MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav slavistiky BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE. Kristýna Spáčilová

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav slavistiky BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Brno 2016 Kristýna Spáčilová

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Filologicko-areálová studia Kristýna Spáčilová A. V. Družinin jako spisovatel, literární kritik a společensky angažovaná osobnost Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Josef Šaur, Ph.D. Brno 2016

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci napsala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury.

4 Zde bych chtěla velice poděkovat panu Mgr. Josefu Šaurovi, Ph.D., za jeho ochotu a trpělivost při vedení mé práce, dále také za jeho cenné rady a připomínky. Své mamince, rodině a přátelům děkuji za pochopení a podporu jak v procesu vzniku diplomové práce, tak v průběhu celého studia.

5 Obsah ÚVOD Alexandr Vasiljevič Družinin v povědomí jiných autorů Alexandr Vasiljevič Družinin Družinin v Pážecím sboru Služba ve vojenské gardě a ministerstvu vojenství Družinin jako žurnalista Družinin jako zakladatel Literáního fondu A. V. Družinin jako literární kritik Kritické metody Naturální škola Družinin o V. G. Bělinském Družinin a Nikolaj G. Černyševskij Družinin o N. V. Gogolovi Družinin o anglické literatuře Thomas Babington Macaulay Samuel Johnson a George Crabb Patriotismus a ovlivnění Družinina anglickou literaturou Družininova beletristická činnost Polinka Saksová Další beletristická tvorba ZÁVĚR РЕЗЮМЕ BIBLIOGRAFIE... 55

6 ÚVOD Cílem mé bakalářské práce je představení ruského literáta Alexandra Vasiljeviče Družinina, jakožto neoprávněně opomíjenou osobnost v českém kulturním prostředí. Alexandr V. Družinin byl mnohostranně talentovanou osobností ruské literární kultury 19. století. V první části práce se věnuji jeho životu do začátku tvorby, kdy mým neocenitelným zdrojem bylo mimo jiné dílo Anmartina M. Brojde A. V. Družinin : Žizn' i tvorčestvo, 1 kde se nachází informace, ve kterých můžeme sledovat formování jeho názorů a zrání jeho osobnosti. Tyto názory se projevily i v Družininově žurnalistické tvorbě, které se věnoval po celý život. Jeho přínos ruské kultuře spočíval mimo jiné i v založení Literárního fondu. Toto období se snažím zachytit v druhé a třetí kapitole práce. A. V. Družinin proslul nejvíce svou literárně kritickou činností, která je rozebírána v další části práce. Ruská literární kritika 19. století je poznamenána přehodnocováním uměleckých hodnot a budováním nových směrů. V iniciaci těchto změn sehrál roli i Družinin. V mnoha pohledech na svět a literaturu se Družinin ztotožňoval s myšlenkami významné osobnosti ruské literatury Vissarionem G. Bělinským. Tato práce se snaží zachytit jejich vzájemnou spolupráci i neshody. Osobností se kterou však polemizoval nejvíce, byl Nikolaj Gavrilovič Černyševskij. Vzhledem k tomu, že se v Černyševského práci Очерки гоголевского периода objevila kritika V. G. Bělinského, ke kterému měl Družinin blízko, bylo pro Družinina povinností na tuto kritiku reagovat, což se stalo příčinou jejich sváru. Literárně kritickou činnost Družinina značně ovlivnila osobnost a postoje Nikolaje Vasiljeviče Gogola, problematikou tohoto vlivu se zabývám v další kapitole. Družinin taktéž proslul svým zájmem o západoevropskou kulturu, zvláště pak anglosaskou literaturu. Nejvíce jsou uznávány jeho překlady Shakespearových děl. Tuto oblast jeho zájmu rozebírám v osmé kapitole. Následuje část, která se zabývá již jeho vlastní tvorbou. Družinin na sebe upozornil vydáním povídky Polinka Saksová, která přispěla ke změnám zastaralých společenských názorů, usiluje o rovnoprávnost ženy a její duchovní nezávislost. Zmíněny jsou však i jeho další beletristická díla. V závěru práce je popisován úpadek kvality jeho tvorby a poslední roky jeho života. 1 БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген,

7 1 Alexandr Vasiljevič Družinin v povědomí jiných autorů Literární tvorba Alexandra Vasiljeviče Družinina byla publikována v časopisech Současník a Knihovna na čtení. Největší množství literatury vztahující se k dílu A. V. Družinina přirozeně nalezneme v ruském jazyce. Bylo by pro účely této práce nadbytečné zabývat se veškerou touto literaturou, autorka této práce proto bude pracovat na Družininově obrazu pouze na vybraných dílech. Už mezi Družininovými vrstevníky se objevily první pokusy o sepsání jeho biografie. Mezi prvními byl Pavel Vasiljevič Annenkov známý svými spisovatelskými medailony, ve kterých zachycoval své současníky a usiloval nejen o prostý popis jejich činnosti, ale také o podání jejich psychologického portrétu. Jelikož ale v případě Družinina neznal informace z raného dětství, požádal o pomoc jeho blízké (mezi nimi například Ivana Sergejeviče Turgeněva, Nikolaje Alexejeviče Někrasova či Ivana Alexandrovič Gončarova). Jedním z důvodů, proč pomoc přislíbili, ale následně ji neposkytli, bylo omezení otevřeně hovořit o době jejich přátelství kvůli politické situaci. Bohužel tak Annenkov nebyl schopen biografii dokončit. 2 O Družininovi byl sepsán devítistranný Листок из воспоминаний 3 jeho přítelem M. N. Longinovem. Alexandr Ivanovič Kirpičnikov dále v roce 1884 vydal o Družininovi článek, kde se obracel k lidem s prosbou o zaslání jakýchkoli materiálů, které by umožnily sepsat Družininovu biografii. Tento pokus byl ovšem taktéž neúspěšný. 4 Materiály se díky rodinným příslušníkům a přátelům staly majetkem Státního literárního muzea, díky čemuž se stal Družininův deník dostupným Korneji Ivanoviči Čukovskému, který i díky tomuto materiálu sepsal dílo Дружини и Лев Толстой. 5 Družinin plně projevil své myšlenky a pocity jen v dopisech a svém deníku. Badatelskému úsilí bohužel nenapomáhá skutečnost, že v Družininově vyjádřeních najdeme značné množství protimluvů, což vyplývá spíše než z hloubky a složitosti autorova myšlenkového systému ze skutečnosti, že v průběhu času došlo ke sloučení a proměnám velkého množství faktorů ovlivňujících jeho písemný projev. Deník tak pomáhá rozplést, pochopit a vysvětlit mnohé rozpory, které by jinak zůstaly navždy nevysvětlené. 6 J. N. Achmatovová byla jedinou osobou, které si Družinin stěžoval na cenzuru, na zdraví a osud, a to v jejich korespondenci. Pokud by tyto zkušenosti sdílel se svou čtenářskou 2 БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s ЕГОРОВ, Б. Ф. Повести. Дневник / Изд. подгот. Б. Ф. Егоров, В. А. Жданов (ст. Б. Ф. Егорова "Проза А. В. Дружинина"). Москва, 1986, s

8 základnou, mohlo by to kromě neodmyslitelných politických důsledků vyvolat i představu, že je jejich autor morálně či osobnostně slabý, a proto Družinin tyto pocity ve svém díle veřejně neventiloval. Dopisy, ve kterých se vyjadřoval otevřeně nejen o svých dílech, byly publikovány 26 let po jeho smrti, tj. v roce Družininova korespondence byla shromažďována několika autory. Pavlem Sergejevičem Popovem byly sesbírány dopisy Družinina z let 1850 až 1863, A. A. Grigorjevič také vydal korespondenci Družinina roku 1917 v Petrohradě. Ruský spisovatel Semjon Afanasjevič Vengerov sepsal dílo Družinin, Gončarov, Pisemskij 8 roku 1911, kde se dozvídáme informace nejen o životě, ale i o díle a kritické činnosti Družinina. N. N. Skatov sepsal Družininův medailon, který se stal součástí několika knih, kupříkladu Прекрасное и вечное 9 (1988) a Литературная критка 10 (1983). Většina Družininovy tvorby však byla vydána v osmidílné edici N. V. Gerbelem v Petrohradě po Družininově smrti v roce V roce 1986 bylo v Kodani vydáno dílo A. M. Brojde A. V. Družinin : Žizn' i tvorčestvo 11, které čítá téměř 500 stran. V souhrnu bibliografie o autorovi reprezentuje toto dílo fyzicky nejrozsáhlejší svazek. K příležitosti stoosmdesátiletého výročí narození A. V. Družinina roku 2005 vyšel článek v časopise Литература в школе 12 od L. I. Ševcové, kde je Družinin označován za obhájce věčného umění. I v anglické literatuře, ve které našel Družinin zalíbení, byla sepsána řada publikací. Dílo autora Dereka Offorda z roku 1985 je to souhrnem portrétů ruských liberálů, kde se mezi T. N. Granovským, V. P. Botkinem, P. V. Annenkovem objevilo i jméno A. V. Družinin. 13 Zmínky o Družininovi se v anglicky psané odborné literatuře objevily také například v díle Victora Terrase Belinskij and Russian Literary Criticism (The Heritage of Organic Aesthetics) z roku 1974 a dizertační práci Helen Szyrman Schulak Alexandr Druzhinin and his Place in Russian Criticism vydané roku БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s ВЕНГЕРОВ, Семён Афанасьевич. Дружинин, Гончаров, Писемский. Санкт-Петербург: Прометей, ДРУЖИНИ, Александр Васильевич a Николай Николаевич СКАТОВ. Прекрасное и вечное. Москва: Современник, ДРУЖИНИН, Александр Васильевич a Николай Николаевич СКАТОВ. Литературная критика. 1. Москва: Советская Россия, БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, OFFORD, Derek. Portraits of early Russian liberals: a study of the thought of T. N. Granovsky, V. P. Botkin, P. V. Annenkov, A. V. Druzhinin, and K. D. Kavelin. New York: Cambridge University Press, БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s

9 Družinin vešel do historie dílem Polinka Saksová, 15 které jako jediné z jeho děl, bylo přeloženo do českého jazyka, a to Darjou Podlipskou roku V tomto překladu se nachází i předmluva sepsaná Podlipskou, kde čtenáři A. V. Družinina a jeho dílo představí. Polinka Saksová byla v ruském jazyce prvně publikována roku 1847 v Současníku. V česky psané literatuře se Družininovo jméno objevuje například i v díle R. Parolka o ruské klasické literatuře z roku Dále je A. V. Družinin zmíněn ve slovníku ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů sepsaném pod vedením prof. Iva Pospíšila ad. 17 Nyní jsou díla Družinina pro čtenáře stěží dostupné, kromě díla Polinka Saksová. Ta byla roku 1952 opět publikována v Sovětském svazu ve sbornících Russkije pověsti XIX věka DRUŽININ, Aleksandr Vasiljevič. Polinka Saksová. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, PAROLEK, Radegast a Jiří HONZÍK. Ruská klasická literatura: [ ]. Vyd. 1. Praha: Svoboda, POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, DRUŽININ, Aleksandr Vasiljevič. Polinka Saksová. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957, s

10 2 Alexandr Vasiljevič Družinin Alexandr Vasiljevič Družinin se narodil 20. října 19 roku 1824 v Petrohradě do šlechtické rodiny vysoce postaveného úředníka, který pracoval v Moskevské poště. Za záchranu velkého obnosu státních peněz při požáru byl odměněn darovali mu půdu s polem a lesem. 20 Družinin byl nejmladším synem měl dva bratry o mnoho let starší, než byl on sám, vyrůstal tedy spíše jako jedináček. Vztah s rodiči byl v Družininově případě velmi úzký, avšak ti mu nevěnovali tolik pozornosti, kolik si žádal. Rodinné zázemí mělo velký vliv na formování emocionální stránky autorovy osobnosti, což v jeho díle vede k výskytu motivů zranitelnosti či přecitlivělosti, které mu byly vlastní i v osobním životě. 21 Rodiče se často hádali, což špatně snášel a trpěl nočními můrami a nespavostí. To přenášel i do svých děl. V Polince Saksové píše o rodině jako [ ] змеёй из розового куста, которая бросается на человека и обховатывает его со слезами, злыми собачёнками, беспорядками и ссорами a v díle Povídka Alexeje Dmitriče (Рассказ Алексея Дмитрича) 22 jako явление, создающее сотни драм, которое губят людей тысячами. 23 Hrdinové jeho knih měli často těžký rodinný život. Tato situace je i možným důvodem toho, že se nikdy neoženil. Svou lásku a vášeň věnoval jiným náležitostem. Našel si zálibu ve čtení, čímž se mu rozvíjela fantazie, představivost a snění. Mezi autory knih, o které se zajímal, byl Voltaire, J. W. Goethe, E. Radcliffe. Útěky k literatuře a fikčním literárním světům mu pomáhaly vyrovnat se s problémy v rodině a domácnosti. Do 16 let zůstával v rodném městě, kde mu bylo dopřáno vzdělávání v domácím prostředí. Rád trávil čas se svými učiteli, nebyl tak často sám. Družinin tedy nebyl příliš společenský. Učil se anglickému, německému, francouzskému a italskému jazyku Družinin v Pážecím sboru A. V. Družinin si vybudoval pevný vztah k literatuře. Toužil po vzdělání, rodiče si pro něj ale představovali něco jiného. Otec mu chtěl zajistit kariéru ve vojenské službě, a tak mu zařídil místo v Pážecím sboru, kde pobýval od roku 1840 do roku Nebyl spokojen se zavedeným systémem tohoto institutu nevyhovovala mu disciplína ani donášení na ostatní. 19 Dle gregoriánského kalendáře. 20 БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s ЕГОРОВ, Б. Ф. Повести. Дневник / Изд. подгот. Б. Ф. Егоров, В. А. Жданов (ст. Б. Ф. Егорова "Проза А. В. Дружинина"). Москва, 1986, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s

11 Jelikož mu nebylo dovoleno se otevřeně vyjadřovat, v dílech popisoval tento sbor jako penzion. Po zrušení cenzury objasnil, co se skrývá pod tímto označením. 25 Nazýval sbor morálními jatky (нравственной бойней). 26 Nedostatek peněz a nemožnost rozvoje mu znepříjemňovaly tamní pobyt. V kolektivu byl ale oblíbený a vážený, což po tom, kdy vyrůstal většinu času osamocen, vnímal pozitivně. 2.2 Služba ve vojenské gardě a ministerstvu vojenství Od roku 1843 působil Družinin jako gardový praporčík ve Finském pluku, 27 kde dříve sloužili i jeho bratři. Mezi ostatními členy jednotky byl velmi oblíbený, dalo by se tedy předpokládat, že zde bude spokojený, ale láska k literatuře ho lákala více. Po třech letech služby vystoupil z gardy. Úzce se tam seznámil s malířem Pavlem Andrejevičem Fedotovem, který na něj měl velký vliv. Družinin o něm napsal roku 1853 i dílo Воспоминания о русском художнике П. А. Федотове. 28 I díky P. A. Fedotovovi se dal později na dráhu profesionálního spisovatele, i když dříve uvažoval o kariéře úředníka, aby se ochránil před chudobou. Družininovo nejznámější dílo Polinka Saksová bylo napsáno v posledním roce jeho působení v armádě, tj. roku Byla publikována v periodiku Současník téhož roku. 29 Družininova prvotina byla velmi úspěšná. Dostal se do prvních řad literatury. 30 Dále vydal Povídku Alexeje Dmitriče, o kterém se S. A. Vengerov vyjádřil jako o nejlepším Družininově díle, příběh Slečna Wilhelmína (Фрейлин Вильгельмина) 31 či dvoudílný román Julie (Жюли). 32 Tímto románem zakončil svou beletristickou činnost. Poté se věnoval nejvíce literární kritice. 33 Díky tomu, že Družinin uměl tolik cizích jazyků, byl zaměstnán i v knihovně, kde si rozšířil své znalosti o literatuře. Mohl se tedy věnovat své vášni čtení. Sám sebe nazýval 25 БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s s Tamtéž, s Tamtéž, s ВЕНГЕРОВ, Семён Афанасьевич. Отец первой профессиональной литературной организации. Журналист. Москва, 1914, (1), s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s ЕГОРОВ, Б. Ф. Повести. Дневник / Изд. подгот. Б. Ф. Егоров, В. А. Жданов (ст. Б. Ф. Егорова "Проза А. В. Дружинина"). Москва, 1986, s s

12 knihomolem. 34 Jeho morálním kodexem se stává to, že své štěstí člověk musí přenést okolí, aby byl šťasten sám. Po odchodu z pluku, sloužil v kanceláři ministerstva vojenství. Poté se věnoval už jen literatuře. V ministerstvu dostával menší platební ohodnocení než ve vojenské gardě. 35 Nepřišel o své ideály věřil v nižší třídu a uvědomoval si bezmocnost nad situací ve společnosti. 34 БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s

13 3 Družinin jako žurnalista Alexandra Vasiljeviče Družinina můžeme nazvat mnohostranně talentovaným spisovatelem. Byl prozaikem, dramatikem, básníkem, fejetonistou, žurnalistou a překladatelem. Nejvýznamnější roli však sehrál jako literární kritik. Zabýval se tvorbou známých osobností, mezi které patřil například I. S. Turgeněv, L. N. Tolstoj, M. J. Saltykov- Ščedrin, A. A. Fet, A. S. Puškin nebo A. N. Ostrovskij. 36 V 50. a 60. letech 19. století vzkvétá ruská žurnalistika. Během těchto let se objevují nová periodika, mezi která řadíme Ruský zpravodaj (Русский вестник), Ruský rozhovor (Русская беседа), Ruské slovo (Русское слово), Čas (Время) a Epochu (Эпоха). Je důležité si uvědomit, že literární kritika v žurnalistice se stala otevřenou univerzální platformou, na které se rozvíjely základy společenských diskusí. 37 Družininovo působení v žurnalistice začalo již v letech , kdy proslul jako redaktor periodika Současník (Современник). Od roku 1856 pak působil jako redaktor periodika Knihovna na čtení (Библиотека для чтения), která se stala první větší konkurencí úspěšného Současníku. 38 Družinin chtěl změnit nemoderní chod redakce pod vedením O. I. Senkovského. 39 Díky velmi dobrým vztahům s literáty spolupracoval i s redaktory největšího konkurenta Současníku periodika Knihovna na čtení, I. I. Panajevem a N. A. Někrasovem. Nešlo jen o vzájemnou spolupráci v Knihovničce byly otištěny i jejich práce. Redaktoři dokonce nabídli spisovatelům jako A. F. Pisemskij, P. V. Annenkov, V. P. Botkin, A. Fet, J. P. Polonskij ad., aby se podíleli na obsahu periodika Knihovna na čtení. Přidali se k nim i mnozí další. Díky jejich účasti na tvorbě časopisu se Knihovnička stala velmi úspěšnou. Ivan Sergejevič Turgeněv se vyjádřil, že můžeme čekat velké věci od tohoto periodika pod vedením Družinina. 40 Sergej Petrovič Botkin dále tvrdil, že čtenáři budou pod tlakem těchto změn nuceni věnovat časopisu pozornost. 41 Zařazení Družinina do konkrétního společensko-politického směru je problematické. Spíše netečně se vyjadřoval ke své neznalosti sociálně-politických otázek; neměl možnost 36 ДРУЖИНИН, Александр Васильевич. Литературная крикита. Москва, 1983, s ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s OFFORD, Derek. Portraits of early Russian liberals: a study of the thought of T. N. Granovsky, V. P. Botkin, P. V. Annenkov, A. V. Druzhinin, and K. D. Kavelin. New York: Cambridge University Press, 1985, s s Tamtéž, s Tamtéž, s

14 získat vzdělání v této oblasti, jelikož univerzitu nenavštěvoval a v Pážecím sboru se takto taky nevzdělal. Tento svůj nedostatek by pravděpodobně mohl odstranit samostudiem či při osobním kontaktu s osobami z liberálních kruhů, což by nevyžadovalo univerzitní vzdělání. Bylo tomu tak i u V. G. Bělinského, dozvěděl se od nich víc než by se dozvěděl od profesorů té doby. 42 Časopis Knihovna na čtení končil slibem, že bude pracovat Ohne hast, Ohne rast, tedy bez spěchu a odpočinku. Tento slogan charakterizuje klidnou Družininovu práci. 43 Byl však také jeho celoživotní metodou a programem. 44 Knihovna na čtení byla sice známá a zajímavá tím, že se věnovala zahraniční literatuře, ovšem formálně byla strukturována stejně jako ostatní dobová periodika. Její prvotní úspěch začal postupně uvadat. Na rozdíl od ostatních periodik jako Současník či Ruský zpravodaj situace mohla působit dojmem, že se redakce Knihovničky nezajímá o okolní dění. Byl to časopis, který se věnoval striktně literatuře. Sociálně-politickým otázkám přikládal později význam jen proto, aby nezaostával za ostatními periodiky. Pro záchranu časopisu si Družinin přivolal na pomoc A. F. Pisemského. Ohromného úspěchu se tak ale tento časopis nedočkal. V 60. letech 19. století ztrácí Knihovnička vliv a inciciativu, a proto Družinin roku 1860 z redakce odchází. 45 Sám později publikoval v periodikách, kde byl jedním ze zakladatelů Jiskra (Искра), Severní včela (Северная Пчела), Století (Век). Vydal v nich mnoho humoristických povídek a dva roky před svou smrtí, tj. roku 1862, publikoval v Ruském zpravodaji román Loňské léto na vsi (Прошлое лето в деревне), 46 kde popisuje život na vesnici po zrušení nevolnictví Družinin jako zakladatel Literáního fondu Úspěšným krokem Družinina byla jeho iniciativa k vytvoření Literárního fondu. Tuto myšlenku získal díky svým velmi dobrý znalostem anglické literatury. V listopadu 1856, na jedné z literárních setkání konajících se v polovině 50. let ve skupině Kušeleva-Bezborodko 48, 42 Tamtéž, s Tamtéž, s ДРУЖИНИН, Александр Васильевич. Литературная крикита. Москва, 1983, s ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s АЛДОНИНА, Н. Б. Творческая история повести А. В. Дружинина "Прошлое лето в деревне. 1. Русская литература, 2012, s s Cit. dle ВЕНГЕРОВ, Семён Афанасьевич. Отец первой профессиональной литературной oрганизации. Журналист. Москва, 1914, (1), s

15 předložil návrh na vytvoření podobné instituce jako britský Literary Fund v Rusku. Představu o literárním fondu i sepsal Несколько предположений по устройству русскаго литературнаго фонда для пособия нуждающимся лицам ученаго и литерурнаго круга. 49 Nehledě na rozepsaná díla se začal plně věnovat tvoření literárního fondu, stal se tak otcem první profesionální literární organizace. 50 Chtěl také, aby vydavatelé novin, časopisů a knih věnovali po jedné kopějce získané od odběratelů novin, což v praxi příliš nefungovalo. Nicméně roku 1890 na setkání fondu zmínil tuto družininovu kopějku V. I. Sergejeviič. Mezi přítomnými na tomto setkání byl i P. A. Gajdeburov, který věnoval kopějku z novin Týden (Неделя). K němu se připojil i Turgeněv s periodikem Ruská škola (Русская школа) i několik dalších autorů. Poté bylo tato kopějka opět zapomenuta s ВЕНГЕРОВ, Семён Афанасьевич. Отец первой профессиональной литературной организации. Журналист. Москва, 1914, (1), s Tamtéž, s

16 4 A. V. Družinin jako literární kritik Období 60. let bylo poznamenáno rychlým růstem společenské a literární činnosti, což bylo způsobeno i politickými změnami v zemi. Porážka Ruska v Krymské válce opět donutila společnost k pochybám o spolehlivosti ruského státního systému a způsobila vlnu liberálněvlastenecké atmosféry. 52 Také politická atmosféra revolucí se odrazila na charakteru Družininovy tvorby. Naděje na zlepšení kulturního klimatu v zemi za vlády Mikuláše I., naděje, o kterých snil kroužek Bělinského ještě roku 1848, vymizely. 53 Družinin, jelikož pracoval v ministerstvu vojenství, věděl o situaci vojsk ruské armády. Viděl, jak se jeho blízcí přátelé stávali oběťmi politické moci. V noci z 21. na 22. dubna 1848 byl zatčen jeho blízký přítel Saltykov-Ščedrin za svůj příběh Protiklady (Противоречия) a Zamotaná záležitost (Запутанное дело) publikováno v časopise Vlastenecké zápisky (Отечественные записки). 54 Rok na to (1849) byl dán příkaz o zatčení jeho blízkého přítele Vladimira Miljutina za spojení s kroužkem Petraševců. 55 Nehledě na nepříznivou situaci Družinin pokračoval v práci v Současníku. Souhlas s tím, aby tam mohl i nadále pracovat, však musel nejprve získat, což se mu podařilo díky příteli Pavlu Alexandroviči Vreskovovi. 56 V Současníku měl pravidelnou rubriku Иногородного подписчика 57 (stálá rubrika ), kde užíval beletristicko-fejetonovou formu. Družinin byl jedním z představitelů směru, který sám kritik nazýval артистической школой. 58 Tento směr v podstatě představoval novou dobu v rozvoji ruské kritiky. Družinin obohatil ruskou kritiku poloviny 19. století a také samotnou literaturu. Jeho poznatky se využívají i v novodobějších zpracováních literatury. Družininovy rozbory, které jsou součástí širokého spektra kritických rozborů Gončarova románu Oblomov, byly publikovány v roce 2002 v časopise Škola klasiky - Школа классики (Книга для ученика и учтителя) ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, 2005, s Tamtéž, s Tamtéž, s

17 Nejproduktivnějším obdobím Družininovy kritiky jsou bezesporu léta 1850 až Jeden z pamětníků jej zařadil ke skupině, která se skládala z nejvýznamnějších literátů 50. let 19. století. 61 V tomto období byly vydány nejdůležitější články o A. S. Puškinovi, M. J. Lermontovovi, V. G. Bělinském, A. N. Ostrovském, I. A. Gončarovi, L. Tolstém, I. S. Turgeněvovi, N. A. Někrasovovi, A. Fetovi, A. F. Pisemském. Výčet těchto jmen jen ukazuje, že se Družinin obracel k největším postavám literatury té doby. Nehledě na to, že se literární kritice věnovala známá jména jako Černyševskij, Dobroljubov či Někrasov, Družininovi se povedlo dostat se do popředí. Představitelé radikálního křídla ruské kritiky 50. let a začátku 60. let 19. století, Černyševskij, Dobroljubov, D. Pisarev, zastávali odlišný přístup neodmítali Družinina jako literární talent, ale odmítali ho v pozici kritika a zastánce teorie umění pro umění (искусство для искусства). 62 Někrasov hovořil o literárním hnutí, které bylo seskupeno kolem Družinina. Mezi faktory, které vedly k Družininově úspěchu, řadíme jeho vedení časopisu Knihovna na čtení, díky čemuž se stal novým konkurentem Současníku se spíše radikálním a utilitární charakterem pod vedením Někrasova a Černyševkého. Do vedení redakce Knihovna na čtení se dostal v roce Bezpochyby měl rád všeobecný respekt, a to nejen mezi stejně smýšlejícími. A proto si držel odstup dokonce od nejbližších spolupracovníků. I. S. Turgeněv se o něm vyjádřil jako o člověku, který patří do kategorie lidí, které si hned na první pohled neoblíbí. 64 Družinin je seskupením předností, mezi které můžeme řadit pracovitost, výkonnost, spolehlivost a přesvědčení o důležitosti perfekcionismu, což se jeví spíše zahraniční kvalitou, než té v ruské inteligenci. Přes všechny tyto skutečnosti si Družinin zároveň dokázal udržet určitý stupeň flegmatismu, který ho spojoval s Angličany, ke kterým tolik vzhlížel Kritické metody Součástí Družininovy vnitřní spisovatelské konfese byla i jistá míra angažovanosti v otázkách, které měly potenciál upoutat pozornost milovníků ruské literatury. Chtěl, aby jeho 60 Tamtéž, s OFFORD, Derek. Portraits of early Russian liberals: a study of the thought of T. N. Granovsky, V. P. Botkin, P. V. Annenkov, A. V. Druzhinin, and K. D. Kavelin. New York: Cambridge University Press, 1985, s ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, 2005, s OFFORD, Derek. Portraits of early Russian liberals: a study of the thought of T. N. Granovsky, V. P. Botkin, P. V. Annenkov, A. V. Druzhinin, and K. D. Kavelin. New York: Cambridge University Press, 1985, s Tamtéž, s Tamtéž, s

18 časopis měl život, oheň a přesvědčení, protože bez vášně by literatura zahynula. 66 Družinin se snažil přimět čtenáře k pečlivému, pomalému čtení s maximálním stupněm porozumění. Chtěl je naučit číst tak, jak psal dílo sám autor, a to s láskou, pomalu a spojovat si slova s obrazy vyjádřenými v díle, propojit se s dílem jako s živým člověkem. 67 Učil je pochopit svět prostřednictvím jeho prožívání. 68 Snažil se o emocionální oproštění od filozofických a morálních koncepcí, ale se zanecháním lásky k literatuře jako hlavního stimulu. Láska k literatuře byla na prvním místě jak pro Družinina, tak i pro Bělinského. Oba autoři měli schopnost se propojit se zvídavým čtenářem, kterého přiměli spolupracovat s autorem knihy. Jejich talent v literární kritice se zesiloval tím, že uměli využít celé škály pocitů vyvolaných v průběhu rozboru díla a zároveň se kdykoli s chladným odstupem vrátili k přísné analýze, aby mohli náležitě a objektivně pracovat s fakty. 69 Bez této emocionální blízkosti k čtenáři i sebelepší znalosti literatury by nemohly být nápomocné pro kvalitní tvorbu. K tomuto poznání došel kolem roku 1854, kdy se ruská literatura stala centrální oblastí jeho kritické působnosti. 70 V časopise Vlastenecké zápisky ho obvinili, že neužívá žádné literární teorie jako základy pro hodnocení uměleckých děl. Na to Družinin odpovídá из каких книг почерпнули вы ваши критические убеждения, каким путем добились вы до умения различать хорошое и дурное в словесности. 71 Tady navazuje na Bělinského s požadavkem na osobu kritika a jeho vrozený estetický cit, který se neprojevuje v teorii, ale v kritickém zobrazení uměleckých děl. Podle Družinina sám o sobě tento talent ale nestačí. Kritik musí svůj rozbor také umět dobře předat čtenáři. Tady každý postupoval jinak. Družinin byl v letech hluboce ponořen do anglické literatury a usilovně se snažil tuto lásku k ní předat ostatním skrze jednoduše psané články tak, aby i ostatní pochopili, proč si tak cení spisovatelů z anglosaského prostředí a proč se snaží, aby této literatuře propadli jako on. 72 Snažil se vzbudit u čtenářů dvě reakce směřování k analýze a soucit k autorovi a jeho hrdinům. V roce 1855, kdy se stal aktivním kritikem ruské literatury, se začal věnovat spíše vysoce vzdělaným čtenářům a v souvislosti s tím ve svých článcích omezil rysy beletristického 66 Cit. dle tamtéž, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

19 čtení Naturální škola Školu 40. a začátku 50. let 19. století ruští historici nazývají naturální školou. Charakteristickým znakem této školy byl zájem o lidi tvořící nejnižší třídu společnosti. 74 Alexandr Družinin však představitele této školy nazýval псевдо-реалисты, лжереалисты. 75 Naturální škola dle Družinina škodila ruské literatuře a některým talentovaným spisovatelům jako byl I. S. Turgeněv, I. Panaev, A. F. Pisemskij nebo A. N. Ostrovskij. 76 Spisovatelé přirozené školy se vyjadřovali v almanaších, manifestech či sbornících. 77 Vůči literárním teoriím byl Družinin skeptický, negativní až odmítavý. 78 Toto odmítavé období trvalo až do r a poté se od r přeneslo v polemiku s Černyševským. V únoru 1849 a lednu 1850 poukazuje na грустный однообразно болезненный колорит tvorby naturální školy. 79 Hlavním důvodem jeho boje proti naturální škole byla malichernost a neuspokojivost tvorby pseudo-realistů a jejich umělecký pohled na věc. Odpovědí na vylepšení děl naturální školy by dle Družinina byla obšírnost, všestrannost vyobrazení a přítomnost talentu. Přičemž čím jednodušší je téma, tím více je třeba silného talentu u spisovatele. Mizantropií nazýval лишние люди v naturální škole. Spojoval zbytečné lidi s touto školou kvůli jejich beznadějnému duchu Tamtéž, s POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2001, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s Cit. dle POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2001, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Cit. dle tamtéž, s Tamtéž, s

20 5 Družinin o V. G. Bělinském A. V. Družinin si velmi vážil Vissariona Grigorjeviče Bělinského významné osobnosti ruské literární kritiky. Bělinskij obdržel od Nikolaje Alexejeviče Někrasova rukopis Polinky Saksové za účelem sepsání kritického pojednání. Paradoxní skutečností je, že Bělinskij se v díle negativně nevyjadřoval proti prvkům romantismu, a to navzdory skutečnosti, že proti tomuto uměleckému směru v té době aktivně vystupoval. Knihu komplexně hodnotil jako dílo talentovaného mladého spisovatele, a byl proto překvapen, když se dozvěděl skutečnost, že jde o dílo třiadvacetiletého Družinina. O díle se vyjádřil kladně, avšak s opatrností, chtěl na hodnocení počkat, až se seznámí s autorem osobně. Od 1847 se Družinin a Bělinskij začali potkávat v Petrohradě. Tyto diskuze s Družininem si oblíbil. Po vydání Družininova druhého díla Povídka Alexeje Dmitriče se přesvědčil, že kvalita Polinky Saksové nebyla jen náhodná a tímto druhým dílem udělal krok vpřed. 81 V době schůzek v Petrohradě už byl Bělinskij nemocen, a právě nemoc znemožnila Družininovi jej plně poznat. 82 Bělinskij si vysoce cenil jeho talentu, hlavně toho, jak uměl proniknout do tajů ženského srdce a obsáhnout psychologii hrdiny. Bylo to mimo jiné způsobeno tím, že se Družinin ve své tvorbě té doby zaobíral neortodoxním, ovšem populárním tématem, a sice ženskou emancipací. Речь идёт о светском воспитании аристократических дам. 83 Družinin na oplátku považoval Bělinského za geniálního kritika a básníka s hluboce propracovaným smyslem pro sentimentalitu. Později se také s oblibou odkazovali na silný emocionální vliv, plynoucí z působení Bělinského díla i osobnosti na jeho osobu, který kladl nad vliv jeho kritického odkazu. Oba tyto autory spojovala láska k literatuře. Silně věřili ve vrozenou povahu člověka být dobrým. Rozebírali roli egoismu v životě člověka a společnosti. Člověk existuje, myslí a cítí podle zákona егоистичных необуждений. 84 Myšlenkový svět obou autorů se do značné míry protínal také v náhledu na soudobé společensko-politické problémy. Družinin i Bělinskij sdíleli bytostné přesvědčení, že mužik se ničím neliší od vzdělaného profesora a nevolnictví přivedlo národ k потере чувства 81 БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, 2005, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s

21 собственого достоинства. Byli pro zrušení nevolnictví i tělesných trestů. 85 Zdůrazňovali důležitost vášně pro člověka. Družinin tvrdil, že nikdo nemá tolik lásky a vášně jako Bělinskij. Все мы, в то время только выступавшие на литературную дорогу, любившие её со всем энтузиазмом юности по нашей любви к искусству не могли даже сколько нибудь сравнится с большим и кончившим свою деятельность Белинским. 86 Družinina to jen utvrdilo v tom, že síla citů se může stát hlavní ideologickou hybnou silou jedince, ale i literárního procesu a v přeneseném významu i celého státu. Pro Družinina byl Bělinskij učitel ruské literární kritiky. Základem Bělinského kritické metody bylo vyžadování plného ponoření se do textu, s čímž se ztotožňoval i Družinin. Ivan Sergejevič Turgeněv poznamenal ve svých pamětech, že Bělinského kritika postrádala hlubší systematiku, Bělinskij však považoval instinkt za hlavní sílu umělce. Tuto důvěru v intuici přijal i Družinin. 87 Vnímavost dělá člověka talentovaným kritikem a při vyšší intenzitě i spisovatelem. Je to faktor zesilující již existující kritický talent. 88 Při rozebírání díla byla pro oba autory důležitá psychologická příprava. Kritik dílo nejprve přijme, poté prožije a nakonec zhodnotí. Musí dát stranou své předsudky, může soudit jen dílo samotné a ne spisovatele, a poté přibrat širší faktory, např. vliv doby. Jen při řádném prožití díla se teprve podaří jej pochopit. Dle Bělinského bylo třeba poznat básníka, splynout s ním, pochopit a zamilovat si ho. Družinin oproti tomu tvrdil, že stačí prožívání literárních obrazců, jakoby to byli živí lidé. Čtenář musí poznat a pochopit postavy, nikoli autora pouze to mu zprostředkuje vztah k dílu a bližší vhled do autorovy poetiky. 89 Bělinského pohled na umění jako nástroj sociální kritiky, která se odvolává od většiny radikálních myslitelů a spisovatelů jako byl N. G. Černyševskij, N. A. Dobroljubov nebo N. A. Někrasov. I přes velkou Bělinského vášeň k literatuře a jeho nezdolný patriotismus zůstal vždy přísným kritikem i tam, kde už by jiný opustil kritický rozměr a stal se radikálem. Ze všech lidí obklopujících Bělinského patřil Družinin mezi jeho přirozené dědice. 90 Společeně s V. P. Botkinem a P. V. Annenkovem se řadili do kroužku Bělinského. Turgeněv mu dokonce věnoval dílo Otcové a děti. 91 Tito spisovatelé se stejně jako Družinin zajímali o stejné životní otázky štěstí 85 Tamtéž, s Cit. dle tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, 2005, s ДРУЖИНИ, Александр Васильевич a Николай Николаевич СКАТОВ. Прекрасное и вечное. Москва: Современник, 1988, s

22 člověka, síla víry nebo právo žen na lásku. 92 Družinin k Bělinskému vzhlížel, ale objevila se mezi nimi řada polemik, a to hlavně v sociálních otázkách. 93 V letech vystupoval Alexandr Družinin jako následník V. G. Bělinského. Považoval se za zachránce jeho odkazu a toho, kdo vyjadřuje Bělinského myšlenky. Od roku 1851 se začínají objevovat antagonizmy mezi Družininem a zastánci teorií Bělinského o naturální škole. Družinin ve svých rozborech reagoval na témata často spíše dávkou sarkasmu, paradoxem a ironií. Mezi ním a Bělinským se začaly také projevovat rozdíly. Bělinskij věřil plně svým citům až ve druhé řadě myšlenkám. Nevyjadřoval je často otevřeně, ale pod maskou sarkasmu. Družinin značně akcentoval (až parodizoval) komické vyznění díla převyprávěním jeho části, uvedením několika posměšných poznatků a citováním několika vybraných perel. 94 Dle Družinina byl Bělinskij рыцар, ale ne ve sféře umění; byl bojovníkem za skutečné umění a hlavním ideologem a konstruktérem své teorie o skutečném umění (подлинное искусство). 95 Družinin označil Bělinského jako критика-поета. Považoval jeho díla za вечнопамятными и надолго плодотворными для русской литературы. 96 V díle Сочинения Белинского 97 píše o Bělinském Тысяча раз придётся нам сказать спасибо за то, что Белинский взрос на русской литературе БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s ДРУЖИНИ, Александр Васильевич a Николай Николаевич СКАТОВ. Прекрасное и вечное. Москва: Современник, 1988, s ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, 2005, s ДРУЖИНИ, Александр Васильевич a Николай Николаевич СКАТОВ. Прекрасное и вечное. Москва: Современник, 1988, s s ДРУЖИНИ, Александр Васильевич a Николай Николаевич СКАТОВ. Прекрасное и вечное. Москва: Современник, 1988, s Tamtéž, s

23 6 Družinin a Nikolaj G. Černyševskij Během svého působení v oblasti ruské literatury se Družinin setkal, i když jen krátce, s působností Nikolaje Gavriloviče Černyševského v této oblasti. Ten jako literární kritik působil pouze čtyři roky ( ). Později sepsal už jen články Русский человек на rendez-vous 99 (1858) a Не начало ли перемены 100 (1861). Od roku 1858 se Černyševskij začal věnovat více problémům ekonomiky, historie, politiky atd., kterým se v období uvolňování poměrů mohl zabývat po smrti Mikuláše I. 101 Ačkoli jako kritik působil Černyševskij pouze krátce, dalo by se snad říci až epizodně, jeho literárně-kritické období je velmi významné. Černyševskij u spisovatelů vyžadoval vnímat literaturu a literární kritiku jako odraz aktuálně sociálních témat, která vedou k nebývalému nárůstu popularity literární kritiky, což přináší bouřlivé spory o povaze literatury a umění obecně a o cílech a metodách kritické činnosti. 102 V období většina článků Družinina, ať už práce v Knihovně na čtení nebo iniciativa k vytvoření Literárního fondu, byla podmíněna literárním bojem s Černyševským. 103 Černyševského Очерки гоголевского периода 104 byly částečně kritikou V. G. Bělinského, avšak sám Černyševskij v mnohém Bělinského názory následoval. 105 Na tuto kritiku Družinin reagoval sepsáním díla Кртика гоголевского периода и наши к ним отношения. 106 Очерки Černyševského jsou vnímány jako první hlavní rozpracování dějin ruské literární kritiky let Výsledky sporu byly pro oba jak pozitivní tak i negativní. Družinin musel odejít z pozice hlavního redaktora Současníku už roku Z pole literární kritiky odešel až roku 1860, což bylo podmíněno hlavně jeho chabým zdravím. Povedlo se mu však dosáhnout velkého vlivu na osobnosti např. L. Tolstoj, Turgeněv, Gončarov, Ostrovskij, Pisemskij, Fet a další, což pozitivně ovlivnilo jeho pozici v literárním procesu a upevnilo jeho postavení obecně. 99 ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А.В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s Tamtéž, s ДРУЖИНИ, Александр Васильевич a Николай Николаевич СКАТОВ. Прекрасное и вечное. Москва: Современник, ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s

24 Pokud bychom chtěli charaktery obou autorů porovnat přímo, můžeme začít především znaky vnějšími. Zatímco Černyševskij publikoval kritická pojednání v Současníku již v šestadvaceti letech, Družinin byl o tři roky starší. Relativně malý časový odstup obou autorů postačil na to, aby se promítl do jejich rozdílného pohledu na svět. Zatímco Černyševskij oplýval energií a sebevědomím, u Družinina se začaly postupně projevovat starosti a únava, 108 což se odráží například na jeho vyjádření k dílu Ch. Bronteové. Snaha o odstranění smutku, vlivu na jiné lidi, boje o život, čest a štěstí. 109 Pod vlivem těchto tvrzení se také projevoval postoj k lidem různých tříd. Pocit soucitu byl svázán s jeho nenávistí k vyšším třídám. Nazval je podlými, lupiči a lidmi сосущими кров другово. 110 Družinin byl spisovatel bohatý svým poetickým instinktem, potřeboval klid a samotu na soustředění a tvoření díla. S tím souvisí i odmítání se zapojovat do politických situací, protože se odrážejí na díle i na životě. Družinin si bytostně uvědomoval, že při revoluci, válce nebo jakémkoli jiném násilí literatura strádá, což ovlivnilo nejen jeho morální kompas, ale také jeho literární tvorbu. 111 Tím, že se Družinin snaží stimulovat lidskou touhu po ideálu, umění a literatuře, nemůže podléhat pragmatismu do takové míry, aby neztratil svou hlavní výhodu být zdrojem morální přeměny, vyšších a věčných hodnot duchovního bytí. Nejjasněji je tato problematika vyjádřena v díle Кртика гоголевского периода и наши к ним отношения. 112 Pod vlivem těchto tvrzení se také projevoval postoj k lidem různých tříd. Tak jako G. Crabb viděl дурные стороны человека и в хижинах и в чертогах, понимал добро в сердце и селянина и вельможи, уважал людские страдания, но не облекал их в героиство. 113 Černyševskij byl pravým opakem Družinina. Ve 23 letech se zabýval analýzou sama sebe Вообще, как скоро человек в тяжёлом положении и я могу помочь ему, у меня рождается к нему любовь, и если ето собственно от меня зависит, я всегда исполню всё, что он от меня потребует. 114 Byl sebevědomější než Družinin a byl si také své síly vědom. Měl úspěch mezi raznočinci a studenty tím, že své články prokládal značným množstvím faktů a tvrzení, kterými se snažil dokládat pravdivost svých výroků. Tak si našel cestu ke svým čtenářům, kteří oceňovali jeho schopnost argumentace a to, jakým způsobem 108 БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Srov. tamtéž, s str Tamtéž, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, 2005, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Cit. dle tamtéž, s

25 přehledně předkládal své myšlenky. Za to Družinin považoval jakýkoli vliv na duši čtenáře krátkodobý a nestabilní z pohledu působnosti v reálném politickém a společenském životě vůbec. Podle něho bylo třeba vyjádřit člověka se všemi jeho stránkami, dobrými i špatnými. Zobrazovat by se mělo vše, a to hluboce a upřímně, nakolik to dovolí talent a smělost autora. Podle Černyševského kritik musí usilovat o jasnost, jistotu a přímočarost úsudku. 115 Družininova filosofie dobra stojí na skutečnosti, že boj dobra a zla je niternou záležitostí každého jedince, což platí i pro spisovatele. Stupeň duchovní krásy a morální dokonalost projevuje v uměleckých pracích, je vedený snahou umělce pro celistvost a čistotu ideálu vyjádřeného v jeho tvorbě. 116 Naproti tomu Černyševskij se na sebe díval jako na орудий для сотворения блага человечеству. 117 Spisovatele viděl jako spasitele lidstva. Tvrdil, že spisovatel nemůže být špatným člověkem a zároveň dobrým spisovatelem. Sám sebe označoval jako jediného spasitele čtenářů od zla absolutní monarchie Mikuláše I. 118 Podle Černyševského spisovatel musí být morálně čistým, musí být chytrý a znát minulost i přítomnost svého okolí tj. společnosti. Má být aktivním bojovníkem proti morálnímu a sociálnímu zlu. Bojovat za záchranu nižších tříd před těmi vyššími. Podle Družinina literatura může fungovat pouze, pokud se bude držet daleko od politiky. Kritika hraje méně důležitou roli v sociálně-literárním procesu než u jiných spisovatelů Současníku. 119 Pro Černyševského je politická literatura vyšší úroveň literatury. 120 Najdou se u nich však i společné rysy. Pokud hovoříme o kráse, upřímnosti a dobru, připomíná Černyševskij slova Družinina o věčných myšlenkách dobra, krásy a vzdělání, které napsal v květnu Družinin se pevně držel metody literární kritiky Bělinského. Při analýze díla je kritik povinen zapomenout na svou osobnost a žít po určitou dobu v kůži autora. Šlo o umění zapojit psychické vnímání tak, aby hluboce prožil emoce autora i jeho hrdinů a posléze je předat ve vší hloubce a komplikovanosti méně vnímavým lidem. V literatuře je cenné все что даёт отголосок в человеческом сердце. 122 Černyševskij tvrdil pravý opak. Dle něj je nemožné oprostit se od svých pocitů a přesvědčení ve čtení a analýze uměleckých děl. Bez myšlenek a 115 ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s ШЕВЦОВА, Лариса Ивановна. Защитник "вечного" и совершенного в искусстве: о критике А. В. Дружинина. Литература в школе, 2005, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s Tamtéž, s

26 pocitů to nelze vytvořit. 123 Paradox skutečné kritiky dle Družinina stále spočívá v tom, že popírá význam nezávislosti uměleckých literárních děl. Autoři Současníku a Ruského slova vyvozovali své vlastní společensko-politické teorie především z literárních textů. 124 Družinin měl velmi rád Gogola a také Lermontova. Učil se skrze jejich díla poznat lidskou duši. Dílo Chateaubrianda Посмертные записки 125 bylo dle Družinina vyjádřením tragédie podléhající dojmům člověka sociálnímu boji a krveprolití. Pro Černyševského toto důležité nebylo, nezabýval se tím, chápal, že bez problému nemůžeme očekávat rozvoj. Zatímco Černyševskij pro svou silnou potřebu lásky obdivoval její popis a nespoutanou imaginaci v díle Chateaubrianda. Družinin za to Černyševského označil jako sentimentálního didaktika. 126 V určitých hlediscích a okamžicích nedokázal Družinin prolomit bariéru své vlastní psychologie. Při čtení Shakespearových děl, kupříkladu Kupec benátský, nenašel nic speciálního, kromě velikosti talentu, o Mackbetovi také řekl, že tam особенного ничего нет. Nedokázal pochopit díla jeho myšlenkovému světu vzdálenější. 127 Černyševskij nechtěl, aby ruská literatura sehrála roli ve všech sférách života. Roli literatury nespatřoval v jejím samotném uměleckém působení, ale především v ní spatřoval sílu schopnou potencionálně vládnout nad myslí, morálkou, životní touhou. 128 Ruská kultura na rozdíl od západoevropské si zachovala rozsáhlejší strukturu, vydělení hodnotného, nezávislého, vyrovnaného jedince se pomalu vyvíjelo. Tyto nové koncepce ruské kultury Černyševskij soustřeďuje ve svých dílech 50. let. 129 Tvorba bez sociálního obsahu byla праздной личной игрой фантазии поэта 130. Káral spisovatele za to, že sloužili umění a ne vlasti. Jeho optimistická víra v sociální pokrok jej přiměla vidět postupný rozvoj i v literatuře. 131 Snil o změně společenských ideálů. 132 Družinin vydělil tři hlavní potřeby umělecké kritiky (už v 1850 roce ve svých článcích 123 Tamtéž, s ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Русская эстетика и критика х годов XIX века. Подготовка текста, вступительная статья и примечания В. К. Кантора и А. Л. Осповата. Москва: Искусство, 1982, s БРОЙДЕ, Анмартин Михал. А. В. Дружинин: Жизнь и творчество. Копенгаген, 1986, s ПРОЗОРОВ, В. В. a kol. История русской литературной критики : учеб. пособие для вузов / под ред. В. В. Прозорова. 2. Москва: Академия, 2009, s Русская эстетика и критика х годов XIX века. Подготовка текста, вступительная статья и примечания В. К. Кантора и А. Л. Осповата. Москва: Искусство, 1982, s