- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Transkript

1 FYZIOLOGIE BUŇKY

2

3 Buňka -základní stavební a funkční jednotka těla - je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení) - fyziologie orgánů a systémů je založena na komplexní funkci buněk, ze kterých je složena - komplexní funkce je dána strukturou na subcelulární úrovni

4

5 Základem kmenová buňka schopnost reprodukce, diferenciace Životní cyklus buňky - cyklický charakter Schopnost obnovy epidermis 2 týdny x sliznice žaludku 2 3 dny X Specializované buňky (neurony, svalové buňky) Zánik: nekróza (patologický proces) apoptóza

6

7 Buněčný cyklus: regulace cykliny Mitóza zdvojení chromozómů (0,5 2 h) X meióza- půlení chromozomů Interfáze (6 36 hod) G1 fáze: růst, difer. S fáze: dvoj.chrom. G2 fáze: příprava mitózy

8 Apoptóza programovaná buněčná smrt: 1. Eliminace přebytečných buněk v embryonálním vývoji 2. Přizpůsobení tkáně při zátěži 3. Odstranění škodlivých buněk (nádorové bb.) Signální kaskáda regulována pozitivně i negativně = aktivace Ca 2+ -Mg 2+ endonukleázy rozpad DNA fragmentace (kondenzace chromatinu, segmentace jádra, svinutí plazmatické membrány do vakovitých výběžků, konstrikce jejich báze a vytvoření apoptotických tělísek- organely v nich jsou intaktní a schopné funkce - fagocytovány makrofágy

9 Nekróza - patologický proces vyvolaný : toxickým, tepelným či mechanickým zevním vlivem, který vyvolává rozvrat iontové intracelulární homeostázy Nedostatek ATP Zvýšení i.c. koncentrace Ca 2+ aktivace Ca 2+ -dependentní fosfolipázy dilatace ER, alterace mitochondrií, zduření buňky, ruptura plazmatické membrány a lýza buňky

10

11 Stavba buňky tři typické části: 1. Plazmatická membrána selektivně permeabilní, odpovědná za tvar, odděluje vnitřní struktury od vnějšího prostředí, kontakt komunikace 2. Cytoplazma a organely tekuté prostředí buňky mezi jádrem a plazmatickou membránou organely specifická funkce 3. Jádro obsahuje genetickou informaci řídící činnost buňky

12 Plazmatická membrána

13 Uspořádání periferních a integrálních proteinů

14 Polární část hydrofilní část vystavena vodnímu prostředí Nepolární hydrofobní část Vysoký obsah cholesterolu vysoká rigidita membrány

15 Model struktury: tekutá mozaika - stavba membrány není rigidní, jednotlivé složky stále mění postavení

16 Glykoproteiny a glykolipidy Cukerná složka negativní náboj

17 Jádro: uchovává a předává genetickou informaci (DNA) nutnou k sy proteinů Replikace DNA Syntéza m-, t- a i-rna Řízení diferenciace, maturace a funkce buňky Komunikace jádra s prostředím: Jaderná membrána komplex vnitřního a vnějšího listu vytvářející perinukleární prostor Vnější list napojen na granulární ER a spolu s vnitřním listem tvoří póry (50 70 nm) - otevírání x zavírání Prostup látek: a) póry selektivní pro proteiny a RNA, závislý na ATP transportér? +difúze b) přes membránu

18 Endoplazmatické retikulum Komunikace s jádrem Ribosomy - syntéza proteinů Tvorba glykoproteinů Detoxikační význam Enzymy- sy steroidů a MK a glykogenolýza Zásoba kalcia

19 Golgiho aparát Koncentruje a definitivně upravuje vytvořené proteiny před jejich sekrecí z buňky - transportní a sekreční vesikuly Sy polysacharidů a dokončení sy glykoproteinů

20 Mitochondrie Produkce ATP, místo utilizace kyslíku a produkce oxidu uhličitého Enzymy Krebsova cyklu a oxidativní fosforylace DNA od matky sy ribosomální a transferové RNA

21 Cytoskelet Systém mikrofilament, mikrotubulů, intermediárních filament a mikrotrabekul Transport informací buňkou Změna tvaru buňky

22

23 Mimobuněčná hmota (extracelulární matrix) Struktura- organizovaná síť makromolekul vznikajících přímo na místě: 1. Proteoglykany 2. Vláknité proteiny: a) strukturní: kolagen, elastin b) adhezivní: fibronektin, laminin 3. Voda Vznik: činností fibroblastů (chondroblastů, osteoblastů) Funkce: Vodní fáze polysacharidového gelu- difúze živin, metabolitů mezi krví a buňkami Kolagen- zpevnění, elastin- pružnost, fibronektin- podporuje propojení fibroblastů v matrix, laminin- připojení buněk k epitelu Nejvíce: chrupavka, kost, kůže, nejméně: CNS

24

25 Homeostáza = stálost vnitřního prostředí (+ mechanismy zajišťující homeostázu) - funkční dynamická rovnováha Podmínkou: a) přísun živin, O 2, a regulačních signálů (hormony) b) odsun katabolitů a CO 2 c) normální funkce regulačních orgánů (plíce, ledviny..) STÁLOST ph, IONTOVÉHO SLOŽENÍ, OSMOLALITY, KONCENTRACE VÝZNAMNÝCH LÁTEK (O 2, ŽIVIN, KATABOLITŮ, REGULAČNÍCH LÁTEK)

26

27 novorozenec: CTV 77% ECT - 50% ICT - 27%

28 Poměr ECT k příjmu a výdeji vody Příjem 700 ml ECT 1400 ml Výdej 700 ml 50 % kojenec Příjem ml ECT ml Výdej ml 14 % dospělý

29 Vliv změny osmotického prostředí na buňku

30

31 Celulární transportní mechanismy 1) Paracelulární transport - gap junction, tigh junction 2) Transcelulární transport - transmembránový mechanismus

32 Prostá difúze - volný prostup lipidovou membránou - látky rozpustné v lipidech, malé neutrální molekuly (O 2, CO 2, voda) - zrychluje se při zvýšené teplotě Prostup iontovými kanály (proteinové kanály) - malé molekuly, ionty, voda akvaporiny Sekundární aktivní transport (spřažený transport) - sám o sobě pasivní, spřažen s jiným systémem, který spotřebovává jinou energii - symport ( Glu/Na + (Na + -K + ATPáza) X antiport Primární aktivní trasnport -Na + -K + pumpa, proti elektrochemickému gradientu, přísun energie Endocytóza a exocytóza (prostřednictvím váčků do buňky a z buňky)

33

34 Na + -K + pumpa

35 Iontové kanály - ionty procházejí otevřeným kanálem: a) po směru koncentračního gradientu b) po směru elektrického gradientu = proteinové kanály- proteiny mají tendenci měnit svou konformaci - podle toho, která energie je nutná k tomu, aby bílkovina změnila svou konformaci, dělí se iontové kanály na: 1. stále otevřené 2. řízené napětím 3. řízené chemicky 4. řízené mechanicky

36 1. Iontové kanály stále otevřené - konformace nestabilní, neustále mění tvar - po koncentračním gradientu: ionty (Na +, K + ), aminokyseliny 2. Iontové kanály řízené napětím (napěťověřízené) - spouštěcím mechanismem je změna propustnosti membrány pro ionty v důsledku změny konformace molekuly proteinu - Na + kanál 3 stavový (klidový aktivovaný inaktivovaný) - K + kanál 2 stavový kanál (klidový aktivovaný) - Ca 2+ kanál (3 typy: L, N, T)

37 3. Iontové kanály řízené chemicky - změna propustnosti iontového kanálu řízeného chemicky je vyvolána vzájemnou reakcí mezi receptorem a iontovým kanálem a) receptor je bezprostřední součástí kanálu b) aktivace receptoru vyvolává prostřednictvím G proteinu vmezeřené reakce, které vedou k fosforylaci kanálu c) aktivace receptoru vyvolává prostřednictvím G proteinu vmezeřené reakce, které změní buněčnou koncentraci látkových faktorů, ale nevedou k fosforylaci kanálu d) aktivace receptoru prostřednictvím G proteinu přímo přenesena na iontová kanál

38 ad a) postsynaptické receptory: nikotinové receptory pro acetylcholin na nervové buňce a nervosvalové ploténce, NMDA a AMPA receptory pro glutamát (Na +, K +, Ca 2+ kanály) excitace receptory pro GABAA a glycin (Cl - kanál) inhibice ad b) G proteiny = GTP vázající regulační proteiny, které zprostředkují přenos z celé řady receptorů na efektorové molekuly; jsou složené z alfa, beta a gama podjednotek 1. G protein aktivace adenylátcyklázy tvorba camp aktivace proteinkinázya fosforylace kanálu 2. G protein aktivace fosfolipázy C tvorba diacylglycerolu aktivace proteinkinázy C fosforylace kanálu 4. Iontové kanály řízené mechanicky (kanály citlivé na napnutí cytoskeletu) natažení buněčné membrány přímo mechanicky otevírá iontový kanál (Na+, K+ kanály) (ohnutí stereocilií receptorových buněk vestibulárního aparátu otevření K+ kanálů)

39 Buněčná komunikace Komunikace mezi buňkami je základem pro řízení a koordinaci činnosti buněk, tkání a orgánů těla a pro udržení homeostázy 1. Přímé spojení mezi buňkami gap junction specializovanými proteinovými kanály složenými ze dvou konexonů (každý konexon tvoří 6 konexinů 6 molekul proteinů) - pohyb iontů předávání elektrických signálů mezi buňkami (buňky srdeční svaloviny, hladké svaloviny, nervové buňky, epitel) - pohyb malých molekul

40 Gap junction

41 2. Prostřednictvím lokálních chemických působků hlavní forma u primitivních organismů - nezávislá na oběhovém systému - parakrinní (pankreas) Intersticiální tekutina R - autokrinní (ovarium) R

42 3. Komunikace umožňující rychlé spojení mezi jednotlivými částmi těla a v rámci jednotlivých oddílů těla nervový syst. - rychlost v ms -prostřednictvím nervových vláken - formou akčních potenciálů - specializovaným kontaktem synapse -přenos informace na synapsi specializované působky neurotransmitery, modulátory - receptory Cílová buňka Synapse R

43 4. Prostřednictvím chemických působků hormonů - uvolněných na určitý podnět - endokrinní systém - odpověď na hormon pomalejší (s až hod) - často dlouhotrvající - je zprostředkovaná oběhovým systémem - receptory - odpověď velmi lokalizovaná (ADH) nebo ovlivňující všechny buňky (T 3-4 ) - zásadní pro řízení růstu, metabolismu, reprodukci e

44 Endokrinní buňka Endokrinní systém Oběhový systém Cílová buňka R

45 Speciální chemické látky neprodukované klasickými endokrinními buňkami -tkáňové růstové faktory: buněčné dělení diferenciace - mechanismus působení: auto, para i endokrinní (nervový, epidermální, destičkový, insulinu podobný růstový faktor) Uplatnění: vývoj mnohobuněčných organism regenerace poškozených tkání

46 5. Vzájemná komunikace mezi nervovým a endokrinním systémem - nervový systém řídí tvorbu hormonů (hypotalamus - hypofýza) - hormony tvoří specializované nervové bb. neuroendokrinní bb. (RH řízení adenohypofýzy, ADH + oxytocin krevní oběh cílová tkáň)