B U L L E T I N 2007 XIX/1. HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV Č R, v. v. i. aktuální události zprávy bibliografie recenze. konference polemika miscellanea

Transkript

1 B U L L E T I N HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV Č R, v. v. i XIX/1 aktuální události zprávy bibliografie recenze konference polemika miscellanea

2 Historický ústav AV ČR, v. v. i. : odkud jdeme a kam Svatava Raková D nem 1. ledna 2007 nabyl účinnosti zákon o přeměně ústavů Akademie věd České republiky na veřejné výzkumné instituce a tímto aktem vedle dalších změn skončilo mé působení ve funkci ředitele Historického ústavu AV ČR, aby je nahradil status pověřený/á řízením. Dovolte tedy, abych Vám všem kolegyním a kolegům na všech úředních pozicích, pracovních zařazeních, stupních kariérního i platového žebříčku a místech působení co nejupřímněji poděkovala za podmínky, které jste mi během oněch 18 měsíců mého ředitelování vytvořili, za přátelskou atmosféru, vstřícnost, nasazení a ochotu, které jste vedle nepochybných odborných kvalit projevovali, a také za Vaši trpělivost s mými nápady, neznalostmi, nezkušeností a nectnostmi. Zvláštní dík pak náleží nejbližším spolupracovníkům z vedení ústavu, s nimiž jsme rok a půl společně řešili otázky běžné agendy i mimořádné vědecké, organizační a administrativní záležitosti. Mám dále zato, že je přinejmenším slušné vydat veřejně počet z vývoje, kterým v této době ústav prošel, a porovnat jej s programem předloženým v červnu 2005 konkursní komisi, na jehož základě jsem jmenování obdržela. Program, jehož hlavní rysy byly uveřejněny v Bulletinu Historického ústavu XVII-XVIII (2006), č. 1, ještě počítal s obvyklým čtyřletým funkčním obdobím, nicméně domnívám se, že i ve zkráceném mandátu jsem povinna provést alespoň rámcovou bilanci. Na prvním místě ve výčtu úkolů jsem uvedla zdárné převedení ústavu do režimu v. v. i.. Zatímco změny vnitřní struktury HÚ a modifikace jeho klíčových dokumentů probíhají v rytmu stanoveném vedoucími orgány AV, prostorová situace není dosud zcela definitivní. To se týká zejména pražského Proseku, kde se vzhledem k předchozím i dosud probíhajícím jednáním stále otevírá několik možností řešení stísněných podmínek. V současné době se všechna pracoviště HÚ v Praze, Brně i Českých Budějovicích převádějí do nájemního vztahu vůči dřívějším správcům, nynějším majitelům příslušných objektů a budou zajištěna nájemními smlouvami, jejichž podmínky odpovídají představám vedení AV ČR o rovnocenném soužití různých majetkoprávních typů uvnitř Akademie. I Historický ústav se ovšem stává majitelem nemovitosti, a to školícího a rekreačního zařízení v Novém Městě u Jáchymova, jehož údržbě a obnově jsme věnovali dosti finančních prostředků z rozpočtu a v minulých dobách i brigádnických hodin. V záležitosti prostorových dispozic lze dále s potěšením konstatovat, že se dokonce dříve, než předpokládal program předložený konkursní komisi podařilo vyřešit tíživý dlouholetý, nyní již akutně hrozící problém nedostatku úložného prostoru pro přírůstky do ústavní knihovny na Proseku. Po úspěšném jednání s ředitelkou Knihovny AV ČR dr. I. Kadlecovou byly na podzim zpřístupněny regály v depozitáři v Jenštejně v délce dostatečné na to, aby do nich mohl být přemístěn celý fond H (část dřívějšího fondu Ústavu pro dějiny střední a východní Evropy ČSAV); díky mimořádnému úsilí pracovníků knihovny HÚ v čele s vedoucím Mgr. L. Šimkem proběhlo stěhování cca svazků takřka bez problémů v listopadu Pokud tempo knihovních přírůstků nepředstihne výrazně současný stav, může se v tomto ohledu Historický ústav dívat bez obav do budoucnosti nejméně dalších deset let. Se zajištěním prostorové existence souvisí zabezpečení dalších součástí a funkcí ústavní infrastruktury. V souladu s programem z roku 2005 se podařilo dokončit personální obměnu technickohospodářské správy tak, aby její kolektiv vedený pí Danou Kozohorskou mohl během roku 2006 absolvovat technicky a odborně náročný přechod na novou, plně digitalizovanou účetní soustavu Elanor- Global a ifis; komplikovaný úkol byl díky všem pracovnicím se závěrem roku v základních rysech dokončen. Také další technické pracoviště, totiž Nakladatelství HÚ, bylo uvedeno ve výhledech programu, a to zejména perspektivou razantních investic do další modernizace strojního a přístrojového vybavení malotirážního střediska. Během roku 2006 jeho vedoucí pracovnice pí Blanka Šubecová po dlouhém zvažování doporučila z konkursní nabídky vysoce produktivní tiskařský stroj a velkokapacitní barevnou tiskárnu, jejichž instalace a uvedení do provozu výrazně zvýšily kvalitativní i kvantitativní možnosti nakladatelství. Jeho vedoucí dr. V. Horčáková tak může v edičním plánu počítat nejen s atraktivnějšími obálkami a ilustracemi vydávaných titulů, ale i s větším počtem publikačních nabídek. Technická modernizace, ale zejména personální zabezpečení otevřely také další možnosti pro aktuální tvorbu letáků, upoutávek a nejrůznějších konferenčních, obecně informativních a P. R. mate- 1

3 Historický ústav AV ČR, v. v. i. : odkud jdeme a kam riálů, jejichž designu se vedle pí Šubecové s nasazením věnuje pí D. Vondrášková. Graficky atraktivní plody tohoto úsilí byly uplatněny zejména na veřejné powerpointové přehlídce činnosti a výsledků Historického ústavu z posledních let, která proběhla v dubnu 2006 v budově AV na Národní třídě, a slouží k představení HÚ i na dalších fórech (např. na IX. Sjezdu českých historiků v Pardubicích v září 2006, dále u příležitosti různých návštěv, konferencí a zasedání); upoutávky na nové knihy a fotoinformace z konferencí jsou pravidelně zveřejňovány na webových stránkách ústavu. Co se týče vlastního raison d être Historického ústavu, tedy základního vědeckého výzkumu, konkretizovaného Výzkumným záměrem, zmíním se nejprve o dílčích projektech rozpracovávaných specializovanými badatelskými kolektivy. Program předložený na konkursu 2005 vymezoval dvě vzájemně provázané vědecko-organizační linie, které by měl výzkum v budoucnu sledovat: jednak přednostní soustředění výzkumného potenciálu na vybrané okruhy badatelských problémů typické právě pro HÚ, a to tak, aby uzlové body byly pokud možno tematicky a konceptuálně provázány napříč jednotlivými týmy, druhou linii pak představovala těsná spolupráce na komplementárních úkolech s partnerskými oborovými pracovišti. V rámci zastřešujících projektů VZ jako slibná profilující tematika vykrystalizovalo zejména pět okruhů objektů badatelského zájmu, jejichž kvalitní zpracování v duchu evropských a světových trendů slibuje inovativní obohacení současného historického poznání z hlediska tematického i metodického. Prvním z nich jsou církevní dějiny v jejich sociálních, kulturních, duchovních i institucionálních aspektech, které m.j. i z důvodu dlouholetého opomíjení nabízejí zejména v současných historiografických kontextech řadu interpretačních a diskursivních možností. Reprezentativní mezinárodní konference věnovaná středověké církevně-právní problematice Sacri canones servandi sunt, kterou HÚ pořádal za spoluúčasti Centra medievistických studií v listopadu 2006, vycházela ze společně sdíleného mezinárodního projektu k průběhu a završení středoevropské christianizace. Na nejrůznější stránky církevního a náboženského života v celospolečenských souvislostech se hodlají zaměřit každoroční kolokvia týmu raného novověku; jako první zaujalo četné zájemce téma Církev a smrt, k němuž se historikové různých badatelských orientací vyjadřovali na setkání v březnu Zatímco velký úkol razit nové přístupy k českému emancipačnímu hnutí 19. století se zaměřuje přednostně na jiné okruhy otázek (povaha českých elit, role místní samosprávy, historické sebeprojekce, dějiny žen a rodiny), velmi úspěšně a objevně se církevní tematika integrovala do výzkumu první československé republiky; monografie J. Šebka Mezi křížem a národem, pojatá jako konflikt moderních identit, byla oceněna Prémií O. Wichterleho za rok Dalším průřezovým tématem slibují být dějiny správy, ústavnosti a práva v širokém kontextu, chápané jako nástroje organizace a disciplinace různých stránek společenského a hospodářského života. Středověk je zkoumá na modelu panovnického dvora, jeho kompetencí, funkcí a symboliky, raný novověk se specializuje na funkci městských správních struktur (v tomto oboru T. Sterneck získal za monografii Město a válka pro HÚ další Prémii O. Wichterleho za rok 2006) a na zemský ústavně-právní vývoj. Kolektiv pro dějiny 19. století toto téma organicky zakomponoval do inovačního přístupu k problematice vzniku občanské společnosti (pionýrsky M. Hlavačka, Zlatý věk české samosprávy, 2006). Třetí příčné téma představuje historická paměť, historiografie a teorie (metodologie) historického bádání. Proces ovlivňování kolektivní paměti, identity a hodnotových struktur prostřednictvím příběhů přijatých výkladů národního vývoje, popřípadě sledování a analýza současných trendů světového dějepisectví tvoří neodmyslitelnou součást historického výzkumu požadované mezinárodní úrovně a jsou předmětem četných publikačních výstupů všech badatelských týmů HÚ. Bytostné otázky reflexe národní minulosti v kontextu evropského myšlení tvoří ústřední téma nedávno proběhlých i plánovaných vědeckých setkání (Přemyslovci v historické paměti 2006, 19. století v nás 2007); historiografie ve světovém záběru a s mezinárodním zastoupením dominovala jednání jedné ze tří tematických sekcí na IX. Sjezdu českých historiků, kterou Historický ústav organizačně zajišťoval a pod vedením prof. J. Pánka odborně garantoval (Dějiny českých zemí v mezinárodních souvislostech, Pardubice 2006). Tým pro dějiny 20. století do roku 1945 si nadále uchovává svou specifiku, která jej profiluje vůči jiným pracovištím obdobného zaměření koncentraci hlavních výzkumných sil na dějiny mezinárodního postavení, zahraniční politiky a diplomacie ČSR zejména v krizových 30. letech a v době 2. světové války, jimž vedle problémových studií věnuje i intenzívní ediční činnost. Vedle již dříve zkoumané druhé republiky a válečné každodennosti se nejnověji prosazuje tematika odboje, a to zejména v dosud opomíjených konstelacích s dalšími iden- 2

4 Historický ústav AV ČR, v. v. i. : odkud jdeme a kam titami (mezinárodní konference Židé v boji a odboji, říjen 2006). Význam edic pro toto období podtrhuje zaměření druhé velké mezinárodní konference HÚ, která byla spojena se zasedáním Česko-ruské komise historiků a archivářů, totiž Nové dokumenty k historii česko-ruských (sovětských) vztahů (listopad 2006). Výčet profilových témat uzavírá historická geografie. Mezi badatelské priority se tento typ interdisciplinárního výzkumu dostal vzhledem ke skutečnosti, že během posledních deseti let se Historický ústav stal díky iniciativě doc. E. Semotanové jedním z jeho neformálních domácích center. Vedle stejnojmenné ročenky a úspěšné mnohasvazkové série Atlas měst České republiky byla na půdě HÚ, kde v současnosti působí tým se slibnou perspektivou vědecky atraktivních organizačních i publikačních výstupů, nastartována již v lednu 2005 za mimořádného odborného zájmu řada každoročních setkání historických geografů z různých humanitních i technických pracovišť. S živým ohlasem se setkal i letošní ročník, který pod názvem Společnost a krajina v minulosti na rekonstrukčních mapách umožnil konfrontaci nejrůznějších technických i interpretačních přístupů k vytěžení výpovědního potenciálu map. Vzhledem k rostoucí odborné kompetenci a renomé (několik výročních ocenění za historickokartografická díla z posledních let) zařadil HÚ do Výzkumného záměru přípravu reprezentativního Atlasu českých dějin, který by měl důstojně nahradit starší verzi z poloviny 60. let. Druhou linii organizace výzkumu, naznačenou v programu z roku 2005, tvořila perspektiva rozvíjet, konkrétními příklady spolupráce realizovat a podle potřeby institucionalizovat propojení s partnerskými badatelskými týmy. Závaznou, nicméně co do možností aplikace omezenou cestu představuje vytváření společných pracovišť s vysokoškolskými institucemi. Vedle již existujícího (od 2003), na ediční činnost zaměřeného Centra pro raně novověká studia, jemuž slouží expozitura HÚ v Historickém ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, se v roce 2006 podařilo uzavřít obdobnou partnerskou smlouvu s Ústavem právních dějin Právnické fakulty UK; po jejím schválení příslušnými univerzitními i akademickými orgány zahájilo k 1. lednu 2007 činnost společné Centrum právně-historických studií v čele s ředitelem prof. K. Malým (PF UK), které v návaznosti na předchozí zkušenosti podpoří oboustranný výzkum ústavně-právních dějin a počítá s předběžnou přípravou historického slovníku právních pojmů. Neméně významná (a občas i viditelnější) je ovšem spolupráce, která postrádá formalizaci v písemných dokumentech, vychází však z komplementarity výzkumných programů a opírá se o prověřenou praxi i osobní kontakty. Na těchto základech již nějakou dobu probíhá soustavná koordinace badatelských projektů mezi medievisty HÚ pod vedením prof. J. Žemličky a členy Centra medievistických studií FlÚ AV ČR FF UK v čele s ředitelem prof. P. Sommerem; tyto vědecké týmy již uspořádaly ve vzájemné součinnosti několik úspěšných konferencí a na příští léta plánují další společné organizační, ediční a tematické výstupy. Podobného sparingpartnera nalezl tým pro dějiny 19. století, vedený prof. M. Hlavačkou, na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zejména v iniciativním Výzkumném středisku pro dějiny střední Evropy MU (ředitel prof. J. Malíř), s nímž zejména díky odborné a organizační spolupráci doc. R. Vlčka (HÚ) a doc. J. Hanuše (FF MU) sdílel v posledních letech významná mezinárodní setkání a následné publikace se značným odborným ohlasem. Vzhledem k silnému zastoupení obrozenské tematiky mezi pracovníky brněnské pobočky HÚ (a následným moravským konotacím jejich výzkumu) poskytuje součinnost s Výzkumným střediskem velmi žádoucí rozšíření badatelského zázemí a možnosti promyšlené distribuce vědeckých úkolů. Oddělení raného novověku pod vedením doc. J. Mikulce je smluvně zavázáno ke společnému edičnímu projektu s historiky a editory Historického ústavu FF JU, hledá však také další organizační a pracovní propojení v bližším okruhu pražských badatelů; v současnosti se reálně rýsuje perspektiva obnovení pevnějších svazků s Archivem hl. města Prahy ve spolupráci s ředitelem doc. V. Ledvinkou. Tým zkoumající otázky vývoje 20. století, který vede dr. J. Němeček, vedle přirozených partnerů v podobě sesterských akademických ústavů uplatňuje zejména v edičních projektech spolupráci s příslušným pracovištěm MZV ČR a dalšími českými i zahraničními archivy. Pro moderní období se však jako velmi perspektivní oblast vědecké koordinace ukazuje rovněž problematika světových dějin, a to zejména v součinnosti s Institutem mezinárodních studií pražské Fakulty sociálních věd UK, vedeným doc. J. Vykoukalem. Na jeho půdě pedagogicky působí řada pracovníků HÚ, kteří se světovým dějinám věnují, a díky tomu lze využít osobních kontaktů a vzájemné znalosti výzkumných plánů k propojení konferenčních aktivit i publikačních výstupů. I když vzhledem k ostražitému postoji vedoucích akademických i univerzitních orgánů vůči živelnému 3

5 Historický ústav AV ČR, v. v. i. : odkud jdeme a kam růstu společných pracovišť patrně nemá smysl počítat v dohledné době jak předpokládal program z roku 2005 s dalším výhonkem tohoto typu v organizační struktuře HÚ, považuji vyhlídky na rozšíření spolupráce s IMS FSV za důležitou výzvu, m.j. i s ohledem na chystané novodobé dějiny Balkánu. Jak ukazuje dosavadní zkušenost, podobnou perspektivu pro světové dějiny díky mezinárodnímu badatelskému záběru nabízejí i již zmíněná pracoviště Masarykovy univerzity v Brně. Zatímco v přehledu dílčích badatelských projektů vstoupily jednotlivé týmy s přijetím Výzkumného záměru v roce 2005 do nově formulovaných úkolů, mnohasvazkové kolektivní výstupy, na nichž se podílí řada nebo dokonce většina pracovníků ústavu, mají natolik dlouhodobý charakter, že jakékoli nové vedení se má starat především o jejich úspěšnou kontinuaci. Zde se ukazuje největší slabina mé bilance: práce na projektu Encyklopedie českých dějin, který včetně tvorby hesláře a náročných koncepčních příprav kladl po několik let nemalé nároky na badatelské síly a energii osazenstva HÚ, se dočasně pozastavily vzhledem k nedostatkům v textaci hesel našich autorských partnerů. Historický ústav, jehož pracovníci již před časem dokončili zpracování prvních dvou plánovaných svazků EČD, má přirozeně připraveno náhradní řešení, přikročí k němu však pouze v případě prokazatelného a trvalého neplnění závazků ze strany dalších účastníků projektu. Naproti tomu s nemalým pracovním vypětím, avšak bez větších úskalí postupují práce na Biografickém slovníku českých zemí, který díky úsilí kolektivu vedeného dr. P. Vošahlíkovou udržuje rytmus přípravy jednotlivých sešitů dohodnutý s nakladatelstvím Libri. V letech tak vyšlo pět sešitů obsahujících na 1500 biogramů, které tvoří první svazek tohoto u nás ojediněle rozsáhlého a tematicky komplexního kompendia; dalších několik set hesel je zredigováno a připraveno do tisku. Třetí dlouhodobý kolektivní záměr, nový Atlas českých dějin, jehož idea se zrodila současně s Výzkumným záměrem, postupuje přípravnými pracemi podle předem stanoveného plánu s dělbou úkolů, jejichž plnění vedoucí projektu doc. E. Semotanová pravidelně kontroluje. Poslední část kolektivní produkce představují syntetické práce. V závěrečném stádiu redakčních úprav je textově již dokončený Přehled českých dějin, který vznikal pod odborným dohledem vedoucích redaktorů prof. J. Pánka (HÚ) a dr. O Tůmy (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR). Připravované Dějiny Balkánu nabraly pod redakčním a organizačním vedením doc. L. Hladkého druhý dech a po vyjasnění celkové koncepce a personálním posílení směřují k naplnění přidělených dílčích úkolů. Zvláště je potřeba zmínit jednu ze základních složek výzkumného spektra HÚ, totiž ediční činnost. Na základě předchozího dlouhodobého založení a tempem diktovaným povahou zpracovávaného materiálu i nároky ediční techniky postupují práce na velkých sériích (Regesta diplomatica nec non epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, Documenta res gestas saeculorum XVI..-XVII. illustrantia, programy politických stran, Dokumenty československé zahraniční politiky ). Je potěšující, že vedle těchto řad editoři napříč chronologickým spektrem během minulého roku připravili do tisku či publikovali také jednotlivé kvalitní ediční počiny. Ocenění si dále zaslouží vědečtí i výkonní redaktoři obou časopisů Českého časopisu historického a Slovanského přehledu a oborových periodik, z nichž někteří se opakovaně zamýšlejí nad strukturou, náplní, atraktivitou a inovacemi svěřených tisků, aby odstranili občasné výkyvy v kvalitě obsahu. Kolektiv bibliografů vedený dr. V. Horčákovou se dokáže úspěšně vypořádat s nároky, které vyžaduje průběžné elektronické zpracování olbřímí a stále narůstající produkce světové obce historiků. * * * * * * * Lze tedy říci, že části vytčených vědecko-organizačních, odborných i praktických cílů, které tvořily páteř programu z roku 2005 a na jejichž základě mi bylo řízení Historického ústavu AV ČR svěřeno, se již podařilo díky schopnostem, energii a společnému úsilí všech jeho pracovníků dosáhnout, k dalším je snad dostatečně našlápnuto. Doufám, že je zcela zřejmé, jak velký podíl na těchto výsledcích má zásadní koncepční, vědecká i organizační práce mých předchůdců prof. F. Šmahela a prof. J. Pánka, kteří nyní zastávají vysoké akademické funkce. Jaké jsou nejbližší konkrétní perspektivy akademického ústavu, který vedle uvedených všestranných aktivit dokázal zvládnout i tak náročný úkol, jakým byla organizace tří průkopnických vědeckých expedic do pražského okolí a během posledních let získal za vynikající badatelské počiny několik významných ocenění? Pro přehlednost je lze rozdělit do několika okruhů, v jejichž hranicích uvádím pouze hlavní položky: I. Úkoly pro vedení ústavu, vyplývající z přechodu na režim v. v. i. V ústavu začaly působit nové správní a dozorčí orgány Rada HÚ a Dozorčí rada HÚ, jejichž 4

6 Historický ústav AV ČR, v. v. i. : odkud jdeme a kam konkrétní náplň činnosti se bude teprve profilovat na podkladě ustanovení příslušného zákona; mezi jiným je třeba dotvořit strukturu vnitřních předpisů a norem (Organizační řád, Mzdový předpis, Pracovní řád). K dalšímu řešení prostorové situace pražského pracoviště je nutno přistupovat pod zorným úhlem získaných zkušeností. II. Vědecké konference a zasedání V rámci plánování badatelských aktivit, které počítá s možností uspořádat na základě vnitroústavního konkursu dvě až tři velká mezinárodní vědecká setkání ročně, chystají své konference v roce 2007 tým dějin 19. století s inspirativním tématem kolektivní (sebe)projekce 19. století v nás a oddělení Biografického slovníku (Metodologické a teoretické problémy biografického výzkumu), které chce diskutovat problematiku tvorby národních encyklopedií v komparativní perspektivě. HÚ (zejména jeho brněnská pobočka) bude dále partnerem Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy MU při přípravě a pořádání mezinárodního sympozia Vídeň Brno, které je svoláno na podzim V plánu je rovněž několik převážně domácích setkání, z nichž ovšem některá počítají s účastí zahraničních odborníků. Zatímco třetí lednové kolokvium k historické geografii již úspěšně proběhlo za účasti více než osmi desítek zájemců, jarní raně novověké církevní kulaté stoly budou pokračovat v dubnu 2007 tématem Církev a zrod moderní racionality. Na podzim se z iniciativy brněnské pobočky a Výzkumného střediska MÚ uskuteční diskuse k interpretacím ruské revoluce 1917, medievisté v návaznosti na dosavadní síť meziinstitucionální spolupráce (CMS, FF UK, Archiv hl. města Prahy) uspořádají další v řadě setkání s tematikou Dvory a rezidence ve středověku, tentokrát zaměřené na skladbu a kulturu dvorské společnosti ( listopadu 2007). Ze všech zasedání budou připraveny samostatné sborníky či supplementa k ústavním periodikům. III. Mezinárodní spolupráce Díky iniciativě prof. M. Hlavačky usiluje HÚ o zapojení do dalšího, již třetího projektu Evropské vědecké nadace (ESF) se sídlem ve Štrasburku, totiž Inventing Europe: Technology in the Making of Europe; návrh dílčího týmového tématu s mezinárodním obsazením je v současnosti v oponentním řízení. V průběhu roku 2007 se HÚ zhostí textace českého podílu (do 1945) na čtyřstranných souběžných dějinách středoevropských států (vedle ČR též Slovensko, Polsko a Maďarsko), které mají vyjít v anglickém jazyce pod názvem Between West and East; účast za HÚ odborně garantuje prof. J. Pánek. Medievisté rozvíjejí mezinárodní kontakty zejména podílem na multilaterálních a komparativních projektech, které zpracovávají v součinnosti s Centrem medievistických studií FlÚ na základě komplementarity badatelských programů (christianizace, odpustky, ordinační seznamy). Velmi mnohostranné a ukotvené je zapojení Historického ústavu do výzkumu novodobých církevních dějin v různých modernizačních kontextech, jenž probíhá na řadě německých a rakouských pracovišť. V současnosti vedení BSČZ jedná o uzavření dohody s Institut Österreichisches Biographisches Lexikon und Biographische Dokumentation o spolupráci v oblasti biografických studií. Pokračuje spolupráce na tvorbě českých vstupů pro mezinárodní projekt echase Heart of Europe (Getty Images Londýn, dr. J. Hájek). Ve výhledu se rýsuje koordinovaná spolupráce mezi HÚ, Ústavem soudobých dějin, Masarykovým ústavem Archivem AV a Historickým ústavem SAV v Bratislavě na konkrétních projektech z moderních dějin. IV. Publikace V nakladatelství Karolinum by měl za spoluautorství Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR vyjít reprezentativní Přehled českých dějin, během roku 2007 se v knihkupectvích objeví sešit druhého dílu Biografického slovníku českých zemí (nakl. Libri). Vedle monografií, edic, sborníků, atlasů apod., které pracovníci ústavu uplatní u různých českých i zahraničních vydavatelů, obsahuje ediční plán Nakladatelství HÚ pro rok 2007 neméně než 16 periodických i jednorázových titulů. Doufám, že také tento Bulletin Historického ústavu si díky péči dr. J. Šebka a pí D. Vondráškové udrží nejen pestrý obsah a sličnou obálku, ale též pravidelný přísun na Vaše pracovní i jiné stoly. A nakonec to nejdůležitější: počínaje 1. lednem 2007 nezapomeňte prosím za název Historického ústavu AV ČR přičinit vždy a všude nevyhnutelné v. v. i. Snad si záhy zvykneme. 5

7 PREZENTACE A OCENĚNÍ Prémie Otto Wichterleho T. Sterneckovi a J. Šebkovi V příjemném letním odpoledni v pondělí 26. června 2006 předal předseda Akademie věd České republiky prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. na terase vily Lanna téměř třem desítkám mladých vědeckých pracovníků Prémii Otto Wichterleho, nazvanou podle vynikajícího českého chemika, který se světově proslavil především jako vynálezce kontaktních čoček z hydrogelů. Ocenění, jež byla letos udělena již popáté, navrhují ředitelé jednotlivých vědeckých pracovišť AV ČR po konzultaci s vědeckými radami těchto ústavů. Smyslem Prémie Otto Wichterleho, spojené s finanční odměnou, je podpořit a povzbudit perspektivní mladé vědce ve věku do čtyřiceti let, kteří se svými badatelskými výsledky významným způsobem podílejí na rozvoji dané vědní disciplíny. Laureáti J. Šebek a T. Sterneck (uprostřed) na slavnosti ve vile Lanna. Za rok 2006 byla Prémie udělena jedenácti pracovníkům z oblasti věd o neživé přírodě, jedenácti badatelům, věnujícím se výzkumu ve sféře živé přírody a chemických věd a šesti zástupcům vědní oblasti humanitních a společenských věd. Historický ústav jako jediné společenskovědní pracoviště AV ČR získal letos dvě tato prestižní ocenění. Jeho nositeli se stali Mgr. Tomáš Sterneck, PhD. z oddělení dějin raného novověku a Mgr. Jaroslav Šebek, PhD. z oddělení dějin 20. století (další pracovník HÚ PhDr. Jindřich Dejmek, DrSc. je obdržel v roce 2003). Oba nositelé Prémie Otto Wichterleho vydali v roce 2006 významnou monografii. Tomáš Sterneck se představil knihou Město, válka a daně. Brno v moravském berním systému za dlouhé války s Vysokou Portou ( ), věnovanou tematice vlivu raně novověkých daňových systémů na utváření moderního státu v rámci popisu fungování moravského finančního systému na příkladu složitého organismu královského města Brna přelomu 16. a 17. století a na pozadí zesíleného náporu osmanské říše ve střední Evropě. Rovněž Jaroslav Šebek publikoval objevnou práci, nazvanou Mezi křížem a národem. Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu, která se zabývá reflexí aktivit německého katolického milieu v kontextu dramatických proměn ideových a strukturálních podob katolicismu i politických poměrů nejen v První republice, ale i ve středoevropském měřítku v období mezi dvěma světovými válkami. Obě rozsáhlé studie, založené na archivním výzkumu a dobových pramenech, se setkaly s živou odezvou ve vědeckých kruzch. Ocenění historikové se rovněž aktivně podílejí na vědecké a organizační činnosti v rámci Historického ústavu a rovněž na rozvoji jeho mezinárodních kontaktů. V zahajovacím projevu předseda Akademie věd vyzdvihl mimořádnou osobnost Otto Wichterleho ( ) a zmínil i úskalí, s nimiž se musel během svého života i při práci potýkat zejména v důsledku politických zásahů ze strany vládnoucího režimu. Vedle toho připomněl, že i v současné době politického a názorového pluralismu čekají vědce na jejich profesní cestě složité zákruty, ovlivněné často ekonomickými faktory. Současně však přitom zdůraznil, že bez ohledu na panující společenské podmínky a problémy je jedním z hnacích motorů vědecké práce aspekt dobrodružství a nadšení z dosažených výsledků a dobře odvedené práce. A bez tohoto rozměru lze vědu jen těžko dělat. Poté předal prof. Václav Pačes, příslušní místopředsedové (Ing. Pavel Vlasák, DrSc., prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr.h.c. a prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., dr.h.c.) a ředitelé ústavů oceněným badatelům diplomy i s knihou vzpomínek Otto Wichterleho. Redakce 6

8 prezentace a ocenění Medaile Františka Palackého ruské historičce Valentině Vladimirovně Marjině D ne 28. listopadu 2006 byla prof. Jaroslavem Pánkem, místopředsedou Akademie věd ČR, v rámci zasedání Česko-ruské komise historiků a archivářů na Historickém ústavu AV ČR v Praze předána Valentině Vladimirovně Marjině, vědecké pracovnici Ústavu slavistiky Ruské akademie věd medaile Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách. Slavnostní akt se uskutečnil v zasedacím sále Historického ústavu AV ČR za účasti vedení Historického ústavu, velvyslance Ruské federace Alexeje Leonidoviče Fedotova, náměstka ministra zahraničních věcí ČR Jaroslava Bašty i dalších zástupců české a ruské historické obce. Jan Němeček Laudatio prof. PhDr. Jaroslava Pánka, DrSc. při předávání medaile: Vážené dámy a pánové, spolupráce českých a ruských historiků má velké tradice a v současné době jak to dokazuje i tato konference se stále prohlubuje, ať už formou výměnných studijních pobytů či pořádáním vědeckých zasedání, týkajících se společných problémů česko-ruských (sovětských) vztahů. V oblasti novodobých dějin se tak děje jak formou spolupráce vědeckých akademických i univerzitních institucí, tak i v rámci práce Česko-ruské komise historiků a archivářů. Každý, kdo se zabývá historií československosovětských vztahů ve 20. století, nemůže při heuristice pominout práce Valentiny Vladimirovny Marjiny z Institutu slavjanovedenija Rossijskoj akademii nauk. Bez nadsázky: její produkce je tak široká, jak tématicky, tak i chronologicky, od prací analytických po práce syntetické, od edic až k souhrnným zpracováním dějin československo-sovětských vztahů. Rád bych v této souvislosti použil výstižná slova prof. Viléma Prečana: Znám Valentinu Marjinu šestnáct let a sleduji její publikace velmi pečlivě. Je nejerudovanější a nejsolidnější z ruských historiků zabývajících se sovětsko-československými vztahy a československými dějinami v letech 1938 až Z jejího pera pochází to nejlepší, co bylo na základě ruských (sovětských) pramenů a českých (československých) tištěných pramenů od roku 1990 v Rusku na výše uvedená témata publikováno. V tomto smyslu ji považuji za ruskou doyenku v oblasti nejnovějších československých dějin. Její talent, erudice, schopnost kriticky analyzovat na základě detailní znalosti archivních pramenů sovětskou velmocenskou politiku, její zájmy a její nástroje, z ní učinily jednu z předních osobností postsovětské ruské historiografie v oblasti nejnovějších dějin. Její čas přišel ve chvíli, kdy se v její zemi vytvořily aspoň minimální podmínky pro svobodu bádání a slova, a tehdy prokázala, jak je připravena na výzvu doby. Valentina Vladimirovna Marjina se narodila 14. června 1927 v Moskvě. V roce 1950 absolvovala Historickou fakultu Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova a obhájila práci Slovenské národní povstání Poté pracovala jako aspirantka Institutu slavjanovedenija AN SSSR, kde v roce 1955 obhájila kandidátskou disertační práci na téma Slovensko v letech poválečného revolučního vzestupu V roce 1983 pak obhájila doktorskou disertační práci na téma Problém spojení dělnické třídy a rolnictva v revolucích 40. let (země střední a jihovýchodní Evropy). Od roku 1955 doposud pak pracuje v Institutu slavjanovedenija RAN v Moskvě, nyní jako vedoucí vědecký pracovník. Od roku 1995 je členkou Výkonného výboru Asociace historiků druhé světové války při Národním komitétu ruských historiků, v letech pracovala jako vědecká tajemnice a poté zástupkyně předsedy ruské části Česko-ruské komise historiků a archivářů. Obdržela stříbrnou medaili Univerzity J. E. Purkyně. Po celou svou vědeckou kariéru se aktivně zabývala československými dějinami zejména v první polovině 20. století a na toto téma vydala doma i u nás a na Slovensku řadu vědeckých studií i publikací. Z nejnovějších je možno zmínit její práci Zakarpatská krajina (Podkarpatská Rus) v politice Beneše a Stalina , která vyšla v Moskvě před třemi lety, a v rozsáhlém dvousvazkovém sborníku Češi a Slováci ve XX. století, který redigovala a do něhož přispěla pěti kapitolami zahrnujícími období Je také editorkou řady archivních pramenů k problematice československo-sovětských vztahů, připomeňme v této souvislosti, že takřka třetinu knihy o Podkarpatské Rusi zaujímá na 70 nejnověji vydaných dokumentů československé provenience, přeložených do ruštiny, dále publikovaní neznámých dokumentů k úloze Sovětského svaz ve Slovenském národním povstání, pocházejících z Archivu prezidenta Ruské federace apod. Svou rozsáhlou recenzní činností se pak zasloužila o propagaci české historické produkce v Ruské federaci. 7

9 prezentace a ocenění Už jenom výčet všech prací dr. Marjiny, vydaných nejen na ruské půdě, ale i v Čechách, na Slovensku i v Německu, by zabral mnoho stran, což prokazuje, že patří k nejvýznamnějším představitelům ruské historiografie o Československu a svou prací se významně zasloužila o rozvoj česko-ruských vztahů, je u nás i v Ruské federaci uznávanou zahraniční bohemistkou. V ruské historické obci patří k nejpilnějším recenzentům české historické produkce a také ji lze zařadit k největším znalcům české historiografie v oblasti novodobých dějin. Je mi ctí, že jsem mohl navrhnout dr. Marjinu na ocenění medailí Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách. Čestná medaile Vojtěcha Náprstka Dušanu Třeštíkovi D ne 6. února 2007 předal předseda Akademie věd České republiky prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. dlouholetému pracovníkovi Historického ústavu AV ČR, PhDr. Dušanu Třeštíkovi, CSc. čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za zásluhy o popularizaci vědy. Toto ocenění se uděluje vědcům a publicistům za dlouhodobou, systematickou a cíleně vedenou popularizaci vědeckých poznatků. Jakkoli působení dr. D. Třeštíka nelze označit za vlastní popularizaci historie, nýbrž za nepřetržitý proud inspirativního přemýšlení a provokativních otázek po smyslu minulosti, nástrahách dějepisectví i po místu historika v aktuálním dění, které opakovaně klade na různých veřejných fórech, nelze pochybovat, že medaile V. Náprstka se letos dostala do těch nejlepších rukou. Předání ceny byli přítomni představitelé Akademie věd ČR, zástupci odborné i laické veřejnosti včetně vedení Historického ústavu AV ČR, v. v. i. a média. Laudatio, jehož text přinášíme, pronesl prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc., proslov laureáta otiskne Bulletin AV ČR. Eva Semotanová Laudatio prof. PhDr. Josefa Žemličky při předávání medaile: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, milí přátelé, na úvod dovolte malou poznámku. Bylo mi samozřejmě nesmírnou ctí, když jsem byl vyzván, abych pronesl laudatio na Dušana Třeštíka, s nímž mám tu čest po více než třicet let blízce spolupracovat a jehož nevyčerpatelná invence nemálo poznamenala i moji práci. Ale zároveň mě to zaskočilo, když mi vzápětí začalo docházet, jak nesnadný to bude úkol. Protože uchopit, pochopit a hlavně někam zařadit Dušana Třeštíka je prakticky nemožné. Celá hodina by nestačila, pokud bych měl ve vší stručnosti vykreslit jeho přínos moderní medievistice, začínaje studiemi o vzniku a fungování středoevropských států a konče víceméně namátkou třeba Mýty kmene Čechů, které se dočkaly takového ohlasu. Ale dnes je Dušan Třeštík oceňován Čestnou medailí Vojtěcha Náprstka za zásluhy v popularizaci vědy a chtě nechtě musím uhnout na tuto kolej jeho tak širokých aktivit. Popravdě musím přiznat, že na oslavencovy popularizační vstupy nemám nejlepší vzpomínky. Jako osobnost známá nekonvenčními přístupy k historické materii býval Dušan Třeštík již v sedmdesátých a osmdesátých letech víc než hojně zván k přednáškám pro muzea a různé spolky, což mělo schvalovat tehdejší vedení ústavu. S nikým nebýval problém, schvalování bývalo vcelku mechanické, jen u Třeštíka ne. Jako vedoucí oddělení jsem býval úmorně tázán, zda vím, co tam vůbec bude říkat. Nezkušeně jsem odpovídal, že ano, že podle názvu přednášky tuším, o čem bude řeč, třeba o prvních Přemyslovcích nebo o významu Levého Hradce. Ale nestačilo to a žádalo se zpřesnění: zda do detailu vím, o čem bude řeč, nejlepší že bude dodání písemné verze. Ať to taktně zařídím. Nakonec se to vždy nějak urovnalo, středověk ostatně nestál v centru ústavních zájmů, když však dorazila nová pozvánka k Třeštíkovu vystoupení, třeba do Roztok u Prahy či Znojma, předem mě děsilo, co mohu zase očekávat. Aniž by zeslábla jeho ryze vědecká angažovanost (a svědčí o tom i řada fundovaných publikací z posledních 15 let), nastala ovšem pravá chvíle Dušana Třeštíka k doslovné smršti přednášek, diskusí, rozhovorů, dialogů, článků i vystoupení v rozhlase i v televizi po listopadu O živé i mrtvé historii, o politice, aktuálních problémech naší převratné doby, tu s kritickými šlehy na národovecké tradice v našem vědomí, vzápětí na otázky historického vnímání, co dnes znamená svatováclavská tradice, o vztahu středověkého a moderního národa. S kvalifikovaným vstupy do nejen do širokého spektra společenských věd, jak politologie, sociologie nebo filozofie, ale i přírodovědních disciplín. Prakticky neuplynul den, abych nebyl od kolegů zpovídán, viděl jsi Dušana nebo Třeštíka? podle toho, 8

10 prezentace a ocenění kdo se tázal. Postupně takových otázek ubývalo, stávalo se to jaksi samozřejmým, a jen ty nejpěknější kousky se více přetřásaly. Protože Třeštík uměl šokovat a činil (a dodnes činí) to velmi rád. Obzvláště ho těší, když dostává nesouhlasné, by někdy výhružné reakce, což usnadnilo ové spojení, jehož vášnivým uživatelem se stal od samých počátků. Není třeba pokračovat dále, snad jen tolik, že výběr z mimořádně živých, čtivých a poučných příspěvků, esejí i fejetonů se dočkal několikerého úspěšného vydání, zejména v titulech Mysliti dějiny a Češi a dějiny v postmoderním očistci. Je podivuhodné, že tak vysoké nasazení ani po létech nevedlo k únavě. Dušan Třeštík stále bravurně obhospodařuje oba pilíře svého duševního konání, jak ten odborný a vědecký (kromě jiného chystá monografii věnovanou 10. století), tak populární, či spíše populárněvědný v tom nejlepším slova smyslu. Mezi posluchači, diváky i čtenáři má také svůj, dalo by se říci, fan-klub, ale popravdě řekněme i oponenty a kritiky, s nimiž se neméně rád střetává. Protože otázky, jichž se dotýká, bývají nejednou hodně palčivé. To byla minulost a současnost, ale něco i jako závdavek k budoucnosti. Jak jste si určitě povšimli, zasáhl Dušan Třeštík prakticky již do všech oblastí populárně vědného žánru. Přesto ještě jakoby cosi chybělo: televizní seriál. Ne laciný melodram, jak toho jsme každodenními svědky, ne Vyvolení nebo Big Brother. Snad neprozradím žádné velké tajemství, když se jen letmo a v narážce zmíním o chystaném vícedílném projektu České televize o kronikáři Kosmovi, na němž se právě Dušan Třeštík jako spiritus movens podílí a táhne kupředu. Jen litujeme, že si nechce zahrát roli hlavního protagonisty. Alespoň já si tak Kosmu představuji, dokonce jsem ho tak kdesi literárně ztvárnil. Omlouvám se, jestli můj projev nevyzněl jak by se při této příležitosti slušelo jako skutečné laudatio, jako hymnická chvála. Ale tu Dušan Třeštík nepotřebuje, jeho rozkošatělé a inspirativní dílo se chválí samo. Ocenění Biografického slovníku českých zemí V rámci prestižní soutěže Slovník roku 2007, kterou pravidelně pořádá Jednota překladatelů a tlumočníků, obsadil první svazek Biografického slovníku českých zemí (1. 5. sešit, písmena A Bog) druhé místo v kategorii biografický slovník. O ocenění rozhodovala odborná porota, která vybírala z více než 90 přihlášených titulů. Výsledky soutěže budou oficiálně vyhlášeny na knižním veletrhu Svět knihy v květnu 2007 v Praze. Uvedené ocenění svědčí o tom, že se Biografický slovník českých zemí dle mínění odborníků i zainteresované veřejnosti s konečnou platností zařadil mezi uznávaná díla moderní české lexikografie. Počátkem roku 2007 vyšel šestý sešit otevírající druhý svazek BSČZ, další jsou v tisku v nakladatelství Libri. Pavla Vošahlíková První výstup edičního projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI. XVIII. illustrantia (Postřehy ze slavnostní prezentace 1. března 2006 a interview s editorem Mgr. Pavlem Markem, Ph.D.) H lavním úkolem Centra raně novověkých studií, společného pracoviště Historického ústavu AV ČR a Historického ústavu Jihočeské univerzity, které vzniklo počátkem roku 2004 a sídlí v areálu českobudějovického univerzitního a akademického kampusu, je systematická příprava rozsáhlých pramenných edic k českým a moravským dějinám raného novověku. 1 Takto zaměřená seriózní vydava- 1 Srov. Jaroslav PÁNEK Václav BŮŽEK, Společné pracoviště Historických ústavů AV ČR a Jihočeské univerzity, Akademický bulletin 2004, č. 4, s. 6; Tomáš STERNECK, První rok společného pracoviště Historického ústavu AV ČR a Histotelská práce patří k časově vůbec nejnáročnějším vědeckým úkolům. Vyrovnávání velkého dluhu domácí historiografie na tomto poli je proto dlouhodobou záležitostí. Centrum raně novověkých studií se nicméně může již po poměrně krátké době od svého založení pochlubit publikováním první velké kritické edice, která v rámci zastřešujícího projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI. XVIII. illustrantia představuje první svazek jeho rického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Bulletin Historického ústavu AV ČR 15, 2004, č. 2, s

11 prezentace a ocenění oddílu B, nazvaného Vita privata a věnovaného pramenům osobní povahy. Vydavatel svazku, historik a hispanista Pavel Marek (narozen 18. května 1977 v Teplicích), zde úspěšně završil mnohaleté soustředěné přípravné práce, které sahají hluboko do doby před vznikem Centra raně novověkých studií, až k samotným prvopočátkům editorovy vědecké dráhy. Založením nové ediční řady se Markovi naskytla vynikající příležitost zveřejnit dlouho precizovaný text důstojnou formou, odpovídající vynaloženému úsilí. Domácím i zahraničním badatelům se tak dostává do rukou obsáhlá kniha, jejíž hlavní titul zní Svědectví o ztrátě starého světa. Editor zde zpřístupnil, úvodní studií a příslušným vědeckým aparátem opatřil dochovanou manželskou korespondenci Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic ( ) a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna ( ). 2 Hodnota převážně španělsky psaných dopisů spočívá zejména v tom, že tento dosud do značné míry opomíjený pramenný soubor umožňuje nahlédnout do soukromí jednoho z nejvýznamnějších aktérů bělohorské doby a při aplikaci historickoantropologických metod pronikat do jeho myšlenkového světa. Zároveň lobkovická korespondence na příkladě rodiny, která byla příbuzenskými a přátelskými pouty spojena s hispánským prostředím (Polyxena se narodila v manželství Vratislava z Pernštejna a Marie Maxmiliány ze španělského rodu Manrique de Lara y Mendoza), v mnoha ohledech upřesňuje naše představy o recepci románských kulturních vlivů v českých zemích. Již první ohlasy na Markovu knihu svědčí o tom, že v ní máme co do činění s jedním z nejvýznamnějších domácích vydavatelských počinů posledních let, který bezpochyby najde upotřebení v práci celé řady historiků obírajících se dějinami první poloviny 17. století. 3 Jako vůbec první monografický ediční výstup Centra raně novověkých studií bylo Svědectví o ztrátě starého světa oficiálně představeno ve večerních hodinách dne 1. března Slavnostní prezentace se stylově odbyla v barokních prostorách Mramorového sálu staroměstského Clam-Gallasova paláce, jež pro tuto příležitost poskytl Archiv hlav- 2 Pavel MAREK (ed.), Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna (= Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI. XVIII. illustrantia, Series B, Volumen I), České Budějovice Z ohlasů v odborném tisku viz zatím recenzi, již napsal Jan KILIÁN pro kulturněhistorickou revue Dějiny a současnost 28, 2006, č. 4, s. 46. ního města Prahy. Vedle pracovníků Historického ústavu AV ČR a Historického ústavu Jihočeské univerzity se jí zúčastnila řada významných hostů, mezi nimi chargé d affaires Velvyslanectví Španělského království v České republice Francisco Javier Sanabria Valderrama. Přítomni byli rovněž zástupci dalších společenskovědních pracovišť, ale také lidé, kteří se podíleli na realizaci představené knihy po stránce organizační a technické (včetně pracovníků Nové tiskárny Pelhřimov). Krátce po sedmnácté hodině zahájil prezentaci a přivítal její účastníky ředitel Archivu hlavního města Prahy Václav Ledvinka. Slovo předal rektorovi Jihočeské univerzity Václavu Bůžkovi, který plénum seznámil s cíli a rámcovou koncepcí projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI. XVIII. illustrantia. Podrobněji charakterizoval vydavatelské záměry spojené s oddílem B, nad nímž převzal garanci Historický ústav Jihočeské univerzity. O postupu prací na edicích, jež pod patronací Historického ústavu AV ČR v nejbližších letech začnou v rámci nové ediční řady zaplňovat její oddíl A, nazvaný Vita publica a vyhrazený zpřístupňování pramenů k politickým dějinám raně novověkého českého státu, vzápětí nato pohovořila Svatava Raková, ředitelka Historického ústavu AV ČR. Navazující vystoupení Jaroslava Pánka, místopředsedy AV ČR, přiblížilo klíčové praktické problémy spojené s vydáváním písemností k českým a moravským politickým dějinám století. Bylo v něm upozorněno na zvláštnosti sbírky Historica, uložené ve Státním oblastním archivu Třeboň, jejíž kritické vydání v současné době připravuje Tomáš Sterneck, který zastupuje v Centru raně novověkých studií Historický ústav AV ČR. Velmi rozsáhlý a různorodý pramenný soubor klade mimořádné nároky na ediční práci, která zde i při maximálním nasazení nemůže přinést ovoce ze dne na den. Přední český amerikanista a hispanista Josef Opatrný poté zahájil blok proslovů, které se již bezprostředně týkaly Markovy knihy. Ve výstižné zkratce načrtl základní kontury česko-španělských vztahů od nejstarších doložených zpráv až po současnost, zhodnotil dosavadní reflexi těchto vazeb v naší historiografii a naznačil význam a perspektivy jejich dalšího studia. V uvedeném kontextu ocenil prezentovanou knihu jako důležitý počin, který přispívá k oživení takto nasměrovaného badatelského zájmu. Po Josefu Opatrném se slova chopil samotný editor. Neomezil se na obligátní poděkování těm, kdož se nějakým způsobem zasloužili o vznik edice, ale pohovořil také o jednotlivých fázích jejího zrodu od prvního pohledu na rukopisné texty, prováze- 10

12 prezentace a ocenění ného šokem z jejich zdánlivé nečitelnosti, až po odevzdání posledních korektur. V následujících minutách prezentace, jež patřily španělskému chargé d affaires, se Pavel Marek chopil role tlumočníka. Francisco Javier Sanabria Valderrama vyjádřil naději v soustavné prohlubování vzájemných kulturních vazeb jeho vlasti a České republiky, k němuž edice lobkovické manželské korespondence bezpochyby svým dílem napomůže. Sérii oficiálních promluv pak uzavřel emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Josef Petráň, který pronesl slavnostní přípitek představené publikaci a celé nové ediční řadě. Účastníci prezentace pak byli pozváni k prostřené tabuli, která zpříjemnila neformální rozhovory nejen na téma ediční činnosti. Hned druhý den po představení své knihy v Clam- Gallasově paláci odletěl Pavel Marek do Španělského království, kde mohl v Simancasu a dalších archivech po celé následující tři měsíce excerpovat prameny a literaturu, týkající se především českošpanělských styků ve druhé polovině 16. a v 17. století. Svědectví o ztrátě starého světa mezitím zahájilo úspěšné tažení po českých knihkupectvích. Zasloužený zájem, který první výstup společného pracoviště Historického ústavu AV ČR a Historického ústavu Jihočeské univerzity vzbudil, přiměl autora těchto řádků k tomu, aby editora požádal o rozhovor, který by jeho práci přiblížil širšímu okruhu čtenářů Bulletinu Historického ústavu AV ČR. Interview se rodilo zčásti v době, kdy Pavel Marek ještě pobýval na Pyrenejském poloostrově, nicméně studijní cesta se už chýlila k závěru, zčásti teprve po jeho návratu do Čech. Níže otištěná série otázek Tomáše Sternecka a (samozřejmě autorizovaných) odpovědí Pavla Marka je tudíž výsledkem komunikace, která byla vedena v průběhu května a na počátku června roku 2006 jednak prostřednictvím elektronických médií, jednak ústně mezi čtyřma očima. Rozhovor: Pavle, kdo Ti dal podnět k tomu, aby ses věnoval právě lobkovické manželské korespondenci? Předpokládám, že zásadní roli při rozhodnutí obírat se tímto materiálem sehrála skutečnost, že jsi studoval hispanistiku. Jak ses k tématu, které se stalo základem Tvých kvalifikačních prací, zpočátku sám vnitřně stavěl? Prvotní podnět vyšel od mého školitele prof. Václava Bůžka. Byl to on, kdo mi v semináři navrhl, abych svou diplomovou práci opřel o studium manželské korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. Rozhodující roli přitom samozřejmě sehrála skutečnost, že jsem druhým oborem hispanista. Právě jazyková stránka dopisů a s ní spojená možnost využít při bádání znalostí mé oblíbené španělštiny, mě přivedla k tomu, že jsem navrhované téma bez váhání přijal. Pokud vím, začali se svého času lobkovickou manželskou korespondencí obírat také další z někdejších posluchačů Historického ústavu Jihočeské univerzity? Proč v těchto výzkumech později nepokračovali? Koordinoval jsi zpočátku s nimi svou práci? Máš pravdu, že jsem nebyl jediným studentem v Českých Budějovicích, který se lobkovickou korespondencí zabýval. Již v roce 1994 vyšly na toto téma na tehdejší Katedře historie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity zdařilé diplomové práce Štěpánky Kutišové a Petra Luttera. Jejich výsledky mi samozřejmě značně ulehčily mé první seznamování s lobkovickými dopisy. Ostatně oba autoři publikovali část svých výzkumů ve sborníku Opera historica 4/1995. Proč ve své práci nepokračovali, si netroufám odhadnout. Jak dlouho Ti práce na edici trvala? S prací na edici jsem začal, když jsem byl ve třetím ročníku magisterského studia, tedy v roce Od té doby jsem na tomto tématu střídavě pracoval až do listopadu 2004, kdy jsem edici, doplněnou o úvodní studii, obhájil jako svou disertaci. Kolik čistého času jsem strávil nad přepisy dopisů, jejich překlady, datací apod., už asi nikdo nespočítá, ale rozhodně to nebylo málo. Mohl bys ve stručnosti charakterizovat ediční praxi při vydávání jazykově španělských textů? Měl jsi v tomto směru vzory v konkrétních edičních podnicích? Zásady pro vydávání raně novověkých pramenů v současné španělské historiografii často značně kolísají. Musel jsem si proto vytvořit vlastní normy, které odpovídaly charakteru i účelu vydávaného textu. V jakých archivech jsi v přímé souvislosti s přípravou edice bádal? Jaké máš zkušenosti se zahraničními archivy? Hodně jsi čerpal z vatikánských fondů a sbírek vycházeli Ti tam vstříc? Archivů, ve kterých jsem pátral po lobkovických dopisech, byla celá řada: Státní oblastní archiv Litoměřice pobočka Žitenice, Roudnická lobkowiczká knihovna na zámku Nelahozeves, Státní oblastní archiv Třeboň a jeho pobočky, Národní archiv v Praze, Archiv Národního muzea. Ze zahraničních pracovišť to byl Vatikánský tajný archiv, 11

13 prezentace a ocenění Apoštolská knihovna a Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni. Bádání ve Vatikánském tajném archivu i v Apoštolské knihovně bylo, především zpočátku, poněkud komplikovanější. Přístup tamních archivářů se však nijak zásadně nelišil od přístupu, s nímž se badatelé setkávají v ostatních velkých archivech, ať už je to Archivo histórico nacional v Madridu, Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni či Národní archiv v Praze. Kdo Ti byl při práci největší oporou? Na koho ses obracel při řešení dílčích problémů? Při řešení dílčích problémů, jež vyvstaly při práci na edici, mi pomáhala celá řada osob. Vedle mého školitele prof. Václava Bůžka to byla například dr. Simona Binková ze Střediska iberoamerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, žitenický archivář Mgr. Petr Kopička a mnozí další vědci, kolegové a přátelé. Kniha by však asi jen těžce vznikala, pokud bych neměl dostatečné rodinné zázemí, které mi vytvářela a vytváří má žena Martina. Ta mi také byla největší oporou v dobách, kdy převažovaly starosti a problémy nad jinak téměř vždy přítomnou radostí z práce. Co bys s odstupem hodnotil jako největší úskalí, jež bylo nutno překonat? Úskalí bylo mnoho. Nejvíce času mě však stála identifikace osob a především datace časově neurčených dopisů. Přišly na Tebe během přípravy edice pracovní krize? Jak ses s nimi vypořádal? Krize samozřejmě přicházely. Na druhou stranu nebyly nikdy tak silné, abych jen na chvilku zauvažoval o tom, že to vzdám. Myslím si, že mám poměrně silnou vůli, a to, co si vezmu do hlavy, se snažím ze všech sil uskutečnit. Útěk od rozdělané práce bych považoval za velkou a pro mne těžko přijatelnou prohru. Předpokládám, že proniknutím do lobkovické korespondence jsi získal určitý osobní vztah k jejím původcům a protagonistům. Přirostlo Ti téma k srdci? Domnívám se, že pokud někdo pracuje na jedné věci pět či více let, musí mu téma zákonitě přirůst k srdci. Osobní vztah k protagonistům příběhu je pak téměř samozřejmostí. Nemyslím si však, že by toto subjektivní vnímání historických osobností, o nichž autor píše, nějak škodilo jeho práci. Podělíš se tedy s námi o Tvé subjektivní vnímání Lobkovice jako člověka a jako politika? Dokázal bys do několika málo vět shrnout své vidění této v mnoha ohledech kontroverzní osobnosti? Postava Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic byla dlouhá léta nazírána černobíle. Zatímco katoličtí autoři Lobkovice nekriticky obdivovali, protestantští a po nich i marxističtí historikové v něm viděli pouhého náboženského fanatika. Podle mého soudu se jednalo o inteligentního, humanisticky vzdělaného člověka, jehož politická činnost se vyznačovala pevnou loajalitou k vládnoucímu rodu, hlubokou zbožností i silným zemským cítěním. Přibliž nám, prosím, perspektivy dalšího studia osobnosti Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Uvažuješ o napsání jeho biografie, nebo na ní snad již dokonce pracuješ? Jaké jsou podle Tebe nezbytné předpoklady napsání Lobkovicova životopisu? Jak se vypořádat s velmi širokou, typově rozmanitou škálou dalších pramenů, dokumentujících osudy a úlohu této osobnosti z jiných úhlů než manželská korespondence? Biografie Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic je jedním z mých dalších badatelských cílů. Pokud vše půjde tak, jak bych si přál, mohla by vyjít do tří let. Nezbytným předpokladem je především podniknutí hloubkového archivního výzkumu. Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic po sobě zanechal celou řadu písemností, jež jsou uloženy jak v archivech českých, tak i v zahraničí. Pro poznání jeho osobnosti je však nutné projít také další dobové prameny, které ji nějakým způsobem reflektují. Může se jednat například o zprávy španělských vyslanců u císařského dvora, korespondenci českých i cizích šlechticů, a to jak z katolické, tak i z protestantské strany. Tvá edice vyšla poměrně nedávno, takže na ni ještě nepochybně zareaguje řada recenzentů. Nicméně jak vnímáš dosavadní (ať už písemné, či ústní) ohlasy? Právě jsi absolvoval studijní pobyt ve Španělsku jak byla kniha přijata tam? Rýsuje se ze španělské strany zájem o nějakou spolupráci? Dosavadní reakce na mou knihu jsou vesměs pozitivní. Recenze však, pokud vím, vyšla zatím bohužel pouze jedna. Také španělští historikové přijali knihu se zájmem. Ocenili by však, kdyby se překladu do jejich rodné řeči dočkala úvodní studie. Během pobytu ve Španělsku mi bylo nabídnuto, abych se zapojil do přípravy knihy o monarchii Filipa III. Na této knize spolupracuje kolektiv autorů, v jehož čele stojí José Martínez Millán z Fakultad de Filosofía y Letras madridské Universidad Autónoma. Hodláš se teď věnovat převážně historické práci jiného typu (psaní Lobkovicovy biografie a dílčích studií, výuce apod.), nebo se chystáš na další větší ediční podnik? 12

14 prezentace a ocenění Po několika letech strávených nad přípravou edice bych si rád od ediční práce na chvíli odpočinul. V současné době bych se chtěl věnovat především psaní studií, a jak jsem předeslal, přípravě biografie Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Jak vnímáš založení nové ediční řady Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI. XVIII. illustrantia? Založení této nové ediční řady je podle mého soudu významným krokem na cestě k dalšímu rozvoji českého historického bádání. Ediční činnost by se měla znovu stát jednou ze základních náplní práce historika a ediční řady, jako je ta naše, by tomu mohly výrazně napomoci. Jaké jsou podle Tebe další perspektivy spolupráce našich ústavů? Mé postavení není takové, abych mohl odhadovat, kudy se bude ubírat vývoj spolupráce Historického ústavu Jihočeské univerzity a Historického ústavu AV ČR. Domnívám se však, že žádné pracoviště nemůže fungovat izolovaně a spolupráce mezi jednotlivými vědeckými ústavy je rozvoji historického bádání v České republice jen ku prospěchu. Za sebe i za čtenáře Bulletinu Historického ústavu AV ČR Ti děkuji za rozhovor. Tomáš Sterneck Praha poprvé v Historickém atlasu měst ČR: městská část Libeň V úterý 19. září 2006 se konala v Libeňském zámečku v Praze 8 prezentace Historického atlasu měst ČR svazek č. 14, Praha-Libeň, spojená s vernisáží výstavy Krajina jako domov. Na příkladech starých map a plánů Libně a okolí od 18. do 20. století i rekonstrukčních map a kartografických modelů si mohli návštěvníci prohlédnout vývoj libeňské aglomerace od středověké zemědělské vsi k velkoměstské průmyslové aglomeraci, začleněné do hlavního města Českého království Prahy roku Vernisáž zahájila senátorka za Prahu 8 RNDr. Alena Palečková spolu s ředitelkou Historického ústavu AV ČR prof. PhDr. Svatavou Rakovou, CSc., k projektu Historický atlas měst promluvila doc. PhDr. Eva Semotanová, DrSc. Dějiny Libně poutavě a s citem přiblížil spoluautor atlasu PhDr. Josef Tomeš. Prezentace se zúčastnili i další spoluautoři, PhDr. Václava Horčáková, PhDr. Robert Šimůnek, Ph.D. a prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc.. K významným hostům patřil lektor díla doc. PhDr. Václav Ledvinka, CSc., ředitel Archivu hlavního města Prahy. Hudební vložku, Mozartovy skladby, virtuózně přednesl orchestr Akademie s dirigentem Pavlem Hryzákem. Po dobu prezentace sledovali hosté digitální animaci průlet Libní z doby před polovinou 19. století (podle map stabilního katastru z roku 1842), zpracovaný Laboratoří geoinformatiky UJEP. Výstavu otevřela pracovnice úřadu Městské části Praha 8 Vladislava Wildtová. K tématu současné krajiny, domova a paměti krajiny diskutovali návštěvníci při malém občerstvení. Zároveň poskytli autoři několik interwiev pražským rozhlasovým stanicím. Eva Semotanová Maďarsko-slovenské téma na prezentaci v Budapešti Z iniciativy Ústavu pro výzkum menšin Maďarské akademie věd a Českého centra v Budapešti se konala slavnostní prezentace nové publikace Evy Irmanové Maďarská menšina na Slovensku a její místo v zahraniční politice Slovenska a Maďarska po roce 1989, která vznikla jako závěrečný výstup stejnojmenného grantu GA AV ČR. Na shromáždění byli přítomni představitelé maďarské historické obce, zástupci českého diplomatického sboru v Budapešti, reprezentanti maďarských médií a další hosté. Zasedání zahájil ředitel Českého centra v Budapešti Jenö Gál, který připomněl, že České centrum v Budapešti už podruhé představuje práci české historičky (v roce 2003 to byla prezentace studie Maďarsko a versailleský mírový systém), jejímž předmětem zájmu jsou moderní dějiny Maďarska 19. a 20. století ve středoevropském kontextu. Maďarská historička Judit Hamberger, vědecká pracovnice Ústavu mezinárodních vztahů László Telekiho v Budapešti, ve svém obsáhlém referátu ocenila systematickou práci Irmanové při zkoumání maďarských dějin ve vztahu k dějinám střední Evropy a schopnost nadhledu a nezaujatosti při hodnocení vzájemných maďarsko- 13

15 konference a vědecká zasedání československých respektive maďarsko-slovenských vztahů. Ředitel Ústavu pro výzkum menšin MAV László Szarka zhodnotil přínos práce Evy Irmanové pro vzájemné české, slovenské a maďarské poznávání, založené na obsáhlé znalosti pramenů a literatury a zejména pak udržení přísného odstupu od historických procesů a jejich kritického zhodnocení při zachování oboustranné empatie. Eva Irmanová ve svém referátu zdůraznila důležitost zkoumání vzájemných česko-slovensko-maďarských vztahů oproštěného od všech předpojatostí a v závěrečné bohaté diskusi zodpověděla množství dotazů vztahující se k problematice vzájemných vztahů Maďarska, České republiky a Slovenska a k plánům týkajícím se její další práce. Maďarská strana projevila zájem o překlad buď celé prezentované práce nebo alespoň vybraných kapitol. Eva Irmanová KONFERENCE A VĚDECKÁ ZASEDÁNÍ Kolokvium k ranému novověku Církev a smrt D ne 8. března 2006 se v prostorách Historického ústavu Akademie věd ČR konalo jednodenní kolokvium s názvem Církev a smrt. Institucionalizace smrti v raném novověku?, jehož pořadatelem bylo oddělení raného novověku HÚ. Jeho cílem bylo nabídnout pohled na různé aspekty v přístupech raně novověkých církví ke smrti, jeho svorníkem pak problematika institucionalizace chápaná jako vytváření a fungování institucí ve smyslu pevně stanovených norem, procedur a rituálů. Jednání se zúčastnilo více než šedesát zájemců z řady domácích pracovišť nejen historického, ale také literárněvědného a teologického zaměření. Kolokviem hodlají pořadatelé otevřít zamýšlenou řadu pravidelných setkání širší badatelské obce, která se budou věnovat se rozličným aspektům náboženských a církevních dějin raného novověku Jednání zahájila uvítacím projevem ředitelka HÚ Svatava Raková. Problematiku kolokvia uvedl Jiří Mikulec, vedoucí oddělení dějin raného novověku, který ve stručnosti pojednal o možnostech interpretace pojmu institucionalizace pro období století a nastínil hlavní tematické okruhy pracovního setkání. Vedení jednotlivých sekcí se ujali po řadě rektor Jihočeské univerzity Václav Bůžek, místopředseda AV ČR Jaroslav Pánek a konečně Jiří Mikulec. V prvním referátu dopoledního bloku se Pavel Král (Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích) soustředil na tzv. knihy o dobrém umírání v 16. a v prvních desetiletích 17. století a na základě srovnání tří exemplářů tohoto druhu pramene z různých konfesijních prostředí (katolického, utrakvistického a bratrského) dospěl k závěru, že duchovní příprava na smrt se v těchto konfesích od sebe lišila jen málo. Dvě následná vystoupení, která ovšem poněkud překročila rámec vymezený svým názvem, se zabývala dosud málo zkoumanou problematikou raně novověkých testamentů představitelů katolické církve. Dalibor Janiš (HÚ AV ČR, Brno) zhodnotil nejen samotné testamenty olomouckých biskupů z 16. a z počátku 17. století, ale věnoval pozornost i jejich rozsáhlé fundátorské praxi a majetkové politice vůbec. Marie Ryantová (HÚ FF JU, České Budějovice) ve svém příspěvku pojednala jak o vlastních testamentech světských duchovních pražské arcidiecéze v období raného novověku, tak i o jejich pohřbech a vyřizování pozůstalostní agendy vůbec. M. Ryantová, V. Bůžek (moderátor sekce), S. Raková, J. Pánek a přednášející J. Mikulec na dopoledním zasedání. Odpolední zasedání kolokvia otevřel svým příspěvkem Jiří Mikulec, který soustředil pozornost 14

16 konference a vědecká zasedání auditoria na problematiku katolických bratrstev a literátských kůrů především v pobělohorském období. Sledoval je jakožto instituce regulující laickou zbožnost a tomto kontextu upozornil především na místo, které v jejich činnosti zaujímala smrt a obřady s ní spjaté. Význam fenoménu smrti v působení konfraternit doložil jak v rozvíjení takových kultů, které směřovaly přímo ke smrti a věřícím měly nějakým způsobem ulehčit přechod na věčnost, tak například i v samotných názvech některých bratrstev. Kolektivní referát Hedviky Kuchařové (Strahovská knihovna, Praha), Jana Zdichynce (Ústav českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha) a Kateřiny Valentové (HÚ AV ČR, Praha) se věnoval rituálům spojeným s umíráním a s pohřby u několika řeholních řádů: u premonstrátů, cisterciáků a také jezuitů. Samostatnou pozornost věnovali přednášející třecím plochám mezi tridentinskými normami a starší řádovou tradicí či regionálními zvláštnostmi. Poslední referent tohoto bloku, Pavel Kůrka (HÚ AV ČR, Praha), se zabýval praktickou stránkou pohřbů v městské společnosti přelomu 16. a 17. století, jež byla úzce spjata s městskými zádušími, které je realizovaly. Především díky pramenům účetní povahy se pokusil o rekonstrukci ekonomického pozadí těchto pohřbů a zaměřil se na různé složky pohřebních nákladů. K městskému prostředí obrátil pozornost účastníků kolokvia i autor úvodního příspěvku dalšího bloku Tomáš Sterneck (Centrum raně novověkých studií, společné pracoviště HÚ AV ČR a HÚ FF JU), který na příkladě města Brna, jednoho ze dvou politických center Moravského markrabství, poukázal na širší souvislosti pohřbů v konfesijně rozděleném prostředí v období dramatického vystupňování náboženských rozbrojů kolem roku S dosud málo zkoumanou problematikou různých interkonfesijních sporů spojených s protestantskými pohřby v době těsně po vydání tolerančního patentu (1781), tedy ještě předtím, než byly ustanoveny evangelické sbory a založeny oddělené protestantské hřbitovy, seznámil přítomné ve svém referátu Zdeněk R. Nešpor (Sociologický ústav AV ČR, Praha; Fakulta humanitních studií UK). Poslední referující odpoledního jednání kolokvia, teolog a historik církevních dějin Ota Halama (Katedra církevních dějin Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, Praha), se zaměřil na fenomén víry v revenanty (tedy mrtvé, kteří se zjevují živým) v nekatolické literatuře předbělohorského období. Musel se přitom vypořádat jak s prameny, které jejich existenci popíraly (např. kázání Martina Philadelpha Zámrského z roku 1592), tak také s těmi, které naopak přinášely řadu konkrétních dokladů o jejich existenci (kupříkladu v letopiseckých záznamech Marka Bydžovského z Florentina). Kolokvium vzbudilo značný zájem odborníků. Zasvěceným závěrečným shrnutím uzavřel odborné setkání Zdeněk Hojda (Katedra pomocných věd historických a archivního studia FF UK, Praha), který se v něm dotkl nejen probraných témat, ale nastínil i možnosti dalšího bádání. Jak kolokvium doložilo na konkrétních případech, institucionalizace religiózního a církevního života byla nepominutelnou součástí procesu konfesionalizace středoa západoevropské společnosti. Dění kolem smrti bylo ve všech církvích formalizováno do široké škály rituálů i institucí se složitým organismem. Většina z přednesených referátů, z nichž některé měly mezioborový charakter na pomezí historie, literární historie a teologie, vyvolala intenzivní a věcnou diskusi, jež nezřídka přesáhla čas pro ni vymezený. Proslovené referáty budou v úplnosti uveřejněny ve 23. čísle sborníku Folia Historica Bohemica, které vyjde na jaře příštího roku. Martin Holý Dějinná identita národa: Přemyslovci v historické paměti D ne 6. června 2006 se v Historickém ústavu AV ČR konalo vědecké zasedání Přemyslovci v historické paměti, uspořádané hostující institucí ve spolupráci s Centrem medievistických studií AV ČR a UK. Jedenáct specialistů se ujalo deseti okruhů v časovém rozsahu od 10. století prakticky až do současnosti a sledovalo vývoj pohledů na první panovnickou dynastii v českých zemích. 15

17 konference a vědecká zasedání Předseda AV ČR profesor V. Pačes při úvodním projevu. Význam reflexe minulosti pro současné národní vědomí zdůraznil předseda AV ČR prof. Václav Pačes, který po úvodním přivítání ředitelky HÚ S. Rakové otevřel jednání krátkým proslovem. Dopolední zasedání moderoval Ivan Hlaváček. První tři příspěvky se věnovaly přemyslovskému období. Referát Petra Sommera, ředitele CMS, nazvaný Přemyslovská epocha jako objekt historického zájmu, přiblížil raný středověk a formování českého přemyslovského státu. V souvislosti s vytvářením hradské soustavy se zabýval i otázkou symbolizující funkce přenášení center z nepřemyslovských hradišť na nová místa. Josef Žemlička upozornil na některé neznámé členy dynastie, s nimiž se lze setkat zejména v nekrologiích (Přemyslovci známí a neznámí). Navíc prameny nedovolují zjistit ani všechny dospělosti se dočkavší Přemyslovce. Takto ztraceny bývají zejména dcery, ale i levobočkové. Některé z přebývajících dcer (včetně nelegitimních) byly zřejmě provdávány za Profesor F. Šmahel moderoval odpolední diskusi. příslušníky domácí nobility, o čemž se v těchto rodech někdy udržovala paměť. Karel Maráz seznámil s rokem vlády Václava III. a jeho listinami (Olomouc 4. srpna 1306 a její souvislosti). Zaznělo několik cest, které by mohly vést k vrahovi posledního mužského člena Oráčova rodu, což se řešilo i v diskusi, završující dopolední část konference. Příspěvek Evy Doležalové (Přemyslovská tradice v lucemburských Čechách) ukázal na nosné prvky přemyslovské tradice v lucemburském období, na roli odkazu minulosti v chování panovníků i na pojmenovávání osob po zemských patronech spojených s Přemyslovci. Polský medievista Wojciech Iwańczak nastínil vztah polské historiografie 20. století k nejstarším českým dějinám, a to zejména v souvislosti s česko-polskými kontakty v raném středověku (Přemyslovci v polské historiografii 20. století). Přednáší W. Iwańczak. Odpolední zasedání, jemuž předsedal František Šmahel, se věnovalo pohledům na Přemyslovce a nejstarší dějiny českých zemí v novověku. Jiří Mikulec představil Přemyslovce v barokní historiografii ( Slavný rod, který od Přemysla Stadického pocházel a v Čechách 583 léta pořád trval. Oráčova dynastie a barokní patriotismus), o barokní ikonografii první české dynastie pojednal Jan Royt (Přemyslovské motivy v barokním umění). S obrozeneckým divadlem seznámili publikum Věra Brožová a Jiří Rak ukázkami z Mikovcova dramatu ( Záhuba rodu přemyslovského v optice národního obrození). Na úvod jejich příspěvku vystoupil deklamátor z ochotnického spolku, jenž tuto hru nastudoval. Do doby meziválečné, spojené se svatováclavským miléniem, mířil referát Jaroslava Šebka (Svatováclavská úcta a její role v novodobé tradici). Většina společnosti se tehdy přikláněla k názoru, že úcta ke světci má být vůdčí národní tradicí a miléniové oslavy výročí jeho mučednictví národním tmelem. Ve stejné době však začaly být zřejmé snahy o využití postavy svatého Václava i pro autoritativní politická hnutí. Za druhé republiky byla svatováclavská tradice užita ke zdůvodnění společenské převahy katolictví. Vznik protektorátu vedl ke dvojkolejnosti tradice českého mučedníka. Na jedné straně docházelo prostřednictvím tradice k po- 16

18 konference a vědecká zasedání silování českého národního vědomí, na straně druhé ji užívala i nacistická propaganda. V povědomí široké veřejnosti je však svatý Václav až dosud chápán jako státotvorný element. Dušan Třeštík ve své úvaze představil pohledy české historiografie století na nejstarší období českých dějin a přínosy jednotlivých směrů současné medievistice (Proč Přemyslovci? K hodnocení jedné epochy). Celé zasedání, jemuž bylo přítomno na devět desítek badatelů, v závěru odpolední diskuse shrnul Josef Žemlička. Markéta Špůrová Helsinský kongres hospodářských dějin aneb Kam kráčejí hospodářské dějiny? A utor těchto řádků měl možnost zúčastnit se po roce 1989 dvou mezinárodních kongresů hospodářských dějin: v Lovani v létě 1990 a v Helsinkách v létě Lovaňský kongres se tehdy stal výkladní skříní nejen hospodářských historiků sjednocující se Evropy, ale všech historiků světa a mezi jeho více než účastníky bylo možno potkat kromě Hermanna van der Wee a Ivana T. Berenda také japonského korunního prince Naruhita, který tenkrát studoval na londýnské School of Economics a na kongresu přednesl referát o japonské obchodní pobřežní lodní dopravě v 18. století. Tento kongres se tehdy krátce po pádu železné opony jevil nejen mně jako permanentní slavnost historiků, kteří přes den vážně diskutovali v sekcích ve starobylých budovách Katolické univerzity a večer se oddávali společenským a opravdu vybraným kulinářským radovánkám ve stanovém městečku, které dočasně vzniklo v parku před lovaňským zámkem. Vědecká náplň kongresu byla také velkou všehochutí témat a metodologických přístupů, ale každý měl více méně shodný dojem, že tato pestrá paleta témat byla dopředu uměřeně rektifikována direktoriátem kongresu už jenom tím jednoduchým způsobem, že závažná témata patřila do hlavních a jiná, ta, která se prozatím netěšila všeobecnému zájmu, zase do vedlejších sekcí a mnoha kulatých stolů. Právě na tomto kongresu byla nastartována novinka, která se díky ambiciózním školitelům vůbec neosvědčuje, totiž dotovaná soutěž mladých historiků. Lovaňský kongres byl triumfem belgického pořadatele Hermanna van der Wee, který před kongresem neváhal objet téměř všechny národní sekce včetně té naší, a jeho sestry, která měla na starosti nevědeckou organizaci kongresu, a zároveň byl koncem tisícovky především amerických kremlologů, kteří do té doby za velké peníze zkoumali, co se vlastně děje za železnou oponou. Helsinský kongres byl skromnější jak co do počtu účastníků, tak i co do společenského vyžití. Chudičký zahajovací a ukončovací raut o třech mísách zeleninovo-nudlových salátů a špatných australských vín za vstupní poplatek téměř 300 euro a nabídku dvou víceméně nudných výletů po 80 euro ponechme stranou. Závažnější bude asi zodpovězení otázky, kam po helsinském kongresu s více než stovkou sekcí kráčí hospodářské dějiny. M. Hlavačka v kuloárové diskusi. Počet uskutečněných sekcí nevypovídá o ničem, leda o tom, že pořadatelé bohužel rezignovali na osvědčený způsob předvýběru témat a stanovení pořadí jejich důležitosti. V tomto byla organizace kongresu příliš liberální a skutečně každému organizátorovi sekce asi nebylo bráněno, aby svůj záměr uskutečnil. Šlo vlastně jen o to najít na helsinské rozlehlé univerzitě vhodnou místnost pro powerpointovou prezentaci. Co se týká témat a jejich způsobu prezentace, byl tento kongres určitě zlomový. Témata byla opravdu různá: od těch několika málo klasických spojených s evropskou historickou tradicí bádání a hlavně ještě propojených se sociálními a politickými dějinami až po ta na můj vkus zcela efemérní a obskurní jako jsou nové dějiny gamblerství či zkoumání ekonomiky vdovství. V této spleti nových témat a nápadů bylo ale tradičně vyškolenému historikovi velmi těžké najít svoji parketu a v neuvíznout jen v síti promítaných grafů a tabulek. Tím jsem naznačil, že hospodářské dějiny současnosti byly na tomto kongresu pojímány skutečně 17

19 konference a vědecká zasedání někdy jen jako bezdějinná, nesouvztažná a historicky nekauzální interpretace ekonomických trendů. Je asi laciné tvrdit, že je to vliv amerikanizace či japonizace vědy, je to také vliv computerizace, ekonomizace, matematizace a izace celého našeho života. Ve srovnání s neúspěšnou puršovskou snahou po cliometrizaci historické vědy, kde bylo možno ještě zkoumat, nalézat a vysvětlovat hospodářské trendy v souvislosti se sociálními jevy, vyvolávaly u mne některé ekonometrické příspěvky i zřejmé zděšení z toho, jak je možno s hospodářskými dějinami také naložit a jak se lze soustředit na pouhou plochou deskripci zcela nedávných či současných ekonomických či jen provozně ekonomických jevů. Připadal jsem si jako zcela vyautovaný a odepsaný historik, když takováto témata se suverénním sebevědomím a v dobré angličtině přednášely ženy všech ras a národů. Vůbec feminizace takto pojímaných hospodářských dějin byla dalším novým nápadným trendem tohoto kongresu. Tato feminizace byla podpořena i tím, že celé sekce byly vlastně koncipovány jako prezentace výsledků bádání jedné školy či jen jednoho školitele či školitelky. Málokterá z těchto badatelek si však vybrala téma, které by sahalo mimo 20. století. Zřejmě předpokládají datovou chudobu, nekompatibilnost statistik a vůbec neaktuálnost takovýchto výzkumů. Po tomto vyhodnocení situace hospodářských dějin jsem si vybíral k půldenní návštěvě spíše sekce s tématy, která slibovala ještě respektovat onu komplexní historickou dimenzi bádání včetně staromódní touhy po silném pramenném ukotvení. A takováto témata, ať už se jednalo o ekonomický nacionalismus, dějiny družstevního podnikání, analýzu obchodních kontaktů mezi Západem a Východem za studené války či o problematiku industrializace nabízeli vlastně jen středoevropští historici většinou s německou, rakouskou, českou, polskou, maďarskou a slovenskou účastí. Na těchto sekcích, kde velmi často převládla němčina nad angličtinou, bylo také možno demonstrovat jiný zřejmý kongresový trend, totiž výraznou kooperaci středoevropských badatelů. Ani jedna z nich nebyla vyloženě jednonárodnostní a neprosazovala zkoumání jednoho regionu či území. Opírala se vždy o známého či vlivného badatele, například Tony Pierenkempera, Milana Myšku, Alici Teichovou, Helgu Schullz, Romana Holce, Eduarda Kubů či Catrine Albrecht, kteří do projektu vnesli nadnárodní měřítko a poté ho byli také schopni koordinovaně prosadit do programu kongresu. Několik českých badatelů, například Jiří Woitsch z FFUK nebo Antonie Doležalová z VŠE, se do této kongresové konkurence prosadilo vlastními kontakty do zahraničí či kvalitou zaslaného příspěvku, takže nakonec česká účast do jisté míry zcela věrohodně odpovídala současnému stavu a kvalitě bádání na poli hospodářských dějin, kde si nejsilnější pozici vydobyly ostravská, brněnská a pražská univerzita a pražská VŠE. Všechna tato pracoviště se také do jisté míry brání přílišné ekonomizaci hospodářských dějin a dávají přednost tradičním metodologickým přístupům. Zda tato tradičnost bude stačit na prosazení několika témat v příštím kongresovém klání, zůstává otevřeno. Milan Hlavačka Historický ústav na IX. Sjezdu českých historiků V e dnech září 2006 proběhlo v Pardubicích zatím poslední z řady celostátních mezioborových setkání českých historiků, jejichž pravidelné konání po roce 1989 má na starost zemská zájmově-profesní organizace Sdružení historiků ČR Historický klub. Historický ústav AV ČR se na průběhu sjezdu významně podílel, a to nikoli pouze účastí a vystoupením jednotlivých členů v oficiálním programu či v diskusích; po předchozí dohodě na půdě výboru Sdružení historiků HK vystupoval jako spolupořadatel této významné vědecké a společenské události. Zatímco veškeré zásluhy za bezchybné organizační zajištění náročného podniku, v jehož třídenním průběhu se v zasedacích, reprezentačních i oddechových prostorách objevilo několik stovek zájemců, patří výhradně Univerzitě Pardubice jako hlavnímu pořadateli a jmenovitě vynikajícím představitelům tamní akademické historie děkance Filozofické fakulty profesorce Mileně Lenderové a proděkanovi FF profesoru Petru Vorlovi, který zároveň z pozice předsedy řídí SH HK, Historický ústav přispěl nemalou měrou ke kvalitě odborné úrovně sjezdového jednání. Když na počátku roku 2006 začali představitelé historické obce diskutovat o struktuře a tematizaci sjezdového programu, byl záhy akceptován návrh prof. Jaroslava Pánka, místopředsedy AV ČR a do roku 2005 ředitele HÚ, aby se jedna ze tří plánovaných sekcí zaměřila na odbornou reflexi českých dějin na univerzitách a akademických pracovištích mimo Českou republiku. Myšlenka byla nepochybně inspirována obsáhlými výsledky průzkumu současné 18

20 konference a vědecká zasedání Přednáší J. Žemlička, za předsednickým stolem místopředseda AV ČR J. Pánek, S. Bylina (IH PAN) a R. J. W. Evans (University of Oxford). zahraniční historické bohemistiky, které byly nedávno zpřístupněny v třídílném slovníku Scholars of Bohemian, Czech and Czechoslovak History Studies, autorsky i vydavatelsky zajištěném Historickým ústavem. Tato instituce, disponující potřebnou administrativní infrastrukturou, se také ujala organizačně i finančně náročné realizace sekce nazvané Dějiny Českých zemí v mezinárodních souvislostech; odbornou garanci poskytl autor projektu J. Pánek, jenž tímto způsobem hodlal navázat na předválečnou tradici přítomnosti zástupců zahraniční vědy na sjezdech československých historiků. Původní představa zahrnovala účast předních světových bohemistů z Evropy i zámoří, vesměs až na výjimky příslušejících k silným a početným národním historiografiím. I když z důvodů limitovaných finančních zdrojů musel být seznam zeštíhlen zejména o představitele bohemikálních studií ze vzdálených badatelských center (Ruska, Japonska, USA), podařilo se nakonec získat pro vystoupení nejvýznamnější oborové badatele z řady evropských zemí; do Pardubic přijeli znalci českých a středoevropských dějin nejen ze sousedního Německa, Polska a Slovenska, kde je bohemikální výzkum zvláště rozvinut, ale také z Francie a Velké Británie. Vedle zahraničních hostí počítalo tematické rozvržení sekce s příspěvky řady domácích badatelů, jejichž jádro tvořili pracovníci Historického ústavu. Nejednoduchého úkolu zajistit veškeré organizační náležitosti, jež relativně početné zahraniční zastoupení sekce vyžadovalo, a koordinovat s nimi související tok informací i praktické kroky se úspěšně zhostil doktorand oddělení raného novověku, Martin Holý. Jednání sekce, které proběhlo 7. září, bylo rozděleno do tří tematických bloků tak, aby byly pokryty všechny evropské a severoamerické historiografie, jejichž příslušníci se ve významné míře věnují osudům českých zemí v tisíciletém průřezu, a zároveň byla osvětlena struktura zahraničního výzkumu z hlediska klíčových etap národních dějin, nahlížených v mezinárodním kontextu. Úvodní obsáhlý příspěvek J. Pánka charakterizoval stav zahraniční historické bohemistiky na počátku 21. století, její globální rozložení, akademická a univerzitní centra, místní specifika, určité obecné rysy, jež její jednotlivá odvětví vykazují navzdory nesnadné a ne vždy běžné vzájemné komunikaci, a hlavní témata, jimiž doplňuje, rozvíjí či inspiruje domácí výzkum. Velmi podnětný byl rovněž prezentovaný přehled možností, které tato disciplína poskytuje jako zvláštní případová studie internacionalizace humanitních věd po roce 1989, jejich vzájemného poznávání, průniku, slibů i omezení, jež jsou dědictvím rozděleného světa i plodem nových napětí a konfliktů. F. Šmahel při improvizovaném vystoupení. Dopolední zasedání bylo otevřeno přehledy základních trendů a nejdůležitějších výstupů mezinárodní historické vědy k jednotlivým českým dějinným epochám. Téměř všech se zhostili přední badatelé Historického ústavu: vedoucí oddělení středověku J. Žemlička charakterizoval nedávné výsledky zahraniční medievistiky, první ředitel obnoveného Historického ústavu F. Šmahel (v zastoupení za M. Polívku) v improvizovaném, nicméně brilantním expozé zmapoval síť nejvýznamnějších světových husitologů, vedoucí oddělení raného novověku J. Mikulec pro- 19

21 konference a vědecká zasedání vedl sondu do témat a výzkumných center raného novověku. Vedoucí oddělení 19. století M. Hlavačka a člen brněnského pracoviště HÚ M. Řepa se soustředili na otázky, které přednostně zajímají zahraniční historiky ve vztahu k emancipačnímu procesu mnohonárodnostní společnosti v Českých zemích v průběhu 19. století, a na jimi využívané metodické a interpretační postupy. Stav výzkumu krátkého 20. století (do roku 1945) v průmětu československého vývoje zpracoval vedoucí oddělení 20. století J. Němeček (v jeho nepřítomnosti přednesl E. Voráček). Druhá část čtvrtečního dopoledne byla věnována mezinárodní vědecké recepci a reflexi velkých osobností národních dějin J. A. Komenského (M. Steiner z Filozofického ústavu AV ČR) a T. G. Masaryka (S. Polák z Masarykova ústavu Archivu AV ČR). Odpolední zasedání zahájil blok zahraničních badatelů, kteří přednesli každý ve svém osobitém přístupu a pojetí obsáhlé příspěvky hodnotící současný stav, ale někdy i kořeny a předchozí vývoj historické bohemistiky ve svých národních vědeckých prostředích. Marie-Elizabeth Ducreux (Centrum historického výzkumu EHESS) seznámila posluchače se situací ve francouzské historiografii, vyznačující se silnou bohemistickou tradicí, která nicméně v poválečné době poněkud ustoupila. Kvality i slabiny polské bohemistiky charakterizoval ředitel varšavského Historického ústavu Polské akademie věd Stanislaw Bylina. Rozvětvený a inspirativní korpus staršího bohemikálního bádání v Německu přiblížil ředitel Centra humanitních věd pro dějiny a kulturu střední Evropy v Lipsku Winfried Eberhard, obdobnou analýzu zvláště citlivého období česko-německé koexistence ve 20. století připravil jeho kolega Volker Zimmerman z Ústavu pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě Univerzity Düsseldorf. Přednáška Roberta J. W. Evanse, královského profesora z Univerzity Oxford a dlouholetého obětavého podporovatele kontaktů mezi britským a středoevropským univerzitním a akademickým prostředím, přinesla podrobný výklad vývoje studia české minulosti v ostrovním království od počátků v 19. století do současnosti. Zasvěcený pohled na problematiku českých dějin jako zahraničních, která vyvstala před slovenskými historiky po rozdělení státu v roce 1993, podal Dušan Kováč z Historického ústavu Slovenské akademie věd. Ve všech příspěvcích se odrážela skutečnost, že je připravili vynikající badatelé i vědečtí organizátoři mezinárodního renomé, pracující po dlouhá léta v těsném nejen odborném, ale i osobním kontaktu s českým akademickým prostředím a dokonale obeznámení nejen s tématy své specializace, nýbrž se Profesor Winfried Eberhard (GWZO Lipsko). situací, nároky, potřebami a obtížemi historické bohemistiky jako mezinárodní vědecké disciplíny. Poslední blok sekce, jejíž jednání skončilo ve večerních hodinách, měl soustředit pozornost přítomných na zahraniční práce zkoumající propojení českých zemí či Československa s evropským okolím, popřípadě zámořím. Tímto způsobem byly doplněny zejména referáty týkající se sousedících zemí s tradičně hojnými vazbami k českému prostředí: bohatou odbornou reflexi česko-německých vztahů zpracoval J. Pešek (Institut mezinárodních studií FSV UK), o metodologicky nejednoznačném případu Slovenska zasvěceně hovořil J. Rychlík (Ústav českých dějin FF UK), dějepisectví česko-polského střetávání přiblížil R. Baron (Historický ústav AV ČR). Ne všechny referáty však učinily tomuto zadání zadost, a to z různých důvodů. Někdy bylo k dispozici příliš málo zahraničních vztahových prací, než aby umožnily výpověď povznesenou nad pouhý výčet, a zejména v případě zemí s rozvinutou historickou bohemistikou, které nedostaly samostatný prostor v předchozím bloku, přednášející využili příležitosti a doplnili dosavadní obraz o další národní studia. Původní téma tak bylo v příspěvcích věnovaných Rakousku (O. Konrád z Institutu mezinárodních studií FSV UK), Rusku (R. Vlček a E. Voráček, HÚ AV ČR), Balkánu (L. Hladký, brněnská pobočka HÚ AV ČR) a západoevropským zemím (F. Stellner a R. Soběhart z Ústavu světových dějin FF UK) rozšířeno zejména o obecnou charakteristiku 20

22 konference a vědecká zasedání tamní bohemistiky, její přednostní zaměření, podstatné přínosy a slabiny, popřípadě výhledy. S. Raková se zaměřila na recenzní ohlas historické bohemistiky v předních oborových periodikách USA. S výjimkou posledního oddílu, na němž již byla patrná únava účastníků z celodenního jednání a pokročilé hodiny, doprovázela všechny bloky diskuse, živá zejména v případě zahraničních hostí, kdy se přítomní snažili využít jedinečné společné přítomnosti předních evropských historiků-bohemistů různých zaměření, specializací a zkušeností s institucionálním výzkumem. Kromě přednesených rekapitulujících i problémově orientovaných vystoupení, jejichž písemná podoba bude publikována v příslušném sborníku, vyplynula z jednání i řada cenných poznatků, nedosažitelných bez možnosti okamžitého srovnání a zhodnocení jednotlivých dílčích sond. Ukázalo se, že situace bohemikálních studií vykazuje v řadě zemí podobné nebo alespoň rezonující rysy, zejména volbu témat (snaha hledat v českém prostředí prostor pro aplikaci soudobých diskursů, etnická, nacionální a genderová problematika, zájem o interakci jednotlivých vrstev kolektivní sebereflexe a identifikace národní, sociální, politické, biologické při vytváření stereotypů národního myšlení a chování) a orientaci na určitá období (přednostní důraz na dějiny 19. a 20. století); tato skutečnost je zjevně generována společenskou poptávkou, která jediná vytváří příznivé podmínky pro pěstování zejména ve vzdálenějších zemích poněkud exotické disciplíny. V ohnisku diskuse se ocitly i otázky evropského rozměru českých dějin v kontextu etnické a kulturní různorodosti historických zemí a jejich proměnlivého teritoriálního rozsahu a státoprávního uspořádání. Iniciativa Historického ústavu tak vedle první poválečné výrazné a funkční internacionalizace sjezdového jednání přinesla i řadu podnětů k rozvoji bádání o stavu a perspektivách mezinárodního propojení humanitních věd v nastávajícím století. Vedle organizace sekce věnované zahraniční historické bohemistice obohatili členové HÚ i další sjezdová jednání. V sekci Historie v kontextu ostatních vědních disciplín (garant T. Knoz z Historického ústavu FF Masarykovy univerzity Brno) referovala E. Semotanová a geografem P. Chromým z Přírodovědecké fakulty UK o náplni a metodice historické geografie, mezioborových projektech a spolupráci příslušných pracovišť, M. Řepa poukázal na možnosti diskursivního rozšíření spektra historického bádání při zapojení literárněvědných postupů. Využití historicko-geografických pomůcek ve výukovém procesu demonstrovala E. Semotanová na powerpointových vstupech v sekci Výuka dějepisu v současném školském systému a její reforma (garant Z. Beneš z Historického ústavu FF UK Praha). Profesorka Marie-Elisabeth Ducreux (EHESS Paříž). Na závěr hodnocení přínosu Historického ústavu k celkové atmosféře sjezdu je třeba vyzdvihnout rovněž nápaditou prezentaci jeho výsledků, k níž byla dána příležitost v relaxačních kuloárech sjezdových prostor a o niž se zasloužili pracovníci knihovny, oddělení bibliografie a nakladatelství HÚ Václava Horčáková, Dana Vondrášková, Libor Šimek a Blanka Šubecová. Vedle obvyklé výstavky publikací a CD-ROMů poutaly pozornost návštěvníků přiděleného pultíku i zdařilé letáky-upoutávky na nejnovější ústavní produkci a nápadité propagační materiály, informující zájemce o odborném zaměření jednotlivých oddělení, o konferenčních i publikačních aktivitách za poslední rok a o výstupech a plánech Nakladatelství HÚ. Lze tedy konstatovat, že povinností vyplývajících z postavení spolupořadatele IX. sjezdu historiků České republiky se Historický ústav zhostil s nasazením a snad i se ctí. Svatava Raková 21

23 22 konference a vědecká zasedání Kolokvium Fóra britských, českých a slovenských historiků Inventing Each Other. Anglo-Saxon World and Central Europe in Early Modern Time Z ámek ve slovenských Topoľčiankách, někdejší letní sídlo prvních československých prezidentů, hostil ve dnech 21. až 23. září v pořadí již třetí mezinárodní konferenci Fóra britských, českých a slovenských historiků, která tak navázala na setkání ve skotském Dundee (2002) 1 a v českých Pardubicích (2004). 2 Aktivní účast na ní přijalo celkem jedenáct odborníků z osmi univerzitních a dalších akademických institucí ve Velké Británii, na Slovensku a v České republice. Jako jednací jazyk celé konference byla zvolena angličtina. Její organizace se ujal Historický ústav Slovenskej akadémie vied. Jednání konference zahájila úvodními slovy jménem slovenské části Fóra i jako představitelka pořadatelské instituce Edita Ivaničková (HÚ SAV, Bratislava), vedle Evy Kowalské (HÚ SAV, Bratislava) hlavní spiritus agens celé konference. Pozitivně zhodnotila dosavadní činnost Fóra a vyjádřila naději na další rozvíjení britsko-česko-slovenské spolupráce. Navázala na ni E. Kowalská, která ve svém stručném vystoupení uvádějícím do tématu nastínila široké spektrum otázek, jež je možné zkoumat v souvislosti s problematikou Inventing each other v období raného novověku. Vědeckou část jednání dopoledního bloku prvního konferenčního dne otevřela E. Kowalská referátem The Englishness of Hungarians: the Political Struggles in the 90 s of the 18th Century. Interpretovala v něm jeden z politických traktátů z počátku 90. let 18. století jako příklad netradiční tematizace Anglie. Ta zde na rozdíl od tehdy běžného pojetí není nahlížena jako určitý vzor, nýbrž jako země, jež se Uhrám podobá v ústavně právní oblasti či je jimi dokonce předstihována. V druhém příspěvku seznámil Martin Holý (Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha) auditorium s výsledky svého dosavadního výzkumu cest českých šlechticů na britské ostrovy v 16. a v prvních desetiletích 17. století. Pokusil se posoudit význam těchto cest v kontextu ostatních zahraničních cílů zvyšující se mobility šlechty z českých zemí na prahu 1 Viz Jaroslav PÁNEK Pavla VOŠAHLÍKOVÁ, Forum britských, českých a slovenských historiků a jeho první společná konference o nacionalismu a fašismu v moderních dějinách, ČČH 100, 2002, č. 2, s Svatava RAKOVÁ Martin HOLÝ, Konfese a národ v době reformací: střední Evropa ve srovnávacím pohledu, Bulletin Historického ústavu AV ČR 15, 2004, č. 1, s novověku a usiloval zejména o rekonstrukci vnímání různorodých reálií navštívené oblasti urozenými cestovateli z českých zemí. Poslední dopolední referát přednesl anglický specialista na kulturně historické, sociální i politické dějiny teritoria dnešního Rumunska v 18. až 20. století Alex Drace-Francis (University of Liverpool). Ve svém příspěvku se zabýval pojmem etnicity v britských pracích o Uhrách a Transylvánii v letech 1700 až Pohled do jednacího sálu konference (vpravo M. Holý). Odpolední sekci zahájil Richard Butterwick (School of Slavonic and East European Studies, University College London), jenž se dlouhodobě zabývá problematikou britsko-polských vztahů (v rovině politické, náboženské, ideové a kulturní vůbec) v období druhé poloviny 18. století a recepcí osvícenství a reakcí na ně v prostředí Polsko-litevského soustátí v posledním století jeho existence, se ve svém referátu zabýval právě těmito tématy v jejich širokém vymezení. Další, tentokrát spíše mikrohistoricky pojatý příspěvek nazvaný Art versus Mining Industry? On the Relationship between Artists and English Investors in the 18th Century přednesla historička dějin umění Barbara Balážová (Ústav dejin umenia SAV, Bratislava). Věnovala se v něm vztahu dvou postav z odlišného kulturního prostředí, totiž Angličana I. Pottera (příslušníka technické inteligence podnikajícího v hornouherských báňských městech) a jeho mecenáše, tirolského šlechtice Sternbacha. Třetí referent odpoledního jednání prvního konferenčního dne Andrej Šperka (HÚ SAV, Bratislava) nastínil ve svém vystoupení problematiku recepce a rozvíjení podnětů anglické

24 konference a vědecká zasedání vědy a filozofie (zejména Francise Bacona a Isaaca Newtona) ve vědeckém myšlení představitelů Trnavské univerzity v 17. a v 18. století. Wendy Bracewellová (SSEES, UCL), odbornice na některé aspekty dějin cestování (zejména v balkánské oblasti) v 18. století a jeho odraz v dobové literární tvorbě, otevřela druhý den jednání pojednáním o cestách několika ortodoxních věřících po střední a jižní Evropě v druhé polovině 18. století a jejich vnímání různorodých reálií navštívených zemí. Vyšla přitom z analýzy jejich vlastních děl (cestopisy, autobiografie atd.). Následoval referát Cathie Carmichaelové (University of East Anglia, Norwich), která se v poslední době věnuje spíše problematice národních identit a formování národů (nacionalismu) v jihovýchodní Evropě v 18. až 20. století, jež však upřela pozornost auditoria na jedno ze svých starších témat: totiž na osobu polyhistora Janeze Vajkarda Valvasora ( ), jehož bohatě ilustrovaná díla jsou dodnes významná podrobnými popisy měst, šlechtických sídel i přírodních památek v oblasti Krajiny (dnes její větší část patří Slovinsku) a Korutan. Ve svém příspěvku se zabývala především jeho všestranným odborným popisem jezera Cerknica. Literární historička Timotea Vráblová (Ústav slovenskej literatúry SAV, Bratislava) se ve svém vystoupení věnovala na podkladě několika příkladů různých literárních žánrů recepci anglosaské slovesné kultury hornouherskou vzdělaneckou komunitou v 17. a v 18. století. Prys Morgan (emeritní profesor University of Wales, Swansea), který zpracovává řadu témat z dějin Walesu, se v následujícím příspěvku zaměřil na podíl nejen anglických, ale i různých evropských učenců 17. a 18. století na postupném utváření se waleského národního mýtu o silných vazbách (jazykových i jiných) poutajících obyvatele Walesu kontinuální tradicí se starými Kelty. Závěrečný referát proslovil David P. Daniel (Evanjelická bohoslovecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave). Soustředil se v něm na široce založenou komparaci různých aspektů náboženské svobody a konfesijní tolerance ve středoevropských zemích a v britských koloniích v Severní Americe v období 17. století a pokusil se o vystižení některých odlišností spjatých mj. s různou rolí vazby státu a církve. Jednání konference bylo doplněno bohatým společenským programem, prohlídkou muzea v Topolčiankách a zdejšího světově proslulého hřebčína. Poslední den (23. 9.) připravili organizátoři exkurzi po středověkých i raně novověkých světských i církevních památkách Nitry (s fundovaným výkladem Evy Kowalské). Poměrně malý počet referátů nejen umožnil přednášejícím věnovat se dosti zevrubně zvolené tematice, ale především poskytl prostor nezvykle živým fundovaným diskusím po každém z příspěvků, jež nezřídka pokračovaly i v kuloárech. Uskutečněná konference potvrdila, že Fórum britských, českých a slovenských historiků prokázalo jak oprávněnost svého místa v rozšiřujícím se světě mezinárodních vědeckých kontaktů, tak i nepopiratelný přínos pro rozvoj oboru. Bezprostřední kontakt anglosaské historiografie se středoevropským historickým bádáním přináší jiné a leckdy i méně obvyklé úhly pohledu na různá témata nejen komparativně laděných, ale i národních a jinak koncipovaných dějin od středověku po moderní dějiny. Přednesené příspěvky budou širší veřejnosti prezentovány ve sborníku, který z této konference vydá pořadatelská instituce v roce Martin Holý Brněnské kolokvium Historik v proměnách doby a prostředí V e spolupráci Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura a Historického ústavu AV ČR se 22. září 2006 uskutečnilo na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně pracovní kolokvium Historik v proměnách doby a prostředí (19. století). Tématem setkání konaného v rámci výzkumného záměru Filozofické fakulty MU na léta , na němž se podílejí i někteří pracovníci brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR, byla profesionalizace dějepisectví jako vědního oboru v různých zemích Evropy a Ameriky s důrazem na vzájemné metodologické a širší společenskopolitické vlivy. Kolokvium bylo rozděleno do tří částí. V první, zaměřené na západoevropské dějepisectví 19. století, nejprve pojednal Milan Řepa (HÚ AV ČR Brno) o skotském osvícenském dějepisectví jako možném vzoru pro Františka Palackého při jeho práci nad Dějinami národu českého v Čechách a na Moravě. Petr Horák (FF MU Brno) analyzoval tvorbu italského historika Benedetta Croceho a jeho teorii dějin opřenou o soustavu idealistické filozofie a dále pesimistické nahlížení na minulost v díle spisovatele Guglielma Ferreryho. Daniela Tinková (FF UK Praha) se zaměřila na francouzského historika Hyppolita Taina a pojednala o vlivu jeho historického skepticismu a pozi- 23

25 konference a vědecká zasedání tivismu na širší západoevropské historiografické prostředí. Britskému dějepisectví věnoval v závěru první části kolokvia pozornost Jiří Hanuš (FF MU Brno), a to přiblížením tvorby Johna Actona se zdůrazněním jeho těsného metodologického kontaktu s německou historickou školou. Druhý tematický blok se soustředil na americkou historiografii. Vít Klepárník (FF MU Brno) se nejprve věnoval americkému historikovi Fredericku Jacksonovi Turnerovi, jeho tezím o posunování kulturně-civilizační hranice na americkém kontinentu a vlivu těchto tezí na americké dějiny a mentalitu. Svatava Raková (HÚ AV ČR Praha) rozvinula myšlenky předchozího referenta reflexí širších souvislostí profesionalizace amerického dějepisectví a profilování historiografického diskurzu na přelomu 19. a 20. století. Třetí blok tematizoval východoevropské dějepisectví. Václav Veber (FF Univerzita Pardubice) pojednal o předním ruském historikovi přelomu 19. a 20. století Vasiliji O. Ključevském a o přínosu jeho metodologie pro tzv. moskevskou školu. Neponechal ovšem stranou ani západoevropské a středoevropské souvislosti Ključevského tvorby. Radomír Vlček (HÚ AV ČR Brno) sledoval profesionalizaci ruského dějepisectví druhé poloviny 19. století na příkladu tzv. ruské státoprávní školy a zejména popsal politické, společenské a vědecké dimenze, které determinovaly tvorbu jejího představitele Konstantina Kavelina. Lubomíra Havlíková (Slovanský ústav AV ČR) připomenula osobnost a dílo Pavla Josefa Šafaříka jako jedné ze zakladatelských osobností české a evropské (historické) slavistiky. Ladislav Hladký (HÚ AV ČR Brno) objasnil okolnosti konstituování historické balkanistiky na přelomu 19. a 20. století a věnoval se jednomu z jejích zakladatelů Konstantinu Jirečkovi. Referáty, doplněné živou diskusí, ukázaly mj. vzájemné západoevropské, středoevropské a východoevropské vlivy a analogie podílející se v 19. a zejména na přelomu 19. a 20. století na formování historiografie jako moderní vědy. Kolokvium naznačilo řadu zajímavých, mnohdy pro odhalení procesu profesionalizace dějepisectví stěžejních, otázek, kterým bude třeba věnovat pozornost v dalších částech plnění výzkumného záměru. Organizátoři předpokládají, že v příštím roce z přednesených referátů připraví sborník a že na kolokvium zaměřené na 19. století v roce 2007 naváží obdobným pracovním setkáním Historik v proměnách doby a prostředí (20. století). Radomír Vlček Ladislav Hladký Český romantismus jiskření a záblesky V e dnech uspořádal Plzeňský kraj ve spolupráci s Historickým ústavem AV ČR interdisciplinární vědeckou konferenci v Radnicích a v Liblíně pod názvem Jeden jazyk naše heslo buď. Jednalo se o již čtvrté bienále tohoto zaměření, předchozí ročníky proběhly v letech 2000, 2002 a Letošní setkání neslo podtitul Český romantismus jiskření a záblesky a bylo věnováno 170. výročí prvního vydání Máchova Máje. Program symposia zahrnoval tři jednací dny, navíc bylo pro účastníky připraveno několik doprovodných kulturních akcí. V prvním bloku, v němž se nejvíce uplatnila metodika historického výzkumu, vyslechli účastníci čtyři referáty přednostně zaměřené na opomíjené, nicméně výrazné osobnosti předbřeznového období. Takto byly koncipovány zejména první tři příspěvky: Milan Hlavačka z Historického ústavu AV ČR promluvil na téma Liblínský pán hrabě Wilhelm Wurmbrandt politický myslitel a romantický podnikatel, následoval příspěvek Romana Vondry (HÚ AV ČR) s názvem Hrabě Karel Chotek ( ), vizionář a inovátor doby předbřeznové a personální celek uzavřelo vystoupení Bohdana Zilynského (Institut mezinárodních studií FSV UK) V. J. Picek básnící vrchní liblínského panství. Jako poslední přednesl Jan Randák (Ústav českých dějin FF UK) analytickou úvahu Slované mezi mýtem a historií, v níž poukázal na některé problémy národní sebereflexe. Autorské přístupy k převážně literárnímu zadání konference výrazně prohloubily její interdisciplinární charakter a vnesly na pořad jednání řadu souvislostí mezi literárními a kulturními dějinami a obecnou historií jedné stránky české národní emancipace. Zejména místní účastníky pak zaujala skutečnost, že některé příspěvky měly přímý vztah k lokalitám v okolí Radnic a Liblína. Největší zastoupení na konferenci měli již tradičně literární historikové, z nichž zmíním jen několik vystoupení. Dalibor Tureček (FF JCU České Budějovice) tematicky i chronologicky přesně vymezil éru českého literárního romantismu a nastínil konkrétní problémy, s nimiž se tehdejší autoři ve své tvorbě potýkali. Rovněž referát Viktora Viktory (PedF ZU Plzeň) k puchmajerovskému romantismu vzbudil velký ohlas a vedl k široké diskusi. Maďar- 24

26 konference a vědecká zasedání ský badatel Róbert Kiss Szémán (FF Un. ELTE Budapešť) se zabýval osobností a poezií Jana Kollára a poukázal na skutečnost, že uherské prostředí a jeho stará latinská kulturní tradice výrazně ovlivnily tvorbu nejen tohoto obrozenského klasika, ale i řady jeho vrstevníků. Hana Jechová Voisine (dříve Sorbonna Paříž, dnes emeritní), která hovořila na téma Preromantický jazyk preromantický vztah k jazyku. Od Poláka k Tylovi, přiblížila přítomným současný stav bádání o české literatuře ve frankofonním prostředí. Zatímco první den jednání probíhal v prostorách synagogy v Radnicích, druhý den zasedali účastníci konference v Liblíně. Poslední den se jednání přesunula zpět do Radnic. Jednání provázel bohatý doprovodný kulturní program. V pondělí bylo vystoupení Spolku divadelních ochotníků v Radnicích, kteří nastudovali hru od Petra Fingala Zázrak Dramatický žert o 1 jednání (režie Jaroslav Vyčichlo), následující večer koncertoval v kostele sv. Jana Nepomuckého v Liblíně sbor Cantate pod vedením Jiřího Frolíka. Konference byla velice dobře připravena týmem pod vedením Jaroslava Vyčichla (Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice); k organizačnímu i společenskému úspěchu přispěla také Marcella Rossová z HÚ AV ČR. Pořádání příštího bienále plánují organizátoři na rok 2008, z letošního jednání má vyjít sborník. Roman Vondra Konference Židé v boji a odboji. Rezistence československých Židů v letech druhé světové války V e dnech října 2006 se na půdě Historického ústavu Akademie věd České republiky konala pod záštitou předsedy Akademie věd prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc. mezinárodní konference, jež se vůbec poprvé v české (a slovenské) historii věnovala problematice rezistence československých Židů v letech druhé světové války, důležité součásti národních dějin obou národů. Nepochybně šlo o zásadní krok, který prezentoval nejen výsledky bádání na ohlášené téma, ale též jednoznačně popřel tezi, že Židé se nacistickému odsouzení nevzepřeli. Vědeckému programu předcházel slavnostní večer, který pro účastníky konference a další zvané osobnosti uspořádalo Židovské muzeum v Praze společně s Židovskou obcí v Praze. Hudební program ve Španělské synagoze s díly A. Capleta, B. Martinů a dalších uvedl ředitel muzea dr. Leo Pavlát krátkým projevem, k němuž se připojila ředitelka Historického ústavu prof. PhDr. Svatava Raková, CSc. Večer uzavřelo přátelské setkání na Židovské radnici, kde návštěvníky pozdravil předseda Židovské obce v Praze František Bányai. Druhý den bylo zahájeno konferenční jednání. Již úvodní vystoupení S. Rakové podpořilo tezi, že jde o jedinečný projekt společného jednání historiků a přímých aktérů účastníků domácího odboje a rovněž vojáků, bojujících na Východě, Západě i Středním Východě a severní Africe kteří i přes svůj pokročilý věk jsou ochotni podat svá svědectví. Organizátoři konference, vědečtí pracovníci J. Němeček při zahajovacím projevu, za předsednickým stolem dále S. Raková, J. Pánek, předsedkyně Svazu židovských odbojářů a vojáků P. Kováčová, místopředseda České rady pro oběti nacismu T. Jelínek a ředitelka Institutu Terezínské iniciativy J. Milotová. oddělení dějin 20. století HÚ AV ČR v čele s PhDr. Janem Němečkem, DrSc., tak reagovali na obecně známou skutečnost, že z téměř 360 tisíc československých obětí druhé světové války tvořili většinu Židé z Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi, kteří umírali v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Avšak jen málo se ví, že rovněž českoslovenští Židé se svému osudu dokázali vzepřít a významně se podíleli na československém protinacistickém odboji. Že židovská rezistence a odboj za druhé světové války skutečně nebyly pouze marginální záležitostí, svědčí i vysoký počet referátů, jichž během dvou dnů zaznělo třicet pět, z toho čtrnáct připravili pamětníci událostí, kteří ostatně tvořili i velkou 25

27 konference a vědecká zasedání část auditoria. Výsledky svého bádání na konferenci prezentovali kromě pracovníků Historického ústavu AV ČR, rovněž historikové z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, Historického a Politologického ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě, Muzea Slovenského národního povstání v Banské Bystrici, Židovského muzea v Praze, Archivu Ministerstva vnitra ČR, Univerzity Palackého v Olomouci, ale též přítomni historikové a přímí aktéři rezistence z Izraele, USA, Velké Británie, Německa a Francie. Program jednání byl rozdělen do čtyř tematických bloků. První den zazněly referáty v blocích nazvaných Židé v řadách domácího odboje českého a slovenského národa vzdor svému těžkému osudu a Židovský odboj v ghettech, za ostnatými dráty. Druhý den jednání byl rozdělen do dvou částí nesoucích názvy Židé v československých a spojeneckých armádách a Paměť židovského odboje, což bylo hodnoceno jako velmi pozitivní rozhodnutí. Referáty zahrnovaly široké spektrum témat židovské rezistence, přičemž samozřejmě nebylo možné pominout ani ojedinělé historické podmínky Šóá za jakých do boje proti nacistům a fašistům Židé vstupovali, a neopomenuly ani metodologické otázky výzkumu. Nepochybně se od připravovaného sborníku z konference, jehož vydání se plánuje na rok 2008, očekává, že bude průlomem ve výzkumu dané problematiky. Z. Zudová-Lešková hovoří na tiskové konferenci, vpravo E. Voráček. Významným kladem konference byla bohatá, věcná a přitom disciplinovaná diskuse, jež se první den rozvinula kolem rozšířeného stereotypu, že Židé šli dobrovolně na smrt, aniž by se pokusili o odpor. Vinu na něm podle většiny diskutujících nesou nejen špatně koncipované školní učebnice, ale též expozice historických muzeí, na nichž je spíše akcentováno nacistické konečné řešení, zatímco aktivní účasti Židů v odboji ať už přímo v koncentračních táborech nebo ve vojenských či partyzánských jednotkách je věnováno nepoměrně méně prostoru (pokud vůbec). Tento stav se pak následně podepisuje také na nedostatečném povědomí o existenci a historické úloze židovské komunity v československých a evropských dějinách. Mezi účastníky konference byla řada bývalých aktivních odbojářů. Ani problém antisemitismu, který byl ve dvacátých letech minulého století obohacen o rasový prvek, nezůstal stranou zájmu diskutujících; přítomní si položili i otázku, proč v řadách československé armády na Západě se projevoval antisemitismus ve větší míře než u jednotek v SSSR. I když tento problém nebyl dosud důsledně analyzován, vše nasvědčuje tomu, že příčinou byl především kasárenský život československých vojáků, jež byli nuceni vést ve Velké Británii; naproti tomu příslušníci československé jednotky v SSSR, kteří byli nasazování do bojů, se s antisemitismem setkávali v daleko menší míře. Ostatně, stejné poznatky máme i v případě polské armády v zahraničí. Diskuse rovněž ukázala nutnost zkoumat, jak se židovský odpor odrážel v umělecké oblasti. Dle závěrečného slova PhDr. Ivana Kamence, CSc. zvláště dobová umělecká tvorba je mnohdy daleko přínosnější než studium archivních pramenů. Autorka projektu Židé v boji a odboji PhDr. Zlatica Zudová-Lešková, CSc. si je vědoma, jak ostatně proklamovala, že je nutné odpovědět i na další otázky. Například proč se neuskutečnila na československé bázi spolupráce mezi židovským a politickým odbojem reprezentovaným parlamentními stranami, a to především na domácí půdě; a naopak, proč se českoslovenští Židé ztotožňovali především s odbojem komunistickým. Též zdůraznila, že židovská rezistence má i vlastní, morální rozměr, jenž je zvláště citlivý na věcnost pojmů kolaborace či odboj, s nimiž se setkáváme u hodnocení židovských rad, pracovních výborů a dalších institucí, na nichž byli Židé nuceni se podílet. Je zřejmé, že 26

28 konference a vědecká zasedání k mnohým skutečnostem právě židovské rezistence není možné přistupovat rigorózně z pozice vina nevina, nýbrž je nutné dívat se na ně pod zorným úhlem vymezeným slovem odpovědnost. Konference Židé v boji a odboji věnovaná československým Židům v letech jejich nacistického vyhlazování se stala současně výzvou pro českou a slovenskou historiografii, jenž stále postrádá nejen diskusi k základním terminologickým pojmům protinacistické rezistence, ale též důsledné analytické práce, jenž by vedly k dějinám československého odporu a boje v letech druhé světové války. Jiří Friedl Vystoupení ředitele Židovského muzea v Praze dr. Leo Pavláta na slavnostním večeru ve Španělské synagoze 16. října 2006 při příležitosti zahájení konference Židé v boji a odboji Vážení účastníci židovského odboje, vážené dámy a pánové, milí hosté, je mi radostí a ctí, že vás mohu uvítat ve Španělské synagoze, v prostorách Židovského muzea v Praze, na slavnostním večeru při příležitosti konference Židé v boji a odboji. Rezistence československých Židů v letech druhé světové války. Naše muzeum, budované od svého založení v roce 1906 jako sbírkotvorná, odborná judaistická instituce se jak známo proměnilo v důsledku židovské tragédie za druhé světové války v památník obětem šoa, a to samou svou podstatou. Stalo se místem, v němž byly shromážděny liturgické předměty, předměty osobní potřeby i dokumenty těch, kteří byli později zavražděni. Židovským odbojem se naše instituce systematicky nezabývala, neboť toto téma tak jako mnohá další témata spjatá tak či onak s židovstvím si zaslouží být předmětem specifického odborného zájmu v širším specializovaném kontextu. Ten je v případě židovského odboje jako součásti dějin odboje československého vlastní například Vojenskému historickému ústavu, Ústavu soudobých dějin či Historickému ústavu Akademie věd. Výsledkem chvályhodné výzkumné činnosti poslední z uvedených institucí je mimo jiné zítra zahajovaná konference o odboji československých Židů, za jejíž uspořádání náleží již nyní dík jejím organizátorům a sponzorům, k nimž dále patří i Svaz židovských odbojářů a vojáků a Česká rada pro oběti nacismu. Jmenovitě chci ocenit podíl dr. Zlatice Zudové-Leškové, která se o konání konference nejvíce zasloužila. Skutečnost, že židovský odboj nepatří k určujícím odborným a expozičním tématům naší instituce, v žádném případě neznamená, že tento aspekt moderních židovských dějin stojí zcela mimo naši pozornost. Židovské muzeum v Praze zajišťovalo již koncem 90. let odbornou asistentku, jejímž úkolem bylo spolupracovat s židovskými odbojáři při pořádání dokumentárního materiálu a jeho zpracování. Ve výpovědích pamětníků, které naše muzeum od počátku 90. let systematicky shromažďuje, zaznamenává a dále zpracovává, je zmíněna celá řada faktografických údajů vztahujících se k židovskému odboji. Vzdělávací a kulturní centrum působící při naší instituci uspořádalo menší výstavu o židovském odboji a rovněž dva diskusní pořady s odborníky a pamětníky na dané téma. Židovské muzeum v Praze bylo současně zastoupeno v týmu, který od roku 2004 připravoval výstavu o židovském odboji pro Národní muzeum. Naše instituce byla navíc připravena tuto akci významně finančně podpořit a je možno jen litovat, že se výstava nakonec jistě i kvůli tehdejším neblahým sporům uvnitř Židovské obce v Praze neuskutečnila. Měl jsem to štěstí, že jsem se osobně znal s několika bývalými židovskými vojáky. Patřili k nim ti, kteří jako vrchní kantor Viktor Feuerlicht pravidelně navštěvovali Staronovou synagogu, ale nemohu zapomenout ani na Ericha Kulku, pro něhož se stal židovský odboj osobní i literární výzvou. V roce 1992, kdy jsem působil na tehdy ještě československém velvyslanectví v Izraeli, mě požádal, abych napsal předmluvu k jeho knize Židé v československém vojsku na Západě. Hodně jsme tehdy spolu hovořili nejen o židovském přínosu protinacistickému odboji, ale i o komunistickém zastírání židovského podílu na porážce nacismu. Nebylo to mé první setkání s touto problematikou někdy počátkem 80. let jsem v disidentských kruzích četl i Kulkovu knihu o Židech v československé Svobodově armádě, vydanou v roce 1979 v Torontu. Jestliže se nyní ve funkci ředitele Židovského muzea v Praze mohu znovu vrátit k tematice židovského odboje, činím tak se vzpomínkou na pana Feuerlichta i Ericha Kulku, s pomyšlením na ty židovské odbojáře, kteří zemřeli dříve, než byl jejich boj významněji připomenut. Dnešní slavnostní večer ve Španělské synagoze následovaný společenským setkáním organizovaným Židovskou obcí v Praze má být nejen prologem k významné konferenci, ale též symbolickým projevem 27

29 konference a vědecká zasedání uznání všem židovským odbojářům, kteří bojovali proti nacistům a jejich pomahačům. Jakkoliv k tomu nejsem nikým pověřen, mohu snad říci, že židovské společenství je na tyto výjimečné ženy a muže hrdé. V příštích dvou dnech si budeme připomínat nejrůznější aspekty jejich činnosti, bude se hovořit o statečnosti, odvaze, hrdinství a obětavosti židovských bojovníků. Ti, kdo jim nebyli za války nablízku, sotva nahlédnou pravý obsah těchto vznešených pojmů. O statečnosti, odvaze, hrdinství a obětavosti se zvykově hovoří v jednotném čísle, ale každé z těchto slov dostalo na východní i západní frontě, v partyzánských bojích či v akcích rezistence svůj obsah nikoliv jednou, ale mnohokrát: vždy na jiný způsob, vždy ve vazbě na konkrétní čin, vždy za cenu ohrožení a nejednou i ztráty jedinečného lidského života. Přesto vidím určitou zákonitost v tom, že ona slova opěvující lidskou velikost ve spravedlivém boji nemají množné číslo. V pravdě totiž není plurál, který by dokázal v celé šíři vyjádřit jejich nejhlubší smysl. Statečnost, odvahu, hrdinství a obětavost neohrožených, mravně pevných lidí, kteří se postavili zlu až metafyzickému, je tak možno pouze v obdivu přijmout, nechat se jimi inspirovat a snad jedno slovo připojit. Tím slovem je děkuji, děkujeme. K vám, židovským odbojářům, pronáším toto poděkování v úctě a s obdivem. Těm pak, kteří pro příští generace jako badatelé, muzejníci, pedagogičtí pracovníci, publicisté a spisovatelé uchovávají vzpomínku na židovský odboj za druhé světové války, děkuji za jejich úsilí. Význam takové práce zvláště v dnešním světě roste každým dnem. Věřím, vážení přátelé, že dnešní večer bude pro nás všechny krásným zážitkem. Česko-rakouské rozhovory o dějinách ve Waidhofenu V e dnech Ve dnech října 2006 se v romantickém prostředí zámku v dolnorakouském Waidhofenu an der Thaya konaly již druhé Česko-rakouské rozhovory historiků (Österreich-tschechische Historikergespräche), jejichž pořadatelem byla Waldviertel Akademie ve spolupráci s Institut für Osteuropäische Geschichte Universität Wien, Ost- und Südeuropa Institut Wien a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích. Konference navazovala na první česko-rakouské rozhovory, jež se uskutečnily v říjnu 1992 v rakouském Zwettlu s hlavním důrazem na dějiny středověku. Tentokrát bylo jednání věnováno prezentaci hlavních badatelských výsledků výzkumu dějin století. Na konferenci byli také v hojné míře zastoupeni také pracovníci Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR). Zahajovací příspěvky úvodní sekce, věnované dějinám raného novověku, přednesli Thomas Winkelbauer (Universität Wien) a Václav Bůžek (Jihočeská univerzita České Budějovice). Thomas Winkelbauer podal ve svém referátu přehled vědeckých prací, zaměřených na roli šlechty v rámci struktur císařského dvora a na sociální dějiny vesnického obyvatelstva. Václav Bůžek zhodnotil historiografickou reflexi vývoje společnosti českých zemí v období let Ve svém příspěvku se zabýval především současným stavem výzkumu dějin všech sociálních skupin aristokracie, duchovenstva, měšťanstva i venkovského obyvatelstva. 28 A.Velková, A. Zářecký (Filozofická fakulta Ostravské univerzity) a M. Hlavačka v diskusi řízené V. Bůžkem. Po přednesení dvou hlavních příspěvků zazněly koreferáty, jež většinou prezentovaly projekty disertačních a habilitačních prací (toto schéma zůstalo zachováno i v rámci jednání dalších sekcích). Lenka Baručáková (Univerzita Pardubice) informovala o svém studiu rukopisů, uložených v Moravském zemském archivu. Marie Ryantová (Jihočeská univerzita České Budějovice) seznámila přítomné s výsledky ve sféře zkoumání památníků jako prostředku k vnější sebeprezentaci jejich vlastníka. Jako formu prezentace raněnovověké aristokracie představil Vítězslav Prchal (Univerzita Pardubice) také rezidenční zbrojnice (např. na zámku v Českém Krumlově, Pardubicích, Litomyšli a nebo ve slezské Lehnici). Pavel Marek (Jihočeská univerzita České Budějovice) osvětlil na základě rozsáhlého pramenného zkoumání osobností španělských diplomatů, působí-

30 konference a vědecká zasedání cích v Praze, a jejich vztahy k českému prostředí. O výsledcích svého bádání o správních reformách na jihočeských panstvích knížat z Eggenberku hovořil Martin Mutschlechner (Universität Wien). Dvorské kariéry rodu Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I. byly tématem vystoupení Rostislava Smíška (Jihočeská univerzita České Budějovice). O výzkumu dějin nové šlechty podal informaci Tomáš Krejčík (Univerzita Ostrava). Část věnovanou novověku uzavřelo vystoupení o vývoji číslování domů v českých zemích, započatého v 70. letech 18. století, které přednesl Anton Tantner (Universität Wien). Další sekce byla věnována historiografické reflexi období dlouhého 19. století ( ). S hlavními referáty v ní vystoupili Helmut Rumpler (Universität Graz) a Milan Hlavačka (HÚ AV ČR). Helmut Rumpler poukázal na malý zájem o problematiku českých dějin ze strany rakouských historiků. Důvodem je podle jeho názoru mimo jiné soustředěnost našich jižních sousedů na vlastní dějiny a také emoční distance k této problematice. Současně přitom zdůraznil, že česká otázka zásadně ovlivnila existenci Habsburské monarchie, a shrnul zde základní mezníky národnostního vývoje a konfliktního potenciálu mezi centralistickými snahami a nároky národně emancipačních hnutí od konce 18. století až do roku Milan Hlavačka seznámil přítomné s organizačně-institucionálním a personálním zajištěním bádání k danému tématu v České republice, přičemž zmínil i nejdůležitější syntetické výstupy k českým dějinám 19. století v desetiletí po sametovém převratu ( ) např. práce Otty Urbana, Jiřího Kořalky, Jana Křena a Otáhalovu, Pithartovu a Příhodovu syntézu Češi v dějinách nové doby (tzv. Podiven). Vedle toho současně uvedl hitparádu 20 nejzdařilejších projektů, realizovaných po roce Z hlediska dalších výzkumných trendů skýtají podle jeho názoru značné badatelské a inovační možnosti komparace českých dějin se středoevropskými a evropskými dějinami, odhalování metadějin ve stylu zkoumání obrazu druhých, dešifrace dějetvorných mýtů nebo využití historické antropologie a jejích pohledů na dějinnou skutečnost. V koreferátech následně prezentoval Michael Wögerbauer (Universität Wien) výsledky svého bádání ve sféře literárního života českých zemí na přelomu 18. a 19. století, Aleš Zářický (Univerzita Ostrava) a Petr Popelka (Univerzita Ostrava) pojednali o genezi hospodářských a sociálních vztahů v Rakouském Slezsku v období V této části přednesla Alice Velková (HÚ AV ČR) svůj příspěvek o transformacích venkovské společnosti v průběhu jednoho staletí ( ), a to zejména v rovině sociálních vztahů. Věnovala se zde například zmapování různých forem držby majetku, změnám právního postavení venkovských žen po josefínských reformách a proměnách dědického práva a jeho dopadech na venkovskou komunitu. V dalším průběhu jednání sekce referoval Jan Županič (Univerzita Karlova Praha) o fenoménu nové šlechty a jejím vztahu k české společnosti v 19. století, Tomáš Jiránek (Univerzita Pardubice) o projevech ekonomického nacionalismu v obchodních a živnostenských komorách v českých zemích na přelomu 19. a 20. století, Walter M. Iber (Ludwig Boltzmann Institut für Kriegsfolgen Forschung) o nepříliš známých diplomatických snahách Svatého stolce o řešení tzv. římské otázky obnovy státní suverenity papežského státu v době 1. světové války a Luboš Velek (Univerzita Karlova Praha) o roli Národní strany svobodomyslné (mladočeské) v politickém systému na přelomu 19. a 20. století. Hovoří J. Šebek. Za účasti osobností společenského a politického života a zájemců z řad široké veřejnosti proběhla na závěr prvního dne konference v Raika-Saal ve Waidhofenu přednáška Arnolda Suppana (Universität Wien), jenž se v ní věnoval zvláště kontroverzním momentům společné česko-rakouské historie. 29

31 konference a vědecká zasedání Druhý jednací den byl zcela ve znamení diskusí k problematice 20. století. Na úvod jednání k období přednesli hlavní referát Arnold Suppan (Universität Wien) a Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR). A. Suppan představil hlavní publikační výstupy dějepisectví v České republice a v Rakousku v poslední době, které se zabývají událostmi obou světových válek a období mezi nimi. Z české strany vyzdvihl například práce Ivana Šedivého, Zdeňka Kárníka, Jiřího Kovtuna, Jaroslava Kučery, Aleny Míškové a Vojtěcha Šustka, Jana Kuklíka a Jana Němečka, Tomáše Staňka či Jana Křena, z rakouské a německé produkce zmínil mimo jiné monografie Martina Schulze-Wessela, Detlefa Brandese, Ralfa Gabela či Volkera Zimmermanna. K hlavním desideratům tohoto období patří podle názoru prof. Suppana zvláště detailní zhodnocení metod, používaných nacistickým režimem v Protektorátu Čechy a Morava, komparace okupační reality v českých zemích v celoevropském kontextu či detailnější pohled na peripetie československé zahraniční politiky v době působení ministra zahraničí Edvarda Beneše. Jaroslav Šebek poté podal přehled vývoje české historiografie, zaměřený na reflexi období meziválečného Československa po roce Připomněl mimo jiné, že tato etapa moderních dějin je spojena s řadou kontroverzí, odehrávajících se ve veřejném a mediálním prostoru. Přes syntetická i analytická zpracování, zejména z oblasti politických a hospodářských dějin, však rozsah historiografického záběru neodpovídá potřebám komplexního poznání prvorepublikové reality. Velký dluh zůstává zejména na poli sociálních dějin a pozornost by se měla také ve větší míře soustředit na otázky teoretičtější povahy. Na okraj pozornosti byly v době komunistického režimu vytěsněny také některé kapitoly z dějin druhé světové války, které se teprve po roce 1989 znovu staly součástí oficiálního historiografického diskursu (jako například zkoumání osudů židovského etnika). V následných koreferátech se zabývala Klára Habartová (Univerzita Pardubice) otázkou života židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny ve východních Čechách během první světové války a Katharina Wessely rolí divadla v rámci česko-německých vztazích za První republiky. Hned dva další příspěvky se tematicky dotýkaly problematiky Mnichova Vít Smetana (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR) objasnil proměny postojů britské politiky vůči Československu od podzimu 1938 až do oduznání platnosti Mnichovské dohody v létě 1942 a Hildegard Schmoller (Universität Wien) analyzovala reflexi této traumatizující zkušenosti v české historii. Téma českých krajanů v zahraničí v období bylo pojednáno v příspěvku Kamila Štěpánka (Masarykova univerzita Brno). J. Pánek v proudu polemiky. V rámci sekce, věnované výzkumu dějin po roce 1945 a studené války vyložil nejprve Oliver Rathkolb (Universität Wien) reflexi česko-rakouských vztahů v rakouském dějepisectví po roce Těžiště jeho příspěvku spočívalo zvláště ve zmapování prací, týkajících se vývoje diplomatických kontaktů a ekonomicko-sociální spolupráce mezi oběma státy, rozdělených železnou oponou. Jiří Kocian (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR) poté informoval o výsledcích českého historického bádání o poválečných dějinách a komunistickém systému ( ). Mezi zkoumanými okruhy připomněl například odsun Němců, uchopení moci KSČ v roce 1948 a následné represe, reformní tendence 60. let a sovětskou intervenci v srpnu 1968, opoziční hnutí za normalizace a nenásilnou revoluci v roce Tématem následných krátkých vystoupeních byla úloha československé inteligence v 60. letech při prosazování reforem komunistického systému (Jan Mervart Univerzita Pardubice), sociální politika státního a stranického vedení v ČSSR v době normalizace (Christoph Boyer-Universität Salzburg), sonda do mikrohistorie v podobě reflexe vpádu vojsk Varšavské smlouvy v prožitcích osamělé důchodkyně v Českých Budějovicách (Jiří Petráš Jiho 30

32 aktuality a informace česká univerzita České Budějovice), zamyšlení nad marxistickou historiografií na příkladu Josefa Macka (Bohumil Jiroušek Jihočeská univerzita České Budějovice), vzájemná spolupráce československé Státní bezpečnosti a východoněmecké Stasi v 70. a 80. letech (Tomáš Vilímek Ústav pro soudobé dějiny AV ČR). V závěru konference vystoupili se svými příspěvky také další dva pracovníci Historického ústavu AV ČR. Pavla Vošahlíková informovala o průběhu a dosavadních výsledcích projektu Biografického slovníku českých zemí a Emil Voráček prezentoval nejnovější výsledky bádání české rusistiky. Konferenční jednání bylo dobře programově i organizačně zajištěné a vytvořilo nejen dostatek prostoru k bilančnímu pohledu na výsledky české i rakouské historiografie ve sledovaných obdobích, ale i k diskusím o nových badatelských projektech zvláště mladší generace. Debaty českých i rakouských historiků zároveň prezentovaly nové okruhy výzkumy a metodologické impulsy a snahu vnímat alespoň v některých tématech české dějiny v širším interpretačním rámci historie střední Evropy. Jaroslav Šebek AKTUALITY A INFORMACE Historický ústav a postmoderní očistec D ne 13. dubna 2006 představil Historický ústav AV ČR odborné veřejnosti i laickým zájemcům výstupy svých projektů za léta (s funkčními přesahy zejména v případě edičních řad), totiž publikace nejrůznějšího druhu a poslání, konferenční aktivity a konkrétní výsledky mezinárodní spolupráce. Název setkání Dějiny v postmoderním očistci, vypůjčený ze zatím poslední knihy jedné z tradičních vědeckých opor HÚ Dušana Třeštíka, měl naznačit komplexní směřování ústavu, vědomého si povinností akademické historiografie vůči veřejnosti a zároveň otevřeného všem invenčním a inspirativním tématům a formám bádání. Prezentace se konala v konferenčních sálech Akademie věd na Národní třídě, za předsednickým stolem zasedli vedle mluvčích HÚ zástupci vrcholných akademických orgánů, jmenovitě předseda vědecké rady AV ČR a první ředitel obnoveného Historického ústavu ( ) prof. PhDr. František Šmahel, DrSc. a členové Akademické rady AV ČR PhDr. Petr Nejedlý a doc. PhDr. Radomír Vlček, CSc., kteří uvedli program krátkými projevy. Prezentaci, která se těšila značné pozornosti návštěvníků i přítomných novinářů, moderovala ředitelka HÚ prof. Svatava Raková, jednotlivé bloky komentovali vedoucí projektů. Historický ústav zvolil koncízní a vizuálně poutavou formu komentované powerpointové performance, v níž hlavní úlohu sehrála obrazová doku - mentace skenované obálky-upoutávky knih a perio- Předseda VR AV ČR F. Šmahel, člen AR AV ČR P. Nejedlý, S. Raková a E. Semotanová při zahájení prezentace. dických publikací a pozvánky na (spolu)pořádané konference, popřípadě fotosnímky z vědeckých setkání. Po představení základních parametrů ústavu (umístění, personální historie) byl scénář strukturován metodou systémového větvení podle hlavních výstupů vědeckého záměru Český dějinný prostor v evropském kontextu: diverzita, kontinuita, integrace a škály s ním spojených vědecko-organizačních úkolů ústavu: kolektivní díla celospolečenského dosahu (encyklopedie, slovníky, přehledy, atlasy), nástroje vědecké komunikace (oborové časopisy a periodika), pramenné edice a posléze jednotlivé tematizované projekty. Přehlídka byla mimo program otevřena nejvýznamnějším vystoupením HÚ na mezinárodní vědecké půdě organizací tematické 31

33 aktuality a informace sekce na XX. Mezinárodním kongresu historických věd v Sydney v roce 2005 nazvané Political Culture in Central Europe in the European and Global Context, na níž HÚ spolupracoval s Historickým ústavem Polské akademie věd ve Varšavě a k níž byly připraveny dva stejnojmenné, chronologicky navazující sborníky s příspěvky z přípravných konferencí. Důkladné koncepční propracování a kvalitní obsazení sekce, o něž se zasloužili především ředitelé obou ústavů prof. Jaroslav Pánek a prof. Stanislaw Bylina, měly rozhodující podíl na značném ohlasu mezi účastníky včetně živé diskuse. S. Raková moderuje, dále E. Semotanová, J. Němeček a P. Vošahlíková. Další akty prezentace již následovaly podle naznačeného schématu, diktovaného úkoly výzkumného záměru. V bloku Kolektivní a mnohasvazkové práce seznámila moderátorka S. Raková přítomné se stavem prací na Encyklopedii českých dějin, P. Vošahlíková uvedla prvních pět sešitů (A Bog) Biografického slovníku českých zemí, vydávaných od roku 2003 v půlročním rytmu ve spolupráci s nakladatelstvím Libri, a E. Semotanová ukázala hlavní výstupy historické geografie: vedle nejnovějších svazků známé řady Historický atlas měst České republiky (Chrudim, Trutnov, Tišnov, Libeň) a celoústavního projektu Atlas českých dějin připomněla i reprezentativní a cenou ozdobený historický atlas Kladsko: proměny středoevropského regionu a početně navštívenou konferenci Historická krajina a mapové bohatství Česka (2006). Představeny byly rovněž kolektivní syntézy publikované v oblíbených edičních řadách Dějiny států Nakladatelství Lidové noviny a Stručná historie států nakladatelství Libri, na jejichž autorství se podstatným způsobem podíleli pracovníci ústavu (dějiny Rakouska, Řecka, jihoslovanských zemí, Srbska a Spojených států amerických). Blokem Nástroje vědecké komunikace měli autoři scénáře na mysli tu část činnosti ústavu, která má sloužit celé historické obci k výměně vědeckých informací a výsledků bádání, k odborným diskusím a konfrontaci názorů: časopisy, tematizované periodické sborníky, oborové lexikony a bibliografické výstupy a databáze. Vedle Českého časopisu historického a Slovanského přehledu, renomovaných oborových časopisů s více než stoletou tradicí a celostátním dosahem, o jejichž obsahové i technické zabezpečení se ústav stará, si přítomní mohli připomenout nabídku šesti tematizovaných sborníků (Mediaevalia historica Bohemica, Folia Historica Bohemica, Moderní dějiny, Slovanské historické studie, Historická geografie, Hospodářské dějiny) a cizojazyčného periodika Historica: Historical Sciences in the Czech Republic, které je určeno mezinárodní odborné veřejnosti k přiblížení stavu a výsledků domácí historické vědy. Mezi oborovými lexikony z autorské dílny HÚ zaujal třídílný cizojazyčný slovník Scholars of Bohemian, Czech and Czechoslovak History Studies (2005), který obsahuje 467 bio-bibliografických hesel významných zahraničních historiků-bohemistů včetně kontaktních adres, preferenčního zaměření a vědecké produkce a významně tak napomáhá komunikaci uvnitř mezinárodní sítě odborníků na české a středoevropské dějiny. Nabídku výstupů představil v tomto bloku rovněž tým bibliografů; vedle podstatného podílu na Scholárech je to zejména systematické budování a rozšiřování internetové databáze biblio.hiu.cas.cz, podchycující domácí i zahraniční produkci k českým dějinám, a s ní související databáze knihovního fondu HÚ, tištěné bibliografické ročenky a výběrové svazky. Prezentace vzbudila živý zájem médií i odborné veřejnosti (v popředí F. Honzák z nakladatelství Libri a M. Martínek z Práva). Tematické projekty, zaměřené na aktuální dílčí otázky českých i světových dějin a realizované většinou ve spolupráci s dalšími domácími i zahraničními pracovišti, tvořily další blok prezentace. Jednotlivé záměry v chronologickém sledu představili jejich 32

34 aktuality a informace P.Vošahlíková představuje Biografický slovník Českých zemí, vlevo J. Němeček, vpravo R. Vlček. garanti vedoucí příslušných vědeckých oddělení, kteří do svých vystoupení z praktických důvodů zařadili vedle autorských textů i pramenné edice. Mezi hlavní okruhy problémů, jimž se věnují medievisté a o nichž hovořil J. Žemlička, náleží raná christianizace a vznik státních útvarů ve střední a severní Evropě, mezinárodní projekt řešený ve spolupráci s Centrem medievistických studií, a vybrané otázky vrcholného a mladšího středověku, především přemyslovská dynastie jako středoevropský panovnický model, výrazné osobnosti české politiky i myšlení a hospodářsko-správní vývoj měst i šlechtických statků. Sled předních monografií od diskursivních a inspirativních Mýtů kmene Čechů D. Třeštíka přes zásadní syntézy Počátky Čech královských a Přemyslovci: Jak žili, vládli a umírali z pera J. Žemličky a historickou sci-fi Zpověď Kukaty téhož autora po zasvěcené biografické studie Petr Chelčický (J. Boubín) a Eliška Přemyslovna (B. Kopičková) a impozantní, na rozsáhlém pramenném materiálu založenou sondu Správní systém šlechtického domínia v pozdně středověkých Čechách R. Šimůnka doplnily jubilejní sborníky, shrnující významné parciální výsledky současné medievistiky (Dějiny ve věku nejistot, věnované D. Třeštíkovi a Evropa a Čechy na konci středověku k životnímu jubileu F. Šmahela). O jeden z nejvýznamnějších přínosů středověkého bádání, obsahově průkopnickou a výtvarně dokonalou Cestu Karla IV. do Francie 1372 F. Šmahela se Historický ústav dělí s Centrem medievistických studií. Z edičních výstupů upoutaly Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku P. Krafla s pozitivním mezinárodním ohlasem; dvěma svazky (4. svazek V. části a index V. části) obohatila dlouhodobou řadu Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae zkušená editorka J. Zachová. Záběr medievistických výsledků HÚ dokreslila informace o organizaci odborných setkání: Pozdně středověké testamenty v českých městech byly za značného zájmu diskutovány na podzim 2005, jubilejní konference Přemyslovci v historické paměti, v okamžiku prezentace dosud v přípravě, úspěšně proběhla v červnu Činnost oddělení raného novověku, kterou powerpointovým vstupem přiblížil J. Mikulec, je obecně vymezena oddílem výzkumného záměru Společnost českých zemí v rámci Habsburské monarchie, nicméně nepočetné členstvo nemůže tak široký záběr pokrýt v jeho úplnosti. Prezentace ukázala nezbytné soustředění na badatelské priority, jimiž jsou zejména dříve opomíjená témata náboženských dějin pojímaných v nejširším sociálním a kulturním kontextu; k vyplnění této mezery směřují zejména monografie J. Mikulce Rekatolizace šlechty v Čechách: Čí je země, toho je náboženství a K. Bobkové- Valentové Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia a konferenční sborník Srdce Ježíšovo: Teologie symbol dějiny. Návaznost na linii hospodářsko-správních dějin představuje důkladná a objevná práce T. Sternecka Město, válka a daně: Brno v moravském berním systému za dlouhé války s Vysokou portou, poctěná v roce 2006 Prémií O. Wichterleho. V doplněném vydání se objevil původní přínos J. Pánka k charakteru raně novověkých komunikací Výprava české šlechty do Itálie Ediční činnosti se vedle T. Sternecka věnuje zejména D. Janiš, který zpřístupnil jeden z klíčových pramenů ke starším ústavním dějinám Práva a zřízení Markrabství moravského z roku K potřebným diskusím nad koncepčními i dílčími otázkami komplexně pojatých církevních/náboženských dějin významně přispěla mezinárodní konference Konfese a národ v době reformací (2004) a první z plánované řady každoročních vědeckých setkání s církevní tematikou na půdě HÚ Církev a smrt: institucionalizace smrti v raném novověku? (2006). Na mnohoznačná úskalí přechodu od osvícenských představ k občanské, byrokratické a technické společnosti poukázala jubilejní konference s početným mezinárodním zastoupením Jakou Evropu ohlašovala bitva u Slavkova? (2005), kterou HÚ pořádal ve spolupráci s Francouzským střediskem pro výzkum ve společenských vědách v Praze CEFRES. V dalším bloku prezentace ukázal M. Hlavačka hlavní témata výzkumného záměru pro dějiny dlouhého 19. století, jimiž jsou společenské, správněorganizační a ideologické kontexty modernizace české společnost a emancipace národního vědomí, doplněné výběrovými pramennými edicemi. Specifika 33

35 aktuality a informace Jednotlivé projekty představovali jejich vedoucí, na snímku L. Hladký, J. Žemlička a M. Hlavačka. českého modernizačního dospívání přibližuje zejména podrobná studie M. Hlavačky Zlatý věk české samosprávy: Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální rozvoj Čech , ve smyslu národní a historické seberefexe pak dvě práce M. Řepy Moravané nebo Češi: Vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. století a Poetika českého dějepisectví, využívající k historické analýze literárněvědných postupů. Proměnám kulturního a historického vědomí jsou věnovány také dvě biografické sondy: Milován a sledován: Český spisovatel Prokop Chocholoušek M. Pokorné a Rakouský občan Josef Pekař M. Kučery. Specifiku vývoje kulturně smíšené oblasti analyzoval R. Baron, Nad Olzą i Ostrawicą. Druhý tematický okruh čerpá z hospodářských dějin a je zastoupen především syntetizující prací V. Laciny a J. Hájka Kdy nám bylo nejlépe? Od hospodářské dezintegrace k integraci střední Evropy, specializovanou studií J. Hájka 180 let českého spořitelnictví a řadou zásadních příspěvků do kolektivních syntéz. Skutečnost, že oddělení dějin 19. století má početné personální zastoupení v brněnské pobočce HÚ, se odrazila i v další odborné produkci: Dějinách Králova Pole P. Cibulky a společném sborníku Morava a české národní vědomí. Spoluprací brněnské pobočky s Historickým ústavem FF MU a tamním Výzkumným střediskem pro dějiny střední Evropy je iniciována také řada společných konferencí k otázkám novodobého vývoje, nejnověji Interpretace francouzské revoluce (2004) s následným sborníkem, Napoleonské války a historická paměť, Občanské elity a moderní samospráva : metody, stav a výsledky bádání a Moravské vyrovnání z roku 1905: Možnosti a limity národnostního smíru ve střední Evropě (všechny 2005). Ediční program postupně realizuje projekt komentovaného vydání programů všech významných politických stran 19. a 20. století (zatím poslední P. Cibulka, Politické programy českých národních stran ). Oddělení 20. století, o jehož výsledcích hovořil J. Němeček, soustřeďuje badatelské síly především k otázkám spojeným s mezinárodním postavením Československa do roku 1945, k jeho zahraniční politice a diplomacii. Na tato témata je zaměřena intenzívní ediční činnost J. Němečka a J. Dejmka, jejíž výsledky jsou uveřejňovány v řadě Dokumenty československé zahraniční politiky: šest svazků zpřístupňuje materiál 30. a 40. let a spolu se čtyřmi svazky věnovanými vzniku a mezinárodní stabilizaci ČSR představuje tento projekt příklad úspěšné spolupráce HÚ s dalšími historickými a archivními pracovišti. K záměru vydat programy významných politických stran od jejich vzniku přispěly svazky J. Harny a P. Prokše, věnované národnímu socialismu a sociální demokracii, výběr dokumentů k tématu Státní politika vůči německé menšině v letech publikovali J. Harna a J. Šebek. Přednostní zájem o evropské souvislosti zrodu Československa, jeho meziválečného vývoje a mnichovské tragédie potvrzují i tituly monografií a tematických sborníků, jmenovitě završující a syntetizující práce P. Prokše Konec říše Habsburků: Střední Evropa v politice a vztazích Německa a Rakousko-Uherska (1867/ ), J. Dejmka Nenaplněné naděje: Politické a diplomatické vztahy Československa a Velké Británie ( ) a J. Němečka Od spojenectví k roztržce: XXX a českoněmecký sborník Die Beneš-Dekrete (ed. H. Tinneman, E. Voráček a R. Kipke), jehož redaktoři zamýšleli předložit škálu často rozporných názorů. Stále živou tematiku Mnichova a otázku viny za evropskou tragédii řešila rovněž mezinárodní konference Mnichovská dohoda: Cesta k destrukci demokracie v Evropě, z jejíhož jednání vzešel stejnojmenný sborník (ed. J. Němeček). Personálně slabší, avšak co do významu nemenší část badatelského úsilí se obrací k vnitropolitickému vývoji meziválečného Československa, kde si všímá především téměř nedotčených a tudíž i mezinárodní badatelskou obcí se zájmem sledovaných témat. To platí zejména o zaměření na církevní dějiny v kontextu národnostních poměrů, jak je soustavně sleduje J. Šebek, nejnověji v knize Mezi křížem a národem: Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu, odměněné Cenou O. Wichterleho za rok 2006; podrobný obraz málo probádané každodennosti v okleštěné republice přinesl ve spolupráci s tradičním vědeckým partnerem J. Kuklíkem J. Gebhart, Druhá republika

36 aktuality a informace 1939: Svár totality a demokracie v politickém, společenském a kulturním životě. Ačkoli Historický ústav nemá samostatné oddělení světových dějin, vznikají takto zaměřené práce jako součást výstupů různých týmových projektů. To se týká zejména středoevropského kontextu a vztahů se sousedními zeměmi, jimž se vzhledem k poloze a dějinné konstelaci českých zemí nelze vyhnout. Mimo tento rámec produkuje skupina specialistů, jež se k badatelskému korpusu HÚ připojila sloučením s Ústavem dějin střední a východní Evropy, významné výstupy přednostně zaměřené na vlastní dějiny zemí středovýchodní Evropy a Balkánu. Prezentace představila zejména dvě monografie E. Irmanové Maďarsko a versailleský mírový systém a Maďarská menšina na Slovensku a její místo v zahraniční politice Slovenska a Maďarska po roce 1989, kvality domácí balkanistiky prokázala Bosenská otázka v 19. a 20. století L. Hladkého a řecká mutace stěžejného díla nedávno zesnulého P. Hradečného o osudu řecké menšiny v komunistickém Československu Mezinárodní balkanistická studia nalezla významnou oporu v pravidelných sympoziích s početnou zahraniční účastí, pořádaných z iniciativy L. Hladkého v Brně za součinnosti nejrůznějších kulturních, historických i balkanistických pracovišť. Svou tradici si uchoval rovněž výzkum minulosti velkých hráčů západní civilizace, zejména bývalých bipolárních velmocí USA a SSSR/Ruska. Ruská studia se prezentovala monografiemi Ruský panslavismus realita a fikce R. Vlčka, Eurasijství v ruském politickém myšlení E. Voráčka a sborníkem Formování stalinského politického systému (ed. B. Litera), americký protipól byl zastoupen pracemi S. Rakové Víra, rasa a etnicita v britské koloniální Americe a Podivná revoluce: Dlouhá cesta Američanů k nezávislosti ( ), pro nejnovější období je pak pilotním autorem HÚ J. Wanner a zejména jeho impozantní trilogie Spojené státy a evropská válka Závěr prezentace tvořila přehlídla středoškolských učebnic dějepisu, připravených pracovníky Historického ústavu ve spolupráci s MŠMT a různými školskými a vzdělávacími organizacemi, a zejména zaujala vtipná série Dějiny trochu jinak, kterou pro své vnuky a s nimi i pro všechny nejmladší potenciální profi-historiky sepisuje E. Semotanová za příslušného výtvarného doprovodu; doufejme, že k dosavadním šesti dílům (poslední Jiřík z Poděbrad) záhy přibudou přeskočení husité a posléze i konfliktní Habsburci. Během 80 minut prezentace mohli diváci v příslušných blocích shlédnout tituly kolem 130 monografií, tematických i jubilejních sborníků, slovníků, atlasů, edičních počinů a učebnic, které pracovníci HÚ v uvedeném období publikovali, a seznámit se se základními údaji o více než deseti mezinárodních i domácích konferencích či jiných významných vědeckých setkáních, v nichž HÚ vystupoval v úloze pořadatele či významného spolupořadatele. Protože jednou ze strategií ústavu je funkční spolupráce s řadou oborových pracovišť korunovaná společnými výstupy, je v této přehlídce přirozeně obsažen i podstatný díl vědeckého úsilí našich domácích i zahraničních partnerů. Bez nich by však byla prezentace značně fragmentární a torzovitá a v některých případech by logika předkládaných výsledků J. Mikulcovi naslouchají akademičtí hodnostáři F. Šmahel a P. Nejedlý. postrádala smysl. Usilovali jsme zařadit do scénáře pouze výstupy, na nichž se pracovníci ústavu podíleli podstatnou měrou, a samozřejmě počítáme s tím, že partnerské instituce je v seznamu svých výsledků uvedou rovněž. V celé vědě princip komplementarity doplňuje a vyvažuje princip konkurence a je nutno respektovat skutečnost, že zejména v oborech s úzkou specializací a nepočetným zastoupením je taková spolupráce navýsost potřebná a přínosná. Dále chci vyzdvihnout skutečnost, že jakkoli představená produkce zahrnovala výsledky práce a spolupráce ústavu za poslední tři roky, nemohla by tato škála vzniknout bez dlouhodobých koncepčních základů položených předchozími řediteli obnoveného Historického ústavu prof. F. Šmahelem a prof. J. Pánkem, bez jejich vědecké inspirace a mnohaletého a soustavného organizačního vkladu. Rovněž neškodí připomenout, že se jednalo především o výstupy nejviditelnější a reprezentativní, k nimž se připojuje množství časopiseckých a sborníkových studií, recenzní a redakční činnost, posudky na grantové a výzkumné projekty a na práce k získání univerzitních 35

37 aktuality a informace O bibliografickém bádání hovoří K. Rexová, přihlíží M. Špůrová. gradů a jiné méně efektní, avšak neméně náročné kaménky v mozaice současného dějepisného bádání i vědecké organizace. S ohledem na omezení časového rozsahu prezentace na míru únosnou pro pozornost návštěvníků usilovali pořadatelé o svěží spád programu, jednotlivé projekty i konkrétní výstupy tak mohly provázet pouze základní, často i souhrnně podané informace. Zájemcům o bližší pohled na činnost HÚ doporučujeme návštěvu příslušných webových stránek popřípadě nahlédnutí do ústavního Bulletinu. Vedení Historického ústavu touto cestou ještě jednou děkuje přítomným představitelům AV ČR za podporu a zájem, vyjádřené účastí na prezentaci, PhDr. Dušanu Třeštíkovi, CSc. za svolení použít jeho duševní vlastnictví k názvu akce a všem pracovníkům Historického ústavu, kteří se individuálními výkony i společným úsilím zasloužili o bohatou náplň programu. Vážíme si rovněž přítomnosti zástupců novinářské obce a dalších médií veřejné služby, byť střízlivě prezentované výsledky každodenní historické vědy jistě neslibovaly atraktivní materiál pro první strany denního tisku, a rovněž jejich zaujetí pro naši práci, vyjádřeného v následné neformální diskusi. Svatava Raková Účast Historického ústavu v projektech Evropské vědecké nadace (ESF): Okupace v Evropě a Reprezentace minulosti V letech se realizoval mezinárodní výzkumný projekt Okupace v Evropě: dopady národně socialistické a fašistické vlády, který organizovala a financovala European Science Foundation. Jeho cílem mělo být široce založené komparativní zmapování politických a právních důsledků různých typů okupace v době druhé světové války včetně hospodářského vývoje, migrací a transferu obyvatelstva, vyhlazování židovského etnika a postavení církví a náboženských organizací. Celkově se na projektu podílelo více než sedm desítek badatelů převážně z Evropy, ale i ze zámoří. Vedle dalších českých badatelů se jej účastnila PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc. z Historického ústavu AV ČR, a to v roli koordinátorky a spoluautorky dílčího výstupu. Kolektivní monografie Surviving Hitler and Mussolini. Daily Life in Occupied Europe (eds. R. Gildea, O. Wieviorka, A. Warring. Berg Publisher, Oxford New York, 2006) je první z řady šesti knih, které mají v rámci programu vzniknout. Publikaci věnovanou všednímu dni v okupované Evropě připravil tým, který vedl oxfordský badatel Robert Gildea. Autorsky a redakčně se na výsledném textu podílelo čtrnáct spolupracovníků z Velké Británie, Francie, Belgie, Dánska, Nizozemí, Řecka, Polska a České republiky, do přípravných prací však zasáhli i badatelé z Itálie a Ruska. Hlavním cílem výzkumu bylo srovnat životní podmínky v různých okupovaných zemích a regionech. Z rozsáhlé oblasti dějin všedního dne si autoři zvolili následující problémy: podmínky biologického přežití civilního obyvatelstva v době všeobecného nedostatku, poměry na trhu práce včetně otázky pracovního výkonu jako míry loajality k okupačnímu režimu, důsledky rasových a dalších nacistických opatření v intimní rovině sexuálních vztahů, deformace školského systému a jeho zneužití při prosazování nacistických a fašistických vizí společenského uspořádání, dopady rezistenčních aktivit pro každodenní život a následky perzekucí a represálií pro chování obyvatelstva. V české režii pod redakčním vedením P. Vošahlíkové vznikala zejména školská kapitola. Práce však byla v pravém slova smyslu kolektivní, protože připravované texty byly průběžně konzultovány a doplňovány všemi členy týmu, a to jak na specializovaných konferencích, tak vzájemným porovnáváním dílčích tezí a závěrů. V procesu vytváření konečné podoby jednotlivých národních výstupů se ukázalo, že problematika všedního dne v letech okupace byla ve většině národních historiografií sledovaná méně než tradiční otázky mocensko- 36

38 aktuality a informace politické, hospodářské, odbojové aj. Jedním z pozoruhodných výsledků této části projektu je právě skutečnost, že poukázal na mezery v dosavadním bádání a snad i podnítil další výzkum v oblasti dějin všedního dne jinak hojně zastoupeného směru novodobého evropského dějepisectví pro období konfliktních a krizových situací 20. století. Pracovnímu týmu se podařilo shromáždit rozsáhlou bibliografickou databázi, která připravila půdu nastupujícím badatelům a poskytuje jim cenné informace o výsledcích národních historiografií na tomto úseku válečných dějin. Shromážděné materiály i vydanou publikaci je možno označit za nepominutelný tematický i metodologický příspěvek k budoucímu zpracování kolektivních komparativních dějin okupované Evropy. Projekt Reprezentace minulosti: psaní národních dějin v Evropě je v současnosti jedním ze čtyř běžících rozsáhlých programů Research Networking Programmes in Humanities v rámci ESF. V čele stojí tři iniciátoři celého projektu: Stefan Berger, Christoph Conrad a Guy P. Marchal. Historický ústav AV ČR se na tomto mezinárodním výzkumném počinu podílí hned dvěma účastníky. Členem širšího, dvacetičlenného řídícího a dozorčího výboru je za Českou republiku Milan Hlavačka, brněnský badatel Milan Řepa je členem jednoho ze čtyř týmů pověřených textací výsledných výstupů. Program je pětiletý, byl započat v květnu 2003 a skončí v dubnu Program usiluje o analýzu způsobů psaní národních dějin a okolností či souvislostí, v nichž se formovaly a kterými byly utvářeny. Soustřeďuje se výhradně na profesionální dějepisectví posledních dvou až tří století, a nechává tak stranou další historické žánry, jako jsou učebnice, literatura faktu, beletrie či film. Směřuje k vytvoření srovnávací perspektivy, kterou umožní spolupráce historiků téměř ze všech evropských zemí. Byly vytvořeny celkem čtyři pracovní týmy, z nichž každý čítá zhruba dvě desítky členů. Každý z týmů uspořádal každoročně, tedy celkem třikrát, pracovní setkání, na kterém přispěvatelé představili svá pojetí tématu a ve vzájemné diskuzi krystalizovala podoba týmového výstupu. Jednotlivé příspěvky ve všech týmech jsou již vypracovány. Tiskem budou vydávány v nakladatelství Palgrave v následujících dvou letech v celkem šesti svazcích. První tým mapuje institucionální zázemí odborného dějepisectví a spojitosti mezi profesionalizací historie a psaním národních dějin v jednotlivých zemích. Druhý tým se zabývá způsoby konstrukce (popř. dekonstrukce) velkých vyprávění o národních dějinách a jejich typickými komponenty (mýty, hrdinové, poslání, zlatý věk atp.). Všímá si zároveň vztahu národních dějin k dalším východiskům (sociálním, konfesním, gender aj.) takzvaných metahistorií. Třetí tým si všímá alternativ k národně pojatým dějinám; jedná se především o regionální dějiny a z jiné perspektivy o evropské, světové dějiny nebo dějiny nadnárodních soustátí a impérií. Čtvrtý studuje procesy střetávání či prostupování jednotlivých národních historií, zejména pak fenomén hranic a národnostně smíšených území, která v minulosti náležela různým státům. Členem tohoto týmu je i Milan Řepa. Ve své studii, nazvané Češi, Němci, Sudety: historiografický spor v srdci Evropy, se zaměřil na problematiku česko-německých vztahů, jak se zrcadlí v dílech českých a německých historiků 19. a 20. století. Jedná se v podstatě o jakousi bilanci základních interpretačních strategií českých dějin i polemik o povaze soužití Čechů a Němců v dějinách střední Evropy. Pavla Vošahlíková Milan Řepa Spolupráce brněnské pobočky HÚ AV ČR s partnerskými institucemi v Brně B rněnská pobočka Historického ústavu AV ČR rozhodně nežije uzavřena jen sama do sebe. Intenzivně spolupracuje s většinou historických institucí působících v jihomoravské metropoli. Nejtěsnější vazby přirozeně existují s Masarykovou univerzitou. Téměř všichni vědečtí pracovníci pobočky se podílejí na výuce na Filozofické či Pedagogické fakultě MU (R. Vlček, L. Hladký, R. Baron, P. Cibulka, D. Janiš, P. Krafl, M. Řepa). Pestrou škálou výběrových přednášek a seminářů z českých i obecných dějin nabízejí studentům Historického ústavu FF MU a Katedry dějepisu PedF MU možnost prohloubení dějepisných znalostí získaných z povinných přednáškových kurzů. Část pracovníků pobočky se podílí i na vedení povinných přednášek a seminářů. Stejně intenzivní je pedagogické působení zaměstnanců pobočky na Ústavu slavistiky FF MU, kde doplňují slavistická literárněvědná a jazykovědná témata přehlednými výklady o minulosti Ruska (R. Vlček), Polska (P. Krafl, R. Baron) a balkánských zemí (L. Hladký). Specialista na dějiny raného novověku a dějiny práva D. Janiš vyučuje rovněž na Právnické fakultě MU a bývalý vedoucí brněnského pracoviště 37

39 aktuality a informace L. Slezák na Mendelově lesnické a zemědělské univerzitě v Brně. Vědečtí pracovníci pobočky HÚ jsou na brněnských vysokých školách rovněž členy zkušebních komisí bakalářského a magisterského studijního programu a účastní se přijímacích i státních závěrečných zkoušek. Na Filozofické fakultě MU jsou též členy vědecké rady (R. Vlček, L. Hladký), oborové rady historie a oborových komisí Historiečeské dějiny a Historie-obecné dějiny a zároveň zde vedou a oponují i bakalářské, magisterské a doktorské práce. Habilitovaní členové pobočky působí též jako školitelé a konzultanti doktorského studijního programu Historie-obecné dějiny. Na Právnické fakultě MU má pobočka zastoupení v oborové radě Dějiny státu a práva a v rámci doktorského studijního programu Teoretické právní vědy. Specifikem brněnského pracoviště HÚ je intenzivní zapojení doktorandů, jejichž školícím pracovištěm je Historický ústav FF MU, do plnění úkolů Historického ústavu AV ČR. V současné době působí v brněnské pobočce již pět mladých historikůdoktorandů, kteří zde pod dohledem svých školitelů (R. Vlčka a L. Hladkého) nejenom připravují své disertační práce, ale zároveň např. pomáhají při heuristické práci na řadě ústavních úkolů, při přípravě a vydávání edic dokumentů, sborníků z konferencí atd. Pracovníci brněnské pobočky se rovněž podílejí na plnění výzkumného záměru Historického ústavu FF MU (Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura). Jedná se zejména o zapojení do úkolů vztahujících se k dějinám dějepisectví a dějinám raného novověku. Úzká propojenost odborné a pedagogické práce brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR a Historického ústavu FF MU se projevuje rovněž ve spolupořádání mezinárodních vědeckých konferencí, kolokvií a kulatých stolů. Jako příklad uveďme několik akcí z poslední doby: V roce 2005 byly společně zorganizovány mj. konference k dvoustému výročí bitvy u Slavkova a stému výročí Moravského paktu; v roce 2006 proběhlo kolokvium Historik v proměnách doby a prostředí (19. století). Úspěšně se rozvíjí také spolupráce při společném vydávání publikací. Z nejnovějších je možné zmínit sborníky Z dějin visegrádského prostoru. Richardu Pražákovi k pětasedmdesátinám (eds. V. Goněc a R. Vlček), Brno 2006; Kultura jako téma a problém dějepisectví (k vydání připravili J. Hanuš, T. Borovský a M. Řepa), Brno Obdobná spolupráce probíhá též s Ústavem slavistiky FF MU. Ten v dubnu 2005 uspořádal v Brně ve spolupráci s pobočkou HÚ AV ČR hojně navštívené VI. mezinárodní balkanistické sympozium. Akci úspěšně završilo vydání obsáhlého dvousvazkového sborníku Studia balcanica bohemo-slovaca VI. (k vydání připravili P. Boček, L. Hladký, P. Krejčí, P. Stehlík a V. Štěpánek), Brno Užitečnou spolupráci se daří rozvíjet též s Fakultou sociálních studií MU v Brně, zejména s katedrami politologie a mezinárodních studií, kde mezi mladými asistenty a doktorandy působí řada absolventů historického studia. Společnou akcí bylo např. v listopadu 2005 uspořádání konference Bosna a Hercegovina deset let po Daytonu, které se zúčastnila řada zahraničních hostů, včetně velvyslance Bosny a Hercegoviny v České republice. Velmi úzké personální a odborné vazby má brněnská pobočka rovněž s Maticí moravskou. Pobočka je zastoupena ve výboru Matice moravské (L. Hladký) i v redakční radě stejnojmenného časopisu (R. Vlček). Díky kooperaci obou institucí se v nedávné době podařilo např. připravit a posléze v součinnosti s Maticí srbskou v Novém Sadě vydat reprezentativní sborník Od Moravy k Moravě. Z historie česko-srbských vztahů (k vydání připravili L. Hladký a V. Štěpánek ve spolupráci s B. Chocholáčem a L. Janem), Brno K průnikům v rámci odborné činnosti dochází též mezi pracovníky pobočky a zaměstnanci nejdůležitějších brněnských archivů Moravského zemského archivu a Archivu města Brna. Příkladem může být publikace Historie a současnost podnikání na Brněnsku (Žehušice 2006), na jejímž vzniku se společně podíleli P. Cibulka a A. Vyskočil z HÚ AV ČR a H. Jordánková a F. Zřídkaveselý z brněnského městského archivu. Alespoň krátce je třeba zmínit i spolupráci s Moravským zemským muzeem v Brně. V červnu až listopadu 2006 uspořádalo toto muzeum v nově rekonstruovaném pavilonu Anthropos v Brně-Pisárkách, kde vystavuje své prehistorické a národopisné sbírky, úspěšnou výstavu Bosna 1905 na fotografiích Rudolfa Brunera-Dvořáka. Na scénáři výstavy a napsání doprovodného textu katalogu se podílel L. Hladký ve spolupráci V. Štěpánkem z FF MU. Radomír Vlček Ladislav Hladký 38

40 aktuality a informace Výzkum církevních dějin v Historickém ústavu v mezinárodním kontextu C írkevní dějiny v zorném poli medievistiky Dějiny evropské středověké společnosti nelze pochopit bez znalosti církevního vývoje. V našich geografických souřadnicích to znamená zejména dějiny latinské, římskokatolické křesťanské církve, včetně jejích herezí a reforem, zatímco průnik s dějinami východní církve je jen částečný v souvislosti s Velkou Moravou a následující tradicí slovanského písemnictví. Další významnou složkou středověkých středoevropských dějin, dosud často opomíjenou, jsou dějiny židovského osídlení a židovských náboženských obcí. Když se soustředíme na západní křesťanskou církev, může se na první pohled zdát, že vše už je uděláno, že torzovitost dochovaného materiálu k církevním dějinám evropského a zvláště českého a moravského středověku už neumožňuje učinit nové závažné objevy. Po bližším ohledání doposud publikovaných prací si však musíme přiznat, že byla završena jen úvodní část práce. Byly shromážděny základní prameny z českých a moravských archivů, pokračují výzkumy, které byly na počátku 20. století zahájeny v rozsáhlých vatikánských archivech a řada významných osobností i institucí církevních dějin se dočkala monografického zpracování. Je ovšem nutno poznamenat, že v padesátých až osmdesátých letech dvacátého století nebyly církevní dějiny frekventovaným tématem. Dnes stojí před historiky druhá a svým způsobem závažnější část práce. Je třeba nejen pokračovat ve velkých edičních a výzkumných projektech, které Historický ústav zaštiťuje (jako jsou např. Monumenta Bohemiae Vaticana), ale také ověřovat správnost prvotních hypotéz, formulovat nové otázky a hledat na ně odpovědi a zejména plně uplatnit komparativní metodu v celoevropském měřítku. Ve větší míře než dříve se budou prolínat a vzájemně obohacovat různé discipliny a témata. Historický ústav se na poli církevních dějin středověku věnuje několika hlavním projektům, které buď pokračují z doby založení Českého státního ústavu vydavatelského, předchůdce moderního Historického ústavu AV ČR, nebo byly zahájeny nedávno a jsou příslibem zajímavých výsledků. Již citovaná ediční řada Monumenta Bohemiae Vaticana je připravována Historickým ústavem společně s Českým historickým ústavem v Římě. Jejím cílem je shromáždit a publikovat písemné kuriální diplomatické prameny k českých dějinám vrcholného a pozdního středověku. V současnosti jsou rozpracována akta Evžena IV. (A. Pořízkou) a Mikuláše V. (P. Hruboněm). Další prameny z vatikánských archivů i dalších římských archivů různých církevních institucí (např. řeholních řádů) jsou vyhodnocovány jen dílčím způsobem. Lze v nich jistě nalézt mnoho cenných informací doplňujících obraz českých dějin, včetně dějin církve, ale rozsáhlost archivů a omezený přístup k nim znemožňuje jejich komplexní vyhodnocení v dohledné době. Do budoucna se počítá s výraznějším využitím pramenů dochovaných z činnosti papežské komory (např. Libri formatarum), které by však měly být studovány nejen s ohledem na vývoj v Českých zemích, ale ve vztahu k proměnám kuriální politiky k různým evropským zemím a k jejich vzájemnému porovnání. Na tomto tématu pracuje E. Doležalová. Systematickému zpracování synodálních statut olomoucké diecéze se věnuje P. Krafl. V oblasti medievistiky je nejbližším partnerským pracovištěm Historického ústavu Centrum medievistických studií Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze (dále CMS). Výzkumná témata obou institucí se vzájemně doplňují. Obě instituce spolupracují na několika prestižních projektech. Jedním z nich je mezinárodní projekt Christianizace a formování států v severní a střední Evropě vedený dr. Norou Berend z univerzity v anglickém Cambridge (od r. 2002). Vedle těchto dvou českých institucí jsou dalšími spoluřešiteli Centre for Medieval Studies (Bergen, Norsko), Nordic Centre for Medieval Studies (tamtéž), Central European University (Budapešť, Maďarsko), Instytut Archeologii i Etnologii PAN (Varšava, Polsko). Za Historický ústav a CMS se projektu účastní J. Žemlička, D. Třeštík, P. Sommer a E. Doležalová. Hlavním cílem takto zaměřeného bádání je porovnat průběh prvních fází christianizace v různých zemích, provést jejich typologii a zmapovat podíl jednotlivých christianizačních procesů na formování středověkých politických celků. První etapa výzkumu byla ukončena stejnojmennou komparativní studií o tzv. první christianizaci a je v současnosti připravována do tisku. Ve stejném mezinárodním obsazení pokračuje projekt druhou etapou, zaměřenou na mladší fázi christianizačních procesů, jejich vliv na kulturu a zejména vliv právních a správních církevních struktur na organizaci celé společnosti. Dochované prameny, styčné body historického vývoje a ohlasy Viklefových spisů v Čechách svým způsobem předznamenávají spolupráci českých a 39

41 aktuality a informace anglických církevních historiků. Zmiňme alespoň dlouhodobou spolupráci s medievistickým pracovištěm univerzity v Birminghamu, která byla letos završena publikací kapitoly E. Doležalové, J. Hrdiny, F. Šmahela a Z. Uhlíře o českých zemích ve svazku Promissory Notes on the Treasury of Merits. Indulgences in Late Medieval Europe, vydaného nakladatelstvím Brill. Iniciátorem a editorem publikace je profesor Robert Norman Swanson. Spolupráce s ním se neomezuje pouze na tematiku odpustků v pozdním středověku. Swansonovy pozornosti a podpory se dočkalo i komparativní studium středověkých ordinačních seznamů prováděné E. Doležalovou; v současnosti se R. Swanson podílí na přípravě projektu studia předreformačního vývoje církevní správy v Českých zemích a v Anglii. Z Komparace vývoje církevní správy, recepce církevního práva a vývoj institucí od počátků christianizace až do doby jejího završení před příchodem reformace je patrně tím nejbližším úkolem, který stojí před církevními historiky na počátku 21. století. Jak již bylo na počátku řečeno, okruh pramenů ještě nebyl vyčerpán a vzájemné porovnávání pramenů a vývoje christianizace může přispět k doplnění torzovitých znalostí o nejstarších dějinách, a to nejen církevních. V tomto ohledu je pro české dějiny nejdůležitější porovnání s výsledky bádání ve středoevropském prostoru, tj. v Polsku, Německu, Maďarsku a Rakousku, ale překvapivé paralely a kontrasty vyplývají i z komparací se vzdálenějšími zeměmi. Eva Doležalová ahraniční spolupráce k církevním dějinám 19. a 20. století Výsledky výzkumu v oblasti církevních dějin v druhé polovině 19. a v první polovině 20. století, který probíhá v Historickém ústavu, byly příznivě reflektovány zejména v německém jazykovém prostředí. Je tomu tak mimo jiné i proto, že jeho podstatná část se týká německého katolicismu v českých zemích; toto atraktivní a dosud málo probádané téma je jedním z důvodů, proč se HÚ a zejména dr. Jaroslav Šebek podílel na řešení několika projektů k církevní tematice v Německu a v Rakousku. Jedním z nejvýznamnějších byl společný projekt Collegia Carolina a Ackermann-Gemeinde München, podporovaný Renovabis, německou katolickou podpůrnou organizací pro východní Evropu, s názvem Religions- und Kirchengeschichte der böhmischen Länder im 20. Jahrhundert ( ), který měl přispět ke zmapování církevního vývoje v konfrontaci s fenomény nacionalismu, autoritativních hnutí a totalitních ideologií 20. století. Jedním z cílů tohoto projektu je i vydání Příručky církevních dějin, která vzniká spoluprací českých a německých badatelů. Jaroslav Šebek byl pověřen vypracováním třech kapitol, které zahrnují vývoj a dějiny prvorepublikových českých a německých katolických spolkových organizací, vztah církve a společnosti v období a problematiku etablování a meziválečných aktivit německého politického katolicismu v Československu. Součástí projektu bylo také uspořádání dvou konferencí. První z nich se pod názvem Kirche und Religion im Nationalsozialismus: Die böhmischen Länder 1938/ uskutečnila v Mnichově v prosinci Během ní byla tematizována role církevního milieu v době druhé poloviny 30. let a druhé světové války. J. Šebek zde vystoupil zde s příspěvkem Religion und Nation in der Ersten Tschechoslowakischen Republik, kde shrnul tendence k nacionalizaci konfesní oblasti v rámci českého i německého katolického prostředí v českých zemích od konce 19. století do roku Snahy o prosazení nacionální linie se zvýraznily zejména po nástupu nacistického režimu a vzniku Henleinovy Sudetoněmecké vlastenecké fronty, jejíž zastánci prosazovali ideu, aby se církev stala hnacím motorem názorového sjednocení německé minority v ČSR. Tím ovšem vyšli vstříc záměrům nacionálního proudu německé politiky. Na tuto konferenci chronologicky navazovalo vědecké zasedání v Praze v září 2006 Zwischen den Diktaturen. Kirchen und Religion in der Tschechoslowakei Na jeho uspořádání se vedle Collegia Carolina podílela také Česká křesťanská akademie. J. Šebek zde vystoupil s příspěvkem Gesellschaftlich-kirchliche Verhältnisse in der Tschechoslowakei in den Jahren im Spiegel der Zeitschrift Katolík, v němž zhodnotil úlohu zmíněného časopisu při vytváření obrazu katolické církve v Československu v krátkém mezidobí mezi dvěma totalitními režimy, včetně církevní reflexe vysídlení německého obyvatelstva. V minulých letech se HÚ zúčastnil také dvou odborných seminářů, uspořádaných Institutem für Ostdeutsche Kirchen- und Kulturgeschichte se sídlem v Řezně (tato instituce se věnuje především zkoumání církevních a sociálních dějin německého obyvatelstva ve středoevropském regionu a otázkám spojeným s jeho odsunem po roce 1945). První ze seminářů se pod názvem Integration der Vertriebenen in Deutschland Veränderungen in Kirche und 40

42 aktuality a informace Gesellschaft. Bestandaufnahme, Sicherung der Quellen und Forschungsperpektiven konal v červenci 2002 v Kolíně nad Rýnem. Podstatnou část jeho programu tvořila debata k metodologii a konceptualizaci náboženských dějin německého obyvatelstva, odsunutého ze střední a východní Evropy po druhé světové války. J. Šebek se na něm představil příspěvkem Zur Geschichte des Erfahrungsraumes: Konzepte zur Religionsgeschichte der böhmischen Länder, věnovaným historiografickému zpracování dějin německého etnika v českých zemích v 19. a 20. století s přihlédnutím k církevním dějinám. O rok později, v červenci 2003, se konal další seminář v hesenském Wiesbadenu, jenž se tematicky zaměřil na problematiku obrodných církevních hnutí v meziválečné Evropě (Aufbrüche und Umbrüche in Kirche und Gesellschaft Ostmittelund Südosteuropas ). Různá hnutí spirituální obnovy se stala typickým fenoménem snah o modernizaci církevních struktur a duchovního života v meziválečné Evropě, které byly zejména ve 30. letech provázeny nárůstem afinity katolické církve k nedemokratickým hnutím. Je tak zřejmé, že vedle dopadů ryze náboženských byly tyto tendence poznamenány snahou o politizaci obsahů víry. V listopadu 2006 byl HÚ zastoupen na mezinárodním sympóziu Das Priesterkolleg St. Augustin ( Frintaneum ) in Wien , jehož hlavním pořadatelem byla teologická fakulta Vídeňské univerzity. Zasedání se na příkladu bohosloveckého učiliště zabývalo opomíjeným fenoménem vzdělanosti a výchovy církevních elit v Habsburské monarchii v průběhu 19. století. Ve Frintaneu působilo během jeho téměř stoleté existence také více než šest desítek studentů z českých a moravských diecézí. J. Šebek zde vystoupil s příspěvkem Kirche und Klerus in den böhmischen Ländern im 19. und im frühen 20. Jahrhundert im Dienst für Gott und Nation, v němž charakterizoval nábožensko-společenské poměry v českých zemích v druhé polovině 19. století a některé osobnosti tamního církevního života, vzdělávané a formované právě ve zmíněném semináři. Perspektivně se rozvíjí také spolupráce s Ackermann-Gemeinde (AG). Tato sudetoněmecká katolická organizace vznikla v lednu 1946 a její představitelé již v době železné opony iniciovali diskusi o problematických momentech česko-německých vztahů. V rozvíjení těchto iniciativ pokračovali její reprezentanti také po roce 1989 (např. v podobě Mariánskolázeňských rozhovorů, Jihlavských sympozií apod.). V současné době spolupracují zástupci AG také s Collegiem Carolinem především na vědeckých projektech, věnovaných zkoumání moderních náboženských dějin v českých zemích. Součástí AG je také rozsáhlý archiv, obsahující např. materiály k fenoménu vztahu církve a nacionalismu v 19. a 20. století, k problematice katolické pastorace vysídlených sudetských Němců, k otázkám aplikace zásad církevní sociální nauky do konkrétní politické praxe a také k vývoji česko-německého politického dialogu po druhé světové válce. J. Šebek v rámci spolupráce s touto organizací participoval mimo jiné na akademiích pro české a německé středoškolské a vysokoškolské studenty. První z nich se konala v září 2003 a věnovala se otázkám nacionalizace české a německé společnosti od 19. století a utváření národních mýtů, ovlivňujících představy o druhém národu (příspěvek Kirche im Bannstrahl des Nationalismus in der Zeit der Ersten Tschechoslowakischen Republik). Druhá, jež se konala v únoru 2005, se soustředila na medializaci dějin a její vliv na vytváření veřejného povědomí o národní minulosti (příspěvek Die Politisierung der konfessionellen Traditionen in den böhmischen Ländern am Beispiel der Interpretationen der Hus und St. Wenzelstradition in der tschechischen Gesellschaft im 20. Jahrhundert). Třetí akademie se v prosinci 2006 soustředila na otázky mezigeneračního zprostředkování obrazů minulosti a reflexe česko-německých vztahů ve školních učebnicích. Účastnili se jí J. Šebek (příspěvek Idole und Symbole nationaler Geschichtsschreibung) společně s prof. Zdeňkem Benešem (příspěvky Das Bild vom Anderen im Geschichtsbuch; Geschichtsunterricht: Ursache und Ergebnis nationaler Geschichtsbilder); následovala účast na XXX. výročním spolkovém shromáždění Ackermann-Gemeinde v Erfurtu v říjnu 2006, kde se v diskusním panelu Geschichtsbilder-Mittel der Politik zabýval otázkami politizace historiografie na příkladech interpretací česko-německých vztahů a moderních církevních dějin v době komunistického režimu v Československu. Z nástinu těchto mnohostranných aktivit vyplývá, že oblast novodobých církevních dějin zejména v prolnutí s dalšími modernizačními diskursy nacionalismem, autoritářskými tendencemi, převrstvením sociálního života, proměnami životního stylu, vznikem stereotypů občanské masové společnosti s jejími symboly a rituály je tematicky nesmírně perspektivním polem, nabízejícím jednu z cest k rozšíření tolik potřebné funkční, často smluvně neformalizované, avšak o to reálnější a plodnější mezinárodní spolupráce se zahraničními pracovišti i osobnostmi a k rozvíjení vědeckého i občanského dialogu napříč Evropou. Jaroslav Šebek redakce 41

43 42 aktuality a informace Den otevřených dveří v Historickém ústavu AV ČR S talo se již tradicí, že v polovině listopadu se na akademických pracovištích AV ČR pořádají Dny otevřených dveří. Ten letošní, který proběhl 10. listopadu 2006, ukázal dvě skutečnosti: především to, že široká veřejnost postupně stále ochotně využívá možnosti seznámit se s prostředím vědeckých ústavů, a dále trvalý zájem o historii, který se postupně přesouvá k problematice moderních a soudobých českých dějin a jejich evropských souvislostí. E. Semotanová při výkladu o starých mapách a atlasech. Tak jako každý rok, i letos pořádala Den otevřených dveří Historického ústavu obě jeho pracoviště pražské i brněnské. V Praze na Proseku se ho zúčastnilo 64 osob; mezi nimi opět převažovali středoškolští studenti, a to zejména mimopražští (gymnázia z Pardubic a z Hradce Králové), a dále jednotliví zájemci o historickou problematiku. Pro návštěvníky byl připraven atraktivní program, který je seznámil s profilem vědeckého pracoviště; jeho fondy, knihovnou, sbírkami a dalšími zajímavými místy je již tradičně zasvěceně prováděla zástupkyně ředitelky doc. PhDr. Eva Semotanová, DrSc. Druhou část nabídky tvořil soubor přednášek populárněvědného charakteru, který průřezově pokrýval české i světové dějiny od raného středověku po nedávnou minulost. Tohoto úkolu se aktivně zhostili především mladí vědečtí pracovníci ústavu. V dopoledním přednáškovém bloku promluvila PhDr. Alice Velková, PhD. na téma Národnost a každodennost v 19. století, Mgr. František Šístek se zaměřil na vztah české společnosti ke geografickému, politickému a kulturnímu fenoménu novodobého Balkánu. Další dvě vystoupení zazněla na odpoledním zasedání, a to Církev v období vrcholného středověku Mgr. Aleše Pořízky a Eduard Beneš a česká zahraniční politika PhDr. Jindřicha Dejmka, DrSc., jenž právě publikoval první část obsáhlé Benešovy biografie. Paletu tematické nabídky doplnil doc. PhDr. Jiří Mikulec, CSc. přednáškou s názvem Světla a stíny barokní zbožnosti, kterou ústav poskytl k využití Tiskovému odboru AV ČR. Pro zájemce byla dále připravena škála informačních materiálů o Historickém ústavu, jeho struktuře, činnosti, nedávných významných publikacích a nabídce jeho nakladatelství. Pracovníci jednotlivých oddělení ochotně odpovídali na dotazy týkající se odborné náplně přednášek i praktického chodu a perspektiv ústavu. Návštěvníci brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR se v rámci Dne otevřených dveří mohli v přednášce doc. PhDr. Lubomíra Slezáka, DrSc. seznámit s problematikou složitých hospodářských a politických poměrů v českém pohraničí po skončení druhé světové války. Zajímavé, více než hodinu trvající vystoupení přiblížilo nejnovější výsledky výzkumného projektu kolektivu historiků z HÚ AV ČR a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který v letech finančně podporovala Grantová agentura ČR. Přednáška pod názvem Bouřlivé pohraničí českých zemí vyslechli zájemci v dopoledním i odpoledním bloku; dopoledne vystoupil ještě Mgr. Dalibor Janiš s tématem Spravedlnost nebo bezpráví? Obraz soudnictví v pramenech raného novověku. Jeho přednáška, doprovázená četnými ukázkami z dobových pramenů o způsobu vykonávání trestů v století, zaujala zejména studenty gymnázií. Celkově navštívilo brněnské pracoviště HÚ AV ČR 28 hostů. L. Šimek seznámil studenty s knihovními fondy, V. Horčáková jim přibližuje práci bibliografů. Mezi návštěvníky byli nejen středoškolští a vysokoškolští studenti, ale tentokrát i řada starších občanů pamětníků událostí z druhé poloviny 40. let. Kromě přednášek se mohli příchozí seznámit také s výzkumnými úkoly HÚ AV ČR, nejnovějšími publikacemi jeho pracovníků a pobočkovou knihovnou. Ladislav Hladký Marcella Rossová

44 NOVÉ KNIHY Jindřich DEJMEK, Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata. Část první. Revolucionář a diplomat ( ). Praha, Karolinum 2006, 634 stran. (ISBN ). První část dvousvazkového projektu, jehož účelem je dosud nejpodrobnější a nejucelenější zmapování a analýza politické a také vědecké, teoretické aktivity E. Beneše. Monografie nejprve líčí ve čtyřech kapitolách jeho dětství, mládí a intelektuální zrání před první světovou válkou, kdy si mj. poprvé podrobně všímá jeho tehdejších, zpočátku výrazně radikálně levicových názorů, jak je odráží jeho publicistika, zvláště několik set článků v socialistickém Právu lidu. Zhruba čtvrtinu knihy tvoří výklad o Benešových aktivitách v tzv. prvním československém, protirakouském odboji v letech první světové války, kdy nejprve - i intencích T. G. Masaryka zakládal jeho domácí organizaci, tzv. Mafii, a posléze působil jako sekretář Československé národní rady. V té souvislosti si podrobněji všímá jeho snah o internacionalizaci tzv. české otázky, čili snahy prosadit do válečných programů dohodových velmocí parcelaci Rakousko-Uherska a vznik československého státu. Tato část knihy končí jednak připomenutím uznání čs. vlády ještě před reálným vznikem státu, jednak Benešovou aktivitou na mírové konferenci v Paříži, kde pomáhal prosadit mezinárodní uznání jeho hranic. Zhruba polovinu výkladu pak tvoří kapitoly o 17 letech, v nichž Beneš stál v čele československé diplomacie. Výklad si zde všímá jak jednotlivých složek jím řízené zahraniční politiky ve vztahu k velmocím, především západním demokraciím a Německu, tak jeho aktivit na scéně středoevropské a jihovýchodoevropské. V neposlední řadě byla alespoň naskicováno i jeho působení v různých orgánech Společnosti národů. Právě tam mohl Beneš nejvýrazněji prosazovat své koncepce kolektivní bezpečnosti, které směřovaly k mezinárodnímu zajištění mladé republiky. První část biografie končí Benešovým zvolením druhým prezidentem ČSR, předtím roky připravovaným T.G. Masarykem Václava HORČÁKOVÁ - Eva SEMOTANOVÁ Robert ŠIMŮNEK Josef ŽEMLIČKA a kol., Historický atlas měst České republiky sv. č. 14, Praha-Libeň, Praha 2006, 35 s. A3, 38 mapových listů. (ISBN X). Historický atlas měst České republiky, součást evropského projektu historických atlasů měst, představuje přínos ke srovnávacímu studiu měst v mezinárodním měřítku. Zpracovávání jednotlivých svazků atlasu přispívá rovněž k rozvoji studia regionů a regionalistky i vlastivědného bádání. Svazek č. 14 Praha-Libeň zachycuje textem, na starých a rekonstrukčních mapách a vyobrazeních vývoj části pražské aglomerace a proměny městské krajiny v průběhu staletí. Libeň, původně ves, povýšená v roce 1898 na město a roku 1901 připojená k Praze, je nyní součástí městské části Praha 8 a Praha 9. Původně příměstská obec s řemeslným a obchodním koloritem, obklopená viničními a zemědělskými usedlostmi, se ve druhé polovině 19. století proměnila v průmyslové předměstí Prahy, roku 1898, se stala městem a v roce 1901 byla jako jedno z prvních předměstských měst Prahy spojena s metropolí. Vznikl sice asymetrický, ale funkční útvar, který se brzy dále rozrůstal. Rozsáhlé plochy lesů, zemědělské a parkové zeleně ustoupily v průběhu 20. století smíšené bytové i průmyslové výstavbě. Osobitou atmosféru libeňské aglomerace tvoří bývalé továrny, zbytky židovského města, ukázky meziválečné i soudobé architektury, technické a kulturní památky spolu s areálem Libeňského ostrova a přístavu nebo poslední příměstské usedlosti. Tomáš STERNECK, Město, válka a daně. Brno v moravském berním systému za dlouhé války s Vysokou Portou ( ), Praha, Historický ústav AV ČR 2006, 458 s. (ISBN ). Evropské raně novověké daňové systémy sehrály velmi důležitou úlohu v procesu přerodu středověkých státních útvarů ve státy moderního typu. Přesto jim domácí historiografie dosud nevěnovala dostatečnou pozornost. Kniha Tomáše Sternecka, založená na systematickém studiu široké škály původních pramenů (protokolů ze zasedání zemských sněmů, berních rejstříků, daňových přiznávacích listů, městských účetních knih, korespondence, 43

45 bibliografie aktového materiálu aj.), přináší zcela nové pohledy na tento fenomén v širším kontextu jeho dopadů na fungování raně novověké společnosti. Výzkum autor zasadil do období přelomu 16. a 17. století, kdy střední Evropa čelila zesílenému náporu vojsk osmanské říše a kdy právě bernictví představovalo nezastupitelný zdroj prostředků pro financování křesťanských armád zapojených do války s Turky. Prostorově je práce zakotvena v prostředí Moravy, země, která byla bezprostředně ohrožena osmanskou expanzí a využívána jako nástupiště císařských i zemských vojsk vypravovaných na uherská bojiště. Kniha poprvé uceleně mapuje bouřlivý vývoj tehdejšího moravského daňového systému, spojený s rostoucím odlivem financí ze země, se zdánlivě nepřehlednými změnami druhové struktury daní, jakož i s postupnou byrokratizací a profesionalizací ve sféře správy veřejných financí. Především však předkládá zhodnocení odrazu války v každodenním životě populace, a to na příkladu složitého organismu královského města Brna, jednoho ze dvou politických center země. Přináší plastický obraz vnitřních poměrů obce, která se musela vyrovnávat nejen s dramaticky rostoucí daňovou zátěží, ale také se skutečností, že byla opakovaně využívána jako dočasná základna protitureckých armád. Na pozadí politického manévrování tehdejší městské reprezentace autor odhaluje nelegální daňové machinace, k nimž se Brněnští uchýlili po nezdaru svého úsilí o snížení neúnosné fiskální zátěže. Poznatky získané analýzou původních pramenů jsou zasazeny do širšího kontextu evropských výzkumů, uceleně zhodnocených v úvodní části práce. Připojená bibliografie poskytuje zájemcům odrazový můstek pro další studium problematiky raně novověkých veřejných financí. Součástí knihy je řada původních obrazových příloh. Monografie je opatřena podrobným rejstříkem a obsáhlým německým resumé. Jaroslav ŠEBEK, Mezi křížem a národem. Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) 2006, 336 stran (ISBN: , EAN: ). Jedná se o první českou monografii, shrnující dějiny sudetoněmeckého politického katolicismu v meziválečném Československu. Autor se v ní věnuje jednak strukturálnímu, ideovému a politickému vývoji německé křesťansko-sociální strany (Deutsche Christlich-soziale Volkspartei) a jednak reflexi aktivit v okruhu katolických spolků, jež se sice deklarovaly jako nepolitické, ale zvláště ve 30. letech vstupovaly významně do veřejného prostoru. Autor se věnuje také otázkám politizace snah o duchovní obnovu, jež vedly k postupné nacionalizaci konfesního milieu. Stranou pozornosti nezůstala ani problematika recepce antidemokratických trendů uvnitř katolického prostředí v Československu i ve střední Evropě a katolická reflexe nástupu nacistického totalitního systému v Německu v roce Přehled vývoje tohoto ideového proudu podává v širším kontextu vývoje evropského katolicismu a jeho interakci s ostatními sudetoněmeckými stranami a názorovými tábory a také s českými katolickými kruhy. BIBLIOGRAFIE Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu za rok 2006 Monografie BARON, Roman Nad Olzą i Ostrawicą. Działalność społecznowychowawcza i oświatowa Towarzystwa Szkoły Ludowej w Zagłębiu Ostrawsko-Karwińskim ( ). Opole, Wydawnictwo Uniwersytetu Opolskiego s. DEJMEK, Jindřich Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata. Část první. Revolucionář a diplomat ( ). Praha, Karolinum s. GEBHART, Jan (s J. Kuklíkem), Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XV.a ( ). Praha, Paseka s. 44

46 bibliografie HLAVAČKA, Milan Zlatý věk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální rozvoj Čech Praha, Libri s. HLAVAČKA, Milan HÁJEK, Jan (se Z. Jindrou, J. Štemberkem, A. Kubačákem, I. Jakubec, M. Efmertovou, J. Láníkem), Dějiny hospodářství českých zemí. Od počátku industrializace do konce habsburské monarchie. Praha, Karolinum s. LITERA, Bohuslav WANNER, Jan (s B. Makytou, K. Hirmanem, J. Vykoukalem), Energie pro Evropu. Energetická spolupráce Ruska a zemí postsovětského prostoru s Evropskou unií. Praha, Europlex Bohemia s. MARTÍNEK, Jiří (s M. Martínkem), Čeští cestovatelé a mořeplavci. Praha, Albatros s. ŘEPA, Milan Poetika českého dějepisectví. Brno, Host, s. SEMOTANOVÁ, Eva Historická geografie českých zemí. Praha, Historický ústav AV ČR, s. [dotisk 2. aktualizovaného vydání z roku 2002] STERNECK, Tomáš Město, válka a daně. Brno v moravském berním systému za dlouhé války s Vysokou Portou ( ). Praha, Historický ústav AV ČR s. ŠEBEK, Jaroslav Mezi křížem a národem. Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury s. VALENTOVÁ, Kateřina Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha, Karolinum s. WANNER, Jan Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabskoizraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha, Libri s. Sborníky DOLEŽALOVÁ, Eva (hrsg. mit D. Doležal, H. Kühne, M. Holubová, J. Hrdina, H. Pátková), Wallfahrten in der europäischen Kultur. Tagungsband Příbram, Mai Frankfurt am Main, Peter Lang s. (s K. Jíšovou, edd.), Pozdně středověké testamenty v českých zemích. Prameny, metodologie a formy využití. Sborník příspěvků z konference uspořádané 30. listopadu 2005 Archivem hlavního města Prahy a Historickým ústavem Akademie věd České republiky. Praha, Scriptorium s. DVOŘÁČKOVÁ, Dana (ed.), Dvory a rezidence ve středověku. Praha, Historický ústav AV ČR s. HÁJEK, Jan (with D. Jančík, E. Kubů, edd.), For Economic National Possessions. The Reflections and Studies on Modern Czech and German Economic Nationalism in the Bohemian Lands. Praha, Univerzita Karlova s. (s J. Kociánem, M. Zítkem, edd.), Fragmenty dějin. Sborník prací k šedesátinám Jana Gebharta. Praha, Historický ústav AV ČR s. HLADKÝ, Ladislav (s P. Bočkem, P. Krejčím, P. Stehlíkem, V. Štěpánkem, edd.), Studia Balcanica Bohemo-Slovaca VI. Příspěvky přednesené na VI. mezinárodním balkanistickém sympoziu v Brně ve dnech dubna Sv. 1. Sv. 2. Brno, Ústav slavistiky FF MU Historický ústav AV ČR Matice moravská s. MIKULEC, Jiří ŠEBEK, Jaroslav (s K. Kaiserovou, edd.), Srdce Ježíšovo. Teologie symbol dějiny. Sborník z konference konané na Vranově u Brna 30. ledna Pocta Jeho Eminenci Tomášovi kardinálu Špidlíkovi, Historický ústav AV ČR Centrum pro výzkum církevních dějin ČBK Centro Alletti Velehrad Roma Ústí nad Labem, Albis International s. 45

47 bibliografie PÁNEK, Jaroslav (s M. Pánkovou, edd.) Comenii amator atque editor. Opuscula Martino Steiner sexagenario ab amicis eius dedicata. Praha, Unie Comenius s. RAKOVÁ, Svatava (s Ch. Lequesne, edd.), Jakou Evropu ohlašovala bitva u Slavkova? Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, která se konala u příležitosti dvoustého výročí bitvy u Slavkova. Praha listopadu Praha, Historický ústav AV ČR s. ŘEPA, Milan (s T. Borovským, L. Hanušem, edd.), Kultura jako téma a problém dějepisectví. Brno, Historický ústav AV ČR s. (=Země a kultura ve střední Evropě, 2). ŠIMŮNEK, Robert (ed.), Historická krajina a mapové bohatství Česka. Prameny, evidence, zpřístupňování, využívání. Praha 25. ledna Praha, Historický ústav AV ČR s. (=Historická geografie. Supplementum I.) VLČEK, Radomír (s V. Goňcem, edd.). Z dějin Visegrádského prostoru. Richardu Pražákovi k pětasedmdesátinám. Brno, Historický ústav AV ČR s. Edice KUČERA, Martin (ed., autor závěrečné kapitoly a doslovu), Kazbunda, Karel, Sabina. Neuzavřený případ policejního konfidenta. Praha, Karolinum s. (ed., překl., autor závěrečné studie), Konstantin Filosof, Proglas. Praha, Slovensko-český klub s. NĚMEČEK, Jan (s J. Kuklíkem, H. Nováčkovou, I. Šťovíčkem, edd.). Od uznání československé prozatímní vlády do vyhlášení válečného stavu Německu Praha, Ústav mezinárodních vztahů s. (=Dokumenty československé zahraniční politiky, B/21). Encyklopedie, atlasy, bibliografie HORČÁKOVÁ, Václava REXOVÁ, Kristina ŠPŮROVÁ, Markéta Bibliografie dějin Českých zemí za rok Praha, Historický ústav AV ČR s. SEMOTANOVÁ, Eva HORČÁKOVÁ, Václava ŠIMŮNEK, Robert ŽEMLIČKA, Josef (s Josefem Tomešem), Historický atlas měst České republiky. Svazek č. 14. Praha Libeň. Praha, Historický ústav AV ČR s., 38 mapových listů. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla BRABENCOVÁ, Jana MAKARIUSOVÁ, Marie NOVOTNÝ, Gustav ROSSOVÁ, Marcella Biografický slovník českých zemí. Sešit 4. Bene Bez. Praha, Libri xviii s., s VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla BRABENCOVÁ, Jana MAKARIUSOVÁ, Marie NOVOTNÝ, Gustav ROSSOVÁ, Marcella VONDRA, Roman MARTÍNEK, Jiří Biografický slovník českých zemí. Sešit 5. Bi Bog. Praha, Libri xvii s., s Studie a články publikované v zahraničí BARON, Roman Europa Środkowo-Wschodnia. Próba syntetycznego spojrzenia. In: Międzynarodowy Przegląd Polityczny 2006, č. 3(15), s Europa Środkowo-Wschodnia między wielonarodowymi imperiami, federacjami a państwami narodowymi. In: Razem w Europie. Kaunas, Vytauto Didžiojo universitetas 2006, s Kraków miejsce kontaktów polskich i czeskich elit społeczno-politycznych na przełomie XIX i XX wieku (wybrane zagadnienia). In: Kultura polityczna w Polsce, V., Elity dawne i nowe, Poznań, Uniwersytet im. Adama Mickiewicza, Instytut Nauk Politycznych i Dziennikarstwa 2005 [2006], s Z kontaktów polskich i czeskich historyków u progu nowoczesnej historiografii. In: Naród Państwo Europa Środkowa w XIX i XX wieku. Kraków, Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego 2006, s

48 bibliografie K dějinám osvěty na Těšínsku na přelomu 19. a 20. století. Macierz Szkolna dla Księstwa Cieszyńskiego a Towarzystwo Szkoły Ludowej cíl, metody a výsledky spolupráce. In: Śląska Republika Uczonych Schlesische Gelehrtenrepublik Slezská vědecká obec. Wrocław, Oficyna Wydawnicza ATUT Wrocławskie Wydawnictwo Oświatowe 2006, s Z kontaktów polskich i czeskich historyków u progu nowoczesnej historiografii. In: Naród Państwo Europa Środkowa w XIX i XX wieku. Studia ofiarowane Michałowi Pułaskiemu w pięćdziesięciolecie pracy naukowej, Kraków, Uniwersytet Jagielloński 2006, s DEJMEK, Jindřich Československý vyslanec v Polsku (I.). In: Juraj Slávik Neresnický. Od politiky cez diplomaciu po exil ( ). Bratislava, Prodama 2006, s Československý vyslanec v Polsku (II.). In: Juraj Slávik Neresnický. Od politiky cez diplomaciu po exil ( ). Bratislava, Prodama 2006, s Plans of Czechoslovak Democrats for Post-war Foreign Policy and the Possibilities of its Realisation during the Third Republic. In: Zakonczenie II wojny światowej. Polityka i dyplomacja miedzynarodowa Gdańsk, Fundacja Rozwoju Uniwersytetu Gdańskiego s DOLEŽALOVÁ, Eva Students of Jesuits schools and boarders of Jesuit hostels in the Old Town of Prague and their participation in pilgrimages and other activities of the Virgin Mary and St. Wenceslas devotion. In: Wallfahrten in der europäischen Kultur. Tagungsband Příbram, Mai Frankfurt am Main, Peter Lang s Odraz éry přemyslovské dynastie v pramenech a literatuře následující lucemburské doby. In: Przemyślidzi i Piastowie twórcy i gospodarze średniowiecznych monarchii.poznań, Wydawnictwo Poznańskie 2006, s Šmahel František (s J. Hrdinou, Z. Uhlířem), The Reception and Criticism of Indulgences in the Late Medieval Czech Lands. In: Promissory Notes on the Treasury of Merits. Indulgences in Late Medieval Europe. Leiden-Boston, Brill 2006, s FRIEDL, Jiří Stosunki między Polską i Czechosłowacją tylko spory? In: Naród, Państwo, Europa Środkowa w XIX i XX wieku. Studia ofiarowane Profesorowi Michalowi Pułaskiemu w 50- lecie pracy naukowej. Kraków, Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellonskiego s Uznanie polskiego Rządu Tymczasowego przes Czechosłowację w 1945 roku. In: Zakończenie II wojny światowej. Polityka i dyplomacja międzynarodowa Gdańsk, Fundacja Rozwoju Uniwersytetu Gdańskiego 2006, s HARNA, Josef Die Konzeption der Tschechoslowakischen Nation in der tschechischen Historiographie der Zwischenkriegszeit. In: Geschichtsschreibung zu den böhmischen Ländern im 20. Jahrhundert. München, Oldenbourg s HLAVAČKA, Milan Die böhmischen Länder und das Ende des Heiligen Römischen Reiches. In: Das Heilige Römische Reich und sein Ende Zäsur in der deutschen und europäischen Geschichte. Regensburg, Pustet 2006, s Kindheit, Adoleszenz und Familienstrategie in den Briefen der Lobkowicz-Kinder an Ihren Vater Fürst Georg Kristian. In: Adelige Ausbildung. Die Herausforderung der Aufklärung und die Folgen. München, Meidenbauer 2006, s Selbstverwaltung des Königreichs Böhmen als Vorstufe der staatlichen Souverenität? In: Archiv für Geschichte von Oberfranken 86, 2006, s CHROBÁK, Tomáš Propaganda, diplomacie, špionáž. Francouzští slavisté za první světové války. In: Sociálne vedy a humanistika očami mladých. Zborník zo stretnutia v Třešti Bratislava, Veda 2006, s IRMANOVÁ, Eva Illúziók, remények és valóság. Magyarország a párizsi békekonferencián /Iluze, naděje a skutečnost. Maďarsko na pařížské mírové konferenci 1946/. In: Limes. Tudományos Szemle, 2005 /vyšlo 2006/, 2, s

49 bibliografie KRAFL, Pavel Middle Age synods and statutes of the Diocese of Olomouc. In: Partikularsynoden im späten Mittelalter. Götingen, Vandenhoeck et Ruprecht 2006, s Spory klasztorów na Morawach w okresie panowania Wacława IV. - wybrane konflikty w świetle dokumentów przechowywanych w Archivum Ziemi Morawskiej w Brnie. In: Kultura prawna w Europie Środkowej, Katowice Instytut Górnośląski 2006, s Zur handschriftlichen Überlieferung und zum Gebrauch der mittelalterlichen mährischen Diözesanstatuten, in: Zeitschrift der Savigny-Stiftung für Rechtsgeschichte 122, Kanonistische Abteilung 91, Wien Köln Weimar Böhlau Verlag 2005, s MIKULEC, Jiří Wallfahrer und Sodalen. Die barocke Wallfahrt im Leben der religiösen Bruderschaften in Böhmen. In: Wallfahrten in der europäischen Kultur. Tagungsband Příbram, Mai Frankfurt am Main, Peter Lang 2006, s Historische Argumentation im konfessionellen Zeitalter. Kaiser Karl IV. und die Rekatholisierung Böhmens im 17. Jahrhundert. In: Konfessionelle Pluralität als Herausforderung. Koexistenz und Konflikt im Spätmittelalter und Früher Neuzeit. Winfried Eberhard zum 65. Geburtstag. Leipzig, Leipziger Universitätsverlag GmbH 2006, s NĚMEČEK, Jan Edvard Beneš i kwestia niemiecka In: Naród, Państwo, Europa Środkowa w XIX i XX wieku. Studia ofiarowane Profesorowi Michałowi Pułaskiemu w 50-lecie pracy naukowej. Kraków, Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego 2006, s Ve vedení československého zahraničního odboje v Paříži. In: Juraj Slávik Neresnický. Od politiky cez diplomaciu po exil ( ). Bratislava, Prodama 2006, s Ve vedení československého zahraničního odboje v Londýně. In: Juraj Slávik Neresnický. Od politiky cez diplomaciu po exil ( ). Bratislava, Prodama 2006, s Ke vztahům Milana Hodži a Edvarda Beneše za 2. světové války. In: Milan Hodža a integrácia strednej Európy. Bratislava, Veda 2006, s PÁNEK, Jaroslav Czeska elita arystokratyczna XVI wieku i jej stosunek do Polski (na przykładzie wicekróla Wilhelma z Rożemberka i biskupa Stanisława Pawłowskiego). In: Kultura polityczna w Polsce. Tom V. Elity dawne i nowe. Praca zbiorowa pod redakcją M. Kosmana, Poznań 2005 [2006], s Historycy środkowoeuropejscy w Unii Europejskiej. In: Przegląd Zachodni 62, 2006, č. 1, s Eine literarische Übertragung im Dienst der Propaganda. Das Bild Polens in der tschechischen humanistischen Kosmographie und das Problem der Pluralität in Ostmitteleuropa im 16. Jahrhundert. In: Konfessionelle Pluralität als Herausforderung. Koexistenz und Konflikt in Spätmittelalter und Früher Neuzeit. Winfried Eberhard zum 65. Geburtstag. Leipzig, Leipziger Universitätsverlag 2006, s Karl V. in der tschechischen Historiographie. In: The Histories of Emperor Charles V. Nationale Perspektiven von Persönlichkeit und Herrschaft, Münster, Aschendorff Verlag 2005 [2006], s Kultura polityczna w Europie Środkowej w średniowieczu i we wczesnym okresie nowożytności (Podsumowanie wyników konferencji w Pardubicach). In: Kultura polityczna w Polsce. Tom 6, Praca zbiorowa pod redakcją M. Kosmana, Poznań 2006, s Polonia cosmographica (Polska i Polacy w kosmografii pierwotnej i w jej adaptacji czeskiej). In: Piśmiennictwo Czech i Polski w średniowieczu i we wczesnej epoce nowożytnej. Katowice, Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego 2006, s Trotz aller geschichtlicher Umbrüche Tschechen und Österreicher im zentraleuropäischen Raum. In: Tschechen und Österreicher. Gemeinsame Geschichte, gemeinsame Zunkunft. Wien, Kirchliches Institut Janineum 2006, s Ferdinand I. der Schöpfer des politischen Programms der österreichischen Habsburger? In: Die Habsburgermonarchie 1620 bis Leistungen und Grenzen des Absolutismusparadigmas. Stuttgart, Franz Steiner 2006, s Jozef Hlavka i vynyknennja Čes koji akademiji - Josef Hlávka a vznik České akademie. In: Istoryko-polityčni problemy sučasnoho svitu. Zbirnik naukovych statej. Tom 14. Prisvjačuet sja do 175-riččja vid dnja narodžennja Jozefa Hlavky. 48

50 bibliografie Černivci, Černivec kyj nacional nyj universytet imeni Jurija Fed koviča 2006, s POLÍVKA, Miloslav Teikoku toshii Nyurunberuku tono feede ni miru chieko kizoku no jiishiki. In: Funsou no naka no Yuroppa chiyusei. Kyoto, Kyoto University 2006, s ŘEPA, Milan Tropes as a Device for Exploring the Past. In: Human Affairs 16, 2006, č. 1, s ŠEBEK, Jaroslav Bewegung der geistlichen Erneuerung. Tschechisches und deutsches katholisches Milieu in den böhmischen Ländern der Zwischenkriegszeit. In: Tschechen und Österreicher. Gemeinsame Geschichte-Gemeinsame Zukunft. Wien- Brno, Kirchliches Institut Janineum Matice Moravská 2006, s Die Beziehung zwischen dem tschechischen und dem deutschen katholischen Milieu in der Zeit der Ersten Republik ( ). In: Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, 45, 2004 [2006], H. 2, s Historiographie zur katholischen Kirche in Tschechien. In: Kirchen- und Kulturgeschichtschreibung in Nordost- und Ostmitteleuropa. Initiaven, Methoden, Theories. Berlin, Lit 2006, s ŠMAHEL, František Die vier Prager Artikel. Das Programm der Hussitischen Reformation, in: Kirchliche Reformimpulse des 14./15. Jahrhunderts in Ostmitteleuropa, Köln Weimar Wien, Böhlau Verlag 2006, s ŠPŮROVÁ, Markéta Strassen und Pilger im mittelalterlichen Böhmen. In: Wallfahrten in der europäischen Kultur. Tagungsband Příbram, Mai Frankfurt am Main, Peter Lang 2006, s VLČEK, Radomír Adam Jerži Čartoryjskij i politika rossijskogo imperatora Aleksandra I (idei jevropejskogo jedinstva). In: Jevropa. Žurnal poľskogo instituta meždunarodnych děl. 6, 2006, č. 2, s VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla Die Beziehung der tschechischen Feministinnen zur Nationalbewegung unter Kaiser Franz Joseph I. In: Frauenbilder, feministische Praxis und nationales Bewusstsein in Österreich-Ungarn Tübingen, A. Francke Verlag 2006, s Kobiety niezamezne i samotne na ziemiach czeskich (przelom XIX i XX wieku). In: Kobieta i rewolucja obyczajowa. Spoleczno-kulturowe aspekty seksualnosci. Wiek XIX i XX. Warszawa, DiG 2006, s (with B. Rochet, F. Weiss), Schooling as a Cultural Interface. In: Surviving Hitler and Mussolini. Daily Life in Occupied Europe. Oxford, Berg 2006, s ŽEMLIČKA, Josef Wallfahrten aus Böhmen nach dem Heiligen Land und ihre kulturelle Bedeutung (bis Mitte des 12. Jahrhunderts). In: Wallfahrten in der europäischen Kultur. Tagungsband Příbram, Mai Frankfurt am Main, Peter Lang 2006, s

51 MISCELLANEA Milan Hlavačka profesorem Univerzity Karlovy D ne 6. listopadu 2006 obdržel Milan Hlavačka, dlouholetý pracovník Historického ústavu AV ČR, vedoucí zdejšího oddělení dějin 19. století a od 1. února 2007 též ředitel Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK, na slavnostním aktu v pražském Karolinu z rukou prezidenta republika Václava Klause jmenovací dekret profesora českých dějin Univerzity Karlovy. M. Hlavačka je v odborných kruzích znám nejenom jako vynikající historik modernizačních procesů a peripetií jejich národní sebereflexe, nýbrž i jako vzorný reprezentant novodobé české historiografie na mezinárodním vědeckém fóru. K řadě gratulantů se připojují jeho přátelé a kolegové z Historického ústavu, kteří vedle badatelské invence a inspirace oceňují i jeho smysl pro povinnost a profesní odpovědnost, neselhávající pozitivní naladění a last but not least schopnost vystihnout humorné stránky života ve vědě i mimo ni. Prezident Václav Klaus předává jmenovací dekret profesoru Milanu Hlavačkovi. Redakce Tradice obnovena R ozhodně jsme nekonkurovali cestovním kancelářím, když jsme loni na jaře uspořádali pěší výlet Proti proudu Rokytky. Vždyť nezřídka vzdálené kraje známe lépe, než místo, kde žijeme. Proč právě Rokytka? Její starobylé jméno bývalo označením pro vrby. Vnímavý návštěvník se tedy může dozvědět vše, co za letitou historii vyslechla a nebylo toho málo, vždyť jde o největší pražskou říčku, která má deset přítoků. Nejen vodáci si ji oblíbili, daří se v ní kaprům, štikám, cejnům, tloušťům nebo ploticím, a kdo ví, třeba se zde za pár let budou opět cítit jako doma i říční raci a vydry, jak tomu prý bylo na konci 80. let. Když jsme se v květnovou sobotu sešli, bylo nás pět... a dvacet, včetně miminka v kočárku. Trasu s odborným výkladem připravil Milan Hlavačka spolu s Evou Semotanovou, jež nás vybavila i nezbytnými písemnými informacemi a jak jinak také mapami. Počasí přálo, vzduch provoněný sluncem a rozkvetlou přírodou sliboval příjemný výlet. Po zastávce u Libeňského zámečku, původní gotické tvrze ze 14. století, naposledy přestavěné v roce 1769 do rokokové podoby (bývalém letním sídle pražských primátorů), pokračujeme ke Kolčavce, viničné usedlosti, upravené v 18. století jako klasicistní zámeček s parkem a jezírky. Zlaté časy prožívala poté, co se v roce 1851 stal jejím majitelem Malé zastavení u Rokytky. český vlastenec, filozof a pedagog, znalec staroindické filozofie dr. František Čupr. Jako politik se věnoval reformě školství a nepřekvapuje, že v Kolčavce založil soukromý vzdělávací ústav pro hochy a mladé muže, který nabyl významu i jako kulturní centrum s knihovnou a divadlem. Mezi jeho studenty patřil například Julius Grégr nebo Vítězslav Nezval. V období po roce 1882, kdy dr. Čupr zemřel, objekt víceméně chátral a pozdější výstavbou železničního náspu kouzlo Kolčavky i jejího okolí zaniklo definitivně. Anglický park vzal za své, zato část letohrádku je nově zrenovována. 50

52 miscellanea Průvodcovským slovem provázel M. Hlavačka. Zastavujeme se u torza někdejší železniční tepny mostu, dnes připomínajícího jen pár oblouků téměř skrytých v obrůstající zeleni. Kdysi rušný provoz znovu na chvíli ožívá ve vyprávění Milana Hlavačky a v představách minulostí pohlcené nádražní atmosféry. Rokytka však už zve dál... míjíme novou bytovou výstavbu v místech dávno minulé venkovské idyly s rybníkem a Podvinným mlýnem, nad kterým jak jeho název napovídá se zelenaly vinice. Dochované záznamy z roku 1318 připomínají zdejší tvrz, mlýn a poplužní dvůr. Ten se nalézal na stejném místě jako jeho dnešní replika, mlýn však připomíná jen mouka zadělávaná na pizzu místní pizzerie. Z bývalé tvrze se zachovalo jedině torzo vstupní brány upomínka na nejstarší osídlenou část Libně. Nepochybně zde bývalo milo, vždyť jméno Libeň je prý odvozeno od německého Lüben. 1 Mlýnské kolo se otáčelo také o něco dále. Vodní mlýn středověkého původu vystřídal různé majitele, mezi nimi i křižovníky. Jeho současná podoba nese renesanční prvky a obytné hospodářské budovy z 18. století s mlýnicí a náhonem jsou vzácnou ukázkou vodního stavitelství. Kejřův mlýn (roku 1899 se tu narodila operní pěvkyně Anna Kejřová) je však léta opuštěný a jeho někdejší výstavnost připomíná jen kouzlo zašlé romantiky. Zamýšlené 1 M. LAŠŤOVKA V. LEDVINKA a kol., Pražský uličník. Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 1. díl (A-N), Praha, Libri 1997, s plány na jeho rekonstrukci a nové využití nebyly realizovány a celý objekt chátrá. Škoda... Vydáváme se na cestu směrem k románskému kostelu sv. Bartoloměje v Kyjích, ceněné sakrální stavby z pískovcových kvádrů a mohutnou jednolodní hranolovou věží. Kostel založil pražský biskup Jan II. v roce a jeho požehnání zřejmě chránilo stavbu natolik účinně, že si v podstatě zachovala původní podobu až do dnešních dnů. Byť jsme neměli možnost obdivovat interiér, ještě dlouho jsme se loučili s jeho dominantou, když jsme cestou přes rozkvetlé louky a les mířili k cíli zámeckému parku v Dolních Počernicích. Zbývá ještě pár společných snímků a výlet je u konce. Plni příjemných zážitků se už těšíme na další snad někdy na podzim......mysleli jsme si. Milan Hlavačka však přišel s nápadem na další cestu, sledující část toku Botiče. A tak už za měsíc jsme od dobřejovického zámku mířili k vyhledávané přírodní oáze Pražanů do Průhonic. Přálo nám štěstí, ještě jsme se mohli potěšit krásou rozkvetlých pěnišníků rododendronů, kterými jsou proslulé. Jako v ráji jsme se cítili díky hraběti Arnoštu Emanuelu Silva Taroucovi, zakladateli unikátního zámeckého parku o rozloze 220 ha s promyšleným vodním dílem s jezy, rybníky a klikatícím se botičským potokem, umocňujícím jeho celkovou harmonii. Obdivovat lze množství luční, lesní i vodní květeny, včetně rostlin rozlehlého alpinia. Samotná dendrologická sbírka čítá kolem 1500 druhů pocházejících z našich krajů, ale i ze vzdálených končin, např. Kalifornie, Kanady, východní Asie, Číny, Himálájí nebo Tchaiwanu. Hrabě Průhonice nás uvítaly rozkvetlými pěnišníky. některé rostliny a dřeviny sám dovážel a osobně vybíral místa jejich výsadby. Co by asi řekl čtyřem dubům, zasazených členy celorepublikového Klubu Beatlemaniaků jako projev úcty legen- 51

53 miscellanea dární liverpoolské hudební skupině? Za čas budou jejich spojené koruny symbolizovat, že alespoň zde jsou Brouci zase pohromadě. Sluneční záře dává vyniknout všem barvám květů a tónům zeleně, poskytující v horkém dni příjemný chládek. Zalesněná místa se střídají s prostornými loukami a vodními plochami. Důmyslné průhledy zvýrazňují krásu zámku, v letech přestavěného ve stylu české novorenesance, zdobeného freskami Hanuše Schwaigra. Tu na nádvoří s vročením 1892, věnovanému sv. Jiří, tvořil malíř celý rok. Průhonice patří k největším přírodně krajinářským parkům v Evropě. Svoji krásou proměňující se v různých obdobích roku lákají jak pražské návštěvníky, jimž park skýtá celkové osvěžení daleko od hlučícího davu, tak také mnoho obdivovatelů úžasného přírodního díla citlivé a umělecké duše hraběte A. E. Silva Tarouca. pan místostarosta spustil, bude ohlašovat lepší časy. Chotečští občané se o to snaží a na svoji obec a její historii jsou patřičně pyšní. Z kopce, jemuž kostel dominuje, je otevřený výhled do líbezně zvlněné krajiny polí, luk, pastvin a lesů. Na dohled je i jeden ze tří chotečských mlýnů U Veselých, kam míří i naše kroky. Pan Zdeněk Veselý, současný majitel, zastupuje již sedmou generaci rodu, který mlýn (poprvé vzpomínaný již v 17. století) v roce 1776 koupil. Mlelo se v něm nepřetržitě až do roku 1950, i když Milan Hlavačka si vybavil, že tu ještě před 15 lety koupil mouku. My jsme sice nepořídili, ale i tak stála prohlídka za to. Klapot mlýnu, cinkot koňských postrojů a někdejší ruch ožil ve vyprávění Zdeňka Veselého, který nás provázel jeho prostorami a vysvětloval, jak se dříve mlelo a také, že pravým uměním bylo semlít mouku hrubou Mlýnů na Radotínském potoce jsme míjeli ještě několik. Žádný svému účelu již neslouží, ale v romantickém prostředí není tak těžké si někdejší mlynářské časy vybavit. Sledujeme červenou značku a tok potoka, který nás bezpečně vede kolem vápencových lomů pro radotínskou cementárnu, již vzápětí míjíme, abychom svižně dorazili k cíli. V Radotíně míříme podél kostela k mostu přes Berounku skýtající vyhlídku na sluncem prozářenou krajinu. Ale to už se blíží vlak, jímž jsme za několik málo minut zase v Praze. Dana Vondrášková Cestou k chotečskému kostelu. První den ohlašující kalendářní podzim, v duchu babího léta (pouze dva muži v naší družině) jsme podnikli další výlet z Chotče do Radotína, chráněné krajinné oblasti Českého krasu. V Chotči se nám věnovala paní starostka Vaníčková spolu s místostarostou, který nás zasvětil do současného i minulého života obce čítající za sto let neměnného počtu tři sta obyvatel. Provedl nás i právě rekonstruovaným filiálním kostelem sv. Kateřiny, postaveným v letech To, co se v baroku podařilo zbudovat během dvou let, v naší technikou vyspělé době trvá zrekonstruovat mnohem déle, především díky nezájmu o duchovní tradice a převažující lhostejnosti vůči tomu, co není soukromé. Chtělo by se věřit, že zvon sv. Barbory, který jako jediný ze tří původních tu zbyl a jehož vyzvánění pro nás Výlet se vydařil včetně fotoúlovků. 52