Prosazování práv z duševního vlastnictví

Transkript

1 Prosazování práv z duševního vlastnictví Učební texty JUDr. Věra Popelková, JUDr. David Štros, Mgr. Martin Voborník II. díl sešit Publikace je základní učební pomůckou vzdělávacího systému projektu Support to Enforcement of Intellectual Property Rights (Transition Facility 2005)

2

3 Obsah I. JUDr. Věra Popelková Autorské právo základní principy, výklad pojmů, vztah mezi pojmy duševní vlastnictvní a průmyslové vlastnictví, kolektivní správa autorských práv II. JUDr. David Štros Stánkový prodej právní úprava, aktuální problémy, kompetence a spolupráce s ČOI, SZPI, celní správy a Policie ČR a živnostenských úřadů III. Mgr. Martin Voborník Porušování autorských práv k počítačovým programům softwarové pirátství

4

5 I. JUDr. Věra Popelková Autorské právo Základní principy, výklad pojmů, vztah mezi pojmy duševní vlastnictvní a průmyslové vlastnictví, kolektivní správa autorských práv

6 Obsah 1. Duševní vlastnictví Pojem autorského práva Vztah průmyslových práv a práv autorských Právní úprava autorského práva Působnost autorského zákona Práva autora Autorské dílo Vztah držitele práv a vlastníka věci Autor Obsah práv autora Nepřevoditelnost práv autora Doba ochrany Právo zveřejnitele volného díla Výjimky a omezení práva autorského Podmínky pro uplatnění omezení Volné užití díla Zákonné licence Smlouvy Obsah smluv Omezení licenční smlouvy Forma licenční smlouvy Povinnosti nabyvatele licence Odstoupení od smlouvy Smlouva nakladatelská Zánik licence Zvláštní druhy děl Zaměstnanecké dílo Kolektivní dílo Dílo vytvořené na objednávku a dílo soutěžní Školní dílo Dílo audiovizuální Počítačové programy Databáze Obsah práva k databázi Omezení práva k databázi Doba ochrany Ochrana autorských práv Žaloby Právo na informace

7 7.3 Zvláštní pravomoci celního úřadu Technické zabezpečení Práva výkonných umělců Povaha a předmět práv Obsah práv Výjimky a omezení práv Doba ochrany Poskytování licencí Ochrana práv výkonných umělců Práva výrobců zvukových záznamů Povaha a předmět práv Obsah práv výrobců Doba ochrany Poskytování licencí Ochrana práv výrobců zvukových záznamů Práva výrobců zvukově obrazových záznamů Povaha a předmět práv Obsah práv Doba ochrany Poskytování licencí Ochrana práv Práva rozhlasových a televizních vysílatelů Předmět práv Obsah práv Doba ochrany Právo nakladatele Kolektivní správa práv Podstata a vývoj kolektivní správy Účel kolektivní správy Pojem kolektivní správy Povinná kolektivní správa Kolektivní správce Vztahy kolektivních správců Zprostředkování Dohled Ministerstva kultury Mezinárodní právní úprava autorského práva Mezinárodní úmluvy Předpisy EU

8 1. Duševní vlastnictví 1.1 Pojem autorského práva Pojem autorské právo, či lépe autorská práva, můžeme chápat zejména ve dvou významech. V užším smyslu tento pojem zahrnuje pouze práva autora. V širším potom práva nejen autora, nýbrž i práva, která s autorským právem souvisejí, tedy především práva výkonných umělců a dále práva výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, práva rozhlasových a televizních vysílatelů, v nejširším významu pak i práva dalších osob uvedených ve zvláštním zákoně. Vycházíme-li ze základního dělení hmotných statků (či duševního vlastnictví) na oblast práv průmyslových a oblast práv autorských v širším smyslu, potom základní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami leží především ve formálně právní rovině, totiž ve způsobu, jakým je příslušnému duševnímu vlastnictví přiznána ochrana. Zatímco pro celou oblast průmyslových práv je zcela zásadní princip formální ochrany, která je udělena rozhodnutím příslušného orgánu (v případě České republiky až na jednu výjimku jím je Úřad průmyslového vlastnictví), potom pro celou autorskoprávní oblast je zcela zásadní právě opačný princip, totiž zcela neformální nabývání ochrany pro předměty duševního vlastnictví, které do této skupiny náleží. Jejich ochrana vzniká v okamžiku, kdy jsou vytvořeny v podobě, která je ať už přímo nebo nepřímo - vnímatelná lidskými smysly a případná pozdější registrace slouží k různým jiným účelům, ale na počátek jejich ochrany nemá vliv. 1.2 Vztah průmyslových práv a práv autorských Vzájemný vztah průmyslových a autorských práv je upraven v některých ze zvláštních předpisů chránících jednotlivé předměty duševního vlastnictví, ať už konkrétně, jako je tomu v zákoně o průmyslových vzorech v 1 odst. 2, či více obecně, jako je tomu v autorském zákoně v 105, větě druhé. Tak není vyloučeno, aby např. ochranná známka či průmyslový vzor představovalo dílo, které je zároveň jako dílo chráněno autorským zákonem. Jejich ochrana se potom řídí všemi dotčenými předpisy, a to nezávisle na sobě. 1.3 Právní úprava autorského práva Českou právní úpravu autorského práva představuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., č. 61/2006 Sb., č. 186/2006 Sb. a č. 216/2006 Sb. (ú.z. zákon č. 398/2006 Sb.). Ve svém prvním paragrafu tento zákon obsahuje výčet jednotlivých práv duševního vlastnictví, která jím jsou upravena: Autorské právo v užším slova smyslu: Práva autora k jeho dílu Práva související s právem autorským: Práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu Právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání Právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv Právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhoto-vením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu Další práva: Právo pořizovatele k jím pořízené databázi. 1.4 Působnost autorského zákona Ustanovení autorského zákona se vztahují především na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky ať už je vytvořili nebo zveřejnili kdekoliv. Na díla a výkony cizích státních příslušníků (i osob bez státní příslušnosti) se vztahují v případě, že tak stanoví mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána nebo je-li zaručena vzájemnost. Na rozdíl od předchozí právní úpravy postačí vzájemnost faktická, není k ní třeba žádného oficiálního státního aktu. Pokud není splněna žádná z předchozích podmínek, potom se autorský zákon vztahuje na díla a výkony osob, které nejsou státními občany České republiky tehdy, jestliže byla v České republice poprvé zveřejněna nebo má-li zde autor či výkonný umělec bydliště. Trvání práv u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než v zemi původu díla. Pokud jde o ostatní předměty ochrany, tedy zvukové a zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání, zveřejněná volná díla, díla vydaná nakladatelem a databáze, vztahují se na ně ustanovení českého autorského zákona tehdy, jestliže jejich výrobci, vysílatelé, zveřejnitelé, nakladatelé či pořizovatelé mají na území České republiky bydliště nebo sídlo. Na takové předměty ochrany zahraničních osob se přiměřeně vztahují předchozí podmínky, uvedené pro díla autorů a výkonů výkonných umělců. 2. Práva autora 2.1 Autorské dílo pozitivní vymezení Předmětem práv autora je autorské dílo. Autorský zákon ve shodě s mezinárodními úmluvami definuje autorské dílo jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dále jako dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo 8

9 význam. K tomu, aby bylo dílo chráněno autorským zákonem a jednalo se tedy o autorské dílo, je zapotřebí, aby splňovalo několik základních předpokladů ( 2 AZ): V prvé řadě musí jít o dílo umělecké (včetně díla literárního) nebo vědecké. Mezi takováto díla náleží především díla slovesná, hudební, dramatická, hudebně dramatická, choreografická, pantomimická, fotografická, audiovizuální, výtvarná, architektonická či kartografická. Za literární dílo se rovněž považuje počítačový program, ovšem jeho definice vykazuje řadu zvláštností a proto mu bude později věnována zvláštní pozornost. Dalšími dvěma podmínkami je, aby dílo bylo výsledkem tvůrčí činnosti autora, a to výsledkem jedinečným. Na rozdíl od většiny práv průmyslových tady nehraje roli priorita, ani prostá individualita (požadovaná v některých zemích), nýbrž skutečně jedinečnost díla. Není pravděpodobné, že by zcela shodné dílo mohlo vytvořit více autorů nezávisle na sobě. Poslední podmínkou je, aby dílo bylo vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Nemusí jít o možnost vnímání díla přímo lidskými smysly, tato podmínka je splněna i tehdy, jestliže je dílo vnímatelné prostřednictvím technického zařízení. Skutečnost, že je dílo vnímatelné pouze dočasně, není sama o sobě vůbec rozhodující pro samotnou ochranu díla. Pro vlastní ochranu díla není podstatný rozsah díla, jeho účel nebo dokonce význam takového díla. Není rozhodující, zda je dílo dokončené či nikoliv. Autorský zákon chrání i části děl a dokonce i název díla a jména postav, pokud splňují základní podmínky výše uvedené. Určitou ochranu požívá i název a dokonce vnější úprava díla, i když nesplňují podmínky pro to, aby mohly být samy o sobě považovány za dílo. Je tomu tak v případě, kdy by mohlo dojít k záměně s jiným dílem (srv. 45 AZ). Předmětem autorského práva je i dílo, které vzniklo tvůrčím zpracováním díla jiného autora, včetně překladu díla. Práva autora původního díla tím nejsou nijak dotčena. negativní vymezení Autorský zákon stanoví (demonstrativně), co dílem není. Jedná se především o námět díla, denní zprávy, údaje samy o sobě, myšlenky, postupy, principy, metody, objevy a vědecké teorie, matematické a obdobné vzorce apod. Vedle toho zákon stanoví výjimky z ochrany ve veřejném zájmu. Tuto druhou skupinu, na rozdíl od prvé skupiny, tedy tvoří díla ve smyslu zákona, avšak zákon na ně ochranu nevztahuje. V tomto případě obsahuje autorský zákon jejich taxativní výčet. Jde především o díla úřední (právní předpisy, rozhodnutí, veřejné listiny apod.), sněmovní a senátní publikace, obecní kroniky, státní symboly (úplný výčet viz 3 AZ). 2.2 Vztah držitele práv a vlastníka věci Právo autorské a právo vlastnické, popř. obdobné věcné právo k hmotnému substrátu, pomocí kterého je dílo vyjádřeno, jsou na sobě nezávislé. Samotným nabytím věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, se právo autorské nenabývá. K tomu je zapotřebí uzavření licenční smlouvy, nestanoví-li autorský zákon jinak (volná užití, zákonné licence). Vlastník věci také nemůže nijak disponovat osobnostními právy autora, tedy především do díla zasahovat, měnit je, upravovat bez souhlasu autora nestanoví-li zákon jinak, na druhé straně však nemá povinnost věc udržovat ani ji chránit před zničením. Naopak, pokud autor poskytne někomu licenci k užití, není tím samo o sobě nijak dotčeno vlastnické či obdobné právo k samotnému hmotnému vyjádření díla. 2.3 Autor Osoba, která dílo vytvořila, se nazývá autor. Může jím být vždy jen fyzická osoba, a to ta, která dílo sama vytvořila. Autorské právo je nepřevoditelné. Není ovšem vyloučeno, že dílo vytvoří společně více autorů, potom autorský zákon hovoří o spoluautorech. Podmínkou v tomto případě je, aby vzniklo dílo jediné, v němž je sice možné odlišit výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů, avšak tyto nejsou způsobilé samostatného užití. V případě spoluautorského díla vznikají práva všem spoluautorům společně. Zákon stanoví pro nakládání s takovýmto dílem podmínku jednomyslnosti všech spoluautorů. Výjimku tvoří případ, kdy některý jednotlivý autor brání nakládání s dílem bez vážného důvodu. V tomto případě může jeho chybějící projev vůle nahradit soud. Autor může dílo označit svým pravým jménem, může je označit pseudonymem nebo rozhodnout o zveřejnění díla bez udání jména (dílo anonymní). Zveřejněním se rozumí první oprávněné veřejné předvedení, provedení, přednesení, vystavení, vydání nebo jiným způsobem zpřístupnění díla veřejnosti, přičemž pojmem vydání díla se rozumí zahájení oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin díla. Za autora se vždy považuje osoba, jejíž pravé jméno nebo pseudonym, který nevzbuzuje pochybnosti o totožnosti autora, je obvyklým způsobem uvedeno na díle (popř. je-li u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany, které vede kolektivní správce). V tomto případě se jedná o tzv. vyvratitelnou zákonnou domněnku autorství. 2.4 Obsah práv autora Autorský zákon poskytuje autorovi jednak výlučná práva osobnostní a jednak výlučná práva majetková. Tímto rozdělením práv došlo v roce 2000 k zásadní změně koncepce a odklonu od do té doby upřednostňovaného monistického pojetí autorského práva k pojetí dualistickému. Oddělením se především uvolnila možnost nakládání s právy a autorská práva se v tomto smyslu přiblížila ke druhé skupině duševního vlastnictví, tedy k právům průmyslovým. Osobnostními právy jsou především právo autora: rozhodnout o zveřejnění díla osobovat si autorství, včetně toho, jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění 9

10 a dalším užití díla na nedotknutelnost díla, kam náleží zejména právo udělit svolení ke změně nebo jakémukoliv zásahu do díla na to, aby jeho dílo bylo užíváno pouze způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. Osobnostní práva jsou právy náležejícími pouze autorovi, jsou nepřevoditelná, nemůže se jich vzdát a zanikají smrtí autora. Nicméně ani po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu a dílo i nadále nesmí být užíváno způsobem, který by snižoval jeho hodnotu. Této ochrany díla se může domáhat jak osoba autorovi blízká (ve smyslu 116 občanského zákoníku) a rovněž právnická osoba, která sdružuje autory nebo příslušný kolektivní správce práv autorů. Právo těchto osob není omezeno ani dobou trvání ochrany práv majetkových. Majetkovým právem je právo autora své dílo užít, a to jak v původní, tak i zpracované či jinak změněné podobě, včetně práva udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva jiná práva majetková. Poskytnutím oprávnění jiné osobě k nakládání s dílem autorovo vlastní právo nezaniká, vzniká mu pouze povinnost strpět zásah do svého práva jinou osobou v tom rozsahu, v jakém jí oprávnění k nakládání udělil. Majetková práva můžeme rozdělit v zásadě do dvou skupin. Tu první tvoří práva spojená s nakládáním dílem vyjádřeným ve hmotné podobě. Autorský zákon uvádí výčet těchto práv v AZ. V právní teorii nepanovala (na rozdíl od druhé skupiny majetkových práv AZ -, která nejsou spojena s vyjádřením díla v hmotné podobě) jednota, zda se jedná o výčet práv taxativní či demonstrativní. Novela autorského zákona proto v roce 2006 doplnila 12 odst. 5 o větu, která tuto nejednotnost odstraňuje, totiž, že dílo lze užít i jiným způsobem než způsoby uvedenými v odstavci 4. K tomu je třeba podotknout, že v 46 odst. 2 autorský zákon zcela jednoznačně stanoví hranici nakládání s dílem, když upravuje, že nelze udělit souhlas k užití díla způsobem, který v době udělování takového souhlasu (uzavírání smlouvy) ještě není znám. Majetková práva spojená s hmotnou podobou díla jsou především právo na rozmnožování rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla. Majetkovým právem vztahujícími se k nehmotné podobě díla je právo na sdělování díla veřejnosti, mezi které patří zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla právo na vysílání díla rozhlasem či televizí právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla. Mezi jiná majetková práva patří právo právo na odměnu při opětovném prodeji originálu uměleckého díla právo na odměnu v souvislosti s rozmnožování díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu. Rozmnožováním se rozumí zhotovování rozmnoženin díla nebo jeho částí, přičemž se může jednat prakticky o jakoukoliv rozmnoženinu: dočasnou nebo trvalou, přímou nebo nepřímou, a to jakýmikoliv prostředky a jakékoliv formě. Rozšiřováním se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě převodem vlastnického práva k originálu nebo rozmnoženině díla tedy prodej nebo jiný převod vlastnického práva včetně jejich nabízení za tímto účelem. Při prvním oprávněném (tedy provedeném autorem nebo s jeho souhlasem) prodeji dochází k vyčerpání tohoto práva, a to pro celé území Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen EU ). Pronájmem se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě za účelem přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou. Novela v roce 2006 vložením slov ve hmotné podobě do 15 AZ jednoznačně znemožnila považovat za pronájem zpřístupňování díla v nehmotné podobě např. počítačovou sítí (tzv. užití online), a to i v případech, že druhé dvě podmínky totiž hospodářský prospěch takového zpřístupňování a dočasnost jsou jinak splněny. Takové užití díla je tedy nadále jednoznačně nutno podřadit pod sdělování díla veřejnosti podle 18 odst. 2 AZ. Půjčování je ve své podstatě obdobou pronájmu s tím rozdílem, že zde je výslovně vyloučen jak přímý, tak i nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch spojený s takovýmto nakládání s dílem. Opět se tedy jedná o zpřístupňování díla ve hmotné podobě na dobu určitou. Další podmínkou však je, že toto zpřístupňování provádí zařízení přístupné veřejnosti. Vystavováním se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě umožněním jeho shlédnutí nebo jiného vnímání originálu či rozmnoženiny díla. Tímto způsobem jsou obvykle užívána především, nikoliv však nezbytně jenom, díla výtvarná, fotografická, architektonická, díla užitého umění nebo díla kartografická. Pojem sdělování veřejnosti autorský zákon definuje jako zpřístupňování díla v nehmotné podobě. Může jít o sdělování díla živě nebo i ze záznamu, libovolnou technologií. Náleží sem i případy, kdy je dílo zpřístupněno veřejnosti způsobem, kdy 10

11 kdokoli k němu může mít přístup na místě v čase podle své vlastní volby ( 18, odst. 2 AZ), především počítačovou sítí (internet), pomocí sítě mobilních telefonů, ale i prostřednictvím kabelových či jiných rozvodů. Na rozdíl od rozšiřování, sdělováním díla veřejnosti nedochází k vyčerpání tohoto práva. Mezi práva na sdělování veřejnosti náleží především: Živé provozování díla a jeho přenos. Jedná se o provádění díla výkonným umělcem, ať už jde o přednes díla literárního či provádění díla hudebního, dramatického nebo jiného. Přenos takového živého provozování díla potom znamená současné zpřístupnění živě předváděného díla pomocí reproduktoru, obrazovky nebo jiného podobného technického zařízení mimo prostor, ve které k živému provozování díla dochází, např. zpřístupnění díla prováděného v divadle na jeviště pomocí obrazovky na chodbě divadla, přenos živého koncertu do dalších prostor apod. Vzhledem k poněkud nešťastně užité terminologii dochází v praxi často k nejasnostem při chápání následujících tří pojmů, totiž provozování díla ze záznamu vysílání díla rozhlasem nebo televizí provozování rozhlasového nebo televizního vysílání. Vezmeme-li v úvahu ještě terminologii zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, potom je zmatek v pojmosloví naprosto dokonalý. Provozování díla ze záznamu a jeho přenos znamená zpřístupňování díla již zaznamenaného na zvukový či zvukově obrazový záznam, a to pomocí technického přístroje. Výslovně sem však nepatří vysílání díla nebo přenos takového vysílání. Běžným způsobem užití díla jeho provozováním ze záznamu je např. diskotéka. Tento způsob užití díla je v praxi často označován jako tzv. přímá veřejná produkce, tedy zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že zpřístupňovatel uživatel díla má možnost si vybrat, které dílo veřejnosti zpřístupní. Naproti tomu Provozování rozhlasového či televizního vysílání bývá označováno jako tzv. nepřímá veřejná produkce, tedy způsob zpřístupňování díla, kdy si uživatel sám nevybírá, které dílo zpřístupní. Pod poněkud zavádějícím názvem se rozumí zpřístupňování díla, které je již rozhlasem nebo televizí vysíláno, pomocí rozhlasového nebo televizního přístroje, popř. jiného přístroje, který je technicky způsobilý k příjmu rozhlasového či televizního vysílání (např. počítač). V roce 2005 byla přijata kontroverzní novela, která z 23 AZ, který provozování rozhlasového a televizního vysílání upravuje, vyňala výslovně takové provozování v rámci poskytování ubytování v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami. Námitky, že se jedná o novelu, která je v rozporu jak s tzv. Bernskou úmluvou, tedy mezinárodní úmluvou na ochranu práv autorů, které je Česká republika členem, i s příslušnou směrnicí EU, vyznělo naprázdno. Autorům dala v jejich názoru za pravdu jak Evropská komise, tak především Evropský soudní dvůr, který v obdobné kauze předložené mu Španělskem, výslovně konstatoval, že i v ubytovacích prostorách ke sdělování díla veřejnosti dochází. V současné době je zpracovávána novela autorského zákona, která by měla nesoulad českého právního předpisu s mezinárodními normami a acquis communitaire odstranit. Vysílání díla rozhlasem nebo televizí V tomto případě se skutečně jedná o vlastní vysílání, tedy zpřístupňování díla prostředky sloužícími k šíření zvuků nebo obrazů a zvuků či jejich vyjádření, a to jak bezdrátově, tak po drátě, včetně šíření po kabelu nebo pomocí družice. Česká definice vysílání je mnohem širší, než je tomu u obdobných definicí v celé řadě jiných zemí. Tím, že vůbec neomezuje prostředky sloužící k šíření zvuků či obrazů, zahrnuje nejen klasické vysílání pomocí pozemních vysílačů, ale i jakékoliv jiné šíření, ať už po drátě, mikrovlnnými systémy, pomocí družice, včetně využití počítačových sítí (tedy tzv. webcasting). Rovněž není rozhodující, zda k šíření dochází v analogové nebo digitální podobě. Podstatné je, že se tak děje původním vysílatelem. Jestliže totiž osobou, která takto zvuky a obrazy šíří je jiná osoba, odlišná od původního vysílatele, nejde o vysílání, nýbrž o jeho přenos. V souladu s evropskou úpravou obsahuje 21 AZ zvláštní úpravu týkající se vysílání prostřednictvím družice (satelitu). Podle ní se vysílání uskutečňuje na území toho státu EU, kde jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky určené k příjmu veřejnosti uvedeny pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost na nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi. Pokud se vysílání děje na území takového státu, který neposkytuje úroveň ochrany autorského práva srovnatelnou s ochranou podle autorského zákona, považuje se vysílání za uskutečněné na území toho státu EU, kde je umístěna stanice, ze které jsou signály vedeny k družici nebo je usazen vysílatel. Přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání se rozumí zpřístupňování děl současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí jinou osobou, než je původní vysílatel takového vysílání. Podstatné je dodržení všech tří podmínek, totiž že musí jít o přenos současný, úplný a nezměněný. Na technice takového přenosu opět nezáleží. Zákon se výslovně zmiňuje o přenosu kabelovém (do kterého počítá také přenos mikrovlnným systémem), což má zásadní význam především pro správu práva na kabelový přenos vysílání. Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého (droit de suite) již náleží mezi tzv. jiná majetková práva. Na rozdíl od předchozích práv nemá autor možnost udělit souhlas k opětovnému prodeji ani ho zakázat (viz vyčerpání práva na rozšiřování). Vztahuje se k případům, kdy autor převedl (ať už úplatně nebo i bezúplatně) originál uměleckého díla do vlastnictví jiné osoby a dílo je poté dále prodáváno. Současná úprava, ve znění novely autorského zákona 11

12 z roku 2006, stanoví jako podmínku vzniku tohoto práva autorovi kupní cenu při opětném prodeji EUR a více. Osobu povinnou platit odměnu je prodávající a obchodník společně a nerozdílně. Právo se však nevztahuje na první opětný prodej, pokud prodávající získal originál přímo od autora před méně než třemi roky a kupní cena při opětném prodeji nepřesahuje EUR. Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu ( 25 AZ) je právem souvisícím s výjimkou z práva na rozmnožování díla. Autorský zákon totiž v 30 považuje za volné užití díla jeho užití pro osobní potřebu, včetně možnosti pořízení rozmnoženiny díla jakýmkoliv způsobem (s určitými výjimkami, viz dále) a nově na základě novely z roku 2006 také pro vnitřní potřebu právnické nebo podnikající fyzické osoby, jde-li ovšem pouze o rozmnožování na papír nebo podobný podklad. Toto právo má tedy dvě části: první se týká výlučně rozmnožování díla pro osobní potřebu fyzické osoby, a to jak pomocí přístroje ke zhotovování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, tak na podkladě zvukového, zvukově obrazového nebo jiného záznamu či rozhlasového nebo televizního vysílání jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu druhá se vztahuje výlučně na možnost pořizování tiskových rozmnoženin, ovšem je rozšířena nejen na fyzické osoby, ale i na osoby právnické a podnikající osoby fyzické. Autor nemůže takovéto rozmnožování povolit ani zakázat, v obou případech mu však přísluší i právo na odměnu. Osobou povinnou platit odměnu je výrobce či dovozce přístrojů ke zhotovování rozmnoženin záznamů nebo tiskových rozmnoženin či výrobce nebo dovozce nenahraných nosičů. Vedle pojmu dovozce zákon výslovně (od roku 2006) uvádí i pojem příjemce, tedy osobu která zboží přiváží z členských států EU. Kromě výrobců a dovozců (příjemců) jsou povinnými osobami také dopravce nebo zasílatel, a to namísto výše uvedených osob, pokud kolektivnímu správci tohoto práva nesdělí údaje potřebné pro určení totožnosti dovozce, příjemce nebo výrobce. Povinnou osobou je také poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, pokud jde o tiskové rozmnoženiny. 2.5 Nepřevoditelnost práva autora Veškerá majetková práva autora jsou nepřevoditelná a autor se jich nemůže vzdát. Toto ustanovení se ovšem vztahuje pouze na vlastní absolutní práva autorská. Pokud jde o pohledávky z takových práv (tedy práva relativní), ty převoditelné jsou. 2.6 Doba ochrany Majetková práva trvají obecně 70 let po smrti autora (zvláštní případy jsou uvedeny v 27 a 28 AZ) a jsou předmětem dědictví. Platí tedy pro ně také možnost odúmrti. Pokud v tomto případě práva připadnou státu, vykonává je svým jménem Státní fond kultury ČR, resp. u audiovizuálních děl Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. V případě zániku právnické osoby, která zdědila majetková práva k dílu bez právního nástupce, připadají tato práva opět státu. Lhůta se počítá vždy od prvního dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání. 2.7 Právo zveřejnitele volného díla Volné dílo je takové dílo, u které uplynula doba trvání majetkových práv. V takovém případě může každý bez dalšího volně dílo užívat, nesmí si však osobovat autorství k takovému dílu a nesmí užitím snižovat jeho hodnotu. Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné volné dílo vznikají výlučná majetková práva k dílu v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala. Toto právo trvá 25 let od zveřejnění díla. 3. Výjimky a omezení práva autorského 3.1 Podmínky pro uplatnění omezení Pro uplatňování veškerých výjimek a omezení platí tzv. třístupňový test. Lze je uplatnit: 1. pouze ve zvláštních případech stanovených autorským zákonem 2. pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla 3. a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Všechny tři podmínky musí být splněny současně. Pokud by některá z nich splněna nebyla, potom nelze výjimku či omezení uplatnit, byť by je autorský zákon obsahoval. Novela z roku 2006 změnila celý Díl 4 autorského zákona, který výjimky a omezení práva autorského upravuje. Tato úprava byla vyvolána nezbytností další harmonizace českého práva, v konkrétním případě se směrnicí o informační společnosti. Zároveň tak došlo k zpřesnění i zpřísnění jednotlivých výjimek a omezení. Výjimky a omezení lze dělit do dvou základních skupin: 1. Volná užití díla 2. Zákonné licence bezúplatné úplatné. 3.2 Volné užití díla znamená, že v určitých, zákonem taxativně stanovených případech, se užití díla nepovažuje za jeho užití podle autorského zákona. Patří sem především široká oblast užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Při splnění této podmínky 12

13 do autorského práva nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. Je třeba zdůraznit jednotné číslo, které zde zákon užívá. Výjimkou jsou počítačové programy, o nichž souhrnně dále. Určitou kombinaci volného užití a zákonné licence představuje rozmnožování na papír nebo na podobný podklad. Toto omezení či výjimka z práva na rozmnožování (obojí pojetí je v právní teorii různými autory zmiňováno) se vztahuje na fyzické osoby pro jejich osobní potřebu a právnické nebo podnikající fyzické osoby pro vlastní vnitřní potřebu. Vztahuje se i na osoby, které na objednávku pro osobní potřebu fyzické osoby nebo na objednávku pro vlastní vnitřní potřebu právnické nebo podnikající fyzické osoby zhotoví takovou rozmnoženinu. V tomto případě je ovšem možnost podmíněna včasným placením odměny podle 25. Typy přístrojů ke zhotovování rozmnoženin a nenahraných nosičů, kterých se týká tato povinnost, jakož i výši paušálních odměn stanoví vyhláška Ministerstva kultury č. 488/2006 Sb.. Výjimku z omezení tvoří vydaný notový záznam díla hudebního nebo hudebně dramatického, na které se omezení nevztahuje. Stanovení odměny za možnost rozmnožování pro osobní či vnitřní potřebu je určitým průlomem do původního pojetí volného užití jako takového. Je však plně v souladu se směrnicí EU. To také zdůraznila novela autorského zákona z roku 2006, když sice možnost rozmnožování ponechala v 30 AZ (volná užití), avšak vyčlenila je do samostatného 30b AZ, který není uveden tradiční formulací pro volné užití, tedy za užití díle podle tohoto zákona se nepovažuje, nýbrž formulací užívanou pro zákonné licence, tedy do práva autorského nezasahuje. Totéž se týká také možnosti užití díla v souvislosti s předvedením či opravou přístroje zákazníkovi. Užití je omezeno rozsahem nezbytným k danému účelu. 3.3 Zákonné licence O zákonných licencích hovoříme tehdy, kdy autorský zákon na místo autora umožňuje uživateli určité užití, poskytuje mu místo něj svolení, licenci. Výčet těchto zákonných licencí je uveden taxativně a také pro jejich využití plně platí již zmíněný třístupňový test. Pokud jde o autory, jedná se v naprosté většině případů o zákonné licence bezúplatné, tedy autorovi za jejich využití nenáleží žádná odměna. Patří sem: Citace Autorský zákon umožňuje bez zásahu do autorského práva citovat dílo ve čtyřech případech: 1. výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle omezeno odůvodněnou mírou 2. výňatky nebo drobná díla celá pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu a nebo vědecké či odborné tvorby užití musí být v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem 3. dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu jejich účelem nesmí být dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu a užití nesmí přesáhnout rozsah odpovídající sledovanému účelu 4. čtvrtý případ tvoří možnost toho, kdo výňatky z díla nebo celá drobná díla citovaná jiným podle předchozích ustanovení 1 a 2 dále užije. Ve všech případech je nutné uvést jméno autora (nejde-li o dílo anonymní) nebo osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost a dále název díla a pramen. Novela z roku 2006 však určitým způsobem oslabila tuto povinnost vložením slov je-li to možné. Propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje představuje tzv. katalogovou licenci. Jedná se možnost užití díla v rozsahu, který je nezbytně nutný pro propagaci takové akce. Nesmí se tak ale dít k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu. Jméno autora se uvádí je-li to obvyklé, dále je třeba uvést název díla a pramen. Užití díla umístěného na veřejném prostranství Tato výjimka se vztahuje na možnost zaznamenat či vyjádřit dílo, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku či jiném veřejném prostranství a dále na možnost užít takto zaznamenané dílo. Opět je třeba uvést jméno autora, je-li to možné a název díla a jeho umístění. Tato výjimka se však nevztahuje na pořízení rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou a na rozmnožování nebo rozšiřování díla formou trojrozměrné rozmnoženiny. Úřední a zpravodajská licence umožňuje užití děl jednak pro účely veřejné bezpečnosti, pro soudní nebo správní řízení nebo k jiným úředním účelům či parlamentní jednání (vlastní úřední licence). Tato možnost je omezena odůvodněností míry užití. Další možností je užití díla ve spojitosti se zpravodajstvím. Musí být ovšem splněna podmínka, že takové zpravodajství se týká aktuální události a rozsah užití odpovídá informačnímu účelu. Dílo je také v odpovídající míře možné užít v periodickém tisku, televizním či rozhlasovém vysílání nebo jiném hromadném sdělovacím prostředku zpřístupňujícím zpravodajství o aktuálních věcech, a to věcech politických, hospodářských nebo náboženských. Musí se však jednat o díla, která již byla uveřejněná v jiném hromadném sdělovacím prostředku nebo překlad takového díla. Zde platí ještě další podmínka, a to že převzetí ani jiné následné užití není zapovězeno. Poslední výjimka, spadající do této licence se týká možnosti užití politického projevu nebo úryvku veřejné přednášky nebo podobných děl v rozsahu odpovídajícím informativnímu účelu, aniž by tím ovšem bylo dotčeno právo autora na užití takových děl v souboru. S výjimkou vlastní úřední licence je v ostatních případech opět nutno uvést jméno autora, název díla a pramen, není-li to nemožné. 13

14 Užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a užití díla školního Jde o velmi širokou zákonnou licenci určenou velkému okruhu potenciálních uživatelů. Vždy je podmínkou, jako u celé řady dalších zákonných licencí, skutečnost, že k užití nedochází za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Takto je možné užít dílo při občanských či náboženských obřadech a úředních akcích pořádaných orgány veřejné správy a dále při školních představeních. Toto užití je ovšem limitováno další podmínkou, totiž že při takových představeních účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé školy nebo jiného vzdělávacího zařízení. Vzdělávací zařízení či škola mohou také užít dílo k výuce nebo vlastní vnitřní potřebě, bylo-li dílo vytvořeno žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole či zařízení (tzv. školní dílo). Omezení práva autorského k dílu soubornému se vztahuje na užití díla k účelu přístupu k jeho obsahu a pro běžné využívání jeho obsahu. Tomuto ustanovení koresponduje i zvláštní úprava týkající se databází jako takových (tedy i těch, která nejsou díly ve smyslu autorského zákona), uvedená v 91 AZ. Knihovní licence Tuto licenci mohou využívat knihovny, archívy, muzea, galerie, školy, vysoké školy a jiná nevýdělečná školská a vzdělávací zařízení vymezená příslušnými zvláštními právními předpisy. Takové instituce mohou s dílem na základě knihovní licence nakládat tak, že zhotoví rozmnoženinu, která neslouží k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu, pro své archivní a konzervační potřeby zhotoví rozmnoženinu díla za jinou, která byla poškozena nebo ztracena; jde-li o rozmnoženinu celého díla je podmínkou, že dílo již není nabízeno k prodeji zpřístupňuje dílo, včetně zhotovení jeho rozmnoženiny, které je součástí jeho sbírek (nejde-li o takové zpřístupnění na základě prodejních nebo licenčních podmínek) jednotlivcům ze strany veřejnosti; tady zákon klade podmínek celou řadu: musí se tak dít v objektu dotčené instituce, prostřednictvím k tomu určených technických zařízení, výhradně pro účely výzkumu nebo soukromého studia a je nezbytné zamezit takovým osobám zhotovení rozmnoženiny (s výjimkou volného užití). Výjimku nelze vztáhnout na užití podle 18 odst. 2 AZ. půjčuje obhájené diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce; omezení opět stanoví, že se tak musí dít pouze na místě samém a výlučně pro účely výzkumu nebo soukromého studia. Nadto má autor možnost takovéto užití vyloučit. Instituce výše uvedené mohou díla také půjčovat, jeli zaplacena odměna, která přísluší autorům. Právo na odměnu ovšem nevzniká, jsou-li půjčována zveřejněná díla na místě samém nebo vydaná díla školními knihovnami a dalšími knihovnami, jejichž taxativní výčet autorský zákon v 37 uvádí. Výjimka se vztahuje na zvukové či zvukově obrazové záznamy pouze v tom případě, že jde o jejich půjčování na místě samém a je zabráněno možnosti pořídit rozmnoženinu díla, které je na takovýchto záznamech zaznamenáno. Tato licence také umožňuje nabízet půjčení, zpřístupňovat obsah sbírek pomocí rozmnoženin díla či jeho částí v katalogu sbírek a katalog rovněž zpřístupňovat veřejnosti. Je nezbytné, aby bylo zamezeno možnosti zhotovit rozmnoženinu výtvarného díla, pokud by ji bylo možné užít k přímému či nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu. Stejně jako u citací, je i v katalogu třeba uvést jméno autora nebo osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, je-li to možné. Licence pro zdravotně postižené umožňuje výhradně pro potřeby zdravotně postižených a nikoliv za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu zhotovit nebo dát zhotovit rozmnoženiny vydaného díla a tu rozšiřovat a sdělovat výhradně pro potřeby zrakově postižených a opět nikoliv za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu opatřit zvukovou složku zrakově obrazového záznamu audiovizuálního díla slovním vyjádřením obrazové složky půjčovat vydaná díla pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením, jde-li o instituce uvedené u knihovní licence. Licence pro dočasné rozmnoženiny Tato licence má velký význam především pro možnost využívání nových, zejména počítačových, technologií. Umožňuje vytvoření rozmnoženiny, za dodržení současně všech striktních podmínek: musí jít o rozmnoženinu dočasnou, která je pomíjivá nebo podružná, tvoří nedílnou a nezbytnou součást technologického procesu, nemá žádný samostatný hospodářský význam a jejím jediným účelem je umožnit buď přenos díla počítačovou nebo obdobnou sítí mezi třetími stranami prostředníkem nebo oprávněné užití díla. K této licenci byla také přiřazena možnost pořízení tzv. efemérního záznamu, tedy dočasného záznamu sloužícího rozhlasovému nebo televiznímu vysílateli pro jeho vlastní vysílání, provede-li ji vlastními prostředky. Licence pro fotografickou podobiznu platí pro osobu, která byla fotografována. Pokud si to autor fotografie nezapoví, taková osoba, pokud si podobiznu úplatně objednala, ji může rozmnožit a tuto rozmnoženinu i nevýdělečně užít. Nepodstatné vedlejší užití díla Jak sám název napovídá, jde o takové jiné užití díla v souvislosti se zamýšleným hlavním užitím nebo jeho prvku, které je náhodné. Tato licence se opět nejvíce uplatní v souvislosti s využíváním nových technologií. 14

15 Licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým Jedná se o zvláštní zákonnou licenci vztahující se jen k určitému druhu děl. Tato díla lze pronajímat, půjčovat nebo vystavovat, za předpokladu, že je dílo vyjádřeno v užitné podobě nebo stavbou. U děl architektonických lze nadto provést či navrhnout změnu dokončené stavby, pokud je to v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla. V některých, v 38d AZ stanovených případech je nutno předem uvědomit autora a poskytnout mu dokumentaci stavby včetně vyobrazení díla před provedením změn. Licence pro sociální zařízení Umožňuje zdravotnickým nebo sociálním zařízením (nemocnice, věznice), pokud nebyla zřízena či založena za účelem dosažení zisku, zhotovit záznam vysílaných děl a ta provozovat osobám umístěným v těchto zařízeních. Není tím dotčeno právo autora na odměnu podle 25. Užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii jeho vystavením Vlastník nebo osoba, která si od vlastníka půjčila originál nebo rozmnoženiny výše uvedených děl může takové dílo vystavovat nebo je k vystavení bezúplatně poskytnout, pokud si to ovšem autor při převodu vlastnictví nezapověděl (a vlastníkovi nebo vypůjčiteli to je nebo musí být známo). 4. Smlouvy Uplatnění duálního principu k majetkovým právům autora umožnilo zjednodušení nakládání s těmito právy a jeho přiblížení k právům průmyslovým. Přesto se však při nakládání s autorskými díly neuplatňuje úprava obsažená v obchodním zákoníku, nýbrž úprava speciální, obsažená přímo v autorském zákoně. Vlastní vytvoření díla není v autorském zákoně upraveno žádnou zvláštní smlouvou a v praxi se proto postupuje podle smlouvy o dílo upravené v občanském zákoníku. Jestliže je podstatou většiny majetkových práv autora možnost dílo nejen užít sám, ale a to v praxi především poskytnout jinému svolení k užití svého díla (licenci), potom se tak děje prostřednictvím licenčních smluv. Na rozdíl od předchozí právní úpravy tato smlouva nemusí být vždy písemná a i právní úprava jejího obsahu ponechává oběma smluvním stranám, tedy autorovi a uživateli jeho díla, velkou smluvní volnost. Naprostá většina ustanovení má dispozitivní charakter a smlouva v těchto částech může proto být dohodnuta smluvními stranami odchylně. Novela z roku 2006 přinesla do oblasti licenčních smluv nový prvek, totiž možnost učinit nabídku neurčitému okruhu osob, kdy každá z těchto osob může svým konáním nabídku přijmout bez vyrozumění navrhovatele ( 46 odst. 5 a 6 AZ). Tato nová možnost slouží především v oblasti volně šířených počítačových programů, ale i všem ostatním dílům šířeným pomocí počítačových či obdobných sítí. 4.1 Obsah licenční smlouvy Licenční smlouvou autor poskytuje uživateli svého díla oprávnění k výkonu práva dílo užít, tedy licenci. Licence může být poskytnuta jako nevýhradní nebo jako výhradní. Nevýhradní licencí autor poskytuje uživateli svolení k užití svého díla, aniž by tím omezil své právo nadále dílo užívat sám i poskytovat další licence dalším uživatelům ke stejným způsobům užití díla. V případě výhradní licence však autor naopak třetím osobám licenci poskytnout nemůže a ani sám nemůže dílo způsobem, pro který udělil výhradní licenci, užívat, ledaže se s nabyvatelem licence dohodne jinak. Uzavřením pozdější výhradní licenční smlouvy však není dotčena dřívější licenční smlouva nevýhradní, pokud se autor s nabyvatelem této nevýhradní licence nedohodl jinak. 4.2 Omezení licenční smlouvy Licence může být omezena jen na jednotlivé způsoby užití díla a může být omezen její rozsah i z hlediska množství, času a teritoria, pro které je poskytována. Nic však nebrání poskytnutí licence bez jakéhokoliv věcného, místního, časového či jiného omezení. Pro případ, že ve smlouvě není příslušné ujednání, je třeba při jejím výkladu vycházet z účelu poskytované licence. Pokud ze smlouvy a ani z jejího účelu nevyplývá jinak, obsahuje autorský zákon ( 50) zákonnou domněnku, že licence je poskytnuta pro území České republiky, na dobu obvyklou pro daný druh a způsob užití díla, nejdéle však na jeden rok a pro množství, které je pro daný druh a způsob užití díla obvyklý. Při licenci k rozmnožování tato vyvratitelná zákonná domněnka zahrnuje všechny možnosti pořízení rozmnoženin, jak z hlediska času, rozsahu i jejich technické podoby a dále i možnost rozšiřování takto zhotovených rozmnoženin. 4.3 Forma licenční smlouvy Smlouva nemusí být uzavřena v písemné formě, ale z této možnosti existuje několik výjimek. Je-li uzavírána smlouva výhradní, musí mít písemnou podobu. Další výjimky tvoří smlouvy uzavírané kolektivními správci či smlouva v oblasti audiovizuálních děl. V licenční smlouvě je možné sjednat, že oprávnění, které autor poskytuje, může nabyvatel poskytnout dále třetím osobám. Takový souhlas autora musí být dán rovněž písemně. Pokud dojde k poskytnutí získaného oprávnění (zcela nebo i jen z části) třetí osobě (podlicence) platí pro nabyvatele podlicence obdobně totéž, co pro nabyvatele původní licence. Nabyvatel je povinen licenci využít, jinak je jeho nečinnost pro autora důvodem pro odstoupení od smlouva, může se ale s autorem dohodnout jinak. 4.4 Povinnosti nabyvatele licence Nabyvatel licence (uživatel) se naopak obvykle zavazuje zaplatit autorovi za poskytnutí licence odměnu. V této otázce došlo oproti předchozí právní úpravě z roku

16 k zásadní změně. Odměna není koncipována za užití díla, nýbrž za udělení licence, což mj. umožnilo také uzavírání bezúplatných licenčních smluv. Výše odměny musí být pod sankcí neplatnosti smlouvy - ve smlouvě dohodnuta, avšak pouze není-li sjednáno, že se licence poskytuje jako neúplatná. Neplatnost smlouvy také nenastane v případě, je-li z jednání stran o uzavření smlouvy patrná vůle uzavřít smlouvu úplatně. V takovém případě je nabyvatel licence povinen autorovi zaplatit odměnu ve výši, která je pro daný způsob užití v době uzavření smlouvy obvyklá. Z této smluvní volnosti týkající se odměny stanoví autorský zákon výjimku: v případě, že autor poskytne licenci k pronájmu originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci takového záznamu, vznikne mu právo na odměnu za pronájem vůči osobě, která dílo pronajímá a tohoto práva na odměnu se autor nemůže vzdát. Tento princip výslovně upravuje směrnice EU. Při sjednání výše odměny je třeba přihlížet k účelu licence a způsobu a okolnostem užití díla i rozsahu poskytované licence. Kromě toho má autor právo požadovat dodatečnou odměnu v případě, že původní odměna, která není stanovena v závislosti na výnosech z využití licence, je tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence. Pokud je odměna stanovena v závislosti na výnosech z využití licence, potom má nabyvatel licence povinnost umožnit autorovi kontrolu dokumentace, ze které vyplývá skutečná výše autorovy odměny. Je-li předmětem licence právo na rozmnožování, potom obvykle náleží autorovi tzv. autorská rozmnoženina. Vzhledem k tomu, že nabyvatel licence je při využití licence, která mu poskytuje možnost nakládání majetkovými právy autora, omezen rovněž existencí práv osobnostních a při užití díla je vždy třeba mít na mysli jejich ochranu, obsahuje autorský zákon speciální ustanovení, které tuto skutečnost řeší. Nabyvatel licence tak nesmí upravit nebo jinak měnit dílo, jeho název a označení autora, pokud se tak nedohodne s autorem. Zákon ale předpokládá, že úprava či změna je možná, pokud ji lze s ohledem na okolnosti užití díla předpokládat a autor si takovou změnu či úpravu nevyhradil. Totéž se týká i možnosti spojení díla s jiným dílem či jeho zařazení do díla souborného. 4.5 Odstoupení od smlouvy Autorský zákon upravuje dva zvláštní případy, kdy může autor odstoupit od smlouvy. Jednak je to v případě nečinnosti nabyvatele výhradní licence, tedy v případě, že nabyvatel tuto licenci vůbec nebo nedostatečně nevyužívá a tím jsou nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora a on sám toto nevyužívání nezpůsobil. Autor musí vyzvat nabyvatele k využití licence, poskytnout mu přiměřenou lhůtu a teprve poté od smlouvy odstoupit. Pokud není dohodnuto jinak, může takto postupovat obvykle až po dvou letech od poskytnutí licence (resp. odevzdání díla). Smlouva se ruší dnem doručení odstoupení nabyvateli. Nabyvatel má právo na náhradu škody, pokud zejména z důvodů, pro které licenci nevyužil neexistují důvody hodné zvláštního zřetele. Pokud však nebyla licence využita vůbec, musí autor v případě odstoupení od smlouvy vrátit již přijatou odměnu, v případě částečného užití vrací její poměrnou část. Byl-li však nabyvatel povinen licenci využít, zůstává autorův nárok na odměnu nedotčen. Druhým zvláštním případem odstoupení od smlouvy je odstoupení pro změnu přesvědčení autora. To je možné pouze u díla dosud nezveřejněného v případě, že by jeho zveřejněním byly značně nepříznivě dotčeny oprávněné osobní zájmy autora. V tomto případě se také smlouva ruší dnem doručení písemného odstoupení od smlouvy nabyvateli. Autor je povinen uhradit nabyvateli škodu. Pokud autor poté znovu hodlá dílo užít, je povinen přednostně nabídnout licenci původnímu nabyvateli, a to za stejných podmínek, za jakých byla uzavřena předchozí licenční smlouva, od níž autor odstoupil. 4.6 Smlouva nakladatelská Autorským zákonem je především z důvodů tradice - upraven zvláštní typ licenční smlouvy, a to smlouva nakladatelská. Tato smlouva se uzavírá pro udělení svolení k rozmnožování a rozšiřování díla slovesného, hudebního, hudebně dramatického, díla výtvarného nebo fotografického, pokud nejde o užití díla v provedení výkonnými umělci. Tato smlouva je obvykle poskytována jako výhradní, lze ale dohodnout i jako nevýhradní. Autor je oprávněn před vydáním díla provést drobné tvůrčí změny díla (autorskou korekturu), nedohodne-li se s nabyvatelem licence - nakladatelem jinak a pokud tím nevyvolá na straně nakladatele další nepřiměřené náklady. Neumožnění této korektury je důvodem k odstoupení od smlouvy, pokud by tím došlo k užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu. Pokud je smlouvou omezeno množství rozmnoženin, které je nakladatel oprávněn pořídit a tyto rozmnoženiny jsou rozebrány před uplynutím doby, na kterou je licence udělena a autor se s nakladatelem nedohodne na zvýšení množstevního rozsahu licence do 6 měsíců od výzvy autora nakladateli, licenční smlouva zanikne bez ohledu na to, na jaké období byla uzavřena. 4.7 Zánik licence Licence zaniká smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, které byla udělena licence v případě, že je vyloučen přechod práv a povinností z licenční smlouvy na jejího právního nástupce. 5. Zvláštní druhy děl 5.1 Zaměstnanecké dílo Zvláštní úprava se vztahuje na díla, která byla vytvořena ke splnění povinností vyplývajících z pracovně právního nebo jiného obdobného poměru, včetně případů, kdy autor je statutárním orgánem nebo členem takového či jiného orgánu společnosti, společníkem veřejné obchodní společnosti podobně. V takovém případě vykonává majetková práva k dílu svým jménem a na svůj účet 16

17 zaměstnavatel. Jedná se však o úpravu dispozitivní, takže smluvní strany mohou mezi sebou zvolit jiné ujednání. Zaměstnavatel je ve výkonu práv omezen i tím, že výkon práva nemůže postoupit třetí osobě bez souhlasu autora (nejde-li o projed podniku nebo jeho části). Smrtí či zánikem zaměstnavatele bez právního nástupce se oprávnění k výkonu práv vrací autorovi. Pokud zaměstnavatel práva nevykonává nebo jen nedostatečně, potom má autor právo požadovat, aby mu zaměstnavatel za obvyklých podmínek udělil licenci. Zaměstnavatel však může ze závažných důvodů odmítnout. Autorova osobnostní práva sice zůstávají nedotčena, nicméně pokud se strany nedohodnou jinak se má zato, že zaměstnavatel má právo dílo i zveřejnit, upravovat, zpracovávat, překládat, spojit s jiným dílem či zařadit do díla souborného i uvádět dílo na veřejnost pod svým jménem. A dále i právo na dokončení nehotového zaměstnaneckého díla i při ukončení pracovně právního vztahu s autorem nebo při obavách, že autor dílo včas nebo řádně nedokončí. Po skončení pracovního nebo obdobného poměru zůstávají práva a povinnosti autora a zaměstnavatele nedotčena. Autor má právo na přiměřenou dodatečnou odměnu pouze v tom případě, že mzda, popř. jiná odměna, kterou od zaměstnavatele dostal je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití práv k dílu a významu díla pro tento zisk. Toto ustanovení se ale použije na počítačové programy, databáze a díla kartografická pouze tehdy, bylo-li to výslovně ujednáno. Počítačové programy, databáze a díla kartografická se vždy považují za díla zaměstnanecká, tedy i v případě, že byla vytvořena na objednávku. 5.2 Kolektivní dílo Pro naplnění pojmu kolektivní dílo je třeba splnit několik podmínek: musí jít o dílo, na jehož vzniku se podílí více autorů je vytvářeno z podnětu a vedení fyzické nebo právnické osoby je uváděno na veřejnost pod jménem této osoby příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití. Kolektivní díla se považují za díla zaměstnanecká, a to i tehdy, jestliže byla vytvořena na objednávku. V tom případě se za zaměstnavatele považuje objednatel. 5.3 Dílo vytvořené na objednávku a dílo soutěžní Dílo vytvořené na objednávku je dílo vytvořené na základě smlouvy o dílo. Dílo vytvořené autorem jako soutěžícím ve veřejné soutěži je dílem soutěžním. U obou platí, není-li dohodnuto jinak, že autor poskytl licenci k účelu, který vyplývá ze smlouvy. K užití díla nad rámec účelu je obvykle třeba získat licenci licenční smlouvou. Autor může takto vytvořené dílo užít a poskytnout licenci jinému k jeho užití, pokud to ovšem není v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele a není-li dohodnuto jinak. 5.4 Školní dílo U díla vytvořeného ke splnění školních či studijních povinností platí opačný princip, než u díla zaměstnaneckého. Tady škole či školskému nebo vzdělávacímu zařízení nevzniká právo nakládat majetkovými právy přímo, ale vzniká mu právo na uzavření licenční smlouvy. Pokud by autor uzavření smlouvy odmítal bez závažného důvodu, může za něj rozhodnout soud. Autor školního díla může své dílo užít a poskytnout jinému licenci k užití pouze tehdy, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy a nesjednal-li ve smlouvě jinak. Škola či obdobné zařízení má právo požadovat po autorovi, aby jim z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla nebo poskytnutím licence přiměřeně přispěl na náhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily. 5.5 Dílo audiovizuální je vytvořeno uspořádáním děl audiovizuálně užitých. Toto dílo je tvořeno řadou zaznamenaných a spolu souvisejících obrazů, které vyvolávají dojem pohybu a jsou vnímatelné zrakem. Pokud jsou provázeny zvukem, tak i sluchem. Užít dílo k vytvoření díla audiovizuálního lze pouze se souhlasem autora. Autorský zákon obsahuje vyvratitelnou zákonnou domněnku, podle které platí, že autor, pokud uzavře písemnou smlouvu s výrobcem prvotního záznamu audiovizuálního díla, udělil tomuto výrobci jak svolení dílo beze změny nebo po jakékoliv změně zařadit do díla audiovizuálního, zaznamenat je, dabovat, opatřovat titulky, ale také že poskytl i výhradní a neomezenou licenci k užití svého díla při užití díla audiovizuálního, fotografií vytvořených při pořizování prvotního záznamu audiovizuálního díla, a to včetně možnosti poskytovat podlicence třetím osobám, jakož i to, že se dohodl na odměně ve výši, která je obvyklá. Tato domněnka se však nevztahuje, především z tradičních důvodů, na díla hudební. Autor může není-li sjednáno jinak ke svému audiovizuálně užitému dílu poskytnout svolení k jeho zařazení do jiného audiovizuálního díla nebo ho sám zařadit až po uplynutí deseti let od udělení svolení k zařazení do předchozího audiovizuálního díla. Autorem audiovizuálního díla je jeho režisér. Platí vyvratitelná zákonná domněnka, že tento autor udělil výrobci prvotního záznamu audiovizuálního díla písemnou smlouvou opravňující výrobce dílo zaznamenat také výhradní a neomezenou licenci k užití audiovizuálního díla v původním, dabovaném či titulkovaném znění, k užití fotografií vytvořených při pořízení prvotního záznamu díla, včetně možnosti poskytnout podlicenci třetím osobám a že se s ním dohodl na odměně v obvyklé výši. Audiovizuální díla se mohou zapisovat do rejstříku audiovizuálních děl vedeném podle mezinárodní smlouvy, aniž by to ovšem mělo jakýkoliv vliv na vznik práv k takovémuto dílu. Zápis má ten význam, že prohlášení o právech, které je v rejstříku zapsané, se považuje za pravdivé, pokud není prokázán opak. Dílo audiovizuální není výslovně dílem kolektivním. 17

18 Nicméně i pro ně platí přiměřeně ustanovení týkající se možného využití osobnostních práv, včetně možnosti dokončení díla, které se vztahuje na díla zaměstnanecká. 5.6 Počítačové programy Počítačový program se považuje za dílo, a to dílo literární, aniž by bylo zapotřebí, aby naplňoval všechny atributy díla jako takového. Nevyžaduje se jedinečnost, nýbrž jediným kritériem je, je-li program původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Je chráněn včetně přípravných koncepčních materiálů bez ohledu na formu jeho vyjádření. Myšlenky a principy, na nichž je založen, však podle autorského zákona chráněny nejsou. Tím ovšem není vyloučena jejich ochrana v rámci práv průmyslových. V některých, zejména mimoevropských, zemích se dnes již poměrně běžně počítačové programy stávají předmětem ochrany patentem. Na počítačové programy se nevztahuje obecná úprava volného užití obsažená v 30, i 30a a b. Nicméně i práva autora k počítačovému programu jsou autorským zákonem omezena tak, aby je bylo možné běžně používat bez zbytečných překážek způsobem, který jeho autorovi nepůsobí zbytečnou újmu. I na omezení těchto práv se však plně vztahuje dříve uváděný třístupňový test. Další podmínkou pro uplatnění omezení je skutečnost, že se vztahují pouze na oprávněného uživatele rozmnoženiny počítačového program. Za takového se považuje oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické popř. jiné právo k rozmnoženině za účelem jejího využití (nikoliv ale dalšího převodu), oprávněný nabyvatel licence, popř. jiná osoba oprávněná počítačový program užívat. Do práva autorského nezasahuje takovýto oprávněný uživatel jestliže počítačový program rozmnožuje, překládá, zpracovává či jinak mění, je-li to nezbytné k využití jeho oprávněně nabyté rozmnoženiny a činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje jeho chyby jinak rozmnožuje, upravuje a mění počítačový program, je-li to nutné k využití jeho oprávněně nabyté rozmnoženiny souladu s jeho určením a není-li dohodnuto jinak jestliže si zhotoví záložní rozmnoženinu nezbytnou pro užívání programu zkoumá, studuje nebo zkouší sám či jím pověřená osoba funkčnost počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoliv jeho prvek, pokud tak činí při uložení programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, k němuž je oprávněn rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo jeho jiném zpracování či změně, pokud je k ní oprávněn, je-li to nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení počítačového programu s jinými počítačovými programy a jestli takové informace nejsou dostupné dříve snadno a jinak a činnost je omezena jen na části počítačového programu, které jsou k propojení potřebné; opět zde může postupovat buď sám nebo prostřednictvím jím pověřené osoby. Takto získané informace nesmí uživatel poskytnout jiným osobám, pokud to není nezbytné k dosažení vzájemného funkčního propojení programů, ani je využívat i jiným účelům. Nesmí je využívat ani k vývoji, zhotovení nebo obchodnímu využití počítačového programu podobného tomu, který je zkoumán, popř. k jinému porušení autorského práva. Na počítačové programy se nevztahuje naprostá většina zákonných licencí, s výjimkou licence úřední (nikoliv už ale zpravodajská) a licence pro dočasné rozmnoženiny jde-li o přenos díla počítačovou nebo obdobnou sítí mezi třetími stranami uskutečňovaný prostředníkem. Nevztahuje se na ně částečně ani právní ochrana technických prostředků ochrany práv. Určitou úpravu doznaly pro oblast počítačových programů i definice některých způsobů užití díla. Za rozmnožování se výslovně považuje i zhotovení rozmnoženiny nezbytné k zavedení a uložení programu do paměti počítače, pro jeho zobrazení, provoz a přenos. Naopak za pronájem či půjčování se nepovažuje pronájem nebo půjčování rozmnoženiny počítačového programu, kde samotný program není podstatným předmětem pronájmu nebo půjčování. 6. Databáze Zvláštní postavení v právní úpravě provedené autorským zákonem zaujímají databáze. Databází se rozumí soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Pokud je databáze způsobem výběru nebo uspořádání obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a její součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, potom se taková databáze považuje za dílo. V takovém případě požívá ochrany jako dílo souborné. Vedle toho však přísluší zvláštní práva k databázi jejímu pořizovateli, bez ohledu na to, zda databáze nebo její obsah je dílem a požívá tak autorskoprávní ochrany nebo jiné ochrany podle jiných právních předpisů. Pořizovatelem databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. 6.1 Obsah práva k databázi Obsahem zvláštního práva je právo na vytěžování nebo zužitkování celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části, včetně práva udělit jinému oprávnění k výkonu tohoto práva. Vytěžováním se rozumí trvalý nebo dočasný přepis celé- 18

19 ho obsahu databáze nebo jeho podstatné části na jiný podklad jakýmikoliv prostředky a způsoby. Není to však půjčování originálu nebo rozmnoženiny databáze ve smyslu 16. Zužitkováním se rozumí jakýkoli způsob zpřístupnění veřejnosti celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části rozšiřováním rozmnoženin, pronájmem, spojením online nebo jinými způsoby přenosu. Opět to však není půjčování originálu nebo rozmnoženiny databáze ve smyslu Omezení práva k databázi Bez souhlasu pořizovatele databáze tak není dovoleno opakované a systematické vytěžování ani zužitkování databáze. Nicméně i zvláštní právo pořizovatele databáze je v zájmu možnosti užívání databází omezeno, a to jednak zvláštním volným užitím a jednak prostřednictvím bezúplatné zákonné licence. Volným užitím je možnost oprávněného uživatele vytěžovat nebo zužitkovávat kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její části k jakémukoliv účelu, pokud jde o databázi, která byla veřejnosti zpřístupněna a za podmínky, že ji uživatel užívá běžně a přiměřeně a bez újmy oprávněných zájmů jejího pořizovatele. Nesmí touto činností působit ani újmu autorovi nebo nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany, které jsou v databázi obsaženy. Bezúplatná zákonná licence umožňuje oprávněnému uživateli vytěžovat nebo zužitkovávat databázi pro osobní potřebu; tím však není dotčeno ustanovení, podle kterého se obecná úprava volného užití pro osobní potřebu podle 30 odst. 3 AZ nevztahuje na elektronické databáze pro účely vědecké nebo vyučovací, pokud uvede pramen, a to v rozsahu odůvodněném sledovaným účelem; musí se jednat o účel nevýdělečný pro účely veřejné bezpečnosti nebo správního či soudního řízení. 6.3 Doba ochrany Zvláštní práva pořizovatele k databázi jsou převoditelná a trvají 15 let od pořízení databáze nebo jejího prvního zpřístupnění. 7. Ochrana práva autorského 7.1 Žaloby Pro ochranu autorských práv zavádí autorský zákon zvláštní žaloby, upravující nároky jak z porušení, tak ohrožení práva, a to jak práv majetkových, tak i práv osobnostních. Autor má výslovně právo na určení svého autorství. Jakkoliv autorský zákon obsahuje zákonnou domněnku svědčící autorovi, jehož pravé jméno je u díla obvyklým způsobem uvedeno nebo který je u díla zapsán v rejstříku děl vedeného kolektivním správcem, nejsou žaloby na určení autorství řídkým jevem. Autor se může dále domáhat zákazu ohrožení svého práva nebo neoprávněného zásahu do něj. Za takové ohrožení nebo neoprávněný zásah se považuje i nabídka a propagace neoprávněného užití díla. Dalším právem autora je domáhat se sdělení údajů o způsobu a rozsahu jakéhokoliv neoprávněného užití jeho díla, stejně tak o ceně služby, která s neoprávněným užitím souvisí, o osobách, které se ho účastní včetně těch osob, kterým byly neoprávněné rozmnoženiny či napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě. Tohoto práva se autor může domáhat nejen vůči osobě, která se neoprávněného užití nebo ohrožení díla dopustila, nýbrž i vůči osobám, které mají v držení neoprávněné rozmnoženiny nebo napodobeniny za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, vůči osobám, které za týmž účelem využívají službu neoprávněně do díla zasahující nebo je ohrožující, poskytují z téhož důvodu takovou službu nebo byla těmito osobami označena jako osoba, která se neoprávněných zásahů do díla účastní. Autor může také požadovat odstranění následků zásahu do svého práva, tedy především stažení neoprávněných rozmnoženin či napodobenin díla nebo technických prostředků ochrany díla podle 43 odst. 2 z obchodování nebo jiného užití, včetně jejich zničení. Může se také domáhat zákazu poskytování služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování práva autora. Kromě toho má autor právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Toho se může domáhat především ve formě omluvy nebo finančního zadostiučinění, pokud by jiné nebylo dostačující. Výši zadostiučinění v penězích určí soud, pokud nedojde k dohodě o narovnání. Autorovi může soud přiznat v rozsudku i právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. Autorovi přísluší rovněž právo na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Výše bezdůvodného obohacení vzniklá na straně neoprávněného uživatele činí dvojnásobek odměny, kterou by zaplatil za udělení licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Podle novel přijatých v roce 2005 a 2006 však nemůže autor uplatnit ani zdržovací nárok ani nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle autorského zákona v případě, že se jedná o neoprávněné užití díla spravovaného kolektivním správcem, se kterým neoprávněný uživatel řádně a bez zbytečných průtahů vede jednání směřující k uzavření příslušné smlouvy nebo souhlasí v této souvislosti s využitím zprostředkovatele podle 102 AZ. Tím však není dotčeno právo na vydání bezdůvodného obohacení, ovšem ve výši obvyklé podle občanského zákoníku. Překážka uplatnění zdržovacího nároku pak odpadá v případech, kdy by její uplatnění bylo v rozporu s oprávněnými společnými zájmy nositelů práv nebo by bylo ohroženo splnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. 19

20 7.2 Právo na informace Vedle zvláštních žalob upravuje autorský zákon také možnost autora požadovat informace, které souvisí s některými jeho právy. Autor může požadovat od celních orgánů a orgánů vykonávajících státní statistickou službu informace, které se týkají obsahu a rozsahu dovozu nebo přijetí zboží, popř. jeho vývozu nebo odeslání, které je rozmnoženinou jeho díla nebo jeho zvukovým, zvukově obrazovým či jiným záznamem, nenahraných nosičů takových rozmnoženin díla přístrojem sloužícím k zhotovování rozmnoženin díla zařízením, výrobkem nebo součástkou sloužící k technické ochraně díla podle 43 odst. 2 AZ. Za účelem zjištění, zda takový dovoz či přijetí zboží byly nebo nebyly oprávněné, může autor v nezbytném rozsahu nahlížet i do celních a statistických dokumentů. 7.3 Zvláštní pravomoci celního úřadu na úseku ochrany autorských práv V roce 2004 byla Evropským parlamentem a Radou přijata Směrnice o dodržování (vymáhání) práv duševního vlastnictví. Členské státy povinny uvést své příslušné právní předpisy do souladu s ní. Tak také došlo při novelizaci autorského zákona v roce 2006 k úpravě žalob i možností autora domáhat se informací i ostatních nároků autora směřujících v tomto předpise k zajištění a vymáhání jeho práv k autorskému dílu. Novela tak zasáhla i do zákona o celní správě ČR a přiznala Celnímu úřadu některé specielní pravomoci sloužící k zabezpečení autorských práv. Celní úřady tak mohou zajistit věc, u které mají podezření, že její držitel neoprávněně zasahuje do práva autorského, pokud jde o zboží z EU na dobu až 1 měsíce. Poté musí vyrozumět autora, příslušného kolektivního správce a další osoby, kterým přísluší oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu. Ti mají 15 dní na to, aby sdělili Celnímu úřadu, zda uplatní příslušný nárok na ochranu práva u soudu, jinak je věc vrácena majiteli. Majitel zajištěné věci nemá nárok na náhradu majetkové újmy od státu. 7.4 Technické zabezpečení autorského práva Vedle právních prostředků slouží k zajištění ochrany autorských práv také technické prostředky. I ty požívají právní ochrany. Je zásahem do autorského práva jejich obcházení, spočívající ve výrobě, dovozu a jiném obdobném nakládání, včetně propagace, zařízení, výrobců nebo poskytování služeb, které slouží k obcházení účinných technických prostředků. Není důležité, zda jsou určeny výhradně k tomuto účelu nebo pouze především s tímto cílem, ani zda jsou určeny výhradně k obchodnímu účelu nebo tento má pouze omezený význam. Zvláštní ochrana je věnována i elektronické informaci sloužící ke správě práv k dílu. Zásahem do autorského práva je tak jakékoliv umožnění, usnadnění či zastírání porušování autorských práv odstraňováním nebo měněním takovýchto informaci i rozšiřování, dovoz za účelem rozšiřování, vysílání nebo sdělování veřejnosti děl, ze kterých byly takovéto informace nedovoleně odstraněny nebo změněny. Takovou informaci je třeba chápat velmi široce, týká se jak identifikace díla, autora nebo jiného nositele práva, ale způsobů a podmínek užití děl. Může spočívat v jakémkoliv čísle či kódu, být připojena k rozmnoženině díla nebo se objevovat v souvislosti s jeho sdělováním veřejnosti. 8. Práva výkonných umělců 8.1 Povaha a předmět práv Práva výkonných umělců jsou samostatnými právy, odlišnými od práv autorů. Svojí povahou jsou však právům autorů velmi blízká. Proto také označení práva příbuzná, kterého se pro práva výkonných umělců užívá, je právě v jejich případě nejpřesnější. Náš současný autorský zákon toto označení nepoužívá, byl v něm zaveden pojem práva související. Předmětem práv výkonných umělců jsou jejich umělecké výkony, tj. výkony zpěváků, hudebníků, herců, tanečníků a jiných osob, které představují, zpívají, hrají, recitují nebo jinak provádějí umělecké dílo. Jedná se o konkrétní výkony fyzických osob, které jsou jedinečné osobitým a zároveň naprosto neopakovatelným přístupem jednotlivce ke konkrétnímu dílu. Přestože podmínkou stanovenou autorským zákonem je, aby šlo o provedení díla uměleckého, je za umělecký výkon výslovně považováno také předvádění folklóru v jeho původní podobě (např. interpretace lidové písně bez jakékoliv úpravy), přestože folklór není považován za dílo ve smyslu autorského zákona, pokud ovšem není již autorsky zpracován. Za výkon výkonného umělce je také výslovně považován artista, aniž by bylo zapotřebí, aby prováděl umělecké dílo. Výkonným umělcem je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila. Práva výkonných umělců k jejich uměleckým výkonům vznikají v okamžiku, kdy je umělecký výkon proveden. K tomu, aby právo k výkonu vzniklo, není zapotřebí splnění žádné formální náležitosti. Práva výkonných umělců, která přísluší pouze výkonnému umělci, který výkon provedl, mají absolutní právní povahu. To znamená, že působí vůči všem ostatním a zavazují je zdržet se jakýchkoliv neoprávněných zásahů do práv. 8.2 Obsah práv výkonného umělce Obsahem práv výkonného umělce jsou práva osobnostní a majetková. Práva osobnostní (tzv. práva morální) jsou nepřevoditelná. Stejně jako osobnostní práva autora i ona zanikají smrtí svého nositele, avšak povinnost užívat výkony způsobem nesnižujícím jejich hodnotu zůstává trvale zachována. Okruh osobnostních práv je v nové právní úpravě přijaté v roce 2000, na rozdíl od předchozí právní úpravy, výrazně užší, než obdobná osobnostní práva autora. Mezi osobnostní práva výkonného umělce patří: právo rozhodnout o zveřejnění výkonu 20