d e n Už v osm ráno stojíme frontu na trajekt do Dánska, který přijde na 56 eur s celou posádkou. Po necelé hodině plavby přistáváme,

Transkript

1 Hummery na Islandu OFFROAD MAGAZÍN / 56 / > CESTA In v a z e! Hummer club CZ a časopis OffROAD zorganizovaly letos v létě pro majitele vozů Hummer náročnou expedici do země ohně a ledu, jak se Islandu často přezdívá. Osm vozů jedna legendární H1, čtyři H2 a tři ještě novotou vonící H3 se vydalo koncem července po vlastní ose na více jak šest tisíc kilometrů dlouhou cestu. Loni jsme vyslali na Island tzv. průzkumný tým, kdy posádky dvou H2 zmapovaly terén, a letos se již jelo s plnou parádou. Cílem byl jednak oheň jedna z nejznámějších islandských sopek Hekla, a led pokoření ledovce Langjökull. Popisovat den po dni by bylo spíše na knihu či minimálně na deset pokračování, neboť zážitků je opravdu hodně. Vybírám tedy pár postřehů z palubního deníku jednoho z účastníků 1. d e n vyrážíme z Prahy směr německý Rostock, odkud chceme stihnout večerní trajekt do švédského Trelleborgu. Po cestě na hraniční přechod Cínovec jsme vyzkoušeli spojení mezi posádkami pomocí vysílaček, které jsme nainstalovali do všech aut. Pro lepší rozlišení všech účastníků jsou vozy označeny samolepkou s číslem od jedničky do osmičky a zavádíme pro přehled a pobavení i označení účastníků na např. 8a řidič vozu 8, či 6b spolujezdec vozu s označením 6. Brzy si nikdo neříká jménem ani večer v kempu. Na Cínovci jsme natankovali plnou nádrž naposledy za české koruny a vyrazili směr Rostock. Tam jsem se dostali kolem deváté večer a čekalo nás nemilé překvapení. Trajekt, kterým jsme měli jet do Švédska, byl už plně obsazen a nebylo jisté, že se dostaneme na další. Po krátké poradě jsme znovu nasedli do aut a vyrazili směrem ke 170 km vzdálenému přístavu Puttgarden, odkud jezdí trajekty do Dánska každou hodinu. Dorazili jsme pozdě v noci a rozhodli jsme se nalodit až ráno. Poprvé rozkládáme střešní stany. Začalo pršet, ale toho si na Islandu určitě užijeme dost, takže říkáme oblíbené než aby bylo hnusně, radši ať hezky prší d e n Už v osm ráno stojíme frontu na trajekt do Dánska, který přijde na 56 eur s celou posádkou. Po necelé hodině plavby přistáváme, opět dotankujeme do plných a vyrážíme na sever přes celé Dánsko směr Helsingør, kde nás čeká další trajekt, tentokrát již do Švédska. Tato krátká půlhodinová plavba stojí dalších 50 EUR a poté již vzhůru k norskému hlavnímu městu Oslu. Za přejezd mostů a průjezd tunelů do Norska zaplatíte dva poplatky v hodnotě 20 švédských korun. Noc trávíme někde na půl cesty a druhý den

2 CESTA < OFFROAD MAGAZÍN / 57 /

3 Hummery na Islandu OFFROAD MAGAZÍN / 58 / > CESTA odpoledne jsme před Oslem. V Oslu si dávejte pozor na špatné parkování. Tam, kde jsou parkovací hodiny, je třeba mít drobné norské koruny a včas a správně zaplatit, nebo vás čeká pokuta ve výši 500 norských korun, což je v přepočtu bratru 1600 Kč. My už si příště dávat pozor budeme... Zastavit se v Oslu se ale vyplatí, skvěle architektonicky řešené nábřeží s mnoha zahrádkami vybízí k tomu dát si kafe, což činíme, a poté pokračujeme dál přes Norsko od východu na západ k Bergenu. Kousek za Oslem opět bivakujeme, nemá cenu se někam hnát, času máme dost, a tak zůstáváme v příjemném kempu u cesty d e n Průměrná rychlost se rapidně snižuje, neboť přejezd vnitrozemím Norska je nejen náročný kvůli horským přejezdům, ale také často stavíme a fotografujeme či se jen tak kocháme úžasnou přírodou. Večer dorážíme do přístavního městečka Bergen, odkud nám jede druhý den Norönna. V Bergenu jsme měli volný večer, a protože nám počasí přálo, vydali jsme se na prohlídku města. Staré centrum Bergenu je chráněno programem UNESCO a vypadá jako rybářské městečko ze staré severské pohádky. Je v něm spousta příjemných hospůdek a rybích restaurací. Můžeme jen doporučit. Hned ráno přejíždíme do prostoru přístaviště, prošli jsme pasovou kontrolou a oběd už trávíme na trajektu. Na Norönně strávíme celkem dva dny. Máme možnost využít posilovnu, saunu, bazén a pro ty, kdo mají dobrá játra, je k dispozici nejeden lodní bar či restaurace. Ale určitě neuškodí vzít si s sebou společenskou hru nebo knížku, věřte, že dlouhá chvíle přijde na každého Po t ý d n u Týden poté, co jsme vyrazili z Prahy, nás čeká vylodění na Islandu. Nepříjemná celní a pasová kontrola je tu standardem, a proto je dobré dodržovat stanovený limit hlavně u cigaret, alkoholu a jídla na osobu. Hájedničku celníci probírají důkladně, naštěstí jen proto, že si ji chtějí prohlédnout. Konečně jsme na Islandu, posunuli jsme čas o dvě hodiny zpátky a byli jsme připraveni vydat se vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím. Uvítal nás náš islandský kamarád Halli. Po krátkém osvěžení nás vzal na svou rybářskou loď a ukázal, jak se rybaří. Rybolov je základní islandskou obživou, ale nutno dodat, že my bychom asi brzy umřeli hlady. Díky Halliho zásobám jsme však měli večer příjemný s rybími specialitami a pivem za 600 islandský korun, což je něco okolo dvou set našich. Nic laciného to není, ale žijeme jen jednou, ne? Putování po Islandu začíná pěkně zostra Páteční ráno vyrážíme již na naplánovanou cestu a seznamujeme se s místními komunikacemi, což jsou převážně šotolinové cesty různé kvality. Konečně ten správný terén pro naše auta. Poté, co jsme po cestách necestách navštívili nejsevernější místo Islandu, maják na útesu Hraunhafnartangaviti, vzali jsme to okolo vodopádu Detifoss do vnitrozemí k Askji. Askja a nedaleké jezero Askjavátn jsou něčím, co nemůžete na Islandu vynechat, i když se jedná o náročný přejezd, který jsme si ještě sami záměrně přitvrdili o přejezd lávové pouště a následně jsme celý

4 CESTA < OFFROAD MAGAZÍN / 59 /

5 CESTA Hummery na Islandu OFFROAD MAGAZÍN / 60 / > den pokračovali trialovou rychlostí cca 8 km/h přes lávové pole zpět do civilizace. Na výbornou obstála nejen auta, ale i jejich posádky, a tak je večer čekala odměna v podobě sirných lázní v Rejkahlídu nedaleko jezera Myvátn. Naší další zastávkou bylo město Husavík, kde jsme podstoupili tříhodinovou plavbu na velryby. Tuto vyhlídkovou jízdu doporučujeme jen těm, kdo mají odolnější žaludek. Pro ty méně odolné jsou čtyřmetrové vlny smýkající výletní lodí sem a tam opravdu silným zážitkem. Odpoledne pokračujeme do Akureyri, jednoho z největších měst na Islandu s nějakými dvaceti tisíci obyvateli z celkového počtu téměř tři sta tisíc obyvatel Islandu. Zde opět nevynecháme bazén, který je tak jako všude jinde velmi dobře vybaven a udržován. Večer jdeme do města a ráno opět pokračujeme v cestě. Na mušce máme Varmahlíd, kde jsme chtěli zkusit rafting v ledovcové řece, ale protože nám stále počasí příliš nepřeje, vydáváme se dál na poloostrov s výběžkem zvaným Hindisvík, kde nás čeká nádherná podívaná na tuleně. Máme dobrý čas, a tak jsme se vydali na cestu vnitrozemím přes Kjölur ke Geysiru. Štěrkové cesty ve vnitrozemí jsou jedna dlouhá roleta (krátké vlny, které jsou při špatné rychlosti schopny rozložit vůz na prvočinitele), a tak opět upouštíme kola na cca jednu atmosféru. Podhuštěná pneumatika skvěle pobírá nerovnosti, ale je potřeba jet opatrně, aby nedošlo při rychlém průjezdu některou z tisíce děr k průrazu. Večer po 150 km dorážíme na místo unaveni, ale plni nadšení ze scenérií, které podvečerní Island nabízí. Dr u h ý t ý d e n n a o s t r o v ě j e š t ě p ř io s t ř u j e m e Nedaleko Geysíru nás ještě čeká prohlídka Gullfosu. Mohutný vodopád rozprašuje vodu po celém okolí tak, že nabýváte dojmu, že prší i od země vzhůru. Vyrážíme ale rychle dál,neboť nás ještě čeká poměrně náročný terén a výstup na sopku Hekla. Počasí nám stále příliš nepřeje, ale někteří jedinci zvládli velmi náročný výstup a dosáhli až samotného vrcholu u jícnu obávané sopky. Kvůli mlze, větru a dešti jsme se však příliš dlouho z výstupu netěšili a rychle zaveleli k ústupu zpět k našim čtyřkolovým miláčkům. S těmi jsme vystoupali do výšky více jak 1000 m. n. m. po lávových hřebenech a pak to bylo ještě 6 km vzhůru s převýšením dalších 470 m. V této oblasti je důležité natankovat včas plnou nádrž, protože pokračujeme dál do vnitrozemí směrem k vyhlášenému Landmannalaugaru a nejbližší čerpací stanice je více jak 300 km daleko. Večer v Landmanalaugaru nás čekala zasloužená odměna v podobě pohádkové přírodní tůňky. Zde se zpod lávy vlévá do potoka několik pramenů, které mají místy až 100 C. Jen usednete a mícháte okolo sebe vodu, tak abyste si nespálili nohy, zatímco vám nastydne krční páteř. Ani tady v kempu ve vnitrozemí si nemusíte dělat starostí, že nemáte hotovost, protože je vždy možnost zaplatit kartou. Zaměstnanci jsou vybaveni přenosnou žehličkou, což je velice praktické a usnadňuje to zdejší putování. I když se nám z vyhřáté tůně nechce, pokračujeme další den okolo ledovce Myrdalsjökull dolů do Víku, zastavíme se na nedalekém útesu Dyrholey, kde hnízdí papuchálky, a den zakončujeme v těsné blízkosti dalšího z vodopádů. Seljalandfoss není sice nikterak veliký či vysoký, dá se ale podcházet, a pokud skrze vodu sledujete zapadající slunce, vydržíte i tady s foťákem na oku stát dlouhé minuty. Ještě než se vydáme k našemu dalšímu velkému cíli, tedy k ledovci Langjökull, nevynecháme kemp Þorsmörk, ke kterému musíte zdolat asi čtyřicítku nejrůznějších brodů. Na to se těšila celá naše expedice a opět to byla zatěžkávací zkouška pro H3, které obstály bez sebemenšího problému. Následný přesun více méně po asfaltových silnicích k Þingvelliru, nejstaršímu parlamentu, byl po náročných dnech v terénu na naše gusto luxusní

6 CESTA < a rychlou záležitostí. Abychom se nenudili, vzali jsme to do dalšího kempu nedaleko cílového ledovce opět vnitrozemím. Kemp v Húsafellu patří k těm nejkrásnějším na Islandu a opět, tak jak je zvykem, nabízí veškeré zázemí. Sprchy, toalety, nedaleký bazén s vířivkami a další zázemí, které se po celodenním putování hodí víc než dost. Večer začíná opět hezky pršet a my vaříme houbovou polévku z čerstvě nasbíraných hříbků. Ráno neprší, ale je stále pod mrakem. Vyrážíme k ledovci, cesta k němu není žádný med a posledních 200 metrů je opět jednou velkou trialovou sekcí přes velké balvany, které snáší voda zpod ledovce. První hummery jsou již na ledu a míří nahoru po kluzkém až nepřirozeně modrém ledu, zatímco poslední vozy kolony ještě zápasí s cestou, kterou jezdí pouze obří speciálně upravený MAN místních průvodců. Konečně jsme všichni nahoře, jedeme po ledovci vzhůru a po chvíli tvoříme formaci pro řádné skupinové foto. Pod námi je 1500 let starý led do hloubky 600 m! Zní to až neuvěřitelně! Poté sedáme na sněžné skútry a vyrážíme k vrcholu ledovce. Tam je již sníh jak na hřebenech Krkonoš v polovině ledna. Užíváme si volnosti, kterou nám průvodce, i když nerad, dopřává a stále sleduje, co je tohle za partičku bláznů. Určitě mu v hlavě probíhají myšlenky ve smyslu kde, sakra, ta tcheská republika vlastně je?. Po hodině cesty jsme na vrcholu ledovce a většina z nás i na vrcholu blaha. Máme štěstí na počasí, tu a tam zpod mraků vykukuje sluníčko. Na vrcholu se dvojice na skútrech střídají a míříme zpět do základního tábora. Než se vysvlékneme ze speciálních kombinéz, obloha se opět neprodyšně zatáhla. Měli jsme holt štěstí! To nemůže říci skupinka mladých japonských turistů, kteří právě dorazili s podobným cílem jako my. Poté odjíždíme směr Reykjavík. Je to asi 150 km, z toho ještě více jak devadesát po šotolinových cestách, ale zvládáme to ve slušném tempu, takže stíháme v Reykjavíku ještě INZERCE OFFROAD MAGAZÍN / 61 /

7 Hummery na Islandu OFFROAD MAGAZÍN / 62 / > CESTA

8 CESTA < místní městský bazén. Relax v něm je opět blahodárný a my můžeme plně vstřebávat nabyté zážitky. Reykjavík je město, které žije ve dne v noci. Klasická evropská metropole, i když v menším měřítku. Žije zde téměř dvě stě tisíc lidí, tedy dvě třetiny obyvatel celého ostrova a je to znát. Symbióza moderní architektury, která decentně ladí a doplňuje staré budovy, je fascinující, a pokud byste vynechali večerní procházku po centru s návštěvou některé z mnoha restaurací, jako byste tu ani nebyli. Ale to už jsme se přiblížili ke konci našeho výletu. Při cestě na letiště, kde jsme se rozloučili s naším průvodcem, jsme nemohli vynechat další z atrakcí Islandu, opěvovanou Modrou lagunu. Opět sirné lázně, založené tentokrát na silně komerční bázi, nezklamaly. Zde vydržíte ve vířivkách, páře, jednotlivých bazénech či restauraci celé hodiny. Po m a l u, a l e j i s t ě z p ě t d o m ů Poté jsem již vyrazili zpět na cestu přes celý ostrov k východu. V Reykjavíku jsme ještě dostali tip od manažera firmy Arctic Truck, která upravuje terénní auta pro jízdu v místních podmínkách. Doporučil nám menší off-road trip, tedy dle jeho názoru pěkný offrouďácký výlet. Tak jsme se rozhodli ještě večer toto místo prozkoumat. Bylo to kousek od Víku, kde jsme trávili noc. Poprvé jsme se trochu zapotili. Vedoucí H2 nám při průzkumnické činnosti zapadla až po břicho v lávovém podmáčeném bahně a tím se nám naskytla příležitost prověřit naší expediční H3 a její naviják. Há trojka nás vytáhla pomocí navijáku bez sebemenšího zaváhání. Díky drobným úpravám na podvozku, MT pneumatikám, zvýšenému sání a pevnostnímu nárazníku s navijákem se podstatně zvedne už tak dobrá využitelnost v těžkém terénu. Následující den nás tedy čekal terén námi prověřený. Řeka se táhla téměř osm kilometrů soutěskou a cesta vedla prakticky celou dobu korytem. Takový jeden dlouhý vodní brod. Počasí nám v druhé půlce pobytu na Islandu celkem přálo, a tak jsem si to náležitě užívali. Pak opět honem zpět na silnici a kurz na východ. Po cestě jsme ještě absolvovali vyhlídkovou jízdu na starém vojenském obojživelníku u ledovce Jökulsarlón. Dostali jsme zajímavý výklad o tomto ledovcovém jezeru pod největším ledovcem Vatnajökullem a zjistili, že toto místo využili i tvůrci jednoho z dílů o Jamesovi Bondovi. Jezero sice díky teplým proudům z oceánu nikdy nezamrzá, ale filmařům se tento kousek povedl, nechali jezero zamrznout a už se točil film. Teď už nás čekal jen přesun do přístavního fjordu a městečka Seydisfjördur, dva dny na staré známé Norönně, z Dánska do Německa a po téměř měsíčním putování jsme překročili na Cínovci státní hranici České republiky. Po návratu zpět musíme konstatovat, že všech osm vozů zvládlo expedici bez problémů a technických závad. Na jedné z dvojek sice zazlobilo čidlo zadní pneumatické nápravy, ale to bylo vyřešeno na místě naším mechanikem. Jak jsme vzali papír a kalkulačku, mile nás překvapila na humří poměry i spotřeba paliva, kdy plně naložená expediční H3 se střešním stanem a off-road pneumatikami měla spotřebu na celou trasu necelých 14 litrů naturalu na 100 km. Další dvě sériové trojky bez střešních stanů a s AT pneu si vystačily jen s 12,5 litry. Větší H2 musí živit výkonný osmiválec, ale i jejich spotřeba byla na únosné hranici 18 litrů na sto kilometrů a jediná ropa v pelotonu, tedy H1 s naloženou expediční zahrádkou, jela za 19,5 litrů nafty. Nutno dodat, že jsme nikterak nechvátali, ani na evropských dálnicích, kde jsme díky H1 udržovali tempo maximálně okolo 110 km/h. Všichni se vrátili plni dojmů a nadšení a již teď se mluví o tom, kam se Hummer club se svými členy vydá příští rok. Uvidíme, ale určitě budeme při tom! Text Míla Janáček Foto autor OFFROAD MAGAZÍN / 63 /