Edukace chlapce s Aspergerovým syndromem (případová studie) Jana Vyvlečková

Transkript

1 Edukace chlapce s Aspergerovým syndromem (případová studie) Jana Vyvlečková Bakalářská práce 2011

2

3

4

5

6 ABSTRAKT Ve své bakalářské práci se zabývám edukací chlapce s Aspergerovým syndromem, který je integrován v běžné ZŠ. Práce je členěna na teoretickou a praktickou část. Teoretická část tvoří přehledné shrnutí teoretických východisek týkajících se této problematiky. Seznamuje s poruchami autistického spektra, dále přibližuje diagnostická kritéria a projevy Aspergerova syndromu. Následně se zabývá edukací a jejími specifiky u osob s tímto syndromem a také integrací v běžné základní škole, přičemž je pozornost soustředěna na faktory ovlivňující úspěšnost školní integrace vzhledem k zaměření výzkumného šetření. Část praktickou tvoří případová studie chlapce s AS, která měla za cíl zmapovat jednotlivé faktory ovlivňující úspěšnost školní integrace. Klíčová slova: Poruchy autistického spektra, Aspergerův syndrom, edukace, individuální integrace, faktory ovlivňující úspěšnost školní integrace ABSTRACT In my bachelor thesis I deal with the education of a boy with Asperger Syndrome, who is integrated in a common school. The theses is divided into a theoretical and a practical part. The theoretical part comprises of an outline of basic conceptions, concerning the problems. It refers about Autism Spectrum Disoders, and further it introduces diagnostic criteria and displays of Asperger Syndrome. The following part deals with education and its specifics of the people with this Syndrome and also with the influencing successful integration in a common school and focuses on factors influencing successful school integration. The practical part comprises of a case studie of a boy with Asperger Syndrom and the aim of the research was monitoring factors influencing successful school integration. Keywords: Autism Spectrum Disordes, Asperger Syndrome, education, individually integration, factors influencing successful school integration

7 Ráda bych touto cestou poděkovala paní Mgr. Evě Machů, PhD. za odborné vedení, za cenné rady a doporučení při zpracovávání bakalářské práce. Dále také děkuji paní Martě Hrůzové a paní Mgr. Cagašové za jejich ochotu, čas a spolupráci, díky nimž mohla být uskutečněna výzkumná část této práce a v neposlední řadě patří dík mé rodině za jejich podporu a trpělivost.

8 OBSAH OBSAH...8 ÚVOD...10 I TEORETICKÁ ČÁST PORUCHY AUTISTICKÉHO SPEKTRA, AUTISMUS PŘÍČINY AUTISMU ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PORUCH AUTISTICKÉHO SPEKTRA DĚTSKÝ AUTISMUS ATYPICKÝ AUTISMUS RETTŮV SYNDROM DEZINTEGRAČNÍ PORUCHA KLINEFELTERŮV SYNDROM (SYNDROM FRAGILNÍHO X) LANDAU-KLEFFNERŮV SYNDROM ASPERGERŮV SYNDROM ASPERGERŮV SYNDROM DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA CHARAKTERISTICKÉ PROJEVY ASPERGEROVA SYNDROMU PORUCHA KOMUNIKACE PORUCHA NAVAZOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH VZTAHŮ SPECIFICKÉ ZÁJMY DODRŽOVÁNÍ STEREOTYPŮ POHYBOVÁ NEOBRATNOST PSYCHICKÉ PROCESY VNÍMÁNÍ, MYŠLENÍ, PAMĚTI. OBLAST KOGNICE CITLIVOST SMYSLŮ SPECIFIKA EDUKACE JEDINCŮ S AS STRUKTUROVANÉ UČENÍ METODIKA VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ LIDÍ S PAS PRINCIPY STRUKTUROVANÉHO UČENÍ INTEGRACE ŽÁKA S AS V BĚŽNÉ ŠKOLE FORMY INTEGRACE LEGISLATIVNÍ VÝCHODISKA PRO INTEGRATIVNÍ VÝCHOVU A VZDĚLÁVÁNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ŠKOLNÍ INTEGRACI...32

9 4.3.1 RODINA ŠKOLA UČITELÉ A JEJICH ROLE VE ŠKOLNÍ INTEGRACI PORADENSTVÍ A METODICKÁ POMOC PRO ŽÁKY S AS PROSTŘEDKY SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PODPORY Individuální vzdělávací plán Asistent pedagoga Kompenzační a učební pomůcky DALŠÍ FAKTORY Sociálně psychologické mechanismy Organizace zdravotně postižených...43 II PRAKTICKÁ ČÁST POPIS VÝZKUMU VÝZKUMNÝ PROBLÉM CÍL VÝZKUMU METODOLOGIE VLASTNÍ VÝZKUM KAZUISTIKA ZÁKLADNÍ ÚDAJE O CHLAPCI FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ŠKOLNÍ INTEGRACI Z POHLEDU RODIČE A ASISTENTA PEDAGOGA ZÁKLADNÍ FAKTORY SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ OPATŘENÍ SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉHO ŠETŘENÍ...59 ZÁVĚR...62 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...63 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK...65 SEZNAM PŘÍLOH...67

10 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 10 ÚVOD Před deseti lety, když jsem pracovala v základní škole speciální, jsem se poprvé setkala s dětmi s autismem, s jejich rodiči a vůbec s celou problematikou týkající se této oblasti. Bylo to právě v době, kdy se stálo na počátku v zavádění nových metod a přístupů při edukaci jedinců s tímto postižením. Tenkrát jsem si uvědomila, jak obtížná a náročná je tato edukace, co všechno musí nejbližší, celá rodina prožívat, s čím se musí vyrovnávat jak jedinec samotný, tak celá rodina, ale i pedagogové. Potom jsem se nějaký delší čas v této oblasti nepohybovala a neměla jsem tak přímý kontakt se školním prostředím. Přesto zájem o tuto problematiku stále přetrvával. Zajímalo mě jak se situace dále vyvíjela, jaké nastaly posuny, co se změnilo. Podařilo se mi zkontaktovat maminku chlapce s Aspergerovým syndromem, která byla ochotná podělit se o své zkušenosti. Její vyprávění mě inspirovalo při výběru tématu mé bakalářské práce. Aspergerův syndrom je řazen mezi poruchy autistického spektra. Někdy bývá označován jako sociální dyslexie. Jedná se o velmi různorodý syndrom, jehož symptomatika plynule přechází do normy. Intelekt u lidí s Aspergerovým syndromem je v pásmu normy a má vliv na úroveň dosaženého vzdělání a úroveň sebeobslužných dovedností, ale není již zaručeným predikátorem plně samostatného života v dospělosti. Přestože se v dnešní době již o tomto postižení ví mnohem více než dříve, stále nejsou odhalena všechna tajemství týkající se zvláště příčin vzniku poruch autistického spektra. Také se domnívám, že lidé, kteří se nikdy s takovým člověkem nesetkali, nebo nemají někoho blízkého ve svém okolí, dokáží si jen těžko představit, co vlastně takové postižení obnáší, jaký je život celé rodiny, co všechno musí nejbližší podstoupit, s čím se musí vyrovnávat. A tak bych právě touto prací chtěla alespoň trochu přispět k větší informovanosti o této problematice. Práce je rozdělena na dvě části. V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy poruchy autistického spektra, autismus, jsou zmíněny příčiny a základní charakteristika jednotlivých poruch. Další kapitola pojednává o Aspergerově syndromu, o diagnostických kritériích a typických projevech. Vzhledem k zaměření výzkumné části jsou zařazeny kapitoly o edukaci a integraci jedinců s AS. Pozornost je věnována také faktorům ovlivňujícím úspěšnost školní integrace.

11 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 11 Praktickou část tvoří kvalitativní výzkum. Jako hlavní strategie toho výzkumu byla zvolena případová studie. V úvodu je nastíněn výzkumný problém a cíl výzkumu, dále v rámci metodologie jsou představeny jednotlivé metody a techniky při výběru případu, při získávání dat, při analýze a zpracování dat a při jejich interpretaci. Následuje kapitola zahrnující vlastní výzkum, který tvoří kazuistika chlapce s AS a shrnutí závěrečného šetření. V závěru bakalářské práce je shrnuto vše, o čem se pojednává.

12 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 12 I. TEORETICKÁ ČÁST

13 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 13 1 PORUCHY AUTISTICKÉHO SPEKTRA, AUTISMUS Pokud svět světem stojí, autismus existoval vždycky, ve všech dobách a kulturách. Pojem autismus zahrnuje celé spektrum vývojových poruch a pouze některé jeho formy zcela znemožňují vést normální život. Na autismus je nutno pohlížet jako na obsáhlou zevrubnou diagnózu. Je to konečné symptomatické vyjádření mozkové dysfunkce, kterou mohou vyvolat různé příčiny. (Gillberg, Coleman, 1992, in Gillberg, Peeters, 1998, s.35) Slovo autismus pochází z řeckého slova autos = sám a je automaticky spojováno se symptomem uzavřenosti. Poruchy autistického spektra (PAS) se projeví vždy již v prvních letech života. Jde o souhrnný název pro vrozené vývojové poruchy vyznačujícími se deficitem v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Můžeme se setkat i s výrazem pervazivní (tj. vše postihující) vývojové poruchy. Poruchy autistického spektra velmi výrazně narušují mentální vývoj dítěte v několika oblastech. Chování a projevy jsou u každého dítěte s poruchou autistického spektra značně různorodé, mění se s vývojem a souvisí také se stupněm celkového mentálního handicapu. Základní triádou problémových poruch vývoje u poruch autistického spektra jsou: oblast sociální interakce oblast komunikace oblast představivosti Hrdlička (2004) uvádí, že poprvé se objevila samostatná skupina nemocí nazvaná pervazivní vývojové poruchy v roce 1980 v americkém diagnostickém manuálu DSM-III. Tato definice platí dodnes. Do mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) se tento koncept dostal až v roce Až po padesáti letech tedy Evropa správně pochopila pervazivní vývojové poruchy. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století se objevila řada podnětných prací z lékařské genetiky, elektrofyziologie, neuropatologie a zobrazovacích metod. Došlo tedy k rozhodující biologizaci problému.

14 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 14 Dnes jsou tyto poruchy jednoznačně pokládány za časné neurovývojové poruchy s neurobiologickým základem (Hrdlička, Komárek, 2004). Uvádí se, že poruchy autistického spektra postihují přibližně 6 dětí z Častěji postihuje muže než ženy, a to v poměru 3-4:1, u Aspergerova syndromu se uvádí poměr až 8:1. Tento nepoměr mezi pohlavími je z části zapříčiněn tím, že dívky, z důvodu lepšího sociálního kontaktu, verbálního projevu a přiměřených zájmů, jsou schopny některé své deficity dohnat, a propadnou tak diagnostickým sítem. Rovněž projevy autismu bývají u chlapců markantnější, jsou častěji hyperaktivní, jsou více agresivní. Čím vyšší intelekt, tím snáze dívky dorovnávají svůj deficit a nejsou tak diagnostikovány (Thorová, 2006). 1.1 Příčiny autismu Příčiny autismu nejsou dosud zcela objasněny. Je ale již překonána teorie psychoanalytiků o syndromu chladných matek, které měly svým odtažitým chováním a špatnou výchovou způsobit stáhnutí se dítěte do sebe. Za příčiny poruch autistického spektra jsou považovány vrozené abnormality mozku. Jedná se tedy o neurologickou poruchu, která se projevuje specificky v kognitivním vnímání a v důsledku jeho narušení pak i v chování postiženého. Přesnou příčinu se však prozatím nepodařilo odhalit. Odborníci však stále pracují na výzkumech, které mají pravou příčinu vzniku autismu odhalit (Thorová, 2006). Mluví se o multifaktoriálních příčinách vzniku autismu. Předpokládá se, že určitou roli zde hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění (viry, očkování) a chemické procesy v mozku, dále potíže v prenatálním období, perinatální potíže (těžký porod, přidušení, předčasný porod) a problémy v postnatálním období. Více dětí s autismem než u běžné populace utrpělo během těhotenství, porodu či těsně po porodu poškození mozku. (Gillberg, Peeters, 1998, s.54) Problémy v těhotenství či při porodu nejsou přímou příčinou vzniku autismu, ale vytváří vhodnější prostředí pro rozvoj postižení. V případech, kdy matky prodělaly v průběhu těhotenství infekční onemocnění, zarděnky, bývají u jejich dětí zjištěny změny na spánkovém a čelním laloku mozku. Různá neurologická vyšetření ukázala asi v polovině případů dysfunkci nebo poškození mozkového kmene. Objevují se též změny na mozečku. Rovněž

15 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 15 jsou zmiňovány případy, kdy se projevy autismu u dítěte objevily po základním očkování. Očkování v tomto případě není příčinou vzniku autismu, ale spouštěčem, kdy dítě mělo již genetické předpoklady (Thorová, 2006). 1.2 Základní charakteristika poruch autistického spektra Dětský autismus Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje a řadí se mezi komplexní vývojové poruchy. Tvoří jádro poruch autistického spektra (hlavně z pohledu historického). Stupeň závažnosti bývá různý, od mírné formy až po těžkou. Problémy se musí projevit v každé části diagnostické triády, tzn. poruchy v oblastech sociální interakce, komunikace a představivosti. Kromě toho mohou lidé s autismem trpět mnoha dalšími dysfunkcemi, které se projevují navenek odlišným, abnormálním až bizardním chováním. Lze říci, že dětský autismus má tři základní příznaky, od kterých se odvíjí diagnóza - narušená řeč, narušené sociální vztahy a abnormální zájmy a chování pacienta.takové děti se těžce přizpůsobují jakékoliv změně, vzdělávání je u nich možné realizovat většinou jen ve speciálních třídách, s oblibou vykonávají stereotypní pohyby, bývají zaujaté jednotvárnou, jakoby rituální manipulací s předměty, s klasickými hračkami si nehrají adekvátním způsobem, spíše si hrají s drobnými předměty, které mohou být bizardní povahy (Valenta a kol., 2003) Atypický autismus Tato diagnóza se použije, jestliže porucha nesplňuje kritéria pro dětský autismus. Liší se od dětského autismu tím, že doba vzniku je po dosažení tří let věku dítěte nebo nenaplněním všech tří oblastí diagnostických kritérií. Děti s atypickým autismem mají některé oblasti vývoje méně narušeny než děti s klasickým autismem, může se jednat o lepší sociální či komunikační dovednosti nebo chybí stereotypní zájmy. U těchto dětí se dříve mluvilo o tzv. autistických rysech. Vývoj dílčích dovedností je u těchto dětí značně nerovnoměrný. Z hlediska náročnosti péče a potřeby intervence se atypický autismus neliší od dětského autismu.

16 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 16 Pro diagnózu je důležité, že celkový obraz u atypického autismu nesplňuje plně kritéria jiné pervazivní vývojové poruchy. Nutno podotknout, že kategorie atypického autismu nemá stanoveny hranice a ani klinický obraz ještě přesně definován. Diagnóza je tak založena na co nejlepším odhadu a poněkud subjektivním mínění diagnostika (Thorová, 2006). Typické pro tuto kategorii jsou potíže v navazování vztahů s vrstevníky a neobvyklá přecitlivělost na specifické vnější podněty. Sociální dovednosti jsou méně narušeny, než bývá u klasického autismu (Valenta a kol., 2003) Rettův syndrom Poprvé byl popsán Dr. Andreasem Rettem v roce 1965, vyskytuje se pouze u žen. Jedná se o neurologické poškození. Příčina syndromu je genetická, zcela nedávno byl lokalizován gen odpovídající za vznik poruchy na distálním dlouhém raménku X chromozomu. Raný vývoj je zřejmě normální do 6., maximálně 18. měsíce. V době po 18. měsíci nastává období stagnace a regrese, během kterého dítě ztrácí všechny nabyté dovednosti - jak pohybové, tak jazykové a poznávací, společně se zpomalením růstu hlavy. Zvláště charakteristická je ztráta funkčních pohybů ruky. Rettův syndrom je progresivní choroba, jeho projevy jsou často velmi těžké a jedinci končí na invalidním vozíku nebo upoutáni na lůžko (www. apla.cz) Dezintegrační porucha Syndrom poprvé popsal v roce 1908 speciální pedagog z Vídně Theodore Heller, který nazval poruchu dementi infantilis. Po období normálního vývoje dítěte, které trvá minimálně dva roky, nastává z neznámé příčiny regres v doposud nabytých schopnostech. Vývoj je prokazatelně v normě ve všech oblastech, tzn. že dítě ve dvou letech mluví v krátkých větách, sdílí pozornost, přijímá a iniciuje sociální kontakt, gestikuluje, je přítomna napodobivá a symbolická hra. Nástup poruchy je udáván mezi druhýma sedmým rokem věku, nejčastěji se objevuje mezi třetím a čtvrtým rokem. Zhoršení stavu může být náhlé nebo může trvat několik měsíců a je vystřídáno obdobím stagnace. Dítě se zhorší v komunikačních a sociálních dovednostech, často nastupuje chování zcela typické pro autismus. Po tomto období může, ale také nemusí, nastat opětovné zlepšování dovedností. Normy není již nikdy dosaženo.

17 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 17 Na rozdíl od dětského autismu se dezintegrační porucha liší pozdější dobou nástupu prvních symptomů, ztráta dovedností je více markantní (Thorová, 2006) Klinefelterův syndrom (syndrom fragilního X) Klinefelterův syndrom představuje genetickou poruchu s vazbou na chromozom X vyskytující se u mužů. Je zde vždy nápadné zvláštní chování odvracení se při pozdravu a zvláštní typ vyhýbavého pohledu. Plácání rukama, vzrušené tření rukou, hryzání kloubů na prstech či zápěstích, směs rychlého dýchání a vzdychání, nervózní pochechtávání jsou typické projevy tohoto syndromu. Stupeň mentální retardace je mírný až středně těžký (Vítková, 2003) Landau-Kleffnerův syndrom Tento syndrom je charakteristický ztrátou řeči, která byla před tím dobře vyvinutá. Dítě však nevykazuje autistické rysy, tj. ztrátu poznávacích schopností, sociability. Podobnost s autismem spočívá v tom, že asi 30% rodičů dětí s autismem uvádí, že se u jejich dítěte v prvních letech života objevovala řeč. Tu však kolem dvou až třech let ztratili. Děti s tímto syndromem jsou velice hyperaktivní, často neklidné, až agresivní. Téměř vždy se vyskytují epileptické záchvaty, a to v korelaci se ztrátou řeči (Vítková, 2003) Aspergerův syndrom Základním znakem Aspergerova syndromu je egocentrismus, provázený malou nebo nulovou schopností či snahou po kontaktu s vrstevníky. Sociální naivita, důsledná pravdomluvnost, neadekvátní poznámky, patří k charakteristickým projevům. Jedinci s tímto postižením jsou často motoricky neobratní, mají problémy naučit se jezdit na kole, plavat, bruslit a lyžovat. Jsou dostatečně inteligentní v abstraktním smyslu, ale ne ve smyslu praktickém. Vyskytuje se převážně u chlapců (Vítková, 2003). Vzhledem k zaměření tématu mé bakalářské práce právě na edukaci chlapce s Aspergerovým syndromem je podrobnější charakteristika tohoto syndromu uvedena v následující kapitole.

18 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 18 2 ASPERGERŮV SYNDROM První definice této diagnózy uvedl více než před padesáti lety dětský lékař ve Vídni, Hans Asperger. Všiml si specifického souboru schopností a vzorců chování, který se projevoval především u chlapců. K hlavním příznakům patřila nedostatečná schopnost vcítění, omezená schopnost navazovat a udržet si přátelství, jednostranná konverzace bez potřeby odezvy, intenzivně prožívané záliby a těžkopádné, nemotorné pohyby. Hans Asperger (Asperger, 1944) označil ve svém habitačním spise tyto děti pojmem autističtí psychopati.jeho objevné pozorování však nezískalo žádný větší ohlas, na úspěch si muselo počkat až do devadesátých let 20. století (Attwood, 2005). Prakticky ve stejné době podal zprávu o podobných pozorováních i americký psychiatr Leo Kanner (1943). Oba lékaři uváděli specifické zájmy, neúměrně nízkou intenzitu sociálních interakcí a selhávání při komunikaci. Leo Kanner popsal vážnější příznaky autismu, Hans Asperger naopak mírnější. Kannerova práce posléze začala být spojována s autismem, což znamená, že důraz byl kladený na absenci reakcí ve vztahu k druhým lidem a na vážné poruchy řeči, tedy na nekomunikující dítě žijící ve vlastním světě. Porucha se posléze formálně vymezila, více konkretizovala a dostala jméno Aspergerův syndrom. Porpvé použila termínu Aspergerův syndrom Lorna Wing v odborné publikaci v roce Označila jím děti a dospělé, jejichž charakteristiky a chování odpovídaly popisu příznaků, na něž upozornil zmíněný vídeňský psychiatr (Attwood, 2005). S publikací Lorny Wing (Wing, 1981, Wing, 2005, in Preißmann) dostál uznání Aspergerův syndrom jako komplexní porucha v oblasti kontaktu a komunikace. Lorna Wing upozornila na skutečnost, že některé děti mají klasické příznaky autismu od raného dětství, ale rozvine se u nich řeč na vysoké úrovni a mají zájem o kontakt s druhým. Na jedné straně tedy nesplňují kritéria autismu, na druhé straně mají výrazné problémy se začleněním do společnosti vrstevníků a s komunikací. Jejich příznaky tudíž více odpovídají těm, které uvedl Hans Asperger.

19 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 19 Na základě zjištění vymezila základní klinické příznaky Aspergerova syndromu následovaně: Nedostatek empatie Jednoduchá, nepřiléhavá a jednostranná interakce Omezená, případně neexistující schopnost navazovat a udržet si přátelství Pedantsky přesná, jednotvárná řeč Hluboký zájem o specifický jev či předměty Nemotornost, nepřirozené pozice (Wing, 1983, in Attwood, 2005, s.21) Dnes tedy Aspergerův syndrom spadá mezi poruchy autistického spektra, které patří mezi nejzávažnější vývojové poruchy, jsou spojeny s omezením ve všech oblastech života, ovlivňují postiženou osobu v celé sféře chování v oblasti komunikace a sociálních interakcí. 2.1 Diagnostická kritéria Současná diagnostická kritéria pro Aspergerův syndrom používaná jak Světovou zdravotnickou organizací, tak Americkou psychiatrickou asociací udávají deficity v sociální komunikaci a obsesivní chování jako u autismu. Rozdíl je v relativně normální úrovni kognitivních dovedností u dětí s Aspergerovým syndromem, u kterých navíc chybí opoždění ve vývoji řeči. Světová zdravotnická organizace v roce 1992 přijala Aspergerův syndrom do svého klasifikačního systému ICD-10 pod označením F84.5. Diagnostická kritéria pro Aspergerův syndrom dle Světové zdravotnické organizace (Dilling a kol., in Preißmann, 2010): Absence klinicky významného opoždění v oblasti produkce a porozumění řeči či kognitivního vývoje. Sebeobslužné dovednosti, adaptivní chování a zájem o okolí mají kolem třetího roku dosahovat normální úrovně intelektuálního vývoje. Motorický vývoj může být poněkud opožděný. Pohybová neobratnost je častým, nikoli

20 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 20 však nezbytným diagnostickým rysem. Častá je přítomnost izolovaných specifických dovedností, mnohdy v souvislosti s neobvyklou činností, avšak pro diagnózu není nepostradatelná. Nápadné kvalitativní rysy v rámci sociální interakce se projevují nejméně dvojím způsobem z níže jmenovaných: - neschopnost navázat a udržet přiměřený oční kontakt, nedostatečná mimika nonverbální komunikační projevy (tělesný postoj), omezené užívání gest v rámci sociální interakce - neschopnost navázání vztahů s vrstevníky, sdílení zájmů, činností a pocitů - nedostatečná socioemoční vzájemnost, nevyhovující či výstřední reakce na pocity druhých, s ohledem na sociální kontext nepestré projevy v chování, nebo nedostatečné začlenění sociálních, emočních a komunikačních projevů v chování - chybí spontánní přání sdílet s druhými radosti a zájmy Neobvykle silný, specifický zájem, nebo omezené, stereotypní vzorce chování, zájmy a činnosti, projevující se v nejméně jedné z následujících oblastí: - soustředěné zabývání se stereotypními a omezenými zájmovými vzorci, nápadný obsah či oblast, nebo jeden či více zájmů, které jsou nápadné intenzitou a specifickou povahou - specifické, nefunkční rutiny a rituály, obsedantní lpění na jejich provádění - stereotypní pohyby, třepání nebo otáčení rukou, prstů nebo celým tělem - zabývání se částmi objektů, jejichž složkami nebo materiály hraček (barvou, pocitem, který vyvolává kontakt s povrchem, vůní, případně zvukem nebo vibrací, kterou způsobují) 2.2 Charakteristické projevy Aspergerova syndromu Abyste se stali vynikajícím vědcem nebo skvělým umělcem, musíte mít alespoň nějaké znaky Aspergerova syndromu, které vám umožní odpoutat se od tohoto světa. (Hans Asperger, in Thorová, 2006, s.185)

21 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 21 Porucha postihuje různé lidi různě, každý postižený má svoje silné i slabé stránky. Silnou stránkou bývá schopnost myslet nezvyklým, často obohacujícím způsobem, a dokázat se dlouhou dobu soustředit na jedinou činnost. Jedinci postižení AS jsou obvykle schopní koncentrace, umějí věnovat úkolu pozornost a vytrvat tak dlouho, že by to jiní lidé už dávno vzdali. Proto si zasluhují pozornost právě tyto izolované speciální schopnosti spojené s ostrovy zájmů u jedinců s Aspergerovým syndromem. Ovšem, jak uvádí Preißmann, obraz osoby s Aspergerovým syndromem jež se pojí s předpokladem této kreativity či nadání nebývá nejvýraznější. Problémy a omezení jsou daleko častějším rysem tohoto postižení. Největším problémem lidí s Aspergerovým syndromem je postižení v oblasti sociálního chování a interakce. Postižení se týká jednak schopnosti navazovat nenucené a užší vztahy s druhými a také nonverbální komunikace (Preißmann, 2010). K hlavní znakům tohoto syndromu patří: porucha komunikace, porucha sociální interakce, vyhraněné zájmy, dodržování stereotypů, pohybová neobratnost, citlivost smyslů Porucha komunikace Děti s Aspergerovým syndromem mohou a nemusí mít opožděný vývoj řeči. Vývoj řeči však bývá poněkud abnormní. Ve věku pěti let však již mluví plynule. V tomto věku mají většinou čistou výslovnost a dobrou slovní zásobu. Často se učí mluvit jakoby zpaměti, recitují básničky, dlouhé statě z knih či úryvky pohádek. Od normálního vývoje řeči se děti s Aspergerovým syndromem odlišují nápadně mechanickou, šroubovitou a formální řečí kopírující výrazy dospělých. Tyto děti mívají potíže hlavně v oblasti pragmatického užívání řeči, což znamená, že řeč málokdy odpovídá sociálnímu kontextu dané situace. Vykřikují například nesouvislé věty, ulpívají na tématech, aniž by je zajímala reakce a zájem posluchače, pedanticky lpí na přesném vyjadřování či vyžadují dodržování určitých verbálních rituálů. Někteří se vůbec nedokáží orientovat podle neverbálních signálů, jakou jsou například výrazy tváře či kontext dané situace. Humorně nebo ironicky řečené výroky chápou doslovně, což vede k projevům sociálně mnohdy těžko akceptovatelného chování (Thorová, 2006). Je pro ně typické detailní vyjadřování, kdy touží komunikovat pouze o předmětu svého zájmu. Mají velkou slovní zásobu, znají nazpaměť nejrůznější předpisy nebo definice a udivují přesnou a komplexní odbornou terminologií, ale na druhou stranu nedovedou defi-

22 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 22 novat význam některých slov, ani je používat správně ve větě. Jejich řeč má podivnou intonaci, tempo je zrychlené či zpomalené. Hlasový projev může být abnormální, přednes monotónní. Sociální naivita, důsledná pravdomluvnost, šokující poznámky, se kterými se děti nebo dospělí obrací na neznámé osoby, patří rovněž k charakteristickým projevům Aspergrova syndromu (Thorová, 2006) Porucha navazování sociálních vztahů Sociální abnormality nejsou u tohoto syndromu tak výrazné jako u autismu. Základním znakem je egocentrismus, provázaný malou nebo žádnou schopností či snahou po kontaktu s vrstevníky. Dávají přednost osamělým aktivitám a komunikují zvláštním způsobem. Chybí sociální porozumění, strategie, jak se navazuje a buduje přátelský vztah. Děti s Aspergerovým syndromem obtížně chápou pravidla společenského chování, která jsou ostatním lidem automaticky srozumitelná. Obtížně se zapojují do kolektivu vrstevníků, proto také mateřská škola bývá obvykle prvním místem, kde se zjistí, že dítě má problémy. Přátelství v pravém slova smyslu tyto děti navazují velmi obtížně, nezřídka o bližší kontakt ani nestojí a dávají přednost hře o samotě. Soutěživost, pravidla her, či dokonce smysl pro fair-play zůstávají pro mnohé děti s Aspergerovým syndromem nepochopitelné. Obtížně chápou potřeby cizích lidí, chybí jim empatie a působí egocentricky. Velmi snadno podléhají stresu a tenzi až za sebevražedných proklamací, výrazně zhoršeného chování či jiných somatických obtíží (Thorová, 2006). Kontakt s vrstevníky je díky postižení narušen. V době dospívání se může projevit i opravdový zájem o kontakt s vrstevníky, který se ale právě z důvodů nedostatečných sociálních dovedností nedaří. V tomto období jedinci s AS tak mohou být odmítáni, což může prohlubovat jejich úzkost, a dokonce vést až k depresím (Vosmík, Bělohlávková, 2010) Specifické zájmy Typické jsou zvláštní zájmy obsesivního charakteru. Zájmy mívají úzký a ulpívavý charakter. Rozdělují se na primární (neodklonitelné, rigidní) a sekundární (s potenciálem tvořivého rozvíjení) (Thorová, 2006).

23 UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 23 Mezi oblíbené okruhy zájmů patří encyklopedické zájmy, gameboye, dopravní prostředky, počítače a programování, kosmos, vodovodní potrubí, mapy, dopravní značky, vlajky a značky aut. V podstatě vše, v čem lze vystopovat určitý řád či alespoň prvky opakování. Mnoho dětí s Aspergeroým syndromem věnuje velkou pozornost číslům. Zvláštním druhem nadměrně vyhraněných zájmů může být i kreslení. Časté je memorování textů, informací nejrůznějšího charakteru (např. televizních programů) a reklam (Thorová, 2006). Děti s tímto syndromem prožívají vnitřní puzení věnovat zvolenému zájmu každičkou volnou chvíli. Dokáží se vypracovat k neuvěřitelně podrobným znalostem. Aktivně si vyhledávají informace o objektu svého zájmu. (Attwood, 2005, s.88) Základ pro vyhraněné zájmy tvoří hromadění předmětů nebo informací. Zájmy či koníčky má samozřejmě skoro každý. Zde je ale rozdíl mezi běžným zájmem a specifickými projevy v chování dítěte s AS v tom, že chtějí mít koníček jen samy pro sebe, je typický pouze pro jejich osobu a udává tón jejich volnému času i komunikaci s ostatními (Attwood, 2005) Dodržování stereotypů Diagnostická kritéria uvádějí ještě tendenci, která buď má souvislost se specifickými zájmy, nebo je na nich naopak nezávislá. Jedná se o rituály v každodenní činnosti, přičemž se děti s AS snaží, aby se zavedly rutinní činnosti podle jejich potřeb a požadavků. Thorová (2006) uvádí, že i toto obsesivní, kompulzivní chování je jedním z klíčových symptomů Aspergerova syndromu. Rigidní chování ve formě rituálů, které děti s Aspergerovým syndromem směřují vůči sobě i svému okolí, tzn. že rituály samy provádí a vyžadují je od druhých lidí. Ritualizované chování se týká činností i řeči. Toto rigidní chování ve formě rituálů je spojeno se sníženou adaptabilitou, neschopností pružně reagovat na změny. Rutinní činnosti ulehčují život každému člověku, nejen jedincům s AS. Pomáhají předvídat události, nastolují řád a zmírňují stres. Attwood (2005) uvádí, že z klinické praxe vyplývá jednak důležitost rutinních činností pro jedince s AS a dále také dominantní postavení takového chování v případě odehrávají-li se nějaké zásadní změny v jejich životě.