, jim iž jste rozevřel nové dráhy vědě u nás a jim iž jste vzbudil 0 ni i zájem ciziny, takže jste se stal nepostradatelným účastníkem cizích vědeckých kongresů a předm ětem poct zahraničních vědeckých společností, zejm éna francouzských. Stanul jste 1 doma v čele bratislavského vědeckého lékařského spolku a v předsednictvu Učené Společnosti Šafaříkovy, vnášeje i sem vědecky dobyvatelský a podnětný ruch i bdělou a účinnou péči o vědeckou tradici i vědecký průboj v svém vzácném smyslu pro generaci nastupující. Tato V aše vzácně hodnotná a vědecká pod- 104

106

107 stata byla ve Vás pozoruhodně zvyšována Vašimi harmonickými prvky osobním i, V aší účinnou a ideální hum ánností, V aším dům yslným taktem a ryzím charakterem, jež V ašim počinům dodávaly kouzla i potřebné au ktoritativnosti. Byl však ještě jiný mocný důvod, proč ve své desítiletí a ve V aše padesátiletí universita Vás znovu postavila v čelo. Vidí ve Vás právem svého vůdčího spolutvůrce. Za velké války jako vynikající člen mladé lékařské vědecké generace v dnech hrůzy a skepse staral jste se dalekozrace, kterak by bylo možno české lékařské vědě uchrániti m ožnost nerušené práce i v případě, že by na nás dolehlo vítězné násilí a porušilo naše osnovní možnosti možným zrušením naší jediné university. Připravil jste důmyslně pro tento případ možnosti pro naši vědeckou ev. diasporu. V své nebojácné a odvážné m ysli připravoval jste však ještě další možnost, t. j. m yslil jste na naši vítěznou chvíli a na potřebu této chvíle, t. j. na naši třetí universitu. Hned od počátku pojím al jste ji jako nejhodnotnější pam átník našeho osvobození, protože jedině tato třetí u niversita na Slovensku umožňovala vládou soběstačného našeho ducha bezpečnou vládu všech slovenských věcí a zajišťovala naši sam ostatnost, doosvobozovala nás. Je až podivuhodné, kterak jste ostrovidně vnikl v základní potřebu doby a kterak statečně jste odzbrojil všechny nám itky proti zřízení československé university na Slovensku a proti zrušení tehdejší maďarské bratislavské university. Vám a Vašim vybraným spolupracovníkům podařilo se rychle dílo dějinného významu. Vám proto dostalo se i cti a slávy, abyste zahájil řadu universitních rektorů na Slovensku, a Vám na vděčnou pamět toho dostává se uznání i tím, že v den svých padesátin jste rektorem znovu a jubilujícím. Nezapom enutelný jest i duch, jejž jste od počátku vdechoval nejvyšší slovenské vzdělávací instituci. Neustal jste připom ínati, že světová válka názorně prokázala, že ve světě platí více m ravnost než hrubá síla a věrolomné násilí. Připom ínal jste, že právo a poctivost, idea ušlechtilého demokratismu vítězí nad přežilým a úskočným feudalism em. Sebevědom ě a historickým i přirozeným právem jste upozorňoval, že přicházíme na Slovensko domů, na půdu svých předků, odsunutých s vůdčích m íst sice po staletí, ale přece nyní zvítězivších. Dobře postřehuje nadm ěrný slovenský sklon k tradici, správně jste ukázal na nebezpečí nepřehodnocovaného tradicionalism u i na to, že mladý průbojný život jest lepší zárukou zajištěné budoucnosti, než vystrkovaná legitim ace dějinných příkoří a rom antických pom yslů. Stal jste se hlasatelem lásky a úcty ke každé práci sloužící dobru celku, potlačoval jste nadm ěrnou sobeckost, otročící vlastn ím osobním zájmům, vedl jste k pokroku a poctivému podnikání, překonával jste slovem horší včerejšek osnovami a pracemi pro lepší zítřek. U niversitě jste tím ukázal na službu pravdě za všech okolností, 105

108 i za cenu boje a odboje se sm yšlenkam i a bájem i, na cestu po skutečné půdě, po půdě poznané pravdy a vědomé lásky, jež snad s počátku připadne domácím chodcům tvrdou, ale jež jedině jim zabezpečí svobodnou a vzkvétající domovinu. Prosvícen těm ito m yšlenkam i a prodšen ideály Husovým i, Kom enského, Palackého, H avlíčkovým i a M asarykovým i, podobenec první silné individualistické lékařské universitní generace, dovedl jste důmyslně a energicky v universitu Komenského vtělovati tyto duchové sm ěrnice. Uměl jste se starati i o vnější náš rozvoj starostí o rychlé další budování ostatních fakult, o rozša fn é obsazování jednotlivých stolic, o zřizování nutných vědeckých ústavů i o rychlou výstavbu nejpotřebnějších budov. Ožil ve Vás i v Bratislavě někdejší člen pražské správní komise, jenž cílevědomě a energicky převzal stavební universitní referát v doslovném sm yslu, aby vše nasadil na nejrychlejší dostavbu universitních prvních nezbytností a při tom aby aspoň v osnovách připravil sm ěrnice k defin itivním u dobudování našeho v y sokého učení. Sotva byly tři naše fakulty dobudovány, již jste s porozuměním m yslil na čtvrtou a nezbytnou fakultu přírodovědeckou a sym paticky zam ýšlíte se docela i o možné páté fak u ltě technické. S organisačním talentem spojoval jste i vzácnou společenskou družnost, z níž vznikla docela jedinečná pospolitost našich fak u lt a teplý vztah k studentstvu. Tu dovedl jste býti soucitným člověkem, jenž vedle duchovního bytu umí se starati i o hmotný studentský byt, jenž účinně zasahuje do sociálních problému akademické mládeže a se vším možným důrazem hledá jejich kladné řešení. Pro to vše nabylo Vaše jméno drahoceného přízvuku, tak že bylo samozřejm é, že Vaše padesátiny nabudou rázu vděčné a uznalé zastávky u Vaší osobnosti, že to nebude jen t>éžné blahopřání do dalších desítiletí života a práce, nýbrž i blahopřání k Vašem u životním u a pracovním u triu m fu, radost, že Vaše dosavadní účinkování mělo tak skvělý a vítězný ráz. Vím, že patříte k těm, kdo hledí spíše vpřed než vzad. Jestliže jsem tento pohled vpřed na chvíli zvrátil vzad, stalo se to jen proto, abych Vás ujistil, že jsm e dobře odhadli Vaši cenu a že jste si dobyl naší úcty a lásky. Chtělo se mně říci, že jsm e vedle Vás a s Vámi pracovali rádi a že toto období pokládáme proto krásným, protože nás všecky nadnášel ideál sloužiti věci a posile vlasti a národu. Kéž v tomto sm yslu jsm e všichni ještě dlouho pospolu a Vy, lidsky i v práci vítězný, s n á m i! V srdečné a přátelské úctě, M agnifice, Váš Albert Pražák, v. r. 106

109

110 V. ÚMRTÍ P ro f. D r a ANT. FRANKA. Dne 4. srpna r zemřel mř. profesor normální anatomie a přednosta Ú stavu pro norm ální anatom ii při universitě Komenského M UDr. A ntonín Frank. Lékařská fakulta university Komenského rozloučila se s tím to svým zasloužilým členem dne 6. srpna t. r. o 31/2 hodině odpolední v zasedací síni děkanství prostou, ale tklivou smuteční slavností. V temnu m ístnosti černě vyčalounované rýsoval se ostře v záři voskovic katafalk, chovající těžce zkoušenou tělesnou schránku drahého zesnulého. Rakev byla ozdobena věnci, jež věnovala rodina, profesorský sbor lékařské fakulty, Spolek čsl. medikov v Bratislave a j. Kolem katafalku stáli čestnou stráž členové Spolku mediků a pedel rektorátu i děkanství v historických krojích. K této smuteční slavnosti shromáždilo se vedle truchlícího příbuzenstva velmi mnoho významných osobností politického i vědeckého světa, posluchači, znám í zesnulého, lékaři nemocnice i ústavů, jakož i hojně m ístního obecenstva. K rátce po pulčtvrté byly zahájeny církevní obřady, po je jichž skončení se rozloučil se zesnulým nejprve J. S. prof. Dr. Lašťovka, děkan právnické fakulty, jménem rektora a akademického sen á tu : Profesore, příteli Franku! Jménem J. M. pana rektora, jm énem akademického senátu a jm énem právnické fakulty loučím se s Tebou. Byl Jsi pro nás vynikajícím vědcem, do kterého naše universita skládala velké naděje a mnozí z nás byli s Tebou spia ti svazkem milého přátelství. Byl Jsi vyrván náhle uprostřed tvůrčí činnosti z našeho kruhu, ale buď ujištěn, že vzpomínka na Tebe zůstane v srdcích nás všech trvalou a nezapom enutelnou. Odpočívej v p ok oji! J. S. prof. Dr. Netoušek, děkan lékařské fakulty, promluvil jm énem profesorského sboru takto: Lékařskou fakultu Komenského university postihla těžká ztráta: profesorský sbor, jehož řady se každým rokem utěšeně m nožily o nové učitelské síly a z něhož dosud od založení university nikdo neodešel, leda na jiná akademická působiště, náhle utrpěl nenahraditelnou mezeru odchodem zrovna člena nej m ladšího a bohužel tam, odkud není návratu. N áš vážený a m ilý kolega a člen profesorského sboru, prof. Dr. Antonín Frank není již mezi živým i. Jsm e sklíčeni, vidouce, že jeho tělesnou schránku kryje tato ponurá rakev a děsíme se toho, že má s nám i dlíti dnes už jen jako bledý stín zde v této 107

111 zasedací síni, kde jsm e tak často v minulých letech zahlédli jeho m arciální postavu a slýchávali jeho přidušený hlas, jím ž hájíval zájm y své m ilované anatom ie. Profesor Frank přišel na naši fakultu r jako odchovanec anatomického ústavu prof. W eignera. Pam atuji se velmi živě a se mnou se pam atují mnozí z ct. přítomných, jakým skvělým způsobem se zde uvedl tehdejší suplent Dr. Frank při zahajování přednášek z normální anatomie. Věřili jsm e všichni, že před námi stojí mladý učenec nejskvělejších duševních darů a n ejryzejšíh o zápalu pro vědeckou práci, hledající pravdu. Radovali jsm e se, že máme důležitý obor preklinického studia uložen v tak dobrých rukách a s důvěrou a nadějí jsm e hleděli vstříc budoucnosti. Byla s počátku skutečně skvělá. Kolega Frank, ač tísněn v ústavu pathologicko-anatom ickém v poměrech krajně nevyhovujících jeho pracovním u rozpětí, dočkal se v prodlení několika málo roků nového anatomického ústavu a mohl se v plném rozsahu oddati vědecké a učitelské činnosti ve svém milovaném oboru. Podařilo se mu během doby poměrně velmi krátké vybudovati ve svém anatomickém ústavu vědecký stánek v každém směru uspokojující a jest členům profesorského sboru v živé pam ěti pochvalný úsudek prof. W eignera zde pronesený při příležitosti habilitace našeho drahého zesnulého. D říve nežli zasloužená, brzy po docentuře následující profesura, ohlásil se nečekaný host: choroba. Napadla brutálním způsobem nejprve jemné ústrojí oční, jisté proto, poněvadž náš drahý anatom zrovna zrak tak cele stavěl do služeb svého akademického oboru. Profesorský sbor, uslyšev o povaze nemoci, věděl, že Osud bude neúprosný. D oufali jsm e. že sm utné rozuzlení bude alespoň oddáleno; ani v tom Příroda nepovolila. Nemoc hlodala neúprosně na pni života tak slibné rozvinutého a mužná síla profesorova se skláněla, nejprve v lůžko, za nedlouho v hrob. V krásném dnu srpnovém, v jasnou neděli, kol třetí hodiny odpolední, kdy naše universitní město zrovna hýřilo slunnou pohodou, vydechl náš ubohý trpitel naposledy. Profesore Franku! Posílám e Vám do hvězdné říše, v níž není utrpení, vroucí dík za tu, žel, tak krátkou dobu Vašeho života, kterou Jste věnoval rozkvětu naší mladé fak u lty a slibujem e Vám, že Vaše památka nám zůstane světlá a nehynoucí. V dějinách Komenského university budete m íti, ač mlád a skosen v plném rozběhu, své čestné m ísto a budou Vás s láskou a vděčností vzpom ínati Vaši kolegové, posluchači i všichni českoslovenští lékaři, z jichž řad Jste byl povolán, pro svoji píli, nadání a lásku k vědecké práci k vznešenému úřadu universitního učitele. Budiž Vám země leh k á! 108

112 Za Šafaříkovu Učenou společnost a n ejbližší přátele zesnulého rozloučil se s profesorem Frankem jeho dávný přítel a spolupracovník prof. Dr. Frankenberger velm i jím avou řečí, která vzbudila hluboké pohnutí v poslucháčstvu a byla často přerývána m ocným pohnutím řečníkovým. D rahý příteli! Přicházím se s Tebou rozloučiti jednak jm énem Učené spol. Šafaříkovy, jednak ale jako starý kamarád, který s Tebou prodělával mnohé radostné i méně radostné okamžiky života. Vstoupili jsm e spolu na vysokoškolské stu d ie; pak nás válka rozloučila, ale po válce sblížily nás opět naše příbuzné zájm y vědecké. Ty jsi se stal asistentem na topograf, anatom ii, já v ústavu histologickém, a nebylo snad dne, abys nebyl buď Ty přišel k nám nahoru, k Srdínkovum, nebo já za Tebou k W eignerovům. Pak v r šli jsm e spolu do B ratislavy; a mohu-li si přičítati nějaké zásluhy o rozkvět zdejší lékařské fakulty, jest to proto, že jsem Tě získal k tomu, abys převzal v Bratislavě normální anatom ii; neboť věděl jsem a věděli jsm e všichni že nemohl by tento předmět býti v rukách povolanějších. A také zde v Bratislavě pokračovalo naše srdečné p řátelství; Tys jevil vždy zájem o moje práce, já o Tvoje, a děkuji Ti za mnohou cennou radu, za mnohý dobrý pokyn. Tímto svým odchodem po prvé Jsi nás zarmoutil. S bohem! Za anatom ický ústav lékařské fakulty, osiřelý úm rtím profesorovým, prom luvil asisten t ústavu, MUC. Ledényi: Slovutný pán profesor! Nedočkali ste sa radosti, ktorú ste pevne ráčil veriť v prvých počiatkach jestvovania našej univerzity, keď ste boly nútený pracovať v m iestnostiach, ktoré ani vedeckým ani sociálnym potrebám dnešnej doby nevyhovujú. N eráčili ste sa dočkať radosti a uspokojenia, ktorými mala byť korunovaná Vaša nam áhavá, neustálým i ťažkostam i pretrhávaná práca. N eráčili ste sa dočkať radosti, ktorú ste si chceli pripraviť vzorným vystrojením nového anatomického ústavu. Sklamanie, ktoré zastihlo Vás, takiste zastihlo i nás, mladých, poneváč Vaša radosť by bola bývala radosťou našou. V mene ústavného personálu hovoriac Vám posledné s Bohom, sľubujeme, že sa budeme pridržiávať v našom živote smerníc Vami nám určených, že budeme stále na V ás spomínať hlbokou pietou. Za posluchače a studentstvo promluvil předseda Spolku čsl. medikov v B ratislave, MUC. Lobb: Keď prichádzam so skormúteným srdcom v mene Spolku čsl. medikov v Bratislave, by vzdal som posledný hold svojmu milovanému profesorovi, pokladám si za svätú povinnosť vďačiť mu na prvom m ieste v mene jeho najbližších. Ano najbližších, 109

113 veď celý život svoj zasvätil žiakom svojim, medikom. Z vrúcneho srdca vďačiť mu m usíme najm ä my slovenskí medici. Heroickou oddanosťou chopil sa práce na našej univerzite, by vychoval slovenskí lekársky dorast, ba čo viac, by povzniesol našu alma m ater na úroveň takú, akú si zasluhuje. Otcovskou láskou lnul k svojim žiakom, neznalý únavy, ba šiel do krajností, bol chorým, ale prednášať musel, nemysliac na následky, ktoré ho čakať maly. A či vspomenúť jeho spôsob prednášenia? Obávám sa, že nevedel by som to slovne vystihnúť. Patril medzi najlepších pedagógov našej fakulty. Zaiste vďačne si vspom ínajú naňho po celom Slovensku nie len medici, ale i hotoví lekári, vedomí súc si toho, že práve prof. Prank bol ten, od ktorého dostalo sa im takého základu, akým tým úspešnejšie mohli účinkovať jak na klinikách, tak v širokej slovenskej v e rejnosti pre blaho a zdravie národa. Teraz, keď už posledné okamžiky, čo telesné pozostatky nášho zosnulého učiteľa zostávajú medzi nami, sľubujeme mu, že zostanem e verní zásadám, v ktorých nás vychovával, že budeme sa snažiť tiež prehľbiť vedu, ktorá bola i Jeho ideálom a predpokladáme, že tým bude vlastne splnený jeho najvrúcnejší odkaz národu. Drahý učiteľu! Lúčime sa s Tvojim telom, ducha svojho si však zanechal medzi nam i. * * * Tělesná schránka našeho drahého zesnulého byla po skončení smuteční slavnosti převezena na nádraží, odkudž by 1 ol - starán její převoz do Prahy za účelem definitivního pohřbu v rodinné hrobce na hřbitově vinohradském. Pohřební obřady na hřbitově vinohradském byly vykonám dne 6. srpna 1929 o 4. hodině odpolední za přítomnosti nejhližších příbuzných, J. M. p. rektora university Komenského, J. S. p. děkana lékařské fak u lty bratislavské, profesorů lékařské fa kulty bratislavské Frankenbergra a Teisslera, prof. Dra Hepnera, as. MUC. Ledényiho, delegáta Spolku čsl. medikov v Bratislave MUC. K arla Príkazského a velm i mnohých přátel a známých drahého zesnulého. Výkrop byl proveden v kapli sv. Václava, načež se průvod odebral k rodinné hrobce rodiny Frankovy-Brejchovy, ležící po bok čerstvému dosud rovu prof. Heverocha. Za rakví kráčel pedel university i fak u lty v historických krojích, za nim i truchlící rodina, a pak rektor Kom enského u niversity i děkan lékařské fakulty v talárech, provázeni ostatním i členy bratislavské delegace a hojným zástupem známých zesnulého i širokých vrstev obecenstva. 110

114 Nad otevřeným hrobem p rom lu v ili: J. M. p. rektor Komenského university, prof. Dr. Albert ' P ražák: Profesore doktore A ntoníne Franku, drahý, žel bohu, m rtvý p říteli! Bude tom u teprve šest roků, co jsm e V ás vítali v B ratislavě v naději na dlouhá léta života a práce, a Vy náhle nás opouštíte a vracíte se domů do milované Prahy a k tomu na vždy a v této bolestně změněné podobě. Provázíme Vás hořem té děsné Vaší proměny zkrušeni až k této osudné hranici, za níž m izí naše právo na V ás, ale kam povždy chcem e aspoň vysílat teplo své lásky a svého přátelství k Vám. Za několik okamžiků spojíte se za tou děsnou hranicí s prachem země a i na Vás začne se naplňovati biblická pravda o člověku, jenž z prachu vzešel a v prach se obrátí. Přicházím k Vám naposled dlícímu na této zemi, abych děkoval životu, že jste vůbec byl, a že jste byl takový, jakým jste byl. Přináším Vám vděčnou úctu a poslední pozdrav za universitu Komenského a za Učenou společnost Šafaříkovu v B ratislavě. Před deseti lety náš národ začal stavětí pomníky mrtvým, kteří jej osvobodili, a v duchu Kom enského stavěl školy přítomným i budoucím svým živým, aby jeho svobodu udrželi a zajistili. N a východě naší vlasti, v slovenské větvi našeho národa vzplála zrovna světelná záplava naší osvěty, a z ní jako mohutný m aják zvedla se bratislavská universita. Zákon, jenž ji vyvolal k životu, by byl sám nestačil, kdyby se byly za něj nepostavily svěží mozky a srdce. Rozmnožil jste brzy jejich počet. Přišel jste nadán vzácnou vlohou, pečlivě vyškolen doma i v cizině, vyzbrojen nezdolnou energií a bohat láskou k věci i k slovenské zem i, jež se zvolna stávala V aším druhým domovem. Ocitl jste se před úhorem, začínal jste doslova z ničeho, ale za několik let zbudoval jste ústav rovnocenný domácím i cizím. Umožnil jste nutnou kathedru normální anatom ie a učinil jste naši lékařskou fakultu i v této nauce soběstačnou. Byl jste příkladně vzorným akademickým učitelem, našel jste nejtaktnější a účinný poměr k svým posluchačům, zapálil jste svým umem i pracovními podněty náš m edicínský akademický dorost, jenž Vám nepřestane býti vděčným. Vaše jméno jako našeho prvního profesora normální anatomie bude proto míti v mladých dějinách naší university přízvuk spoluzakladatele a průkopníka a bude zvěčněno ve vestibulu našeho anatom ického ústavu. Bude však při tom vždy i přím ěs žalu, že hospodář příliš brzy na brázdě klesl, daleko před časem slibné sklizně. Neoplakávám e ve V ás jen akadem ického učitele a vědeckého pořadatele. Hned od počátku dobře a samozřejm ě jste věděl, že profesor musí býti i tvořivým vědcem a že musí roz 111

115 m nožit domácí vědní poklad. Vaše práce anatomické, osteologické o vývoji t. ř. převodní soustavy srdecm a zejmena Vámi řešené problémy ze slovenské prolustoncke i soucasne frenologie začaly buditi pozornost doma i v cizině N aše Učena společnost pro Vaši tvůrčí vědeckou m o h o u c n o stz v o lila V a s svým řádným členem. Její vědecká revue Bratislava s chlou počítala Vás m ezi své spolupracovníky a tesila se z toh<, V aše skvělá stať z prehistorické slovenske f reno ogie b y a v ^ zině pojata jako znamení, ze 11a Slovensku byl 1 tento vedni odbor oživen. Vy, mučedníku života, neodpočinul ^ v - deckého nutkání ani v n ejtrudnejsich svých P ^ n ý c h m ěs1 cích a ještě na dlouhotrvalem sm rtelném lozí předříkával jsu a f p o poslední možnost výsledky svého vědeckého badan, a prem ítání. Jaký to duch ve Vás předčasně zal\y^ vs. J jsme to ochuzeni zlomem Vašeho vysoko m n ícíh o vzletu. Vedle dobyvačného vědce odešel ve Vas drahocenný a p itm ilý člověk. Věděl jste dobře, že k universitním u vedci musí přiléhat i ušlechtilá a charakter,.! lidskost. Sel ^ «krokem sotva slyšitelným, ale z pod V a š i c h kioce.11 linula. noblesa ducha, lad srdce, kouzlo teple lidské osobnosti, tak/a bvlo možno a i nutno m íti V ás jen rad. ^ nx._ ' Je těžko věřit, že jste již jen byl a ze jiz nebu<i"ll; ^.. t li, nad Vám i lidsky předčasné f i č e n ý m a zm izivsím v nenavra n vím e my všichni, Vaši kolegove a přátele, že nejste přece jen zničen celý. Síla přírody zvítězila nad Vanu je n částečné. V a. jiskření ducha a hudba Vašeho srdce budou nani svítit a zavznívat i z toho děsného nenávratna. Snad jste byl odvolán do řfše stínů proto mlád. abyste odtamtud kynul nam sm yslem p.o mladé pokolení, abvste se nám vracel v podobách mladých diozích a zval nás k účinnější, obětavější a radostnejs, pomoci k přicházejícím. Snad smrtí byl jste vyvolen k prudcinm vzma chu vševládného rytm u, do něhož jsou zavesený nas život a P ia Drahý příteli, drahocenný spolupracovníku, za chvíli bude Vás obiím ati již jen matka země. S ní nejkrasnejsi vzpornink< b u d e m e V áľ objímat!. my, jim ž tato chvíle vtlačda upr,mnou a věrnou slzu do oka, abychom Vas dale nesli v živote a v p - a abyste v nás žil až do našeho lidského z n i c e n i. Je to s ce ^ n dočasný a pohrobní život, ale přece jeste kus života. Shbujen Vám jej v této nejžaln ějši chvíli pro Vas 1 p io nas. Spočiňte v obou těchto nárucich m ekce a pokojné. J S děkan lékařské fak u lty bratislavské, prof. Netoušek: Jako děkan lékařské fakulty university Komenstóho v Bratislavě přistupuji, milý pane profesore, abjch se, í, \ arm rozloučil jménem fakulty. Opouštíte nas ř í z e n í m nevyzpytetel ného Osudu jako nejm ladší, ale velm i zasloužilý clen nasi. < 112

116 Mater a všichni předobře víme, že Vaše pracovní intensita bude fakultou bolestně postrádána, ačli vůbec bude moci býti nahrazena. Rostl Jste před námi nezvyklou rychlostí. V roce 1923 Jste přišel, abyste ihned zvítězil svojí úvodní přednáškou; projevil Jste v ní takové seriosní pojetí discipliny Vám svěřené, že profesorský sbor nemohl nežli vděčiti jak Vám, tak i prof. W eignerovi, Vašemu učiteli. Když nadešla habilitace, byl Jste již vší silou v organisačním, vědeckém i učitelském díle a těšil Jste se nejen oblibě a úctě studentstva, ale i naprosté důvěře profesorského sboru. Ale přišel nešťastný duben 1928, kdy zrovna ve vzácném ústrojí očním se ohlásil houževnatý a bohužel nezadržitelný neduh. Zpráva o tom to neštěstí sjela jako blesk s modrého nebe a vzrušila prudce m ysli nás všech, nezvyklé dosud jakémukoli řídnutí našich řad. Jmenování universitním profesorem stihlo Vás již churavého a nalomeného: chýlil Jste se tehdy již ke křeslu, a Váš pracovní stůl a mikroskop zůstávaly osiřelé. Sm rt těšitelka přišla Vás polaskat v slunné nedělní odpoledne a odvedla Vás nenávratně. Přijm ěte náš poslední dík za Vaši neúnavnou práci pro fakultu a československou vědu a dovolte nám, abychom i z tohoto truchlivého m ísta vyslovili přesvědčení, že Vaše jméno zůstane trvale a čestně spiato s historií naší mladé fakulty. Odpočívejte v p okoji! MUC. Julius Ledényi, asistent anatomického ústavu bratislavského : V živote našom časté sú m om enty, vo ktorých sm e n e schopní vyjádřit m yšlienky víriace našim i hlavami. S takým ito momentami sa stretám e buď vo veľmi radostnej alebo vo veľmi sm utnej nálade. Tento druhý prípad máme teraz, lebo nás všetkých tu prítom ných stih á nenahraditeľná ztrata. Ztrácam e zdarného syna, verného m anžela, m ilujúceho brata, pracovitého kolegu, oddaného priateľa, a príkladného učiteľa. Zam yslím e-li sa, vidím e, že my mladí ľúčíme se s niekým o mnoho drahším než príkladným učiteľom. Lúčime se s jedným z našich vedeckých otcov, s jedným význačným pracovníkom K omenského univerzity, s jedným naším dobroprajným radcom. Tieseň obklopuje naše srdcia, slzy tisnú sa nám do očí, lebo nechtiac musíme si byť vedomí, že ľúčenie toto je posledné, že niet nádeje na stretnutie sa v budúcnosti. Lúčime sa s profesorom, ktorému nebolo dopriaté dokončiť započaté dielo. N ajviac nás bolí, že osud nám ho vyrval v dobe, keď mohol a chcel poskytnúť lekárskej vede duševné plody svojej celoživotnej práce

117 P ri konečnom tom to ľúčení sľubujem e, že všetky jeho m y šlienky, ktorým i nás bol oboznamoval, budú majákmi, ktoré svojím leskom nás budú stále upomínať na neho, a zároveň budú určovať sm er nášho ďalšieho života. MUC. Karol Príkazský, delegát Spolku čsl. medikov v Bratislave : Pripadá mi najsm utnejší úkol v živote, ľúčiť sa so svojim zosnulým profesorom v m ene spolku čsl. medikov v B ratislave. Čo znam ená strata pána profesora Franka pre nás slovenských medikov, to hodnotiť vie len ten, ktorý sledoval jeho prednášky, ktorý prešiel jeho školou. Otcovským srdcom sdielal bohaté svoje vedomosti, pútavým, živým a pri tom vedeckým prednesom vedel k sebe pritiahnúť svojich poslucháčov. Dôkazom toho je preplnená veľká poslucháreň. Ako bol dobrým pedagógom, tak bol aj úprimným radcom a priateľom svojich medikov. On bol ten, ktorý vedel n ajlepšie vystihnúť dušu slovenského študentstva. On, ktorý osudom hnaný, prebíjal sa cez najkrutejšie strasti života. Prebil sa krutou válkou a došiel k nám prekonať ťažké úkoly počiatkov našej mladej univerzity. Keď dopracoval sa cielu, by požíval potom ovocia svojej namáhavej práci, vtedy nevyspytateľný osud vyrval nám z rúk najm ladšieho profesora našej fakulty. Ako bývalý jeho dem onstrátor mal som podiel zvedieť aj o jeho z presvedčenia príštiaceho národného cítenia. A práve láska k Slovákom viedla ho k tom u, by prišiel povzniesť našu slovenskú univerzitu. Vďačím e Ti, drahý učiteľu. Vštepil si do nás lásku k lekárskej vede, lásku k národu. Sľubujeme Ti, že v Tvojich započatých intenciách pokračovať budeme i my, by tým dokumentovali sme. čím si bol pre nás slovenských medikov. Daj Boh spokojeného odpočinutia telu Tvojmu, duch Tvoj nech svieti medzi nami! Tu čiastku drahej Ti slovenskej zemi prinášam, by si aspoň vo večnom odpočinku bol blízky k nám k slovenskej zem i. Skončiv svoji řeč, vložil řečník hrst slovenské prsti v černé roušce do otevřené hrobky, což bylo provázeno m ocným dojetím všech přítom ných. Posledním řečníkem byl kolega zesnulého z dob stu d ií; pronesl nad hrobem vřele procítěnou řeč, v níž prostým i, ale jím avým i slovy se rozloučil se svým spolužákem, vzpomínaje někdejších společně ztrávených let. * * * Sm rti prof. Franka věnovaly pozornost četné denní listy i mnohé revue. Z nich vyjím ám e čl. prof. Dra Zd. Frankenbergra z Bratisl. Lékařských listů (IX, 8 ): 114

118 ZA PROF. DR. ANTONÍNEM FRANKEM. Přes rok jsm e věděli, že milému našemu příteli jest život vyměřen již jen na krátko; jeho zdravotní stav, s počátku jen zvolna, od letošního jara však rapidně se zhoršující, odnímal nám veškeré naděje ve změnu k lepším u a přece, když v neděli 4. srpna 1929 jsm e zvěděli, že o půl třetí odpoledne prof. Dr. Antonín Frank vydechl naposledy, otřáslo to námi jako hromová rána. Odešel od své nedokončené práce dělník, jakých má málo nedostatečně dosud zoraná niva naší vědy, a odešel v době, kdy zevní poměry se konečně utvářily tak, že byl by mohl přikročiti k system atické práci vědecké, o jejíž kvalitě dává nám tušiti těch několik ukázek, jež dosud publikoval a jež připravoval a nám, svým nejbližším přátelům, svěřoval. Odešel učitel, jenž nem ěl rovného v celém profesorském sboru naší fa kulty co do svědom itosti, píle a schopností didaktických, a odešel dobrý přítel, jehož občasná drsnost nebo obhroublost byla jen nucenou maskou, jež měla zakrýti měkké, citlivé srdce. Byly to jen projevy jeho úžasné sebekázně, s kterou se stejně dovedl zapřáhnouti k práci do úmoru, jako potlačiti jakýkoliv projev bolesti, jim iž trpěl od svého ochuravění v dubnu 1928 až do posledních chvil svého života měrou často pro jiného nesnesitelnou; a když jednou v mé přítom nosti bolesti, vyvolávané záchvaty glaukomu, jež snášel s heroickým klidem obdivovaným ošetřujícím i lékaři, vehnaly mu slzy do těch jeho dobrých, modrých očí, styděl se za to jako za projev nem užné slabosti. Antonín Frank narodil se dne 4. července 1892 v Klatovech, kde vystudoval gym nasium a vstoupil r na lékařskou fa kultu v Praze. Byl to požehnaný ročník, který dal našim vysokým školám již řadu učitelů: kromě zemřelého a pisatele těchto řádků jsou to prof. Hepner, prof. Koch, doc. Pazourek, doc. Pollant, doc. Rejsek, doc. Seitz, doc. Sigmund jistě slušná řada kolegů z jednoho ročníku, dokonce ročníku, těžce postiženého válkou! Také kolega Frank vypil už za svých studií pohár hořkosti až do dna. Už v prvých ročnících byla anatom ie jeho zam ilovaným předmětem, a pam atuji se, že byl záhy mistrem v poznávání nejm enších úlomků kosti pouhým hmatem. Avšak nebylo mu dopřáno, aby už před válkou dokončil alespoň prvé rigorosum ; těžká neuralgie trigem inu znemožnila mu studium, takže se odebral domů a teprve chirurgický zákrok vrátil mu zdraví, jehož návrat byl však provázen zároveň mobilisací roku Frank nastupuje ihned vojenskou službu u 11. pěšího pluku, a celou válku prodělává na frontách : srbské, ruské, francouzské a italské, většinou v prvé linii u pluku, jen ke konci dostal se k divisní san itní koloně; ani nejm enší stu d ijní dovolená nebyla mu udělena. Když konečně po válce dem obilisoval, vrhl se s veškerou 115

119 svou energií znovu do stud ia; v krátkém čase dokončil 1. rigorosum, při němž zalíbil se svým i znalostmi z anatomie prof. W eignerovi tak, že ho vyzval, aby se ucházel o m ísto demonstrátora na oddělení pro topografickou anatom ii. Tím byl dán směr jeho života; záhy stal se asistentem, a r dokončil studia. V době, kdy na ústavu měl mnoho práce, vysedávaje dlouho do noci u malířů obrázků pro W eignerovu Topografickou Anatomii, prodlévaje dlouho v pitevnách u studentů při pitevních cvičeních, zhotovuje praeparáty pro oddělení, často nesm írně pracné a s úžasnou precisností pracované, našel si ještě vždy čas ke studiu a šel velm i rychle od jedné zkoušky ke druhé, a všechny absolvoval vynik ajícím způsobem. Když v r jednalo se již o aktivování I. a 11. ročníku na lékařské fakultě v Bratislavě, je přirozeno, že naše volba anatom a padla na Franka. Dlouho se rozmýšlel, uváděl svoji nedostatečnou dosud přípravu pro funkci tak zodpovědnou; ale posléze povolil, odešel r na jaře do Lipska, kde pracoval v anatomickém ústavu pod vedením známého anatoma prof. W. Spalteholze, jenž sám jej k sobě pozval, když byl jej poznal na sjezdu něm eckých lékařů a přírodozpytců rok před tím. V ysvědčení, jehož se mu při odchodu od Spalteholze dostalo, mluví více než každá jin á pochvala: leh bedauere seine Abreise lebhaft, da er mir with rend seiner Anvveisenheit hier ein lieber A rbeitsgenossc gewesen ist, dessen groben FleiB, w issenschaftlichen Ernst, w issenschaftliches Verständnis, w eiten Gesichtskreis und Beherrschung der Technik ich immer wieder von neuem zu beohacliten Gelegenheit h atte. Je možno mladému vědeckému pracovníku d át> lepší uznání jeho schopností? A tak v říjnu 1923 zahajuje Frank jako suplent přednášk\ a cvičení z normální anatom ie. Kdo neviděl tyto začátky, neuvěří, s jakým i potížemi bylo mu zápasiti. Pro svůj ústav rrfi jedinou m ístn ost v staré budově ústavu pro pathologickou anatom ii v Sasínkově ulici, rozměrů asi 3 X 5 m, kde měl pracovati on, asisten t, dva dem onstrátoři a zřízenec. A ni potřebného nábytku nebylo, nebylo pitevny, nebylo m ateriálu pro pitevní cvičení s prázdným a rukama stál tu zástupce předmětu tak důležitého, a k tomu člověk nevýbojný, bez špičatých loktů a drzého čela, jež často lépe pomáhá než tichá, nenáročná práce. A tak Frank volil tuto druhou cestu, cestu tiché, ale houževnaté, obětavé práce. Vlastní peníze dával na to, aby nějakým způsobem opatřil pitevní m ateriál pro studenty, celou duší věnoval se svým učitelským p ovin n ostem ; možno říci, že často přím o norim berským trychtýřem naléval znalosti anatomie svým žákům do hlavy, a jako neměl větší radosti, nežli když objevil studenta, jenž jevil zájem o anatom ii a prokázal při zkoušce nadprůměrné vědom osti, tak zase býval přímo zdrcen, když přišel od zkoušek, 116

120 kde objevil horrentní neznalosti; takovéto případy pociťoval přímo jako osobní urážku, jako zneuznání své vskutku úžasné svědom itosti učitelské. Možno říci, že skoro každou nedostatečnou, již byl nucen napsati, odstonal nervovým rozechvěním a bolestmi hlavy. A při těchto nemožných poměrech, kdy se svým i pitevním i cvičením i se m usil potulovati z ústavu pathologicko-anatomického na chirurgickou kliniku a posléze na dětskou kliniku, kdy seděl se svým personálem ve zm íněném již kumbálku, pokračoval ve svých vědeckých studiích. Serie mikroskopických praeparátů byly rozloženy na stoličkách, po skříních, anatomické praeparáty na zemi, pod stolem, a pohybovati se v oné m ístnosti bylo někdy hotovou akrobacií. Roku 1925 přestěhoval se do dřevěného baráku v Prayově ulici, spolu s ústavem pro všeobecnou biologii a histologicko-embryologickým, kdež bylo když nic jiného aspoň více kubického prostoru, a r konečně do novostavby teoretických ústavů v Sasínkově ulici, kde dostalo se mu posléze, byť ne plně vyhovujícího, přece aspoň prozatím postačujícího ústavu. Tento historický náčrtek stačí k tom u, abychom si uvědomili Frankovu činnost učitelskou a organisační; jeť anatomický ústav jeho dílem, že v takových poměrech nebylo možno s plnou intensitou věnovati se též práci badatelské, je přirozeno; ale i v těchto těžkých poměrech, jak již řečeno, pracoval Frank vědecky, pokud bylo možno, a v novém ústavě pustil se s novou chutí do vědecké práce. Bohužel, jeho snahy záhy doznaly ohrožení propukající chorobou; ale ani v době své nemoci nelenil, a když jako první vážný projev nemoci dostavilo se oslepnutí levého oka a nem ožnost m ikroskopovati, pustil se do studií anatomie makroskopické na domácím m ateriálu, z něhož shromáždil v ústavu velmi cenné ukázky, jakož i náčrtky zpracování, z nichž jistě bude lze něco publikovati. Jeho vědecký zájem nesl se především k velm i obtížným otázkám anatomie a vývoje srdce, hlavně převodního systém u. Studoval tu vývoj srdce u kuřete s ohledem na m orfologické spojení předsíní a komor, a ukázal, že specifický převodní systém zde neexistuje, spojení jest uskutečněno jen pruhy svaloviny; Purkyňovy buňky nem ají užších vztahů k těm to převodním svalovým pruhům. U člověka ukázal, že převodní systém není pouhým zbytkem svalového spojení atrioventrikulárního, nýbrž útvarem zcela specifickým, jenž už od základu se odlišuje od málo dosud differencovaného myokardu. Také zde není poměr pruhů a skupin buněk a vláken Purkyňových tak jednoduchý a schem atický, jak si to představoval Tawara. Ve velké práci posléze prostudoval důkladně vývoj převodního systém u u holuba ; z hlavních výsledků možno uvésti nespecifičnost převodní tkáně u dospělého proti struktuře od m yokardu zcela odlišné 117

121 u mladých em bryí; volný a přechodný vztah k buňkám Purkyňovým, jež v y v íjejí se z endothelu, a velm i cenné dedukce fy lo genetické. Tato studie byla jeho prací habilitační. Další jeho práce obírá se morfologickou analysou útvaru, jež bývají popisovány v srdci jako chordae tendineae aberrantes, i ukazuje, že existují vedie pravých takových šlašinek též šlašinky složené výhradně z Purkyňových elem entu; práci provází zpráva o předběžných pokusech o účinku extraktů z těchto elementu na činnost srdeční, takže Frank staví se tím mezi prvé badatele o humorálních podnětech činnosti srdeční, vycházeje z m orfologie. Když dostalo se Frankovi nového ústavu, začal ihned s praeparací lidských koster, jichž měl ústav velmi málo. A tu hned s počátku ukázal se zajím avý zjev: kostry zdejšího obyvatelstva jevily daleko větší množství velmi nápadných anatomických variet, často i jako velm i vzácně popisovaných, nežli tomu bývá jinde. Tím byla pozornost Frankova upoutána k osteologii; a když dostalo se mu možnosti prohlížeti i předhistorický sk<>letní m ateriál ze Slovenska, jenž v ohledu morfologickým jevil také značné a četné zajím avosti, pustil se s pílí a důkladností jemu vlastní do studia tohoto materiálu. Z připravovaných studií vyšla, bohužel, jen krásná studie o neolithické lebce z 11 osu so v., kde přesnou metodou morfologickou pokouší se o řešení otázky segm entace krajiny okcipitální; vysvítá z toho, jak důležito jeopravdu morfologické (m ísto dosavadního, většinou jen deskriptivně anthropologického) studium předhistorických skeletních zbytků lidských. Jak viděti, bibliografie Frankovy vědecké činnosti publikační nevykazuje mnoho čísel; ale co publikace, to dúleži ý objev, všechny pak vyznačují se širokým rozhledem po celé území dané otázky a velkorysým způsobem řešení. A když k> - nečně v novém ústavu byl by mohl plně svoji činnost rozvit.outi, zákeřná choroba ochromila jeho síly. Neulevoval si; přednášel stále stejně pilně, ač obtíže dechové letošního roku mnohdy mu mluvení značně ztěžovaly; střádal m ateriál osteologický, sbíral k těmto studiím literaturu, pořizoval zápisky, a v soukromých rozhovorech ukazoval své objekty a upozorňoval na interesantní nálezy, chystaje o nich větší práce. V dubnu 1928, po návratu z výletu na Korsiku, projevily se prvé hrozivé příznaky: glaukom na levém oku s vysokou hypertonií. Podrobil se operaci a dlouhému postoperativním u léčení, ale oko bylo ztraceno. Nezoufal, se stoickou hrdinností přijím al svůj osud. Po prázdninách vedlo se mu lépe, začal zase s plnou energií vyučovati, ale okolí jeho vidělo, jak z mohutného jeho těla prchají síly, jichž úbyt nemohl nechati netknuta ani jeho ducha. Práce jej stále více unavovala, ale železnou vůlí lámal tyto obtíže, odmítal rady, aby si vzal zdravotní dovolenou, a v pevné naději ve zlepšení svého stavu, 118

122 jež do posledních chvil ho neopustila, a v nevycerpatelne sily svého těla nedopřával si nejm enšího oddechu. V dubnu t. r. takřka uprostřed přednášky po prvé jeho sily povolily, a od te doby za nesm írného utrpení tělesného i duševního prchaly znenáhla ale jistě. Záchvaty dušnosti a tachykardie, oedemy, jez se mu podařilo několikráte úplně resorbovati, v pravém slova sm yslu umučily posléze to kdysi tak mohutne, svalnaté telo zm ěnily jeho širokou, bodrou tvar k nepoznaní, ze pohled na něho byl pro staré přátele bolestný. Sm rt byla pro neho vykoupením z dlouhého utrpení; padl jako voják na bojišti, brané se do posledních sil, zanechávaje mezeru v radach svých spoluboiovníků, již nikdo dnes nemůže vyplm ti. Co znamenal pro universitu Komenského, pro její lékařskou fakultu, pro její studentstvo, to vím e všichni dobře; a že nejm adsi clen našeho profesorského sboru prvý nás upustil, je pro nas, jeho kolegy, dvojnásob krutou ra n o u! 119

123 VI. SLAVNOSTNÍ PROMOCE SLČ. JUDra BOŽENY NĚMČICKÉ. Dne 8. listopadu r byla slavnostně promována na doktorku práv slč. JUDr. Božena Němčická, rodem ze Strážnice, asistentka právnické fakulty university Komenského. Promoční akt vykonal rektor university profesor Pražák, děkan právnické fakulty prof. Laštovka, prof. Sommer jako promotor a prof. Tomsa jako resolvent. Slavnostně promovaná doktorka proslovila po slavném promočním obřadu následující p řednášku: O POMĚRU MEZINÁRODNÍHO A VNITROSTÁTNÍHO PRÁV NÍH O ŘÁDU V THEORII A JUDIK ATUŘ E ČESKOSLO VENSKÝCH SOUDŮ.*) V praxi našich nej vyšších tribunálů soudních byla v poslední době častěji řešena otázka, lze-li mezinárodním sm louvám, které náš stát uzavřel, nebo k nimž přistoupil, přiznati bezprostřední závaznost vnitrostátní. Jiným i slovy: múže-li soudce nebo správní úřad dovolati se přímo norem práva m ezinárodního, neopíraje se při tom o zprostředkující příkaz normy státní. V pozadí tohoto ryze praktického problému stojí theoretická otázka poměru právního řádu mezinárodního k právu vnitrostátním u.1) Otázka tato patří k základům obecné nauky práva mezinárodního. Po světové válce, jež se zdála leckomus hrobem mezinárodního práva, ožívá tu na poli zvláště citlivém them e- tický problém, jehož řešení promítá svoje důsledky hlu!*>ko do praxe státního života. Chceme-li zaujmouti stanovisko k praxi našich soudů, nelze se obejiti bez theoretického osvětlení celého problému, třebas bude nutno držeti se při tom v mezích co ne.iužších. Otázka poměru práva mezinárodního a státního vyrůstá na půdě křesťanské západní kultury, vytvořivší se po zániku středověkého státního života ovládaného nej vyšší mocí papežskou a císařskou. Mezi mocným i teritoriálním i stá ty, nástupci to někdejší moci římsko-německého impéria, popírajícími jakoukoliv moc nad sebou, vytváří se půda pro novodobé mezinárodní společenství států. S tá ty tyto, hájíce žárlivě svoji suverenitu, upra- *) V ysvětlující dodatky p ři přednášce neprednesené jsou p řipojeny ve form ě poznám ek. x) B ohatou lite ra tu ru k této otázce uvádí n a př. J. L. K unz v článku L andesrecht und V olkerrecht v S truppově W ôrterbuch des V olkerrechts und der D iplom atie I (1924) s. 796 ns.; A nzilotti, Corso di d iritto in ternazionale, 3. vyd. I (1928), 47 ns. 120

124 SLAVNOSTNÍ PROMOCE SLČ. UNIV. AS. JUDra B. NĚMČICKÉ

125 vují svoje vzájem né styky pouze cestou dobrovolné dohody a dobrovolného podřízení se. V ytváří se tak mezi státy zvyklostí a dohodou normy, jichž komplex bývá označován jako jus inter gentes. Století osmnáctému jsou tyto normy zakotveny v právu přirozeném,2) století devatenácté, stupňujíc m yšlenku suverenity a m ocenského postavení jednotlivých států dospívá až k popření jakékoliv právní povahy těchto norem, spatřujíc v nich pouze předpisy m orálky a m ravu, pro stá ty platící.3) Právo m e zinárodní, upravujíc poměry existu jící m ezi stá ty jako korporacemi mocenskými, obhájí tu svou právní povahu jen, může-li se buď zachytiti v sam otném m ocenském postavení státu jako v ý ron jeho vůle, nebo lze-li konstruováti zákonodárce, který by svou mocí stál nad suverénním i stá ty.4) Proti tomu stojí pak právo státn í jednak v užším sm yslu podle běžné definice Pražákovy :5) jako souhrn právních pravidel, jichž předmětem je organisace a činnost stá tů, jednak v širším sm yslu práva vnitrostátního jako normy, upravující vztahy mezi jednotlivci pod mocí státu a vztahy mezi tím to státem a oněmi jednotlivci/1) Liší se tedy právo mezinárodní od vnitrostátního již adresátem norem, jim ž jednou jsou státy jako takové, po druhé pak jednotlivci. Tím však nejsou pro toto nazírání rozdíly obou právních řádů vyčerpány. Další rozdíl leží v rozdílnosti pramenů, jim iž v mezinárodním právu jsou mezinárodní zvyklosti a smlouvy, v právu vnitrostátním interní právo obyčejové a normy vydané podle předpisů ú stavy. Konečně, nevěřím e-li v m ožnost zákonodárné moci nad státy, odlišuje se právo vnitrostátní od práva mezinárodního jako právo suveréna nad podřízenými jednotlivci od práva m ezi stá ty suverénním i. Z tohoto pojetí povahy m ezinárodního práva vyplývá přesvědčení v naprosté odlišnosti obou právních řádů, m ezinárodního a vnitrostátního, formulované v tak zvaných theoriích dualistických.7) Základním dílem je tu práce Trieplova z r. 1899, k níž se pojí řada následovníků, z nichž nej význačnější je zase jméno vynikajícího internacionalisty italského Anzilottiho. Triepel vychází z toho, že m ezinárodní i státn í právo m á každé 2) T ak G rotius a jin í četní spisovatelé p řed ním a po něm ; srv. V erdross, E in h e it des rechtlichen W eltbildes a u f G rundlage der V olkerreeh tsv erfassu n g, 1923, 13 ns. 3) T ak L asson, P rinzip und Z ukunft des V ôlkerrechtes, ) T heorie tak o v á byla h á je n a je n ojediněle a n etřeb a se s ní déle zabývati. 5) R akouské právo ú stavní, 2. vyd. I (1900), s. X I. 6) O ppenheim, M ezinárodní právo, I, 1 (1924), s ) Srv. T riepel, V olkerrecht und L andesrecht, 1899; H eilbom, G rundb e g riffe des V ôlkerrechtes, 1912; N ippold, D er vôlkerrechtliche V e rtra g, seine Stellung im R echtssystem und seine B edeutung fiir das in tern atio - nale R echt, 1894; L iszt, V olkerrecht, 12. vyd. (1925) 13 ns.; H atschek, V olkerrecht, 12 n s.; O ppenheim, 1. c. 23 n s.; H obza, P ráv o m ezinárodní, 1915, 24 n s.; A nzilotti, 1. c., 47 ns. 121

126 jin ý důvod platnosti. Právo mezinárodní opírá se o společnou vůli států. Vůle tato není snad výronem nějakého vyššího organismu, stojícího nad státy, není však také prostě jen součtem vůlí států jednotlivých, součtem, který by nerepresentoval víc než co je obsaženo v jednotlivých jeho položkách. Jde o vůli kolektivní, společnou vůli rovnoprávných subjektů, jež platí pro jednotlivý stá t nejen proto, že je to jeho vlastní vůle, nýbrž proto, že se opírá o dohodu zúčastněných států.8) Důsledně je tedy zm ěna m ezinárodního práva možná jen se svolením zavázaných států, kdežto změna práva státního leží v moci státního zákonodárce, jehož vůle je v oboru vn itrostátním výlučně sm ě rodatná. Z této konstrukce plynou pak pro poměr práva m ezinárodního k právním u řádu vnitrostátním u a naopak nejrůznější důsledky. Obojí právní řád upravuje zcela odlišné životní poměry a zasahuje ted y pokaždé různou sféru. Právo mezinárodní zavazuje pouze státy ve vzájemném jejich poměru. Proto žádný předpis práva mezinárodního nestane se bez dalšího přičinění státního zákonodárství právem ve vnitru státu.0) Je tedy třeba výslovného poukazu vnitrostátní normy, má-li mezinárodní právo zavazovati soudy a jiné státní orgány uvnitř státu. Tak vykládá dnes am erická praxe čl. 6. ústavy Unie, podle něhož m ezinárodní sm louvy dlužno bez dalšího považovati jako nej vyšší zákon země a pojímá ustanovení, jem už o sobě by slušelo rozuměti tak, že mezinárodní právo tvoří bez jakékoliv adopce součást právního řádu vnitrostátního, restriktivně v ten sm ysl, že m ezinárodní právo je částí práva státn íh o jen potud, pokud neodporuje americké ústavě a pokud nebylo zrušeno pozdějším státním zákonem, tedy jen pokud je vnitrostátní normou kryto. Podobné Anglie opustila v novější době svoje starší stanovisko, že právo mezinárodní je částí práva státního. Obdobně dlužno podle Hatschka pojímati i čl. 4. německé ústavy říšské, podle něhož obecně uznaná pravidla mezinárodního práva platí jako závazné součástky německého práva říšského, neboť zamítne-li německá říše svým i orgány mezinárodně význam ným i a svým i zákony některé pravidlo mezinárodního práva, nelze o něm říci, že by bylo uznáno obecně. Jednotlivé stá tn í občany, jako adresáty norem práva státního, může zavazovati právě jen právo vnitrostátní. Právo mezinárodní m usí se tedy, má-li platiti 8) T riepel, 1. c., s. 32: D ieser W ille, d er fiir eine M ehrheit von S taaten verbindlich sein soli, kann nicht einem S ta a t allein zugehoren. V erm ag ab e r kein E inzelw ille eines S ta a te s das V olkerrecht zu erzeugen, so is t es allein denkbar, daú ein durch V erbindung dieser Einzelw illen entstehender G esam t- oder G em einw ille solche A ufgabe zu erfiillen im stande ist. N ur ein zu ein er W illenseinheit d urch W illenseinigung zusam m engeflossener Gem einw ille m e h re re r oder v ieler S taaten kann die Q uelle von V olkerre c h t sein. ) Srv. H atschek, 1. c. 122

127 uvnitř státu, přetvořiti v právo vnitrostátní. Tento důsledek dualistické konstrukce nazývá nauka theorií transformační. Podle toho dlužno přísně od sebe lišiti m ezinárodní a vnitrostátn í platnost m ezinárodních smluv. Sm louva taková, je-li m e zinárodně hotova, váže nejprve stát jako subjekt mezinárodního práva, nikoliv již jednotlivé státn í příslušníky. Ti jsou m ezinárodní smlouvou vázáni teprve tenkráte, budou-li jednotlivá ustanovení její, pro státní občany významná, provedena příslušnou normou vnitrostátní. Také naopak zase, nemůže norma interní, i kdyby upravovala nějaký vztah k státu cizímu, zavazovati m ezinárodně.10) Normy práva mezinárodního působí tedy pouze ve vztahu mezi stá ty a podm ínky jejich platnosti i jejich trvání odvisí výlučně od práva mezinárodního; normy vnitrostátní pak působí jen uvnitř státu a podmínky jejich platnosti dlužno posuzovati výlučně z hlediska práva státního. Nelze proto vyvozovati v jedné sféře důsledky z okolností zběhlých ve sféře druhé a odlišnost obou sfér může jiti tak daleko, že se tu vyskytne i rozpor mezi právem mezinárodním a vnitrostátním.11) Odporuje-li pak právo státn í právu mezinárodnímu, nestane se tím snad nezávazným pro státního občana. Ovšem do krajních důsledků tu nejdou ani dualisté a uznávají jistou faktickou přednost práva mezinárodního, záležející v tom, že stá t je podle mezinárodního práva zavázán vlastní státn í řád přizpůsobiti právu m ezinárodním u.12) Theoreticky dlužno ovšem souhlasiti s Anzilottim, podle něhož odlišnost obou právních sfér vylučuje jakýkoliv konflikt m ezi právem mezinárodním a vnitrostátním, podobně jako nemůže býti konfliktů mezi zákony dvou různých stá tů.13) Rozdílnost obou právních sfér umožňuje také, aby jeden právní řád odkazoval na druhý. Zejména může dojiti k přímé recepci jedněch předpisů druhými a recepce taková podle theorie transform ační m ůže býti povinností, kterou jeden stá t převzal 10) P řed p is v n itro stá tn íh o p ráv a, zakazující soudům rozhodovati spory p ro ti cizím diplom atickým zástupcům, je n o rm a zcela odlišná od úm luvy, jíž se dva s tá ty dohodnou vyjm o u ti diplom atické zástupce z jurisdikce. Srv. A nzilotti, 50 ns. xl) P řík a z v n itro stá tn íh o zákona vykonávati ju risd ik ci n ad cizími diplom atickým i zástupci je závazný, tře b a s existoval opačný m ezinárodní zvyk, a naopak ve sty k u m ezinárodním nezbaví se s tá t m ezinárodní odpovědnosti poukazem n a odlišnou norm u v n itro stá tn í. Srv. A nzilotti, 1. c., s ) T a k H eilborn, G ru n d b egriffe des V olkerrechtes, s. 91 uvádí, že je bezpochyby n u tn o vycházeti z toho stanoviska, že s tá t nechtěl odporová ti p rá v u m ezinárodním u. P roto z několika m ožných různých výkladů dlužno d áti před n o st tom u, p ři kterém právo m ezinárodní a zem ské spolu souhlasí. N ení-li ovšem možno rozpor o d stra n iti, m usejí se soudcové a jin é stá tn í ú řady podrobiti zákonu, p ráv u zem ském u. Srv. též H atschek 1. c., 15 ns. o obecně uznávané p rá v n í praesum pci, dle níž soudce tak é tehdy, když stá tn í p rávo m lčí, m á užiti takových p ředpisů p ráv a m ezinárodního, k teré jeho stá tu u k lá d a jí n ějak é povinnosti. 13) L. c., 54 ns. 123

128 proti druhému, nebo kterou obecně uznané principy práva m e zinárodního státům ukládají.14) Konečně projevuje se rozdílnost obou sfér naprosto odlišným způsobem garancií obou právních řádů. Kdežto v oboru práva vnitrostátního dospěli jsm e dnes obecně k sankci donucení státní mocí, organisovanému v soudním řízení státním, na poli práva mezinárodního setkáváme se s velmi pestrým obrazem nej různějších sankcí, jak jej i pro obor práva vnitrostátního v počátcích jeho vývoje odkrývá historie právní. Jako zde bývalo ultim um refugium svépomoc, tak i na poli práva m ezinárodního válka je posledním útočištěm. Nikoliv však již hlavním, neboť všechna tendence ve vývoji moderního práva mezinárodniho sm ěřuje k překonání války arbitráží, stejně jako v oboru práva vn itrostátníh o kdysi arbitráž byla prvým krokem k zatlačení svépomoci. Ukázali jsm e, kterak dualistické theorie těsně souvisí s pojetím státu jako suveréna, jehož vůle je jediným základem a nositelem práva. Proti této koncepci objevuje se počátkem dvacátého století reakce v řadě pokusů podříditi vůli státní právu a p ovýšiti právo za n ejv yšší organisační princip světového pořádku. Z toho se podává právní theorii nutnost pojm outi veškerý právní řád jednotně, čímž docházíme k tak zvaným theoriím m onistickým. Otázkou je pak jen, přísluší-li buď právu m e zinárodnímu nebo právu vnitrostátním u při tom přednost, či lze-li snad obojí redukovati na vyšší právní řád. Směru tomu podlehli i mnozí zastánci konstrukce dualistické, připouštějíce do jisté m íry primát mezinárodního práva nad státy na jedné straně, na druhé straně pak uznávajíce vuli jednotlivého státu a tím tedy právo vnitrostátní jako základní elem ent práva mezinárodního.15) Nej pozoruhodnějším způsobem vedl nauku ke konstrukci monistické K elsen,15) ve snaze, pojmouti veškeré- právo jako jednotný systém. V rámci m onistických nauk našli pak ovšem útočiště ti, kdož dále trvají na m ocenské theorii státu. Suverenita státn í projevuje se jim v podobě prim átu práva státního 14) T ak bývá v t. zv. škole in tern acio n alistů stá tn í m ezinárodní právo soukrom é pojím áno je n jako realisace předpisů daných právem m ezinárodním. D ůsledně, odchyluje-li se s tá tn í právo od m ezinárodního p rá v a soukrom ého, jd e o porušení práva- m ezinárodního, z něhož se však zp rav id la nečiní konsekvence, ja k é jin a k porušení jeho m ívá v zápětí, neboť jde o porušení m enšího význam u a m enší váhy. Srv. K rčm ář, Úvod do m ezinárodního p rá v a soukrom ého, 1906, 15 ns. 15) Srv. sám T riepel, 1. c., s ) Viz již H auptproblem e d ers ta a tsre c h tsle h re ; dále hlavně D as P roblem d er S ouverän ität, 1920; pak A llgem eine S taatslehre, 1925, s. 119 ns.; Z áklady obecné theorie stá tn í, 1926, 29 n s.; konečně Les ra p p o rts de systém e en tre le d roit in tern e e t le dro it in tern atio n al public v Recueil de 1 académ ie de d ro it in tern atio n al de la H aye, 1927, jež mi však nebylo přístu p n é. 124

129 nad právem mezinárodním. Právo státn í je jim nej vyšším řádem, delegujícím právo m ezinárodní.17) Rozdíl mezi touto naukou a dualism em je ovšem patrný. D ualism us trvá na koordinaci obou právních řádů, kdežto zde právo mezinárodní podřizuje se právu státním u, při čem ž dochází th eoreticky k nejrůznějším konstrukcím tohoto primátu práva státního, ať již tak, že právo mezinárodní se prohlašuje za tak zvané vnější právo státní t. j. státní právo upravující styky státu na venek, nebo tak, že důvod platnosti mezinárodního práva se spatřuje v dobrovolné vázanosti státu, nebo v jeho uznání a podobně.18) Pozoruhodným způsobem zejm éna moderní anglická nauka akcentuje primát státního práva tvrzením, že mezinárodní právo stalo se součástkou obecného práva anglického teprve adopcí, t. j. uznáním a schválením se strany státu.18) Jest zřejmé, že mnohé praktické důsledky tohoto pojetí budou se zcela krýti s důsledky vyplývajícím i z konstrukce dualistické. Zejména otázku vnitrostátní účinnosti práva mezinárodního může jak dualista tak m onista, stojící na stanovisku prim átu práva stá t ního, řešiti v mnohých směrech způsobem zcela shodným. Oba budou požadovati pro závaznost mezinárodního předpisu uvnitř státu, aby se dal nějak zdůvodniti v právu vnitrostátním. Zejm éna tedy mezinárodní smlouva podle obojího tohoto názoru může zavazovati soudce jen, dostane-li se jí form y předpisu, na nějž soudce je vázán podle ú stavy svého státu. Rozdíl v nazírání je tu tedy pouze theoretický: dualista si žádá transformace koordinovaného práva mezinárodního v právo státní, monista, hájící primát práva státního, akceptuje jako mezinárodní právo jen to, co je právem státním kryto. Ovšem podávají se m onistovi z jeho konstrukce i jiné důsledky, k nimž dualista, stojící na autonomii obou právních sfér, by nikdy nepřivolil. Zcela důsledně tvrdí někteří zastánci primátu práva státního, že i mezinárodní smlouvy mohou býti měněny státním zákonem. Jiní připouštějí sice státní sm louvy vedle zákona jako normu, která podle ústavy státu je zákonu rovnorodá, takže může býti měněna zase jen státní smlouvou. A však jak ukazuje V erdross2 ) i K elsen,21) toto mezinárodní právo, spočívajíc na ústavě, je pak vysazeno nebezpečí zániku, padne-li ústava revolucí. Revoluční převrat, jímž došlo ku změně ústavy, nelze s hlediska státn íh o práva nijak vysvětliti. K ontinuita stá t ního vývoje právního je tím přerušena, nová ústava, k níž ne 17) Z astánce této n au k y v této souvislosti s představou o stá tn í suverenitě uvádí V erdross, Die V erfassu n g der V olkerrechtsgem einschaft, 1926, 13 ns. ls ) Jednotlivé ty to v a ria n ty konstrukce o p rim á tu p rá v a státn íh o vypočítává stru čn ě K unz 1. c., 791 ns. 19) Srv. lvunz 1. c., 793 pod %. 20) Die V e rfa s s u n g..., 15 ns. 21) Z áklady obecné theorie stá tn í, 35 ns. 125

130 došlo v m ezích ú stavy staré, je počátkem nového právního v ý voje, nový stá t není sukcesorem státu starého. Zásada m ezinárodního práva, podle níž i po revoluční změně ústavy identita státu trvá, nedá se tedy podle této theorie vysvětliti. Nelze se proto také uspokojiti s formulací Kelsenovou, který, považuje tuto theorii i theorii primátu práva mezinárodního za pouhé hypothesy, dává na výběr mezi oběma. Obě jsou prý juristický m yslitelný a možný a je to jen věcí světového názoru, rozhodnouti se pro tu nebo onu. Im perialista bude vždy hájiti primát práva státního, jako zas pacifista nedopustí ničeho proti primátu práva m ezinárodního.22) Kelsen sám je si vědom nedostatečnosti theorie o primátu práva státního a nebylo by mu valně ukřivděno, kdybychom jej počítali k zastáncům primátu práva mezinárodního, který n. př. Verdross prohlašuje za jedině možnou konstrukci. I Verdrossovi jde při tom ovšem jen o ryze theoretickou hypothesu, jež m á dané jevy positivního práva mezinárodního i vnitrostátního vysvětliti, aniž by chtěla vykonati nějaký vliv na obsah toho či onoho práva. Z tohoto hlediska lze akceptovati jen takovou hypothesu, která dovede všechny dané jevy v y sv ětliti, aniž by je musela zkresliti. 1 suverenitu státní lze pojmouti v mezích práva mezinárodního. Je to jen kompetence, kterou mezinárodní právo jednotlivým státům propůjčuje, takže státní svoboda je st jen sférou volného uvážení přiznaná státům právem mezinárodním. Společenství států omezuje se tedy zásadné na to, že umluví normy mezinárodního práva, zavazující státy k určitému chování se; provedení těchto norem však přenechává státům samým. Toto provedení může pak nastati buď vydáním státn í normy generální, jako je zákon nebo nařízení, buď vynesením rozsudku nebo rozhodnutí, tedy normou individuelní, buď konečně prostým výkonným aktem. Jakou cestu stát zvolí, jest zcela přenecháno jem u na vůli; podle obecného práva m ezinárodního je totiž vnitřní ustrojení státu přenecháno zcela volnému uvážení státním u, pokud snad výjim ečně některá norma m ezinárodní nepožaduje určitý státní akt, na př. zákon. Zde musí stá t voliti form u zákona, aby dostál své mezinárodně právní povinnosti. Stát bude voliti formu zákona i tehdy, jestliže podle vlastního práva státního nemůže převzaté povinnosti m ezinárodní splniti jinak než zákonem. To však není jeho povinností me- 22) K elsen sám v různých svých spisech kolísá mezi tím či oním n á zorem. K loní-li se v A llgem eine S ta a tsle h re více k p rim átu p rá v a m ezinárodního, zdá se naopak, že v českém zpracování tohoto díla, v Základech obecné theorie stá tn í spíše p ře je p rim á tu p rá v a státního. Z ásluha Kelsenova leží v důsledném vyvrácení theorie dualistické akcentováním zák ladních hledisek p rá v n í noetiky. Sám v šak zase K elsen hlediska noetická p říliš p řep ín á a zanedbává zcela positivní obsah příslušných norem. Podobně jako Kelsen, tak é W eyr, Základy filosofie právní, s. 116 nedochází k jednotném u stanovisku. I on kolísá, nakonec však zdá se kloniti k theorii p rim átu práv n íh o řá d u v n itro státn íh o. 126

131 zinárodní, takže změnou ústavy by si stá t mohl opatřiti i jinou formou splnění své mezinárodní povinnosti. Z toho všeho je patrno, že státy jsou pravidelnými výkonným i orgány norem práva m ezinárodního. Právo m ezinárodní neoznačuje sam o bezprostředně orgány státn í, povolané k splnění norm y práva m e zinárodního, nýbrž přenechává jich označení státním u právu. Pokud tedy vyžaduje právo mezinárodní k vyplnění svém u aktu státního, neobrací se přímo na jednotlivé orgány státní, nýbrž na stá t k splnění zavázaný, jem už pak přináleží, aby dal k disposici orgány nutné pro splnění m ezinárodní povinnosti stá tu.23) I Verdross připouští, že státní akt porušující mezinárodní povinnost státu může býti s hlediska státoprávního platný.24) Je však dalek toho, aby z toho usuzoval na dualismus obou právních řádů. Neboť i uvnitř státního práva sam otného může se objeviti takový zjev relativní platnosti norm y.20) Spočívá tedy mezinárodní společenství států na jednotném právním řádu, jehož veškeré předpisy lze odvozovati z nej vyšší společné normy, od níž jako základu mezinárodního práva všechny ostatní předpisy odvisí. Hledajíc tuto základní normu vrací se nejnověji nauka i státní praxe ke Grotiově zásadě: pacta sunt servanda. Toto jednotné pojetí s hlediska prim átu práva m ezinárodního, nechce tedy nijak znásilňovati život uvnitř státu. Theorie tato jen vysvětluje, ale nechce nijak dáti odpověď na otázku, zda právo mezinárodní může rušiti právo státní, nebo zda je, či není třeba transform ace práva mezinárodního v právo státní. To vše jsou otázky práva positivního.20) Bylo by tedy ukvapené dedukovati z m onistické theorie prim átu práva m ezinárodního bezprostřední závaznost mezinárodního práva uvnitř státu. To sice tvrdila starší angloamerická theorie svou paroemií, že právo mezinárodní je částí práva vnitrostátního, od toho však právě moderní konstrukce m onistická se liší svou ryzí theoretičností, chtějíc býti jen juristickou hypothesou. Dlužno tedy naprosto odmítnouti názor Kaufm annův,27) jakoby mezinárodní právo platilo ipso facto uvnitř státu bez jakéhokoliv převzetí. 23) V erdross, Die V e rfa s s u n g ns. 24) V erdross, 1. c., 12, I sub 3. 25) V erdross, 1. c. uvádí jako přík lad zákon usnesený bez kvalifikované v ětšin y ústavou požadované. Soud, sm ěje zkoum ati je n řád n é v y h lášení zákona, byl by takovým p ro tiú stav n ím zákonem nicm éně vázán. 20) S rv. K unz, 1. e., s. 795 i. f. 27) Die R echtsk ra ft des in tern atio n alen R echts, 1899, 14 ns., kdež tv rd í, že m ezinárodní p rávo u p ra v u je m ezinárodní životní pom ěry stá tů, svazů a lidí. T ito jso u p ráv ě ta k jak o ony m ezinárodním p rávem o p ráv něni i zavázáni. P ro to n ep o třeb u je m ezinárodní p ráv o přem ěny v p rávo stá tn í, n ýbrž p la tí beze všeho z moci v lastn í a u to rity nejen m ezi stá ty, nýbrž i u v n itř jednotlivých s tá tů ; stá tn í ú řa d y m ají m ezinárodní povinnost m ezinárodního p ráv a užiti a m ají zem ském u zákonu, k te rý by mu odporoval, vypověděti poslušnost. 127

132 Také nelze nám souhlasiti s názorem, k terý nejnověji bez podrobnějšího zdůvodnění projevil H obza,28) že sm louva m ezinárodně zavazující zavazuje eo ipso také vnitrostátně i před publikací a bez ní. Hobza dovolává se k opoře svého názoru sm ěrnice vytčené právním systém em angloamerickým, podle něhož právo mezinárodní tvoří součást práva vnitrostátního. Domnívá se, že tento názor pronikl čl. 4. do nové ústavy německé říše a že to, co ustanovuje čl. 4. ústavy německé platí v podstatě ve všech státech, kde není uzákoněn opak. B ylo však již výše ukázáno, že názor nauky angloamerické, jehož se Hobza dovolává, není dávno již zastáván ve své ryzí jednoduchosti, nýbrž že i v Anglii a Americe samé platnost mezinárodního práva uvnitř státu nalézá svou mez v tom, co čl. 4. německé ústavy výslovně prohlašuje, totiž v uznání státu. Viděli jsm e, že ustanovení n ě mecké ústavy lze co nejlépe vysvětliti jak s hlediska theorie dualistické, tak s hlediska monistické theorie o primátu práva státního. V obou případech bude to právě státní právo, jež o vnitrostátní působnosti mezinárodní sm louvy rozhodne. Po tom to rozboru názoru Hobzova můžeme nyní přikročiti k ocenění judikatury našich nejvyšších soudů pokud se obíraly otázkou poměru práva mezinárodního a vnitrostátního. Judikatura N ejvyššího správního soudu29) vyznamenává m od prvého okamžiku, kdy tento tribunál podobnou otázkou se obíral, vzácnou jednotností a uceleností. Z četné judikatury precisuje stanovisko N ejvyššího správního soudu výmluvně jeden z posledních sem spadajících nálezů čís sbírky Bohuslavovy. Podle něho mírové smlouvy Saint Germainskou a Trianonskou nelze klásti na roveň zákonu v technickém slova smyslu. Mezinárodní sm louvy jsou sice pramenem práva, ale jsou v podstatě jen úpravou právních poměru mezi stá ty smlouvu uzavřevším i. Jsou-li ve sm louvách těch obsaženy právní normy, vztahující se na práva nebo povinnosti občanů jednoho či druhého ze smluvních států, pak může ze smlouvy takové vycházeti pro smluvníka povinnost, aby vtělil normy smlouvě odpovídající i do svého vn itrostátníh o právního řádu a tím je i pro obor vnitrostátn í učinil závazným. Povinnosti této neučiní stát Československý zadost již tím, že publikuje smlouvy ty ve Sbírce zákonů a nařízení, nýbrž teprve tím, že ony normy vydá ve form ě ústavou předepsané, jako předpisy své moci zákonodárné po případě nařizovací, nebo že dotčená ustanovení smluvní uzná podobným způsobem za část svého vnitrostátního právního řádu. 28) P rávník, 62 (1923), 16 ns. 29) Přehled této ju d ik atu ry podává B ohuslav: L a force obligatoire des tra ité s in tern atio n au x ä ľ in té rie u r de 1 E ta t ď a p rě s la ju risp ru d en ce de la C our suprem e adm in istrativ e v B ulletin de d ro it Tchécoslovaque I (1926), 79 ns. Jd e zejm éna o nálezy Boh.: 786, 1079, 1196, 1465, 1757, 1883, 2058, 2297, 2491, 2570, 2780, 2859, 2877, 3105, 3236, 3673, 3780, 5772 adm. 128

133 Je zajím avé viděti, kterak vynikající theoretik ústavního práva, věrný sledovatel K elsenovy filosofie právní, prof. W eyr, ve své Soustavě československého práva státního311) zaujímá v podstatě stejn é stanovisko právní. Podle 64, čís. 1 ústavní listin y potřebují totiž sm louvy obchodní, dále sm louvy, ze kterých pro stát nebo občany plynou jakákoliv břemena m ajetková nebo osobní, zejm éna i vojenská, jakož i smlouvy, jim iž se mění státn í území, souhlasu Národního shrom áždění. Pouze o zm ě nách státního území předpisuje ústava, že souhlas tento se dává form ou ústavního zákona. W eyr dochází, hledě k tom u, že parlam ent může mezinárodní smlouvu schváliti neb odmítnouti jen jako celek, že schválení mezinárodních smluv se formou zákona nedává. Nemůže tedy mezinárodní smlouva i když byla Národním shromážděním schválena a po případě publikována ve Sbírce zákonů a nařízení, derogovati starším zákonům, obsahově jí odporujícím, a bylo by proto nutno zvláštních, pravidelných zákonů, aby ustanovení mezinárodní stala se platnými pro obor československého právního řádu. N ejvyšší správní soud zaujal po prvé své stanovisko, výše naznačené, v nálezu z 29. března 1921, čís. 786 sbírky B ohuslavovy, v němž byl odmítnut názor stěžovatele, dovolávajícího se proti minoritním ustanovením jazykového zákona mírové sm louvy Saint Germ ainské, již stěžovatel prohlašoval za organický zákon státu československého. V řadě jiných případů31) předpisy pozemkové reformy zavdaly správním u soudu opětovně příležitost odmítnouti stěžovatele, dovolávající se domnělých výhod z mírových smluv plynoucích. Jindy zrušil N ejvyšší správní soud rozhodnutí m inisterstva zdravotnictví, jím ž byla uvalena vnucená správa na lázně náležející společnosti rakouského červeného kříže. M inisterstvo dovolávalo se pro svoje opatření mírové sm louvy Saint Germainské. Proti tomu N ejvyšší správní soud uplatnil, že ani publikací této sm louvy nebylo v y hověno předpisům 49 ú stavy o publikaci zákonů. V ýslovně konstatoval při tom správní soud, že v československém zákonodárství neexistuje obecná norma prohlašující, že by mezinárodní sm louvy uveřejněné ve Sbírce zákonů a nařízení tvořily integrující součástku vnitřního zákonodárství. Důsledně přiznává správní soud mezinárodní smlouvě vnitrostátní působnost tehdy, je-li uznání smlouvy anticipováno starším předpisem zákonným, jenž výslovně prohlašuje obsah smluv mezinárodních, dotčenou materii upravujících za svůj obsah a tím již činí každou smlouvu mezinárodní, k této m aterii se nesoucí, součástí vnitrostátního práva.32) Správní soud nezaujal, jak je na snadě, žádného stanoviska 30) 2. vyd, (19-24), 253 ns. 31) 1079, 2570, 3105, 3236, ) T ak nález 3780 a

134 theoretického, nýbrž vychází, jsa si vědom své ústavní vázanosti na zákon, z právního řádu československého, v němž n e zjistil předpisu, podle něhož by mezinárodní sm louvy bezprostředně a bez dalšího zavazovaly vnitrostátní orgány státní. Ani z literatury, kterou správní soud v nálezu čís uvedl na oporu svého tvrzení, že právo mezinárodní zavazuje stá ty a nikoliv občany, nelze vyvozovati, že by správní soud stál výlučně na stanovisku theorie dualistické, ač převážně autoři tam citovaní jsou dual isté. Rozborem dualistických konstrukcí poměru práva mezinárodního k vnitrostátním u bylo ukázáno, že ani jedna z theorií dnes zastávaných nevylučuje správnost stanoviska správního soudu, jež bez násilí lze zařaditi zejména nejen k theorii dualistické, ale i k theorii o primátu státního práva dnes ještě většinou v theorii i praxi zastávané. Správní soud recipuje v podstatě stanovisko moderní nauky anglické o adopci mezinárodního práva právem vnitrostátním, jak tomu zejm éna nasvědčuje snaha jeho zachovati v platnosti pro vnitrostátní účinnost i takové smlouvy, které jsou kryty alespoň zmocňovací klausulí některého vnitrostátníh o zákona. Chválu jednotnosti praxe nelze bohužel vysloviti o judikatuře Nej vy ššíh o soudu brněnského. Judikatura ta značně kolísá. I zde setkávám e se ojediněle se stanoviskem shodným s nálezy správního soudu. N ejv y šší soud vyslovil v několika případech, že m írová sm louva Saint Germ ainská, protože byla zákonodárnými činiteli schválena a uveřejněna ve Sbírce zákonu a nařízení, nemá ještě moci zákona.v jiných rozhodnutích však vyslovil N ejv y šší soud, že různé mezinárodní smlouvy nabyly již publikací platnosti vnitrostátní.**) Tak zajím avý nález čís sbírky Vážného, podle něhož mezinárodní konvence o omezení počtu pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně nabyla vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení platnosti vnitrostátní, ač zasáhla do materie, upravené zákonem o osmihodinové dobé pracovní. Rovněž v příčině Bernské konvence prohlásil N ejvyšší soud v nálezu uveřejněném ve sbírce Vážného pod čís a vydaném ještě před platností nového zákona autorského, že nabyla v tuzem sku působnosti vyh lášením ve Sbírce zákonů a nařízení, takže od té chvíle deroguje starším zákonům. Dlužno velmi litovati, že N ejvyšší soud tento svůj názor podrobněji neodůvodnil. V oboru působnosti bývalého rakouského zákona autorského bylo možno Bernskou konvenci k rýti výslovným odkazem tohoto zákona na sm louvy m ezinárodní. U herský zákon však takového odkazu neměl a bylo by velmi zajím avo zvěděti, z jakých důvodů by N ejvyšší soud' považoval Bernskou konvenci za účinnou na půdě Slovenska, dokud ) V ážný, 1833, ) V ážný, 1957, 4977, 5189, 6127, kolísá 6022.

135 nedošlo k jejím u dodatečném u krytí zákonnou normou 2 nového zákona autorského.33) Nelze tedy bohužel stanovisko N ejvyššího soudu klasifikovati, neznáme-li jeho bližších důvodů. Dlužno však uznati, že přes nejednotnost praxe vytváří se tak závažné praejudice faktického respektování práva m ezinárodního, při čemž je jen obtížno si představiti, proč N ejvyšší soud respektuje pouze mezinárodní sm louvy v tuzem sku vyhlášené. Uznání dostalo se sm louvám těm přece již ratifikací a se stanoviska N ejv y ššíh o soudu není důvodu rozlišovati účinnost m e zinárodní a vnitrostátní. Domníváme se proto, že judikatuře N ejvyššího správního soudu dlužno s hlediska positivního práva dáti přednost. Theoreticky i m onistická nauka o primátu práva mezinárodního m usí před vnitrostátním právem kapitulovati. Příkaz mezinárodního práva nabývá života teprve tím, že stá t jej provede. Mezinárodní právo positivní respektuje toto postavení státu, nezasahá přímo do ústrojí státu a netvrdí ani, že by státy vykonávaly jen tu moc, která by jim byla právním řádem mezinárodním povolena. To by také odporovalo přesvědčení států tvořících mezinárodní společenstvo.36) Státy nestrpí nad sebou žádnou civitas maxima. Není jí ani Společnost národu, jež nevytvořila žádného vyššího organismu nad státy a přec i tak je n. př. Amerikou důsledně odmítána. Vyžaduje usilovné práce nej bystřejších hlav a nej šlechetnějších srdcí současného světa překonati tento ostrý individualismus státní, aby nesáhl podobně jako primitivní barbar ve vztazích soukromoprávních ihned ke zbrani. Práce ta daří se velmi pomalu. Zvláště malé státy jsou na zdaru jejím svrchovaně interesovány. Neschází pesim istů, kteří nevěří v možnost podřízení států právu. Jistě je primát práva mezinárodního v důsledném svém domyšlení bezprostřední účinnosti mezinárodního práva uvnitř státu dnes ještě ideálem. I zastánci m onistické theorie o primátu mezinárodního práva kapitulují před hranicemi státu a redukují svou konstrukci na hypothesu platnosti ryze theoretické, tedy v podstatě jen na formu nazírání. A však tendence k světovém u právu tu jest a nebyla nikdy více živena než vědom ím zkázy, jíž ohrozila vzdělané lidstvo světová válka. Jus inter gentes promění se snad jednou ve svých podstatných částech v nové jus gentium a stane se znovu pravdou, co již jednou platilo dík imperialismu řím ské říše: N on erit alia lex Romae, alia A thenis. 35) Som m er, N ový zákon o p ráv u původském, B ratislav a, ) A nzilotti, 1. c., s

136 POSUDEK RESOLVENTA (PROF. DRA BOHUŠE TOMSY) o přednášce slečny JUDr. Boženy Němčické, přednesené při slavnostní promoci na théma O poměru mezinárodního a vnitrostátního právního řádu v teorii a judikatuře československých soud ů. Vývoj moderního mezinárodního práva charakterisován je tím, že právo to zasahuje stále větší kom plexy životních poměru, a s touto postupnou internacionalisací jde paralelně zjev, že i právní život uvnitř státu je vždy více determ inován m ezinárodním právem. Pom ěry, jichž úprava ležela ještě před nedávném úplně v rukách státní libovůle, stávají se dnes mezinárodně-právně relevantní, a ovšem tím i normy, tyto poměry upravující. Právo mezinárodní zasahujíc stále intensivněji do práva státního způsobuje, že oba tyto právní řády jsou donuceny k úzké sym biose a vzájemnému pronikání, které vyvolává úvahy o jejich vzájem ném poměru a ohraničení jejich působnosti. T yto úvahy nem ají jen význam teoretický; již to, že prostředí, v němž se zrodily a v němž byla nahlédnuta jejich závažnost, byl obor aplikace práva, nasvědčuje jejich praktickému dosahu. Z vláště soudce, který byl postaven před m aterii upravenou právem mezinárodním nikoliv však právem státním, musil si položití otázku, jak se k oněm mezinárodním normám má zachovati, má-li jich použiti a za jakých podmínek. Proto při dnešní expansivnosti m ezinárodního práva je pochopitelný interes věnovaný vědou i praxí zvláště problému působnosti m ezinárodního práva ve sféře vnitrostátní. N a kapitoly, které o něm v systém ech mezinárodního práva pojednávají, klade moderní véda stále větší důraz a zpracovává předmět ten i m onograficky (Triepel, Anzilotti a j.). Méně živý zájem projevuje se jiz o otázku působnosti státního práva ve sféře mezinárodni. Porozumění pro uvedený problem projevila \ posledních letech též právní věda československá, byvši inspirována řadou rozhodnutí a nálezů, kterým i k této m aterii projevily svůj názor naše n ejvyšší soudní stolice. Proto svědčí o sm yslu pro aktuálnost vědeckých problémů, jestliže kandidátka zvolila právě théma o poměru mezinárodního a vnitrostátního právního řádu v teorii a judikatuře československých soudů. Řešení otázky vnitrostátní působnosti mezinárodního práva nese se dvojím směrem. Jeden vychází buď z obecné právní teorie nebo přímo z právněfilosofických předpokladu a je charakterisován teoretičností a abstraktností. Jeho centrálním problémem je st obecné rozřešení otázky poměru mezinárodního a vnitrostátního práva vůbec, z čehož pak dedukuje důsledky pro vnitrostátní působnost mezinárodního práva. Tento směr má oporu v tom, že právo m ezinárodní a často ani vnitrostátní neobsahuje 132

137 norem rozhodujících tuto otázku. Druhý směr positivné-právní volí za východisko právní řády konkrétních států a s jejich hlediska form uluje podm ínky, za kterých právo m ezinárodní nabývá působnosti uvnitř státu, že oba sm ěry ve svých závěrech mohou se rozcházeti, je dáno růzností východiska. K andidátka chtíc proniknouti až k vlastním teoretickým kořenům problému, volila cestu první. A tu podařilo se jí velm i plasticky zachytiti podstatu dvou základních teorií, dualistické, která uznává zásadní různost právního řádu vn itrostátníh o a m ezinárodního, a m onistické, která obojí právo považuje za jediný systém norem, přiznávajíc v něm prim át buď jednomu nebo druhému, nebo odvozujíc oba právní řády ze společného vyššího právního principu. Za účelem ilustrace zachycuje rozprava základní prvky nauk typických zastánců obou teorií. Z dualistů zabývá se Triepelem a A nzilottim, z monistů zejména Kolsenem a V erdrossem. K riticky oceňujíc a srovnávajíc obě teorie, poukazuje kandidátka na to, že pokud jde o otázku vnitrostátní působnosti m ezinárodního práva obě teorie zásadně se rozcházeti nem usejí, takže i m onistické východisko může vésti k požadavku transform ace, resp. recepce mezinárodního práva do sféry práva státního. Sam a stojí na stanovisku, že pro vnitrostátní působnost mezinárodního práva takovéto recepce zásadně jest zapotřebí, a proto staví se odmítavě k názoru zastávanému u nás prof. Hobzou, že mezinárodní právo zavazuje eo ipso také vnitrostátně, a to i před publikací m ezinárodních sm luv i bez ní. Třeba podotknouti, že ačkoliv thém a o poměru práva m ezinárodního a vn itrostátníh o je často zužováno na otázku vnitrostátní působnosti mezinárodních smluv, je v podstatě daleko širší. Právo mezinárodní smlouvami se nevyčerpává, takže třeba uvažovati též o vnitrostátní působnosti práva obyčejového a o vnitrostátní vykonatelnosti rozsudků resp. nálezů m ezinárodních soudů a jejich podm ínkách. Tvoří-li střed zájm u vnitrostátn í působnost m ezinárodních sm luv, je to dáno jejich aktuálností. Proto i nálezy a rozhodnutí našich nejvyšších soudních stolic se pravidelně omezují na tuto otázku. Dlužno s pochvalou zdůrazniti, že přítom ná rozprava věnovala zasloužený zájem je jich m ínění a že kandidátka zaujala k nim stanovisko, dávajíc přednost názoru uplatňovanému nejvyšším správním soudem, který žádá zásadně transform aci mezinárodního práva proti nejvyšším u soudu, který zpravidla spokojuje se s pouhou publikací m ezinárodních sm luv. K aždý státn í orgán, posuzuje vn itrostátní působnost m ezinárodních norem, je ovšem vázán právem státním, zejména předpisy ústavy, a nem ůže se spokojiti jen stanoviskem teoretickým. Tak tomu je i v judikatuře našich nejvyšších soudů, jichž situace není závidění hodná, ježto československý právní řád neobsahuje výslovných ustanovení, která by nadhozený pro 133

138 blém řešila. Théraa i rozsah rozpravy slečně kandidátce nedovolovaly ovšem podrobněji se zabývati čistě právnickým odůvodněním stanovisek zm íněných soudů, po případě právnickým i důvody, které věda československá uvádí v prospěch jednoho nebo druhého stanoviska. A le pro p ositivistu je velm i interesantní sledovati argum entaci, jakou na základě našeho právního řádu lze dospěti k odlišným závěrům obou soudů a hledati důvody, které svědčí pro ně nebo proti nim. N a rozpravě kandidátčině, ač zabývá se problémem vysoce sporným a obtížným, třeba v závěru po zásluze zdůrazniti vědeckost metody, bystrost a sam ostatnost úsudku, s jakým ovládla rozsáhlý m ateriál a literaturu, kterých musela použiti v práci pom ěrně nevelkého rozsahu. Volba literatury je pečlivá a kritická a závěry svědčí o správném pochopení problému. Rozsáhlý m ateriál nálezů a rozhodnutí nejvyšších stolic soustředěn byl s neobyčejnou péčí a kriticky utříděn a hodnocen. Celková koncepce i zpracování thém atu svědčí o mimořádné erudici právně teoretické a což m á nemalou důležitost pro form ální dokonalost rozpravy též o stilistick é pohotovosti. V zhledem k tom u rozprava slečny Boženy N ěm čické vykazuje veškeré vlastn osti důkladné a svědom ité vědecké práce. 134

139 VII. ČESTNÉ DOKTORÁTY. P rofesorsk ý sbor filo sofick é fak u lty u n iversity Komenského v B ratislavě rozhodl se uděliti k 28. říjnu r čestné doktoráty prof. Dru Setonu Watsonovi, hud. skladateli J. L. Bellovi, řed. univ. knih. J. Emlerovi, hud. sklad. V. Novákovi a spisovateli min. r. J. Vodákovi. M inistr školství a národní osvěty toto usnesení potvrdil. Pro churavost některých vyznam enaných byly diplom y odevzdány čestným doktorům jednotlivě. Prof. Setonu Watsonovi (Scotovi Viatorovi) byl doručen diplom čestného doktora prostřednictvím československého vy slanectví v Londýně se zvláštním přípisem děkana filosofické fak u lty prof. Koláře a s přípisem rektora prof. Pražáka. Dne 14. listopadu r byl odevzdán v slavnostně vyzdobeném hudebním sem ináři prof. Orla za značné slovenské účasti diplom čestného doktora filosofie hud. skladateli Janu Levoslavu Bellovi. Při tom promluvili prof. Kolář, Orel, Pražák a Dr. J. L. Bella. PROSLOV D ĚK A N A FILOSOFICKÉ FAKULTY J. SP. PROF. DRA A N TO N ÍN A KOLÁŘE. Slovutný M istře, profesorský sbor filosofické fakulty university Komenského usnesl se ve svém zasedání dne 18. ledna 1928 jednom yslně na tom, ab yste byl pro své vyn ik ající životní dílo a pro své zásluhy o hudbu slovenskou i českou jm enován čestným doktorem filosofie naší mladé university. Poněvadž m inisterstvo školství a národní osvěty potvrdilo výnosem ze dne 22. října t. r. toto usnesení, pokládám si za čest, že Vám mohu dnes jm énem profesorského sboru oznámiti toto rozhodnutí fakulty a zároveň Vám k tom uto vyznam enání co nejsrdečněji blahopřáti. Je to nejvyšší pocta, kterou vůbec může uděliti universita, ale zároveň projev díků a uznání za vykonanou práci pro kulturní povznesení národa. Pohnutka, která vedla profesorský sbor naší fa k u lty k tomuto kroku, bylo přesvědčení, že nejdůstojněji oslaví desáté výročí znovudobytí naší národní sam ostatnosti a trvání našeho státu tím způsobem, když zařadí mezi první čestné doktory naší university N estora československých hudebních skladatelů, muže, jenž věnoval celý svůj dlouhý život hudební tvorbě, a to v prostředí před světovou válkou velm i nepříznivém a za poměrů často velm i těžkých, jenž již dávno před převratem pěstoval československou vzájem nost, postaviv se od prvopočátku rozhodně po bok českým hudebním skladatelům s Bedřichem 135

140 Smetanou v čele, a jenž ač tělem stařec tvoří v osvobozené své vlasti dále s mladickým zápalem nejen neutuchajícím, nýbrž ještě větším než dříve a podává úctyhodné životní dílo, v němž se slučují svérázné prvky individuální s prvky slovenským i a prvky m oderní hudby světové. PROSLOV REKTORA UNIV ER SITY PROF. PRAŽÁKA. M istře Bello, s radostí vyslechl jsem sdělení J. Sp. pana děkana naší filosofické fak u lty prof. Koláře o tom, že p rofesorský sbor filosofické fakulty university Komenského vyznamenal Vás poctou čestného doktorátu a že toto usnesení m in isterstvo školství a národní osvěty i potvrdilo. Rád a se souhlasem beru to na vědomí jako rektor university. Přál jsem si vždy, aby naše universita vstoupila v užší a d ůvěrnější styk se slovenskou kulturní veřejností a aby i vnějšně p rojevila úctu k některým jejím představitelům, kteří v zlých dobách obětavé se starali o bytí slovenské vědy a slovenského umění. N aše filosofická fakulta hned v svých počátcích chtěla vyznam enati čestným doktorátem básníka Hviezdoslava, později i pěstitele literárního dějepisu R. Osvalda a konečně i M artina Kukučina, ale sm rt vždycky změnila úmysl. Raduji se tedy dvojnásob, že ve Vašem případě se dala tato pocta realisovati a že Vás mohu uvítati na tomto významném místě. Těším se upřímně, že se Vám za V aše celoživotní a velmi hodnotné dílo dostává nejvyšší možné pocty v kulturním světě. Těším se i z toho, že takto bylo vyznam enáno dílo hudební a že tedy byla takto uznána hodnotil hudby, jež v našem světě stále není ještě dostatečně doceněna. Přál bych si, aby to byl i 11 nás počátek vyššího hodnocení hudebního umění a aby hudba brzy dostala se do všech škol jak o učebný předm ět a byla tak zp řístupněna všem, kdo po ní prahnou. V této význam né chvíli, kdy Vám podá kol. prof. Orel čestný doktorský diplom a kdy Vás i odborně ocení, vzpomínám si, že jste se v mládí zasloužil pozoruhodně i o literaturu. M yslím na Vaše Jarnie kvety, vydané r v Báňské Bystřici, v nichž jste jako bohoslovec podal ukázky svých básní prodšených myšlenkovým a národním idealismem. Tyto básně byly předzvuk Vašich písňových a hudebních skladeb, m yšlenkově stejně vzletných. Vzpomínám i na Vaši činnost v baňskobystřickém vědeckém bohosloveckém spolku Kolo, kde jste tak účinně své druhy popoháněl k vyšším u duchovnímu a národnímu životu a kde jste nepřestával tvrditi, že slovenský kněz má klásti národní práci nad církevní a že řízení plti národního života na Slovensku je na tu dobu n ejdůležitější. M yslím i na V aše hudebně 136

141 estetick é úvahy, jež nekom prom isně h ájily these, že um ění nesm í nikdy kom prom isovat se vkusem davu, ale že musí dav k sobě povznášet a m usí býti průbojné. Těm ito a jin ým i zásadam i posiloval jste slovenský život v jeho pomemorandovém rozpjetí i před jeho podualistickým utlum ením. I za to Vám děkuji. Děkuji Vám i za Váš celonárodní sm ysl, za V aši československost. Zapůsobila tu na Vás uvědomělá čsl. tradice levočská a liptovská a zapůsobili tu i Vaši hudební učitelé Leopold Dvořák a A ntonín H úska, kteří V ás uvedli do hudebního světa a prokázali Vám naši písňovou jednotnost. Zapůsobila však na Vás sm ěrodatně i Vaše červencová návštěva Prahy r. 1873, kdy jste uchvácen velebou Hradčan a povzbuzen Foerstrem, Smetanou, Fibichem, D vořákem a H ostinským uvěřil v sebe i v naši národní a kulturní budoucnost. Byl jste z prvních, jim ž Smetana svěřil a sám předvedl ukázky ze své Libuše, glorifik u jící nesm rtelnou m yšlenku národa. Prožil jste při tom nezapom enutelné dojmy, jež Vás navždy spojily s Prahou. Jste tu Vy, m istr slovenských tónů, podoben m istru slovenského slova H viezdoslavovi, jenž prodléval r skoro současně s Vámi v Praze o slavnostech Jungm annových a stejně uvěřil pod Hradčany v budoucnost Čechů a Slováků a stejn ě v Praze pozdravil slovanskou budoucnost. S Prahou a s Čechami spojovaly Vás však i styky odborné. Psával jste do Dalibora a do Hudebních listů své m yšlenky o písni a hudbě, o umělecké tradici a průboji, o podstatě hudby národní, zejm éna slovanské, a dával jste v Praze provozovat své skladby, z nichž byl vysoce hodnocen Váš průbojný Osud a ideál a Zvonárovou cenou poctěn V áš sm yčcový kvintet. Souvislost s námi pociťoval jste tak mocné, že jste se ohlásil při každé význačné slavnosti jako spolupracovník. Na počest sv. Cyrilla a M ethoděje složil jste r O tčenáš a slavnost založení Slovenské M atice r provázel js te m otettem H ospodine, pomiluj n y! V Dumkách vědomě jste užil motivu z naší hym ny Kde domov m ůj. Čtenář čelakovského, W ocela, Máchy, Sušila, Krásnohorské, Poka-Poděbradského a j. komponoval jste i na m otivy těchto básníků. N ezapom ínal jste ani na M oravu a navázal jste i s olomouckými studenty, zejm éna s bohoslovci, k nimž později i H viezdoslavovi upravil cestu K. H. Babička. N ení divu, že v šedesátých a sedm desátých letech byl jste z Čech a z Moravy pozdravován jako náš hudební představitel Slovenska a v této funkci hodnocen a kladen vedle Smetany. K ritik Václav Zelený pokládal Vás v studii o Sm etanovi za naši hudební naději a hodnotil Vás proto vysoko, že jste bojoval v Sm etanovském sm yslu za pokrokový sm ěr české hudby. D ůsledky vítězného dualism u vyvedly Vás však brzy ze Slovenska do Sedm ihradska a odvedly Vás od českých a m orav- 137

142 ských styku. Ztratil jste se nám jako ponorná řeka a na desítiletí zbyla nám po Vás jen hudba V ašich pramenů. Hudba Vašeho životního proudu zněla v Sibini a k nám již nezalehla. Teprve převrat umožnil Vám návrat k místům, z nichž jste vzešel a vyšel, a teprve jím našel js te zase cestu domů a k slovenské tvorbě. U vítali jsm e V ás jako ztraceného a opět nalezeného člena rodiny a jako slovenského exulanta, jenž s radostí Simeonskou uzřel spasení svého rodného lidu a jenž v pozdním věku dal se znovu se vzácnou silou a se vzácným umem v jeho službu. Jsm e Vám za to vděčni a z této vděčnosti vznikla i dnešní V aše slavná pocta. Blahopřeji Vám k ní jm énem celé university a prosím pana kol. prof. Orla, aby Vám slavnostně odevzdal čestný doktorský diplom. Z PROSLOVU PROF. DRA DOBROSLAVA ORLA. Mezi prvými doktory čestným i filosofické fakulty jsou Bella a Novák, Bella senior slovenských skladatelů a Novák, který velkou většinu svého života věnoval Slovensku. Bellova prvá činnost spadá do okruhu báňsko-bystřického, kde vystupuje v mladých letech jako básník, stojí u kolébky Matice Slovenské a jeho slovenským Otčenášem zahajováno je prvé shromáždění M atice Slovenské. Vším á si slovenské lidové písně a na perutech svojí skvělé harmonisace posílá ji do světa. B ije se za to, aby zmizel ze slovenské hudby diletantism us a pod egidou biskupa M ovzesa, posilován čaplovičem, Zochem a jiným i dosahuje prvých úspěchů. Jeho přítel, umělec Reményi ho přemlouvá, že na příště nemá sloužiti Bohu při oltáři, ale hudbou a uměním. Bella působí v čistě německém prostředí Kremnico, kterc paralysuje neustálým stykem s Prahou, kam potom též odchází a poznává se s rodinou Dra Procházky, s Fibichem a Smetanou, dochází do rodiny prof. J. Foerstera a přijím á za svoje heslo novorom antism us. Z Prahy odchází s texty E lišky Krásnohorské do Kremnice, kde píše v duchu novoromantickém písně a operu na český text V. Poděbradského Jaroslav a Laura. Této opery však Bella nedokončil; nemohla m íti dram atického spádu, neboť ho neměl ani text. Slovenského dramatu, kterého by Bella mohl použiti pro operu, nebylo a proto se chytil skizy Richarda W agnera a tak začíná psáti operu K ováč W ieland. K rem nické prostředí však bylo příliš úzké, aby se tam mohl úspěšně rozvíjeti talent rázu Bellova. Dr. Procházka se sice pokoušel, aby Bellu dostal do P rahy, anebo vůbec do Čech, ale bez úspěchu. V Krem nici nebylo pro Bellu m ísta a proto odcházi do Sibině. Tam stává se hudebním papežem pro celé Sedm ihradsko, 138

143 tam pilně komponuje kantáty a dokončuje operu Kováč W ieland. Z vláštní pozornost tehdy věnuje R ichardu Straussovi, je hož díla dává s naprostou přesností a píše o nich pozoruhodné články. Krem nice způsobila ztroskotání ideálu československého, ale m ísto něho nastupuje ideál jiný. Richard Strauss dává na mezinárodním hudebním kongresu v Eisenachu jeho sym fonii Osud a dielo a tak dílo Bellovo se dostává na mezinárodní fórum. Po čas převratu přichází Bella do Vídně, kde se pečlivostí našeho vyslance K rofty a dirigenta Lum íra Jindry obnovuje v Bellovi ideál československý a je řízením Prozřetelnosti, že opera, začatá na Slovensku v K rem nici, konečně přichází na scénu v B ratislavě se slovenským textem básníka VI. Roye. Vyvrcholením ideálu československého v tvorbě Bellově je, když na hudebním festivalu pražském dává se jeho kantáta Svatba Jánošíkova, když Bella je též p řijat presidentem Masarykem. * Mistr Bellu poděkoval potom za udělení čestného doktorátu. V zpom íná s neom ezenou úctou presidenta Československé republiky Masaryka. Radostně přijím á toto vyznam enání, ale ne jako vyznam enání osobní, nýbrž celé slovenské hudby; všem je jím pěstitelům a přátelům slibuje, že jak mu m ilost Boží popřeje, jeho odměnou za toto vysoké vyznam enání bude další jeho práce. * * * Dne 14. listopadu r byl odevzdán diplom čestného doktora filosofie řediteli universitní knihovny Janu Emler o v i v slavnostně vyzdobené čítárně knihovny u n iversity Kom enského za velm i četné účasti bratislavského kulturního a politického světa. Při slavnostním odevzdávacím aktu promluvili prof. Kolář, prof. Pražák a prof. H anuš. PROSLOV D Ě K A N A FILOSOFICKÉ FAKULTY PROF. DRA ANTO N ÍN A KOLÁŘE. Slovutný pane řediteli, profesorský sbor filosofické fakulty university Komenského usnesl se ve své schůzi, konané dne 13. června 1928, jednom yslně na tom, abyste byl pro své zásluhy, které jste si získal od převratu vzorným budováním u niversitní knihovny, nepostradatelné pom ocnice u n iversity při vědecké práci jejích profesorů i studentů a opatrovnice vzácné literatury slovenské, jm e nován čestným doktorem filo so fie naší m ladé u niversity. P oněvadž m inisterstvo školství a národní osvěty potvrdilo výnosem ze dne 22. říjn a t. r. toto usnesení, pokládám si za čest, že Vám 139

144 mohu dnes jm énem profesorského sboru oznám iti toto rozhodnutí fak u lty a zároveň Vám k tom uto vyznam enání co nejsrdečněji blahopřáti. Je to nejvyšší pocta, kterou může vůbec uděliti universita, ale zároveň projev díků a uznání za vykonanou práci pro kulturní povznesení národa. Pohnutka, která vedla profesorský sbor naší fak u lty k tomuto kroku, bylo přesvědčení, že nejdůstojněji oslaví desáté výročí znovudobytí naší národní sam ostatnosti a trvání našeho státu tím způsobem, když zařadí mezi první čestné doktory naší university muže, který v této poválečné zm aterialisované době, honící se za statky pozemskými a politickou mocí, věnoval všechny své vynikající organisátorské schopnosti a všechen svůj čas nevděčné a málo viditelných úspěchů přinášející práci, klásti pevné základy a opatřovati potřebné podmínky pro vědeckou práci jiných. K této činnosti jest potřebí veliké lásky a velikého sebezapření. Mladá naše universita, budující v této zemi chrám kultury již skoro celé desetiletí za stejně nepříznivých podmínek, v tém ž málo pro to vhodném prostředí, v kterém jste pracoval s ní od počátku ruku v ruce v nejkrásnější shodě Vy, pane řediteli, dovede oceniti tyto Vaše vlastnosti i práci, kterou jste za těžkých zdejších poměru vykonal. ŘEČ REKTORA PRAŽÁK A. Pane řediteli Jene Em lere, Jeho Spektabilita pan děkan Kolář Vám právě oznámil, proč se rozhodla filosofická fakulta naší university uděliti Vám čestný doktorát filosofie. Jako rektor university Komenského beru rád toto vyznam enání na vědomí, protože jsem přesvědčen, že se ho dostalo muži opravdu a zvlášť hodnému takovéto vysoké pocty. Již v Praze vynikl jste jako mimořádně významný a evropsky školený pracovník a odborník v knihovní védě, d isciplině to u nás do značné m íry nové a Vámi skvěle ovládane, jak je st patrno z V ašich skvělých teoretických statí, z V ašich vzácných a pozoruhodných jednání a diskusí na mezinárodních kongresích a konečně z V ašeho účinného a úspěšného lektorátu knihovnictví na naší universitě, prvního svého druhu v našem státě. Jste u nás vlastně moderní zakladatel této pomocné nauky, tak potřebné a užitečné pro všechnu naši pracovní methodu a řád. Vaše vynikající zásluhy o tento obor by byly již stačily, aby se u V ás uvažovalo o vyznam enání, jehož se Vám právě dostává. Jest však ještě něco vyššího, co upoutalo naši pozornost na Vaši vzácnou osobnost. Jest to nejdůležitější pomocný ústav bratislavské university, je to naše universitní knihovna, již jste nám vybudoval v nejtěžší dobé a s n ejvětším nadšením a sebezapřením od základu na vědeckém a odborném principu a již js te povznesl v krátkém čase na skvělý vědecký ústav, bez něhož 140

145 naše vedecká práce by byla těžko m yslitelná. Dovedl jste odborným a soustavným sledem cizích katalogu, knihoven a aukcí a četným i zájezdy do ciziny v krátké době nashromážditi na odborných knih pro všecky naše discipliny a mezi nimi dovedl jste uplatniti vzácný zřetel k Slovanům a k Slovákům. Přišel jste sem takřka v posledním okamžiku, kdy slovenské knižní pam átky hynuly, kdy slovenská kniha byla po desítiletí hubena a ničena a kdy bylo potřebí nadm ěrné a obětavé energie, aby bylo možno ze zbylých trosek zbudovati obraz někdejší slovesné kultury. Vy jste ji měl a uplatnil. Jestliže při Vašem příchodu m ěla b ratislavská u niversitní knihovna jen 50 slovenských knih, dnes Vaše skvělé slovenské oddělení má na slovenských knih, takže se stává jedinečným pram enem slovenského studia. N anesl jste v ně vše, co se týká slovenských problémů. B ratislavu jeste tím učinil střediskem badání o Slovensku a o Slovácích. V aše soustavná evidence slovenik v jedn otlivých veřejných i v soukromých knihovnách na Slovensku a Vámi dosažená m ožnost vypůjčovati si tato slovenika do Bratislovy, um ožnily domácímu i cizím u badateli bez obtížného cestování studovati slovenskou kulturu soustavně a v úhrnu na jed nom m ístě. Tím jste přispěl vědeckému prozkumu Slovenska nedocenitelně hodnotně. I tato na výsost význam ná fak ta n utkala nás k vyznam enání právě Vám podávanému, protože jsm e přesvědčeni, že právě pro ně historie Vás postaví na rovnocenné m ísto s R afelem U ngarem, jem už se svým úsilím konaným obětavě na Slovensku až do zámezí svých sil tak intensivně podobáte. Proslul jste ovšem ještě i jinak jako šiřitel kultury a jako zmocňovatel a usm ěrňovatel jejího proudu. Pronikl jste jako redaktor Krás našeho domova, sbírky Duch a svět a české h lavy. Pečoval jste o starou Prahu a pečujete o starou B ratislavu. Spoluzaložil jste Osvětový svaz. Řešil jste otázku zřizování lidovýchovných knihoven a lidovýchovných domů. Pracoval jste v zahraničním svazu pro správnou inform aci ciziny o nás. Jste vzácná osobnost, činná při všem, co značí vzdělanostní či národní zisk a vzestup. Pro to vše bylo jen radostí naší university, že mohla na Vás vděčně upozorniti a i vnějšně projeviti Vám svou uznalost svou nej vyšší poctou. Blahopřeji Vám za sebe a za akademický senát k hodnosti našeho čestného doktora filo so fie a prosím pana profesora J. Hanuše, aby Vám vlídně odevzdal čestný doktorský diplom. ifc * Prof. Hanuš v delší řeči ocenil Emlerúv význam a odevzdal mu diplom. Řed. Dr. h. c. Jan Emler poděkoval přehledem svých snah a výkladem svého vztahu k Slovensku i svého pracovního dalšího program u. 141

146 Slovenský deník ze dne 16. XI zachytil další projevy při Em lerově slavnosti takto: Riaditeľ J. Emler poďakoval za udelenie tak vysokej pocty a za všetky prejavy uznania a hovoril medzi iným, že takéhoto vyznačenia vlastne ani nezaslúži, lebo práca mu bola vždy radostnou povinnosťou úradnou, národnou, ľudskou. Toto vysoké vyznamenanie pokládá skôr za uznanie práce ústavu, svereného jeho vedeniu a treba si dobre zapamätať, ako prvé svojho druhu, ako posilu pre ďalšiu najusilovnejšiu prácu. Podmienkou činnosti vedeckej knižnice pri univerzite je práca kooperatívna. Knižnica m usí byť predovšetkým pomocníkom všetkých vedeckých pracovníkov na univerzite. Rozsiahlosť knižného m ateriálu v dnešnom čase už takmer znemožňuje, aby knihovník bol polyhistorom odborníkom okresu v istom obore vedy, a stáva sa preto čím viac úradníkom knižnice, ktorý musí zavčasu pripraviť materiál, aby bol pri ruke, keď to vyžaduje vedecká práca. A v tom je česť nášho povolania, že môžeme byť spolupracovníkmi toho, čo každý národ má najvyššieho, t. j. jeho vysokých škôl. Za to, že bola činnost moja vo forme tak neobyčajne slávnostnej, vámi, vzácni pánovia, uznaná, za to prejavujem vám svoju vďaku. Je prirodzené, že činnosť človeka stáva sa do istej m iery produktom rodu, jeho tradičnej m inulosti. Pri tejto príležitosti nemôžem nespomenúť, že naozaj meno a rod niekedy sa stávajú pracovným záväzkom a tiež zaviazujú voči rodičom, ktorým v tejto chvíli patrí spomienka, spom ienka vrelá a pietná. Kooperácia, ako sa dnes na univerzite vyvíjá, prikazuje knihovníkovi, aby znal literatúru a zaväzuje ho k istému aspoň prehľadovému univerzalismu, ktorý je predpokladom dnešnej doby a ktorý po stránke absolutnosti vedy tak dobre zdôrazňoval prezident Masaryk. V tejto chvíli nesmieme zabudnut pokloniť sa jeho skvelém u záujm u, ktorý vždy prejavoval o vedecké vzdelanie, sebavzdelanie a osvetu, ako vedúci maják každej zdarnej národnej činnosti. Slovutní pánovia, spôsobili ste mi naj krásnej ši deň mojho života. Ďakujem Vám za to znova naj srdečnej šie, lebo idúc za svojou povinnosťou, nenazdal som sa tohoto dňa, jasného a žiarivého, keď moja prostá činnosť dochádza takého zhodnotenia a zasadená je do rám ca tak slávnostného a skvelého. PROJEV PROF. DRA VÁCLAVA CI1ALOUPECKÉIIO, předsedy universitní komise bibliotheční: Drahý p říteli! Používám své akademické funkce jako předseda knižní komise, abych prvý stiskl Tvoji ruku a při této příležitosti přinesl Ti trochu tepla a pozdrav našeho společného rodného kraje. Dovol mi, abych vzpomenul toho, co jsm e spolu zažili. Bude tomu již 142

147 brzy 10 roku, co jsem vstupoval do těchto síní a hned též tomu bude 10 roku co jsem Tě sem uváděl jako vládního komisaře. Za těchto 10 roků vykonal jsi kus poctivé práce. Knihovna tehdy čítala jen asi 20 slovenských spisů a dnes se může pyšnit, že se stala skutečné slovenskou národní knihovnou a že počet jejích svazku se víc než zdvojnásobil. V knihovně vykonaná práce je opravdu obdivuhodná. Nechci však zdurazňovati jen kvantitu, ale chci poukázati na to, jak za Tvojí správy nepoměrně vzrostla kvalita knihovny a dosáhla takové hodnoty, že plným právem se může říci, že jsi uvedl Evropu na Slovensko a Slovensko do Evropy. Jestliže po převratě bylo vydáno heslo: N ejlepší lidé na Slovensko, tak opravdu pražská vláda, když Tebe vyslala na Slovensko, vykonala svoji povinnost, když v Tobě sem vyslala jednoho z našich opravdu nejlepších a nejkvalifikovanějších lidí. Tato věc budí i trochu obav v nás, že nám snad nebudeš navždy zachován. Kromě těchto věcí chci ještě zdůrazniti, že jestliže se nám, vědeckým pracovníkům, kteří jsm e používali knihovny, která pod Tvojí správou tak rostla a kterých jsi ty byl všech spolupracovníkem, podařilo snad vykonati něco užitečného pro lidstvo, osvětu a tuto zem, tak, prosím, část těchto zásluh patří Tobě. Přeji Ti, abys dlouho užíval výsledku své práce a aby z pokladu, který jsi pod svojí odbornou rukou shromáždil, aby z každé té knihy vzňaly se jiskry v slovenských srdcích a duších, aby nám pomohly zahladiti neblahou někdy starou minulost, abychom spolu s Tebou mohli dále sloužiti pravdě, kráse a svědomí. * * * Po rečiach Dra Schútznera za úradnicky sbor knižnice a prof. Cholleta za Alliance Frangaise, pozdravil nového čestného doktora predseda O svetového sväzu na Slovensku, zem ský inspektor Jelínek, ktorý uznalými slovami spomenul vynikajúcej účasti Dra Emlera pri zakladaní Osvetového sväzu v Prahe, ktorého bol tiež prvým jednateľom Ph. C. Rafel prehovoril za universitných poslucháčov. * * * Riaditeľ E mier poďakoval za všetky tieto prejavy a zdôraznil, že jeho práca m ohla mať úspech len v takom prostredí úžasnej, osnovne j činorodej práce, aké našiel na univerzite Komenského. Je prirodzené, že ani činnosť univerzitnej knižnice nemohla příliš zostať za tým to tempom. Táto práca musela byť opretá m enovite o domáce veci. Prvé úsilie smerovalo samozrejme k tomu, aby som podľa výnosu pre mňa vtedy ako vládneho kom isára vydaného zadovážil knižnici prostriedky, vyhovujúce potrebám československého vysokého učenia. Najprv bolo treba zaobstarať všetko potrebné k štúdiu československej literatúry 143

148 a historie. V tých časoch bol to jediný Dr. Chaloupecký, na ktorého som sa mohl obrátit so žiadosťou o radu, vtedy mi bol ochráncom a ukázateľom cesty mojej práce za čo mu vzdávam svoju vďaku. Jestliže je nejaká práca kooperatívnou, je to práca v knižniciach. Naša práca však ešte nie je dokončená a nová, veľká práca nás čaká. Plného uspokojenia by som však dosiahol len vtedy, ak by mi bolo možné postaviť sa nad základný kameň pre sam ostatnú budovu pre vedeckú knižnicu univerzitnú. Pánu vr. radcovi Jelínkovi odpovedám, že veľké potešenie by mi spôsobilo tiež vybudovanie ľudovýchovného domu v Bratislave, ktorý by sa stal strediskom všetkej osvetovej práce na Slovensku. N a adresu štu d en tstva uviedol riad. Emler, že prvou vlastnosťou stu d en tstva m usí býť idealizmus, kotrého sa všetci musíme držať. Jedine idealizmus to bol, ktorý zachránil národ český a jedine idealizm us to je, ktorý môže uchrániť národ československý. To duševné utrpenie, ktoré nás bude vždy naplňovať láskou k Slovensku, rovnako ako u nás, ačkoľvek pomery boly iné, je záväzné. Prosím vás tedy, aby ste hlásali vždy medzi studentstvom, že je treba jedného nášmu studentstvu: že je mu treba idealizmu vrelého, idealizmu horúceho a nekonečného, ktorý jedine prenášá cez sm útky dňa, cez starosti života a tvori skutočne plodnú nádej na duševne dlhý život. V neděli dne 18. listopadu r odevzdali rektor Pruiá k, děkan Kolár a prof. Orel diplom čestného doktora filosofie university Komenského hudebnímu skladateli prof. \'itězslnni X tirákovi v Praze. Prom luvili při tomto slavnostním aktu prof. Pražák, Kolář, Orel a čestný doktor V. Novák. PROSLOV REKTORA PRAŽÁKA: M istře V ítězslave Nováku, usnesení profesorského sboru filosofické fakulty university Komenského v B ratislavě, jež Vám právě Jeho Spektabilita pan děkan Kolář tlumočil, vzal jsem jako rektor university s radostí na vědomí. Jste jistě obzvlášť hoden, abyste byl vyznamenán čestným doktorátem naší u niversity, určené osvobozeném u Slovensku, protože toto Slovensko bylo od mladosti Vaším heslem a zdrojem Vašich námětů. I Vy jste šel na ně stopou Mánesovou, Heydukovou a Boženy Něm cové. Vzpomínám, že již r. 1899, tedy před třiceti lety, v svém smyčcovém kvartetu G-dur v třetí větě jste oslavil uherské Slovensko. R vydal jste Slovenské spevy, založené na slovenské lidové písni. Melodisoval jste Heydukovy Ciganské melodie. V aše Sonata eroica měla r hrdinou Slováka, 144

149 jenž se stal vlastně Vaší maskou. V cyklu klavírních skladeb Můj m áj m anifestoval jste svou lásku k Slovensku. V sym fonické básni V Tatrách vášnivě jste oslavil naše národní hory a prokázal jste, že český umělec jest v slovenské přírodě a v slovenském životě tak doma, že může z nich vyčarovati své nej k rásnější a nej osobitější dílo. M ahenovým Janošíkem podnícen, vypravil jste se i V y za tím to nám ětem. Pěvecké sdružení Pražských učitelů mohlo dík tomu zazpívati již dne 18. II. r Vašich D vanáct bílých sokolů, apotheosu slovenských bojovníků za slovenskou sociální svobodu, jež mně připomněla slavnou Šafaříkovu báseň z r a na niž jsem m yslíval při zprávách o slovenských bojích v našich legiích. 1 moravskému Slovensku věnoval jste pozornost, jak prokazují Slovácké su ity nebo klavírní kvin tet A-mol. Již tento letm ý pohled na V aši nám ětovou oblast ze Slovenska ukazuje, že jste se Slovenskem odedávna důvěrné spojen a že v dobách jeho poroby a v jeho hudebně tvůrčí nouzi jste je vlastně hudebně představoval Vy. Je nám proto radostí a ctí, že se Vám můžeme za Vaši lásku k slovenské zemi a k slovenském u lidu odvědčiti čestným doktorským diplomem, jejž Vám odevzdá laskavě pan kolega prof. Orel. Dovolte, abych Vám k tomuto vyznamenání za universitu a za je jí akadem ický senát srdečně blahopřál. PROJEV PROFESORA H UDEBNÍ VÉDY DRA DO BRO SLAVA ORLA. Slovutný M istře, zasvětil Jste velikou část života i činnosti před převratem ujařm eném u lidu slovenském u, který si zpival o své lásce, tram potách i bojích. Postřehl Jste v melodickém útvaru jeho písně a v úsečném, balladickém textu hluboký obsah i podstatu. Na perutech Vašeho umění šla do světa slovenská píseň, posvěceny Vám i slovenské T atry, přenesen děj opery Dědův odkaz do slovenského prostředí. Zřejmě Jste ukázal, kde bylo a je těžiště V a šeho životního díla. A nejen v době své moravsko-slovenské tvorby, nýbrž i v údobí im presionism u vracel Jste se stále k m otivům slovenským. I dnes na ně navazujete. Byl Jste šťastným prorokem svobody Slovenska. Před 20 skoro lety Jste již hlásal svým sborem: Jasný den zahořel ve stolicích slovenských, lid volně smí zpívat a slovensky m luvit... P ostavil Jste m osty umění a srdečných styků mezi Čechy, Moravou a Slovenskem, po nichž přešli osvoboditelé vlasti a politikové. Nejm éně však Vás mohlo a smělo pozná ti před převratem Slovensko samo. Začali jsm e spláceti Vašem u dílu dluh po pře

150 vratu v reprodukci vzácných hostí a vlastní silou. Uznáváme, že ne zcela. Slibujem e více a dále je sblížiti se Slovenskem. Též universita Komenského v Bratislavě vděčí Vám, Mistře, za celoživotní dílo a Váš bývalý žák je šťasten, že jako promotor Vám odevzdává diplom čestného doktora filosofie. Prosím, abyste jej laskavě přijal. V neděli dne 18. listopadu r odevzdali rektor Pražák, děkan Kolář a prof. Ryšánek čestný doktorský diplom m inisterskému radovi prof. Jindřichu Vodákovi v Praze. Při tomto slavnostním aktu prom luvili děkan Kolář, rektor Pražák, prof. Ryšánek a min. rada Vodák. PROSLOV REKTORA PRAŽÁKA: Pane m in istersk ý rado profesore Jindřichu Vodáku, jak jste právě vyslechl od Jeho Spektability pana děkana Koláře, vyznam enala Vás filosofická fakulta naší university čestným doktorátem. Vzal jsem tento fa k t jako rektor university Komenského velmi rád na vědomí, protože jestliže kde, tedy rozhodně Vy splnil jste svou vzácnou dosavadní činností všecky předpoklady podm iňující tak význam nou poctu. Od několika desítiletí sledujete svou důmyslnou a osobitou kritickou prací naši literaturu a spoluurčujete její vývoj a rust. Vaše kritické stati v čase, v Literárních listech, v Rozhledech, v N aší době, v Lidových novinách, v Realistickém obzoru a v českém slově po d esítiletí již budí širokou i zasvěcenou čtenářskou pozornost a učí současné generace slovesné vnímavosti. Hluboce vzdělán na cizích teoreticích i prakticích, opřen o novodobé m ethody, znatel světových literatur podal jste domácí literatuře a jejím představitelům tak ostré zrcadlo. /.< se v něm dostatečné mohli vždy poučiti o svých přednostech i vadách, o nutných svých úkolech a cílech. Svou kritikou vnášel jste uvědoměle do našich literárních poměrů methodu a kázeň. V sm ě sici literárních hesel a proudů usiloval jste o jednotný a logický vývoj a svým realismem důsledně žádaným a praktikovaným snažil jste se uvésti do našeho chaosu jednotící hvězdu. Svou kritikou přispěl jste nezm ěrně i naší literární historii. Svým i novým i m ethodam i pronikal jste nově a osobitě do literárních souvislostí, do problémů básnického obrazu a výrazu, do otázek form y a literární psychologie, do záhad generačních odlišností a poměru tradice a průboje, což pozoruhodně obohatilo i naše literárně dějepisné a literárně vědní poznání. Vzpomínám tu jen namátkou Vašich statí o Máchovi a Němcové, o Březinovi, Macharovi a Sovovi, v nichž podal jste klíč k zcela novému chápání a hodnocení literární osobnosti. Kdyby bylo možno v této chvíli 146

151 nashrom ážditi Vaše kritické stati v literárně historicky utříděný soubor, česká vědecká veřejn ost by užasla, kolik nového a hodnotného jste dovedl o našem slovesném vývoji pověděti. Jestliže si kdysi kritik Neruda naříkal, že po jeho časopisecky roztracených kritických statěch zbyla jen růžová a těžko zachytitelná mlha, m ůžete tuto stížn ost opakovati zvláště Vy, auktor stěžejních kritických projevů, jež jednou v souboru překvapí a umožní teprve V ás cele dohodnotiti. Stejnou zásluhu m áte i o naše drama, o naše divadlo a o divadelnictví vůbec. Vzpom ínám na V aši estetiku dram atu, podanou před lety v R ealistickém obzoru, jež vrhla na problém dramatu nové světlo. M yslím na V aše podrobné a duchaplné rozbory našich i cizích dram at, předváděných v posledních d esítiletích na našich scénách. M yslím i na Váš smysl pro herecké, režijní i výpravné umění. Tu razil jste všude naší dram aturgii nové dráhy, tak daleko viditelné, že i pražská universita chtěla v jedné době ve Vás vidéti nejkom petentnějšího zástupce naší divadelnické discipliny. Všecka tato Vaše veliká práce stačila by sama o sobě na poctu čestným doktorátem. Slovensko je st Vám však zavázáno ještě pro jin é Vaše zásluhy. Od počátku staral jste se o Slovenské Národní divadlo a o jeho divadelní ochotnické podniky. Před válkou a hlavně po válce pojal jste v soubor své kritické péče i literaturu pěstěnou na Slovensku. Pečoval jste i o slovenský literární dorost svými radami, pokyny i svou úřední podporou. Pro to vše rozhodla se filosofická fakulta naší university pro poctu, již Vám dnes přinášíme. Nebyl to ovšem jen tento ryze slovenský zřetel k Vaší práci, zaslouživší se i o Slovensko. Byl to zřetel k Vašemu pracovnímu úhrnu i k jeho ryze české základně, aby tak viditelně byla dokumentována naše kulturní jednotnost i bratislavské universitní živé povědomí, že i ze Slovenska jest možno uznávati práci specificky českou, v podstatě se slovenskou odevždy souvislou a jednotnou, povědomí, jež má naše brzké sjednocení svým radostným cílem. Vy, pane m inisterský rado, jste v této naší uvědomělé sjednocovaní práci předbojovníkem a neohroženým spolupracovníkem. I tu bylo tedy o důvod více, aby V ás bratislavská universita vyznam enala. Dovolte, prosím, v tento pam átný okamžik, abych Vám blahopřejně stiskl ruku za sebe i za náš akademický senát a abych V ás u jistil naší upřím nou sym patií. 147

152 ŘÁD BÍLÉHO LVA UNIV. LEKTOROVI P. LÉONIJ CHOLLETOVI. Pan president Československé republiky vyznamenal lektora filosofické fakulty university Komenského pana Léona Cholleta řádem Bílého Lva V. třídy. Rektor Pražák sezval do zasedací síně akademického senátu bratislavské zástupce francouzského státu a přátele francouzské kultury, Cholletovy žáky a stoupence a odevzdal vyznamenaném u lektorovi řád s těm ito slo v y : Pane lektore naší university Choilete, vážený a milý pane kolego, bude tomu brzy třicet let, co jsem přišel do Prahy jako student a v tam ní společnosti se setkal s několika Francouzi, kteří přišli do Čech v stopách Denisových a Légerových, trochu ze zvědavosti a trochu ze sym patie, aby osobně poznali zemi, jež Francii ú sty politiků i ústy měšťanů a dělníků vyslovila sym patii v osudném roce a jež vždy s dojem nou tvrd ošíjností lnula k francouzskému národu, v jehož revolučních heslech spatřovala i pro sebe znam ení možného obratu v další své budoucnosti. Tito francouzští příchozí do naší vlasti přišli k nám dočasně, aby šířili francouzský jazyk a francouzskou kulturu mezi námi, ale z pobytového provisoria tvořila se zvolna snaha pobývati mezi námi trvale. Takto našel jsem před dvaceti lety i Vaši milostivou paní a konečně i Vás, kteří jste přišli, abyste již neodešli. Z šiřitele francouzské kultury stal jste se naším přítelem a osvědčil jste toto přátelství zejména v zlých dobách velké války, kdy jste věrně stál za našimi revolučními ideály a s námi jste věřil v naši svobodnou vlast, jako my jsm e s Vámi věřili ve velkost a vítěznost Vaší slavné a milované Francie. Vy, kdysi propagatorský exulant ze své vlasti, spatřoval jste v naší zemi svou druhou vlast, jejíž osud střežil jste v své mysli stejné bděle, jako osud své první a faktické vlasti. Dojemně jste to prokázal i po velké válce, kdy jste své síly znovu nabídl k službě a kdy jste je nesl spolu s nesčetným i Čechy na kulturní pomoc zemi kulturně vyhladověné a nej potřebnější, našemu Slovensku. Po deset let žijete na Dunaji v Bratislavě, abyste zde svým obratným důmyslem ukazoval Slovensku cestu ke kulturní Francii a abyste je učil jazyku i literatuře Arnošta Denise, jenž Slovensko vždy pojímal v osvobozenský soubor svých evropských cílů, jenž disertací H eleny Turcerové o Štúrovi upozornil na Slováky Sorbonnu a francouzský vědecký svět a jenž konečně svým dílem Les Slovaques ukázal válčícím státům na nedořešený národní problém, jenž musí v zájmu lidskosti i evropského klidu býti dořešen osvobozením Slováku a jejich vtělením v československý stát. 148

153 Za kathedrou i na tribuně v A lliance neúnavně a nadšené posilujete náš sm ysl pro francouzského ducha a živíte lásku a zájem k svém u státu a národu. Jako po živém a vysoko zvednutém mostě proudí přes V ás k nám nové francouzské ideje a snahy a docházejí i dobové význačné osobnosti, aby V aším prostřednictvím navazovali s nám i styk a kulturní přátelstva. Jest však ještě jeden důvod, pro nějž jste se stal Slovákům drahým. Je to vaše aklim atisační a assim ilační vloha, s níž jste se vžil ve zdejší osobité zvláštnosti a jejich kultem vlichotil jste se v zdejší m ysli a srdce. Pan president republiky ohodnotil svým vyznamenáním Vaši práci a dal jím jen výraz tomu, co jsm e vůči Vám vždy pociťovali. Jsem šťasten, že Vám mohu připnouti řád Bílého Lva V. tř. a že Vám mohu jm énem university i jm énem zdejší čsl. kulturní veřejnosti uznale poděkovati za Vaši skvělou a daleko viditelnou zdejší čin nost. Po rektorově proslovu oslovili lektora Cholleta ještě pp. vl. rada Janšák, řed. Dr. Emler, zástupce studenstva PhC. Rafael a m. j. Lektor Chollet poděkoval za prokázanou poctu a v své řeči dotkl se některých vzpomínek a prožitků v Čechách a na Slovensku. 149

154 VIII. OSLAVY 28. ŔÍJNA t928. DESÁTÉ VÝROČÍ VZNIKU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY bylo v bratislavském universitním a vědeckém životě slaveno slavnostními schůzemi.,,, D.ne P- řlj1via ľ b-vl slavnostní shromáždění Učené Společnosti Šafaříkovy, jež zahájil rektor Pražák rozborem slavného data dne 28. řijna r. 1918, poukazem na jeho sm ysl pro Slovensko a na jeho požehnaný důsledek, t. j. um ožnění, abv v Bratislavě pro Slováky byla otevřena čsl. universita. Rektor Pražák dotkl se rozvoje university Komenského a všeho vědeckého ruchu na Slovensku, jenž jí byl podnícen a podporován. Skončil perspektivou dalších úkolů, v jejichž uskutečnění viděl vlastní smvsl oslav. Slavnostní řeč o významu 28. října pronesl prof. Dr. Augustin Ráth. Tuto řeč otiskl Ilias, Slovenský deník a, rudy. Vyzněla hymnicky pro čsl. jednotnost, na níž závisí zdar Slovenska, jeho vědy i jeho vzdělávacích ústavů. Učená společnost Šafaříkova pojala ji jako první číslo svých vvdávanych Přednášek. Rektor Pražák účastnil se se zástupci fakult i oslav <lne SO. Hjna r , jež vyzněly v úctu a uznání k m artinskí deklaraci a k jejím u důrazu na čsl. jednotu. Rektoi Pražák byl konečně pozván k slavnostní řeči o 28. rijnu do Vídně od sdružených českých spolků, kde po proslovu vyslance a zplnomocněného m inistra Yo c éčky prom luvil o dějinné přípravě k našemu osvobození, jak se jeví zejm éna ve vývoji slovesné kultury, v rázu jejích tradic i v souvislostech snah kulturních a národně politických a sociálních. Slavnosti dne 28. října vzpom něly i b ratislavské významné korporace i studentstvo a jeho jednotlivé spolky Rektor se jich většinou účastnil se zástupci fak u lt a na některých i promluvil o význam u slavného toho dne pro veřejný i stu dentský a akademický spolkový život. Některých slavností se účastnil za universitu v rektorově zastoupení i J. M pan prorektor prof. Brdlík. 150

155 SLAVNOST ÚSTŘEDNÍHO SDRUŽENÍ SLOVENSKÉHO PRŮM YSLU V BRATISLAVĚ. Dne 25. října r dopoledne konalo Ústřední sdružení slovenského průmyslu v B ratislavě v zasedací síni Obch. a prům yslové kom ory slavnostní valné shrom áždění na oslavu 10. v ý ročí vzniku československé republiky. Za universitu Komenského pozdravil shrom áždění rektor Pražák: Vážení pánové, dovolte, prosím, abych Vás směl pozdraviti jako rektor zdejší university a vysloviti radost z toho, že slovenský průmysl právě v 10. výročí trvání našeho státu bez rozdílu národnosti s vděčností se sklání před tím to slavným datem a že radostné prohlašuje, že jest na postupu a mimo krisi. N aše universita m ěla hlavně v své právnické fak u ltě vždy zájem o rozvoj slovenského průmyslu a vždy hledala s ním styk. O některé stolice, na př. o národohospodářství, usilovala i se zřetelem k němu. Vědoma významu technické kultury, snažila se naše universita i o přípravné akce k založení vysokého učení technického na Slovensku. S radostí mohu konstatovati, že i slovenský průmysl vždy se zajím al o naši universitu. Vítám tento vespolný zájem proto, že v něm vidím m ožnost součinnosti naší hm otné a duchové kultury. Tato součinnost je st svrchovaně potřebná zejm éna v zemi, jež potřebuje rekreace a restaurace a jejíž nová budoucnost se teprve osnuje a tvoří. Ve znamení této možné a nutné součinnosti a spolupráce dovoluji si toto vzácné shrom áždění pozdraviti s nadějí, že v něm smysl pro naši universitu a pro rozvoj naší duchovní kultury bude síliti a že si navzájem budeme oporou. SLAVNO ST OBCHODNÍ A PRŮM YSLOVÉ KOMORY V BRATISLAVĚ. Obchodní a průmyslová komora v Bratislavě uctila desítiletí čsl. republiky slavnostní schůzí ve své zasedací síni dopoledne dne 26. říjn a r Předsedal senátor N árod, shrom áždění Kornel Stodola. U niversitu s děkanem právnické fakulty J. S. prof. Laštovkou zastupoval a jejím jm énem promluvil rektor Pražák: Vážené shrom áždění, přináším Vám pozdrav naší u n iversity a našeho akadem ického senátu. V aši dnešní slavnost pokládám z několika důvodů za významnou. 151

156 28. říjen oslavujete nejen bilancí své záslužné práce a přehlídkou svých nesnází a svých znamenitých a daleko viditelných úspěchů, nýbrž i ideálním aktem, založením stipendia pro právníky naší university. Hodnotím tento fak t vysoko, protože Vy, představitelé slovenského obchodu a průmyslu, dáváte tím na jevo své přesvědčení, že zdar našeho národohospodářství závisí i na teoretickém školení, že jeho budoucnost je st závislá na ja kosti našeho kulturního dorostu, a že tedy nelze lépe uctiti trvání státu než zájm em o školení těch, již státu a národu dorůstají a m ají je dovésti dál, než jsm e dovedli my. Dovolte, abych se Vám za toto rozumné a zdravé stanovisko poklonil a abych mu přál co nejvíce stoupenců v této zemi, kde bylo dosud tak málo smyslu pro svépomoc a pro součinnost a kde se takměř zapomnělo, že existuje mládež potřebná hm otné podpory, aby jí jednou ožil a zesílil národ. V této zemi se totiž nebezpečně zvyklo požadovati všecko po státu. Vy, pánové, začínáte výjim ku a začínáte dávati svém u dorostu sami. Těším se, že to je st znamení a výzva k dalším podobným činům, v cizím světě běžným. Mluvíme-li o své světovosti často víc, než k tomu máme právo, buďme i tu světoví, t. j. co n ejvíce soběstační, zejm éna pokud jde o pomoc a podporu našich m ladých lid í! Vaše slavnostní shrom áždění však vítám i proto, že z bilance Vaší práce vidím, kterak Slovensko národohospodářsky osam ostatňujete, kterak je obchodně a průmyslově poslovenšťujete a kterak posouváte naši národohospodářskou emancipaci a expansi důmyslně a energicky kupředu i tam, kde nás cizí živel nebezpečně ohrožoval. Této Vaší akci přeji co největší expanse a co největších úspěchů, protože na ní těsně závisí naše politická a kulturní svoboda a rust naší budoucnosti. Za touto akci měli by se spojití všichni naši lidé bez rozdílů politické příslušnosti, protože jejim rozmachem národně ozdravím e a stanem e se konečně soběstačným i a nezávislým i. M luvím-li o soběstačnosti, dovolte mně, prosím, abych přešel k problému naší university. N ení ještě soběstačnou. Schází jí přírodovědecká fakulta. Nem á dostatečně vybavenu fakultu právnickou a filosofickou. Hodilo by se jí ev. přičleniti fakultu technickou. Potřebovala by řady stolic, jež by mohly posloužiti především Vašim zájmům. K onstatuji-li to dnes před Vámi, značí to prosbu k Vám, abyste se zaujali i o problémy našeho vysokého školství. Abyste v nich viděli nepřímo i svůj zájem. Je to prosba, abyste v boji o hmotné statky nikdy nezapomínali statků duchovních, jež jsou přece vždy základem všeho bytí. V áš pan president jako prvořadý odborník obchodní a prům yslový jest i slovenský spisovatel. Těším se při dualismu jeho zájm ů, při jeho sm yslu pro hmotnou i duchovou kulturu, že bratislavská Obchodní a prům yslová kom ora bude m íti i pro duchovní rozvoj Slovenska živé porozumění a že bude s námi 152

157 v účinné součinnosti. Těším se slovem, že z dnešní slavnostní schůze vyplyne naše obapolná a zm ocněná energie pro v šestranné povznesení této krásné země a jejího nadaného lidu. Tato energie, m yslím, byla by nejcennějším důsledkem letošního jubilování a byla by jistě i trium fem naší generace. Dovolte mně, prosím, abych ji jm énem naší university co nejusilovněji podnítil a vyvolal. SLAVNOST SVÄZU SLOVENSKÉHO STUDENTSTVA. Dne 26. října r večer konal Sväz slovenského studentstva slavnostní shromáždění na poctu desátého výročí našeho státního osamostatnění v auditoriu maximu právnické fakulty university Komenského za účasti děkanů všech tří fakult, univ. profesorů, obecenstva a studentstva. Rektor Pražák uvítal shromážděné : Dám y a pánové, akadem ici, akadem ičky, m ilí přátelé, vrátili jste se právě s pohřbu M artina Kukučina a prošli jste m ěstem v zástupu půl druhého tisíce akademických hlav, událost v tom to m ěstě nebývalá, aby v něm českoslovenští akadem ici m an ifestovali tak početně a okázale svou účast na národním smutku za velkého spisovatele a aby od pohrobní pocty s takovým nadšením a uvědoměním spěchali na své vysoké učení poklonit se státním u svátku, jenž dnes jest o to svátečnější, že o něm slavím e desáté výročí své svobody. Nemohli jste, drazí přátelé, lépe projevit úctu k tomuto slavném u dni, než že jste se sem dostavili v sem knutých nekonečných řadách, zdravice cestou naše historické pam átky a m a n ifestu jíce za svou slovenskost a československost. V ít inn Vás s radostí na akademické půdě. Dovolte, abych zahájil dnešní slavnost stručným výkladem, že nejste v B ratislavě doma teprve nyní, ale že jste tu byli vždy doma, protože náš československý živel prolíná dějiny m ěsta od počátku jeho existence. Toto m ěsto bylo sice čtyřjm enné, Posonium, PreBburg, Pozsony, Bratislava, ale slovanské jeho jm éno nevzniklo, jak by nepřátelé rádi světu nam luvili až převratem, nýbrž již za českého Břetislava, jenž hluboko do Uher posunul české panství a pravděpodobně městu dal jm éno. Bél hledal kořen tohoto jm éna r u Břetislava a stejně i Šafařík r. 1837, jenž našel doklad pro Bracislav, Brecisburg k r Uvádím to jen na doklad, že právě povstalý a proti nám nam ířený spor o původ jm éna B ratislavy naráží na historickou překážku a otupuje se faktem, že jeho československý původ byl zdůrazněn skoro před 153

158 dvěma sty lety, tedy v době politicky s naší strany nezaujaté, nejpřednějším historikem a ozdobou U her M atějem Bělem. N ení to však jen jm éno, jež svědčí o československosti Bratislavy. Jsou to i m ěstské a hlavně slovesné památky, jež svými glosam i, látkovou a námětovou filiací, zájm em o typické české světce i českým i listinam i od n ejrann ějších staletí m ěsta prokazují československou provenienci nebo československou souvislost. Všecky velké m yšlenky, stěžejní pro český kulturní vývoj, odrážejí se v dějinách kulturní Bratislavy, ať jde o odpor vůči latinism u či o reform aci, o humanism či o protireform aci a obrození. 1 největší kulturní čin své doby, založení university v Istropolis, t. j. v B ratislavě roku 1465, má slovanský či lépe m oravskoslovenský ráz, protože iniciátoři tehdejší universitní m yšlenky byli M oravan Jan Vítěz a Slovák Jan z čezm ic. 1 humanism, jenž proudil městem brzy po založení university, opíral se částečné o Bohuslava H asištejnského z Lobkovic a z něho vzniklá Literaria Sodalitas Danubiana měla své souvislosti s Čechami. V B ratislavě jednal na kritické křižovatce dějin před Bílou Horou jm énem českých pánu s uherskými stavy m istr pražské u n iversity Slovák Jesseniu s a o pul století později byl v B ratislavě upálen přítel Komenského Mikuláš Drabík za významné proroctví, že na habsburského faraóna za jeho zvůli na české víře přijde jednou nepřítel se čtyř světových stran a rozmetá trůn i říši rakouské šelm y. V B ratislavě za českou víru trpěli mučeníci Laz i us, Kalinka, Bahil, Krmann a všichni tam tak nepřímo hájili naší náboženskonárodní m yšlenky. Z Bratislavy vzešli i naši první obránci a obrodiči. V jich čele byl v XVIII. stol. Bél. Upozorňoval v naší nejsm utnějši dol>é na Velkou Moravu, na cyrillom ethodéjství a na husitství. Horoval s Pavlem Doležalem pro jazyk československý. Stavél se proti tříštění slovanských jazyku a oprávňoval k spisovne existenci jen ruštinu, polštinu, českoslovenštinu a slovanštinu jižní. Horoval pro Rusko a odvodil proti snižujícím etym ologiím jm éno Slovana od slávy, v čemž všem je st vlastně předchůdcem Kollárovým. Z B ratislavy ozval se proti německému záboru našeho Slezska Bencúr a za ideu dem okratism u promluvil F. A. Kollár. V B ratislavě vznikalo současně s Prahou i osvícenské hnutí a jeho hlasateli byli čeští Slované, jak Slováky nazýval tehdejší jejich přední prešporský mluvčí W indisch. V B ratislavě vznikaly i první noviny, psané zprvu latinsky, později česky, a první učené společnosti, jejich ž podnítiteli byli čeští Slované. V B ratislavě došlo r a r z podnětu Bajzova a Bernolákova i k prvním pokusům o spisovnou slovenštinu a také k odporu proti ní se strany slovenských a česky orientovaných evangelíku. Z nich Ribay usiloval od r a Tablic od r o slovensko- 154

159 českou společnost, jež měla sídlo v B ratislavě. Roku 1803 došlo v B ratislavě k Palkovičově kathedře československé řeči a literatury a brzy i k Palkovičovým českým kalendářům a novinám. V B ratislavě se vzdělával i P alacký a Kollár. Palacký a Šafařík vydali tu své slavné Počátky r. 1818, horující pro literární tvořivost a pro uvědom ělý československý nacionalism. V B ratislavě vznikla i prešporská společnost učenců československé řeči a literatury r. 1827, zprvu dík M. M. H odžovi uvědom ěle československá, později za zm ěněných politických poměrů sep aratistický slovenská se Štúrovým pokusem r o spisovnou slovenštinu, druhým to prešporským pokusem o slovenské jazykové osam ostatnění. Se štúrem pracovali tu nejslavnější Slováci Sládkovič, M. M. Hodža, J. M. Hurban, J. Král, J. B otto a j. Bratislava jest m ísto nejdůležitějších československých a slovenských tisků a první město, kde Slováci sami o sobě a první horovali pro československý národ a pro Československo. Je to i m ísto nadšeného slovakismu, podporovaného štúrovským i prešporským i publikacem i i novinam i a konečně z Prešporka řízeným slovenským povstáním proti M aďarům r. 1848/9. Toto povstání mělo již zase ráz československý a přešlo v diplomatickou akci o oddělení Slovenska od Uher a o jeho přičlenění k rakouské sieře, nejraději k Moravě, tedy o jakési obnovení Velké Moravy. Slovenské povstání a státně osam ostatňující slovenské m yšlenky byly likvidovány z B ratislavy a z B ratislavy byla nastolována v padesátých létech do škol zase spisovná čeština. Z Bratislavy vycházely v padesátých létech i korekce slovenského pravopisu a v šedesátých až osm desátých létech elegické povzdechy nad zcizováním m ěsta a nad persekucem i slovakism u. Od konce devatenáctého století začal se slovenský živel v B ratislavě zase politicky uplatňovati a počátkem dvacátého století odehrály se v B ratislavě velké politické akce, řízené Hlinkou, Jurigou, Hodžou, štefánkem, Dérerem, Lehotským a Ivánkou, z nichž vyvrcholilo úsilí o všeobecné hlasovací právo za účasti několika tisíců slovenského lidu. Tehdy upozorňoval Milan Hodža vládu, nepřející této velkolepé akci, že bude možno zastaviti spíše vody Dunaje než toto hnutí slovenských halen a krpců, bojujících o své politické a národní právo, proroctví, jež se světovou válkou i naplnilo. Již z tohoto m atného a letm ého náznaku vidíte, drazí přátelé, že Bratislava jest opravdu Vaše m ěsto a že byla dotčena všem i našim i kulturním i proudy a všem i našim i čelným i osobnostmi, že se tu prostě odehrávala větší část našeho národního a kulturního rozvoje a že tedy i našim nejdávnějším i blízkým předkům bylo to m ěsto vlastní. V ítám Vás k V aší schůzi na počest 28. říjn a touto připomínkou proto, aby bylo Vám i cizině jasno, že plným právem oslavujem e právě zde n ejnadšeněji osvobozenský převrat a že 155

160 právem svých dějin i své kultury vidím e v tom to m ěstě své středisko. Mluvím o tom se sesíleným důrazem, protože právě před naším státním jubileem ozvaly se hlasy v sousední cizině, jakoby tam zbyl ještě nějaký nárok na B ratislavu a jakoby naše držení tohoto m ěsta mohlo někdy býti uvedeno v pochybnost. Jak toto m ěsto jest naše a jak v našich rukách okřívá, prokazuje jeho vlastní vývoj i vývoj slovenské kultury od převratu v jeho zdech, jenž i cizincům připadá nadnormálním. Město se zdvojnásobilo počtem obyvatelů i rozlohou, stalo se hlavním m ěstem osam ostatněného Slovenska, sídlem u n iversity Komenského, Učené Společnosti Šafaříkovy, Slovenského Národního divadla, Slovenské Umělecké besedy, odboru Slovenské Matice, Spolku slovenských spisovatelů, Osvětového svazu, Slovanské besedy a celé další řady vědeckých a uměleckých korporací, jeť opravdu m yslivou hlavou i teplým srdcem země a zdrojem nového a obrodného života. Z B ratislavy vycházejí do celého Slovenska nejdůležitější slovenské noviny a časopisy, v B ratislavě sídlí většin a slovenských politiků, vědců a spisovatelů, v ní soustředí se všecek slovenský politický, kulturní, hospodářský a sociální život a v ní jest konečně ohnisko osnov všeho národního ruchu na Slovensku. Již tento fa k t postačí na průkaz, že to, co se stalo s B ratislavou po převratu, stalo se právem, jako právem bylo zaujato celé Slovensko. P ředpřevratové Slovensko nemělo ryze slovenských škol vůbec, nyní má několik tisíc obecných škol, několik set občanských škol, přes pul sta středních škol, řadu odborných škol a svou universitu. Předpřevratové Slovensko mělo sotva na dvacet novin a časopisů, nyní jich má několik set. Až na m artinské Museum a na živenu nemělo vědeckých a uměleckých ústavů, nyní má vedle ožilé Slovenské Matice všechny Ix-žne vzdělávací a umělecké instituce. Slovenská véda a slovenské slovesné umění převratem okřály a zmnožily mnohost i jakost. To, co ve vědě od převratu vykonali M. Hodža, P. Bujnák, A. štefánek, J. Hronec, Št. Osuský, D. Rapant, J. Bakoš a m. j. nebo co v slovesném umění dokázali E. B. Lukáč, J. Smrek, J. Nižňanský, Rob. Poničan, Hrušovský, M. Urban, Jégé a m. j., prokazuje slovenskou vzestupnou a převratem již občerstvenou sílu, jež nyní uvolněna slibuje značný přínos našemu celonárodnímu slovesném u fondu. Myslím, že není v Evropě země, jež by za pouhých deset let prožila tak prudký rozmach sil a ožila tak všestranně jako Slovensko. Jen to, že jsm e všichni zahrnuti dvojnásobnou prací, že není časového odstupu a že není ani dosti možnosti, abychom si náležitě uvědomili, co bylo před válkou a co je dnes, zapříčiňuje, že se nedívám e na desítiletí právě minulé s oním úžasem, jak na ně hledí cizinci, kteří znali Slovensko před válkou a dnes kriticky soudí jeho přítom nost. Generace vedoucí zm ěnila naši zemi k ne 156

161 poznání. Vyrvala z cizích rukou vládu nad ní a cele ji vrátila svým. Přem ěnila i tvářnost jejího ducha. I velmi kritický a v uznání značně reservovaný zrak m usí se při pohledu na tuto radostně změněnou tvářnost zvlažit vděčností vůči všem, kdo tu spolupůsobili a kdo tak skvělý rozvoj našich fysick ých a duchovních sil přivodili. Připom ínám tyto zásluhy živých proto důrazně, že současnost si jich dostatečné neuvědomuje a protože se u nás stále neujím á ruský zvyk, jenž se líbil tolik H avlíčkovi v Moskvě, žehnati aspoň jednou za rok těm, kdo se o v la st a národ zasloužili a klnouti těm, kdo se na nich prohřešili. 28. říjen jest právě takový den, kdy by se m ěly vážit zásluhy i prohřešky a kdy by se mělo zpytovat národní svědom í. Nelze dnes o desátém výročí naší svobody vzpom ínati ovšem jen živých. Vděk obrací zrak zejména k m rtvé vlasti, k dávným generacím, které nás zachraňovaly před zcizením tvrdošíjnou a nezničitelnou láskou k naší řeči, vzdělanosti a k národním tradicím a které i v době nepřátelských katastrofálních zásahů vše nasadily, aby nám udržely na živu aspoň náš jazyk. Tyto gen e race jsou naši předosvoboditelé a sugestivní ukazovatelé cest k naší svobodě. Národ bude si vždy připom ínat, že si nezoufaly v dobách, kdy na to m ěly plné právo. S pohnutím je dnes nutno vzpomenouti i a snad především těch, kdo za hranicemi v legiích i doma pochopili příchod dějinné chvíle a porozuměli volání osudu, aby doslovně vše obětovali za svobodu vlasti a národa. Jestliže v Paa postavili podobným hrdinům pomník s K ristem, jenž sklání se nad hlavam i padlých za vlast a rozsvěcí kolem nich svatozáři, rozžíháme i my kolem hlav svých velkých m rtvých a padlých za naši svobodu svatozáři věčné paměti a nesm rtelného vděku. Povyšujem e si je za své národní svaté a přiřazujem e je k onomu legendárním u zástupu blanických rytířů, kteří v čele se sv. Václavem nedají zahynouti ani nám ni budoucím. Věčný život národa závisí ovšem na nás samých a na těch, kdo přijdou po nás. Všechny živoucí organism y musí býti živeny a opatrovány, m ají-li dále žiti. N áš osvobozený národ bude potud svoboden, pokud jeho svobodu budeme zajišťovat a bránit. Momentem osvobození nastala nová povinnost stačiti na nový a zm ěněný život národa. A tu dnes mám za to je příhodná chvíle, abychom zpytovali své svědomí, zda jsm e od převratu po dnešek na tento nový a zm ěněný národní život opravdu stačili. Prom iňte mně naprostou otevřenost, m yslím -li, že tu nelze odpověděti po všech stránkách kladně. Zdá se mně, že právě zde na Slovensku sáhlo se mnohdy svatokrádežně na náš osvobozenský základ, na naši národní jednotnost. Skoro po celých deset let narážíme na jakousi nelogičnost a tvrdošíjnou schválnost. Někteří politikové i někteří kulturní činitelé po válce důrazněji a h lasitě ji začali m luviti o dvou národech a o dvou řečech, ač před 157

162 válkou uznávali naši národní a jazykovou jednotnost a ač za války i ve chvíli osvobození se na tento jednotný základ veřejně postavili. Je obecně známo a m nohokrát doloženo, že věda naši národní, jazykovou a literární jednotu prokázala. Je fakt, že na podkladě tohoto průkazu začala naše osvobozovací akce za války doma i v cizině a že vybavení Slovenska z někdejších Uher bylo možno jen z principu československé národní jednoty a totožnosti. Je příznačné, že tento princip nejdříve byl zlehčen irredentou a že autonom istická reserva vůči němu přešla z politické taktiky k témuž zlehčení. A tu je nutno po desíti létech trvání našeho státu žádati jasno a radikální obrat. Myslím, že mladá nastupující generace právě dnes je povolána k tomu, aby tu zjednala pořádek a nestrpěla, aby z politické a mandátové taktiky byl nadál diskreditován doma i v cizině princip, jemuž děkujeme ukončení slovenského jařm a. Nechci tu v celé šíři a pojmenované řešiti tento palčivý problém, ale nepochybuji, že mladí, nepředsudní, kritičtí a v pravdě národně ukáznění duchové Slovenska přivodí tu obrat sami a že čtvrtstoletí naší svobody oslaví již apotheosou tohoto našeho základního a nedoceněného principu. Tito mladí a kriticky ukáznění duchové musí také co nejrychleji odkliditi československé nedorozumění a vypleti ze slovenské lidové m ysli plevel předsudku, jež do ní našily irredenta a hypertrofie autonomismu. Deset let bylo Slovensko nadbytečné bouřeno poplachem zbytečných starostí o slovenštinu a o au tonomii, co hospodářsky se v něm pevné a uvědoměle držel cizinec a bránil jeho hospodářském u osam ostatnění právě dovedně vy braným i hesly o slovenské ohrožené svojskosti. Na mladou gen e raci čeká proto úkol, aby Slovensko uvědomila státně a rozumné politicky a aby je osvobodila hospodářsky. Mladá generace musí odučit Slovensko politické náladovosti a provinční krátkozrakosti a musí při úctě k jeho regionalistickým zvláštnostem a odlišnostem naučiti je koncepcím státním a celonárodním..\<>vi a kritičtí duchové Slovenska musí ukončiti slovenské bolestinství a rodinkářství a vnuknouti zemi i lidu přesvědčení, že reformu je začínat u sebe sama a že sebekázní, přičinlivostí, vzdělaností a dovršenou sociální spravedlností lze jedině dojiti individuelní i kolektivní moci a blahobytnosti. N ová mládež musí prostě Slovensku vsugerovati vědomí, že jen v společné, svorné a vytrvalé součinnosti s Čechy, ve věrnosti osvobozenským myšlenkám a ve vlastn í rozum né a kritické sam očinnosti spočívá slovenská budoucnost. Vím, dámy a pánové, že Vy všichni jste vyšli z popřevratového chaosu a že se pracně prodíráte z jeho mlh k jasnu. Neproderete se k němu nikdy, jestliže neshodíte tradiční tíži a jestliže se sami svou silou nedopracujete kritického poměru k svému včerejšku a dnešku. Jste uprostřed tří vrstev národa: včerejších, dnešních a 158

163 zítřejších. Máte tvořiti národní zítřek. Tu není vyhnutí, m usíte vše učinit, abyste přestali m yslit jen včerejškem, je nutno, abyste kritick y zkoumali dnešek a tak si připravili svůj lepší zítřek. Desáté výročí naší svobody nelze oslavovat jen passéistickými úvahami, to potřebuje i mnoho úvah o budoucnu a mnoho uvědomělého m eliorism u pro další život. Prosím, usilujte o něj pro sebe i pro náš stát a pro náš celý národ, jen tak bude to m íti rozumný sm ysl, že jste sem dnes tak početně přišli a chtěli js te 28. říjen r nějak u ctit a oslavit! V A LNÉ SHROM ÁŽDĚNÍ SPOLKU ČSL. FILOSOFŮ»ĽUDEVÍT ŠTÚR«V BRATISLAVĚ. Spolek čsl. filosofii Ľudevít Štúr pořádal dne 15. listopadu r své valné shromáždění s oslavou 28. října 1928 na pamět desátého výročí našeho osvobození. Přítom ný rektor Pražák promluvil k shromáždění to to : R o z m i 1 i přátelé, za dob Štúrových bývalo krásným zvykem vítati se na počátku nového školního roku v společnosti prešporských studentu zvláštním vítacím proslovem, jenž měl v zkratce naznačiti smysl chystané práce nebo měl povzbuditi nové příchozí na bratislavská studia k uvědom ělejší a obětavější lásce k národu a k jeho osvětě. Tak Ľudevít štú r vyzýval v uvítací řeči r mladé žáky, shromážděné kolem Palkovičovy kathedry československé řeči a literatury, k tomu, aby vzhořeli láskou k vědám, protože jen ony donesou volného ducha a umožní spásu ujařm ené vlasti. Lidského práva, t. j. volnosti, se prý nedobude jinak, než úsilovnou prací pro čest a slávu svého rodu a svátým nadšením pro národ a vlast. Skladatel naší národní hymny Nad Tatrou sa blýská J. M atuška vybízel v uvítací poprázdninové řeči r m ladé stu denty, aby obnovili zhaslou slovanskou slávu pod sm utným štítem čtyřhlavého bratislavského hradu a aby způsobili slovenské jaro. Janko Král v tom též zasedání doporučoval za tím to cílem stát v jednom glídě a Francisci hlásal nutnost slovenského z m rtvých vstání, jež bude umožněno jedině tím, jestliže se mladí studenti přerodí v duchu Štúrových zásad a jeho slova promění v skutek. V Levoči uvítal Dobšinský a Francisci došlé studenty výzvou rozezvučet zvony na poplach, aby zahlaholily brzy i velikonoční slávou vzkříšení. Vítám -li vás, dámy a pánové, dnes vzpomínkou na vítací řeči prešporských a levočských studentů, chci tím hned předem naznačiti, že již tehdy na Slovensku byl mohutný pud k svobodě a že ho dnes můžeme a i m usíme vzpomenouti s hrdostí, protože 159

164 i tyto projevy přispěly aspoň kaménkem k oné prudké lavině, hnané generacem i proti překážkám naší svobody a šťastně a vítězně řízené všem i těm i, kdo se o naši svobodu zasloužili a jichž dnes vděčně chcete vzpom enouti. H istorie našich pokusů o svobodu vám jasně naznačila, že svoboda předpokládá soustavnou, ustavičnou a neslábnoucí vůli k ní. Ovšem nabytá svoboda sama o sobě nestačí a podmiňuje, aby byla soustavně, uvědoměle a nepřetržitě zajišťována. Proto v dnešním vašem valném shromáždění nevidím jen akt chvály bezprostředně minulé doby, dovedší nás k svobodě, nýbrž a snad předevšim i im perativ k takové osnově vaší budoucnosti, jež by nabytou svobodu upevnila a navždy zajistila. N edojdete této budoucnosti jinak, než ustavičnou a cílevědomou prací na osnově svého ducha, konanou pod nem izivým hledem národního, sociálního a osvětného vzestupu. Národ a lidstvo můžete oslavit v krátkém rozměru svého života jen nepřetržitým růstem ducha a šlechtěním povahy a citu. Přál bych vám všem proto onu duchovní lačnost a žízeň, po níž na Slovensku tak pěkně volal již A ndrej Kmeť a jejíž pomocí mělo se i Slovensku dostati bohatství ducha a srdce. Přál bych vám výbojnou duchovní vnikavost do všeho evropského a světového proudění a neumdlévající dobyvatelství v myšlenkovém světě, abyste donesli domu co nejvíce k ořisti a světelnou je jí podstatou abyste rozsvítili nad Slovenskem, tak dlouho ponořovaným v temno, co nejsvítivější den. Tohoto cíle dojdete jen pracovní cekonomií a kritickým poměrem k sobě a k jiným. Tohoto kritického poměru postrádám bohužel na Slovensku, značně propadlém po převratu individuelní i kollektivní m egalom anii, ať jde o m inulost či o přítomnost. Tuto megalomanii znamenal po svém příchodu z Am eriky na Slovensku i Martin Kukučín a viděl v ní vlastní překážku organického a ús >éšného politického a kulturního růstu. Bude nutno, aby právě mladá generace zbavila Slovensko tohoto bludu a aby zvláště nastupující profesorská vrstva odučila ho slovenskou mládež, protože nelze se beztrestně vypnout nad faktickou hodnotu a nelze rom antisováním a fantasováním, násilně zvětšujícím minulou a přítomnou jsoucnost, zakládat a vyvyšovat svůj život. Z každé m egalom anie a z každého nekritického a neúměrného poměru individua a kollektiva ke skutečnosti vyplývá pak křivý poměr k životním hodnotám a dospěje se nakonec ke skepsi, k pesimismu, kverulantství a k neplodné nečinnosti. Před osmdesáti lety vytušoval toto slovenské nebezpečí již sám J. M. Hurban a nastolil pro svou generaci varovné heslo, že jen,,lump chce víc, než um í. Proto bych vám, drazí přátelé, doporučoval, abyste chtěli jen to, co opravdu dovedete, abyste se raději nedoceňovali, než přeceňovali, a abyste svou niterní podstatou raději byli skutečně více, než by se podle zdání o vás dalo předpokládat. Chtěl 160

165 bych, abyste svůj příští život založili na skutečnosti a na pravdě, abyste se m ěřili světovým i vzory a zráli raději v evropské prostornosti, než v slovenských m iniaturních a nízkých polohách, abyste své koncepce konfrontovali ustavičně s potřebam i a možnostm i svého prostředí a unikajíce každé m alosti a m alichernosti abyste osnovali svůj život a práci pod hledem naší silnější a k rásn ější budoucnosti. Přes úctu k jiným fakultám a ke každé jiné odborné duchové práci pokládám vás, filosofy, za sůl země, protože jste nosiči a opěrači národní kultury a vštěpujete ji v mysl mladé generace, tohoto příštího národa. M yslím, že národ bude takovým, jakým i budete vy, budoucí učitelé jeho mládeže. Vzpomínám při tom na Karla Kindermanna a na jeho nedávno vydanou knihu Die Jugendbildnerei a na celou ohromnou německou literaturu, věnovanou po válce středoškolské mládeži a jejím vychovatelům, jak vroucně a uvědoměle připravuje silné a nové Německo osnovou nových učitelů a nových žáků. Tato literatura vybírá ze všeho lidstva nej drahocennější zkušenosti a starostlivě ohledává přednosti a kazy německého národního ducha, jen aby příští Němci m ohli světem projiti vítězně a dál. Je samozřejm o a zcela logické, že tato cesta se rozvírá i před vám i a že i vy m usíte učiniti totéž pro Československo. Bude vám to zcela možno ovšem tehdy, až učiníte pořádek v slovenské m ysli a připravíte ji k takové odpovědné tvorbě budoucnosti. Tímto pořádkem m yslím především politické, národní a kulturní vyjasnění a uvědomění, opuštění všech bludných cest, po nichž se m ají Slováci státi jiným národem, než češi, a po nichž se i jejich řeč a kultura má považovati za cosi jiného a odděleného. Jestliže jsm e se na podkladě naší národní, jazykové a literární jednotnosti před desíti lety osvobodili, nemůžeme v jiném poměru po tom to osvobození žiti, protože bychom tím popřeli svůj osvobozenský základ a ztratili možnost zajištěného státního vývoje. Tato jednoduchá logika znamená, že nemůžeme nadál koncipovati svůj poměr, jak nám jej kdysi a od jisté doby diktovali nepřátelé nebo jak jej chce utvořiti irredenta, že nemůžeme tento poměr ani nadále definovati provisorním i ústupky, povstalým i v dobách slovenského útlaku a úpadku, nýbrž že se budeme m usiti vrátiti ke generacím neporušeným a nekomprom isním, na př. ke generaci kollárovské a šafaříkovské, jíž byla naše národní jednotnost samozřejmou a jež nám tu jediné může býti sm ěrodatnou. Tento návrat nepředpokládá dnes negaci slovenštiny, ale negaci falešné a irredentou a přehnaným autonom ismem vnešené ideologie, odm ítající československost. Je na př. pošetilé, jestliže Jan M aliarik zakládá celozem ský universální stá t nebo jestliže Bánik blouzní o děvinism u, když jest tu hodnota faktická a základní, t. j. naše československá idea, z níž vznikl náš stát a jíž se tento stát nejbezpečněji i udrží. Je

166 pravda, že se neuvědomělí nebo zmaďařilí Slováci octli zánikem m aď arské státní ideje ve vzduchoprázdnem prostoru, ale uvědomělí, historicky orientovaní a opravdu národně cítící Slováci našli okamžitě po převratu svou sm ěrnici a své m ísto na novém evropském globu, t. j. v národním souručenstvu s Čechy, jak jasně prohlásila m artinská deklarace a jak je r před prešporskou porotou vyznal A. Hlinka i v Národní české radě r Hurban V ajanský. A konečně před válkou i za zálky M. R. Štefánik a H viezdoslav. Jestliže dnes je toto souručenstvo z autonom istických, irredentistických a stranicky politických důvodu napadáno, vy jste především povoláni, abyste se postavili na jeho stráž, protože vy jste především a nejlépe odborně poučeni. Jazykozpyt, literární historie, politická historie a národopis vás jistě přesvědčily nebo přesvědčí, že českoslovenství není fantom, nýbrž že je to dávná a faktická hodnota a že ještě v XV111. století i Slováci se nazývali Čechy, jako se nazývali v X V III. a v X IX. století Čechoslováky. Myslím, že vy filosofové budoucí profesoři jste i povinni vnésti v této věci na Slovensko jasno a energicky se opříti, chce-li tu někdo z tendenční zaujatosti nebo z politické taktiky porušovati vědecky zjištěná a životem ověřená fakta o našem jednotném národě. V y filosofové budoucí profesoři m usíte konečně již i odstraniti slovenskou nesym patii k vědním výsledkům, jež se nelíbí romantické či tendenčně zaujaté m entalitě, a m usíte i na Slovensko donésti úctu k pravdě, padni podle Palackého komukoli. Tímto naznačeným směrem mnoho byste prospěli Slovensku, jestliže byste hojné pracovali i mimo školu a jestliže byste jako studenti i jako profesoři vyjížděli po vzoru štúrovcu a Illasovcu ze svých působišť na venkov mezi lid a důležité národní a kulturní problémy mu podle pravdy objasnili. A poštolát pro správnou orientaci a růst slovenského lidového ducha doporučuji vám vysoce nadcenit nad agitaci pro volební m andát kterékoliv politické strany, čím více v duchu naší národní a kulturní pravdy povznesete slovenský lid, čím vyšší bude stupeň lidové vzdělanosti, tím budeme státn ě i národně zajištěn ější a tím lépe splníme své poslání v lidstvu. N a to ukazoval již Palkovič a krásné to odůvodnil H avlíček i Masaryk. Přál bych si, abyste byli neúnavným i šiřiteli i slovenského dějinného uvědomění, abyste vedli slovenskou veřejnost k lásce k m ateřštině a k domácí literatuře, abyste dbali jazykové správnosti a ryzosti, abyste chránili národního svérázu a národních tradic, abyste Slovensko kulturně a národně uvědoměle vedli a byli mu živou a osvěžující studnicí poučení a i probuzení. Slovensko není ještě cele poslovertštěno a duchovně dobyto, tento úkol ještě čeká a vy jste tu především povoláni. 162

167 A konečně bych si přál, abyste zůstali co nejdéle duchem i srdcem mladými, abyste mládež jednou svěřenou pokládali stále za vrstevnici a přítelkyni, abyste si nikdy nevytvořili stěny mezi sebou a jí, protože není krásnější učitelské m isse, než jiti s mládeží v kroku a v přátelském porozumění a v součinnosti. Tu bych vám doporoučel nietzscheovskou filosofii z Jenseits von Gut und Bose, růst duší přes svou generaci a vrhat ji vstříc příští generaci, pracovat a m yslit prostě pod hledem budoucnosti a nového, silnějšího a lepšího národa, jak to činil a jak se za to přim louval Jan Neruda. Vy filosofové profesoři budete hmotně sice nejm enším i mezi svým i universitním i druhy, ale duchem a vlivem na tvorbu přítom nosti i budoucnosti můžete býti mezi nimi nejbohatším i, budete-li jen chtíti. Já věřím v tuto vaši vůli a podněcuji ji, čím bude prudčí a nezkrotnější, tím velkolepěji oslavíte slavný den, jejž si dnes připom ínáte, a tím znásobeněji a radostněji budete žiti. V A LNÉ SHROM ÁŽDĚNÍ ČSL. PRÁVNÍKŮ V BRATISLAVĚ. Spolek čsl. právníků v Bratislavě konal dne 30. listopadu r své 8. valné shromáždění ve velké posluchárně právnické fakulty, spojené s oslavou, desítiletého trvání Čsl. republiky. Rektor Pražák oslovil shromážděné právníky a právničky: Dám y a pánové, m ilení přátelé, dnešní Vaše valné shromáždění má ráz nezvykle slavnostní. P octíváte jím naše osvobození, dovršené před deseti lety. Ohlížíte se zpět do nedávné m inulosti a m ěříte slavnou dráhu utrpení a obětí, po níž jsm e došli svého sam ostatného bytu, a klaníte se všem těm, kdo se o svobodu našeho národa zasloužili. Šlechtí to jistě mladou generaci, jestliže vděčně a uznale uvažuje o tom, co přejala od předchůdců, ale tato úvaha sama o sobě byla by nestačila, jestliže by z ní nevyplynulo rozhodnutí uchovati, upevniti, přehodnotiti a rozm nožiti přejaté. N elze oslavovat jen pohledem do m inulosti, pravá oslava spočívá v dobově upraveném programu pro budoucnost a v uvědomění nej bližších povinností a cílů. Za základní povinnost a za stěžejní cíl mladého našeho právníka vůči sobě i národu pokládám úsilovné, účelné a uvědomělé studium a jeho odbornou přípravu pro život. N aše svoboda bude nejlépe oslavena a pro budoucnost uchráněna, jestliže další generace budou siln ější a připravenější do života, než byly generace minulé. Mnoho si tu slibuji od příštích právníků, protože právě je pokládám za páteř veřejného života, již právě oni mohou učiniti rovnou, pevnou a vzdornou. P rávník je st mně 163

168 představitelem kázně a přesnosti v životě, šiřitelem logiky a metodického pořádku u veřejnosti, hlasatelem právního citu v občanstvu a kontrolním regulativem mezi přáním a správným a oprávněným jeho uskutečněním. Proto fu n kci právníkovu pokládám za podstatnou a směrodatnou. Zvlášť důležitou jest tato funkce v organismu násilně zanedbaném, kde poměry se teprve tvoří a kde se veřejný život teprve ustaluje, jako tomu jest zde u nás na Slovensku, čím v y šší životní hlediska sem právník donese, čím citlivější právní cit vytvoří, čím sociálně spravedlivěji založí zdejší životní základy a čím přísněji bude bdíti nad pořádkem v individuu i v kolektivu a čím přesněji a pravdivěji určí zdejší poměr k životním hodnotám, tím slibnější bude rozvoj této země a jejího lidu a tím pevnější, zajištěnější a svobodnější bude jejich budoucnost. A byste s tuto funkci byli, dámy a pánové, bude třeba neobyčejně pečlivé přípravy. Odborně připraví V ás ovšem V aše fa kulta, ale její slovo nesmí býti osamoceno a jediné a poslední. M usíte sami zvědavě jiti všem i cestam i, jež Vám Vaše fakulta rozevře, a na nich všim nouti si všech právních a právnických problémů, jež světem otřásají. Velkou válkou nezměnil se svět jen po hmotné stránce, změnil se i universitní i právnický svět. a kde kdo uvažuje, jak z dosavadních zkušeností co nejvíce vytěžiti. četl jsem nedávno lledem annovu práci o školení mladého ju risty a Sommrův výklad o reform ě právnických studií, a již jen z těchto dvou prací postřehuji, jak nová doba usilu je o vyvýšen ější, zm noženější a in ten sivn ější odbornou průpravu a přípravu právníků, než dosud bylo zvykem. I do právnického světa vnikají nové a účelnější vědní metody, volá se v něm po védě tvořivé, těm to metodám a této vědní tvořivosti nestačí již mechanická spokojenost s namemorováním přednášek, pro ně nutným předpokladem bude intensivní studium v sem inářích, dokonalé osvojení si nejširší a nejnovější literatury a studium vědy i pro vědu samu, a nejen pro diplom opravňující k praktickému povolání. N aši právníci mají vycházeti z universit jako tvořiví lidé, kteří m ají k životu tvůrčí a přehodnocující vztah, ne jako exam inati omezení jen snahou, aby při zkoušce obstáli a po ní co nejrychleji na vědu zapom něli. N aše universita Komenského chce si býti aspoň vždy vědoma všeho toho, co o vědní tvořivosti a životní soběstačnosti a průbojnosti říkával Kom enský, a chce všecky tyto zásady uplatniti v poslucháčstvu, protože jen na nich se zakládá možnost svobodnějšího a plnějšího života. Právě proto naše právnická fakulta je v čele průbojných reforem právnického studia. N ezapom ínejte však, dámy a pánové, že nej lepší reforma ztroskotá, jestliže se nebudete ustavičně reform ovati i sami a jestliže z nastřádaných vědních fondů sami nebudete zvědavě a neom ezeně čerpati. U pozorňuji Vás při této příležitosti zejm éna 164

169 na snadno dostupné fondy, jež Vám skýtá filosofická fakulta a jichž stále ještě dosti nevyužíváte. Docházíte na ni studovat sice sociologii, ale mohli byste docházet na ni studovat i světové a naše dějiny, světové literatury, domácí literaturu, psychologii, filosofii, cizí jazyky, což vše byste mohli a měli pokládati za své pomocné vědy, nutné právě při moderní koncepci právníkových úkolů, že by Vám prospěla návštěva lektorských, stilistických a řečnických cvičení, pociťujete jistě sam i. Tu bych byl pro součinnost fakulty filosofické a právnické a přímo bych doporučoval právníkům, aby trávili část svého studijního času na filosofické fakultě, jako bych filosofům doporučoval, aby si osvojili právní a národohospodářské základní vědom osti na fakultě právnické. N aše fakulty nesm ějí býti odděleny čínskou neproniknutelnou zdí, m usí je spoj ováti široký a často používaný a použivatelný m ost, jenž nás dovede ke všem hranicím styčných zájm ů a přivodí nejčilejší myšlenkovou a problémovou výměnu ve prospěch našich disciplin. Již v tom by byla naše obapolná stu d ijní reform a a již tak by mohlo dojiti k lepšímu praktickému využití našich nauk. Jestliže by se naučil již za studií jiti právník a filosof, právník a medik, filosof a medik, technik a universitán ruku v ruce, získal by tím celý život, protože na uvědomělé a metodické součinnosti všech těchto činitelů závisí m ožnost dalšího pokroku. Stykem s filosofickým i disciplinam i získal by konečně právník i vyšší kulturu ducha a srdce a ušlechtilou rovnováhu vůči své jednostranné odbornosti, protože princip filosofického studia bude vždy hum anitní a noetický a protože více hum anity a noetiky prospělo by právě právníkovu duchu a jeho praktickému povolání. N esm íte, dámy a pánové, v své vědní zvědavosti zapomínati ani na m im ouniversitní zdroje. Tu bych vás upozornil na řadu nových institucí, vzniklých doma i v cizině pro studium sociálních, politických, národních a m enšinových otázek, na početně vzestouplou řadu odborných revuí, věnovaných poválečným důsledkům, tvorbě nové Evropy a nového světa, což vše musí projiti vaší m yslí, abyste byli na budoucnost všestranně připraveni a abyste dostáli úkolům, jež na vás vznese náš sam ostatný stát v svých vnitrozem ních i zahraničních potřebách. Budeme dlouho narážet na př. na irredentu, na revisní mírové snahy, na m enšinové otázky, na národohospodářské a sociální nesnáze a na řadu jiných problémů, pro něž bude se třeba specialisovati již od m lada a soustavně. P rávě vám v těchto otázkách připadne sm ěrodatná úloha, k níž n evystačíte jen m echanickým pojetím běžného právnického studia, nýbrž právě jeho v yšší a dobovou koncepcí. I vám doporoučel bych intensivní pohled do varu doby, do přehodnocování jejích hodnot a do všech monumentálních proudů, jež zaplavují svět, pohled ovšem kritický a veskrze ne 165

170 závislý, ať jde o sm ěr pravý či levý, ať jde o gandhism us či bolševism us, o fašism us či Panevropu, protože jedině kritickým poměrem a nezávislostí m ůžete z nového vytěžit kladné prvky a zachovat si rovnováhu i vůči tradici. N ebát se nového doporučil bych vám ovšem daleko en ergičtěji než trva t na zděděném. Tento pohled doporučoval bych vám v sesílené m íře ve vašem praktickém povolání. V něm byste se neměli nikdy omezovat jen na jeho výkon, nýbrž měli byste v něm usilovat o to, abyste svým i ušlechtilým i a obrodnými snaham i pronikli co nejdále do svého prostředí a po svém je určili. V době, kdy politické stran y m yslí spíše na mandátovou taktiku a na osobní prospěch než na prospěch celku a národa, v době, kdy národ jest rozparcelován podle volebních lístků a parceluje podle nich i svou kulturu, v době tohoto chaosu právě vy m usíte vnést i ve veřejné poměry zase nový zákon a nový řád vyšší morálky a vyšší národní a lidskou koncepci. To bude možné ovšem jen vaší osobní účastí na vývoji veřejného života a nezištnou a neosobní službou celku. N a tuto účast a na tuto službu přímo nedočkavě čeká vaše Slovensko, jež stále ještě není politicky a kulturně vyjasněno a národohospodářsky obrozeno a na němž stále větší pozornosti se těší politický a kulturní dobrodružný ochotník než zasvěcený odborník. Slovensko jest stále ještě i pro právníka novinou, jež si vyžádá jeho celé pracovní osobnosti. Připravte se na tuto národně osvětnou a národně obrannou práci, probuďte Slovensko kulturně, sociálně a hospodářsky, dobuďte ho cele slovenskému živlu a p ěstujte v něm celonárodní sm ysl a státn í povědom í! Jen neuvědom ělost udržuje dnešní občasný dobrodružný politický chaos a lstnou a úkladnou dem agogii proti naší celonárodní myšlence, na jejím ž základě jste se osvoikkiíií a bez níž by se základy vaší svobody zhroutily. Sm ysl vaší práce musí se krýti se základní myšlenkou 28. října a JO. oktobra, oněch dvou slavných dnů z r. 1918, jejichž podstatou byla československost a jednotnost našeho národa. Jestliže tato myšlenka ještě cele neovládla, bude právě vaší starostí a ctižádostí, aby prostoupila navždy a neodstranitelně slovenský organism us na jeho vlastní spásu. Na konec připomenul bych vám rád, dámy a pánové, dva právníky spisovatele, kteří v své době skvěle naplnili úkol, na nějž vás právě upozorňuji a kteří by vám mohli býti příkladem. Je to H viezdoslav a Hurban V ajanský. H viezdoslav jako prešovský právník postavil se v čelo několika Slováků a almanachem Napred, adresovaným na Slovensko i do Čech, horoval pro záchranu svého lidu a jeho kultury, napadených dualismem. Nebál se přes všechno nebezpečí připom ínati mladým Slovákům Holubyho a Šulka jako prototypy slovenských bojovníků za svobodu, nebál se n avštíviti r Prahu a oslaviti ji jako základ 166

171 naší budoucnosti a nebál se ani protestovat! proti maďarskému uzavření slovenských gym nasií a Slovenské Matice. Při své advokacii našel po večerech a po nocech dosti času, aby skvělou básnickou prací a překlady ze světových literatur do slovenštiny před světem hájil slovenského práva na vzdělanost a prokazoval, že Slováci i při naprosté absencí svých škol jsou s výraz nejsložitějších světových pomyslů. Hviezdoslav po celý život dovedl býti i pracovníkem pro své lidové prostředí a dovedl rozuměti i mládeži a vyrovnati se jí v kroku. Byla to sam ozřejm á pocta, jestliže jsm e brzy po převratu v Prešově zasadili tom uto právníku na pam átku jeho studentské činnosti pam ětní desku. Jako H viezdoslav v Prešově, tak pracoval současně v Prešporku Svetozar Hurban. Pořádal v tom to starobylém m ěstě slovenský a slovanský studentský život, sdružil Slovany v spolek Naprej, vodil je po slovenských dědinách, aby s nimi budil lid, docházel s nim i na Děvín, aby demonstroval proti maďarské zvůli, a dojížděl s nim i docela i do V ídně na slovanské a československé m anifestace, aby ze středu říše protestoval proti násilí, jež se na Slovácích v U hrách dálo. Prešporská doba H urbanova je pam átná i tím, že v ni spadá jeho nejkrásn ější prožitek mládí, m ilostný zápal k Idě Dobrovičové, pozdější jeho ženě, a že v ni spadá i rozhodnutí psáti pod pseudonymem Vajanský a v m artinských Národních novinách brániti napadených národních a osvětných slovenských práv. Zde v Prešporku, či jak štú rovci říkali, zde v B řetislavě nad D unajem dozrával neohrožený duch Vajanského, jenž brzy zaměnil drobnou životní koncepci advokátskou za velkorysou advokacii slovenského lidu na foru dějin a na tribuně U her a Evropy. Vajanský dovedl se vzdáti hmotných advokátských výhod a dovedl strádati jako minimálně honorovaný redaktor, jen aby slovenské právo na život nebylo promlčeno a aby bylo živé přeneseno do lepších dob. Dám y a pánové, V ajanský nebyl tak šťasten jako H viezdoslav a nedočkal se spasení svého lidu, pro nějž tak heroicky a nezištně pracoval. Vajanský se nedočkal ještě ani toho, aby jeho zdejší národní a osvětná práce, konaná za dob studií, byla poctěna, jako byla poctěna již práce Hviezdoslavova. Myslím, že pociťujete sam i sam ozřejm ou nutnost, abychom co nejdříve zasadili na naši právnickou fakultu pamětní desku Svetozaru Hurbanu Vajanskému, někdejším u bratislavském u právníku a vzoru studentského pracovníka, jenž s obětí zdůrazňoval v nejhorších dobách slovenské právo a podal nejkrásnější příklad pracovní národní nezištnosti. I tato pocta patří letos k oslavě 28. října a 30. oktobra, neboť lidé typu Vajanského m ají charakter a zásluhu předosvoboditele a m ají nad to v sobě i tragickou příkrasu, že se přes svou horoucí lásku k svobodě spasení svého lidu nedočkali, klesnuvše krátce před ním. S výzvou k této poctě mohu, dám y a 167

172 pánové, vlastně již skončiti. Nepochybuji, že snad již příštího jara pohne se průvod vás m ladých a vděčných, abyste s nadšením provedli to, co tu na konec navrhuji. Tuto poctu Vajanskému pokládal bych hodnotným památníkem dnešního dne, kdy se hluboce a vděčně skláním e před svým i velkými živým i i m rtvým i, kteří nám umožnili 28. říjen a 30. oktober r OSLAVA 28./X V SDRUŽENÍ SL. AGRÁRNÍCH AKADEM IKŮ V BRATISLAVĚ. Slavnostní schůze Sdružení slovenských agrárních akademiků v B ratislavě na pam ět d esítiletí trvání Československé republiky byla konána v auditoriu maximu právnické fakulty večer dne 6. prosince r Rektor Pražák proslovil v ní tuto řeč: V ážené shrom áždění, mladí přátelé, sešli jste se, abyste se poklonili 28. říjnu a abyste uctili všechny ty živé i mrtvé, kdo se o tento pam átný den zasloužili. Děkuji vám za to. Myslím, že mládež v určitých okamžicích se má ohlížeti za sebe, že se má zam ýšleti nad tradicí a nad všemi těm i, kdo jí cestu do přítom nosti a budoucnosti připravili. N e ruda určil v jednom svém prostém motivu velmi pěkně plodnost obcování živých s m rtvým i, přítomných generací s m inulým i, a ukázal přímo na nutnost čerpati sílu budoucnosti u hrobů m i nulosti. 28. říjen je st a bude nám takovým to okam žikem. Budeme jej oslavovati vždycky úvaham i, kterak došlo k tomu, že jsm e se osvobodili, kdo všechno o tom to osvobození spolupracoval a které to byly duchovní síly, jež nám tehdy nejvíce pomohly. Při dnešní slavnosti jest takováto úvaha zvlášť na místě, protože jest to slavnost jubilejní, k níž lze míti iiž i historický odstup. Vy, dámy a pánové, jste pyšni tím, že patříte politicky k agrární straně a chcete k dnešku zaujm outi stanovisko jako političtí stoupenci této strany. Pozvali jste mne, abych určil poměr k vám a k vaší slavnosti. Stojím sice opodál vší politiky a nejsem příslušníkem vaší strany, ale doznávám, že jsem přišel mezi vás rád a se sym patií, protože jsem se právě na bratislavské půdě přesvědčil, že agrární akademici jevili zvlášť silný sm ysl pro práci v lidu a v národě a zaujím ali k národní kultuře zvlášť vřelý vztah. O vaší dnešní slavnosti rád bych vám připomenul, čím selstvo přispělo k tomu, že jsm e svobodni. N etajím se sice hned v počátku, že proti selstvu byly za války nám itky, že selskou zištnost tepal na př. v žalm ech přítom nosti někdejší oslavovatel selství František Kvapil, že si do ní stěžoval sám Hviezdoslav, ale vůči tom u všem u je st nesporný fak t, že naše selstvo mělo 168

173 nejsilnější vůli k osvobození, že se hned od počátku těšilo na ev. ruský příchod a že vedle dělníka zaplatilo nej větší daň sm rti za hranicem i za m ožnost naší svobody. Lze tedy m luviti plným právem v tento pam átný den o československém sedláku jako 0 našem spoluosvoboditeli a lze se pokloniti našem u selstvu, že 1 ono nás svým nezadržitelným pudem hnalo k svobodě. O této selské účasti v našem zápase o svobodu se bude dnes mnoho m luviti a psáti. Chtěl bych vedle ní však upozorniti na naše historické sedláky, kteří osvobození připravovali a bez nichž by bylo sotva mohlo dojiti k naší svobodě. N áš sedlák byl odevždy jak ýsi neporušitelný předobraz národa, kdosi, kdo celým svým bytím na naší půdě visel a závisel, kdo za všech okolností a proti všemu a všem představoval národ. Proto Matěj z Janova a štítn ý pokládali jej za nejdůležitější a za nezničitelný základ národa. Proto Chelčický v něm viděl obraz pravého křesťana a Řehoř pravý obraz syna člověka. Proto se mu Frozín kořil jako jediném u držiteli našeho jazyka a jedinému potírači vší cizoty. Jak bylo toto Frozínovo pojetí správné, vy plývá ze selského odporu proti zcizující protireform aci a ze všech těch selských rebelií, z jejich představitelů Koziny, Chvojky, Jánošíka, Ondráše a j., kteří dělali české dějiny v době, jež nás dějinně um lčovala, a kteří zachránili naše km enové povědomí. Je proto zcela pochopitelno, že první obrodiči opřeli se především o sedláka, že F. A. Kollár a J. J. Buček chtěli rozmnožiti svým i návrhy sedlákovu půdu, protože v sedlákovi viděli n ejsilnější záruku trvání naší národnosti. Proto Zyma a Jungm ann opěvali sedláka jako nej přednější stav země, proto chválili P řem ysla Oráče a selskou kněžnu Boženu, proto Thám, Linda, Rohony, Vinařický a Čelakovský hájili sedláka vůči pánu, protože v jeho rozvoji viděli nej m ožnější rozvoj národa. N aši političtí beletristé Tyl, štúr, Hurban a Havlíček postavili se v čelo sedláků r a slovenští dobrovolníci, bojující za slovenskou svobodu, byli z větší části sedláci. H avlíčka pochopil nejdříve selský lid a nazval jej instinktivně Husem nového věku. Něm cová bojovala jako Havlíček a štú r proti panštině, pro zrovnocenění sedláka s pánem a prohlašovala sedláka pro jeho konservatism a ulpělost na zvycích a jazyku předků nejlepší obranou proti našemu zcizení. Světlá v českých selských typech spatřovala nejčistší zrcadlo naší národní duše. Neruda navrhoval stavětí pomníky s pluhem na znamení našeho selského základu. H eyduk, Sládek, Sv. Čech a J. V rchlický klaněli se hluboce českému sedláku jako představiteli naší národní věčnosti a jako našemu osvěživém u kořenu, jehož čerstvou krví se zachraňují ostatní naše národní vrstvy. J. Holeček svým i N ašim i vytvořil z českého selství národní filosofii. Pozdravil v něm nem izivou a obrodivou sílu naší rodné země, příklad našeho zdravého národního řádu, záruku naší nesm rtelnosti a organického růstu 169

174 z vlastních kořenů. Sedlák značil Holečkovi poslední národní zálohu a uchovatele našeho jazyka a tradice proti všem nepřátelům. Teréza Nováková ukázala, že sedláci udrželi národ za protireform ace a že svým dissidentism em projevili zázračnou schopnost odolnosti vůči cizím nástrahám. Stejně F. X. Svoboda, K. červinka, J. Herben, Fr. Hamza, A. Mrštík, K. Šlejhar a J. Baar spatřovali v sedlákovi nejbdělejšího strážce našich národních statků, naše nezcizitelné panství, typ češství, kmenové zdraví a zálohu sil pro budoucnost. I Březina a Sova se nejednou poklonili černým a zdravým selským kořenům. H viezdoslav se klaněl slovenskému sedláku jako symbolu zdraví a nezničitelné síly a kořil se pomyslu vozu s obilím, jenž mu znamenal cosi souznačného se sluncem a s božstvím. 1 V ajanský a později zejm éna h lasisti doporučovali zakládati slovenské osnovy na sedláku, z něhož se vypěstí jednou nový šlechtic ducha a srdce, spolehlivější, než zcizelá rodová šlechta. Aby opravdu sedlák v kohosi takového vyrůstal, aby byl zdravým a silným národním tělem, o to se staral zejm éna Kukučin, Tajovský, čaják a j. I mladá literatura se žene k selství jako k obrodě a záruce sil. Je to vidět na N ižňanském, H ronském, Urbanovi, Jilem nickém a j. Uvedl jsem Vám, drazí přátelé, několik příkladů, kterak zejm éna obrozenská literatura v sedlákovi spatřovala a také skutečně měla základ národa a kterak tento názor přispíval k naší víře v m ožnost osam ostatnění. Tomuto selském u rysu své literatury, této víře v selstvo jako v kohosi nezcizitelného a obrodivého i osvobodivého děkujeme za mohutnou popoháněn' sílu k našemu svobození. Vzpomínám jí vděčně a uznale, protože fak tick y tvoří jednu ze složek našeho osvobozovacího postupu. Není divu, že A lfons šťastný z Padařova na podkladě těchto zkušeností spatřoval již v sedm desátých létech základ m ní nezávislosti v selstvu a že filosofií agrarism u dal nepřímo popud k pozdější agrární straně, jež za války vydala dosud nedoceněného Švehlu. A není divu, že i Milan Hodža ještě v uherském státě založil svou politiku na halenách a krpcích. Myslím, dámy a pánové, že zvláště Vy máte dnes povinnost vzpomenouti této naší osvobodivé m yšlenky, pokud se prýštila ze selství a pokud stvořila protivu k pánům a odklízela je s našeho politického jeviště na naše štěstí, protože jsm e mohli jen dík jí a našem u vrozeném u dem okratism u bojovati za svou svobodu bez přítěže a bez uzdy. Dnešek nelze ovšem oslavovati jen vzpomínkami. Nelze hleděti jen zpět. A tu bych Vás rád upozornil na funkci agrárního studenta v našem lidu. Byl bych šťasten, jestliže byste nikdy nezapom něli svých kořenů, svého návratu domů, k půdě, k venkovskému lidu a k jeho zájmům. Měli byste vždy míti v m ysli, že ve chvíli, kdy studujete, na sta venkovských lidí m ísto vás fysick y 170

175 pracuje a stará se o vaši výživu. Měli byste se snažiti tomuto lidu nějak tuto práci nahraditi a odměniti. Odměnou mu jistě bude, jestliže budete pilně studovat a vystuduj ice budete mu dobrými a nekořistným i učiteli, soudci, advokáty, úředníky a lékaři. Jestliže mu budete podporou a pomocí, jestliže jej budete uvědomovati a vzdělávati. Odměnou mu však bude, jestliže v něm budete účinkovati i v stopě Hurbanů, štúrů, Moysesů, Lichardů, Blahů, jestliže všem ožným i prostředky mu duchovně vrátíte, co vám dal fysicky. Nezapomeňte nikdy na pracovní cestu k svému základu! čím tento základ hospodářsky učiníte pevnějším a nezávislejším, čím mu vdechnete více statečné a uvědom ělé duše, tím lépe bude i vám. Bylo-li dosud často politickou tradicí, že inteligent vyhledával lid k vůli mandátu a že často po jeho hřbetu šplhal za osobními cíli, zvraťte tuto tradici a buďte lidu pevným m ostem k jeho pozdvižení a u šlech těn í! Tak bych chtěl především rozumět Vašemu agrarism u. V tom to agrarism u chtěl bych viděti i přím ěs rozum ného a vřelého regionalismu, jakýsi korektiv našeho centralismu smyslem pro kraje, korektiv ovšem s brzdou proti všem u tendenčnímu a hypertrofickém u autonomismu a vší politické odstředivosti. Tu bych kladl příkladem regionalism a provincialism bretagnský a provencský, jejž vítali již před válkou tak vřele Laserre, Desthieux, Poincaré a M. Barrés a viděli v něm návrat k čisté fra n couzské duši, aniž se jím porušila jednota národa. Slovakism bude nadál možno pojím ati jen takto. Bylo by krásné, jestliže byste dovedli tvořiti jakousi rovnováhu mezi městem a dědinou, říší a zem ěm i, jestliže byste našli střední cestu mezi centralism em a autonom ism em, jestliže byste prostě právě zde na Slovensku zkorigovali všechnu politickou chaotičnost a nadměrnou tendenčnost ve prospěch upevnění státu a sjednocení našeho československého národa. Patříce k určité politické straně, nezapomeňte na službu národu a lidstvu a na službu společnosti a kultuře. K riticism em k sobě i k své straně více prospějete, než pasivní a stádní příslušností. Buďte stranníky m yslivým i, duchovně nezávislým i, kriticky bdělými, m ířícím i i nad stranu především k prospěchu celku. V této duchovní situaci prospějete i straně i národu. Přál bych vám i sobě, naší universitě i Slovensku, abyste v druhém d esítiletí naší svobody byli tak m ocným a tak uvědomělým přívalem nových a usm ěrněnějších sil do slovenského života, že byste sm etli všechen ten cizí rušivý a škodlivý nános, jenž nám v prvním desítiletí tak hatil a kalil čistý proud našeho osvobozeného života. V tom bych viděl nej účelnější a nej uvědomělejší oslavu 28. října a nejcennější dar našemu státu a národu k jeho desítileté svobodě. 171

176 Věřím, že jste k této oslavě již dosti silni a k tomuto daru dosti bohati a že opravdu tedy půjdete jen tím to směrem. Na této cestě častokrát na shledanou! HOLI) SLOV. KATOL. STUDENTSTVA DESÁTÉM U VÝROČÍ ČSR. Dne 17. listopadu r holdovalo slovenské katolické studentstvo československé státní m yšlence při oslavě desítiletí trvání československé republiky. Slavnost konala se večer v auditoriu maximu právnické fakulty. Rektor Pražák jako protektor slavnosti pozdravil shrom ážděné studenty touto ř e č í: Milí přátelé, vítám Vás k dnešní slavnosti jm énem university. N etajím se radostí, že jste došli oslavovat dovršení desátého roku našeho státu a sjednocení našeho národa v tak m ohutném zástupu. Sdružili jste se na konfesijním podkladě, ale nezapomínáte při tom svého studentského úkolu, t. j. sm yslu pro národ a jeho osvětu. Potvrzujete to dneškem a potvrdili jste to mnohokrát jindy a potvrdil to i Váš pan předseda, jenž právě Vaši slavnost zahájil několika vřelým i národně kulturním i akcenty. Děkuji Vám za to. Dovolte prosím, abych k Vašemu slavnostním u dnešku řekl několik slov také já. N ejsem sice přítelem k onfesijního sdružování se na akademické pudě a nepokládám se ani za protektora konfesijního rázu Vašich slavností na akademické pudě znám jen vědu a vědecké zásady ale tím neříkám, že byste uvědoměle nem ěli či nesm ěli přináležeti náboženské a církevní společnosti, obzvláště je-li za Vaší spolkovou barvou opravdu Váš duch a srdce, Váš charakter a přesvědčení, je-li to vztah ryze vnitřní a n ezávislý na žádném jiném vn ějším zájm u. Vzpomínám, kterak za našich studentských let zam ýšleli jsm e se nad naší katolickou Modernou a kterak nás zaujalo, že Zeyer, Březina, Bílek a j. měli k ní tak blízko. Svět unavený m aterialism em a pesim ism em osvěžoval se tenkrát křesťanským altruism em a idealism em, jak pěkně to tehdy vyložil H enry ď A llens svou knihou o novokřesťanství a literatuře. Třebas jsm e tehdy podpisovali spíše Nietzscheúv názor na křesťanství, přece jsm e zcela pochopovali, že řada duchů se unavila skepsí a negací předchozích desítiletí a že se zachraňuje v duchovně obnoveném křesťanství a ušlechtilém lidství v čele s Melchiorem de Vogůe jako vlaštovky před bouří. Zaúčinkoval tu jistě i ruský vliv a zejm éna poukaz Tolstého a D ostojevského na křesťanskou povinnost k m alým a poníženým, jenž právě pronikl 172

177 do Francie. Působila tu však jisté i francouzská katolická tradice v literatuře, jež od r byla zase živá, jak ukazuje n e dávno vydaný Manuel illustré de la litterature catholique en France de 1870 ä nos jo u rs a jak potvrzují spisovatelé takového významu, jako jsou Barbey ď A urevilly, Iiuysm ans, Barrés, Bourget, V illiers de l Isle Adam a Verlaine. Toto katolické hnutí bylo tehdy reakcí proti upřílišněném u m aterialism u a racionalismu a chtělo upozorniti zm echanisovaného a zkolektivisovaného člověka na věčný sm ysl jeho bytí. Pěkně to vyslovil i konvertita filo so f M ax Scheler výkladem, jak duše člověka se roztoužila po vyšším rytm u, po renaisanci, po svých nových svatodušních svátcích. V Německu za války a po válce zam ýšleli se nad vztahem náboženství a křesťanství k filo so fii, k literatuře, k ethice, k socialism u ještě usilovněji, a v řadě knih a pojednání na př. W asmann. Budde, Deutinger, Bockemuhl, Gieseler, O. Ewald, Meinert, Hermann, Schulte, Brausew etter, Bultm ann, H erwig, Karl Muth, G. H offm ann a j. ukázali, kterak náboženské a zejména křesťanské prvky jsou v lidech věčně živé a časové a že lze jim i nejlépe čeliti zpovrchnění, zm echanisování a znivelisování lidstva a národů. Německé poválečné ztotožňování pojmů christlich a vôlkisch jako jednoho z prostředků nového německého povznesení jest známo, protože paralelně s ním účinkovala tato identifikace i u nás, zejm éna zde na Slovensku. Vzestup poválečné religiosity a katolicity pronikl u nás i do literatury a má skvělého představitele na př. v D urychovi a v Dém lovi. Uvádím těchto několik fakt na doklad, že zcela dobře pochopuji, jestliže někteří z Vás skutečně z vnitřních pohnutek lnou k svému náboženství a k své církvi a stavějí se za ně okázale i zevně. Chtěl bych jen poznamenati, že i tu jest vždycky nadřazovati ducha nad literu a aktivitu nad mechanické a trpné přejím ání. M yslím, že tu má pravdu G. H ildebrand, jenž v časopise D ie T at nedávno poznám koval dobové útěky k náboženstvím a církvím jako k posledním oporám moderního člověka upozorněním, že obnova člověka a lidstva musí především a ustavičně vycházeti z nich sam ých, že tu prostě nestačí nějaké mechanické příslušenství ke konfesi, ale že jest nutná ustavičná a vytrvalá tvorba nového duchovního světa a stálá spolupráce všech lidí o m yšlenkách silnějších a lidsky více uspokojujících. Tento aktivism ve Vašem nábožensko-církevním světě přál bych Vám, dámy a pánové, zvláště zde na Slovensku ve zvýšené m íře, protože právě zde ve V aší atm osféře je st třeba více činorodosti a kritiky, více duchovní autonomie a snad i skepse vůči jednostranné tradici. V posledních létech vyšly z Vašeho prostředí některé práce, jež tom u nasvědčují. M yslím na př. sp is Im richa Procházky 173

178 Církev a moderní myšlenkové proudy, nam ířený proti vědě a horující jen pro víru. Vzpomínám na Korprovu Kulturu, sloužící jen církvi a podřazující jí každé vědecké úsilí. Uvádím tu i M iškovičův Sborník literárních prací, napadající dobu a je jí m yšlení. U pozorňuji konečně na M išíkovy H usity na Slovensku, k onfesijn ě tendenční a z této tendence upřilišeně přikloněné k maďarské literatuře a k maďarskému prameni. To všecko jsou příklady, jak akadem ický občan, i k onfesijn ě zaujatý, postupovati nemá, protože i jem u musí býti věda, vědecké stanovisko a vědecká metoda svrchovanou zásadou a jedinou duchovní vrchností. Co Ján Lajčiák v Slovensku a kultuře adresoval slovenským evangelíkům, hodí se ve značné míře i na adresu slovenských katolíků, totiž aby teologický a církevní konservatism a passéism nahradili kritickou probudilostí a sam o činnou tvořivostí. Nechci a ani nemohu zde problém řešiti a dořešiti, upozorňuji na něj jen tím to náznakem, protože jest pro Váš duchovní růst a pro V áš další život důležitý. Zítra chystáte se v Trnavě oslaviti i biskupa Moysesa. Budete-li jej oslavovati v jeho duchu a v zásadách jeho přesvědčení, převezmete-li jeho filosofii a životni praxi, promítnete-li jej jako příklad a vzor do přítom na, pak to bude oslava nejhodnotnější a donese Slovensku zisk. M oyses přikazoval jako biskup a jako národní pracovník boj proti nevědom osti, proti předsudkům a proti veškeré duchovní slepotě a duchovními oslepování. Volal po rozvoji ducha, po rozjasňování duchovních tem not a po rozžehování duchovních světel mezi lidmi, což pokládal za nejdňstojnéjší oslavu boha a za jediný prostředek, jak Slováky vyvěsti z otroctví. Spásu Slovenska viděl jen v svorné a horlivé duchovní práci a v tvorbě duchovních jistin a statků. Nezužoval slovenských obzorů konfesijní těsnou hranicí, nýbrž rozšiřoval je bouráním přehrad a závor a duchovní expansí. Muže býti pro to zvlášť dnešku heslem, aby právě v tom to sm ěru a jm enovité 11a Slovensku nezaostal a neupadl. Biskup M oyses postavil se i v čelo Slovenské M atice z důvodů duchovní expanse, konfesijně liberální a radostně součinné a spolupracující s každou jinou konfesí, pokud sm ěřuje k našemu národnímu a duchovnímu povznesení a k sebeurčení. Odtud jeho dokonalá shoda s Kuzm ánym a odtud jeho nadřazení národně kulturního principu nad princip konfesijní. Slovenské blaho bylo M oysesovi prvním zákonem, nad nějž neznal nic v y š šího, i kdyby to byla přízeň všeho světa. Proto mohl evangelík V ajanský směle psáti o M oysesovi jako o nejskvělejším národně kulturním slovenském typu, protože slovenský život byl opravdu náplní M oysesovy duše a počátkem a koncem všeho jeho uvažování. Biskup M oyses měl však i celonárodní uvědomění. Vyšel 174

179 z Kollára. Nejdéle trval na katolické strane na spisovné češtině, na této slovenské pulerované m ateřštině, a hlavně v padesátých létech se přičinil o je jí opětovné zavedení 11 slovenských katolíků. N astolen v Banské B ystřici dne 21. července r na biskupa, psal své pastýřské listy česky, časopis Cyrill a Method dal vydávati česky, českoslovenština zdála se mu nejm ocnější oporou proti maďarštině, jako v počátku padesátých let zdála se jediným východiskem i katolickým kněžím Radlinskému, P alárikovi, Hattalovi, Viktorinovi, Záhorskému a Holčkovi. Moyses vzdal se českoslovenštíny definitivně až koncem padesátých let, kdy eventualita slovenského vyvázání z maďarské sféry byla vyloučena a kdy na české spisovné školení na Slovensku naděje uhasly. Jako biskup Strossm ayer, i biskup M oyses viděl slovenskou spásu po boku Čechů a M oravanů a v návratu velkom oravské m yšlenky. Je přirozeno, že pro to vše oslavuji biskupa Moysesa, drazí mladí přátelé, nadšeně s Vámi a že si přeji, aby jeho duch se ve Vás obnovoval a nadšeně planul. N áš stát, jenž byl před desíti léty obnoven a v němž se Slováci národně v poslední rozhodné hodině zachránili, musí býti i zajištěn. Jeho zajištěn í vidím i v slovenském návratu k hodnotám ryze slovenským a československým, tedy i k biskupu M oysesovi. Jestliže jste tedy spojili, dám y a pánové, svou státní ju b i lejní oslavu s oslavou tohoto slavného biskupa národovce, vidím v tom znamení, že se k takovýmto hodnotám již vracíte a že takovým ito a podobnými n ávraty chcete i pro příště náš českosloven ský stá t a národ posilovati a zajišťovati pro budoucnost. V tom to znamení a v této naději pozdravuji Vaši slavnost co nejsrdečněji a těším se z ní a se mnou těší se jistě i celá naše universita. * * Po rektorově projevu a po jiných oficielních pozdravech přednášel podpredseda Ústředí slovenských katolických stu dentů JUC. Antonín Vašek o slovenském katolickém studentstvu a o desítiletí ČSR. V přednášce postavil se nadšeně i na princip státního zajištění a povznesení a slíbil pro tuto zásadu pracovati v čele svých druhů ze všech m ladých sil. 175

180 SLAVNO ST 4. ÚNORA N a oslavu desátého výročí, kdy byla v B ratislavě nastolena čsl. vláda v čele s m inistrem dreni V. šrobárem, byla pořádána v m ístnostech Zemědělského m usea slavnostní večeře dne 4./2. r. 1926, při níž m ěstu i vládě připil Jeho M agnificence pan prorektor university Komenského prof. Dr. J. B rdlík: U n iversita K om enského vyslovuje vřelá přání a slova radosti a díků k dnešním oslavám. Před 10 roky ještě v Praze jen v novinách jsm e četli 0 vítězném vjezdu naší vlády do Bratislavy a 3 m ěsíce nato byli jsm e i my zde, abychom obhlíželi půdu a možnosti pro příští universitu. A proto jubileum dnešní dotýká se úzce i naší university a v září tohoto roku budeme i m y oslavovati loletí jejího trvání. Pracujem e zde již 10 roků a dovedeme dobře posouditi a oceniti, co všechno za tu dobu se vykonalo pro blaho m ěsta, země i státu. P řip íjím všem, kteří o to m ěli zásluhu, připíjím všem, zejm éna všem těm vyšším, nižším i nejnižším úředníkům, státním 1 vojenským zam ěstnancům, jichž jm éna nejsou veřejnosti známa a nikdy nebudou a kteří ze všech sil a často za nej těžších podm ínek se o tento rozkvět přičinili. 176

181 IX. UNIVERSITNÍ ZÁKON. SLAVNOST NA PAM ĚŤ DESÁTÉHO VÝROČÍ ZÁKONA O ZALOŽENÍ U NIV ER SITY KOMENSKÉHO V BRATISLAVĚ. Dne 29. května r navečer konal Svaz slovenského studentstva v auditoriu maximu právnické fakulty oslavu zákona o zřízení university Komenského v Bratislavě. Slavnost byla zahájena Akademickým pěveckým sdružením, řízeným prof. U. Orlem a promluvou předsedy Sväzu slovenského studentstva Fedorem Thurzem, jenž určil vděčný vztah mladé slovenské generace k universitě a prohlásil, že kolem university K om enského sdružuje se již na tisíce jejích někdejších i nynějších žáků, ochotných jejích sm ěrnic vždy h ájit. O význam u zákona ze dne 27./V I. 1919, jím ž byla uzákoněna universita v Bratislavě, promluvil rektor Pražák. O stavu jednotlivých fakult v desátém roce university pojednali děkani Laštovka, Lukeš a Kolář. O budování university a dalších jejích stavebních problémech pohovořil stavební referent akademického senátu prof. Hynek. ŘEČ REKTORA PRAŽÁK A. Vážené shrom áždění, dám y a pánové, není tomu dávno, co jsm e se sešli na tomto m ístě, abychom oslavili desáté výročí našeho osvobození, a dnes scházíme se znovu, abychom se poklonili slavnému datu, o němž vznikla naše universita Komenského. Bude to vždy československou ctí a pýchou, že ve válečné době, kdy jsm e byli napadeni nepřátelským sousedem a kdy češi a Slováci krváceli a mřeli za právě nabytou svobodu, v hlavním městě našeho národa zvrátili heslo,,inter arm a silen t M usae a jakoby navzdory snesli se na zákonu, jím ž v slovenském středisku se zakládá třetí československá universita, tentokráte pro Slováky. Tento čin jest svědectvím naší nervové síly a našeho přesvědčení, že čeho jsm e válkou nabyli, po právu a po zákonu že jsm e nabyli a že to jest navždy naše, nezcizitelné a nedotknutelné. Jest to však i znamení, že věrni tradici chcem e svou sílu zakládat na vzdělání a na duchovním růstu a že sousedům chcem e čeliti tím, že Slovensko co n ejvíce kulturně povznesem e a učiním e všestranně soběstačným. Fakt, že jsm e založili universitu právě v Bratislavě, jest logický důsledek dějin. Chtěl tom u prostě genius loci. Zde v Bratislavě vznikla totiž universita již v XV. století zásluhou M oravana Jana Vítěze a Slováka Jana z čezm ic. Jejich vlivem svolil král M atyáš, aby byla zřízena r v Prešporku, či v Istro-

182 poliš universita bolognského typu poblíže probošství u m ěstské zdi. Neudržela se sice dlouho, ale dodnes lze spatřiti v Krakově slavný globus, na němž jest vyznačena M atyášova m oravská válečná situace z r a jenž je st je jí produkt. 1 když tato universita měla ráz sam ozřejm ě internacionální, přece její zakladatelé zřejm ě naznačují její slovanský původ. Do Bratislavy soustřeďoval se od dávných staletí československý kulturní život vůbec, jak jest viděti z četných pokusů o učené společnosti i jak jest patrno na přečetných českých a československých tiscích, jež vycházely z B ratislavy jako z duchovního centra. Není náhodou, že na př. za obrození usilovali Slováci v B ratislavě o kathedru československé řeči a literatury a že ji v B ratislavě i založili. N a víc nemohli si tehdy Slováci ještě troufat, ač v čtyřicátých létech minulého století usilovali již o vyšší školení a chtěli při pešťské universitě aspoň stolici českoslovenštiny a později žádali i o právnickou akadem ii. O universitě v Prešporku a o slovenském poměru k ní promluvil zase až Svetozar Hurban V ajanský v Národních novinách dne 10./12. r Vajanský zásadně vítal tehdy diskutovanou m yšlenku prešporské university, protože v universitě spatřoval pochodeň člověčenstva, udávající směr myšlenkám, tužbám a činům celých staletí, a hvězdu osvěcující noc, v níž dříme ještě většina lidstva. V ajanský pozdravoval v universitě i ko duchů a arénu, v níž synové vlasti bojují nejlepším i zbraněmi za národ. Chtěl by byl rníti z Prešporku, jenž měl a má pro slovenský kulturní vývoj veliký význam, cosi podobného, jako byla Bologne, Paříž, Praha a Lipsko, tyto etapy lidského vývoje, ale bál se jen, aby Maďaři neučinili z této university jen maďařící egyetem a aby moloch m aď arisace nepohlcoval jejích p rofesorů a studentu. O třicet let později vynořila se m yšlenka prešpurské* university znovu, a tu zaujal k ní Dr. Dérer již stanovisko aktivnější. Vítal ji, ale požadoval v Robotníckych novinách, aby to by la um versita typicky hornouherská, t. j. aby měla vedle svých vědních a obecně výchovných úkolů především zřetel i k Slovensku, prostě aby to byla universita i pro Slováky. Za velké války byla prešporská universita opravdu uskutečněna, ale požadavek Dérerův byl zcela zneuznán, byla to universita jen maďarská. Tak do r Slováci, pokud nestudovali na universitě v Praze, byli školeni m aď arsky a zcela bez zřetele na své kulturní potřeby. Je samozřejmo, že politickým osvobozením Slováku rozuměli jsm e i jejich kulturní osvobození a že vedle ponárodněného obecného, občanského, středního a odborného školství vznikla i m yšlenka československé u n iversity v B ratislavě. P ojali ji mladí docenti pražské university, vedeni prof. Hynkem, ještě uprostřed velké války a připravovali její realisaci. Sotva poněkud ulevilo v pracích našemu Národním u shrom áždění, naléhali na politiky, 178

183 aby bratislavskou universitu uzákonili. Stalo se tak tiskem č. 954 ze dne 12./5. r. 1919, jenž obsahoval návrh poslance Milana Hodži a poslance prof. O. Srdínka o třech paragrafech, aby byla v Bratislavě zřízena československá universita. Tento návrh podepsali poslanci Němec, Jirásek, Machar, Kolísek, Herben, Pilát, Syllaba, Sonntág, Hlinka, I. Markovič, žu ffa, Benda, Ružiák V. Pauliny, Vanovič, čobrda, Kmeťko, Bránecký, Hvizdák a Sivák. O návrhu bylo jednáno dne 2 0./5. r v školském výboru, kde bylo usneseno, aby byl zákon o zřízení bratislavské university fak tick y vydán. Tu zasazoval se o něj vedle navrhovatelů i poslanec prof. J. Vlček. K projednání návrhu došlo v 61. schůzi Národního shromáždění dopoledne dne 27./6. r. 1919, kdy vedle debaty o rozpočtu, o dovozu obilí a mouky z ciziny, o soupisu nem ovitostí a o podúřednících byla jako 5. článek na pořadu jednání zpráva školského výboru o návrhu dra Milana Hodži, dra O. Srdínka a společníků, aby byl vydán zákon zřizující čsl. universitu v B ratislavě. N ávrh byl tištěn jako čís Předseda Tomášek udělil slovo zpravodaji dru O. Srdínkovi, jenž s rozechvělou m yslí na přání Slovenského klubu poslanců obhajoval právo na československou universitu v Bratislavě, jež byla vlastně logickým důsledkem právě zřízené university brněnské. Při jejím uzákonění byla totiž řeč i o universitě na Slovensku. Posl. Srdínko sliboval si ohromný národně a kulturně politický zisk od této university a slíbil za Národní shromáždění nově navrhované a nově zřizované universitě v Bratislavě plnou pomoc a každý jakýkoliv náklad, protože prý na tomto vysokém učení nebude možno nikdy šetřiti a protože tato universita donese ohromné úroky celé republice. Srdínkuv návrh byl většinou hlasů a bez debaty přijat za obecného potlesku ve dvou čteních. Tak došlo k zákonu ze dne 27. června r. 1919, č. 375 Sb. z. a n., kterým se zřizuje československá státní universita v Bratislavě. Zákon z n í: S e schválením Národního shromáždění československého nařizuje se: 1 V Bratislavě se zřizuje místo bývalé maďarské university československá státní universita o čtyřech fakultách: právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické. Přednášky konají se buď česky nebo slovenský. 2. Provésti tento zákon se ukládá vládě 3. Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen. Tento universitní zákon měl dva doplňky: I. N ařízení vlády republiky československé ze dne 11. listopadu r. 1919, čís. 595 Sb. z. a n., o pojmenování československé státn í university v B ratislavě: Na základě zákona ze dne 27. června 1919, č. 375 Sb. z. a n., se nařizuje: 179

184 1. československá státní universita v Bratislavě bude se nazývali Universita Komenského. 2. Ustanovení toto působí ode dne vyhlášení (15./X I. 1919) a provede je ministr školství a národní osvěty. 2. Nařízení ze dne 28./X I. 1919, jím ž byla v B ratislavě při universitě zřízena československá fakulta bohoslovecká a vládou byli designováni odborníci, aby tuto fakultu připravili. U niversitní zákon byl vyhlášen dne ll./v I I. r a již dne 31./ V il. r byli jm enováni první profesoři lékařské fakulty (Hynek. Spilka, K ostlivý, Miiller, Radlický, M ysliveček, Brdlík, Polák). Profesor K ristián Hynek jako první zvolený rektor M agnificus university Komenského převzal se zástupci vlády v čele se sekčním šéfem Mlčochem dne 21. září 1919 zařízení někdejší maďarské university. Hned nato byly vykonány všecky nutné přípravy, aby lékařská fakulta mohla býti uvedena v normální pohyb. Přednášky byly na ní řádným způsobem zahájeny dne 9./X II. r Právnická fakulta byla otevřena vládním nařízením RČS ze dne 11. V l i l. r. 1921, č. 276 Sb. z. a n., vy hlášeným dne 20./V III. 1921, a přednášky byly na ní zahájeny počátkem zim ního sem estru stud. r , současně s přednáškam i filosofick é fakulty, jež byla otevřena současně s právnickou fakultou v sm yslu 2 nař. č. 8. Tak vešel zákon o bratislavské universitě částečně v život a od této doby uplatňuje se s geometrickou rychlostí tak, že v svém desátém roce naše universita vykazuje normální provoz a pronikla doma i v cizině. Počet posluchačů vůči prvnímu roku je st skoro dvacetkráte větší, profesoru a docentu jest vůči prvnímu roku skoro desetkrát více, universita má dnes sedmnáct budov, řadu sem inářů a laboratoří, skvěle vypravenou universitní knihovnu (zásluhou ředitele dra E m lera), vydává radu Sborníku a vědeckých publikací, věnovaných zvláštním u prozkumu Slovenska a Podkarpatské Rusi, vydala na sto knih ze všem ožných vědních oborů, navázala souvislosti s celým světem, což vše je st doklad, že vznikla ze skutečné potřeby, že byla založena na zdravém základě a že se doma i ve světě rychle a úspěšně vžila. Popřevratové Slovensko v přívalu škol a vzdělávacích in stitucí uvědom ovalo si nej vzácnější ho osvobozenského daru, zřízení československé university v Bratislavě, pozvolna. O návrhu na universitní zákon nepsalo, protože bylo cele zaujato válkou s Maďary. Teprve když nastala přestávka v bojích, Slovenský deník zaznamenal dne 29./V I. r projednání a odhlasování u niversitního zákona v pražském N árodním shrom áždění. N á rodním novinám ve válečném rozruchu zákon o universitě v B ratislavě docela ušel, otisklyť dne 12./V III. r program N á rodní strany, v němž jeden odstavec přikazoval straně zakládati na Slovensku i vysoké školy, aniž se o právě založené a zvolna ISO

185 již aktivované bratislavské universitě zm ínil. Plně rozeznělou radostnou fugou uvítal universitu teprve dne ll./x I I. r. 1919, po zahájených přednáškách na m edicínské fakultě, Slovenský deník, jenž vyzvedl, že Slováci dosáhli něčeho, co jim staletí odp ír a la,!. j. m ožnosti školiti se i vysokoškolsky ve vlastním ja zyce a že teprve nyní tedy vyhráli svou celou budoucnost, protože universita jedině dovede sem knouti řady intelektuálů a z hlubin národa vynésti čistý národní a cizotou neposkvrněný ideál. Od aktivování u n iversity stoupala rychle až na m alé v ý jim ky sym patie k universitní práci a Slováci uvykli v ní viděti hlavu své vzdělanosti. Přes utěšený rozvoj naší university, o nějž se pyšně můžeme opříti při dnešní jubilejní slavnosti, musím však otevřeně prohlásiti, že my profesoři ještě s ní spokojeni nejsm e a že máme řadu naléhavých požadavků pro další důstojné vybudování našich fakult. O těchto požadavcích prom luví páni děkani jednotlivých fak u lt a stavební referen t u niversity M agnificus prof. H y nek, jenž si o budování university Komenského získal všestranně nej větších zásluh. Já sám rád bych řekl ještě několik slov o nej naléhavějším požadavku. Zákon ze dne 27. června z r mluví jasné i o tom, že se zřizuje při naší universitě i přírodovědecká fakulta. Této fakulty dodnes nemáme, universitní zákon přés své výslovné znění tedy proveden nebyl. Dovolte, abych na to před Vámi v této slavnostní chvíli žaloval a abych burcoval slovenskou veřejnost k tomu, aby byl náš universitní zákon cele naplněn a aby naše universita netrčela do světa jako zkomolené torso. Proti zřízení přírodovědecké fakulty u nás nam ítá se v posledním čase, že je to nákladný podnik, že není dosti odborných sil a že přírodovědci beztak jsou na pražské a brněnské universitě produkováni v takové m íře, že nebudou um ístěni a octnou se v těžké ex i stenční krisi. Vůči těm to nám itkám prohlašuji: navrhovatel našeho universitního zákona posl. Srdínko za souhlasu celého N á rodního shrom áždění slíbil, že na bratislavské universitě se nebude šetřiti a že pro ni žádný náklad nebude dosti velký. D ovolávám se jeho slova a důrazně za Slovensko prohlašuji, že z úsporných důvodů nesm í padnouti uskutečnění bratislavské přírodovědecké fakulty. T yto úsporné důvody byly by právě zde nevysvětliteln ý a m usili bychom je za souhlasu celé slovenské v eřejnosti co nejdůrazněji odmítnouti. Nam ítá-li někdo, že není dosti schopných a vyškolených profesorských sil, tož prozrazuji, že na svůj dotaz v té věci u pražské a brněnské university dostal jsem odpověď zcela uspokojivou, jež slibuje skoro okam žité obsazení všech stolic silam i skvěle kvalifikovaným i. Konečnou námitku, že jest hyperprodukce přírodovědců, odmítám, protože Slovensko potřebuje přítom nosti odborných přírodovědných badatelů v své zem i, aby byli s řadu vědeckých úkolů, jež nesm ějí 181

186 ležeti ladem a jež nemohou býti občasně a z dobré a odvolatelné vůle obsluhovány z Čech a z M oravy. 1 tu nám jde o naši soběstačnost a o všecky naše vědní možnosti. Kterak ostatní fakulty potřebují disciplin přírodovědné fakulty, jest nejlépe patrno z toho, že m usila býti zřízena při m edicínské fakultě stolice fy siky a při fakultě filosofické stolice geografie. Tyto stolice jsou vlastně již nutnou a naléhavou předzvěstí naší přírodovědecké fakulty. Z těchto důvodů přimlouvám se, aby universitní zákon ze dne 27./V I byl oslaven tím, aby byl konečně naplněn a aby v jeho znění byla nám co nejrychleji dána přírodovědecká fakulta. Dovolávám se při této příležitosti i nařízení ze dne 28. XI. r o bohoslovecké katolické fakultě při universitě Komenského a dávám na uváženou, zda by při naší universitě nebylo zříditi i bohosloveckou fakultu evangelickou. Měl bych pro naši universitu ještě i jiný doplněk. V poslední době mnoho se m luví o zřízení techniky na Slovensku. N aše zkušenost s budováním jednotlivých fakult nám vnuká skepsi k možnosti, že by byla vysoká technická škola vybudována na Slovensku rázem, obzvláště není t. č. dostatek profesorských sil. Byl bych při budování techniky na Slovensku proto pro jakousi zdrželivost a vůbec jen pro evoluční postup, t. j. že by byla technika budována postupně a že by předem byli pro ni vybíráni a školeni potřební profesoři. Tento evoluční ráz vzniku techniky na Slovensku doporoučí, aby byla zřízena nejdříve snad jen jedna technická fakulta, s nejdůležitějším i stolicem i, přihlížejícím i k nejakutnějším potřebám slovenské technické služby. T a kováto osam ělá fakulta by měla býti připojena k některé ex istu jící vysoké škole, aby o ni opřena vyvíjela se dál a obstarávala všecky přípravné práce k řádnému vybudování techniky na Slovensku. M yslím, že tato technická fakulta by se nejlépe dala u m ístiti pro prozatím ní dobu do B ratislavy k u niversitě Kom enského. N ebylo by to nic nepřirozeného a nového, vždyť university v Gentu, v Liěge, v Sofii, v Ábo, v Belfastu, v Dublině, v Glasgowě, v Leeds, v Liverpoolu a j. m ají takovéto technické fakulty s nej důležitějším i technickým i stolicem i. Navrhovatelé vysokého technického učení na Slovensku mohli by snad o této m ožnosti uvážiti, jeť pro přítom nost snad nejblíže realisaci. Přes všechnu sym patii k slovenské akci o techniku ovšem se netajím upřím ným přesvědčením, že Slovensko jest povinno si cele dovybudovati jednu vysokou školu, již má a jež je st přímo přetížena ještě nenaplněnými desideráty, t. j. universitu Komenského, a pak teprve že by mělo připravovati techniku. V ysoké školy nejsou továrny, jež lze vybudovati kdekoliv a kdykoliv, jsou to živé a jem né organism y, jež předpokládají pozvolný vývoj a přípravu podmínek pro svůj růst. P ostulát zdravého rozumu proto doporoučí soustřediti všecku sílu a všechny pro 182

187 středky na konečné dobudování university Komenského a pak teprve uzákoniti i techniku na Slovensku. Obíral-li jsem se dosud, dámy a pánové, více jen naším universitním zákonem a jeho dosavadním uskutečňováním a uskutečněním, dovolte mi nyní, abych několika větami se dotkl i niterního budování naší university, t. j. jejího smyslu a poslání. Brzy potom, když byla naše universita uvedena v život, vyjádřil se jeden pražský vysokoškolský člen kulturního výboru Národního shromáždění, že bratislavská a brněnská universita m ají vlastně ulehčiti universitě pražské ve výchově lékařů, právníků a profesorů a že pražská universita má býti především representačně badatelská. Je samozřejmo, že jsm e proti takovéto koncepci spolu s brněnskou universitou důrazně protestovali, protože nikdy nedám e své u n iversity sn ížiti na provinční v ý robu praktické inteligence, nýbrž a především vždy budeme usilovati o to, aby právě po badatelské a ryze vědecké stránce byla s každou jinou universitou rovnocenná. Sm ysl a poslání university vidím e ne ve výrobě akademické inteligence, sm ěřující k diplomům jako výdělečné duchovní legitim aci, nýbrž v dobývání nových duchovních hodnot a v službě duchu oné země, v níž universita účinkuje. Jedině tak má universita v zemi význam a oprávnění. Karel IV. zakládal pražskou universitu přece hlavně proto, abychom nesbírali drobtů m ilosti s cizích vědeckých stolů a abychom byli duchovně sam ostatní a soběstační. E ieger usiloval o obnovenou u niversitu, abychom vlastní universitou zau jímali ke všemu svůj vztah a tvořili vlastní vědecké hodnoty. M asaryk chtěl druhou u niversitu, aby byla možná vědecká soutěž a vzájem ná kontrola ve vědecké tvůrčí práci. Nelze proto ani třetí universitu pojím at jin ak, i ona m usí býti dílnou tvůrčích duchů a donésti Slovensku všechno to, co zemím a národům university vůbec donášely a co od nich po kulturní a národně výchovné stránce bylo očekáváno. Vzpomínám tu podrobněji na př. N ěm ecka, jehož velkost byla stvořena m onum entální koncepcí universitního poslání. J. G. F ichte čekal od universit [E inige Vorlesungen uber die Bestim m ung des Gelehrten (1794), des Menschen (1800), v Reden an die deutsche Nation (1808), v Deducirter Pian einer zu Berlin zu errichtender hoheren Lehranstalt ( )], že uničí všechen nerozum národa, že ho učiní duchovně svobodným a uvedou jej na cestu pravého lidského pokroku, že přiblíží a vyzvednou pozem skost k věčném u a božskému, že budou školam i probouzejícím i vědní duchovou tvořivost a učiní i z m alých m ěst a zemí rovnocenná střediska m ěstům a zemím velkým. F. W. J. Schelling (Vorlesungen uber die Methode des academ ischen Studium s 1802) viděl v universitách tvorbu pravých lidí, zam ěňujících víru za soud a přesvědčení, chaos za jistotu a nabývajících nadvlády nad pomijivým. Fr. Schleierm acher v G elegentliche Gedanken uber U ni- 183

188 versitäten in deutschen Sinne (1808) doporučoval pečovali o duchovně dobývačný základ universit, protože stát obstojí jen tvořivě živým i vědomostmi a tvorbou duchů. Henrik S teffen s v knize uber die Idee der U niversitäten r pokládal pobyt na universitě za nové a vyšší zrození člověka a za jeho vlastní uschopnění k duchovní tvořivosti a k duchovnímu závodění při odhalování tajem ného závoje z pravd lidských i božských. Při takovéto koncepci u n iversit N ěm ecko se přirozeně osam ostatnilo a rozkvetlo, protože tyto m yšlenky staly se universitní tra dicí s podnětem k dalšímu vývoji a výboji universit. Stačí si jen vzpomenouti, jak vysoko poslání universit hodnotili před válkou na př. Harms, Bernheim, Bucher, v. Leyen, Lamprecht a j., aby bylo patrno, že university v Německu byly založeny vždy na badatelsky dobývačném základě a že něm ecký duch nikdy neustával, aby universitní vědní cíle byly co nejvyšší a aby je nesly opravdu osobnosti. Z tohoto důvodu obírali se Něm ci i reformami a problémy universit ze všech národů snad nejčastěji. Myslím tu na př. na Curtiovu stať v Die Tat r , kterak horoval o úpravu německých universit podle povahy krajů a kterak doporučoval dosadit všechno jm ění na možnost vědecké práce a napom áhat tak vědeckým individualitám, aby mohly odkrývat bez ustání nový svět, což jest vlastní úkol universit. Vzpom ínám tu na podobné sta ti N ohlovy, Paulsenovy a E. F i scherovy a jm enovitě na podobný hlas z Curychu, kde rektor university toužil universitu zpřístupniti co nejvíce závodům ducha a jejím úkolem určil nutnost hledati a objevovati dosud nepoznané. Připom ínám tu i studii Edvarda Sprangera uber das W esen der U niversität r. 1919, v níž se Spranger znovu vrátil k Fichtem u a požadoval po universitách především vědeckou tvořivost a dobývačnost, bez nichž rozvoj védy jest n e myslitelný. U vádím konečně i Jaspersovu studii Die idce der U niversität z r. 1924, v níž tento heidelberský filosof při x>mina povinnost u n iversit konservovatí a podnécovati ideje, což dovedou jen profesorské osobnosti nezávislé na hmotě a na heslech dne a jedině tak schopné přenášet badatelské úkoly s generací na generace a zm ocniti a vy v ý šiti jejich vědní výsledky. 1 J a s pers se velm i energicky ozval proti tomu, aby doba z universit učinila jen výrobny praktických intelektuálů. Tentýž protest zavzněl i z Francie. G. Valois v kronice generace D un siěcle á ľa u tre upozornil, že se moderní u n iversity věnují více adm i nistraci než duchu a že to jest stín demokracie, že na jejích universitách se zam ěstnávají více výrobou výdělečných úředníků a pořádek udržujících profesorů, než vědou. Jestliže kde, tedy na Slovensku jest zvlášť časové ozvati se proti koncepci naší u n iversity jako ústavu na přípravu adm i nistrativních úředníků a výdělečně schopných advokátů a lékařů a vší mocí usilovat i o to, aby to byl především n ejvy šší vzděla- 184

189 vací ústav Slovenska, jež vědecky v porobě zaostalo a jež ve všech oborech čeká na stilisaci svých vědních zájmů a problémů. Slovensko, jehož kulturní představitelé, jako byl na př. někdejší správce Slovenské Matice Viliam Pauliny Toth, spatřovali ve vědě hodnotu rovnocennou náboženství a kteří ve vědcích viděli posly boží m yšlenky na zemi, zasluhuje jistě, aby jeho universita vedle výchovy jeho akadem ického dorostu věnovala se badatelským cílům a své vědecké úsilí věnovala především jeho vědeckému prozkumu. Tento cíl daly si všecky bratislavské fakulty, jak jest viděti na jejích publikacích a časopisech a jak jest pozorovati i při rázu některých universitních katheder. B ratislavská universita chce vedle svých běžných vědeckých úkolů býti vědeckou badatelskou ústřednou pro všechny problém y Slovenska a Podkarpatské R,usi. Chce p řihlížeti k vědeckým souvislostem se sousedy a zajím ati se o otázky východu. Chce konečně vědecky soustřediti svou pozornost na slovenskou historii, jazykovědu, literární historii a národopis, v nichž se soustavně a odborně do převratu nemohlo pracovati a jež m ají býti podkladem slovenské národní rekreace a dokladem československé jednotnosti. B ratislavská universita nechce m íti ráz provinční, ale usiluje o rovnocennost s ostatním i dvěma československým i universitam i a s nimi snaží se o m ěřítko světové. Proto také universita Komenského nikdy se nesm íří s dosavadní system isací svých katheder a rozhodně odmítá, aby měla nejm enší a nejnutnější míru profesur a aby byly z ní vyloučeny ony stolice, jež mají ryze vědní ráz a jejichž discipliny nejsou zahrnuty v okruh státních zkoušek. Bude na slovenské veřejnosti, aby tu pomohla a aby se tu postavila na stráž duchového rozvoje a výboje své university. B ratislavská universita nesmi svou nehotovostí a svou chudou výpravou odstrašovat, nýbrž svou niterní i vnější výstavbou, svou jak ostí a výškou svých vědních cílů a inten sivním i prostředky jejich dosažení přitahovat a lákat. Nesm í to býti universita jen pro vlastní zemi, nýbrž i pro ostatní říšské země a i pro cizinu, jíž musí dovést něco osobitého říci a otevřití k sobě i její cestu. Bude-li naše vůle po takovéto universitě silná a spojím e-li se v ní všichni, pak v tom to sm yslu takovéto univ er sity i dosáhnem e. D esáté výročí a dosavadní růst naší univ ersity nás všecky k této vůli i zavazuje. Odbočil jsem, dámy a pánové, od universitního zákona a jeho oslavy. Dovolte, abych se k tom uto zákonu ještě jednou vrátil a abych se zřetelem k němu učinil ještě tyto návrhy: navrhuji, aby na věčnou pam ět byl text zákona ze dne 27. června r. 1919, zřizující universitu Komenského, vryt v pamětní desku a tato deska aby byla um ístěna v n yn ější právnické fa kultě, jež i po výstavbě nového universitního m ěsta na Lafranconi má zůstati universitním m ajetkem a m ístem universitních pam átek. 185

190 D ále navrhuji, aby na tuto desku byla vryta i jm éna hlavních navrhovatelů tohoto zákona a jejich společníků, aby jim byla takto v dějinách pojištěna slovenská vděčnost, že dali zemi vysoké učení, o něž se Slováci za cizí vlády m arně ucházeli. Konečně navrhuji, aby byla zasazena v tato m ísta i deska prvním profesorům lékařské fak u lty, kteří v čele se svým prvním a nyní i desátým a napřesrok jubilujícím rektorem prof. Hynkem universitu Komenského otevřeli a její život zahájili a umožnili. Dovolte, prosím, abych v tuto chvíli ještě poděkoval našim živým i m rtvým osvoboditelům, bez jejichž důmyslu, odvahy a oběti bychom dnes nestáli na tom to m ístě, abych poděkoval i všem, kdo zřízení této university umožnili a o její zdar se zasloužili, a konečně abych prosil za další účinnou sym patii k jejím u osnovaném u rozmachu a rozkvětu. Qu. B. F. F. F. S. E! PROSLOV J. SP. D ĚK ANA PRÁV NICK É FAK ULTY PROF. DRA K. LAŠŤO VK Y. M agnifice, Spectabiles, dámy a pánové, milí přátelé! Přísluší mně, abych jako děkan právnické fakulty pohovořil o potřebách této fakulty. I. N aše fakulta vstoupila v život v říjnu 1921 a trvá tedy nyní 8 let; byla v život uvedena později, než fakulta lékařská, ale přece ještě včas, aby zabezpečila slovenské legum cupidae juventuti patřičný podíl na životě slovenském. Maďarská fakulta chrlila massu doktoru a byla obava, že tito více méně duchem a jazykem m aďarským odchovaní právníci zaujm ou na leta všechna rozhodující m ísta na Slovensku na velikou škodu mládeže slovenské. II. Každá fakulta právnická, m á-li svůj úkol plniti, potřebuje 3 věcí, totiž učitelských sil, místností a pomůcek studijních. O těchto 3 podmínkách chci pohovořiti a naznačiti, zda resp. do jaké m íry jsou splněny. A. Učitelské síly. Když byla fakulta zřízena, byli jmenováni 4 rádní a 2 mimořádní profesoři. Oddíl historicko-právní v prvé řadě v úvahu padající byl obsazen, ale z oddílu judicielního a státovédeckého bylo tu jen po jednom profesoru. P rvým úkolem nového sborn bylo tedy opatřiti další síly, aby aspoň všechny obligátní discipliny a pokud lze v počtu ke zkouškám potřebném byly obsazeny odborníky. Nebyl to úkol lehký, šlo-li zároveň o to, aby nové síly byly bezpodmínečně plně kvalifikovány. N yní po 8 letech máme historický obor obsazený celý (až na druhou stolici práva řím sk éh o), kdežto v positivních oborech chybí nám stolice pro 186

191 civilní soudní řád, dále pro právo ústavní, m ezinárodní, a f i nanční a druhá stolice pro národní hospodářství. Dosavadní počet sil nedostačuje. Jest nutno, aby byly nejen všechny discipliny obligátní obsazeny, nýbrž aby některé rozsáhlé discipliny byly obsazeny dvakrát. A toho cíle jsm e ještě velm i vzdáleni. Jedna příčina toho zjevu jest nedostatek dorostu, zejm éna slovenského. My všichni byli jsm e vedeni m yšlenkou a přímo toužíme po tom, abychom mohli vychovati dorost slovenský a pozdraviti mezi sebou i slovenské příslušníky. Věda je st sice internacionální, není ani česká ani slovenská, ani m a ďarská, je st jenom jedn a věda přísně objektivní, logická, nestranná a pravdu m ilující. Ale ti, kdož vědecké práci se věnují, podle svého prostředí a vývoje, mim oděk neseni jsou náklonností k těm vědním oborům a disciplinám, které právě jsou jim nejbližší. V tom směru osvobozené Slovensko bude jistě na dlouho zajím ati právě vědce slovenské, poněvadž poskytuje jim rozsáhlé pole k studiu přečetných problémů historickoprávních a národohospodářských a i vzhledem k různosti práva positivně právního. Úsilí naše o dorost nemělo s počátku úspěchu, poněvadž jednak mnozí m ladí právníci sloven ští trpěli rozpoltěností své předběžné výchovy, jednak byli-li snaživí, našli v životě veřejném i v soukromých povoláních mnohem dříve um ístění vynikajícího a výnosnějšího, nežli karriera učenecká mohla prozatím poskytnouti. Slovensko potřebovalo právníků v praxi. Teprve nyní, když již potřeba se trochu v praxi saturovala a trvalý vliv fa kulty se uplatňuje, ukazuje se mezi Slováky větší zájem o stu dium vědecké jako povolání, tedy o karrieru universitní. Mám zde na m ysli docenty. Přípraya na docentskou dráhu vyžaduje dosti dlouhého á důkladného studia a proto také již zvláštní lásky k vědě, jakéhosi vědeckého posvěcení. Mladý vědecký pracovník musí se věnovati cele svém u studiu, ale musí také žiti. A tu ovšem bohužel není dosti postaráno o tuto pro docenta tak kritickou dobu. Máme málo assistentských míst, jež by mladí pracovníci mohli obdržeti, a i stipendia nejsou rázu trvalejšího. Proto třeba postarati se o výživu dorostu vědeckého větší system isací míst assistentských. Než to vše daleko nestačí. Bratislava má četné úřady, m á vyn ik ající a význam né instituce hospodářské a dalo by se jistě najiti v nich několik mladých lidí, kteří by svoje studium chtěli prohloubiti, praxi s theorií spojití a jako soukromí docenti se na naší fakultě uplatniti. Těmi by byl právnický život velm i osvěžen. Mohu tedy resum ovati: Větší systemisace míst učitelských, podpora docentu, více míst assistentských. B. Druhou podmínkou řádného provozu fakulty jsou dostatečné místnosti, učebny, semináře, čítárny a p. N aše fakulta byla zprvu um ístěna v polovici tohoto domu. 187

192 Později se nám podařilo obdržeti celý dům, který ode dávna sloužil účelům vědeckým a p řistavili auditorium maxim um, ale m ístnosti ty nestačí. Jsou jen U posluchárny, ne příliš hygienické, v nichž se posluchači celý den tísní, není místností pro vedlejší ctění, není místností pro státní zkoušky, rigorosa, seminární místnosti jsou preplnený, není studovny pro studující, není pracoven pro profesory. V tom sm ěru dosavadní stav nijak nevyhovuje; jest to provisorium, ale bojím se, aby nezůstalo provisoriem rakouským, to jest věčným. Jedná, se o vybudování nové university, ale než to bude, třeba rozšířiti a opatřiti nové nezbytné m ístnosti. C. A posléze studium právnické žádá, aby byly pomůcky studijní řádně vybudovány. Tu jde hlavně o seminární knihovny. Měli jsm e štěstí, že první profesoři naší fakulty (a vzpomínám tu zejm éna prof. Som m era) s úsilím nevšedním usilovali o opatření knih a pomůcek pro sem ináře a mnohé naše sem ináře vzbuzují svým bohatým a účelovým zařízením pozornost i v cizině. Ale literatura roste; jest třeba nakupovati nových knih, ovšem v prvé řadě cizozemských, jež jsou velmi drahé (anglosaská literatu r a ); jest však dále třeba literaturu tu zvládnouti, k atalogisovati, excerpovati a pod. To jest nutnou podmínkou, aby bylo možno u nás, po vzoru si cizícli universit, vytvořiti různé odborné ústavy. Máme zde již i ústav pro studium práv slovanských, který má velmi úzké styky vým ěnné s ostatním i universitam i slovanským i a dobře prosperuje. Jiných ústavů nem ám e, jakkoli na př. i zdejší kruhy prům yslové by takové ústavy odborné uvítaly, poněvadž není sil a prostředků. N edostatek docentů a assisten tů, kteří by tu pod vedením profesorů pracovali, se tu pociťuje velmi palčivě. To jsou asi hlavní bolesti naší fakulty; jest třeba vice sil profesorských, docentu a assistentů, jest třeba lepších a větších m ístností, jest třeba peněz k vybudování sem inářů a ústavu. Všechny tyto požadavky se navzájem doplňuji a prostupuji a 11a sobě jsou úzce závislé. III. Podle organisačního zákona z r skládají se fa kulty z k ollegií učitelských a z im atrikulovaných studujících. A tu se obracím i k Vám, posluchačům a posluchačkám práv. Fakulta je st určena pro V ás, m á Vás u vésti do odborného vzdělání právnického pro život. Ale Vy, právníci, m usíte v úkolu tom býti ne elementem passivním, jen přijímajícím, nýbrž co nejúčinněji sami aktivně spolupůsobiti. A tu m usím projeviti následující přání, resp. adresovati na V ás n ásledující výtky. J est to nedostatečná návštěva přednášek a zejm éna cvičení praktických, absentism us, čímž vzniká jakési odcizení a neporozumění, vzniká studium jen pro zkoušku a ne pro život a tím se dává zárodek k smutnému zjevu, že právníci praktičtí, vyšed še z fak u lty tak m alý o ni 188

193 projevují zájem, tak málo se účastní vědeckého života a klesají na řem eslníky právní. Druhou věc důležitou pak kladu Vám na srdce, totiž stu dium cizích jazykův. Kdežto dříve skoro každý náš nový právník ovládal aspoň jeden jazyk (zpravidla něm ecký), a to na tolik, že mohl cizí literaturu čisti, možno nyní s lítostí konstatovati, že znalost jiných jazyků jest poměrně ještě m a lá ; teprve v poslední době se ukazují snahy k lepším u, ale stále ještě v m íře nedostatečné. Zejm éna zanedbávána jest znalost jazyků slovanských, ačkoli právě poloha Slovenska zde vůbec přím o naznačuje cestu. Pokusil jsem se, podati obraz potřeb naší fakulty, jen zcela prosté, ale objektivní vylíčení. Nesporné jest, že fakulta od svého založení učinila pokrok neobyčejný a pokrok ten jest v cizině od znalců plně uznáván a oceňován. Jsm e si toho vědomi, ale vědomí to ukládá nám i vážnou povinnost, abychom i nadále pracovali neúnavně k dokonalému vybudování naší fakulty. My usilujem e o to z celé duše své, ale žádáme při tom, abyste i Vy k práci té podali pomocnou ruku. Neboť jen v této vzájem né důvěře a spolupráci může fakulta státi se tím, co tanulo jejím původcům na m ysli, fakultou československou, na níž by v prvé řadě vědci slovenští mohli v duchu československém, ale přísně vědeckém, pěstovati vědu právnickou a tak ukázati zdatnost a kulturu svého národa. PR O SLO V J. SP. DĚK ANA FIL. FAK. DRA ANT. KOLÁŘE. Přehlédneme-li vývoj filosofické fakulty, jež bude oslavovati desáté výročí svého založení vlastně teprve 14. září 1931, poněvadž tehdy bylo jm enováno prvních sedm jejích profesorů, vidíme za necelých deset let jejího trvání potěšitelný všestranný rozvoj. V dnech zahájení přednášek měla k disposici jen devět nuzně vybavených m ístn ostí v K apitulní ulici. Situace se zlepšila, když se přestěhovala filosofická fakulta až na své úřady, které byly um ístěny na Františkánském nám ěstí, do Reichardovy ulice, kde dostala část budovy dívčího reál. gym nasia. Letos k tomu přistoupila protější novostavba, jež byla celá najata pro děkanství filosofické fakulty a některé její semináře. Je to ovšem um ístění nedostatečné, poněvadž uvedené budovy nevyhovují ani počtem ani velikostí m ístností. Po té stránce tedy nemůžeme projeviti svou spokojenost s nynějším i poměry. Marně čekáme na splnění slibu, daného již před delší dobou sam ým m inistrem školství, k tomu ještě Slovákem, že se co nejdříve přikročí k stavbě definitivní budovy pro filosofickou fakultu na pozemcích Lanfranconi. 189

194 Co se týče počtu poslucháčstva, je nápadné, že není veliký a že nestoupá, nýbrž že se již delší dobou udržuje celkem na stejné výši, necelých 200. Studiu to ovšem nijak nevadi, naopak je mu to jen ku prospěchu. Příčin tohoto malého počtu je st několik. Jednou z nich je s t povaha dnešní doby, málo příznivé stu diu rázu theoretického a málo výnosném u povolání učitele středoškolského. Nechuť k němu jest patrná všude, nápadnou pak měrou u stu d en tstva slovenského. Hlavní příčinou však jsou nejspíše konkurence filosofické fakulty pražské a brněnské, které jsou lépe vybaveny k studiu než naše filos. fakulta, dále příznivější hospodářské i kulturní poměry obou těchto m ěst, výhodnější k pobytu pro studentstvo než drahá a co do kulturního života československého je ště velmi zaostalá Bratislava, a konečně naprosto nedostatečný vysokoškolský internát. Tato závada bude odstraněna letos na podzim otevřením nového velikého a moderně zařízeného internátu pro vysokoškolské studentstvo. Hlavně ovšem bude třeba, aby byla filos. fakulta rozšířena o další dosud chybějící důležité obory, a to bez zbytečných průtahů, a aby byly tyto obory obsazeny dostatečným počtem profesur, aby aspoň po stránce vědecké byla B ratislava způsobilá ke konkurenci s Prahou a Brnem a aby zdejší filosofická fakulta soustředila aspoň Slováky, rozptýlené dnes na třech filosofických fakultách naší republiky. Všichni povolaní činitelé pak musí usilovati o to, aby co nejdříve vybudovali z Bratislavy střediště kulturního života československého. S potěšením třeba konstatovati, že vědních oboru na filosofické fakultě stále přibývá, ačkoli jest litovati, že se tak neděje vždy s žádoucím a možným urychlením a zvláště že svstem isace je st na závadu rychlejším u rozvoji fakulty. Má totiž dnes filosofická fakulta 12 profesoru řádných, 7 mimořádných, 1 docenty. 12 lektorů a mimo to ô profesorů suplujících ze zdejší fakulty lékařské a university brněnské. U těšeně též vzrůstají knihovny 15 seminářů, z nichž seminář pro slovanskou filologii a historii má dnes již několik desítek tisícu svazku. M inisterstvo školství opravdu nešetří peněz na důstojné vybavení těchto vědeckých ústavů, škoda, jen, že dvě důležité stolice, totiž slovanské filologie a všeobecných dějin, zůstávají delší dobu neblahou shodou okolností neobsazeny. Rovněž slovanské dějiny (kromě československých) nejsou na naší fakultě zastoupeny, poněvadž jediný profesor, pro ně hned počátkem jm enovaný, se dosud přednášek z tohoto oboru neujal. A tak universita, jejíž sídlo má zvláště výhodnou polohu pro pěstování vědeckých styku se všem i Slovany, nemá dnes bohužel vlastních profesur slovanské historie a filologie (ovšem kromě filologie československé). Značný počet lektorátů poskytuje studentstvu všech fakult možnost, pocvičiti se v celé řadě moderních jazyků, jakož i v jazycích klasických. Bohužel je st návštěva velmi slabá; zejm éna zasluhuje výtk y netečnost posluchačů fak u lty právnické a lékařské, kteří nestojí 190

195 o tuto bezplatnou příležitost rozšířiti své jazykové vedomosti, modernímu člověku jakéhokoli povolání tak potřebné. Jest velmi nutné, aby se dobudování naší filos. fakulty, t. j. pokud to nezavinuje nedostatek schopných vědeckých pracovníků, dálo rychlejším tempem než do této doby, aby nezůstávala zbytečně torsem, nýbrž byla útvarem schopným plného života, který by dokonale plnil své vysoké kulturní poslání ku prospěchu celého našeho národa, zvláště pak jeho větve slovenské. Neboť právě v této zemi jest obzvláště třeba dobře vybudované fakulty filosofické, protože jejím úkolem není jen vychovávati učitele středoškolské, jako vychovává fakulta právnická právníky a fa kulta lékařská lékaře, nýbrž šířiti též osvětu do všech vrstev národní společnosti. Jen tak překlene se co nejdříve kulturní propast mezi Slovenskem a zeměmi historickým i, jen tak bude moci závoditi Slovák s Čechem jako rovný s rovným. K tomu pak se druží druhá potřeba, připojiti totiž k fakultě filos. fakultu přírodovědeckou, bez níž byla by universita torsem, bez níž n eexistovala by vlastně universita doctrinarum, veškerost vědění. Potřebuje fak u lty přírodovědecké fakulta lékařská pro své pomocné discipliny, potřebuje pak jí též Slovensko k probadání svého většinou dosud neznámého přírodního bohatství. PROSLOV J. SP. D ĚK A NA M EDICÍNSKÉ FAKULTY PROF. DRA LUK EŠE obsáhl přehlednou zkratku dosavadních úsilí o výstavbu jednotlivých vědeckých ústavů m edicínské fak u lty university Komenského a vytkl důrazně všechna její nejnutnější desideráta pro nejbližší příští léta. PROSLOV STA VEBNÍH O R EFE R E N T A UNIV ERSITY KOMENSKÉHO J. M. PROF. DRA HYNKA obíral se stavebním i dějinam i všech fak u lt university Kom enského a dem onstroval na jejich klikatosti, obtížích a překážkách, nutnost, aby stát, země i rozhodující jednotlivci věnovali stavebnímu rozvoji bratislavské university v dalším desítiletí zvýšenou pozornost, zvláště proto, že půjde o výstavbu universitního m ěsta na pozemcích Lafranconi. Prof. Hynek slíbil, že zasvětí stavební universitní akci svůj rektorský rok a přičiní se v něm, aby s veškerým úsilím dobudování u niversity Komenského urychlil. 191

196 PROJEV ZÁSTUPCE SVÄZU SLOV. STU D EN TSTV A F. T H U R Z A : Vaša M agnificencia! Slovutní Páni P rofesori! Veľavážení h o stia! Kolegovia, kolegyne! Tisícdevatstoosem náctý október rozohnal chmáry ťažkého utrpenia a slnko radostného života zasvietilo nad uboleným Slovenskom. Ožívajú múzy ohlušené hukotom diel a vrava válečná ustupuje činorodej práci. Národný život slovenský vyrvaný z pod tažkého nánosu počína vzrastať, vzmáhať sa. Otvárajú sa zapučané dvere milej našej slovenčine, stavajú sa nové príbytky ducha a schránky na snášanie pokladov kultúrnych. Dieťa slovenské dostáva veľký dar: slobodné Vianoce prinášajú mu slovenskú školu, aby zachovala, čo vybojoval meč. Mladému pokoleniu slovenskému zabezpečuje sa volný vývoj k životnej práci, otvárajú sa mu radostné, našské cesty k m etám duševnej vyspelosti. C esty tieto rozširujú, zdokonaluji! sa postupne, aby dôstojne predchádzaly najväčšej, najkrajšej, najdokonalejšej z nich, vrúbenej stánkami vedy a umenia, kde dôjde každý osvieženia. Dňa 27. júna t. r. bude desať rokov, ako uzákonená bola Národným shromážděním československým možnosť vysokoškolského putovania mládeže na slovenskej pôde a dnes schádzame sa, aby vzdali sme hold všetkým, ktorých zásluhou dopriate je nám siahnúť po najvýšších hodnotách kultúry. Pri tejto príležitosti nech m i je dovolené povedať niekoľko slov z úprimného srdca študentského. Ťažko rodila sa naša univerzita; mnoho námahy přestáli, mnoho trpkých pilulek museli prežrieť jej zakladatelia. Na jednej strane stretali sa s nevraživosťou verejnosti maďarskej a vôbec nám nepriateľskej, na druhej strane s ľahostajnosťou, nezáujmom u verejnosti slovenskej. Nie div, keď činnosťou svojou potom sa osihotili. Univerzite Komenského nedostávalo sa žiadúcneho kontaktu s ostatným i faktorm i nášho národného vývoja a tom u možno pripísať i události, keď slovenská univerzita dostáva sa do nevedeckých konfliktov so slovenskou verejnosťou, časy však z roka na rok sa lepšia. Nová inteligencia slovenská, opúšťajúca v húfoch vysoké učiliště, odnáša si so sebou i lásku k nemu. Univerzita Komenského musí nám byť svätyňou, vysoko povznesenou nad dennými malichernosťami. Na stráži stojí tu dvetisíc mladých slovenských sŕdc, dvetisíc mladých slovenských duší, ktorých živelnou túhou je srásť úplne so svojou vychovateľkou. Nech v múroch jej odohrávajú sa rôzne ideové boje, nech srážajú sa tu vzájomným odporom krajné názory, ale tieto nech stmelujú sa v kladný prínos k rozmachu slovenského života. Duch Komenského, v spojení s duchom Štúrovho entuziazm u národného a Štefánikovej zápalistej práce, nech vanie z univerzity našej na široko-ďaleko. Realizovanie národných ideálov našich 192

197 vyžaduje stavať nové m osty, nové cesty vyšliapať, ale súčasne i vďaku vzdať Všemohúcemu, že zachovaly sa nám osvedčené staré m osty, krásné vyšliapané staré cesty. Základy štátnej našej budovy musia byť pevné, aby ju ani vietor nezvrátil, ani voda nepodmyla. Je úlohou Vašou, slovutní páni profesori, aby sa z nás stali dobrí stavitelia. J. M. slovutném u pánu prof. H ynkovi vďačím, že v rektorskom prejave svojom pri započatí prvých prednášok na univerzite vyzdvihol ako hlavný cieľ univerzitnej výchovy m ravný ideál. Toho je v dnešnom živote potrebné najviac. Musíme sa striasť zhubných odrazov svetovej vojny, slovenská mládež musí sa vyzliecť zo šiat, ktoré nie sú nadobudnuté statočnou prácou. Silný národ vyžaduje silných osobností, silná osobnosť vyžaduje pevného charakteru. Nech členovia našej almae m atris sú vzormi silných pováh, pevnosti m yšlienok budúcim pokoleniam. Slávne shrom aždenie! Od štátu neprestaneme žiadať, čo nám patrí. M inister Srdinko, v úlohe zpravodaj cu zákona o založení našej univerzity povedal, že nieto žiadnych finančných obetí, ktoré pre našu univerzitu by republika nemohla priniesť. Sme očitým i svedkami účinkov, čiže neúčinkov týchto slov. Apelujeme preto opätovne na vládu a povolaných činiteľov nášho štátu: dajte možnosť vyvíjať sa slovenskému študentovi podľa jeho schopností, aby tak podľa sil svojich mohol v budúcnosti platne prispieť k zveľadeniu ľudskej vzdelanosti. Základom zdravej budúcnosti je vyspelá mládež a dobré školstvo. Slovutní páni profesori! Krásne sú časy našej spolupráce, krásne sú okamihy shody myšlienok. Kiež budúce veci naše nesú sa tak, aby obe složky univerzitné profesori a študenti v láske a spolupráci otvárali brány vždy krajšieho a lepšieho príbytku, kde Čech a Slovák navzájom pomáhať si budú, dvíhať mravnú a rozumovú dokonalosť svojho národa. Končím slovami básnika: Sme novým ostrovom a beda ak by nad nami sa vlny sovrely: čo máme do hlb schytia a výkrik radosti byl zavyl v šír-dial vodami, že zhynul národ ten, čo nezaslúžil žitia... (M artin Rázus.) Po projevech o universitním zákonu a po proslovech akad. hodnostářů o stavu university Komenského a jejích jednotlivých fakult následovala přednáška předsedy Sv. sl. st. Fr. Thurza o prvním desítiletí studentského života v B ratislavě. * * *

198 Fedor T hurzo: SVÄZ SLO VENSK ÉH O STUDENTSTVA. Pri každom jubileu sa rozpomíná a uvažuje. Nemožno mi preto mlčaním prejsť popri tak významnom medzníku, ako je desať rokov university Komenského. Kiež stručný pohľad do minulosti organizácie, ktorej rozvoj nerozlučne spiatý je s rozvojom a m ohutněním našej almae m atris prispeje k tomu, aby porozumeli sm e si všetci, ktorým záleži na krajšej našej budúcnosti. V deväťdesiatich rokoch minulého storočia sústredňoval sa ruch akademickej mládeže slovenskej hlavne v dvoch m iestach univerzitných: v Prahe a vo Viedni. V Prahe,,slovenský spolok D etvan i) a vo Viedni slovenský spolok akademický Tatran -) a po jeho zániku slovenský literárný spolok Národ 3) boly takými úlami, kde slovenská vysokoškolská mládež snášela všetko, čo vo svojich umoch považovala za potrebné pri príprave k budúcej borbe za svoj národ. Pri tejto práci zm im enitým i spolupracovníkmi boli jej bratskí Moravskí Slováci a Slovinci vo V iedni,4) a československá jednota so svojim predsedom J. Rotnáglom v Prahe.5) Zdravé pôsobenie slovenskej mládeže neušlo však oku zúrivej mad arizacie. Slovenským chlapcom začínajú znemožňovať študium na neuhorských školách tým, že diplomy na takýchto školách nadobudnúté maďarská vláda nechcela nostrifikovať. Povestné je v tom to ohlade m inisterstvo barona D. B ánffyho, cieľom ktorého bolo: maďarský národný štát v maďarskom národnom smere zbudovať, maďarskú štátnu ideu zabezpečiť a všetky proti tým to smerujúce, zákonom protiviace sa štátu nebezpečné snáhy rozhodne udusovať, lámať a trestať. * ) Preto na sklonku 19. storočia slovenská študujúca mládež nútená je vo väčšej miere vyhľadávať univerzitné sídla maďarské, kde v práci svojej m usi sa boriť s nenávistným cudzím prostredím. V P ešti je to D D etvan založený bol 15. m arca 1882 k sam ovzdelávaniu p ra ž ských slovenských študentov a pestovaniu československej vzájem nosti P rvým predsedom jeho bol J a ro sla v Vlček. 2) T a tra n vznikol r. 1870; r bol rakúskou vládou zrušený p re p ro tištá tn e politizovanie, ale zásluhou viedenského ad vokáta Dr. Lenocha (Čecha, velkého slavianofila, k to rý proces pro ti zrušeniu viedol n a vlastné trovy) bol znovu povolený a trv a l až do r. 1898, kedy vlial sa úplne do N áro d a. 3) N áro d založený bol 9. jú la 1892 ako n á h ra d a za zrušený T a tra n. P rvým predsedom stal sa D r. J. A. W agner. 4) S rovn.: P am ätn ica slov. lit. spolku N áro d vo V iedni (1902) článok A. š te fá n k a : D ejiny slov. ak. spolku T a tra n a slov. lit. spolku N árod. I " * 5) Srovn.: A lm anach D etvan (1892) či.: K rá tk ý n á stin dějin spolku D etvan. ) Srovn.: Ju liu s B otto: Slováci. V ývin ich národného povedomia. II. diel, str

199 Slovenský spolok, kde slov. vysokoškolská mládež soskupuje sa k národne-buditeľskej práci a v jeho lone zakládá si k svojmu vlastnému vzdelávaniu Literárný odbor,7) v Kluži tvoria si na spôsob stolovej společnosti krúžok Salaš ; v Bratislave (Prešporku) pracujú bez užšieho organizačného rámca. Svetová vojna zastihla teda slovenskú akad. mládež v práci na 5 vysokoškolských strediskách, z ktorých každé žilo svojim sam ostatným daným pomerom zodpovedajúcim životom. Spájala ich len vedúca idea všetkej predprevratovej činnosti slovenskej mládeže, idea národného idealizmu, žertvovania, prejavujúca sa v každom jej kroku v snahe pomôcť svojm u utláčanému národu. Oslobodenie nášho národa vyžadovalo sdružiť celú mládež slovenskú pod jednu strechu, k jednotnému duševnému životu, k společnej práci na domácej pôde. K úlohe tejto podoberá sa slovenské študentstvo súčasne na troch m iestach ; v Ružomberku, v Martine a v Pešti. Sjednoteniu celej slov. mládeže venuje sa hlavne študentstvo peštianske, kým m artinské a ružomberské obracia svoj zreteľ predovšetkým studentstvu stredoškolském u. Prvé m yšlienky na organizovanie slovenskej mládeže vyšly na stĺpcoch Národných Novín počiatkom r ) Vzbudily velký ohlas v mládeži po všetkých krajoch Slovenska roztratenej a dávaly autorovi dôveru v úspešné ich splnenie. Výsledkom toho bol časopis V atra, vydaný krúžkom ružom berských stredoškolákov počiatkom roku ) V tom istom čase peštianska mládež posiela do sveta Mladé Slovensko,10) ako hlasateľa snáh rodiacej sa Organizácie Mladého Slovenska,11) ktorá mala sdružiť celú slovenskú mládež bez rozdielu triedného príslušenstva a stavu. Tak má slovenská mládež hneď časopisy dva, z ktorých Vatra stáva sa literárnym mesačníkom stredoškolákov, kdežto Mladé Slovensko venované je ideove-organizačným snahám mladej slovenskej generácie. Počiatočná svorná spolupráca redaktorov oboch časopisov zakalená je čoskoro následkami niektorých nemilých príhod, ktoré odohraly sa na januárom sjazde stredoškolákov z celej republiky v Prahe r. 1919, kde radikálne názory väčšiny českého studentstva v otázke viery a cirkve vzbudily u slovenských delegátov výsledek opačný. N astalé triedenie ") A si r ) Článok M ládeži od Š tu d en ta od V áhu (K aro la Sidora) v 4 č. N ár. N ovín a ohlasy naň. ') V a tra, časopis slovenského S tudentstva. Roč. I. fe b ru á r decem ber 1919 (10 čísel). V ydáva spolok V a tra. R edigujú K arol Sidor a V lado Šrobár. T lačené v R užom berku. Od 8 č. (po odchode VI. Š robára z redakcie) fig u ru je ako m a jite ľ a vydavateľ Ú stredie slov. katol. stu d en tstv a čo vtisklo časopisu ráz čisto konfesionálný. 1,1) M ladé Slovensko, časopis slovenskej m ládeže. Ročník I. : ja n u á r až decem ber 1919 (11 čísel). R ed ak to r a vydavateľ Ľudo Izák ml. 1 3 č. tlačené v P ešti, 4 č. v B ratislav e, 5 11 č. v P rah e. Od 8 č. red. Miloš Mičík, vyd. O rganizácia M ladého Slovenska. u ) S OMS založená bola n a sjazde m ládeže v M artin e 7. a u g u sta 1919 k sjednoceniu celej slov. m ládeže. 195

200 duchov v slovenskom študentstve nepodarilo sa odstrániť ani veľkém u sjazdu slov. mládeže v auguste r v M artine, svolanému OMS. Katolicko-konzervatívna časť, ktorá medzi tým dostala do svojej moci Vatru, sa totiž domnievala, že práci slov. studentstva najlepšie sa bude dariť v spolkoch konfesionálnych a tento názor v praxi už prevádzaný snažila sa uplatniť na sjazde. Keď sa jej to nepodarilo, opustila pole celoštudentskej práce, venovala sa organizácii spolkov na podklade náboženskom a z V atry stal se orgán ú stred ia slov. katolíckeho studentstva. Tretí organizátor slov. stu d en tstva: Sväz slovenských študujúcich v Turč. Sv. M artine12) kráčal ruka v ruke OMS. Ú častníci na veky pam ätných udalostí r v M artine sa odohravších, mladíci vychovávaní od najútlejšieho veku svojho v láske k národu a Slavianstvu, nemohli nevenovať sa národne-buditeľskej práci v jej najširšom rozsahu. Preto Martin stáva se po zásluhe sídlom Sväzu slovenských stredoškolákov,13) ktorý bol potom hlavným pilierom OMS., ale udržať ju už nemohol. Postupná konsolidácia nášho národného a štátneho života a překotný vzrast študujúcej mládeže vyžadovaly upustiť od dosavádnych smerníc študentskej práce. Sociálne nedostatky nútia študentstvo venovať se predevšetkým sebe sam ém u; tým odpútava sa od ostatnej mládeže a stáva sa osobitným celkom na podklade stavovskom. V ýsledek toho je zánik OMS. a hľadanie jed notného organizačného rámca pre celoštudentskú prácu stavovskú. Iniciatívu novej centrálnej organizácie študentskej prevzal po dohode pražský D etvan a v dňoch augusta r schodia sa zástupcovia Studentstva na poradu do Banskej B ystrice, kde schvaľujú dosavádnych povem íkov počiatočné práce.14) P rijatím stanov stáva sa poradná schôdzka súčasne zakladajúcim valným shromážděním Sväzu slovenského studentstva,15) organizácie na podklade spolkovom, nepolitickej, nekonfesijnej a stavovskej (podľa osvedčivšieho sa spôsobu českého) s cieľom: sjednotit roztratené spolky študentské k společnej práci sociálnej, školskej a kultúrnej. Program práce formulovaný bol na prvom riadnom valnom shromáždění SSŠ. v dňoch februára 1922 v Bratislave. Stručne bol nasledovný: domáhať sa zlepšenia sociálnej otázky slov. študentstva, zastúpenia jeho na rozhodujúcich m iestach a uplatňovať slovenské požiadavky pri 12) V znikol v p am ätn ý deň vynesenia m artin sk ej D eklarácie slovenského n ároda. Povodně bol krúžkom lokálnym, ale časom stal sa snaživým jeho členom pôsobnosťou svojou priúzkym a ro zširu jú ju po celom Slovensku. Proponovalo sa i vydávanie časopisu O bzoru M ládeže, od čoho sa však ustúpilo, keď stredoškolákom dostalo sa náležitého zastú p en ia v Ml. Slovensku. 13) Zal. na stredoškolskom sjazde v M artine v dňoch ja n u á r a ) Predsedom p ríp r. výboru bol J u r C horvát, predseda D etv an a,, tajom níkom Ľ udo R uhm ann. 15) Srovn.: M ladé Slovensko III. č. 8., str

201 udeľovaní podpôr; urýchliť výstavbu Komenského university v Bratislave a sriadenie všetkých fakult; žiadať vysokú školu technického smeru a vysokú školu obchodní pre Slovensko; dožadovať sa reform y strednej školy a sriadenia telocviční a ihríšť pri školách; venovať zvýšenú pozornosť kultúrnej činnosti, prevádzanej krajským i spolkami; zaisťovať podporu lilterárne-umeleckých snáh slovenskej študujúcej m ládeže; vydávanie a zabezpečenie Mladého Slovenska a konečne: spolupráca pri všetkých podnikoch ústredného sväzu čsl. štu d en tstva v Prahe so zachovaním zvláštnych slovenských zájm ov.10) Ďalší vývoj SSŠ. deje sa v znamení upevňovania a z čiastky i zužovania pôvodného programu pod nátlakom skutočného života. Vznikol síce pohyb za jeho intenzívne slovenské pôsobenie a aktívne vystupovanie v politických bojoch domácich a za sam o statné vystupovanie zahraničné, ale ztratil reálnosť prenesením sídla z Prahy do B ratislavy vo februári ) Nádejná slovenská univerzita čím dalej, tým viac pripútala slovenskú študujúcu mládež. Mladá, prácechtivá slovenská inteligencia um iestňuje tu svoje štúdia a preto bolo nutným, aby smer i spôsob činnosti najvyššej slovenskej študentskej korporácie bol v schode so životom a požiadavkami akademickej mládeže bratislavskej. Bratislava povolaná bola k tomu, aby zm ohutneným i radami svojho štu dentstva stavala silnú a dôkladnú budovu SSŠ. na základoch v Prahe nadobudnutých, domácemu prostrediu náležala úloha vplývať na sm er slovenskej politiky študentskej a úspešne ju napomáhať. Priebehom času však kulturná práca SSŠ. začala byť zanedbávaná v prospech stavovskej. To nútilo zastáncov kultúrnej práce študentskej, aby pričinili sa o jej presnejšie form ulovanie a našli najúčinnejší spôsob jej uskutočňovania. Preto schodí sa v dňoch septembra 1924 v Banskej B ystrici sjazd krajských spolkov SSŠ., ktoré převzaly výkon kultúrnej práce študentskej a vypracuvá obsažnú rezolúciu pod zorným úhlom ktorej maly krajské spolky SSŠ. pokračovať vo svojej práci.18) (K napomáhaniu tejto práce utvára sa v rámci SSŠ. Sbor krajských spolkov s cieľom: prinášať nové ideje a nám ety k činnosti a bdieť nad ich realižovánim.) Zistiť, nakoľko sa dané sm ernice v praktickej činnosti uplatnily a previesť prípadné zmeny, alebo doplnky bystrického programu, bolo cieľom II. sjazdu krajských spolkov SSŠ. v dňoch augusta 1926 v Turč. Sv. M artine. Sjazd okázal potěšiteln ý vzrast kraj. spolkov a rozmach ich práce, ktorej sa v niektorých krajoch nevyrovná ani jedna kulturná činnosť ostatn ých korporácií. 10) P riebeh val. shrom. a s tý m spojeného sjazdu SSŠ m al ráz nevídaný. T rojdňové trv a n ie, velká ú časť štu d en tsk ej i n eštudentskej v e re j nosti, viac plenárnych zasednutí, zasedanie 6 sekcii s 15 referátm i, 14 re zolúcií a hlavne pekné ideové zápolenie. 17) N a II. riadnom val. shrom. SSŠ dňa 24. ja n u á r a 1923 v B ratislave. 1S) Z p ráv a o vývoji SSŠ. 197

202 V tomto ruchu upevňovania dosavádnych a hľadania nových ciest praktickej práce študentskej ustupujú do pozadia snahy literárne-umelecké. Viditelné je to menovite na stĺpcoch orgánu SSŠ. Mladého Slovenska, ktorého IV. ročník venovaný je väčšinou otázkam organizačným. Preto pražská čiasť jeho prispievateľov, nespokojená s tak junto stavom veci, zakláda si roku 1922 kultúrny časopis Svojeť,19) ktorý začal sice slubne, ale po jednoročnom trvání zanikol pre nedostatok predplatitelov. Svojetisti ustupujú a na povrh literárného sveta študentského dostávajú sa odchovanci ideji marxizmu, pozdejšie bolševizmu. Títo s celou vervou vrhajú sa na Mladé Slovensko, ktoré tým uchýľuje sa nápadne od svojho pôvodného smeru, a z časopisu národne-výchovného, uvedomujúceho, štátotvorného a z úradného orgánu nepolitickej organizácie študentskej stal sa čakan búrajúci a hlasatel rudej propagandy. 2") Mladé Slovensko prežilo tu jednú zo svojich najťažších kríz a vyšlo z nej mravne otrasené, hmotne poškodené. Nepomáhaly ani časté presuny v osobách redaktorov, neosvědčily sa rozličné sostavované redakčné rady a preto v lete 1925 roku dochádza k zastaveniu Mlad. Slovenska předsedou SSŠ.21) V tom čase prihlasuje už k literárnej práci i najmladšia generácia slovenská, odchovanci slovenských stredných škôl. Niekoľko m iestnych časopisov, vydávaných Samovzdelávajúcimi krúžkami pri jednotlivých stredných školách na Slovensku, dáva podnet Stredoškolskej komisii SSŠ. k vydaniu jednotného časopisu pre celú mládež stredoškolskú. Mladé Prúdy '- 2) dávajú základ k sústavnej literárne-um eleckej činnosti najm ladšieho dorastu slovenského, stávajú sa tribunou mladých nadšených m yslí slovenských a súčasne pripravovateľom k budúcej práci vo vy sokoškolskom prostredí. Stredoškolský časopis SSŠ. našiel veľkú ozvenu po Slovensku, študenti si ho oblúbili a dnes pod zm eneným názvom Svojeť koná záslužnú m isijnú prácu na slovenskom kultúrnom poli.- :i) 19) Svojeť, k u ltú rn ý časopis slovenský. Red. G ejza V ám oš. Roč. I. (1922) 6 čísel (vychodil ako dvojm esačník). Tlačené v P rahe. -u) S rovn.: M ladé Slovensko. V. 7 8 č. s tr )... preto, že SSŠ nie je takého ch a ra k te ru, akým sa ja v í n a jm ä z posledného čísla M ladého Slovenska, z astav u je ho do val. shrom., kde sa u rčí ď alší postup. (koniec ú r. vyhlásenia preds. SSŠ M iloša R um ana.) --) M ladé P rú d y, orgán stredoškolákov na Slovensku. V ydáva Stredoškolská kom isia SSŠ. Red. J á n G araj, pozd. P. K ŕiža. Zodp. redakto r Pavel M arkovič. Roč. I.: ja n u á r jin 1925 (6 čísel). 23) Po zániku M ladých P rúdov (v jú n i 1925) počali n itria n sk i stredoškoláci, sdružení vo V zdelávacom krúžku sv. M etoda vydávať za spolupráce b ratislavského časopisu S vojet, ako pokračovanie Ml. Prúdov. 1. č. vyšlo vo fe b ru á ri R edaktori boli: Rud. U h lá r v N itre, D. C hrobák v B ratislave. Po dlhšom vyjed n áv aní prechádza n a jaseň 1926 časopis do B ratislav y, ako o rgán Stredoškolskej kom isie SSŠ pod re d a k to r stvom O n d reja G uotha, kt.orý sta v trv á až do dnes. (T eraz je hl. redaktorom Rudo R ajn iak, zodp. re d a k to r F edor T hurzo.) 198

203 Stavovské snahy slov. stu d en tstva niesly sa m edzitým svojim pravidelným tokom k postupnému uskutočňovaniu jeho požiadavkov. N ajväčšie úsilie vyvinovala tu Sociálna komisia SSŠ., ktorá spolu s českým i súmenovkyňami domáhala sa každoročne s úspechom riešenia boľavých otázok študentského života. Z najväčších vym ožeností záhodno spomenúť: vyplácanie štátnych štud. podpôr pre vysokoškolákov pod názvom Jarníkov fond, ktorý polovici slov. akad. mládeže zabezpečil štúdium; sriadenie Sboru pre soc. pečlivost o vysokoškolské študentstvo v B ratislavě, ktorý pod rozličným i titulm i, ako ošacovacia akcia, podpory na sanatorné liečenie, bezúročné pôžičky atď. rozdá každoročne m nohotisícové sum y slov. stu d en tstvu; založenie Zdravotného ústavu študentského v Bratislave, ktorý nem ajetným poslucháčom poskytuje bezplatné liečenie ambulantné; rekreačné stanice študentské cez veľké prázdniny, poskytujúce nemocnému študentstvu dvojm esačný pobyt úplne zdarma, alebo za malý poplatok atd. Korunným dielom sociálnej práce SSŠ. je stavba veľkého vysokoškolského internátu v B ratislave, otvorenie ktorého zakľučilo jednu fázu stavovskej borby slov. studentstva v prvých rokoch slobodného štátu. Druhú fázu dokončí snaď budúce desaťročie. Je to úplná výstavba university Komenského po všetkej stránke, a sriadenie vysokej školy technického smeru na Slovensku a rôznych iných škôl odborných. Svetlým bodom v tejto školskej činnosti SSŠ. je dosiaľ len stavba teoretických ústavov lekárskej fakulty university Komenského v Bratislave. Celý rad shromáždění, anket, rezolúcií a sľubov v tej veci vydáva však zlé svedectvo povolaným vládnym kruhom, že nepostarali sa, aby slovenský študent mal takú možnosť štúdií na vlastných vysokých školách, ako ju má nielen študent český, ale i študent nemecký. Pri tejto príležitosti záhodno spomenúť obetavú prácu niektorých profesorov Komenského university, ako i solidárný postup a spoluprácu študentstva českého, bez ktorej by slovenské študentstvo nebolo dosiahlo m enovite v otázkách školských a socialných takého úspechu, akému sa dnes m ôžem e tešiť. Zahraničnej činnosti SSŠ. začala sa venovať väčšia pozornosť až v roku Vtedy uskutočňuje sa výprava SSŠ. do Poľska k n ávšteve Sväzu poľskej mládeže akadem ickej, rok žatým vý prava do Juhoslávie k návšteve tam ojších študentských spolkov a vlani odchádza slov. študentstvo do Bulharska, aby tam napomohlo akciu bulharskej m ládeže za slovanskú orientáciu bulharského národa. S hrdosťou propomínam, že boli sm e prvou slovenskou študentskou výpravou v Bulharsku a na základe predvojnových stykov bulharských a našich slavianofilov mali sme možnosť v mnohom ohľade otvoriť oči poblúdilým synom m atky Slávy. Účel všetkých troch výprav niesol sa v znamení utuženia bratských styk ov slovenského štu d en tstva so študentstvom n ajbližších nám slavianských národov, k posilneniu slovanskej vzájom nosti a šíreniu m yšlienky slavianskej spolupatričnosti. N a 199

204 koľko sa toho dosiahlo, nemožno ešte prakticky posúdiť, ale isté je, že našim i výpravam i sa dobrému zvuku slovenského mena v cudzine len napomohlo. Popri tom to možno s radosťou skonštatovať i úspešnú činnost našich poverníkov na forách zahraničných a najkrajšie jej ovocie, dosiahnuté spoločne s českým štu d en tstv o m ; ustanovenie m aterinského jazyka Čechov a Slovákov za tretiu úradnú reč medzinárodnej študentskej konfederácie (CIE) popri francúzštine a angličtine. V poslednom čase venovalo sa zvýšené úsilie činnosti publikačnej. Znovuvydávanie Mladého Slovenska 24) nestretlo sa síce s očakávaným úspechom, avšak v súvise s jeho definitivným zánikom roku 19292ň) podarilo sa nám uskutočniť dohodu s Maticou Slovenskou, na základe ktorej prevzala nakladateľstvo nového časopisu Luk.20) Pre stredoškolákov vydáva SSŠ. časopis Svojeť, ktorý stal sa nie len verným tlumočnikom najmladších srde a m yslí slovenských, ale kruh jeho nahrádza i organizačnú jednotu stredoškolákov, zakázanú šustovým výkladom 22. školského poriadku v roku Redakcia Svojeti dokázala, že stredoškolský časopis je najlepším vychovávateľom mladého dorastu, ktorý na dosavádnych svojich dvoch sjazdoch prejavil celkove väčši záujem o študentské hnutie, ako sam i vysokoškoláci. Veľký zisk slovenskej kultúre prináša ďalej SSŠ. vydávaním Edice mladých slovenských autorov u pražského nakladateľa L. Mazáča.27) úspech jej ako i obsahovú hodnotu vydaných kníh možno najlepšie posúdiť z toho, že pri dnešnom skromnom knižnom trhu dosiahly niektoré sväzky za krátky čas druhého vydania. K edícii pojí sa ešte Sborník mladej slovenskej literatú ry,28), ktorý je jedinou publikáciou v tomto smere na poprevratovom Slovensku. Ku konci záhodno ešte spomenúť rôzne väčšie m enšie brožúry o štúdijných otázkach slov. stu d en tstva a jeho organizačnom živote. K jubileu Komenského university predkladáme verejnosti krátku retrospektívu na uplynulú prácu slovenského studentstva. Mnohé a ťažké zkúšky přestálo vedenie Sväzu slovenského študentstva, mnohorazy jeho vedúce postavenia v slov. štud. živote začínalo sa otriasať, že sa udržal, ba že zosilnel a upevnil si pozíciu je zásluhou tí ch niekoľkých obetavých pracovníkov, ktorí nehľadeli na konfesiu, na politické presvedčenie jednotlivcov, ale ktorých spájal cit spolupatričnosti vyjadrený v snahe pomôcť celému slovenském u studentstvu. Nakoľko sa im to po 24) M ladé Slovensko, lite rá rn y m esačník. V ydáva Sväz slov. štud. v B ratislav e. Red. E. B. L ukáč, pozdejšie A ndrej M ráz. Zodp. red. D r. J. K. M ilľo. V III. roč. 1. č. vyšlo v ja n u á ri T lačené v B ratislave. 2ó) P ľíčin a: finančné ťažkosti zavinené slabou adm inistráciou. 2(i) L uk (lite ra tú ra um enie k ritik a ). V ydáva Sväz slovenského štu d e n tstv a nákladom M atice Slovenskej. R ediguje red. k ruh. H l. red ak to r E. B. L ukáč, zodp. red. F edor T hurzo. Ročník I T lačené v M artine. 2T) E díciu red ig u je J á n Č ietek-sm rek. D osiaľ vyšlo 28 sväzkov. 28) Red. J á n Sm rek. V ydal SSŠ nákladom L. M azáča v P ra h e (1924). 200

205 darilo, určiť sa dá len po náležitom odstupe od onej doby. Jedno však je isté: SSŠ. so svojou činnosťou na poli sociálnom, školskom a kultúrnom vykonal prácu, akou nemôže sa pochlubit žiadna slov. študentská organizácia. Vykonal ju svědomitě, nehlučne a bez nádeje na odmenu. V otázkach stavovsko-študentských ideme spoločne s českým študentstvom, v otázkach národných so všetkým i org. složkami slovenského studentstva. Národu svojm u nebudeme romanticky vyznávať lásku, svoje vlastenectvo nebudeme merať krásnymi rečiami, ale významom vykonanej práce v znamení skutočného pokroku smerujúceho k tomu, aby náš národ bol schopný zaujať m iesto, ktoré mu patrí v ľudskej spoločnosti. 29) Toto bolo, je a bude programom práce Sväzu slovenského studentstva. * * * Po slavnostní schůzi a po zpěvu národních hymen byl zaslán holdovací telegram presidentu republiky T. G. Masarykovi a m i nistru školství dru štefánkovi a pozdravný telegram universitám Karlově a Masarykově. U NIV ER SITNÍ ZÁKON V SED ĚN Í AKADEMICKÉHO SENÁTU. Protokol schůze akad. senátu ze dne 26. června Rector M agnificus zahajuje o 17 % hod. schůzi, konstatovav způsobilost akademického senátu u snášeti se. Připomenul především, že na den 27. června 1929 připadá desáté výročí zákona o československé státn í universitě v B ratislavě. Vzpomíná všeho toho, co návrh a uzákonění předcházelo, že není zákon jen prací přítomných generací, nýbrž výsledkem dávných již cílevědomých programů, vytýčivších požadavek a potřebu několika československých universit, vzpomíná mladé generace lékařské, jež již za války uvažovala o vysoké škole na Slovensku, zákona o zřízení M asarykovy university, jehož nezb ytným doplňkem a důsledkem je s t zákon o universitě Komenského. Vděčně vzpomíná navrhovatelů p. m inistra prof. Dra Otakara Srdínka ap. býv. m inistra školství a národní osvěty prof. Dra Milana Hodži, celé práce uzákonění a zřízení univ ersity a obětavé práce m inisterského úřednictva, aby byla universita uvedena v život. 2SI) Ľudo Izák v Ml. Slovensku III. č. 8., str

206 Jako je st zvykem v cizině, aby vše důležité pro universitu bylo zvěčněno, navrhuje rector M agnificus, aby byla zvěčněna památka zákona o universitě Komenského a aby na pam ět jeho byla zasazena na dvořišti budovy právnické fakulty v Kapitulní ul. č. 1 jako nejstarší budovy universitní, na jejím ž m ístě již před stoletím i byla um ístěna universita, pam ětní deska se jm ény navrhovatelů zákona a aby provedení návrhu bylo svěřeno komisi pro přípravu oslav desátého výročí university. Schvaluje se jednom yslně. Po té bylo přikročeno k projednávání vlastního programu. 202

207 X. STUDENTSKÉ SCHŮZE. V ALNÉ SHROM ÁŽDĚNÍ ÚSTŘEDNÍHO SVAZU ČSL. STU DENTSTVA. Dne 9. a 10. března r konal ústřední svaz československého studentstva v B ratislavě v auditoriu m aximu právnické fakulty své řádné valné shromáždění. Rektor university Pražák p řivítal studentstvo těm ito slovy: Vážené shrom áždění! K olegové a přátelé! Pozdravuji za universitu K om enského V aše valné shrom áždění a mám radost, že sněm ujete letos u nás. Vítám Vás srdečně na naší akademické půdě! Dovolte, abych tento pozdrav provázel hned poznámkami k jednotlivým částem Vašeho program u. Chcete rokovat o numeru clausu. Jsem se vší rozhodností proti tomu, aby byl u nás zaveden num erus clausus, protože jsem zásadním nepřítelem každého tarasen í přístupu k akademickému studiu a protože pokládám num erus clausus za n e dem okratické a reakční opatření. Num erus clausus byl zaveden nedávno v jednom státě proti studentům, kteří nem aturovali s vyznam enáním, a proti jedné konfesi. N epřipadá mi to spravedlivým, hum anitním a tolerantním, protože v m aturitě s vyznam enáním a v konfesi vidím vn ější náhodnost a nem ožnost regulativu u niversitního přítoku. Ti, kdo nepracují nebo jsou opravdu neschopni, vylučují se ze studia a z jeho výsledků sam i, a není proti nim třeba takovéhoto problematického opatření. K onfesijní důvod nemůže býti při akademickém studiu vůbec důvodem. Proti cizincům bych na universitách nebrojil, pokud přicházejí poznat spolu zemi a národ a pokud se chtí vzdělávat našim i metodami. V tomto znamení bych je naopak vítal. Hledal bych ovšem proti nim zákroku teprve tehdy, jestliže by u nás chtěli studia dokončovati, jestliže by chtěli své ev. doktoráty nostrifikovati a jestliže by se u nás chtěli usazovati v praktických povoláních, a konečně jestliže by přebírali našim státním občanům chléb a ohrozili by jejich zam ěstnanost. N a tento důsledek cizineckého studia by nepostačil ovšem jako regulativ jen num erus clausus, proti němu bylo by a jest postaviti lékařské, inženýrské a advokátní komory i příslušné státní úřady, čeliti tom uto nebezpečí lze tedy bez num eru clausu. Chcete se, dámy a pánové, dále raditi i o našich školských reformách a o naší školské politice. Těším se, že při středoškolské reform ě budete zdůrazňovati vše, co znam ená m etodické 203

208 usnadnění učiva i co z látky vyloučí vše nadměrné, zbytečné a přežilé, ale doufám, že nezapomenete při tom, aby ze střední reform ované školy vycházeli m aturanti dobře připravení pro vysokoškolské studium, lidi silné duchovní nosnosti a intensity, kteří cele budou s vysokoškolské úkoly a vysoké školy zbytečně nezatíží. I na vysoké školství čekají reform ní osnovy, zejm éna na filo so fii připravuje se nový zkušební řád. O reform ě právnického studia nedávno pojednal prof. Sommer. Debatu o tomto problému bych vítal a vítal bych i zde důraz na praktický, zejm éna sem inární a laboratorní výcvik a na jeho rozhojnění, protože těžiště vysokoškolské práce vidím především zde, a ne v přednáškách, které jsou dostupný tiskem a které by se snad mohly praktikovati tak, že by profesor známou m aterii osobitě a novým i výzkum y jen poznámkoval. Co se tkne školské politiky, vítal bych, jestliže by se u nás ujala jediná školská politika, t. j. všestranná a účinná úcta k naprosté akademické svobodě a nestranná podpora faktického budování a dobudování našich vysokých škol. N aše universita jest již po léta v mnohých případech odbývána sliby nebo poukazy postupného budování vysokých škol, počínajíc Prahou. Tohoto slibování a poukazování musí býti již konec a universitě Komenského musí se dostati všeho, čeho jest jí k normální práci třeba. Musí se jí dostati i přírodovědecké fakulty. Problém techniky na Slovensku dal by se snad řešiti zatím přípravami k jejím u založení, t. j. výchovou vědeckého dorostu. Ve zprávách Vašich funkcionářů četl jsem některé podněty nebo stesky, ke kterým bych zaujal také rád stanovisko. Vaše jedna resoluce mluví o výměně studentu mezi Prahou, Brnem a Bratislavou aspoň na jeden nebo na dva sem estry a jako překážku této žádané výměny uvádí fakt, že přechodem s jedné na druhou universitu student ztrácí výhody svého původního universitního m ěsta. Zde se energicky přimlouvám za nápravu, jež by byla snad možná tím, že by se ustavil zvláštní výbor pro výměnu vysokoškolských studentů, složený ze zástupců kuratorií podpůrných institucí všech tří universit, k němuž by byly podávány žádosti o vým ěnu universitního m ísta s udáním dosavadních podpor a jenž by tyto podpory v novém studijním m ístě opatřoval a zajišťoval. Tuto výměnu pokládám za svrchovaně nutnou, protože umožní naléhavou nutnost, aby každý budoucí lékař, právník, profesor a technik poznal všechna naše tři hlavní m ěsta a osobité zvláštnosti našich zemí a aby poznal i profesory a zařízení všech našich vysokých škol. Prospěje to m yšlenkové fluktuaci i sjednocování našich zemí. V jiné resoluci četl jsem stesk do studentského přepolitisování a do konfesijního třídění akademických spolku. Souhlasím cele s tím to steskem a byl bych šťasten, jestliže by naše vysoké 204

209 školy přestaly býti lovištěm politických stran, jestliže by hypertrofie politické stranické zau jatosti nezatěžovala jejich ryze stu dijních a stavovských úkolů a zájmů, a jestliže by byly položeny i hráze nadm ěrným stavovským zájm ům, v nichž, m yslím, vyčerpává se studentstvo zbytečně mnoho a maří nutnou energii k vědním nebo celonárodním otázkám. Sdružení na konfesijním podkladě na akademické půdě nechápu vůbec, zato bych vítal krajová studentská sdružení, pokud by pracovala pro uvědomění a posilu jednotlivých krajů a přispívala k upevnění naší státní, národní a kulturní m yšlenky zejm éna v pohraničí. Po této stránce těším se ze sdružení gem erských a m alohontských akademiků právě vzniklých a těším se i na ohlášené akademické sdružení jihoslovenských akadem iků v N ových Zámcích. V relacích o Vaší činnosti za m inulý rok všim l jsem si, kterak Váš poslední zbylý studentský orgán na Slovensku, t. j. Mladé Slovensko zápasí o existenci. Přál bych tu studentskému slovenskému tisku příznivý obrat. Poklesli jsm e zde vůči m inulým létům. Svojeť, Svit, Vatra a j. zanikly, Mladé Slovensko a Dav živoří, zde jest nutno napnout všecky síly mladé generace, aby si uhájila svých literárních a stavovských tribun a aby se dostala na vlastní půdě k slovu. Mladé časopisectvo se ocitá vůbec v krisi. O tomto problému byste m ěli jednat a hledat z krise východisko. Pokládám za nemožné, že by mladá generace neměla co říkat anebo že by nebyla dosti silná vytvořiti si své vlastní prostředí, z něhož by k veřejnosti promlouvala. Snad tu mnoho zavinila stranická differenciace, snad nabyly vrchu m im oliterární a m im ostavovské zájm y, snad ublížila i parcelace m yslí podle politické zaujatosti, snad docela i politická překrvenost mozku, ale ať tomu jakkoliv, zde musí býti nalezena rovnováha a zjednána náprava. Jinak bychom došli k chudobě duchů i srdcí. Za zvlášť důležitý problém pokládám otázku studentských zotavoven, na niž narazila také jedna V aše výroční zpráva. Dvě ozdravovny v B. B ystrici a v B. Štiavnici nám nestačí, musím e usilovati o další, zejm éna o osnovanou tatranskou. Snad by bylo možno pom ysliti i na zvláštní ozdravovnu na Podkarpatské Rusi pro naše nej východnější studentstvo. Sociální a zdravotní otázka je st u nás stále palčivá a m usí na ni vedle státu odpovídat i veřejnost, jež stále ještě nem á pro studentskou obec potřebného smyslu. Mnozí jednotlivci nabyli převratem latifundií i panských kaštelů, na nich bude, aby se rozpomněli na naše studentstvo účinnou podporou a zvedli tu pěknou tradici, jež na p řejatých kaštelích kdysi domovala. Přál bych našemu studentstvu vůbec více účinných přátel ze starší generace. A tu jsem u problému, jenž jest na pořadu Vašeho jednání, t. j. u ustavení Společnosti přátel čsl. studentstva. Pokládám podnět za zvlášť akutní, protože se ve veřejnosti na naše studentstvo zapom íná. Tuto Společnost předsta- 205

210 voval bych si zatím tak, že by j i především tvořili všichni ti, kteří z té neb oné university vyjdou. Byl by to jakýsi nepřetržitý svaz příslušníků jedné university, jenž by byl ve spojení a jenž by svým i hotovým i a mohoucími členy podporoval duchovní a stavovská hnutí akademické dorůstající obce. Bylo by pěkné, jestliže by byl v m ěsíci určen i jeden den, kde na určitém m ístě by bylo možno najiti aspoň několik zástupců fakult a jestliže by se k nim přidružili i ti lékaři, profesoři, soudcové a advokáti, atd., kteří náhodou do hlavního m ěsta zajedou nebo v něm žijí. Takovéto každom ěsíční obcování starší a m ladší generace, měřící debatami studentské, kulturní, sociální a národní problémy a potřeby, znam enalo by velm i hodnotný zisk a bylo by i svépomocí. V ítám proto upřímně vůli k přátelení se studentstva s nestudentskou veřejností a věřím, že tato dobrá m yšlenka si již vynutí svou životností a živelnou nutností formu i metodu, jak ji p řevésti ve skutek. Dovolte, prosím, drazí mladí přátelé, abych nakonec zavadil ještě o jeden poznatek z V aší výroční zprávy. Dočetl jsem se tam, že studentstvo na mezinárodním poli opouští politické zřetele a že nedbá zvláště národních tendencí, za to že pracuje se zvýšenou intensitou o dorozumění s jin ým i národnostm i, jm enovitě s Něm ci. Dorozumění a přátelský styk s jiným i národy bych vždy podporoval, ale při tom bych důrazné uplatňoval i své národní tendence. V tom není politika, v tom je nutná národní taktika a problém sebeobrany a sebezáchovám. Vyložím to blíže. M inistr Klebelsberg již několik let ohlašuje na př. studentskou výchovu k neonacionalismu, t. j. k revisi Trianonu. Chce vytvořiti co nejvíce energických a konstruktivních duchu, kteří by propagací v cizině, zejména na universitách a mezi intelektuály pracovali k restituci územní uherské integrity. S těm ito duchy setkávám se již v cizině a jejich práci znamenán v informaci a v zpracovávání ciziny. Tato práce jest namířena především proti nám a chce ohrožovati slovenskou svobodu. Cizí m ysli jsou jí m ateny a uváděny v rozpaky a nejistotu. M yslím, že jest v zájmu našeho státu a našeho národa, aby i naši mladí duchové vedle dorozumění s cizím i národy dali si pro cizinu a pro cizí styk heslem, že budou čeliti této maďarské propagandě, že budou maďarský neonacionalism uváděti na pravou míru a že se stanou inform átory ciziny v duchu pravdy a spravedlnosti. Tento úkol pokládám za svrchovaně důležitý. Pozoruji již delší dobu, že v m nohých zahraničních listech o našich věcech referují předpojatí cizinci, že jsm e pomalu z inform ace o sobě vylučováni a že jsm e umlčováni a osamocováni. Tuto věc nelze stále přenechávati jen státu, jí musí se chopiti především i soukromé kruhy. Studentstvo pokládám k tomu za velmi způsobilé. Musí navazovati co nejčetnější styky a přátelství s cizinou, musí všemožně do ciziny i choditi, a musí dojiti k tom uto účelu u státu i u celé 206

211 veřejnosti co nejčetnější podpory. O rganisovati příliv cizinců a cizích studentských výprav do našich zemí, jak činíte, jest jiná důležitá cesta k správném u poznání a chápání našich věcí v cizině. Přál bych Vám však i tu více veřejného porozumění. Dnešní schůzi pokládám za důležitou, že se jí účastní všechny národnosti našeho státu a že k ní vyslaly delegaci i jinostátní studentské organisace. Poslední nadhozený problém bude tedy možno řešiti konkrétně a bude možno najiti zde dosti cest k dorozumění a k porozumění. Dnešní schůze opírá se vedle Čechů, M oravo-slezanů a Slováků i o Podkarpato-Rusy. Přeji i této solidaritě rozvoje a posily směrem k sjednocení a přeji si vůbec daleko více účinného sm yslu pro Podkarpatskou Rus, jež nesmí námi býti opomíjena jako dosud. Přeji Vám všem vůbec a všem u Vašem u jednání vítězný zdar! Buďte ujištěni sym patií naší university, jež se raduje z Vaší přítom nosti a jejíž členové se s Vámi ještě podnětně i pracovně pozdraví ve Vašem dalším rokování. Tam tedy na novou shledanou! * * Po valném shrom áždění a po jednáních o jednotlivých otázkách obsažených v programu byl podáván zahraničním odborem ÚSČS, Informační kanceláří pro studium v cizině a Zahraniční komisí Svazu slovenského studentstva na počest zahraničních stipendistů, studujících v ČSR, čaj. Jeho účelem bylo informovati hosty o Slovensku a navázati mezinárodní přátelství. Večeru se účastnili četní profesoři university Komenského, zem ský president, cizí diplomati a představitelé bratislavské čsl. veřejnosti. K hostům promluvil rektor Pražák za universitu a s jednotlivci i konferoval. Rektorovi university Komenského odpověděli pak všichni cizí delegáti. SCHŮZE VYSOKOŠKOLSKÉHO SDRUŽENÍ PRO SPOLEČNOST NÁR O D Ů. Dne 15. května r byla konána na právnické fakultě university Komenského ustavující schůze Vysokoškolského sdružení pro Společnost národů, jíž se účastnilo na tři sta posluchačů všech fakult. Rektor university prof. Pražák pozdravil schůzi těm ito slo v y : V ážené shrom áždění, drazí přátelé, s opravdovou radostí vítám Vaši pěknou myšlenku, aby se i v Bratislavě ustavilo Vysokoškolské sdružení pro Společnost národů. Tato m yšlenka vyplývá zcela logicky i ze jm éna naší university. Jan Amos Komenský životem i prací představuje 207

212 přímo klasicky úsilí o dorozumění a sblížení mezi národy. Jeho spis Angelus pacis a zejm éna jeho pojednání De rerum hum anarum em endatione consultatio catholica su gestivn ě přesvědčovaly evropské vzdělance a evropskou mládež, že válečnou zhoubu lze napraviti jedině zlepšeným věděním a vzděláním a duchovním stykem všech národů navzájem a že jen na této cestě může zazářiti světlo v tem notách. Přesvědčení K om enského stalo se přesvědčením všech našich dalších generací, jež vždy hledaly kulturní vzájem nost s cizími národy a očekávaly od ní i zlepšení své mezinárodní polohy. Všecek náš kosmopolitism nebyl nic jiného než úsilovná snaha udržeti s ostatním i národy krok a přispěti svým podílem evropskému duchovním u pokladu. Byla to touha vyváznouti z osam o cení, do něhož nás zaklely důsledky ztráty státní sam ostatnosti, a ocitnouti se v evropské společnosti jako duchovně osobitý součinitel. Kollárův panslavism neměl útočného smyslu, byla to obrana slovanského živlu a přesvědčení, že Slovan má tutéž hodnotu jako Germán a Román, a že tedy v evropské řadě má býti rovnocenný a viditelný. I Palárikův ideál slovanského náboženského a církevního unionismu jest jen pokus dorozuměti se mezi Slovany navzájem a s nimi spojeným i a dorozuměnými sblížiti se se světem a nabýti v něm rovnoprávnosti a rovnocennosti. Tak rozuměl otázce i Neruda a H viezdoslav, když volali po věčných vánocech a svatodušních svátcích lidstva. Proto doporučoval i Vrchlický zam ěniti meč za pluh a proto před smrtí psal poselství Do širého světa Sv. Čech, doufaje, že dorozum ě ním a vítězstvím m ezinárodní lidskosti dojde i náš národ rovnosti a sebeurčení. Této mezinárodní lidskosti a solidarity dovolával se za velké války i Hviezdoslav v K rvavých sonetech vůči proudům krve a slz rozlitým na evropských válečných jatkách. K ní obracel se i M asaryk, jenž válku připouštěl jen jako obranu proti násilnému im perialism u a jako prostředek, kterak osvoboditi národy v lidské společnosti dosud u tištěn é a tím sociálně slabé. U vedl jsem těchto několik případů jen pro doklad, že v našich zemích převládal vždy sm ysl pro pokojné a rovnoprávné soužití národů a že naše m yšlenková podstata vždy tíhla k sblížení a dorozumění. Je to patrno i na našem poměru k Slovanům, m ezi nim iž jsm e hlavně v posledních d esítiletích měli úlohu prostředkující, jak pěkně ukázal již slovanský sjezd r. 1848, i jak vysvítá z Čechovy Slavie, jež vyslovuje vlastně sm ýšlení doby přesvědčené, že slovanský sm ír má nejkypřejší půdu především v Praze. Sm ysl pro mezinárodní dohodu a spolupráci osvědčili jsm e nesčetněkráte před válkou na vědeckých kongresích i v svých representačních korporacích, na př. v sokolstvu, jež hledalo součinnost i mimo všeslovanský svaz. Tento sm ysl jest p atrný i z poválečných zkušeností, z našich pokusů organisovati 208

213 na př. slovanský a evropský agrarism, z rychlé expanse rotariánského hnutí u nás a pod. M yslím proto, že dnešní schůze, osnující na bratislavské universitě odbočku Společnosti národů, má půdu velmi dobře připravenu a jest jen nepřímý důsledek naší tradice a naší m entality. Bratislava hodí se pro propagaci m yšlenky obzvlášť dobře. V ní obrážejí se m iniaturně národnostní poměry naší republiky. Mohla by tedy jaksi pro domo býti příkladem, kterak se u nás národnostně dohodovat a dorozumívat. Bratislava sousedí však i s Vídní a Peští, hlavním i m ěsty dvou nám nejbližších států, s nimiž bude třeba vždy se dorozumívat a sbližovat. Mohla by býti proto i branou k tomuto dorozumění a sblížení. Slovensko jest však i naší branou k Jihoslovansku, k Rumunsku, Turecku, Rusku a k Polsku. Je tedy možno z něho i tím to směrem určití část úkolů a práce bratislavské odbočky Společnosti národů. Mám za to, že odbočka právě tu najde své osobité poslání a uplatní svou schopnost. Odbočka by mohla převzíti vůbec úkol věcné inform ace o československých věcech a o československém poměru k evropským národům. Proud cizinců, navštěvujících o m ezinárodních kongresích Vídeň a Pešť, nebo každoročně docházejících k týdní vídeňského Pen klubu, mohl by býti aspoň částečně sváděn i do B ratislavy, kde by přednáškam i o československých aktualitách, souvislých s evropským i problémy, i ukázkami osobitého domácího umění i našich historických a přírodních památností mohla býti cizina orientována jaksi přímo a na m ístě a kde bychom mohli nejsnáze a nejúčinněji navázati styky s jinonárodním i představiteli. Něco podobného po válce vzniklo v Toulouse, přím o na universitě, prostřednictvím kursů pro cizince, kam skutečně každoročně dochází několik desítek intelektuálů z celého světa, nam noze i od nás, a zvídají tak na m ístě 0 toulousském regionalismu a seznam ují se navzájem, něco, co na Slovensku volá přímo po obdobě. Toulousský Bulletin des Am itiés Franco-étrangěres v redakci Calmettově spojuje tyto návštěvníky i nadál inform acem i o jižní Francii a navazuje další přátelství Francie a ciziny. Podobný bulletin byl by i u nás možný. Z nedávných zpráv čsl. zahraničního ústavu v Praze víme, že za hranicemi žije jedna pětina našeho národa. N aše styky s cizinou mohou posloužiti i této pětině a mohou vzbuditi zájem 1 o naše cizostátní m enšiny. Bratislavská odbočka by mohla v stycích s Jihoslovanskem, Rakouskem, Maďarskem, Polskem a Amerikou m ysliti i na tam ní slovenský živel, a i v něm plniti část svého poslání. Je opravdu dosti důvodů těšiti se ze sdružení, jež se právě v této chvíli zakládá, protože naléhavá potřeba po něm zřejm ě volá a nabízí mu již předem řadu krásných úkolů a naléhavých nám ětů

214 P řeji proto nové akademické bratislavské společnosti mnoho podnětných a čilých hlav, mnoho nadšených a ideálních srdcí a mnoho pevných a pracovitých rukou, aby se přešlo rychle od myšlenky k činu a od pěkného a horlivého slova k úspěšné a cílevědom é práci. Na Vás bude, mladí přátelé, aby nadšení dnešního večera nebylo promarněno zítřejší liknavostí a nečinností. Přikročí-li z několika přítomných set jen několik umíněných a tvrdoší jných organisátorů okamžitě k dílu, pak Vám bude možno za rok již blahopřát, že nesešli jste se dnes zbytečně. V možnost tohoto blahopřání chci věřit a s touto nadějí Vás jm énem university Komenského i pozdravuji. SCHŮZE AK AI). YMCY. Akademická YMCA při universitě Komenského uspořádala dne 12. prosince r v budově bratislavské YMCY přednášku rektora Pražáka o Maďarské propagandě proti Československu a o Rádiově knize Válka Čechu s N ěm ci s debatou. Přednáška vyšla tiskem v B ratislavě II ,

215 XI. SJEZDY. PRVNÍ SJEZD ČSL. PROFESORŮ FILOSOFIE, FILOLOGIE A HISTORIE V PRAZE V D U B N U R Ve dnech dubna r sjeli se v Praze čsl. profesoři filosofie, filologie a historie. U niversitu Komenského zastupoval rektor Pražák a děkan Kolář, již zasedali i v čestném sjezdovém výboru a m ístopředsedali i bohem istické a klasické sekci. V prvním plenárním zasedání sjezdu dne 4. dubna v Sm etanově síni Obecního domu pozdravil rektor Pražák sjezd jménem B ratislavy: Pane předsedo sjezdu, paní a pánové, universita Komenského pozdravuje tento sjezd radostně z několika důvodů. Po prvé se dnes schází v Praze profesorstvo celého našeho politicky osvobozeného a sjednoceného národa, což je st fak t historický a pro naši vědu i pro naši výchovu dalekosáhlý a směrodatný. Po prvé vedle Čechů, Moravanů a Slezanů zasedají i Slováci, kteří m ají zase své střední školy a docela i svou universitu. Dnešním našim poradám jest tím dán zcela nový ráz a také zcela nové úkoly. Dnešní sjezd vůči předválečným středoškolským universitním kursům liší se i tim, že dnes nejde jen o orientaci středoškolských kolegů v nejnovějších badatelských výsledcích, nýbrž že jde i o orientaci v nových našich národně politických poměrech a že mezi tém aty je st řada tém at slovenských, jež vyplynula z osvobozenské situace. Dnešní sjezd je st však důležit i proto, že na obzoru jest reform a vysokoškolského a středoškolského studia a že tedy sjezd zaujm e stanovisko k novému vývoji našich školských věcí. Zvlášť pozoruhodnou pokládám tu reform u státn ích zkoušek z m ateřského jazyka, jehož rozsah se zvětšil o slovenská nářečí a o literaturu na Slovensku i o zřetele k jazykům a literaturám slovanským a světovým. Zde bych právě za Slovensko vyslovil přání, aby tato zkouška z českoslovenštiny směla býti osamocena a aby tak bylo možno vzdělati středoškolské českoslovenštináře co n ejdokonaleji a nejodborněji. Zde bych si dále přál, a to co n ejenergičtěji, aby počet vyučovacích hodin naší čsl. m ateřštině byl podstatně zvýšen, aby profesoři i žáci mohli zdolati své obsáhlé úkoly a zasvětiti se do svého jazyka a kultury co nejhlouběji. Smím-li co sjezdu přáti, tož jest to zvýšený sm ysl o naše národní, jazykové a kulturní sjednocování, jež pokládám hlavním úkolem dnešních generací a jemuž se nejlépe bude dařiti za uvědomělé součinnosti všech československých kolegů. Otázku 211

216 Slovenska definitivně zodpoví ne politik, nýbrž učitel a profesor. Proto i tom uto sjezdu musí jiti o Československy uvědomělého a průbojného školského čin itele na Slovensku a o dům yslné řešení všech vědecky odborných i školských otázek týkajících se Slovenska. Pozdravuji tedy sjezd přáním dokonalé shody československého profesorstva o duchovní zdolání slovenského problému na podkladě naší národní, jazykové a kulturní jednoty, jež v občasném dnešním politickém neladu jest jediné východisko k naší státn í a kulturní síle a k naší zajištěn é budoucnosti. PROSLOV REKTORA UNIV ER SITY PRAŽÁKA PŘI SJEZDU ČSL. IN Ž E N Ý R Ů V BRATISLAVĚ VE DNECH ČERVNA 1929i j Pane předsedo, paní a pánové! Dovolte, prosím, abych Vám projevil vřelou sym patii za universitu K om enského a za všechny její fakulty. My duchovědci pyšnívám e se, že dík novým metodám naše věda vykazuje ustavičný vzestup. Vzpomenu-li však některých nových hodnot, kterých v posledních d esítiletích dobyla technická věda, na př. elektřiny, automobilu, telefonu, radia a aera, mám dojem, že m y jdem e jen krokem, co Vy, velevážení pánové, postupujete až pohádkovým skokem. U vědomí toho přál bych Vám, abyste měli ve vědeckém světě vzrůstající pocit rovnocenné a rovnoprávné vědecké prestiže a abyste se stali účastnými všech vym ožeností, které tu poskytuje duchovédcům dávná prestižní tradice. Dovolte, prosím, abych Váš zdařilý sjezd pozdravil i m m I - nětně. N aše universita vedle přírodovědecké fakulty vždy horovala i pro vysoké technické učiliště na Slovensku. Byla a je přesvědčena, že zájm y země a jejího lidu obslouží nejlépe vždy jen vysoká škola um ístěná doma, v hlavním m ěstě země. Proto pokládá zřízení techniky na Slovensku za nutné. Doznávám upřím ně, že jsem tu však jen pro evoluční postup, t. j. nejsem pro to, aby byl vydán zákon o zřízení techniky na Slovensku dříve, než budou naplněny přípravy k jeho uskutečňování. Váš skvělý památník o desíti letech technické práce na Slovensku ukázal, že máme v zemi řadu skvělých praktiku pozoruhodné vědecké zdatnosti. Těm to praktikům by bylo potřebí umožniti vědecké vyškolení doma i v cizině, aby v dané chvíli mohli zaujm outi některé technické katedry. Vedle toho bylo by potřebí starati se o vědecký technický dorost pečlivým školením doma i v cizině za zvýšené podpory na studijní cesty. Teprve po těchto přípravách bylo by snad vhodné otevřití v Bra- 212

217 tislavě zvláštní technickou fakultu, spojenou snad s universitou, jež by byla základnou pro budoucí vysokou technickou školu na Slovensku. Zdravím Vás, pánové, tím to podnětem a přeji Vám i nám, aby Vás při čtvrtstoletém jubileu naší sam ostatnosti, Vámi oslavovaném novým sjezdem, pozdravil vedle rektora university i představitel vysoké školy technické na Slovensku. 213

218 XII. POHROBNÍ SLAVNOSTI. N A D MRTVÝM MARTINEM K U K U ČINEM. Dne 21. května r zem řel v Lipiku v Jihoslovansku slovenský spisovatel Martin Kukučín. Byl prozatím ně pochován v Záhřebě na M irogoji, kde odpočívá i Slovák Bohuslav šulek. D efinitivní hrob pro Kukučina byl určen v T. Sv. M artině. Proto byly v říjnu Kukučinovy pozůstatky z M irogoje vyzdviženy a převezeny na Slovensko. Dne 26. října r spočinula Kukučínova rakev ve vestibulu Slovenského Národního divadla, aby se s ní rozloučili představitelé Slovenska. Téhož dne byla rakev vezena Povážím do T. Sv. M artina, kde byla dne 29. října uložena k věčnému odpočinku. Za universitu Komenského přišel se poklonit m rtvém u K ukučínovi rektor prof. Pražák: V zácný, bohužel m rtvý M istře, v jak změněné podobě a v jak těsné schráně jste se nám to vrátil po nových cestách domu na Slovensko? čekali jsm e na Vás toužebně každého jara a podzimu a chtěli jsm e Vás vítat jako duchovního vítěze, a Vy se vracíte k zemi sražen a v rozkladu své lidské podoby. Jaký to ž a l! Přicházíte jakoby na kontrast v slavné dny, kdy Slovensko triu m fuje nad desítiletím své svobody. Bratislava se vyšňořila jako nejspanilejší nevěsta. Její ulice a nám ěstí hárají barvam i a světly, pestří se prapory, květinami a chvojím a usm ívají se tisíci rozradostněných tváří. Oč zvýšil by se všecek tento jas a ples, kdybyste se byl vrátil z bratrského H orvatska živý a zasedl spolu s námi za stul radosti a vděku nad památkou našeho osvob ozen í! Přišel jste mrtvý, snad abyste připomněl vše to, co bylo dříve, co Vás vyhánělo z domova a povzbuzovalo k při t. slovenské zpoddaněné duše v duši nezávislou a svobodnou. Vy, rodný syn krásné Oravy, zrodil jste se s jedinečným nepokojem v duši snad jen proto, abyste těkal z povolání do povolání, z dědiny do dědiny, z m ěsta do města, ze země do země a z jednoho zemědílu do druhého, hledaje jak bludný Ahasver nové a jiné Slovensko, ono, jež jste viděl s pohoří svých snů a jež se Vám zjevilo teprve dnem svobody. Vaše rodové selství nedovedlo Vám již postačiti, protože ve Vašem mládí byl slovenský sedlák přitištěn nadměrně k zemi a šlapán jako hrách u cesty. Snil jste proto o učitelství, abyste mohl toto pokořené selství uvědomovat a osvěcovat. Sotva jste však započal, zkusil jste sám na sobě, že Slovák ve Vaší době nesm ěl své zemi sloužiti jako duchovní světlonoš a strážce národních ideálů a že především on byl nepřítelem předurčen k poruše 214

219 a k zcizování národní duše. Váš vzdor čelil této ponižující úloze útěkem k nezávislém u povolání lékaře. Nakonec bylo však Vám i toto povolání doma znem ožněno, takže jste je m usil tlakem poměrů přenésti zprvu na slovanský jih a konečně za oceán do Punta Arenas. Tak stal se V áš život životem štvaného poutníka, jenž jest na ustavičném úniku z vlastního domu a domů smí jen toužit, ale v něm nikdy pevně nespočinout. Snad jste byl těm ito odstředivým i kruhy od své domoviny odháněn proto, abyste ji tím soustředěněji miloval a pro ni tím sou stavněji pracoval. Snad Vaše oko m usilo pozorně patřit na sta zemí a na tisíce typů, abyste tím intensivněji viděl jen svou zemi, jedinou a nejvíce milovanou, a abyste v svém díle jedinečné realistické vlohy zvěčnil několik věčně platných dědinných typů. Zmocnil jste se své krásné země a jejího svérázného lidu se zasvěcenou a světově zesílenou a vyzkoušenou em pirií. Viděl jste ji z distance a s ptačí perspektivy. N ašel jste si k ní kritický poměr a melioristickou tendenci. Snad tím Vaše vzácné umění vyčnělo tak vysoko nad domácí průměr a bylo tak daleko viditelné. Snad proto bylo to umění stále nové a jiné, ustavičně hledající a tvůrčí, stále prudce dobyvatelské a rostoucí, a snad proto překvapovalo novým i cestam i a rozběhy ve Vašem pozdním věku, kdy jinde nastoupil již klid a mechanické opakování. Vzpomínám na naše setkání v Praze po Vašem návratu z Am eriky, co nové tvůrčí energie z Vás sálalo a jak jste se chystal filosoficky a psychologicky své dílo prohloubiti. M yslím i na naši rozmluvu v bratislavské universitní knihovně nedlouho před Vaším odjezdem, kterak jste se ponořil do slovenské historie, abyste nad dnešním Slovákem zvedl historickou perspektivu k jeho posile a sebevědomí. Uměl jste úměrně době m ěniti ráz své literární práce a hospodárně sloužiti potřebě národního ducha. V nesvobodě zrovna metodicky jste křísil a upevňoval slovenského ducha v soběstačné práci a v kulturní a národohospodářské expansi, abyste jej připravil k boji za svobodu. V nastalém osvobození ukázal jste mu novou cestu k zajišťování zázračně nabyté svobody a přikazoval jste mu věčný vývoj, sebekritiku, nadřazení ducha nad hmotu, zájem celku nad osobní egoism a sebepanství, má-li v světové soutěži odolati a rovnoprávně býti živ. V poválečném chaosu viděl jste spasnou hvězdu především v autonomii sebe sama, v pevném a národně uvědomělém držení věcí v čistých a nezáludných rukách, ve výchově lidu k rozumu a k práci, protože každou državu dělá především vzdělaný a pracovitý lid, jak jste nejednou naznačil v svých ušlechtile tendenčních pracích. U čil jste choditi po slovenské zemi s nem izivým vděkem za osvobození a s horováním pro nepřetržitou a neporušitelnou jednotu s námi Čechy, bez nichž by snad dnes Slovenska již nebylo. Odmítal jste domácí m egalom anii a učil jste m ysliti a jedn ati na podkladě skuteč- 215

220 nosti. Tím vším stalo se V aše dílo ukazovatelem bezpečných cest v době, kdy se nabízela s tolika stran scestí. Vy, jenž jste naší svobody v Am erice dům yslně spoludobýval, věděl jste nejlépe, kde jest její jistota, a že celonárodní princip, z něhož vzešla, jest nezadatelný a neopustitelný. Tyto m yšlenky táhnou mně hlavou, když smuten hledím na Vaši rakev a když si u ní zvlášť živě uvědomuji nezadržitelný rozpad Vaší drahocenné bytosti. U těšuje mne však, že tomuto rozpadu vítězně vzdoruje Váš velký duch, trvale zachycený do budoucnosti ve V ašem hodnotném díle. V y, bludný poutníku, jenž i po sm rti jste se vydal na dalekou cestu z bratrské země do své domoviny tentokrát žel opravdu poslední a konečnou poputujete za několik hodin z našeho starobylého a památného m ěsta Povážím k slovenské zahrádce, k T. Sv. M artinu, kde na pam átném cintorínu zasévají drahocenná sem ena naší vzdělanosti. Bude Vás vítali drahá slovenská země, zkrásnělá a zbrunátnélá nádherným podzimem, vyšle Vám v ústrety své nejpyšnější a nej kouzelnější barvy, bude Vás obklopovati uctivě zm lklým i zástupy svého osobitého lidu, a tak v tichém trium fu a za zvroucnělé nádhery země i lidu dojdete neodvolatelně posledního m ísta, abyste na něm navždy spočinul mezi velkým i slovenským i druhy. Budete uložen v slovenskou pudu dne 29. října, den po našem slavném osmadvacátém říjnu a den před třicátým októbrem, tolik památným pro Slovensko. Cosi mne nutká věřit, že toto datum nebylo životem vyvoleno náhodou, ale že jest v něm vyšší smysl a symbol. Jako jste živý spojoval českou a slovenskou zemi svou láskou a svou prací, svým duchovním vývojem a svým i vzpom ínkami, tak m áte je obě spojovati i m rtvý a ukazovati ol>ěma rukama roztaženýma k těm to velkým a nezapomenutelným dnum, že jen v jejich svorném spojení a v sjednocení jejich základního smyslu jest československá spása a podmínka našeho budoucího svobodného bytu. Tak, V y velký mrtvý, i po sm rti snad i datem svého pohřbu budete v nás dále žít a budete k nám prom louvat touto sym bolickou řečí, jež se m usí n ést s pokolení na pokolení, m áte-li spočívat v své svobodné a opravdu zajištěn é zem i klidně. Nuž spočiňte u nás i v sm yslu tohoto symbolu ve věčném a sladkém pokoji! Této poslední Vaší symbolické řeči se již rozumí a bude se jí rozuměti stále více a více! Jí zajistím e i podstatný kus Vaší nesm rtelnosti! POHŘEB PROFESORA DRA K. KADLCE. Dne 4. prosince r zemřel profesor Karlovy university Dr. Karel Kadlec. Jeho pohřbu dne 8./X II. účastnili se za universitu K omenského a za Učenou společnost Šafaříkovu rektor 216

221 Pražák a profesoři Sommer, Bušek, Horná> a Boháček. Rektor Pražák rozloučil se s přítelem university Komenského a s ř. členem Učené společnosti Š afaříkovy takto: Vzácný a drahý pane profesore Kadlce, přicházím za Vámi na toto přesm utné místo, na němž tu na zemi naposled tak bolestně a neodvolatelně změněn ležíte, jm énem u n iversity K om enského a jm énem je jí právnické fa kulty, abych se Vám hluboce a vděčně poklonil za Vaši skvělou práci, kterou jste konal i v slovenský prospěch. Hned od počátku svého badání o slovanském a středoevropském právu zaujal jste se o uherské ústavní dějiny, abyste v nich podle pravdy zdůraznil slovanské prvky a zastal se československého, chorvatského a ruského vlastnictví. Proti Timonovi Ákosovi a částečně i proti M elichovi obhájil jste náš nárok na kulturní zásah v m aď arský vývoj. Vědecké pravdě a našem u vlastnictví posloužil jste zvlášť okázale i v svých pracích o Štěpánu z Vrbovce a jeho Tripartitu nálezem českých shod s Tripartitem i poúkazem na ně jako na dějinný základ soukromého práva na Slovensku. Prací o V alaších a o valašském právu v slovanských a uherských zemích přihlédl jste i k právnímu vývoji oravské stolice. Jestliže jste jako přísný a střízlivý vědec ve jm énu pravdy na poli své discipliny nepřímo obhajoval slovenské právo na podíl v uherské právní historii, tím okázaleji hájil jste Slováků jako publicista před válkou, odsuzuje v pojednání o národnostní a jazykové otázce v Uhrách maďarské jazykové bezpráví vůči nim a obhajuje jejich právo na národní a kulturní rovnoprávnost. Po válce dovedl jste mužně rozvinouti debatu o našem nároku na Slovensko a na Podkarpatskou Rus vůči Maďarům na podkladě svých vzácných historicko-právních a jazykových znalostí. Tento nárok uměl jste skvěle zdůrazňovati i na m ezinárodním foru jako člen mezinárodního soudu, na němž jste patřil k nejzasvěcenějším znalcům slovenské věci i k n ejm istrnějším obhájcům slovenské nárokové sféry. Není divu, že Slováci Vás pozdravovali jako svého zastánce již r Ráthovým oceněním v Slovenských Pohladech a že jste jim byl zvláště po válce svrchovanou a hledanou autoritou. Nezapomenutelně m ilý vztah navázal jste s naší mladou universitou při pobývání v B ratislavě za svých cest do Pešti, kdy jste vždy našel dosti času, abyste shlédl rozvoj našich fakult i změřil cíle a sm ěrnice našich publikací. Zvlášť účinný zájem projevil jste o Učenou společnost Šafaříkovu, jejím ž jste byl řádným členem, v níž jste i přednášíval a dával rady a pokyny k studiu věcí staroslovanských a uherských. N avykli jsm e si pokládati Vás zcela za svého a přilnuli jsm e k Vám s důvěrou i s upřímnou sym patií. 217

222 Dnešek bohužel ukončil toto lidské pouto. Nedovede však nikdy zničiti drahou vzpomínku na Vás a nedovede um rtviti stopy V aší drahocenné osobnosti a velmi hodnotné práce mezi nám i. Byl js te předzvěstovatel naší práce na Slovensku a zůstanete nám v ní na dlouho jasně svítícím příkladem. M ějte za to teplý dík náš i u ctivý a srdečný dík všeho S lo v en sk a! POHŘEB BÁSNÍK A O. BŘEZINY. Dne 25. března r zemřel básník Otakar Březina. Jeho pohřbu v Jaroměřicích, konaného dne 28. března, účastnil se za universitu K om enského a za líčenou společnost Šafaříkovu rektor Pražák. PA N Y C H ÍD A ZA JO SE FA HOLEČKA. Dne 15./IV. r uspořádal Syndikát československých novinářů s Osvětovým svazem panychídu za spisovatele Josefa Holečka v prim aciálním paláci v Bratislavě. O Holečkově významu, zejména o jeho poměru k selství a k Slovensku, o jeho národní filosofii a o jeho regionalism u promluvil rektor Pražák. Tuto řeč v nejstručnější zkratce otiskla Bratislava SLAVNOSTI N A PAM ĚŤ JO SEFA DOBROVSKÉHO v lednu r v Praze, v Brně a v B ratislavě. N a stoletou pamět smrti Josefa Dobrovského konala Peská Akademie věd a umění dne 5./I schůzku svých členu u pomníku Dobrovského v Praze, na níž promluvil president Peské Akademie prof. Zubatí), a slavnostní schůzi v musejním Pantheonu se slavnostní řečí prof. M iloše Weingarta. U niversitu K om enského zastupoval na obou slavnostech rektor university prof. Pražák. Dne 6. ledna r byla odhalena na starém brněnském klášteře, kde Dobrovský zemřel, pamětní deska péčí M asarykovy u n iversity v Brně. Slavnosti účastnili se za universitu Komenského rektor prof. Pražák a za její filosofickou fakultu prof. Ryšánek. Prof. Pražák vzpomněl Dobrovského těm ito slo v y : Přicházím se poklonit nesm rtelném u duchu Josefa Dobrovského za universitu Kom enského v B ratislavě, za Učenou společnost Šafaříkovu a za Slovensko vůbec. Josef Dobrovský patří Slovensku m ístem svého zrození, jež spadá v hornouherskou a tedy slovenskou oblast. Slovensko vděčí mu za své jm éno, jehož form u našel sice v ústech m oravského 218

223 lidu, ale kterému vdechl jazykový a národní sm ysl a kterým uvědoměle oddělil slovenskou sféru i územně od maďarské sféry. Přesvědčen o národní, jazykové a kulturní jednotě Čechů a Slováků, zahrnoval Dobrovský Čechy, M oravany, Slezany a Slováky v týž národní pojem, čemuž dal i vědecký výraz v svých časopisech a spisech. O rganisuje vědecký český život, pamatoval Dobrovský i na naši národní slovenskou součást a pojal ji v oblast svého literárně dějepisného a jazykového badání. Postavil se i v čelo soudobých slovenských pracovníků a podporoval je duchovní i hmotnou podporou a pomocí, jak jest patrno na Ribayovi, Leškovi, Tablicovi, Palkovičovi a j. a zejm éna na Společnosti báňského okolí. Odstředivou Bernolákovu snahu posoudil kriticky a odsoudil ji ve jm énu vědecké i národně životní pravdy. Slovenské současnosti byl prvořadou a skoro jedinou vědeckou auktoritou. Slovensku bylo národně a kulturně dobře, pokud se řídilo Dobrovským. Odklon od Dobrovského znam enal pro ně n e příznivý obrat. Dnes se Slovensko k Dobrovském u svým i vědeckým i představiteli znovu vrací. Kéž jest to návrat celý a konečný, kéž duch Dobrovského na Slovensku v své plné a skvělé síle bouří, zažíhá a určuje mladé duchy a kéž dovede znovu sloučiti, co rozštěpila pozdější zlá doba a co on vším svým úsih'm chtěl míti v nezlom né a věčné jednotě! Pak by se od jeho brněnského hrobu zvedla nová cesta silnějšího a plnějšího života i jeho rodnému Slovensku a pak by byl teprve Slovenskem cele pochopen a poctěn, jak za své n e hynoucí dílo právem zaslouží. Tím to přáním vzpom ínám v pokorné úctě dnešní jeho památky a v tomto sm yslu mu i blahořečím. * Dne 6. ledna byla vykonána i pout k brněnskému hrobu Josefa Dobrovského, jíž se účastnili i delegáti bratislavské university. Po ní byla konána ustavující schůze fondu Dobrovského pro podporu mladých československých vědců, pokud badají o Dobrovském nebo jeho době. V členstvu kuratoria dostaly bratislavská universita a Učená společnost Šafaříkova zastoupení. Dne 7. ledna r byla poctěna památka Dobrovského ve velké aule M asarykovy university v Brně proslovem děkana brněnské filosofické fakulty J. Sp. prof. A. Be,era a slavnostním i přednáškami prof. A. Nováka o Dobrovském vůbec a prof. Trávnička o Dobrovském jako jazykozpytci. I této pocty účastnili se za universitu Kom enského prof. Pražák a prof. Ryšánek. * 219

224 U n iversita K om enského spolu s Učenou společností Š afaříkovou poctily pam ět Dobrovského v auditoriu maximu právnické fakulty dne 24. ledna r Slavnost zahájil rektor university Pražák proslovem o vztahu Dobrovského k Slovensku a prof. Hanuš přednáškou o vědeckém významu Dobrovského pro českou literaturu. Pražákův proslov a Hanušova přednáška v rozšířené a upravené form ě byly otištěny v slavnostním d vojčísle B ratislavy na počest Dobrovského a při příležitosti pražského podzim ního sjezdu slavistu r (str , ). * Z podnětu prof. Chaloupeckého jest osnována i další pocta Dobrovskému, jeho pomník v Bratislavě. Za myšlenku postavily se U čená společnost Šafaříkova a u niversita Kom enského. * Oslavou Dobrovského byl i zájezd slavistu z pražského kongresu do B ratislavy dne 12. a 13. října r. 1929, jejž připravil zvi. m ístní výbor v čele s prof. Hanušem a s prof. Pražákem. SLA VNO ST N A STOLETOU PAM ĚT ZROZENÍ BÁSNÍK A JA N A BOTTA. Na den 25./ i. r připadlo sté výročí narozenin básníka Jana Botta. Evangeličtí akademici sdružení v Kruh Kuzmányho pozvali rektora university na Bottovu slavnost, pořádanou v aule ev. teol. akademie, aby jim promluvil o Bottové významu. Prof. Pražák ve zvláštním úvodě vděčné uznal nejprve práci slovenských evangelíku pro náš národ a jeho osvětu vůbec. Bez ni záchrana Slováku byla nem yslitelná. Její zásluhou svaz s českými zeměm i se nepřerušil a spisovná čeština podržela na Slovensku domácké právo. Pak následovala vlastni predná ka o Bottovi a o jeho době, jež v upravené zkratce byla otištěna v B ratislavě III. 2, 348/9. Spolek filosofů Ľudevít štú r poklonil se Bottově památce na zvláštní slavnostní schůzi, na níž o studentských Bottových letech na podkladě vlastního archivního badání pojednal filosof /. Marták. SLAVNOSTI N A POČEST A NTO N ÍN A DVOŘÁKA. Na čtvrtstoletou pamět sm rti M istra Dra Antonína Dvořáka byly konány v Bratislavě slavnosti. V čestném výboru zasedali rektor Pražák a prof. Orel, kteří se slavností účastnili za universitu Kom enského v B ratislavě i v Praze. 220

225 POCTA ĽU D E V ÍT U ŠTÚROVI V MODŘE. Spolek československých filosofů Ľ u d evít Š tú r při filo sofické fakultě university Komenského v B ratislavě navštívil dne 15. června r š tú r ů v hrob na m odřan ském h řb ito vě a položil na něj věnec. Při hrobě promluvili filosof R ipka a rektor P ražák, jenž se postavil v čelo studentské výpravy do Modry. Slavnosti se účastnilo m odranské m ěšťanstvo se svým i hodnostáři a modranská školní mládež. Po slavnosti při obědě oslovil hosty starosta m ěsta M odry a senior Ju rk ovič. Oba dva poděkovali universitě a jejím profesorům za národní vedení akademické mládeže a uznale hodnotili publikační činnost filosofické fakulty. Jim oběma poděkoval rektor P ra žá k za sym patii a uznale probral zásluhy m ěsta Modry o slovenskou myšlenku a její uchování. P ra žá k o va příhrobní řeč zněla: M oji mladí přátelé, loni při oslavách 28. října vzpomínali jste mezi velkými m rtvými, kteří přispěli k svobodě našeho národa, i Ľ u devíta Štúra. Již tehdy jsm e se rozhodli, že se jeho památce pokloníme na m odřanském hřbitově a že jeho hrob ve vděčné úctě ověnčíme. Zdálo se nám, že tato pocta zcela logicky vyplývá z tehdejší slavnostní situace, protože štúr, zrozený dne 28. října r. 1815, souvisí s naším slavným osvobozenským 28. říjnem nejen výročím svého narození, nýbrž a hlavně tím, že svou prací a svými projevy r. 1848/9 náš 28. říjen již v své době připravoval a jej předzvěstoval. V Ľudevítu Štúrovi vidím e typ slovenského bojovníka za národní a kulturní svobodu. Tento typ viděla v tomto krásném, nadšeném a ideálně vzníceném muži černých ohnivých očí, tmavokaštanových vlasů a mužného a zvonivého hlasu již i jeho současnost. Sám Kuzmány nazýval jej r nejslibnější nadějí Slovenska a Bohuslava Rajská, když nad ní a nad štúrem r na kopcích u B ratislavy náhodou vzlétl tatránský orel, viděla v tom štúrův symbol. Zvláštního svého poslání uvědomoval si štú r sám. Když r unikl zápalu plic a povstal z lože, prohlásil, že se tak stalo z vůle našeho národního genia, protože je st povolán v jeho duchu k národní práci a nem ůže tedy předčasně zem říti. Základním sm yslem štúrovy bytosti byl boj za slovenskou národní volnost a za kulturní sílu. Základním akkordem jeho mladé poesie bylo poplašné volání, že vlast jest nemocná, že nad Tatrou se nesou bouřná mračna, že Slováci dosud hnili a že tedy je st třeba vše učinit, aby byla v last zase volná a svobodná, aby se vzneslo nad Tatry slunce a jasný den, aby se syn T atry vzbudil a sám přiložil ruku k osvobozenském u pohybu a 221

226 vrátil Slovensku čest, volnost a právo. Tento akkord zavzněl ve variacích ve všech poesiích prešporských studentů a slil se nakonec v mohutnou syntézu M atuškovy hym ny Nad Tatrou sa blýská i v bouřnou revoluční fugu Kuzmányho Do zbroja, sign a lisu jící povstání. Ľudevít štú r chystal se po celý svůj mladý život zrovna instinktivně k povstání Slováků za právo na volný život. Jakoby věděl, že nejsilnější jest ten, kdo jest sám, rval citové svazky, jim iž jej život poutal k bytosti o celé m ilování dražší, a obětoval milovanou M arii Pospíšilovou, protože v době bouří nad Tatrami m usil podle něho slovenský jinoch zapomenout světské slasti a věrně státi při vlasti jako její hrdinný bojovník na život a na smrt. Tak rozuměly Štúrovi již r Liptovanky, když mu daly nádherně vyšitou rudou růži jakoby na symbol jeho vlastim ilovnosti a zlatý kalich s nápisem bojuj sta tn ě! To, co konal štú r jako student a konečně jako přednosta v prešporské společnosti učňů československé řeči a literatury, není než boj o lepšího, statečnějšího, světové vzdělanějšího, národně uvědomělejšího slovenského studenta, jenž se oddá službě ducha a národa tak, že Slovensko z dosavadního ponížení jednou vykoupí. Všechny projevy tehdejších prešporských studentů vlastně m obilisují Slovensko k boji s útočným Maďarstvem, jež zejména po r Zayovou a Prónayovou zásluhou otevřeně usilovalo o slovenské národní bezživotí, štú r poděsil se maďarským postupem zejm éna r. 1841, kdy hrabě Zay sáhl docela na jeho otce učitele a nahradil jej v ryze slovenských Zay-lihrovcích učitelem maďarským a když chtěl i jej sama uplatiti, aby zradil Slováky. Tato zkušenost mu prozradila, že Slovensko jest v nejhorším nebezpečí a že mladí Slováci musí býti duchovné co n ejsiln ější, neústupní a neohrožení, m ají-li odolat. Již tehdy ohlížel se štú r po vn ější pomoci ohroženému Slovensku a viděl je nejdříve v česko-moravsko-slezsko-slovenském souručenstvu. Proto v Prešporku i v dopisech Palackému do Prahy usiloval tolik o československou uvědomělou součinnost a proto brojil proti K ollárovi i Zochovi, když se občas pravopisně od české spisovné normy a tím i od Čechů odchýlili. Proto v poesii, v řečech i v dopisech tolik horoval pro Prahu jako svou vlastní rodinu a proto prohlašoval, že slovenská věc je st s českou nerozlučitelná. Proto konečně kořil se i našemu národnímu znaku, českému lvu, a ještě když sahal k spisovné slovenštině, oznamoval, že to není roztržka s Čechy a že dosavadní duchovní svazek trvá nerozlučitelně dál. českoslovenství bylo nadlouho i Štúrovi prostředkem, kterak pozvednouti Slovensko a Maďarům odolati. Teprve v rostoucím přívalu m aďarisace začal úsilovněji zdůrazňovati i slovanství a všeslovanství a začal věřiti v pomoc všech Slovanů, kteří uvědomělí a spojení jedině mohou Sloven

227 sko zachrániti. Panslavism us připadal mu hlavně v čtyřicátých letech nejú čin nější zbraní proti m aď arisaci. Teprve když Maďaři Slovákům vytýkali sklon k Čechám a W esselényi v Pešti H irlapu upozorňoval, že slovanské pohyby v U hrách a v R a kousku sm ěřují k sam ostatné slovanské državě, když hrabě Zay začal upozorňovati na osnované českoslovanské císařství a konečně když maďarské časopisy napadly Slováky obviněním z panslavism u, jenž chce za ruské pomoci habsburskou říši a tím i U hry zničiti, štú r pom yslil na novou možnou zbraň, omezenou na domov a Uhry, jež by mohla Slovensko nejlépe ochrániti. Byla to spisovná slovenština. Chtěl jí svůj upadlý a ohrožený kmen pozvednouti a sjednotiti, slovenské lidové m assy duchovně povzbuditi, katolíky a evangelíky sp ojití, zem any získati národní slovenské věci a Maďarům prokázati slovenskou soustřednost k domovu a k Pešti a odstředivost od česko-moravskoslezské sféry. 1 spisovná slovenština byla pro štú ra jen jednou z bojovných method, jak takticky čeliti nepříteli a slovenskou myšlenku v Uhrách posíliti a umožniti. Podobnou taktikou byl i štúrův zápas s panštinou, štú r již v Dumkách večerních r narazil na sociální slovenský problém, líče, jak otec m usil robotit na panském a zanedbat svou roli, takže s dětmi hladověl. Tento sociální námět, zahrocený v protest proti panštině, byl důsledek Štúrových historických úvah, o nichž psal r Zochovi a jim iž došel přesvědčení, že feudalism us a panština byly zdrojem tisícerých strastí slovenského lidu a že tom uto lidu nebude lépe, dokud panština nebude zlomena. V tom to odboji posílil štúra Ami Boué a Kólcsey. Program em si jej učinil ovšem až jako poslanec za město Zvoleň r. 1847, kdy na prešporském sněmě navrhoval om eziti zemanskou svobodu a osvoboditi lid z poddanství. V sociálním povznesení slovenského lidu a slovenských m ěst viděl Štúr již před r nejm ožnější a n ejjistější vý chodisko z bědného národního stavu Slovenska, protože několika stům zmaďařilých aristokratů by čelily národně živé m ěstské a selské vrstvy. Proto již před konstitucí bojoval Štúr o některé konštituční principy a zapodobal se tu H avlíčkovi, s jehož snahami se leckdy potkal v národním a sociálním reformním úsilí. Po Slovensku je šířil v Slovenských N árodních novinách, ideově podobných pražským Havlíčkovým Národním novinám. Pro tyto ideály štú r po vyhlášené konstituci m luvil i na veřejných schůzích a bojoval tak v Z ay-uhrovcích, v Trenčíně a v N itře proti m aďarském u v ý kladu konstituce, jenž všecka práva přivlastňoval Maďarům a Slováky z nich i nadál vylučoval. M aďaři nestrpěli tohoto odboje a hrozili Štúrovi šibenicí. Štúr nakonec poznal, že ani slovenštinou ani zrušenou panštinou a nastolenou konstitucí Slovenska neuvolní a že s Maďary 223

228 pokojnou cestou nebude dohody. Proto přenesl boj do Prahy, na slovanský kongres a v obnovené československé souručenstvo, pomocí nichž doufal slovenskou otázku v Uhrách vyřešiti. Tato otázka nedala se však již vyríditi pokojně, štú r i Hurban viděli, že musí proti Maďarům povstati branně jako H orvati, aby své národní právo obhájili. Tak přešel Štúr od m yšlenky k činu a za české, horvatské a srbské pomoci ocitl se s Maďary na podzim r a v zimě 1849 v otevřeném branném boji. Všichni jeho žáci stáli za ním, štúrúv ideál slovenského jinocha, neznajícího ničeho než spásu vlasti, stal se skutkem a byl skvěle vyzkoušen v praxi. Štúr dobře věděl r po ruské pomoci Habsburkům proti povstalým Maďarům, že dojde i k diplomatickému zápasu o uherskou otázku a že tedy bude nutno i diplom aticky bojovat za slovenskou svobodu. Proto usiloval o vybavení Slovenska jako zvláštni korunní země z Uher, protože byl přesvědčen, že Slovákům pod Maďary nebude již nikdy dobře. Horoval, aby bylo osam ostatněné Slovensko připojeno k rakouské územní sféře, nej raděj i k M oravě a k Čechám, aby tak byla do jisté m íry obnovena Velká M orava pod habsburským žezlem. Pro tuto m yšlenku mluvil dne 31. března r ve Vídni, pro ni vyvolal po slovenských městech a dědinách jakýsi plebiscit a pro ni dal jednat s císařem a jeho dvorem, s diplomaty, vojáky, poslanci a politiky a měl za to, že se k tom uto cíli vítězné probojuje a Slovensko tak národně nejlépe zachrání. R štúruv zápas o svobodné Slovensko a o případné vytvoření podobného územ ního útvaru, jako jest dnes Československo, vyvrcholil, ale také bohužel skončil nezdarem. Po m a ďarské porážce vídeňský dvůr nezřídil sam ostatné korunní slovenské země a začal jedn ati přes Slováky a Ijez Slováku s Maďary. Havlíček politoval Slováky tklivým nekrologem osnované slovenské korunní zemi, jež se měla dostati do našeho územního svazku, a skončil naléhavou otázkou po spravedlnosti, již adressoval dějinám i evropským národům. Politická katastrofa Slovenska stala se katastrofou i pro jeho osvobozenského protagonistu Ľudevíta štúra. Vídeň, jež budila v Štúrovi a v Hurbanovi naděje na guvernerát Slovenska, slibovala jim na konec m ísta okresních soudců, a to ještě, jak jest dnes z Geringerových relací patrno, aby je mátla a krotila jejich agitaci v lidu. S nastoleným Bachovým absolutism em V í deň zcela opustila slovenské, dynastii věrné vůdce a dala je na pospas Maďarům. Tak došlo k definitivním u pobytu Štúrovu v Mcdré. žil tu životem chudého soukromníka, jako pěstoun sedmi osiřelých dětí po bratru básníku Karlovi Štúrovi, pečlivě hlídán Bachovými žandarmy, tak že to byl život v polovičním exilu a až na volnější pohyb a občasnou cestu do Prešporku a na léto do Trenčína mnoho se nelišil od života brixenského vy- 224

229 hnance K arla H avlíčka Borovského, vůdčího a nakonec zlom e ného zápasníka za československou svobodu. Štúr však i v Modře m yslil bez přestání na lepší slovenskou budoucnost. Zkoumal znovu všecky své dřívější metody, jejichž pomocí ji chtěl připraviti. S Vídní a s Peští již nepočítal, ale pro dobu slovenské závislosti na nich znovu doporučoval spisovnou slovenštinu. N ejvíce myslil na Slovany, zejména na Rusy, a své články o nich E inige Bemerkungen zu dem A ufsatze uber die slavische Universalm onarchie, Die V erdienste der Slaven um europäische C ivilisation, U rčení Ruska v ohledu na A sii a Panslavism a naša krajina, doplněné excerpty slavistických knih, vypůjčených od Palackého a Hanky, zpracovával v jakousi syn tetickou koncepci slovanské budoucnosti, z níž pak Lamanskij vy dal tendenčně upravené torso Slavjanstvo i m ir budaščago. Štúr věřil vedle budoucího politického slovanského vedení Evropy i v slovanské vůdcovství kulturní. Stavěl tuto víru na slovanské lidové poesii, o níž v Prešporce po návratu z Halle přednášel a k níž sbíral slovenské doklady. Tuto víru vyslovil i v spise upraveném definitivně v Modře O národních písních a pověstech plemen slovanských. Štúr neomezoval se však v Modře jen na tuto pomyslnou víru a naději. Ožil v něm občas i reální politik. Tak navštívil r na zámku Batthyánych srbského knížete Michala Obrenoviče, aby s ním pojednal o slovenském problému, a tak na návštěvě u bratra Jana v Bánovcích rozhovořil se za Palárikovy přítom nosti znovu o slovenské otázce a řešil ji návrhem obnoveného spojení s Čechy. N a Čechy a na Prahu, jak jest viděti z korrespondence s Palackým, Fričem, Hankou a j., myslil intensivně, m rtví, polomrtví i živí č e ši hýbali podle listu Fričovi ze dne 24./V II nepřetržitě Štúrovou duší i Štúrovým srdcem. Tak v rozvrhu prací a politických i kulturních rozběhů našel štúra osudný den 22./X II. r. 1855, jenž měl naplniti jeho předtuchu, že Modrá stane se mu černou. Vyšel si na polovačku, smekl se, náboj mu vstřelil v stehno, a za několik dní po novém roce 1856 ustlali Štúrovi navždy na tomto cintorině. Poslední jeho slova, vyřčená před Lečajem, Majerem, Kalinčákem a švagrovou po bratru Karlovi nerad bych zemřel, mám ještě mnoho práce tragicky vzrušovaly tehdejší slovenskou současnost, protože Slovensku odešel nej pilnější pracovník a vůdcovský duch v době, kdy ho bylo nejvíce potřebí, a tragicky se dotýkají i nás skoro po osmi desítiletích. Zlý Osud počíhal si a sestřelil tehdy opravdu tatranského orla, ozdobu a pýchu celého Slovenska. P řišli jsm e, drazí přátelé, abychom se poklonili popelu velkého slovenského m rtvého a vděčně jej uctili. Nem ůže býti krásnější pocty, než když štúrův hrob věnčí osvobozená slovenská m ládež, jež se sdružila jeho jm énem a jejím ž povoláním je od

230 chovávati Slovensku další mládež, budoucí mladý národ a držitele slovenského rána. Navážete-li na pravou štúrovskou tradici, duchovně pokrokovou, kulturně zvědavou, národně obětavou a Československy horlivou, jak ji mladý štú r i štú r po r nadšeně tvořil a určoval, povedete-li v této tradici i svou svěřenou mládež, pak nebyla tato pocta marnou a zbytečnou a pak vrátíte se od tohoto drahocenného hrobu opravdu k novému silném u slovenském u životu a k tvorbě jeho siln ější a lepší budoucnosti, již měl vždy v m ysli a jíž věnoval své lidské štěstí Váš velký předobraz, slavný a i po sm rti ještě živý Ľudevít Štúr. Budiž mu za v še věčně vděčná a nesm rtelná pam ět! 226

231 XIII. STYK S CIZINOU. G E N E R Á L M IT T E L H A U S E R A M ARŠÁL PE T A IN V B R A T IS L A V Ě. D ne 30./X. r nav štív il B ra tisla v u g en erál M ittelhauser, vojenský velitel z B ordeaux a někdejší vojenský velitel Slovenska. Za u n iv ersitu je j u v ítal p ři obědě v C arlto n u re k to r P ra žá k: P an e generále, je s t m ně ctí, že V ás m ohu u v íta ti jm énem n aší u n iv ersity p ři V aší návštěvě Slovenska, jež V ám tolik vděčí za V aši vojenskou pomoc v prvních letech své svobody. Dovolte, abych ve V ás pozdravil k rásn o u a drahou F ra n c ii, je jíž k u l tu r a byla i Slovensku č a sto k rá t popudem k duchovní p ráci. S nad V ás zaujm e, že již v X V III. století slovenští básníci v čele s Tablicem zakládali svou esthetiku n a Boileauovi a že vědci W indischovým vlivem o p írali svou dějinnou filosofii o V oltaira. V X IX. století Štúrovi žáci zažehli svůj m esianism o L am enaisa a o něj opřeli i svou koncepci dějin a krasovědy. Ami Boué zesílil v nich dem okratickou m yšlenku a znechutil jim kastovnictví. Levočští stu d en ti, vedeni D ohnánym a D obšinským, dali se do p řek lád án í M oliéra, L am artin a, B alzaca, M oreaua a V. H uga. I H viezdoslav inspiroval se francouzskou poesií v přek lad u V rchlického a S vetozar H u rb an V ajan sk ý T ainovou filosofií. D nešní básnický dorost m á s básnickou F ra n c ií spojení přím é. Ve francouzské vzdělanosti zaslechl u jařm en ý Slovák im p erativ k svobodě a k duchovní statečnosti. N apoleon se m u stáv al přím o předobrazením hrdiny, jenž by měl jednou vzejiti i Slovanům a osvoboditi je. R akousko se sice zprvu pokoušelo zaujm outi slovenskou m ysl pro ti něm u, ale již z Palkovičových zp ráv o N apoleonovi vane obdiv a M atěj Holko již r napsal svou obdivnou deklam aci n a velkého francouzského císaře, pro niž byl konfiskován, š tú r, R epický, H odža, T hurzo, K alinčák, Mockovčák, P au lin y T óth a G raichm ann viděli v N apoleonovi již jedinečného před stav itele svého věku a Prom éthea, jenž byl tak é p řiv ázán n a sk aln atý ostrov jen proto, že vzdoroval m ocnostem nebes a země a nesl lidem nový a ohnivý pojem národní svobody. I Slovákům N apoleon připom enul důležitost náro d n í h ranice nad h ran ici te rito riá ln íh o p atrio tism u a rozžehl v nich touhu po vybavení se z cizího živlu. Ponapoleonský pád F ran cie, sesouvající se až k Sedanu, provázeli i Slováci se sm utkem, protože i oni zvykli v ě řit předpokladu, že siln á F ra n c ie je s t i jejich silou. N ení náhodou, že n a zdejší prešporské půdě F ra n tiše k P alack ý byl podnícen N apoleonem k m yšlence velkolepé epopeje obrazící slovanský věk a vyvrcholený N apoleonovým zápasem s Ruskem. A n en í náhodou, že slovenský h vězdář Š tefánik spěchal z P ra h y do P aříže, aby se v n í za velké války zm ěnil v bojovníka za svobodnou a velkou F ran cii, protože od této vítězné F ra n c ie očekával s M asarykem a Benešem svobodu i p ro svou zpleněnou a u jařm en o u vlast. J e proto dost p říčin, proč m ám e ve V ás, pane generále, s upřím nou sy m p atií pozdravovati F ra n c ii a je jí duchovní i vojenskou k u ltu ru. Vy, k te ří js te v své lite ra tu ře n ašli obdiv pro našeho žižku a p ro našeho H u sa, již js te n ás svým D enisem a R enardem h á jili jm énem české reform ace a jm é nem českých obrozenských m yšlenek, porozum ěli js te nám z n árodů nejlépe za velké války a stan u li js te n e jen e rg ičtěji po našem boku. Co D enis vykonal v světě knihou o Slovácích pro Slováky, je s t jistě zásluha nezničitelná. D ovolte proto, prosím, abych p řip il této n a ší d rah é F ran cii, jež od nep am ěti n ás sílila duchovně a lite rá rn ě, s níž jsm e spojeni nesčetným i lite rá rn ím i souvislostm i, jež n ás svým svobodym ilovným a národně spravedli 227

232 vým duchem p řip rav o v ala k svobodě a jež n ás konečně za velké války pom ohla i osvobozovat. Dovolte, abych p řip il československo-francouzském u národním u a k u ltu rn ím i porozum ění a francouzsko-slovanské shodě a jed notě. D ovolte konečně, abych p řip il V ám jak o zástupci teto naší k rásn é a d rah é F ran cie, jenž js te nám p řisp ív al v dobách prvních nesnází a jenž se p řátelsk y nyní s nám i těšíte, když se p ráv ě chystám e zasednouti a oslaviti deset let své m ilované svobody! N echť žije velká, slavná, nezničitelná a n esm rteln á F ra n c ie a nechť žije je jí g enerál M itte lh a u se r! * * D ne 3./IX. nav štív il B ratislav u verdunský vítěz m aršál ľétain. Za u n iv ersitu Kom enského u vítal je j na n á d ra ž í a v paláci zemského vojenského velitelství pozdravil je j rek to r Pražák. Če s k o s l o v e n s k á s í ň v p i t t s b u r s k é u n i v e r s i t é. N a pozvání D r..4. (i. M asarykové byla konána dne 27. ú nora r v P raze schůze o tom, k terak vyhovět! čsl.-am er. výboru a zaříd iti na p itts bursk é univ ersitě čsl. síň, k te rá by studentům a studentkám slovenského a p o d karpatoruského původu p řipom ínala čsl. otčinu. T éto poradní schůze a debaty o tom to problém u se účastn il za u n iv ersitu K om enského rek to r Pražák. B É L E H R A D S K Ý» O B IL IČ «V B R A T IS L A V Ě. D ne 7./III. r navštívilo B ratislav u A kadem ické pěvecké sdružení O bilič z B ělehradu jako host Č eskoslovensko-jihoslovanské lig>. Po koncertu ve vládní budově byl pořádán slavnostní večer ve dvoraně zem ědělského m usea, p ři němž srbské hosty pozdravil rek to r u n iv er-ity Komenského Pražák těm ito slovy: D ám y a pánové, pozdravuji V ás za u n iv ersitu Komenského a radostn ě Va vítám na b ratislav sk é půdě. N ení V ám cizí, chová mnohou stopu V ašich k ra ja n ů a jest pisvécena slovensko-srbským trad ičn ím přátelstvím. H ned n a počátku devatenáctého století dal k němu účinný p opud m etropolita S tratim irovič. F in an čn í podporou spoluum ožnil Palkovičovu prešporskou k a té d ru československé řeči a lite ra tu ry a srbským studentům rozevřel ta k cestu do našeho starobylého m ěsta. Se srbským i stu d en ty v P rešp o rk u b ra třili se již K ollár a Š afařík a Š afařík vlivem Lukičovým přešel účinkovat i do Nového Sadu. Za Š tú ra studovávalo v B řetislav ě n ad D unajem (ja k po Šafaříkovi přezvala P rešpork Š túrova generace) n a p ad esát S rbů, k te ří bývali členy studentské prešporské československé společnosti a k te ří účinně spojovali Slovensko se S rbskem p rostřednictvím srbských poslanců, n av štěvujících za prešporského sněm ování stu d en tsk á sedění a plam enně rozdm ychujících v m ladé slovenské m ysli lásku k jižním u Slovanstvu. K ollárově výzvě k všeslovanské vzájem nosti rozum ěl L. Š túr, J. M. H u rb an, O llík a B ořík n ejdříve tak, že Slováci m a jí hledati listovní spojení především s B ělehradem a s K arlovcem i a že m ají p ěstovat srbskou řeč a lite ra tu ru. S tu d en tsk á knihovna, založená na prešporském lyceu v této době, obsáhla p roto skoro všecky soudobé srbské časopisy a knihy. T urecký ú tisk S rbů byl prociťován tehdy i štúrovskou generací. Je to p a trn o z L an štják o v y básně H ořekující S rb v tureckom vězení, volající 228

233 po blýskavých mečích a vyzývající k cvalu v zbroj a boj, aby byla srbská v last osvobozena. Svetozar M iletié a později M ilan Savič n ačerp ali z b ratislav sk é půdy horoucí v íru v slovanské a srbské poslání ve světě, jež se plně uskuteční, až Slovanstvo setřese jařm o a zaujm e v shnilé E vropě m ísto, jež m u podle počtu a vlohy p a tří. M ladí Slováci oblíbili si Srby až ohnivě a v svých seděních i poesiích okázale vyznávali, že je tisknou n e jra d ě ji k h ru d i a že srdce jim čerstvěji b ije p ři každém osobním či písem ném styku s nim i. Z vlášť srdečnou ra d o st pocítili Štúrovci r. 1847, kdy se mezi nim i objevil i Miloš O brenovic, a r. 1848, kdy za A rsenievičovým přík ladem Srbové začali Slováky podporovat v osnovaném povstání p ro ti M aď arům. J. M. H u rb a n spěchal tehdy do B ělehradu a do K arlovců, aby n a srbské půdě n ačerp al m rav n í i hm otné pomoci pro p řich y staný zápas. S Obrenovičem rad il se Š tú r je š tě nedlouho před sm rtí o slovenské otázce. R v P etitionen d er Serben und Slovaken spojili u h e rští Srbové a Slováci své politické úsilí o srbskou vojvodinu a o slovenský d is trik t a po dualistickém zm aru svých snah n avzájem reklam ovali své p ráv o n a život. J. P. B ella n avrhoval založiti p ro ti dualism u slovanský balkán ský svaz pod ruskou ochranou a zpečetil lásku k S rbstvu za rusko-turecké válk y r. 1876/7 i svou sm rtí p ři A lexinovci. Jan k o K ráľ chtěl se po dualism u odstěhovati do S rbska, aby srbstv ím čelil m aď arism u. A. Sládkovič věřil v srbskou sílu a prorokoval, že slovenská sp ása vzejde především ze srbského jihu. H viezdoslav nadšeně v íta l srbské osvobození a s V ajanským v něm viděl počátek osvobozování Slovanů vůbec. J. Z áborský, F. K utlík, A. E. T im ko a J. P. B ella čerpali ze srbských látek, aby naplnili své poesie srb ským rekovným duchem. V ajan sk ý oblíbil si S rb y pro jejich vroucí svaz s R usy. K S rbům p řih lásil se v kritick é chvíli r H viezdoslav znovu. Po sarajev sk ém a te n tá tu v básni D va p ro ťajšk y vítal F erdinandovu sm rt z Principový ru k y ja k o p řirozen ý tr e s t za jeho nestoudnou výzvu o bosenských m anévrech n a V idovdan a odsoudil za to před božím soudem F e rd i n an d a a zvěčnil a zbožštil P rin cip a. Snad nikdo tehdy nedovedl n a křižovatce dějin rozsouditi kroky boží spravedlnosti v národech ta k divinačně, jak o p ráv ě H viezdoslav. M yslím, dám y a pánové, že z těchto letm o nahozených slovensko-srbskýcli souvislostí ja sn ě vyciťujete, k te ra k js te nám V y Srbové n a Slovensku byli vždy blízcí a k te ra k js te nám již z n aší tra d ič n í příchylnosti k V ám drazí. A ni V aše píseň nebyla a není nám cizí. Ľ udevít Š tú r čerpal z ní n e j více ukázek p ro svůj slavný spis O národních písních a pověstech plem en slovanských a S vetozar H u rb an V ajan sk ý podával o písních o kralevici M arkovi své nevěstě Idě D obrovičové n ejn ad šen ější výklad, z něhož je st patrn o, že si srbskou písní p araly so v al německé vlivy získané n a stendalských studiích. Š tú r i H u rb an viděli v srbské písni doklad hodnotné slovanské osvěty a n ejú čin n ější pojidlo slovensko-srbské vzájem nosti. Jihoslovanská píseň a G ayova m yšlenka ilyrism u, t. j. sjednocování se Srbů, H o rv atů, Slovinců a po p ř. B u lh arů byly i jim m ilým a naléhavým heslem. Zdá se, že ta to hesla i nám zvláště dnes oživla. Jsm e všichni pod mocným dojm em V ašeho zpěvu, jsm e okouzleni čarovnou vlnou V ašich písní, a jsm e tu spolu m y Češi a Slováci, spojení v obnovenou jednotu, vůči V ám Srbům spojeným s H o rv aty a Slovinci. Ideál našich otců je s t tedy skvěle naplněn. J e sam ozřejm o, že V ás za této situace vítám e n a své půdě dvojnásob rad o stn ě a že předpokládám e, že js te jen p rvním předvojem dalších jihoslovanských náv štěv a org an ičtějších a uvědom ělejších styků. Jestliže prešporská Palkovičova k a té d ra a prešporské lyceum dovedly p řiv áb iti do B ra tislavy desítky srbských stu d en tů, těším e se, že b ra tisla v sk á u n iv ersita obnoví 229

234 a zmocní ten to p říliv, že v y tvoří duchovní koridor ze S rbska do Československa a z Československa do S rbska. V ěřím e, že ten to vzájem nostní proud již nikdy a nikým nebude p ře rv á n a že bude i zárukou našeho intensivního k u ltu rn íh o sty k u a spojení, jež se ovšem rázem zm ění v sty k a spojení b ran n é, jestliže by kdo chtěl n áš n áro d n í rozvoj a naši duchovní a politickou svobodu ohroziti nebo porušiti. Tom uto československo-jihoslovanském u k u ltu rn ím u a státn ím u souručenstvu a této n a ší vzájem né nem izivé a nezcizitelné věrnosti p řip íjím jm énem n a ší m ladé university. Z Á JE Z D SPO LK U ČSL. F IL O S O F Ů»L U D E V ÍT ŠTÚ R «DO KRAKOVA. Dne 6. dubna r odjelo 28 filosofů a filosofek, sdružených v akad. spolku Ľ udevít Š tú r, do K rakova k návštěvě tam n í u n iversity. V ý p rav a, již vedl re k to r u n iv e rsity prof. Pražák, byla rá n o dne 7. dubna u v ítá n a na krakovském peronu čsl. hym nam i, zahraným i vojenskou hudbou pp. i V n ádražním salonu pozdravil v ý p rav u děkan filosofické fa k u lty prof. Wl. Semkowicz, jenž u v ítal m yšlenku návštěv u n iv ersit československých a polských a přim louval se o čilou vzájem nost bratislavsko-krakovskou. V ýpravu u v ítal mimo to i čsl. konsul M eixner, m ta j. u n iv ersity Dr. Regula, akad. spolky a j. Za u v ítán í poděkoval prof. Pražák a filosof Ripka. N a počest re k to ra u n iv ersity Kom enského p ořádal dne 7. dubna v m ístnostech Sturego T e a tru oběd rekto r Jagiellofiské u n iv ersity prof. Kallenbaeh jm énem akad. sen átu Jagielloňské univ ersity. P ři obědě bylo prosloveno několik řečí, z nichž zejm éna rek to ři Kallcubaclt a Pražák zdůraznili potřebu a důležitost československo-polského sty k u a vzpomněli československo-polských souvislostí. Odpoledne bylo dáváno v divadle Stow ackého představení K rakow iacy i G orale, jehož se b ra tisla v ští hosté plně zúčastnili. Po divadle dával re k to r Kallenbaeh ve velké u n iv ersitn í aule čaj na počest b ratislav sk é výprav y, jehož se zúčastnili před stav itelé krakovského vědec kého, politického a společenského života. V pondělí a v ú terý prohlédli -i B ratislavan é K rakov a jeho pam átky. P rof. Pražák zúčastnil -o v pondělí sedění A kadem ie. V pondělí večer dne 8. dubna u v ítala čsl. studenty polská akadem ická m ládež v A kadem ickém domě v ul. Jablonnw skich. V ečer za h ájil rek to r Kallenbaeh výkladem o M ickiewiczovi a Čechách. Jem u od pověděl rek to r Pražák výkladem o k u ltu rn ím vztahu Slováků a Poláků u poukazem n a československou m yšlenku v Polsku. D ěkan Sewk<neiez pro slovil řeč o polskoslovenských stycích v m inulosti. N ásledovala ra d a d alších p rojevů, zabarvených všeslovanský, jim ž zv láštní pozornost věnoval R uch Slow iaňski. P řítom né Slovenky pozdravila zvlášť srdečně dr. Paczewiezová. V ú te rý dne 9. dubna poklonila se b ra tisla v sk á v ý p rav a pam átce Mickiewiczově u básníkova pom níku. R ektor Pražák prom luvil o Mickiewiezově k u ltu a vlivu v Čechách a n a Slovensku a zdůraznil zvláště účinek jeho Ódy m ladosti v b ratislav sk é m ládeži let třicátý ch. F ilosof R ipka položil za v ý p rav u k pom níku věnec. Odpoledne dne 9. dubna p ořádal čsl. konsul dr. M eixner slavnostní čaj v m ístnostech čsl. konsulátu za účasti vědeckého, politického a rep resen tačn ě společenského K rakova. V ečer opustila v ý p rav a, vyprovázená děkanem Semkowiczem, K rakov a v rá tila se dne 10. dubna do B ratislav y. D ne 13. dubna ustav ili se účastníci krakovské v ý p rav y v b ratislav sk é Akademické kolo přátel Polska". O b ratislav sk é u n iv ersitn í v ý p rav ě do K rakova p saly sym paticky všecky polské listy. V ý p rav a b y la fo to g rafo v án a p ři p říjezd u n a n ád raží a při návštěvě v re dakci a tisk á rn ě Ilustrovaného K u rje ru codzienného. Z re fe rá tů je tu p ře tiště n a zp ráv a G losu N aro d a ze dne 9./TV., R uchu Slow iaňského a z řečí proslov d ra Paczew iczové: 230

235 Wycieczka s 1 o w a c k i e j mlodziežy akadem. w Krakowie z rektorem Uniwersytetu w Bratislavie na czele. W czoraj o godz przed poludniem przybyla do K rakow a w y cieczka studentów i studentek slow ackieh z U n iw ersy tetu K om eňskiego z B ratislav y. Wyc,ieczk<; w k to rej bierze udzial 30 osôb prow adzi rektor tegož U niw ersytetu pro f. Dr. A lbert Pražak. N a pow itanie gošci przybyli n a dw orzec: dziekan w ydziaiu filozoficznego U niw. Ja g. prof. D r. Semkowicz, w icesekretarz U n iw ersy tetu D r. Regula rep rezen tan ci m lodziežy akadem ickiej U niw. Ja g. z B ra tn ie j Pomocy Jednošci i K ola P rzy jació t Czechoslow acji, konsul czeski D r. M eixner z m alžonka i sek re ta rz konsu latu p. O patrný. Uczestników wycieczki powital w serdecznych slowach prof. Semkowicz, w y ražajac radosc z przybycia wycieczki slow ackiej do K rakow a, m iasta o w ielkich trad y cjach, zw iqzanego w?zlam i k u ltu raln em i ze Slow acjq, gdy si? zwažy, že w ielu naszych pobratym ców Síow aków studjow alo n a p r a sta re j W szechnicy Jag iello ň sk iej. Z etkni?cie si? studentów slow ackieh z polskim i w czly te niew ^tpliw ie zaciešni. Zakoňczyl okrzykiem n a czeéé národu czechoslowackiego, U niw ersytetu w Bratislavie i je j rektora. G or^co dzi?- kow al za pow itanie rektor Pražak, w zniósl okrzyk n a ezeše Polski, U niw. Ja g. prof. Semkowicza i re k to ra K allenbacha, poezem w iceprezes B ra tn ie j Pomocy p. B ar zapew nial mlodziež slow ack^ o nieklam anej sy m p atji, jakg. czujq do niej polscy akadem icy. W odpowiedzi uezestnik wycieczki p. Rypka, daw ny stu d en t U niw. J a g. przem ów l! w jazyku polskim, dzi?kuj^c w ladzom U niw. J a g. i kolegom krakow skim za dowody žyczliwošci. Po pow itaniu odbyta si? n a dw orcu w spólna fo to g ra fja, poezem prof. Semkowicz odwiózl re k to ra P ra ž a k a do G rand H otelu a studenci slowaccy w stow arzystw ie kolegów krakow skich odjechali autobusam i do k w a te r w Domu A kadem ickim, studentki zam ieszkaly w domu akadem iezek Jednoše p rzy ul. Jabtonow skich 3. W poludnie U n iw ersy tet Jagielloňski podejm ow at re k to ra P ra ž a k a ániadaniem w S ta rý m T eatrze, w godzinach w ieczornych re k to r K allenbach przyjm ow al cal^ w ycieczk? w R ektoracie. Popoludniu uczestnicy wycieczki byli obecni na przedstawieniu Krakowiacy i Górale. D ziš w poniedzialek gošcie zw iedz^ zabytki K rakow a, wieczorem wezmq udzial w bankiecie wydanym na ich czesé przez Bratniq, Pomoc xv Domu Akadem ickim. W e w torek dalsze zw iedzanie osobliwošci m iasta oraz przyjecie przez kons. M eixnerów. W ieczorem gošcie opuszcza K raków. Slowiaňska manifestacja w Krakowie. (R uch Slow iaňski II. 5. s tr Lwów 1929.) W dniach kw ietn ia baw ila w K rakow ie w ycieczka studentów U n iw ersy tetu im. K om eňskiego w B ratislav ie pod przew odnictw em rek to ra U n iw ersy tetu prof, lite ra tu ry czeskiej i slow ackiej d ra Alberta Pražáka. W niedziele 7. k w ietnia popoludniu gošcie byli podejm ow ani h e rb a ta przez re k to ra U n iw ersy tetu Jagielloňskiego p ro f. Kallenbacha w salach rektorá tu, a w poniedzialek w ieczorem w zieli udzial w w ydanej n a ich czešé przez mlodziež uniw ersyteckíj. w ieczornicy w Domu A kadem ickim p rzy ul. Jablonow skich. K oležeňskie przyjecie zam ienilo si? w žywiolowa m anifesta c j? n a rzecz slow iaňskiej w zajem nošci i b ra te rstw a. W ciagu biesiady wygloszono szereg przem ów ieň w pieciu j?zykach slow iaňskich, zam ykajúc w nich tyle gt?bokich m yšli i ty le zapalu dla idei slow iaňskiej, že w arto przytoczyc je tu chočby w w y jatk ac h. P ierw szy przem aw ial jako gospod arz, przedstaw iciel B ra tn e j Pomocy studentów U niw. Jag iell. p. J. Korpala, k tó ry silnie podkrešlil doniosle znaczenie rom antyzm u dla zb ra ta n ia ludów slow iaňskich. Po nim zab ral glos dziekan W ydziaiu filozoficznego 231

236 U niw. Jagiell. prof. W lady slaw Semkowicz, k tó ry wyg'losil n a stu p u jíc e niezw ykle podniosle przem ów ienie: C hcialbym bye dziš lirnikieni slow iaňskim, k tó ry b y w yšpiew al w zn io slí piešň o b ra tn e j m ilošci, co mi n a dnie duszy drzem ie. Chciaibym byč ezarodziejem, k tó ry b y zažegnal vv n as w szystkie jady, w szystkie tru - cizny nienaw iáci i nieufnošci, ja k ie ojcom i dziadom naszym za.szcze))ili w k rew w rogow ie Slow iafistw a i którem i m y dziš jeszcze jesteám y dzie dzieznie obciaženi. C hciaibym byé slow iaňskim guálarzem, k tóryby wyw olal poáród n as wdelkie duchy Slow iaňszczyzny: ducha S w atopluka wielkom oraw skiego, ezeskiej D ubraw ki i naszego W ielkiego B oleslaw a. C zuje tu ich obecnoác, w idz? ich w orszaku dobrých duchów slow iaňskich: K rižan icia i D obrow skiego, K ollara, S zafarzy k a i S ztu ra, Mickiew ieza, L ibelta i Lubom irskiego oraz ty lu, tylu innych. N iechaj te duchy w zb u d zí wr n as dziš uczucia, które im sam ym rozp ieraly piersi: niech na ožywi je d n a m yši, niech w jeden ta k t z a b ijí m loty sere naszych i w jeden sp ly n í akord slów džw ieki. A m owa nasza, choč každý przem ówi w lasnym jezykiem, niech giosi jedno w ielkie haslo: B ra te rstw o slow iaňskie! O by dzieň ten z b ra ta n ia stal siy silném ogniw em w laňcuchu, co nu coraz m ocniej sp ajac bydzie i skuw aé w jeden zw arty i zgodny lud slow iaňski. Bo tylko silná, z w a rta i zgodna Slow iaňszczyzna, o p a rta na rów - nošci i wtolnošci w szystkich narodów slow iaňskich, na w zajem nem w yrozum ieniu i w zajem nem uznaniu p raw, nietylko uznaniu ale i bez in to r< sownem ich urzeczyw istnianiu, bydzie m ogla ostiió si? wobcc niebezpieczeňstw, grožícych je j ze stro n y w spólnych w rogów, a w m iary spoistoáci w zrustué ona bedzie w potyge, k tó ra može stač sie p ie rw sz í na šwiecie i može stu n g i na ezele calej ludzkoáci. W tedy tež bydg m ogly zišcié siy prag n ien iu K ollara:»w szystkie ludy w yrzekty juž sw oje o statn ie slow o: te ra z na na Stow ian kolej przem ówic«. A by jednak ta k si? staé moglo, trzeba w yplenic z siebie w-zelkio slady narodow ego egoizm u, trzeba byč gotow ym n aw et do poniesieniu o fia r dl i drugich narodów slow iaňskich, trz e b a mieč w stosunku do braci naszej eriv czyste i otw arte. T aki a nie inny duch, duch trzech w ielkich Slow aków : K ollura, Sza fa rz y k a i S ztu ra, niechaj zap an u je tu dziš w šród na. N iech ožyje me.-ja nizm slow iaňski, k tó ry glosi: >slovanskou spoluprací k slovanské hum anitě i k tó ry w ierzy, že z w a rta Slow iaňszczyzna zbaw i kiedyš I.udzkošó". W šród entuzjastycznych okrzyków i oklasków na ezešč hovian-!..-p m esjanizm u i n a ezešč mówcy, zadržal glybokiem w zruszeniem gto i ektora U n iw ersy tetu K om eňskiego w B ratislav ie prof. Alb, rtu ľriiiii'.n; glyboka cisza zalegla róžow í saly akadem iekiego domu w-zy cy w kupiem u chw ytali pokrew ne ezeskie slowa w ypow iedziane przez uczoneg, który w ezasie krótkiego pobytu w K rakow ie, zdolal ju ž zyskač sobie o g ó ln í ezešč i sym patje. P ro f. P ra ž á k n a w iíz a l do rzuconego przez prof. Semkowicza h asla w skrzeszenia m esjanizm u slow iaňskiego, p ra g n íc jed n ak oprzeč go n a gruncie bardziej reálným. N ie p ra w d í je s t mówil jakoby Polacy byli obey Slow iaňszczyžnie; klam ternu zad aje cala daw na h isto rja Polski, poczíw szy od epoki p iasto w sk iej; klam ternu zadaje naw et epoka porozbiorow a, w ydaw szy caly szereg osobistošci, k tó re nietylko dobrze zrozum ialy idey slo w iaň sk i, ale byly n aw et je j tw órcam i; w šród tych osobistošci w ybija siy n a pierw szy pian zw laszcza postač biskupa w ileňskiego K ossakow skiego, k tó ry jeszcze przed Slow akiem K ollarem, bo w r. 1804, gto.dl identyezna koncepeje w zajem nošci slow iaňskiej, ja k a sta la siy póžniej jed n a z n a j- w ažniejszych podstaw odrodzenia narodów slow iaňskich w X IX. wieku. W ažn iejszi jeszcze je s t rola, j a k i odegrala Polska faktyeznie w žyciu um yslow em i artystyezno-literaekiem innych Slow ian, a zw laszcza Czechów i Slowaków. A ni lite ra tu ry slow ackiej, ani ezeskiej XIX. stolecia nie m ožná sobie w yobrazič bez potyžnych wplyw ów polskich, które daw aly im n ajw ažniejsze i n ajw spanialsze w zory; p o ezitk i stowackich bajek w zorow ane sa n a K rasickim, pierw sze d ra m a ty w z o ru ji siy na K orzeniow skim, a w litera- 232

237 tu rz e czeskiej žeby w ym ienic tylko p a r? przykladów K. H. M ácha widzi swój ideal w M ickiewiczu, tró jc a rom antyzm u w plyw a decyduj^eo n a cale generaeje poetów czeskich, a pot?žny w plyw polski trw a až do M achara i Jerzego K a rá sk a ze Lwowic. S;}, to ja sn e dowody, ja k gleboko duch polski p rzeoral niw? czesk^ i ja k bardzo P olska pow olana je s t do tego, by s ta n íc n a czele Slow iaňszczyzny i prow adzič jg, ku čoraz jašn iejszej przyszlosci; do osi^gni?cia tego celu potrzebne je s t przedew szystkiem, byám y si? w zajem nie poznaw ali i ta k stw arzali w zajem ne zrozum ienie, k tóre usunie w szelkie w ^tpliw osci. Potem zab ral glos prof. W alery Goetel, przem aw iaj^e im ieniem A ka dem ji G órniczej oraz jako k u rá to r A kadem ickiego K ola P rzyjaciói Czechoslow acji. P odkrešlil on sil?, z ja k a rošnie zblíženie si? Polski z Czechosíow acja n a polu kultu raln em. Jedným z reálnych w yrazów tego zblíženia si? sa prace n ad utw orzeniem n a pograniczu obu p aň stw w n ajpi?k n iejszej okolicy, w T a tra c h, P a rk u N arodow ego, k tó ry b?dzie terenem odbyw ajacych si? w šcislem w zajem nem porozum ieniu p ra c naukow ych, k u ltu raln y ch i tu - rystycznych b ra tn ich spoleczeňstw. Mówca podniósl przytem, przebiegaj^c w e w spom nieniu sw ych w?drów ek przez ziem ie slowackie od B ra tisla v y po g ran ic? polský, niezw ykle pi?kno górskich k ra in Stow aczyzny i zakoňczyl toastem n a cžešé w spólpracy obu narodów, usym bolizow anej w T atra ch. N ast? p n y m z kolei mówca byl p. F ranciszek Bloňski, prezes A kadem ickiego K ola P rzy jació i C zechostow acji w K rakow ie. P odkrešlajge w swem przem ów ieniu w artoáé i znaczenie org an izacji w žyciu spolecznem XX. w ieku, specjalny položyl nacisk n a koniecznošc u j?cia gl?bokiej, bo z n á tu ry rzeczy plynacej tendencji do zblíženia si? i porozum ienia narodów slow iaňskich w k a rb y reáln ej i u stalonej pracy. P ierw szym do tego etapem sa wycieczki, zjazdy, w yst?py arty sty czne i t. p. fa k ty sporadycznego zetkni?cia si? poszczególnych jednostek róžnoplem iennych, fa k ty, k tóre jed n ak przew ažnie nie pozostawiajg. zbyt dlugotrw alych skutków. D opiero d ru g i stopieň organizacyjny, tego rodzaju ja k K ola P rzyjaciói, K luby, Zwiqzki o celách specjalnych, lub tež postaw ione n a w yžszym poziomie o rg an izacji naukow ej, in sty tu ty, perjodyczne w ydaw nictw a i t. d. przy czy n iaja si? w w ielkiej m ierze do przetw orzenia tam tý ch efem erycznych, chw ilow ych stosunków na konsekw entna akej? zjednoezenia. Ideálem te j p racy n a teren ie Slow iaňszczyzny je s t t. zw. panslaw izm, któ ry, o ile stan ie n a zasadzie spraw iedliwoáci i przesiaknie w szystkie n áro d y slow iaňskie, da z pew noácia bardzo interesu jace w yniki. N a zakoňczenie w znióst m ów ca okrzyk n a czeáó R epubliki Czechslow ackiej, k to rej tacy obyw atele, ja k p. re k to r P ra ž á k okazyw ali zaw sze i okazujq dobra wol? do w zajem nej w spólpracy. W áród ogólnego zainteresow ania poezal mówic po ru sk u prof. Bogdan Lepki: N a poludniow ych stokách K a rp a t od dlugich stuleci obok slowackiego n áro d u žy ja t. z. podkarpaccy R usini, guhyí u k raiňskiego národu. Mimo dobrých stosunków s^siedzkich, znajom ošč tý ch narodów je s t zbyt nikla. P race de W olaka, D om arzyckiego, Tom asziw ákiego, H n a tiu k a i Doroszenki, oto drukow ane dowody te j znajom osci. Sa jed n ak i niedrukow ane. Až n a dalekie Podole przychodzili Síow acy z w yrobam i sw ego przem yslu domowego i zaznajom iali n as ze sw oim typem etnieznym i ze swoim, ta k latw ym do zrozum ienia j?zykiem. Ci biedni w ieániacy spelnili rol? poáredników znakom icie. Slow ak w naszem poj?ciu to byl czlowiek dobry i zacny. Slow aczka kobieta zdrow a i niezepsuta, p raw dziw a Slow ianka. Im zaw dzi?- czacie, že w as nie spotkal los polabskich Slow ian. P rzetrw ališcie w ojn?. Macie paňstw o czeskoslowackie. N a tern nie koniec. S taw iacie sobie čoraz wyžsze cele, o nich i o ich kolizjach z celam i innych narodów nie m iejsce tu ta j mówic. W ierzm y raczej, že przysztosc u k sztaltu je si? pom yšlnie, jestesm y bowiem zwnj-zani calym splotem p y ta ň geograficznych, ekonom icznych i k u ltu raln y ch, m usim y w reszcie zrozum ieč, že rozw ój i dobrobyt poszczególnych narodów slow iaňskich ležy we w spólnym in teresie Slow ian. Prow adzi do tego zrozum ienia n a u k a j?zyków slow iaňskich, poznanie ich žycia o zdobyezy k u ltu raln y ch tak ie wycieczki, ja k w asza dzisiejsza. W K ra- 233

238 kowie poznaliseie nietylko k u ltu ry polský, ale i jego specjalni} atm o sfér?, odznaczajsjca sie zarów no rozm achem tw órczym, ja k tež i pelnem zrozum ieniem potrzeb k u ltu raln y ch u dru g ich narodów. Dowodem pierw sze druki slow iaúskie w K rakow ie, kijow scy m alarze n a W aw elu, liczba studentów u k raiňskich n a W szechnicy Ja g. i t. d. W spom inam o tem nie z innych powodów, lecz dlatego, ažeby m ieč podstaw? do pew nego slow iaňskiego optymizmu, ažeby w ierzyc w ziszczenie sie slów naszego w ieszcza, T a ra s a Szew czenki, že»slow ianie sta n a si? przeciež kiedyš rodzonym i b racm i i synam i sloňca praw dy«. G orace i serdeczne to przem ów ienie w yw olalo ogólny en tu zjazm i dlugo niem ilknače oklaski. N iem niejszy zap al w zniecil tež n astypny m ówca, Slowieniec, prof. U niw. Jag iell. dr. W ojeslaw Molé, k tó ry w sw ym piyknym ojczystym jezyku w ywodzit, že Przeszlošc je s t za nam i, w ynik w ojny áwiatow ej przyniósl upragnion.j. wolnošč, ale rów noczeánie przekonat n as o tem, že ideal osiagniety je s t in n y od m arzeň rom antycznych, je s t on dotychczas tylko fo rm a zewnetrzns}, tylko naczyniem ; czy i ja k si? ono u trzy m a, zaležy od tego, ja k a bedzie jego zaw artošč, jego trešč. Pokolenie przedw ojenne nie zdažy ju ž stw orzyc te j trešci, k tó ra pow inna byc naw skroš reálni}. Bedzie to zadaniem pokolenia nowego, kroczqcego pod w ielom a w zglydam i ta k odm iennem i od naszych drogam i. A žeby to pokolenie swoim zadaniom sprostalo, zdobyta wolnošc rozwinylo i m yši slowiaňski} realn ie pielygnow alo w te j n adzieji wznosze to a s t w rece przedstaw icieli slow ackiej i czeskiej mlodziežy akadem ickiej. Gdy um ilkly oklaski, jakiem i nagrodzono glybokie slow a profe.-ora Molé im ieniem m lodziežy slow ackiej i czeskiej podziykowal po slowacku p. B runo R ipka, w y ražaj^c zachw yt nad ta k nieoczekiw anie serdecznem przyjeciem w K rakow ie, które spowodowalo, že w ycieczka studencka z B ra tislav y zam ienila si? na wielki} m an ifestacj? b ra te rstw a polsko-czesko-slowackiego. Potem w odpowiedzi prof, t.epkiem u przem ów il rek to r Kallenbach n a té m a t D w a holuby wodu pyly, a dw a kolotyly i w zniósl toust na zgode polsko-ruska. N ast?p n ie dr. Z o fja Parewiczou a, zw racaji}c si? do koležanek slowackich zaznaczyla, že w swoich badaniach naukow ych, prow adzonyrh na terenie Slow acji, doznaw ala zaw sze ze stro n y ludnošci ta m te jszej bezintcre-ow nej pomocy i serdecznej žyczliwošci i m ogla poznač, ile gt?bokich zálet ducha i serca posiada ten naród. Mówczyni p racu je w T a tra c h, które stanow i* w spólny sk arb Polski i Slow acji, k ry j 4 0 y w sobie przebogaty m a tc rja l do p rac naukow ych i artystycznych. T a try jw w inny stač sie čelem obopólnych zainteresow aň, terenem, n a którym može si? dokonyw ač w ym iana k u ltu ry polskiej i slow ackiej. N a dowód, že tak bylo ju ž zdaw na, przytacza zereg piešni slow ackich, które z p asterzam i žywccm zaw ydrow aty nu na ze l odhale i sa dotřjd spiew ane przez polskich górali. Jeszcze w szalasach ta trz a ň - skich, ta k po stro n ie polskiej ja k slow ackiej, plonie ta sam a w a tra, nad k tó ra czuw aja pasterze, aby w edle stareg o ry tu a lu n igdy nie w ygasla. Ten w ieczny ogieň šw iety, plonacy jednako po obu stro n ach g ra n ic y naszej, niechaj bedzie sym bolem w zajem nych naszych b ratersk ich uczuč, trw aly ch i silných. C zuw aé n a ty m šw ietym ogniem je s t obowii}zkiem przedew szystkiem n as kobiet, pow olanych od wieków do godnošci kaplanek wszelkiego ogniska uczuč szlachetnych. K oležanki Slow aczki! S tójm y rázem na stra ž y te j sw ietej w a try obu n arodów! W koňcu u rad o w al gošci p. M arjan Gotkiewicz, absolw ent U. J. doskonatem przem ów ieniem, wygloszonem w popraw nym jyzyku slowackim, podnoszi}c n a podstaw ie sw ych w spom nieň z w edrów ek po Slow aczyžnie, wysokie w artošci duchow e ludu slowackiego, w yhodow anego n a lonie cudnej przyrody k ra ju. Po w ym ianie ty lu pi?knych i gl?bokich m yšli rozpoczgla si? ochocza zabaw a, k tó ra trw a la póžno w noc i przyczynila sic jeszcze bardziej do zaciešnienia w?zlów p rzy jažn i m i?dzy goščm i i gospodarzam i. W ieczornica pozostaw ila w szystkim uczestnikom n a zaw sze niezapom niane w ražen ie. 234

239 Pozdrav dr. Žofie Pacewiczowé slovenským akademičkám: Ciesz? si?, že jak o pracow niczka n a polu naukow em m am za zaszczyt pow itac D rogich naszych Gošci, a przedéw szystkiem koležanki Síowaczki. Tem chetniej to czyni?, že od la t kilku p ra c u j? naukow o n a pograniczu Polski i Slowaczyzny. W badaniach m oich zm uszona jestem nieraz prow adzié w yw iady ústne. W tých dlugich rozm ow ach ze Slow akam i podczas moich wycieczek geograficznych przekonalam si?, ile gl?bokich zale t ducha i sercam a ten naród, k tó ry sposobem odczuw ania przypom ina niejednok ro tn ie n as Polaków, ile áwiežošci i bezpoárednošci uczuc zachow at on. M usz? w yznac, že bylam cz?sto do gl?bi w zruszona doznaný n a Slow aczyžnie set'deczníj žyczliwoáci^ i bezinteresownq. pomoc^, k to rej m i w kieru n k u m oich p ra c nie szczedzili Czesi i Slowacy. M am szcz?ácie, že p racu j? n a obszarze ta k w Polsce ja k n a Slow aczyžnie n ajpi?kniejszym k ra jo b ra - zowo, bo w T a tra c h. T a try to nasz w spólny sk arb, ktorých przyrod? powinnišm y piel?gnow ac ja k k lejn o t narodow y, k ry j^ c y w sobie przebogaty m a- te r ja l do p ra c naukow ych, arty sty czn y ch, organizacyjnych, turystycznych. W k ieru n k u naukow ym ilež dostarczaj;j nam T a try problem ów z rožných dziedzin. N ap rzy k lad stu d ja antropogeograficzne, etnograficzne, toponom astyczne w T a tra c h ssj. szczególnie in teresu jace, gdyž n a pograniczu etnicznem rozw ijajíj si? niezm iernie ciekaw e i ch arak tery sty czn e form y žycia. T a try pow inny stač si? oárodkiem naszych obopólnych za i n teresow a n. To teren, n a którym w ym iana k u ltu ry polskiej i slow ackiej n a jla tw ie j dokonač si? može. Z achow ala si? žyw a tra d y c ja p a ste rsk a o daw nych, bliskich stosunkach m i?dzy Polakam i a Slow akam i n a teren ie T a tr, czego rezu ltatem bylo w zajem ne p rzenikanie k u ltu ry polskiej i slow ackiej (zw laszcza w zakresie zw yczajów p astersk ich ). D zisiejsze w aru n k i žycia s ta rly daw nq bujnošc žycia p asterskiego w T a tra c h, ale slady daw nego, intensyw nego w spólžycia obu narodów zachow aly si? w piesni, zw laszcza w piosenkach pasterskich. Oto przyklady piosenek slow ackich lub polskich piosnek zeslowaczonych, a špiew anych przez p asterzy polskich. Sto se jedna, sto se dwie Stoi b aca u jedle Stoi baca pod buckem C yta owce klobuckem, Bo m u owiec chybilo A zam irku zwysylo K a j su jedna kaj su dwie Stoi b aca u jedle. Od salasa do satasa B ara n, owca to je n asa E j rú b a j b aca drecka N ajem y sa m asa. Idom se owiecki, idom se b a ra n y Idzie se za nim i siuchaj porubaný. B udzie ja rm a rk w R oženberku, K up mi m ila n a kosulku, kup, K up ja k m as do m nie chuc A ja k nie m as do m nie chuci N ie p ý tam Ci? kupow aci, J a se kupiem sam. M as pieniazki m am J a se kupiem sam. T y se J a n k u ty ow ciar T y z owcam i n a b a c ia r J a k n ie pójdzies n a b acia r Toš je s t J a n k u nie ow ciar Schodžcie si? ludkow ie Bo przyszli zbójkowie O wiecki ry z a ju N a Kociel je daju. Jeszcze w szalasach ta trz a ň sk ic h, ta k po stro n ie slow ackiej ja k polskiej, plonie ta sam a w a tra, n ad którg. czuw aja pasterz?, aby, w edle stareg o ry tu a lu, nie w y g asala nigdy. T en w ieczny ogieň šw i?ty, plon^cy jednako po obu stro n ach g ra n ic y paňstw ow ej, niech b?dzie sym bolem w zajem nych naszych b ratersk ich uczuc trw aly ch i silných. W atm osferze žyw ych i goracych uczuc p ra c a w szelka rýchlej w ydaje owoce. 235

240 C zuwaé n ad tym sw i?tym ogniem je s t obowiaz.kiem n as w szystkich, ale przedew szystkiem n as kobiet, pow olanych od wieków do godnoáci k a planek w szelkiego ogniska uczuc szlachetnych. K oležanki Slow aczki, staň m y razem n a stra ž y te j áw i?tej w a try obu naľodów. Žycz? W am, abyšcie staly si? n a Slow aczyžnie pionierkam i p racy tw órczej we w szystkich dziedzinach naukow ych i aby im iona W asze zajašnialy zlotem i gloskam i w nauce lecz pam ietajcie, že otaczajqca W as cudná p rzy ro d a g ó rsk a, to a rk a przym ierza, k tó ra we w spólnej p ra c y n ajsilniej zw iaže oba nasze národy. K oležanki Slowačzki niech žyja! Z Á JEZD PR O F. ORLA DO PO ZN A N É. Wszechslowiaňski Zjazd Špiewaczy pod pro tek to rátem p an a p resid en ta Moácickiego konal se v Poznani května Č estným i p resid en ty jeho byli polský prim as k ard in ál A ugust H lond a I. J. Paderew ski. Do čestného kom itétu povoláni byli za n aši republiku min. šk. a n á r. osv. D r. A. Š tefánek, sta ro sta Pěvecké Obce Československé D r. Luboš Jeřáb ek, m ístostarostové POČ D r. M atouš z Mor. O strav y a J. T u recek z P ra h y a prof. D r. O rel, k terý zastupoval u n iv ersitu Kom enského v B ratislav ě a POČ p ro Slovensko. Ve výkonném výboru všeslovanského pěveckého sjezdu zasedali poslanec D r. L. S urzyňski jak o předseda, skladatel S. W iechowicz ja k o je d n atel, K. B o jarsk i, R. B arw icki, W. Raczkowski. V šeslovanský sjezd pěvecký byl prv n ím im posantním projevem u s ta veného Všeslovanského Srazu Pěveckého, jehož zakládajícím i členy se stali Polsko, Československo, Jugoslávie, B ulharsko a R usko (em igrace). Pě vectvo z ČSR rep resen tu je Pěvecká Obec Č eskoslovenská a delegáti Dr. Jeřáb ek, D r. M atouš, D r. O rel. P řije tí dalších pěveckých vazů z česko slovenská a odjinud do V šeslovanského svazu je podm íněno j e d n o m y 1 n ý m usnesením zakládajících členů. N a základě stanov, spočívajících na m ezinárodním p ráv u, s tříd a jí se po třech letech sídla Všeslov. Svazu Pév. podle předem určeného pořadí. N yní jest jeho sídlo v Poznani. Po třech letech bude střediskem P ra h a. N ynějším předsedou je p > lam. Dr. Su rzyňski, pod jehož vedením se skvěle zdařil i p rv n í V šeslovanský >ó vecký sjezd. Z ah ájen byl v neděli svatodušní 19. V >o polní mši a zkouškách na rozlehlém -sportovním stadionu o 12. hod. Z tém ěř hrdel nadšených pěvců z celé Polsky zněly m ocně za průvodu o rch estru do vlnících se zástu p ů obecenstva skladby soudobých a u to rů polských, k te ří většinou sam i svá díla pevně říd ili (N ow ow iejski, W alew ski, L achm an, Raczkow ski, W iechowicz). A již v stu p u je n a trib u n u D r. S urzyňski a v ítá p resid en ta Polské republiky, zástupce s tá tů a pěveckých svazů. Z ah aju je V šeslovanský pěvecký festiv al jak o jeho předseda. Jm énem m ěsta P oznaně m luví p resident R atajsk i, slova se u jím á předseda Zjednoczenia Zwiqzków Špiew aczych v Polsce býv. m in. předseda prof. D r. Ponikow ski a předseda V elkopolského svazu Kól B o jarsk i jm énem pevně zorganisovaných polských pěvců dom ácích i v zahran ičí, jejichž činnost bedlivě stopuje g en eráln í se k re tá ř Z jednoczenia Polskich Zwi^zków Špiew aczych, podplukovník gen. štábu D r. J. N iezgoda. Za nem ocného D ra Luboše J e řá b k a p řin á ší pozdrav jm é nem československých pěvců v POČ konsul D r. M atouš, za Jugoslávii prof. M anojlovic a d irig e n t F a lle r, m luví i delegát svazu bulharského a em i g race ruské. N epřehledný je s t průvod pěvectva ze stadionu do m ěsta, kterém už s balkonu staro slav n é radnice p řih líží p resid en t a cizí hosté. Za zvuku 236

241 hudeb d efilu jí spolky z m ěst i dědin, dělníci, pěvci-důstojníci i chrám ové sbory, sjednocené pod polskou vlajkou a oproštěné politické stran íck o sti; hold v zdávají n aši pěvci rytm ickým voláním n a z d a r, v y stříd a jí je Slovinci, C horváti a Srbové, L užičanky a h o ralé v pestrý ch krojích, R usové a U k rajin ci. Jdou i P om ořané a M azurové, polské pěvecké spolky z B erlína, W estfálsk a, z Lilie a P aříže. Z a já so tu obecenstva a v záplavě p rap o rců v ú sť u jí m ohutné proudy do h aly kongresové n a v ý stav išti, kde koná se k oncert pěveckých sborů svazků polských. Pondělí a ú te rý svatodušn í 20. a 21. V vyhrazeno produkcím slovanských pěveckých jednotek, další dny od k v ětn a jso u sym fonické koncerty V aršavské filharm onie, n a nichž podán přehled soudobé hudby polské. P ro pěvecké koncerty a závody vedle h aly kongresové d ala u n iv ersita k disposici svou krásn o u aulu, jíž v p růčelí dom inují veliké v a rh a n y a k te rá se p ro p ů jčuje stálý m sym fonickým koncertům. O cenu závodí pro stin k é sbory venkovské, sbory žákovské, studenti škol střed n ích i vysokých, opravdové u znání si odnáší d ů stojnický sbor v ladných uniform ách, palm a vítězství náleží dom ském u církevním u sboru za přednes sta ré vokální polyfonie polské pod vedením docenta filosofické fa k u lty D ra G ieburow ského. Ze všeho p a trn a pevná organisace, povinná výchova hudební n a školách všech stu p ň ů i v k asárn ách. P ražsk ý H lahol přednese 25. květn a za průvodu V aršav sk é filharm onie pod taktovkou m istra H erleho D vořákův H ym nus a Sm etanovu Českou píseň. I. pěvecké obchod, sdruž, z P ra h y zapělo sbor svého d irig en ta F ro - m ana. Spolek S m etana z M ukačeva zpívá zajím avé písně lidové z Podk a rp a tsk é R usi (dir. prof. L. K a ig l), P ražsk ý H lahol a L um ír z Mor. O stra v y se sp o ju jí za vedení prof. E d. R unda ke zpěvu B endlova sboru Svoji k svém u a F o erstro v a O, země, probuď se! A kadem ické Pěvecké Sdružení z B ra tisla v y a pěvecké spolky V lastim ila a O rlice z P ro stějo v a provedly v předvečer V šeslovanského pěveckého festiv alu v sobotu dne 18. k v ětn a scénicky D vořákovu Svatou L udm ilu. D ivadelní p la k á t oznam oval: T E A T R W I E L K I. D irek to r: P io tr S term icz-v alcrociata. W sobot$ 18. m aja 1929 r. V ram ach W szechslow iaňskiego Z jazdu Špiewackiego..S4 W. LUDMILA. O rato riu m sceniczne w 3 ak tach, tek st Jaro sla w a V rchlickiego. M uzyka D r. A ntoniego D vořáka. W ykonaw cy: A kadem ické Spevácke Sdruženie B ratislav a, Slow acja. Zwiqzki špiew acze V lastim ila i O rlice P rostějov, M oraw y. O rk iestra i b alet T e a tru W ielkiego w Poznaniu. Sw ieta L udm ila... P a n í konsulova E m m a M atoušková I w a n...d r. J a n K olář 1a rt. Slow ackiego T e a tru S v a t o v a...s te fa n ja Š těpánova i N arodow ego K siaže B orzyw oj.. F r. F u rc h 1 M e to d y V áclav B ydžovský czlonkowie A kadem ickiego J J ^ Špiew ackiego Sdruzenia. R o l n í k...d r. Jaro sla v s t a f f a J Ksiaže, szlachta, lowcy, Jud i czeladž. R ežyser Zdenek R uth-m arkow, režy ser Slow ackiego T e a tru N arodow ego i A. D ockalova dyry g en tk a V lastim ily. K apelm istrz: D r. D obroslaw O rel, p rof. U niv ersy tetu w B ratislaw ie, d y ry g en t chóru A kadem ické Spevacké Sdruženie.

242 S v atá L udm ila provedena v rám ci Slovanského hudebního festiv alu v P oznani n a p am ět 25. výročí sm rti D vořákovy, a to v tém že m ěsíci, kdy M istr skonal. Po p rv é zazní české slovo v poznaňském divadle, jež p o staveno jako nerozborná b a šta prušáckého něm ectví p ro ti Polákům a jež se stalo po p ře v ra tu sídlem polské opery. Po prvé P olska slyší D vořákovo o rato riu m, a to v ú p ra v ě scénické. N aším D vořákem význam ně zahájen slovanský festival. O provedení píše Z. L atoszew ski: D w orzaka, Šw iqta L udm ila. J a k a je s t fo rm a m uzyczna i znaczenie artystycznego dziela, pišalism y juž n a tem m iesjcu. Dodaé trzeba, že fa k tu ra rozleglych p a rty j chórow ych, pisanych niekiedy w stylu händlow skiego k o n trap u n k tu je s t tru d n á i w ym aga pew nego chóru w technice ápiew u vyrobionego. Pohjczone zespoly: A kadem ické Spevácke Sdruženie z B ratislav y, V lastim ila i O rlice z P ro stějo v a okazaly si n ajzupelniej dojrzale do pokonania tych trudnoáci. N ietyle može doborem glosów, ile um iej^tnošci!) špiew ania (zw laszcza w pozycjach g ó rn y ch ), chóry te zdobyly si? n a glybszy w yraz w w ykonaniu sw ych rozleglych p a rty j, odspievaných oczywišcie na pamiyc. Publicznošé p rzyjqla dzielo bardzo cieplo i nic szczfd zila oklaxków, ztclaszcza pi$knoglosow ym solistom. T ak u'iqc szczféliivie si( udalo ic ram ach W szechslow ianskiego Z ja zd u Špiew aczeyo uczcič jubileusz jednego z n a jw i^kszych slow iaúskich kom pozytorów, A ntoniego D w orzaka. (K u rje r Poznaňski, 21./V ) N a základě p řátelsk é dohody u n iv e rsity poznaňské s bratislavskou 0 vým ěně před n ášejících p rofesorů a za souhlasu polského a československého m in. školství a n á r. osvěty byl rek to rátem poznaňské u n iv ersity pozván profesor O rel k přednášce, jež konala se v Collegium m inus 17. květnu v rám ci Slovanského pěveckého sjezdu. P řed n ášk y o soudobé hudbě československé a o slovenské písni provázeny byly ukázkam i lidové písně sólové 1 sborové z T ren čan sk a podle zápisu K arla Plicky. česk á hudba um ělá zastoupena N ovákovým i balladam i a slovenská Bellovou k an tá to u Svadba Jánošík a (A kad. Pěv. Sdruž., V lastim ila a O rlice). Po přednášce m luví za poznaňskou u n iv ersitu prof. D r. K am ieňski, československý konzul v Poznani, inž. Z. M atoušek a za Slovanský festiv al poslanec Dr. Surzyňski. (R ef. D r. K azim ierz Zieliňski, K u rje r Poznaňski, 18./V. 1929, č. 229.) Z m im ořádných událostí dlužno zaznum enuti tři p ietni a k ty : hold československého pěvectva věštci svobody básníku M ickicwiczowi, pronesený ú sty konsula inž. M atouška, věnování poháru z českého křišťálového >k!a p residentu m ěsta C yrilu R atajsk ém u delegací POČ s Dr. M atouškem v čele a zasazení slovanské lípy v sadu poblíž Velkého T e a tru z in iciativy sta ro sty POČ D ra L. Je řá b k a, p ři k teréž příležitosti p rohlásil čsl. konsul, že láska a ú c ta Čechoslováků se v rů s tá v srdce polské, jak o vrostou kořeny té slovanské lípy do černé půdy Polsky. K ořeny lípy zasy p án y delegáty z blízka a z dáli, i m alým školáčkem za ty p říš tí generace. Československé pěvectvo vděčí poznaňském u konsulovi inž. M atouškovi za neúm ornou p ráci a obezřetné jed n án í, jež m u um ožnilo zd ar a úspěchy n a Slovanském festivalu. K e scénickém u provedení o ra to ria Sv. L udm ila dalo m ěsto Poznaň k disposici nezištně T e a tr W ielki; n aše m in isterstv a, zah ran ičí, školství a n á r. osvěty věnovala slovenským i m oravským pěvcům fin an čn í podporu, již p ro pěvce ze Slovenska zvýšil zem ský ú řa d v B ra tisla v ě ; o statn í dop lnila obětavost členstva. 238

243 ÚČAST U N IV E R S IT Y K O M E N SK É H O N A U N IV E R S IT N ÍC H SLAVNOSTECH V T O U L O U SE. Ve dnech června r oslavovala u n iv ersita v Toulouse sedm istaletou p am átk u svého založení. U n iv ersitu K om enského v B ratislav ě zastupoval re k to r Pražák. Ú častnil se všech slavnostních recepcí, zejm éna večeře u re k to ra Reche dne 8. června a oběda, dávaného presidentem F r a n couzské republiky Doumerguem. B yl p ři udílení d o k to rátů a v slavnostním sedění v Jacobins odevzdal blahopřejnou ad resu u n iv e rsity K om enského, jež zní: U niversitas Comeniana Bratislavensis U niversitati Tolosanae Praesidique Consilii eius salutem. L aetissim is anim is accepim us litte ra s V estras, Sodales carissim i, quibus nos certiores fecistis U n iv ersitatem V estram hoc anno m ense Iunio iam septingentesim um n atalem sollem nibus fe riis celebrare nec m inus delectati sum us U n iv ersitatem n o stram in comm unionem la e titia e a vobis com iter vocatam esse. Sum m as agim us V obis pro V estra benigna invitatione g ra tia s et his litte ris Vos facim us certio res unum e collegis n o stris esse delectum qui p articep s V estri gau d ii esset sim ulque testim onium com m unis n o strae in Vos benevolentiae a ffe rre t. N o stra recens U n iv ersitas, novissim a q u a ttu o r U n iv ersitatu m Bohemoslovenicarum, quae hoc quoque anno prim ům decennium suae conditionis celebrabit, V estram U n iv ersitatem, u n am ex antiquissim is u n iv ersitatib u s to tiu s E u ro p ae, quacum concordi studio hum aniorum quae d icuntu r littera ru m aem ulationeque benevola in v e rita te in quirenda indagandaque coniu n cta est optim is om inibus p ro sequitu r exoptans, u t fe ria e V estrae quam p ro sperrim e cedant fo rtu n am q u e florentem p e r longam saeculorum seriem Vos V estrique habeatis. V alete. Dabamus Bratislavae die mensis Aprilis anni M C M XXIX. A lbert Pražák, H. T. R ector. Mimo Toulouse n avštívil prof. P ra ž á k i u n iv ersitu v P avii, A ix a M ontpellier a lyceum v N ím es. 239

244 XIV. ROZPRAVY A ČLÁNKY. N O V IN Á Ř SK É PR O JEV Y A ROZHOVORY O U N IV E R S IT Ě K O M EN SK ÉH O. R ektor Pražák byl žádán N ár. politikou a P ra g e r P resse v P raze, aby se vyslovil o h isto rii a o stav u u n iv ersity K om enského. U činil to třem i p rojevy: D ESÁ TÝ ROK U N IV E R SIT Y K O M E N SK É H O. Zdá se, že B ratislav a byla odevždy před u rčen a za u n iv ersitn í m ěsto našeho n áro d a pod T a tra m i. V jejích zdech pokoušel se založiti u niversitu středověkého ty p u již r M oravan J a n V ítěz a Slovák J a n Panenský z Čezmic. V dalších staletích dály se pokusy založiti a udržeti na b ra tisla v ské půdě n ěkteré fa k u lty nebo aspoň theologickou a právnickou akadem ii. U n iv ersitu novověkého ty p u osnovali pro B ratislav u od počátku XX. století M aď aři. R ji tak é i založili. B yla to však spíše dobrá vůle k u n iv ersitě, než u n iv ersita v pravém slova sm yslu. Právnickou akadem ii a všeobecnou nemocnici v P re šp u rk u povýšili zákonem na u n iv ersitu a pro válku nemohli k řešení problém u přisp ěti skoro ničím dalším. P roto při p ře v ra tu na p rešpurské univ ersitě studovalo jen.'10 m ediků, 30 filosofů a na 50 práv - níků. Bylo to neživotné torso. Z aložiti v B ratislav ě u n iv ersitu v plném slova sm yslu bylo popřáno až osvobozeným Čechoslovákům. Byla to m yšlenka hlavně několika pražských docentů lékařské fa k u lty, k te ří od r si uvědom ovali, že osvobozením Slovenska n astane nám úkol, převzíti duchovní vedení B ratislav y a poc. -k.> slovenštiti m aď arsk ý náběh k tam n í universitě. T ito docenti, vedení Kr. H ynkem, viděli v tom to úkolu ak t české lásky k Slovákům, p rv n í krok k je jich duchovním u osvobození a vybavení z cizích m en talit a k u ltu r, snahu po povznesení našeho n áro d a pod T a tra m i a upevnění jeho sam ostatnosti. Proto obhlédli hned n a ja ř e r B ratislavu a způsobili u tam ních vedoucích činitelů, v slovenském poslaneckém klubu a u čsl. vlády, aby bylu co n e j dříve zřízena čsl. u n iv ersita v B ratislavě. T ak stalo se, že již dne 12. května r podali čsl. poslanci n áv rh na zřízení u n iv ersity v B ratislav ě a že po Srdínkově odůvodnění byl dne 27. června 1919 p řija t zákon, jím ž >* zři zuje v B ratislav ě m ísto m aď arské u n iv ersity čsl. stá tn í univer ita K men ského. Již dne 31. července 1919 byli jm enováni p rvní profesoři lé k a řsk é fak u lty, k te ří dne 21. září p řejali od M aď arů vedení university a kt. ti lm 9. prosince 1919 zah ájili činnost čsl. lékařské fak u lty v B ratislavě. Když ukázali posl. Dulovi p rv n í slovenské indexy, stařičk ý politik se rozplakal radostí. U věřil n ad tím to fak tem, že přece zm ohla ve světě po staletích m rav n o st více nežli h ru b á síla, že p ráv o potřelo n ásilí, lidovost že zvítězila nad aristo k racií, že Slovákům se konečně n a v rá tila i vláda jejich ducha. Založení b ratislav sk é čsl. u n iv ersity bylo podle Š ro b ára největším dnem osvobozeného Slovenska vůbec. Od r vedením Som m rovým byla p řip rav o v án a i čsl. práv n ick á fa k u lta u n iv ersity K om enského, jež v říjn u r z a h á jila i svou činnost. Současně p řip rav o v al půdu čsl. b ratislav sk é filosofické fak u ltě prof. H anuš, takže i ona m ohla býti v říjn u r otevřena. P ři všech zřizovaných fak u ltách znam enitě spolupracovali m in istři H abrm an, Š usta a Šrobár, profesoři Vlček, D rtin a a Srdínko, sekční šéf Mlčoch, M atouš M albohán a úřednictvo m in isterstv a školství. O bětavě vypom áhali su p len tu ram i p ra ž ští a b rn ěn ští u n iv ersitn í profesoři a m nozí b ra tisla v ští profesoři pro nedostatek bytů ze svých domovů do B ratislav y dojížděli, mimoděk ta k p ro střed kujíce úspěšně mezi P rah o u a B ratislavou. V šichni měli za to, že sjednocení čsl. n áro d a může a m usí v y jiti především z b ratislav sk é u n iv ersity a že ten to úkol p řip ad l jí podstatně. 240

245 P rv n í b ra tisla v ští profesoři m usili budovat u n iv ersitu sam očinně a doslova od podlahy. Nebylo dosti budov, nebylo knih a knihoven, nebylo předpokladů vědecké práce a nebylo an i dosti vhodných osob. P ro to za devět let u n iversitního trv á n í stal se v B ratislav ě m alý zázrak org an isačn í vědecké a výchovné p ráce: u n iv e rsita až n a přírodovědeckou fa k u ltu je s t t. č. ve zcela norm álním chodu a schopná soutěže s univ ersitam i o statním i. M ěla-li r p rofesorů a 14 docentů a lektorů, m á dnes 52 p ro feso ry, 35 docentů a lekto rů a 130 vědeckých pom ocných sil. M á bohužel i své velké m rtv é H eidlera a D aneše. M ěla-li r posluchačů, r posl., m á jich r Dosud v B ratislav ě bylo prom ováno n a doktory 337 práv n ík ů, 410 lék ařů a 25 filosofů. B yly i slavnostní prom oce a uděleny i čestné doktoráty. V zniklo 13 fak u ltn ích spolků a vzorně byla vybudována i sociální péče o studentstvo, k o ru n u jící své dílo dostavbou in te rn á tu nejm odernějšího ty p u v hodnotě obětavě n asb íran ý ch deseti m ilionů. B yly zřízeny n a všech fa k u ltá c h p ři všech stolicích pomocné vědecké ústav y, vybavené pečlivě vybraným i knihovnam i, jež jen n a filosofické fa k u ltě dosah u jí t. č. p řes svazků. Péčí J a n a E m lera byla vybudována u n iv ersitn í knihovna t. ě. o svazků. V edle n í i č ítá rn a, navštěvovaná ročně čten ářů. Publikační činnost bratislav sk ý ch pro feso rů je s t obzvláště živá. Vedle sam ostatných publikací v nak lad atelstv ích a v časopisech mimo B ratislav u publikují v orgánech vzniklých n a b ratislav sk é půdě a jim i založených: v B ratislavských lékařských listech, v Sborníku čsl. společnosti orthopedické, v časopise p ro zdravotnictvo, v S borníku a ve Spisech filosofické fa k u lty u n iv ersity K om enského, v K nihovně a ve S borníku právnické fa k u lty u n i versity Kom enského a ve Sbírce přednášek a rozprav E xtense u n iv ersity Komenského. Za šest let trv á n í těchto publikačních m ožností vydali b ra tislav ští profesoři jedno sto spisů. Roku 1926 založili U čenou společnost Š afaříkovu n a vědecký prozkum Slovenska a P o d k arp atsk é R usi, jehož výsledky u v e ře jň u jí vedle řešených jiných ak u tn ích problém ů v časopise B ra tislav a, dobře hodnoceném v E vropě pro úroveň i orientovanost. Společnost chystá i soubor přednášek a rozprav, arch iv p ram en ů a vybudovala hydrobiologickou stanici n a Žitném ostrově. N av azu je se světem a vým ěnou časopisů, započatou již předchozím i publikačním i podniky, um ožňuje čilý kultu rn í styk s cizinou, podporovaný i živou a podnětnou ú častí n a zah ran ičních kongresích. Vedle ní účinkuje p ři b ratislav sk é univ ersitě i Ú stav pro studium dějin slovanského p rá v a a pom ýšlí se n a N árodohospodářský ú stav pro Slovensko. U n iv ersita K om enského, obsahující dnes 17 budov, doslovně vro stla v slovenský organism us, a není vědeckého, osvětného, hospodářského a sociálního podniku, aby v něm sm ěrodatně neúčinkovali u n iv ersitn í činitelé. Působí svým i extensním i přednáškam i a odborným i kursy, dosahujícím i již m noha set, po celém Slovensku i v sousední české V ídni. S pojuje se stykem se všem i význačným i slovenským i jednotlivci a se všem i osvětným i in s titu cemi. C hystá se k vým ěně pro feso rů n a slovanských u n iv ersitách a hostí cizí u n iv ersitn í přednašeče. V edení duchovních věcí v slovenské m ládeži zvolna, ale jis tě ocitá se v jejích rukou a všude nabývá půdy a sym patií. Slovensko je s t bez n í dnes nem yslitelné a jeho rozvoj podm íněn jejím rozvojem. T oto přesvědčení dnes sílí a v jeho znam ení bude asi i pozdraveno v r desáté výročí trv á n í b ratislav sk é un iv ersity. N ár. Pol. 1 / D E S E T L E T B R A T ISL A V SK É U N IV E R SIT Y. Zákon ě. 375 ze dne 27./V I Z a velké války zobecnělo přesvědčení, že ve světě v y h rá v a jí lidé silných nervů. T yto silné n erv y prokazovali jsm e m y ve válce i po válce, zejm én a za m aď arského bolševického vpádu n a Slovensko před desíti lety

246 P ře s to, že jsm e m ěli n a Slovensku bitevní čáru a přes to, že M aď aři m ířili n a B ratislav u, zařizovali jsm e se n a Slovensku n a trv alo a ja k o odpověď M aď arsku dali jsm e je ště před skončením válečného k onfliktu návrh zákona na zřízení university v Bratislavě. Stalo se ta k v pražském N áro d ním shrom áždění dne 27. června r událost jistě epochální, pom yslím e-li, že zemi, znovu napad ené někdejším i jejím i ja řm ite li, vedle b ra n n é pomoci a vedle nového osvobození dovedli jsm e současně d arovati z á ru k u nejvyššího vědeckého školení. Zákon o zřízení u n iv ersity v B ratislav ě byl ovšem n a obzoru již déle. Již za v álk y bylo n ám sam ozřejm é, že osvobozenému Slovensku vybudujem e univ ersitu, o níž se v XV. století pokusil již P rešpork, již m ívala T rn a v a a jež byla v P rešp o rk u znovu zak ládán a za světové války. Jakm ile byla v únoru v r uzákoněna brn ěn sk á u n iv ersita M asarykova, bylo již při n í naznačeno, že b ratislav sk á u n iv ersita je s t otázkou jen k rátk éh o času. Skutečně již dne 12. kv ětn a r poslanci M ilan Hotlia a O. Srdinko vy pracovali n áv rh n a zřízení b ratislav sk é university. Svými podpisy opřeli je j i poslanci Němec, Alois Jirá se k, J. S. M achar, Kolísek, H erben, P ilát, Syllaba, Sonntag, H linka, M arkovič, Ž uffa, B enda, R užiak, P auliny, Vanoviě, Čobrda, Kmeťko, B ranecký, H vizdák a Sivák. N áv rh byl vytištěn jak o tisk č. 954 a dne 20. května r o 51. schůzi N ár. shrom. byl odevzdán školském u výboru. D ne 27. června 1919 o 61. schůzi N ár. shrom. dostal se na pořad jed n án í. P ředseda Tom ášek dal slovo zpravodaji I)ru O. Srdínkovi, jenž rad o stn ě vzrušen tlum očil sněm ovně p řá n í Slovenského klubu, a b y v B ratislav ě byla zřízena u n iv ersita s českým a slovenským vyučovacím jazykem. Sliboval si od ní dalekosáhlé výsledky, jež budou za nějakých deset let viditelný, protože takováto jistin a ponese m nohonásobný úrok a provždy bude osvědčovati dobrodiní tohoto zákona. Posl. S rdinko ujišťoval, že p ro Slovensko žádná česká oběť nebude dosti velkou a že B rno a P ra h a prokáží ji i tím, že budou b ratislavskou u n iv ersitu dotovat i i svým i profesory a ta k ji vůbec umožní. Srdínkuv n ávrh byl bez debaty p řija t v prvním i v druhém čtení, a tak byla u n iv ersita v B ratislav ě uzákoní nit. Zákon měl je n tř i p a ra g ra fy : 1., jím ž se m ísto bývalé m aď arsk é u n iv ersity v B ra tislavě zřizu je československá stá tn í u n iv ersita o čtyřech fak u ltách, p rá v nické, lékařské, přírodovědecké a filosofické, 2., jim ž se provedení tohoto zákona uklád á vládě a 3., jím ž ten to zákon nabývá platnosti dnem vyhlá šení, t. j. dne 11. července O zákonodárství našeho prvního popřevratového roku m luvívalo -< často podcenivě a pochybovačně. T ento zákon stal >e v šak Slovensku sk u tečně dobrodiním a bude vždy uváděn jak o ozdoha našeho prvního sákono d ám éh o sboru. N a Slovensku si ho však s počátku až na Slovenský deník mnoho nepovšim li. Slovenská m ysl byla cele u p iu ta na ohroženou hranici. V ojna a m ír zau ja ly i slovenskou n áro d n í s tra n u ta k intensivně, že ještě dne 12. srp n a 1919 v rám covém p ro g ram u m ěla heslem zak lád ati vysoké školy n a Slovensku, ač u n iv ersitu již zákon ze dne 27. června 1919 zaručil. Posl. S rdinko se skutečně nem ýlil: zákon m usili učiniti tělem p řed e vším Češi, p rv n í profesoři b ratislavsk é univ ersity, k te ří byli pro lékařskou fa k u ltu již dne 31. července 1919 jm enováni a k te ří v čele s prvním rek to rem prof. K r. H ynkem dne 21. z á ří 1919 dosavadní m aď arskou u n iv ersitu i p ře ja li a lékařskou fa k u ltu s československým vyučovacím jazykem v prosinci r skutečně již otevřeli. To m ěla b ra tisla v sk á u n iv ersita již i jm éno po J. A. Komenském. U dělalo jí je n ařízen í Čsl. republiky dne 11. listopadu 1919, č T oto jm éno zvlášť nadšeně v ítal básník H viezdoslav, jenž Slovensku p řál co nejvíce vyznavačů K om enského, m á-li se osvobozenské dílo p o dařiti a v y v ršiti. T eprve nyní rozradovalo se celé Slovensko nad zákonem ze dne 27. červ n a r a uvědomilo si, že universitou dostává se mu nejcennější z á ru k y p ro n áro d n í a k u ltu rn í budoucnost, že z u n iv ersity budou mu vycházeti sem knuté a ukázněné šiky in telektuálů, nositelé nejčistších národ- 242

247 nich a osvětných ideálů, obhájci neposkvrněného lidského a národního štítu země, po nichž dosavad m arn ě volalo. D nes po desíti létech lze d oufati, že se n av rhovatelé a^ Slovensko v svých předpokladech nem ýlili. Zákonem ze dne 28./X I p řib y la k lék ařsk é fa k u ltě k atolická bohoslovecká fa k u lta, dodnes n eaktivovaná pro nedokončené jednání s Řím em, n a ja ř e r a n a podzim r p n b y ly k ní a hned byly ak tivovány i fa k u lta p ráv n ick á a filosofická, takže od r účinkovaly v B ratislav ě již tř i fa k u lty a um ožňovaly u n iv ersitn í akci v zemi. D ějiny m ladé b ratislav sk é u n iv ersity jsou již značně bohaté pracovním vzruchem a zazn am en áv ají každoroční pozoruhodný a někde až p ře k v ap u jící vzestup. B ra tisla v a m á dnes n a sto p rofesorů a docentů, n a půl druhého sta vědeckých sil, n a šestn áct set posluchačů, n a 900 svých dokto rů, 17 fak u ltn ích a odborných spolků, n a 17 budov, dobře vybavené kliniky, lab o rato ře a sem ináře, z nichž jen filosofické m a jí již n a knih, a u n iv ersitn í bibliotéku o svazcích a o čte n á řů ročne. F a k u lty v y d áv ají pozoruhodné vědecké sborníky, spisy a časopisy, zdom ácnělé po celém světě a dosahující počtu jednoho sta čísel za několik publikačních let. Vedle u n iv ersity účin k u je i U čená společnost Š afaříkova, je jíž členy jsou u n iv ersitn í pro feso ři a n eu n iv ersitn í vědci, zasloužilí o p ro zkum Slovenska a jejím ž orgánem je s t revue B ratislav a, sym paticky p řijím a n á doma i v cizině. U n iv ersita K om enského duchovně dnes Slovensko již vede a slovenská m ládež h rd ě se za ni s taví. Bylo to p a trn o z projevů všech studentských spolků p ři oslavách desítiletí Čsl. republiky a zejm éna z řeči předsedy Svazu slovenského stu d en tstv a Ig o ra T hurzy, jenž p ři květnové oslavě zákona, zřizujícího u n iv ersitu, prohlásil, p řes všecka někdejší nedorozum ění, nebo občasnou slovenskou reserv u vůči universitě, že dnes přes dva tisíce m ladých slovenských h lav a srdcí nadšeně pro u n iv ersitu b ije a p racu je, že u n iv ersita je základ slovenské m ladé budoucnosti, n a něm ž m ladí b u d u jí a je jž o ch raň u jí i ochrání. P řes ten to rad o stn ý výsledek nelze ještě m íti za to, že zákon ze dne 27. června 1919 je s t již cele v slovenský život vtělen. Z aručovali n a p ř. ještě přírodovědeckou fakultu, jež dotud zřízena nebyla. A kadem ické b ratislav sk é ú řa d y n a lé h a jí n a je jí zřízení, protože b ratislav sk á u n iv ersita nesm í b ý ti zlomkem, protože jí ta to fa k u lta po zákoně p a tř í a protože jí nezbytně i potřebuje. N elze tu n a m íta ti, že snad přírodovědců je s t dostatek. B ra tislavská u n iv ersita se nedá nikdy snížiti n a výrobu intelek tu álů, m ajíc n a m ysli především vědecké úkoly, jichž je s t p ráv ě i v přírodovědě na Slovensku nadbytek. Chce je zatím plniti částečně přírodovědná tříd a U čené společnosti Š afaříkovy, ale m usí je co n ejd řív e cele p ln iti i b ratislav sk á přírodovědecká fa k u lta. B ratislav sk á u n iv e rsita předpokládá i techniku n a Slovensku. V y slovuje se tu však pro evoluční postup, t. j. aby pro československou tech niku n a Slovensku byly n ejd řív e p řip ra v e n y podm ínky výchovou vědeckého dorostu. Zdá se, že by bylo nejlépe vytv o řiti z b ratislavsk é u n iv ersity nový u n iv ersitn í ty p a zříd iti n a n í i zv láštn í technickou fakultu, je jíž stolice by byly postupně zřizovány a jež by se věnovaly hlavně nejp o třeb n ějším technickým disciplinám Slovenska a republiky. I ten to n á v rh bratislav sk é akadem ické ú řa d y m in isterstv u školství letos n a ja ř e opověděly a podle ozvěn v Slováku a v N árodním osvobozeni soudě, m yšlenka je s t proveditelná a odborné veřejn o sti milá. Zákon ze dne 27. června r byl tedy v B ratislav ě oslavován novým i podněty, jež bohdá p řejdou v b rzku v život a v čin. N ár. Pol. 27/

248 ZE HN JAHRE UNI VERS ITÄT IN BRATISLAVA. Die Entwicklung- der Hochschule, ihr heutiger Stand und ihre Zukunftsaussichten. P ra g, 1. Ju li. A m 27. J u n i sind es zehn Jahre gew esen, dali durch ein G esetz die K o m en ský-u n iversitä t in B ra tisla va errich tet w orden ist. D er derzeitige R ekto r Seine M a g n ifizen z P ro f. D r. A lb e rt Pražák hat aus diesem A n la ii unserem w r.-k orrespondenten liebensw iirdigerw eise einige F ra g en iiber den heutigen S ta n d der H ochschule und ihre Z u k u n ftsa u s- sichten bea n tw o rtet: W ie ka m es z u r E rric h tu n g der U niversildt? B ra tisla v a w a r fiir unsere U n iv e rsitä t vorbestim m t. W enn M ichal M iloslav H odža in einem seiner G edichte von der slovakischen V a tra in B ra tisla v a an der D onau sp rich t, die niem and verloschen w crde, h a tte e r dabei sicherlich die eigentiim liche F ällig k eit dieser S ta d t zu r K cnzentrieru n g der tschechoslovakischen K u ltu r im Sinne. Von alien slovakischen S tädten stellt B ra tisla v a in der K ulturgeschichte die einzige ununtorbro chene E ntw icklungszone d ar. E ine U n iv e rsitä t in B ra tisla v a zu griinden u n tern ah m en bereits im 15. J a h rh u n d e rt der M iihrer J a n V ítěz und der Slovake Ján z Čezmic. In B ra tisla v a gab es auch sp äto rh in w enigstenzeitw eilig theologische, ju ridische oder philosophische F a k u ltä te n. Die Mug y aren begannen im W elkriege in B ratislav a eine m agyarische U n iv ersitä t zu errich ten. Die Slovaken w unschten vergebens, dali diese U n iv ersitä t auch ein V erh ältn is zu r Slovakei habe. D er lange Zeit zurilckliegendc T rau m d er slovakischen G enerationen, dad auch ihnen die U n iv ersitätbildung zugänglich sei, w urde e rs t von der tschechoslovakischen R egierung durch das G eset: rom 27. J u n i 1919 verw irklicht. Dieses G esetz errichtete eine U n iv e rsitä t m it einer m edizinischen F a k u ltä t, die schon im Ja h re 1919 e ro ffn et w urde, und ein er ju ridischen und philosophischen F a k u ltä t, deren E ro ffn u n g im J a h r e 1921 folgte, sowie ein er naturw issen.-chaftlichen F a k u ltä t, deren E rric h tu n g die U n iv ersität uncntw egt an streb t. Im N o vem ber 1919 w urde dieses G esetz durch ein G esetz iiber die E rric h tu n g der katholischen theologischen F a k u ltä t erg än zt, deren E rric h tu n g von den tschechoslovakischen V erhandlungen m it Rom abhiingt. Die B ra tisla v a e r evangelische theologische A kadem ie strc b t H ochschulstatu - an und denkt offensichtlich ebenfalls an den AnschluB an die U n iv ersität. Aus ulledrm g eh t hervor, dac die F ra g e d er B ra tisla v a e r U n iv e rsitä t no, h nicht vollstä n d ig bean tw o rtet ist. W elches is t der heutige S ta n d der K om en ský-u n iversitä t? D ie U n iv e rsitä t w eist w äh ren d der zehn J a h r e ihres B estehens einen vôllig norm alen G ang aller F a kultä ten au f. Sie besitzt an h u n d e rt Professoren und an 150 A ssisten ten und w issenschaftliche H ilfsk rä fte. E s sind säm tliche w ichtigsten w issenschaftlichen F ä c h e r v e rtre te n und die bisherig en, von P rofessoren au s P ra g und B riinn besorgten S upplen tu ren nehm en schnell ab. Die U n iv e rs itä t b eg in n t selbstgenugsam zu w erden und sich durch eigene D ozenturen zu ergänzen. D ie Z a h l der H orer w ächst an säm tlichen F a k u ltä te n und h a t bereits 1500 u b ersch ritten. In B ra tisla v a stu d ieren 65% T schechoslovaken und 35% H ô rer ju d isch er, m ag y arischer, d eutsch er und a n d e re r N atio n alität. E in bedeutender P ro zen tsatz d er H ô rer ist w eiblichen G eschlechts, nam entlich an der philosophischen F a k u ltä t, sie re k ru tie re n sich au s alien staatlich en K onfessionen. Die S tudentenvereine verm ehren sich von J a h r zu J a h r, in le tz te r Z eit sind es ab er nich t m ehr V ereine landschaftlichen oder konfessionellen C h arak te rs, sondern fachw issenschaftliche V ereine oder slovakische V ereinigungen von in tern atio n alen und ethischen Interessen. 244

249 Die m eisten S chw ierigkeiten bot die U nterbringung der Fakultäten. In dieser H insicht is t die E n tw ick lu n g d er U n iv e rs itä t die bew egteste und sie g ib t AnlaB zu K lagen. Die U n iv ersitätsg eb äu d e sind in der ganzen S ta d t v e rs tre u t und erschw eren so den K o n takt zw ischen den einzelnen F a k u ltä te n und den akadem ischen B ehorden. E s b esteh t die A bsicht, eine U n iv e rsitä tssta d t a u f den L anfran coni-g riinden zu erb au en und die U n i v e rs itä t d o rt zu k o nzentrierten. D ie A bsicht stob t a u f finanzielle Schw ierigkeiten, so dab beispielsw eise d er zugesagte A u fb au der philosophischen F a k u ltä t a u f den L anfranconi-g riinden fiir unbestim m te Z eit verschoben w urde, obzw ar e r bereits 1930 h ä tte d u rch g efiih rt sein sollen. V erhältnism äb ig am besten a u sg e s ta tte t sind die wissenschaftlichen Institute. N am entlich verschiedene Klinilcen d er m edizinischen F a k u ltä t lenken selbst in tern atio n ale A u fm erk sam k eit a u f ih re Innen ein rich tu n g. H ier w urde fallw eise m it M itteln n ic h t g e sp a rt. E in ig e S em ináre der philosophischen F a k u ltä t, insbesondere das historische und das slavische w urden von P ro f. Seton W atson bei seinem B esuche voll A n erkennung gew ertet. V orziigliche F o rtsc h ritte h a t die Universitätsbiicherei gem acht, die in zehn Ja h re n an B ucher zusam m engetragen h a t. A uch sie fo r- d e rt drin g en d st N eubauten a u f den L anfranconi-g riinden an. D as m eiste w urde in den verg an g en en J a h re n a u f dem G ebiete der Studentenfiirsorge geleistet. A uf den L anfranconi-g riinden w urde ein In te r n á t erb aut, das zu den besten in der T schechoslovakei und m oglieherw eise in ganz E u ró p a zählt. Wie gestaltet sich die P ublikationstätigkeit der U niversität? Säm tliche F a k u ltä te n u n se re r U n iv e rsitä t beschlossen gleich zu Beg in n wissenschaftliche Arbeiten in eigenen F ak u ltätssam m elw erk en und S ch riften herauszugeben, so dab heute b ereits von m eh r als 100 S ch riften gesprochen w erden k an n, die dank dieser E in ric h tu n g herausgegeben w u r den. A uberdem erschien in B ra tisla v a dank d er U n iv e rsitä t eine Reihe wissenschaftlicher Zeitschriften, die sich m it w issenschaftlichen A k tu alitä te n befassen. Die einzelnen w issenschaftlichen In s titu te der U n iv e rsitä t publizieren auch die A rbeiten des N achw uchses, nam entlich an der m edizinischen F a k u ltä t. D as w issenschaftliche Leben der ganzen U n iv e rsitä t k o n zen triert sich h au ptsächlich in dem G eiste der w issenschaftlichen und d e r naturw issen sch aftlich en K lasse der G elehrten-g esellschaft š a fa řík s, welche die R evue B ra tisla v a h erau sg ib t und eine besondere S am m lung von V o rträg en und ein Q uellenarchiv herauszugeben beabsichtigt. Diese G esellschaft w idm et sich h au ptsächlich der E rfo rsc h u n g der Slovakei und K arp ath o ru B lan d s, w o rau f auch die B ra tisla v a e r w issenschaftlichen P ublikationen in e rs te r L inie R iicksicht nehm en. Die K om enský-u niversität läb t auch volksbildnerische T endenzen n ic h t aub eracht. In der ganzen Slovakei w erden H ochschulkurse veran - s ta lte t, deren T exte in einer besonderen Sam m lung herausgegeben w erden. Welches sind die Beziehungen zu dem Auslande? Die U n iv e rsitä t beteiligte sich bish er an säm tlichen w issenschaftlichen K ongressen des A uslandes. A ngekniipfte B eziehungen b efestig t sie durch A ustausch ih re r P ublikationen m it der ganzen W elt. A u f diese W eise w urde sie zu einer gesuchten Inform ationsquelle iiber slovakische A ngelegenheiten f u r das A usland und e rw arb auch f u r ih re F achbibliotheken w ertvolles B uchm aterial. D er V erkehr, m it dem A uslande w ird in le tz te r Z eit se h r w irksam von der Š afařík-g esellschaft u n te rstiitz t. Die U n iv e rsitä t s tre b t auch den A ustausch von P rofessoren an und h a t in dieser B eziehung nam entlich B eziehungen zu Polen und Jugoslavien an g ekniipft. Die slavischen B eziehungen u n te rstiitz t das In s titu t fiir slavisches R echt, das an d e r ju ridischen F a k u ltä t e rric h te t w urde. S ehr regen V erk eh r m it dem 245

250 A uslande p fleg t auch die S tu d en ten seh aft, die eben eine Zw eigstelle d e r V ereinigung fiir den V ôlkerbund und des A kadem ické Kolo p řá te l Polsky e rric h te t h a t. In B ra tisla v a w ird im m er das B estreben vorw iegen, enge Beziehungen m it Polen, Jugoslavien, B u lg arien, R ubland, der T urkei, O sterreich und sp ä te r veilleicht auch m it U n g a rn anzuknupfen. E inige L ehrstuhle w erden sich in dieser H in sich t spezialisieren. Welches ist das V erhaltnis der U niversität zu r slovakischen Offen tlich keit? Die slovakische O ffentlichkeit sch ätzt die U n iv e rsitä t im P rinzip, p fleg t ab er zeitw eise reserv ie rt zu sein. U rsache sind die neuen w issenschaftlichen M ethoden, die von d er U n iv e rsitä t in die Slovakei g eb rach t w urden und R esu ltate des neuen reichen M aterials sind, das das Bild d er einstigen und d er heutigen Slovakei w esentlich g e ä n d e rt h a t, w oran sich trad itio n elle, a u f knappes oder n ichtfachm ännisch v erarb eitetes und in terp re tie rte s M aterial g estu tzte A nsichten n u r schw er gew ohnen. lle u te kann g esag t w erden, dab die U n iv e rsitä t sich eingelebt h a t und dab ih re r F reu n d e im m er m ehr w erden. Dies g ilt nam entlich f u r den Nachwuchs, d er eben bei den Ju b iläum sfeierlichkeiten der R epublik und des U n iv ersitätsg ese tzes geradezu m an ifestativ in der loyalsten und uberzeugendsten W eise ohne Riicksicht a u f K onfession und politische A nschauungen sich h in te r die U n iv ersitä t als die ih r sym pathischeste A rbeits- u. N ationalbasis g estellt h at. A nsonsten zeigt die b re ite re O ffentlichkeit n ich t im m er genugend V erstän d n is f u r die w issenschaftlichen A ufgaben d er U n iv ersität, wie beispielsw eise au s dem kurzlichen BeschluB des L andesausschusses hervorgeht, der der G elehrtengesellschaft Š afařík s, die natio n alk u ltu rclle und in tern atio n ale B edeutung h a t und erfolgreich die Forschungen uber die Slovakei b etreibt, eine Subvention zugeteilt h at, die im V ergleich m it anderen zw eitrangigen In stitu tio n en geradezu m inim al ist. Wie stellen Sie sich zu der beabsichtigten E rrichtung eiucr Technik in der Slovakei? V or allem e rk läre ich ausdrucklich, dab ich es als das ak u teste P ro blem d er Slovakei ansehe, nun vor allem die K om enský-u niversität befriedigend auszubauen. D iese A ufgabe ist e rst zum Teile e rfiillt und w ird noch seh r viel geistige und m aterielle E n erg ie erfo rd ern. E s w ird notw endig sein, neben d er E rfu llu n g der F o rderungen der bestehenden drei F akultiiten zunächst ehestens die natunrissenschnftlichr F a k u ltä t zu errich ten. Dies ist aus unaufschiebbaren w issenschaftlichen G riinden unbe<lingt nótig. Die slovakische N atu rw issen sch aft e rfo rd e rt eigene, im I.ande heim ischgew ordene A rb e ite r und d a r f sich nich t m it dem zeitw eiligen g u ten W illen t.sehcchischer oder m äh risch er N a tu rw isse n sc h a ftle r zufriedengeben. W enn die ganze U n iv e rsitä t vollig au sg eb au t sein w ird, k an n e rs t von der E rric h tu n g d er T echnik gesprochen w erden. Die K om enský-u niversität h a t sich p rin - zipiell schon m eh rfach fiir die slovakische Technik ausgesprochen. Die eben abgehaltene T ag u n g d er In g en ieu re der Tschechoslovakischen R epublik h a t in B ra tisla v a die technische R eife d er Slovakei erw iesen und ebenso das E rfo rd e rn is ein er technischen H ochschule f u r die Slovakei, die bew ubt und voli d irek t im ganzen L ande f u r die B earb eitu n g d er slovakischen technischen Problem e Sorge tra g e n w urde. H ier m ubte ab er evolutionär vorgegangen w erden, d. h. anstelle eines Gesetzes uber die E rric h tu n g der tech nischen H ochschule in der Slovakei m ubte die M oglichkeit ein er solchen Schule e rs t v o rb ereitet w erden. V ielleicht konnte v o re rst ein technisches S tu d ienin stitu t in B ra tisla v a e rric h te t w erden, das der U n iv e rsitä t angeg liedert w äre, und das alle technischen f u r das slovakische L and w ichtig ste n In teressen konzentrieren w urde, wie das M ontan-, F o rst-, nautische, lan d w irtsch aftlich e, aviatische S tudium, usw. H erv o rrag en d e P ra k tik e r von u n stre itb a r w issenschaftlicher K a p a z itä t konnten vielleicht R ep räsen tan - ten diesen technischen In s titu ts sein, das durch technisch-w isssenschaftli-

251 chen N achw uchs au fg e fiillt w erden konnte, d er m it H ilfe besonderer Stipendien zu diesem Zwecke im A uslande geschult w erden w iirde. Dieses technische S tu d ie n in stitu t konnte ais V o rstu fe der eigenen technischen F a- k u ltä t gelten, die in einigen J a h re n e rric h te t und dann als B estandteil der K om enský-u niversität in B ra tisla v a einverleibt w erden w ird. W ie w ird die U niversität ih r zehnjähriges Bestehen feiern? Zum G edächtnis des G esetzes vom 27. Ju n i w ird eine T afel m it den N am en d er P roponenten des Gesetzes und seiner U nterzeichner an der ju rid isch en und m edizinischen F a k u ltä t a n g ebra cht w erden. F e rn e r w ird ein Ju b iläu m s-jahrb u ch erscheinen, das eine system atische U bersicht der b ish er geleisteten A rb eit en th alten w ird. D as In te rn á t w ird ero ffn et. Die G elehrtengesellschaft Š afařík s w ird eine F e stsitzu n g abhalten. Die Hochschule w ird U n iv e rsitä tsv o rträ g e iiber die U n iv e rsitä t und ih re b isher gelosten Problem e in B ra tisla v a und anderen S täd ten d er Slovakei abhalten. D ie S tu d en ten sch aft g ib t ein Sam m elw erk h erau s, das die E ntw ick lu n g des S tu d en ten tu m s d arstellt. A uch hinsichtlich der In stallatio n sfestlich k eiten des neugew ählten R ektors u n d des ersten B ra tisla v a e r R ektors P ro f. D r. H ynek w ird die Z eh n jah rfeier u n se re r U n iv e rsitä t ein lau tes Echo finden. A nsonsten besteht die A bsicht, durch A rb eit und erhohtes B estreben, die U n iv e rsitä t gerad e im zehnten J a h re ih res B estehens allseitig zu den hochsten F o rtsc h ritte n zu fiih ren und m oglichst viele ih re r bish er u n erfu llten Ziele und A ufgaben zu verw irklichen, um dieses Ju b iläu m zu feiern. P r. P r. 2 / Brotŕslovo-Próvnldtó i- j 247