SVĚTOVÁ RENESANČNÍ LITERATURA

Transkript

1 Charakteristika doby Ve 14. století byl život v Evropě velmi složitý vedlo se mnoho válek a šířila se morová epidemie. Staré středověké pořádky mizely a lidé hledali něco nového. Ve středověku vládla umění, vzdělanosti a učenosti církev. Lidé zpravidla přijímali to, co jim bylo řečeno bez pochybností a otázek. Renesanční myšlení tyto zvyklosti mění a přináší s sebou revoluční myšlenku, že za volbu své životní cesty je odpovědný člověk, nikoliv Bůh. Přechod od starověku k novověku představuje historická etapa zvaná renesance ( ). Právě v tomto období se rodí moderní civilizace, rozvíjí se umění i vědy což nakonec ve svém důsledku přináší změny v celém tehdejším světě. Renesance se zrodila v Itálii v 15. století a postupně se rozšiřovala do ostatních zemí Evropy. Do zemí Koruny české pronikla v 16. století (dřívější průnik byl bržděn husitskou revolucí, s rozvojem renesance je spojen až rod Habsburků) a přetrvala do 17. století, kdy byla vystřídána barokem. Název renesance (z fr. renaissance) znamená znovuzrození a oslavuje důstojnost člověka jako individua, životní optimismus a nezávislost. Odvrací se od naděje v posmrtné vykoupení a orientuje se na aktivní a plně prožitý pozemský život. Věří v neomezené schopnosti a vítězství rozumu. Vrací se k antice, především v důrazu na rozum a v zájmu o člověka jako jednotlivce. V období renesance se rozvíjí: Knihtisk Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk pomocí pohyblivých liter, důsledkem rozšíření jeho objevů byla masová produkce knih (byly levnější a dostupnější) a zlom v možnostech šíření informací (rychlost) Architektura po románském (11. až 13. století) a gotickém slohu (14. až pol. 15. století) přichází renesanční, v českých zemích jsou známé zámky v Litomyšli a Českém Krumlově Malířství a sochařství nejvýznamnější osobnost Leonardo da Vinci byl podkládán za vzor renesančního člověka (všestranný, vzdělaný), namaloval např. obrazy Poslední večeře, Mona Lisa, významným malířem i sochařem byl také Michelangelo Buonarroti (freska Poslední soud v Sixtinské kapli) Astronomie (přírodní věda zabývající se studiem kosmických těles, jejich pohybů, vývoje, studiem jejich soustav i vesmíru jako celku) Mikuláš Koperník objevil r. 1512, že se Země otáčí kolem Slunce, Tycho Brahe se zase věnoval studiu a mapování nebeských těles Prohlubovaly se také poznatky z oblasti alchymie (středověká spekulativní forma chemie spojená i s experimenty), geometrie, lékařství, matematiky Mořeplavectví Martin Behaim navrhl první glóbus (1492), Paolo Toscanelli zdokonalil starověkou mapu (tato mapa byla též oporou pro Kryštofa Kolumba), zdokonalila se stavba lodí tzv. karavely (stabilní, měly velký nákladní prostor, většinou trojstěžňové), existoval již kompas, dalekohled, v Portugalsku bylo založeno první námořní učiliště Objevné plavby (pořádali je hlavně Španělé a Portugalci, v jejich službách Italové, snaha najít nové cesty na Dálný východ a do Indie, touha po drahých kovech, exotických surovinácha a koření): o roku 1487 Portugalec Bartolomeo Diaz dosáhl nejjižnějšího cípu Afriky mysu Bouří (mys Dobré naděje) Víte, že Kolumbus je o roku 1496 Portugalec Vasco da Gama obeplul mys Dobré naděje o r do Japonska o italský mořeplavec Kryštof Kolumbus ve službách Španělska objevil ostrov Guanahání Kolumbus byl ale přesvědčen, že doplul do Indie. o Až Ital Amerigo Vespucci roku 1504 vznesl domněnku, že Kolumbus objevil nový kontinent. V roce 1507

2 Renesanční literatura Hlavní znaky Usiluje o myšlenkovou i formální obrodu antiky (starověké Řecko a Řím) Renesanční písemnictví obnovuje antické literární žánry komedii, tragédii, epos Velmi oblíbenými autory se znovu stávají Plautus, Seneca nebo Vergilius V poezii se výrazně uplatňuje sonet ITÁLIE Dante Alighieri [aligijéry] ( ) ještě spadá do středověku znaky renesance (proto ho sem řadíme) pocházel z Florencie, v jeho domě je dnes muzeum politik, diplomat, jazykovědec (přispěl k rozvoji italského jazyka) Studoval na univerzitě v Bologni nedokončil Za své protipapežské názory musel opustit Florencii - zbytek života prožil ve Veroně a Ravenně Jeho tvorbu ovlivnila láska k Beatrici opěvoval ji, zemřela velmi mladá ideál krásy a dokonalosti Nový život deník lásky, básně věnované Beatrice Božská komedie Duchovní alegorický epos (komedie proto, že končí šťastně spásou duše) Obsahuje spoustu symbolů předchůdce moderních básníků 19./20. století Původně komedie Božskou ji nazval G. Boccaccio obdivoval Danteho napsal o něm životopis označení jako skvělá x ne od boha 3 části (Peklo, Očistec, Ráj), 33 zpěvů, Básník zabloudil v temném lese (alegorie světa), pronásledují ho 3 šelmy pardál, lev a vlčice. Zachrání ho antický básník Vergilius. Provází ho Peklem a Očistcem. Sedmý den vstupuje do Ráje, tím ho provede jeho zemřelá láska Beatrice Vergilius symbol vědění Beatrice symbol dokonalosti Francesco Petrarca [petrarka] ( ) Zpěvník (Sonety Lauře) kněz znalec antických spisů básník i diplomat navštívil Karla IV zakladatel moderní evropské lyriky Sonet z italského sonetto, tj. písnička) =lyrický útavr, který vznikl ve 13. století, vyznačuje se přesně vymezenou strukturou. 14 veršů rozdělených do 4 slok ( ).Někdy se mu říká znělka. milostné básně o nenaplněné lásce k Lauře byla vdaná, setkal se s ní 1327, 1348 zemřela na mor inspiroval se trubadúrskou poezií líčí milostnou trýzeň, krásu a dokonalost Laury, setkání s ní, pocity zamilovaného SONET znělka, lyrická báseň, má 14 veršů rozdělených do 4 slok ( ) Giovanni Boccaccio [bokačio] ( ) Florenťan, jeho otec byl obuvník Prožil těžké dětství přítel Petrarky učenec, spisovatel, diplomat autor díla Život Dantův NOVELA kratší prozaický epický žánr, časově ohraničený, s malým množstvím postav, jednoduchým dějem a překvapivým zakončením - pointou

3 Dekameron kniha 10 dnů obsahuje 100 novel rámcová kompozice 7 dívek a 3 mladíci utíkají z Florencie před morem na venkov. Každý den si vyprávějí příběhy na téma určené králem večera (na statku byli 10 dnů a každý den museli všichni říci 1 novelu = 100 novel), Příběhy jsou proto ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset; odtud také název cyklu). Církev dílo odsoudila. ŠPANĚLSKO Miguel de Cervantes y Saavedra ( ) Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice. V námořní bitvě přišel o ruku, piráti ho prodali do otroctví, po návratu byl vězněn pro dluhy a podezření z vraždy. Psal povídky, komedie i básně. Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha dvoudílný román parodie na rytířské romány se stala oslavou lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti. Hlavní hrdina, zchudlý venkovský šlechtic don Quijote, se zhlédne ve starých rytířských románech. Vyzbrojí se starým kopím a vetchým štítem a vypraví se do světa, aby obnovil slávu a ctnost rytířstva. Za paní svého srdce a mysli si vyvolil děvče ze světových jazycích. sousední vesnice Dulcineu, svého sešlého koně pokřtí jménem Rocinante a v doprovodu svého sluhy Sancha Panzy se vydává odstraňovat nespravedlnost ze světa. Prožívá množství dobrodružství, jeho chování je mnohdy směšné a pošetilé, jindy však ušlechtilé a opravdové. Cervantes díky tomu, že vedle sebe postavil dva literární typy Panza jako přízemní muž toužící po bezstarostném životě a don Quijote jako ušlechtilý hrdina odtržený od reality, napsal román tragický i komický zároveň. FRANCIE Francois Villon [vijó] ( ) Dílo jeden z nejznámějších básníků středověku tvorba navazuje na poezii potulnýchžáků (vagatů) kritik společnosti = první prokletý básník po smrti otce se ho ujal benediktýnský mnich Guillaume Villon, díky němu získal univerzitní vzdělání a dosáhl hodnosti mistra chráněnec vévody Karla Orleánského bouřlivák, neustále se pohyboval na hranici zákona několikrát vězněn za rvačky a krádeže za zabití odsouzen k trestu smrti, ten mu byl změněn na 10 let vyhnanství z Paříže po propuštění z vězení 1463 už o Villonovi nejsou žádné zprávy Malá závěť (Odkaz, Malý testament) satirické rozloučení se se světem komická přání a odkazy přátelům i nepřátelům básně satirické, provokující, vyjadřující smyslové opojení životem, i motivy zoufalství a melancholie

4 Velká závěť (Závěť, Velký testament) pomíjivost lidského života, strach ze smrti a nespravedlnosti prostředí pařížských hospod i paláců pocity společenského vyvrhele parodicky se mísí vysoký a nízký styl některá básně mají formu francouzské (villonské) balady Francouzská (jinak ) balada má náročná můžou být použity rýmové koncovky -,, vždy obsahuje řádků vždy,, a poslední musí bát překlad ukazuje možnosti jazyka villonské balady můžeme najít například ve sbírkách Jiřího nebo Vítězslava Francois Rabelais [rablé] ( ) Spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel. Je nepřekonatelným vypravěčem, v jeho dílech se mísí prostý až vulgární jazyk, dokáže cíleně využít ironii, sarkasmus i erudované slovní hříčky. Rabelaisovy romány jsou i dnes vydávány a hojně čteny. Gargantua a Pantagruel pětidílný románový cyklus o životě královského rodu obrů parodie na rytířské romány a satira na středověkou společnost (výsměch soudům, školství i klášternímu životu) propagace užívání vlastního rozumu a logiky užívání různých stylových vrstev jazyka (vulgarismy, latinismy, archaismy, neologismy, přísloví atd.), užití nadsázky (hyperboly) ANGLIE William Shakespeare ( ) Snad vůbec největší anglický i světový dramatik, autor 40 dramat komedií, tragédií i historických her. Byl obdarován obrovskou fantazií i schopností vystavět příběh. Jeho hrdinové byli schopni řešit prosté denní problémy i diskutovat o vážných filozofických otázkách. O jeho životě toho není příliš známo. Narodil se roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou, studoval gymnázium, v 19 letech se oženil s osm let starší ženou, se kterou již čekal dítě. Roku 1585 se připojil ke kočovným divadelníkům, s nimiž se dostal o sedm let později do Londýna. Tam vynikal jako herec i dramatik, stal se dokonce i spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností, která roku 1599 začala hrát v divadle Globe. Když toto divadlo vyhořelo, vrátil se Shakespeare i s rodinou do rodného města. Jako básník je znám svou sbírkou Sonety (1609). Skladba obsahuje 154 sonetů, které byly psány v průběhu několika let. Shakespeare v nich zpracovává témata ako jsou láska a krása. Básně autor věnoval mladému muži a černé dámě, jejichž totožnost ani přes dlouholetou snahu nebyla nikdy odhalena (věnování mladému muži vede ke spekulacím o Shakespearově homosexualitě).

5 Shakespearova dramata Při psaní dramata, čerpal Shakespeare látku z anglických kronik, antické historie, Boccacciových novel, ze starších her i ústní lidové slovesnosti. Jeho hrdinové jsou rozporuplné a živoucí postavy, které utvářejí svůj vlastní osud a neztrácejí lidskou důstojnost. Hrdinové mají výrazné povahové rysy, postavy jsou psychologicky propracované, a mohou proto oslovit diváky v různých dobách. V celém díle vynikají ženské postavy, charakteristické rázností a samostatností. Rozhodují o svém životě, jsou energické a hrdé. Často představují opak středověkého pojetí ženy-světice. Shakespearovo dílo můžeme rozdělit podle žánrů, která zpracovával, tedy na: KOMEDIE Zkrocení zlé ženy (1594) Sen noci svatojánské (1596) Kupec benátský (1597) Mnoho povyku pro nic (1599) Veselé paničky windsorské (1601) TRAGÉDIE Romeo a Julie (1595) Hamlet, kralevic dánský (1604) Othello, mouřenín benátský (1605) Macbeth [mekbet] (1606) Král Lear (1606) HISTORICKÉ HRY Jindřich V. (1599) Richard III. (1593) Julius Caesar (1599) POHÁDKOVÉ HRY (romance) Bouře (1612) Zimní pohádka (1611)

6 UKÁZKA: Romeo. Kdo rány necítil, rouhá se jizvám. (Julie zjeví se nahoře u okna.) Mlč!jaké světlo kmitá se tam v okně? Toť východ jest, a Julia je slunce! Pojď krásné slunce, skol závistnou lunu, která již bolem churaví a bledne, žes krásnější než ona, sloužíc jí: ( ) Julie. Ach! Romeo. (Mluví) ó, promluv opět, lesklý anděle! vždyť temnem nočním záříš nad mou hlavou jak okřídlený posel nebeský ( ) Julie. Ó Romeo, Romeo! proč jsi Romeo! Zapři své jméno, odřekni se otce: však nechceš-li, jen lásku přísahej, a já dám výhost jménu Kapulet. Romeo. Mám dále poslouchat, či odpovím? Julie. Jen jméno tvoje jest mým nepřítelem: ty nejsi Montek, ty jsi co jsi sám. Co jest to Montek? ruka ani noha, ni tvář, ni paže, ni cos jiného, co muži náleží. Ó! zvi se jinak. Což pak je do jména? co růží zovem lahodně voní i pod jiným jménem; tak Romeo, nejsa nazván Romeo, podrží vždy svou vzácnou výbornost, i bez titule. Romeo, odlož jméno; a za jméno, jež není tebe díl, mne celou vezmi! Romeo. Za slovo tě beru. Nazvi mne milým, budu znova pokřťen; na veky nechci býti R ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU: I. část zasazení výňatku do kontextu díla téma a motiv časoprostor kompoziční výstavba literární druh a žánr II. část vypravěč / lyrický subjekt postava vyprávěcí způsoby typy promluv veršová výstavba III. část jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

7