Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži v ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži v ČR Bakalářská práce Autor: Jiří Mikeš Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Radim Vičar Praha Duben, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi v ČR zpracoval samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, jsou citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Vyškově dne 24. dubna 2010 Jiří Mikeš

3 Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Radimu Vičarovi za jeho cenné rady, odborné připomínky a ochotu. Díky patří také mým blízkým za podporu a pomoc.

4 Anotace Bakalářská práce se zabývá právem proti nekalé soutěţi a jejím cílem je poskytnout čtenáři ucelený přehled právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi, které nabízí nemálo právních předpisů právního řádu České republiky, jejich rozbor a hodnocení z pohledu vyuţitelnosti k ochraně proti jednotlivým formám nekalosoutěţního jednání. Závěr práce je věnován analýze a vyhodnocení současného stavu české právní úpravy nekalé soutěţe. Annotation This Bachelor thesis deals with the law against the unfair competition and aims to provide the reader with a comprehensive overview of the legal means of protection against the unfair competition which offer many legal regulations of Czech legal order, their analysis and evaluation from the perspective of usability to protection against individual forms of unfair competition. The conclusion is devoted to analysis and evaluation of the current state of Czech legal regulations of unfair competition.

5 Obsah ÚVOD VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŢ RELEVANTNÍ TRH SOUTĚŢITEL SOUTĚŢNÍ JEDNÁNÍ NEDOVOLENÉ OMEZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE NEKALÁ SOUTĚŽ PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU Zdrţení se nekalosoutěţního jednání Odstranění nekalosoutěţního stavu Přiměřené zadostiučinění Formy přiměřeného zadostiučinění Nemateriální podoba přiměřeného zadostiučinění Materiální podoba přiměřeného zadostiučinění Náhrada škody Vydání bezdůvodného obohacení Promlčení právních nároků ochrany proti nekalé soutěţi obsaţených v obchodním zákoníku PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Předběţný zákaz zásahu do pokojného stavu Svépomoc Nutná obrana PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V OBČANSKÉM SOUDNÍM ŘÁDU Předběţné opatření Uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany Určovací ţaloba PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ VE ZVLÁŠTNÍCH ZÁKONECH

6 4.4.1 Zákon o regulaci reklamy Tiskový zákon Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání Zákon o ochraně spotřebitele PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V TRESTNÍM ZÁKONÍKU MIMOPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI EVROPSKÁ PRÁVNÍ REGULACE NEKALÉ SOUTĚŽE PŘÍKLADY SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ VE VĚCI NEKALÉ SOUTĚŽE A VYUŽITÍ JEDNOTLIVÝCH PRÁVNÍCH PROSTŘEDKŮ OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI ZDRŢENÍ SE NEKALOSOUTĚŢNÍHO JEDNÁNÍ A ODSTRANĚNÍ NEKALOSOUTĚŢNÍHO STAVU PŘIMĚŘENÉ ZADOSTIUČINĚNÍ PŘEDBĚŢNÉ OPATŘENÍ PORUŠENÍ PRAVIDEL ETICKÉHO KODEXU REKLAMY ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK PŘÍLOHY

7 Úvod Transformace politického systému, která u nás proběhla v 90. letech minulého století, nám umoţnila mimo jiné i svobodně podnikat, neboli vyvíjet činnost za účelem dosaţení zisku. Bohuţel se v této době mezi podnikateli nováčky začaly rozmáhat dříve neprojevené neduhy, které se postupně dostávaly mimo moţnosti kontroly. Svoboda a neustále přemílané rčení, ţe demokracie je systém, kde si kaţdý můţe dělat cokoliv, vedly především v podnikatelské sféře k velmi špatné morálce. Převzatý trţní systém ze západních zemí bez odpovídající legislativy vytvořil v naší zemi podnikatelskou dţungli. V trţní ekonomice je neustálé soutěţení jednotlivých subjektů o pozici na trhu zcela běţné a ţádoucí. Subjekty k tomu pouţívají různé prostředky. Na to mají všechny fyzické i právnické osoby právo. Výslovně jim ho přiznává ustanovení 41 Obchodního zákoníku, podle něhoţ mají soutěžitelé právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Bohuţel se mnohdy nesoutěţí zrovna fair play, tedy se soutěţí nekale. Na konci 20. století se však u nás povedlo vytvořit základní mantinely soutěţení, ve kterých se podnikatelé musí drţet. Avšak i přes tuto právní úpravu mnohdy nekalé praktiky soutěţitelům procházejí a jen menšina postiţených nekalou soutěţí se s poţadavkem na ochranu obrací k soudu. Je to moţná dáno nízkým právním povědomím, nedůvěrou k soudům nebo také právní nejistotou. V praxi pak podnikatelské subjekty nekalou soutěţ přecházejí, ignorují nebo oplácejí stejným způsobem. Ve své bakalářské práci přehledně a podrobně rozebírám jednotlivá ustanovení platných zákonů, které upravují nekalou soutěţ v České republice. Opravdu mají subjekty dotčené nekalou soutěţí dostatečnou ochranu a jsou sankce za nekalosoutěţní jednání natolik přísné, aby si toto jednání rušitel rozmyslel? 7

8 1 Vymezení některých pojmů 1.1 Hospodářská soutěž Soutěţ je snaha dvou nebo více soupeřících stran dosáhnout určitého cíle před ostatními, popřípadě nejlepším způsobem. Motiv takového jednání můţe mít materiální povahu (např. peněţní odměna) nebo morální (např. uznání, pochvala). Většina z nás si pod pojmem soutěţ okamţitě představí některé ze sportovních klání, ale málokdo si uvědomí, ţe jde o jeden ze základních principů vývoje přírody vůbec. Člověk odjakţiva hledá nové způsoby jak z mála vytěţit maximum s vynaloţením minima námahy a tuto ideu postupem času pochopitelně přenesl i do oblasti obchodu. Soutěţ probíhající v prostředí obchodu se nazývá hospodářská soutěţ a dnes je základním kamenem trţního hospodářství. Pojem hospodářské soutěţe není nikde v právních předpisech výslovně definován. Můţeme jej popsat jako úsilí subjektů nabídky a poptávky na trhu určitého zboţí nebo sluţeb s cílem dosáhnout jistých hospodářských výhod před ostatními soutěţiteli (např. vyššího obratu, vyššího zisku nebo získání určitých zakázek). Hospodářská soutěţ můţe probíhat i mezi neziskovými organizacemi (např. o získání sponzora nebo většího počtu klientů). Tímto se hospodářská soutěţ odlišuje od sportovních, uměleckých a jiných soutěţí. Předpokladem její existence je výskyt více neţ jednoho účastníka na příslušném trhu, jinak by se jednalo o monopol, který není vystaven ţádné konkurenci. V úvahu je však nutno brát i potenciální soutěţ, kdy na daný trh můţe reálně vstoupit další účastník, s nímţ musí do té doby monopolista počítat a své chování přizpůsobit moţné soutěţi. Nezbytnou podmínkou hospodářské soutěţe je demokratické a svobodné trţní prostředí. 1.2 Relevantní trh Tento pojem je pro běţnou soutěţní praxi velice důleţitý, protoţe hospodářská soutěţ probíhá vţdy na konkrétně vymezeném trhu. Podle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe, 2 odst. 2., se relevantním trhem rozumí trh se zboţím, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného pouţití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němţ jsou soutěţní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedních území. Klíčové je zde označení zboţí jako shodné, porovnatelné nebo zastupitelné, tedy zboţí, které poslouţí danému účelu stejně. 8

9 1.3 Soutěžitel Pod pojem soutěţitel řadí zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ) v ustanovení 41 fyzické i právnické osoby, dále sdruţení těchto osob, sdruţení těchto sdruţení a jiné formy seskupování, a to i v případě, ţe tato sdruţení a seskupení nejsou právnickými osobami. Není nezbytně nutné, aby tyto osoby, případně jejich sdruţení, byli podnikateli. Zákon však vyţaduje skutečnost, ţe se tyto osoby účastní hospodářské soutěţe nebo ji mohou svou činností ovlivňovat. Pod pojem soutěţitel tak lze zejména zahrnout následující osoby: ţivnostníci (fyzické osoby) obchodní společnosti, druţstva (právnické osoby) sdruţení individuálních soutěţitelů profesní komory umělci charity Soutěţitel však nemůţe existovat sám o sobě, ale jeho postavení jako soutěţitele se můţe projevit jen ve vztahu k jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Nelze však pojem soutěţitel zaměňovat s pojmem konkurent, i kdyţ ve většině případů soutěţitelé vůči sobě konkurenty jsou. 1.4 Soutěžní jednání Snad ve všech sférách podnikání lze zpozorovat silné konkurenční napětí. Podnikatelé usilují nejrozmanitějšími nástroji o to, aby ze soutěţního boje vyšli úspěšně právě oni. To jim výslovně přiznává Obchodní zákoník. Hospodářská soutěţ se tak v důsledku snahy soutěţitelů o dosaţení co největšího zisku zpravidla s co nejmenší námahou stává stále více agresivní, neboť tito hledají stále nové a účinnější prostředky, jak získat zákazníky za vyuţití různorodých praktik. 1 Jednání soutěţitele však nemůţe být na újmu ostatním soutěţitelům 1 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 1. 9

10 a spotřebitelům a rovněţ nemůţe vést k tzv. zdivočení soutěţních mravů. Právě z uvedených důvodů musí existovat efektivní právní regulace, která by hospodářskou soutěţ udrţovala v obecně přijatelných mezích. Právní regulace soutěţního chování nemůţe potlačit svobodu soutěţitele snaţit se o dosaţení vlastního prospěchu a poráţku svých konkurentů, ale musí hospodářskou soutěţ dovolit a pouze tlumit její projevy tak, aby byly vyváţeny potřeby soutěţitelů i spotřebitelů a aby hospodářská soutěţ fungovala morálně aprobovaným způsobem. Podle 41 Obchodního zákoníku jsou soutěţitelé povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe a nesmějí účast v soutěţi zneuţívat. Tímto zneuţitím účasti v hospodářské soutěţi se rozumí nekalé soutěţní jednání ( nekalá soutěţ ) a nedovolené omezování hospodářské soutěţe. 10

11 2 Nedovolené omezování hospodářské soutěže Nedovolené omezování hospodářské soutěţe je upraveno speciálním zákonem, jímţ je zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů ( zákon o ochraně hospodářské soutěţe ), ve znění pozdějších předpisů. Primárním cílem tohoto zákona je ochrana existence hospodářské soutěţe na relevantním trhu proti jejímu omezení, narušení, ohroţení nebo vyloučení. Sekundárním cílem je poté ochrana zájmů jednotlivců, tedy soutěţitelů nebo spotřebitelů (pod heslem soutěţ je nejlepší přítel spotřebitele ). 2 Zákon o ochraně hospodářské soutěţe je zaměřen na tři hlavní skutkové podstaty narušující hospodářskou soutěţ: dohody narušující soutěţ zneuţití dominantního postavení spojení soutěţitelů Dozorovým orgánem je v této oblasti Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, orgán státní správy, který vede příslušné řízení o porušení zákona o ochraně hospodářské soutěţe. Postavení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe upravuje zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Vzhledem k zaměření této práce na ochranu proti nekalé soutěţi se omezováním hospodářské soutěţe a zákonem o ochraně hospodářské soutěţe nebudu dále zabývat. 2 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

12 unie. 3 Regulace nekalé soutěţe je obsaţena v hlavě V. obchodního zákoníku, která je nazvána 3 Nekalá soutěž Nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Rozdíl mezi nekalou soutěţí a nedovoleným omezováním hospodářské soutěţe je ten, ţe nekalá soutěţ se odehrává v mezích hospodářské soutěţe, zatímco nedovolené omezování hospodářské soutěţe se příčí soutěţi jako takové, jejím základům. Ochrana hospodářské soutěţe má za cíl, aby hospodářská soutěţ vůbec existovala a nebyla nikým narušována a omezována. Ochrana proti nekalé soutěţi se potom zaměřuje na jednání jednotlivých soutěţitelů. Má za cíl zabránit takovému jednání soutěţitelů, které by mohlo přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěţ je opakem dovoleného soutěţního chování soutěţitelů. Hlavním předmětem ochrany práva proti nekalé soutěţi je tzv. triáda zájmů jedná se o ochranu zájmů soutěţitelů, spotřebitelů a hospodářské soutěţe (zde však nikoliv proti jejímu omezení či vyloučení, jak je tomu v případě veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěţe, ale jakýchsi férových pravidel soutěţe nebo také kvality soutěţe). Dlouhou dobu platilo, ţe uvedené tři prvky byly chráněny souřadně, tzn. ţe ochrany z pohledu práva proti nekalé soutěţi poţívaly všechny tři prvky ve stejné míře, ochrana ţádného z nich nevyčnívala. V současné době je tato rovnost do jisté míry narušena, kdyţ vyvstává ochrana jednoho z nich, a to ochrana spotřebitele. To je patrné jak ze znění příslušných evropských směrnic (zejména směrnic o nekalých obchodních praktikách), tak z judikatury Soudního dvora Evropské Hospodářská soutěž. Člení se do tří dílů. V prvním dílu, nazvaném Účast na hospodářské soutěži, jsou upraveny obecné otázky účasti v hospodářské soutěţi. Zde je také rozděleno soutěţní právo na právo proti nekalé soutěţi a právo proti nedovolenému omezování hospodářské soutěţe s odkazem v 42 odst. 2, ţe nedovolené omezování hospodářské soutěţe upravuje zvláštní zákon. Druhý díl, Nekalá soutěž, vymezuje, to co se povaţuje za nekalou soutěţ, a prohlašuje, ţe se nekalá soutěţ zakazuje. Jsou zde také vyjmenované ( 45-52) jednotlivé zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe. Třetí díl, Právní prostředky ochrany 3 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

13 proti nekalé soutěži, se věnuje osobám, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena (aktivně legitimované osoby z nekalé soutěţe), a jejich nárokům. Obchodní zákoník v 44 odst. 1 označuje nekalou soutěţí jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Toto ustanovení se označuje jako generální klauzule nekalé soutěže. Tedy, abychom mohli určité chování označit za nekalosoutěţní, musí být kumulativně splněny všechny tři podmínky generální klauzule: jednání v hospodářské soutěţi jednání v rozporu s dobrými mravy soutěţe jednání, které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům V případě prvního znaku, jiţ samo označení jednání v hospodářské soutěži pojmově vymezuje, ţe se nebude jednat o jakékoliv jednání, ale pouze o jednání uskutečňující se v rámci hospodářského soutěţení, o jednání soutěţně orientované. 4 Pojem jednání pak představuje jak činnost aktivní (kdy například někdo okopíruje, napodobí reklamní slogan), tak pasivní (tj. nečinnost například osoba, jíţ bylo svěřeno obchodní tajemství, toto zpřístupní jinému tím, ţe zapomene dokumentaci na veřejně dostupném místě). 5 Rozhodující pro určení daného jednání jako jednání v hospodářské soutěţi je třeba dovodit zájem jednajícího subjektu na úspěchu na úkor subjektu druhého, tedy na výsledku soutěţe (soutěţní cíl). Dále je zapotřebí prozkoumat, zda v konkrétním nekalosoutěţním jednání existuje soutěţní vztah mezi subjekty. Jednání v hospodářské soutěţi je tedy jednáním zaloţeným na existenci soutěţního cíle a předpokládá existenci nejméně dvou soupeřících subjektů a tím i existenci soutěţního vztahu. Nejde-li o soutěţní vztah mezi subjekty (např. jednání způsobující druhému subjektu újmu motivované závistí nebo oplatou) nebo nemá-li subjekt soutěţní cíl (např. tehdy, kdyţ je jednání zaměřeno na objektivní informování spotřebitele) nelze pak jejich jednání, byť jakkoliv nepatřičné, postihovat podle ustanovení tohoto zákona. Výjimečně můţe být jednání označeno jako nekalosoutěţní i u osob, mezi 4 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vydání, Praha : ASPI, 2004, str ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

14 kterými neexistuje soutěţní vztah, jde-li např. o osobu pomocnou 6, u které lze prokázat soutěţní cíl. Dobré mravy soutěže neznamená to samé, jako dobré mravy obecně, tak jak je známe z Občanského zákoníku 7. V oblasti nekalé soutěţe je zapotřebí zohlednit výraz soutěž, čímţ je dáno najevo, ţe zde platí jiná pravidla morálky neţ je tomu u obecného vyjádření dobrých mravů. Jsou jednání, která jsou podle zásad obecné morálky nezávadná, ale mohou být závadná z hlediska dobrých mravů soutěţe. Naproti tomu soutěţní jednání nesmí odporovat poţadavkům občanské morálky. Jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům znamená, ţe toto jednání újmu nemusí vţdy způsobit, ale postačuje, kdyţ u tohoto jednání moţnost újmy hrozí. Navíc není nutné vznik škody dokazovat, stačí prokázat, ţe její vznik objektivně hrozil. Pojem újma je tradičně vykládán velmi široce, zahrnuje tedy nejen újmu materiální, tedy způsobenou hmotnou škodu, ale i újmu nemateriální, coţ můţe být například poškození dobré pověsti 8. Nezbytnou součástí generální klauzule je poslední věta ustanovení 44 odst. 1 ObchZ, jeţ stanoví, ţe nekalá soutěţ se zakazuje. Toto ustanovení má zásadní význam, neboť bez něj by nebylo moţné uplatnit sankční prostředky upravené v ustanovení 53 a 54 ObchZ, jelikoţ by chyběla jednoznačná kvalifikace takového jednání jako protiprávního. 9 Právní regulace prostředků ochrany proti nekalé soutěţi je velmi kusá a existuje tak, stejně jako v celém právu proti nekalé soutěţi, poměrně otevřený prostor pro jejich interpretaci, neboť obchodní zákoník nestanoví pro jejich pouţití (s výjimkou konkrétního omezení jejich pouţitelnosti ze strany právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů) v podstatě ţádné mantinely. I v této oblasti se tak uplatňuje tzv. diskreční oprávnění soudů (moţnost jejich uváţení). Generální klauzule nekalé soutěţe ( 44 odst. 1 ObchZ) je doplněna ustanovením 44 odst. 2 ObchZ, v němţ je uveden demonstrativní výčet tzv. zvláštních skutkových podstat 6 Osobou pomocnou můţe být prakticky kdokoliv, kdo bude pomáhat soutěţiteli v realizaci jeho nekalosoutěţního jednání. Takzvané pomocné osoby vystupují nejčastěji ve dvou skutkových podstatách nekalé soutěţe podplácení (osoby, které nabídnou nebo přijmou úplatek) a porušení obchodního tajemství (osoby, které sdělí nebo zpřístupní obchodní tajemství. 7 Občanský zákoník hovoří o morálce na několika místech. Jednak stanoví, ţe právní úkon, který odporuje dobrým mravům, je absolutně neplatný. Dále obsahuje obecný zákaz takového výkonu práv, který by byl s dobrými mravy v rozporu. Je stanovena zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou jednáním v rozporu s dobrými mravy a porušení dobrých mravů je rovněţ důvodem pro zrušení darovací smlouvy nebo vydědění potomka. 8 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008, str

15 nekalé soutěže, jeţ jsou blíţe upraveny v ustanoveních ObchZ. Konkrétně se jedná o klamavou reklamu ( 45 ObchZ), klamavé označení zboţí a sluţeb ( 46 ObchZ), vyvolání nebezpečí záměny ( 47 ObchZ), parazitování na pověsti ( 48 ObchZ), podplácení ( 49 ObchZ), zlehčování ( 50 ObchZ), srovnávací reklamu ( 50a ObchZ), porušování obchodního tajemství ( 51 ObchZ) a ohroţování zdraví a ţivotního prostředí ( 52 ObchZ). V souvislosti s vymezením vztahu generální klauzule nekalé soutěţe a tzv. zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe se hovoří o tzv. omezující a rozšiřující funkci generální klauzule. Podle omezující funkce generální klauzule je moţné kvalifikovat určité jednání jako nekalosoutěţní podle některé z tzv. zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe pouze tehdy, jsou-li nejprve naplněny podmínky generální klauzule. Rozšiřující funkce generální klauzule znamená to, ţe jsou-li splněny podmínky generální klauzule, lze určité jednání postihnout jako nekalosoutěţní, i kdyţ se nejedná o některou ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe obsaţených v ustanovení ObchZ (v této souvislosti se poté hovoří o tzv. soudcovských, nepojmenovaných, dalších nebo jiných skutkových podstatách nekalé soutěţe, které vznikají zejména rozvedením pojmu dobré mravy soutěţe ). Shrnutě řečeno, splnění podmínek generální klauzule nekalé soutěţe je předpokladem toho, abychom mohli určité jednání podřadit pod některou z tzv. zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe, a současně samostatně aplikovatelné ustanovení pro případ, ţe by dané jednání nebylo podřaditelné pod ţádnou ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe, a přesto by byly splněny podmínky uvedené v generální klauzuli 44 odst. 1 ObchZ ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 7, 8. 15

16 4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Právní regulace nekalosoutěţního jednání by neměla význam a byla by jen pouhou proklamací práv bez moţnosti jejího efektivního vynucení. Pod široký pojem právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži lze začlenit všechny právní prostředky, jimiţ se mohou subjekty dotčené nekalou soutěţí bránit proti nekalosoutěţnímu jednání. 11 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi můţeme rozdělit podle jejich funkce: preventivní represivní sankční reparační satisfakční Preventivní funkci mají právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi, které mají za úkol odradit potencionálního rušitele od moţného budoucího porušení soutěţních pravidel. Represivní funkce slouţí k zabránění soutěţiteli (nebo dalším potencionálním rušitelům) pokračovat v nekalosoutěţním jednání, ale také opakovat toto neţádoucí jednání. Funkce sankční má slouţit k postihu rušitele formou sankce. Cílem reparační funkce je reparovat (obnovit) původní stav, který byl nekalou soutěţí dotčen. Poslední satisfakční funkce má představovat jisté uspokojení osob dotčených nekalou soutěţí. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi lze rozdělit i podle jiných kritérií. Například podle způsobu řešení vzájemného sporu na soudní a mimosoudní. Subjekty právních vztahů vyplývajících z nekalosoutěţního jednání by na prvním místě měli uvaţovat o mimosoudním řešením jejich sporu, tedy dohodě. Aţ jako poslední moţná varianta zabránění nekalosoutěţnímu jednání by měla nastupovat soudní ochrana, která je pochopitelně draţší a pomalejší. V praxi nejčastěji osoba dotčená nekalou soutěţí vyzve osobu, jeţ se dopouští nekalosoutěţního jednání, aby tohoto zanechala, zpravidla se stanovením přiměřené lhůty. Součástí dohody, aby byla pro poškozenou stranu efektivní a volila tento prostředek ochrany 11 VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno : Nakladatelství Masarykova universita Brno, 2005, str

17 proti nekalé soutěţi spíše neţ soudní cestu, by mohlo být také ujednání o určité finanční kompenzaci za útrapy způsobené nekalou soutěţí. Teprve tehdy, není-li spor vyřešen smírně, by sporné strany měly volit soudní řešení sporu. Dohoda však bývá mnohdy značně problematická, a to nejen z důvodu neochoty rušitele přistoupit na podmínky navrţené osobou dotčenou nekalou soutěţí, ale také často z důvodu, ţe svoje jednání za nekalosoutěţní nepovaţuje (tj. důsledek neurčitosti právní regulace nekalé soutěţe a mnoha judikaturou doposud neřešených otázek) a jen malé mnoţství nekalosoutěţních sporů (ostatně tak jako všech ostatních sporů) bývá řešeno právě touto cestou. 12 Dále lze právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţí členit podle charakteru sankcí na civilní, trestní a správní. V této práci se však zaměřím na dělení právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi podle právních předpisů, ve kterých jsou jednotlivé prostředky obsaţeny: právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v obchodním zákoníku právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v občanském zákoníku právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v občanském soudním řádu právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené ve zvláštních zákonech právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v trestním zákoníku 12 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

18 4.1 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v obchodním zákoníku Vztah právní úpravy ochrany před nekalou soutěţí k obchodnímu zákoníku je svým způsobem zvláštní. Na jedné straně je jeho součástí, na straně druhé obsahuje pro své účely kolizní normu, která specifikuje dopad této úpravy mimo rámec obecného dosahu čistě národního předpisu, jímţ obchodní zákoník je. Další specifikum tohoto vztahu je dáno skutečností, ţe obchodní zákoník obsahuje úpravy některých institutů, jmenovitě firemní právo a obchodní tajemství, jejichţ ochrana je také předmětem nekalosoutěţních předpisů, a to s některými význačnými rozdíly. 13 V obchodním zákoníku nalezneme jak hmotněprávní ustanovení regulující nekalosoutěţní problematiku ( ObchZ), tak procesněprávní normy ( 53 a 54 ObchZ). Jde však o velmi stručnou právní regulaci, kterou rozvádí občanský soudní řád a také rozhodovací praxe soudů. Ustanovení 53 a 54 ObchZ stanovují, kdo je oprávněn podat ţalobu v oblasti nekalé soutěţe, jaké nároky mají osoby dotčené nekalosoutěţním jednáním a kdo nese důkazní břemeno. Ustanovení 53 praví, ţe osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Ţalobce si tak můţe vybrat, který konkrétní právní prostředek ochrany proti nekalé soutěţi navrhne. Můţe také stanovit jeho výši v případě, ţe poţaduje peněţité plnění. Je zcela na ţalobci, zda navrhne některý konkrétní nárok uvedený v 53 ObchZ nebo hned několik zároveň, eventuálně je zkombinuje s nároky obsaţenými v ustanoveních jiných právních předpisů, např. občanského zákoníku, občanského soudního řádu, trestního řádu, zákona o regulaci reklamy a jiných. Toto potvrzuje například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, 14 : právo ţádat poskytnutí přiměřeného zadostiučinění můţe ten, jehoţ práva byla jednáním nekalé soutěţe porušena či ohroţena, uplatnit proti rušiteli nezávisle na tom, zda uplatnil i nárok zdrţovací či nárok na odstranění závadného stavu. Před tím, neţ ţalobce uplatní ţalobou příslušný nárok podle 53 ObchZ by měl nejdříve ţalovat prostřednictvím ţaloby na určení nekalosoutěţního jednání (čímţ vyřeší 13 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008, str Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 1511/94 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

19 otázku, zda se vůbec jednalo o nekalou soutěţ), protoţe zda jde o nekalosoutěţní jednání a zda bude přiznán konkrétní právní prostředek ochrany je zcela na zváţení soudu. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v obchodním zákoníku jsou rozděleny do dvou skupin: Zabraňovací prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku ţaloba na zdrţení se nekalosoutěţního jednání ţaloba na odstranění nekalosoutěţního stavu Kompenzační prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku ţaloba na přiznání přiměřeného zadostiučinění ţaloba na náhradu škody ţaloba na vydání bezdůvodného obohacení Zabraňovací prostředky mají za úkol zamezit dalšímu pokračování či setrvání nekalosoutěţního jednání a kompenzační prostředky poskytují poškozenému určitou náhradu a satisfakci Zdržení se nekalosoutěžního jednání Ţaloba na zdrţení se nekalosoutěţního jednání má především preventivní povahu, protoţe směřuje proti trvání nebo opakování nekalosoutěţního jednání. Lze ji podat pouze tehdy, vyplývá-li z prokazatelných okolností, ţe k nekalosoutěţnímu jednání dojde (např. uveřejňování nevhodné reklamy v tiskovinách). Můţe být pouţita i v případě, kdy ještě k nekalosoutěţnímu jednání nedošlo, ale z jednání lze usuzovat, ţe k nekalé soutěţi dojde. Ţaloba nebude úspěšná v případě, kdy se rušitel nekalého jednání jiţ nedopustí (např. v případě porušování obchodního tajemství, protoţe k naplnění této skutkové postaty dojde i jediným skutkem, tedy prozrazením obchodního tajemství, čímţ je v mnoha případech nadále vyloučeno další jeho utajování, neboli to, co bylo obchodním tajemstvím, prozrazením do budoucna být tajemstvím přestává). Uvedené je v souladu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze: 15 Příkaz zdržet se určitého jednání zlehčování, resp. obecně určitého nekalosoutěžního jednání, v sobě obsahuje určení, že dané jednání je jednáním nekalosoutěžním a příkaz zdržet se jej, směřující do budoucnosti. Proto musí být splněn 15 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 135/95 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

20 předpoklad, že by k takovému jednání v budoucnosti jinak došlo nebo zřejmě mohlo dojít. To je v případě, že jde o soustavné jednání, jehož další trvání hrozí, ale také v případě, že jednání nekalé soutěže podle okolností a stavu věcí v době rozhodování hrozí, tj. je důvodná obava, že k němu dojde, když nepůjde o soustavné jednání. Hrozba nekalosoutěžního jednání musí dostatečně vyplývat z okolností případu, resp. musí být dostatečně osvědčena. Osoby, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena, se mohou proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdrţel. Musí však podat přesný návrh na rozhodnutí soudu (ţalobní petit). Ţalobní petit by neměl být příliš obecný ani příliš úzký. Kdyby byl návrh příliš neurčitý a zněl by např. aby se ţalovaný zdrţel vůči ţalobci klamavé reklamy, rozhodnutí soudu by bylo asi nevykonatelné. Naopak v případě příliš úzkého návrhu na rozhodnutí např. aby se ţalovaný v reklamě v denním tisku zdrţel klamavého tvrzení, mohl by ţalovaný pokračovat v tomto jednání prostřednictvím jiných prostředků. Znění návrhu by tedy mělo být formulováno abstraktněji, aby bylo pouţitelné i na jednání podobná. Například pokud byla závadná reklama zveřejněna na billboardech, měl by ţalobní petit obsahovat i zdrţovací nárok vůči jiným reklamním nosičům. Mohl by být formulován například takto: ţalovaný je povinen se v reklamě na výrobek x zdrţet tvrzení y. Zdrţení se nekalosoutěţního jednání se můţe domáhat po rušiteli soutěţitel ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe. Spotřebitel můţe poţadovat zdrţení se závadného jednání jen ve vybraných skutkových podstatách v případě klamavé reklamy, klamavého označení zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, srovnávací reklamy a ohroţování zdraví a ţivotního prostředí tedy ve skutkových podstatách, kde jsou přímo ohroţena nebo porušena jejich práva. Jestliţe se však práva domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil Odstranění nekalosoutěžního stavu Touto ţalobou se ţalobce domáhá odstranění následků nekalosoutěţního jednání, tedy ţádá obnovení stavu, který existoval před nekalosoutěţním jednáním rušitele. Nazýváme ji také odstraňovací nebo restituční ţaloba. 20

21 Na rozdíl od zdrţovací ţaloby, která má především preventivní charakter, směřuje ţaloba na odstranění závadného stavu do minulosti, protoţe se týká odstranění zdroje negativních účinků vzniklých v důsledku nekalosoutěţního jednání, které jiţ nastaly. 16 Odstranění nekalosoutěţního stavu spočívá v různých úkonech, např. v likvidaci právně závadných obalů výrobků, staţení klamavé reklamy z oběhu, zničení zásoby právně závadných letáků, změně obchodního názvu firmy nebo v doplnění či upřesnění údajů v případě srovnávací reklamy. Ţaloba by měla být koncipována tak, aby měl rušitel povinnost určité nekalosoutěţní jednání odvolat nebo upřesnit (např. výroky v reklamě), ale také něco přidat (např. přidat slovní spojení k výroku). Odstranění závadného stavu se můţe domáhat soutěţitel, a to ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe a spotřebitel stejně jako u nároku na zdrţení se nekalosoutěţního jednání jen u skutkových podstat uvedených 45 aţ 47, 50a a 52 ObchZ. Opět, domáhá-li se práva na odstranění závadného stavu spotřebitel, musí rušitel prokázat, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil Přiměřené zadostiučinění Ţalobní nárok na přiměřené zadostiučinění je povaţován za nárok satisfakční, ale také podle Nejvyššího soudu ČR má funkci sankční: 17 Nelze neuznat, že peněžní satisfakce má rovněž sankční povahu, neboť zaplacení zadostiučinění představuje pro rušitele také finanční újmu, nejen újmu morální, která má vyrovnat porušenou rovnováhu v postavení rušitele a postižené osoby. Tato sankční stránka nicméně hraje při poskytování zadostiučinění vedlejší, podružnou roli, protože rozhodující je nemateriální stránka satisfakce. Přiměřené zadostiučinění tak představuje jediný právní prostředek ochrany proti nekalé soutěţi, který má sankční povahu, protoţe zejména v případě zadostiučinění v peněţní formě dojde k zásahu do majetkové sféry delikventa. Přiměřené zadostiučinění je nástroj k odstranění újmy nemateriálního (nehmotného) charakteru, např. poškození dobré pověsti, ztráta sebeúcty, jedinečnosti, rozlišovací způsobilosti, prestiţe, solidnosti nebo poctivosti, nikoliv k náhradě způsobené materiální 16 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 2001, sp. zn. 29 Odo 652/2001 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

22 škody. Bude tak záleţet z velké části na argumentačních schopnostech ţalobce, co bude povaţovat za újmu nemateriálního charakteru a v jakém rozsahu jej ohrozila či poškodila. Tato pravděpodobnost vzniku újmy však musí být moţností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. 18 Podle Nejvyššího soudu ČR 19 je přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, jedním z nároků osob, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena rušitelem. Právní praxi i právní teorie jsou zajedno v tom, že nárok na přiměřené zadostiučinění je nárokem, jímž se reparuje újma nemateriální povahy. Tento aspekt vyvěrá již z podstaty tohoto nároku, který se označuje jako zadostiučinění neboli satisfakce, aby se již v názvu zdůraznila jeho imateriální povaha. Ve formě zadostiučinění, jako prostředku satisfakčního, není možno proto brát ohled na prvky, které mají materiální povahu, poněvadž materiální reparaci tento právní prostředek ochrany proti nekalé soutěži neslouží. Pokud tudíž se dovolatel domáhá, aby při určení výše přiměřeného zadostiučinění bylo přihlédnuto i ke hmotným (majetkovým) hlediskům, jakým je získaný majetkový prospěch z uskutečněného obchodního případu, nebo snížení objemu obchodu žalobce (samozřejmě v číselném vyjádření) apod., nelze se s takovým právním názorem ztotožnit. Materiální či majetkové aspekty jsou rozhodné pro vznik nároků materiální povahy, jako je např. náhrada škody, avšak nikoli pro nárok satisfakční povahy, jak shora zdůrazněno. Přiměřeného zadostiučinění se můţe po rušiteli domáhat soutěţitel ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe a spotřebitel opět jen ve vybraných, které budou přímo jeho práva ohroţovat nebo porušovat, tedy ve skutkových podstatách upravených v ustanoveních 45 aţ 47, 50a a 52 ObchZ. Zde opět, domáhá-li se zadostiučinění spotřebitel, je na rušiteli, aby prokázal, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil. Závaţnost a rozsah újmy však musí vţdy prokázat ţalobce, i kdyţ jím je spotřebitel. Bude-li ţalobce poţadovat v ţalobě přiměřené zadostiučinění (materiální či nemateriální), bude muset vţdy prokázat, ţe se ţalovaný: dopustil nekalosoutěţního jednání a důsledkem tohoto jednání je určitá nemajetková újma Bude-li ţalobce poţadovat přiměřené zadostiučinění v peněţní formě, bude muset navíc prokázat závaţnost a rozsah nemateriální újmy. 18 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

23 Formy přiměřeného zadostiučinění Přiměřené zadostiučinění můţe být podle ustanovení 53 ObchZ přiznáno v nepeněţní (nehmotné) i peněţní formě nebo také v obou uvedených formách. Peněţitá forma by ale měla přijít v úvahu aţ tehdy, nestačí-li nepeněţité zadostiučinění. To potvrdil Vrchní soud v Praze: 20 Je třeba zdůraznit, že imateriální újma může být reparována zadostiučiněním i v jiné podobě než jako úhrada peněžní částky. Ze znění právního předpisu vyplývá, že zadostiučinění v penězích má být poskytnuto v případech, ve kterých by nepeněžitá forma neposkytovala přiměřené zadostiučinění. Lze-li shledat nepeněžité zadostiučinění za odpovídající, je třeba dát mu přednost. Uvedená formulace však nevylučuje kombinaci peněžité a nepeněžité formy zadostiučinění tak, aby v úhrnu bylo dosaženo přiměřeného zadostiučinění. Volba formy zadostiučinění je sice na žalobci, spočívá však na něm i břemeno tvrzení a břemeno důkazní k odůvodněnosti a oprávněnosti jeho volby Nemateriální podoba přiměřeného zadostiučinění Nejčastější formy nehmotné satisfakce jsou: veřejná omluva (uveřejněná v tisku, rozhlase, televizi), neveřejná omluva, zaslání dopisu uvádějící určité skutečnosti na pravou míru nebo veřejné prohlášení. Poţaduje-li ţalobce přiměřené zadostiučinění nepeněţitou formou (která má, jak jiţ bylo řečeno, přednost před peněţitou formou), musí v návrhu na rozhodnutí soudu uvést přesné znění omluvy včetně toho, kde (televize, rozhlas, tisk) a v jakém rozsahu má být uveřejněna. Omluvu totiţ soud zpravidla neopravuje Materiální podoba přiměřeného zadostiučinění Nevykompenzuje-li v dostatečné míře nemateriální újmu zadostiučinění v nepeněţní (nemateriální) formě, můţe ţalobce poţadovat přiměřené zadostiučinění v penězích. Na rozdíl od poţadavku na náhradu škody nemá ţalobce povinnost dokazovat rozsah přiměřeného zadostiučinění, ţalobce však musí ve své ţalobě uvést důvody, pro něţ přiměřené zadostiučinění poţaduje (tj. jakou nemateriální újmu utrpěl), v jaké formě přiměřené zadostiučinění poţaduje (peněţité nebo nepeněţité) a proč, případně v jaké výši Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 684/95 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

24 apod. 24 Oproti sankcím za veřejnoprávní delikty, kde dosud nejvyšší pokutu udělil Úřad pro Protoţe obchodní zákoník nestanovuje konkrétní výši peněţní částky, kterou soud můţe přiznat jako přiměřené zadostiučinění, můţe ţalobce navrhnout jakoukoliv částku. Soud pak muţe přiznat výši zadostiučinění dle jeho úvahy s ohledem na veškeré okolnosti případu. Hlavní kritériem přiznání zadostiučinění je jeho přiměřenost, jak jiţ vyplývá z názvu tohoto právního prostředku ochrany proti nekalé soutěţi. Soud je při rozhodování vázán návrhem ţalobce jen do té míry, ţe nesmí překročit poţadovanou výši zadostiučinění. Můţe tedy zadostiučinění přiznat v menší míře neţ bylo poţadováno nebo ho nemusí přiznat vůbec. V dlouhodobější soudní praxi se vyvinuly určité taxy pro peněţní formu přiměřeného zadostiučinění, které jsou obvyklé, nejsou však samozřejmě pro rozhodovací činnost soudů závazné. Pro ţalobce však mohou slouţit jako určité vodítko k vytvoření si reálné představy o tom, jakou konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění mu soud pravděpodobně (ne)přizná. Co se týká konkrétních peněţních částek přiměřeného zadostiučinění, které české soudy ţalobcům obvykle přiznávají, pohybují se ve statisících korun českých, 22 přičemţ doposud nejvyšší částka, kterou potvrdil Nejvyšší soud ČR, 23 byl jeden milion korun českých. Vţdy však bude záviset na okolnostech konkrétního případu, kdyţ soud bude zejména zvaţovat délku nekalosoutěţního jednání, okruh postiţených subjektů, závaţnost protiprávního jednání ochranu hospodářské soutěţe ve výši 960 milionů korun českých, nejsou částky přiznávané jako přiměřené zadostiučinění nikterak vysoké. Tyto sankce pak nemají odstrašující účinek a mnohdy motivují subjekty k nekalé soutěţi. Můţeme pak říci, ţe se v současné době nekalosoutěţní jednání poměrně vyplácí. Obzvláště to platí pro silné hráče na trhu, kterým se vyplatí vyuţít levnějších nekalosoutěţních praktik (např. parazitovat na reklamním sloganu nebo vyuţít klamavé reklamy) neţ investovat do výroby vlastní reklamní kampaně. Řešením tohoto problému můţe být stanovení dostatečně vysokých sazeb přiměřeného zadostiučinění, které by byly opravdu odstrašujícím prostředkem pro všechny, kteří by chtěli v budoucnu vyuţít nekalých praktik. Bohuţel dnes soudy musí vycházet z návrhu ţalobce 22 Například Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005, a v rozsudku ze dne 23. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 4661/2007, potvrdil povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši Kč. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006, bylo ţalobci přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši kč cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str

25 a částek jím navrţených, a i kdyţ ţalobci zpravidla ţádají vţdy více neţ pravděpodobně dostanou, soudy často jejich navrţenou částku sníţí nebo nepřiznají vůbec Náhrada škody Dalším právním prostředkem ochrany proti nekalé soutěţi je podle Obchodního zákoníku nárok na náhradu škody, který má za úkol nahradit materiální újmu vzniklou nekalosoutěţním jednáním. Nárok na náhradu škody je zapotřebí odlišovat od nároku na odstranění závadného stavu. Jde v obou případech o reparační právní prostředky, ale v případě nároku na odstranění závadného stavu jde o jinou neţ finanční formu (např. strhání plakátů s nekalosoutěţní reklamou), zatímco úkolem náhrady škody je vzniklou škodu odčinit penězi. Pro nároky na náhradu škody jsou rozhodná ustanovení ve spojitosti s ObchZ, a to bez ohledu na to, zda se náhrady škody domáhá podnikatel nebo jiný účastník hospodářské soutěţe, např. spotřebitel. Pro náhradu škody v těchto případech platí princip objektivní odpovědnosti s moţností liberace (rušitel by musel prokázat, ţe porušení povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost, jeţ jsou specifikovány v 374 ObchZ). 27 Je-li za způsobenou škodu odpovědno více osob, jsou tyto osoby povinny škodu nahradit společně a nerozdílně. Mezi sebou se pak vypořádají podle míry své odpovědnosti. Nesmí být také opomenut 377 ObchZ, podle něhoţ strana, která porušuje svou povinnost nebo která s přihlédnutím ke všem okolnostem má vědět, že poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinna oznámit druhé straně povahu překážky, která jí brání nebo bude bránit v plnění povinnosti, a o jejích důsledcích. Zpráva musí být podána bez zbytečného odkladu poté, kdy se povinná strana o překážce dověděla nebo při náležité péči mohla dovědět. Jestliže povinná strana tuto povinnost nesplní nebo oprávněné straně není zpráva včas doručena, má poškozená strana nárok na náhradu škody, která jí tím vznikla. Osoba, které hrozí škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění. Povinná osoba není povinna nahradit škodu, která vznikla tím, ţe poškozený tuto povinnost nesplnil. Povinná strana má ObchZ Pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení 373 a násl ObchZ Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaţe prokáţe, ţe porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. 27 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008, str. 112,

26 povinnost nahradit náklady, které vznikly druhé straně při plnění uvedené povinnosti (viz. 384 ObchZ). Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhoţ můţe škoda vzniknout a náhradu škody nemůţe soud sníţit. Předpoklady odpovědnosti za škodu z nekalosoutěţního jednání jsou následující: protiprávnost spočívající v nekalosoutěţním jednání (podle ObchZ) vznik škody příčinná souvislost mezi nekalosoutěţním jednáním a vznikem škody neexistence okolnosti vylučující odpovědnost za škodu K protiprávnímu (nekalosoutěţnímu) jednání můţe dojít: konáním (např. šíření údajů v klamavé reklamě) opomenutím (např. neuvedením důleţitého údaje v klamavé reklamě) Nahrazuje se skutečná škoda, tedy zmenšení majetku poškozeného oproti stavu jeho majetku před nekalosoutěţním jednáním, a ušlý zisk. Ušlý zisk je újma, která vznikne ztrátou očekávaného přínosu, který se dá při bezproblémovém průběhu věcí očekávat. Podle ObchZ, se škoda nahrazuje v penězích, jestliţe však o to oprávněná osoba poţádá a je-li to moţné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav. Konkrétní výši škody uvádí ţalobce do ţalobního petitu. Soud ji můţe sníţit pouze tehdy, prokáţe-li se, ţe škoda je ve skutečnosti niţší. V případě skutečně prokázané nepřiměřeně vysoké škody ji soud sníţit nemůţe. Aby si mohl subjekt úspěšně nárokovat náhradu škody, měl by si před podáním ţaloby zodpovědět tyto otázky: zda došlo k nekalosoutěţnímu jednání zda mu tímto nekalosoutěţním jednáním byla způsobena škoda zda tuto škodu můţe prokázat (zda můţe soudu navrhnout konkrétní důkazy) zda můţe prokázat příčinnou souvislost mezi nekalosoutěţním jednáním a vznikem škody zda můţe prokázat konkrétní výši škody 26

27 Prokazování příčinné souvislosti vzniku škody a nekalosoutěţního jednání, ale i přesné vyčíslení částky, která představuje vzniklou škodu je natolik náročné a obtíţné, ţe odrazuje subjekty od ţalob na náhradu škody z nekalé soutěţe. V praxi je mnohem jednodušší a praktičtější vyuţít k ochraně před nekalou soutěţí prostředku přiměřeného zadostiučinění neţ nároku na náhradu škody. Poškozenému pak místo sloţitého prokazování existence škody, určování její výše a následného dokazování stačí prokázat vznik nemateriální újmy (samozřejmě závaţnějšího charakteru, aby mohlo být zadostiučinění přiznáno v peněţní formě) a navrhnout soudu přiměřené zadostiučinění v peněţní částce. Prokázání nemateriální újmy (psychické strádání, poškození dobré pověsti), která bývá způsobena v podstatě v důsledku kaţdého nekalosoutěţního jednání, nebude činit subjektu větší problémy. Je pak uţ jen na soudu, který bude vycházet ze skutkových tvrzení obsaţených v ţalobě, jestli navrţené přiměřené zadostiučinění přizná. V ţádném případě však subjekt nemůţe svou argumentaci v ţalobě zaloţit na tom, ţe poţaduje přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemateriální újmu, protoţe se mu nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi nekalosoutěţním jednání a vznikem hmotné škody, případně její výši Vydání bezdůvodného obohacení Osoby dotčené nekalosoutěţním jednáním mohou poţadovat podle 53 ObchZ také vydání bezdůvodného obohacení. Obchodní zákoník však neobsahuje vlastní regulaci tohoto institutu, proto se dle ustanovení 1 odst. 2 ObchZ uplatní úprava z občanského zákoníku (dále jen OZ). Podle 451 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Tento výčet skutečností, které mohou vést k bezdůvodnému obohacení je jen taxativní. V případě bezdůvodného obohacení v nekalé soutěţi bude nejspíše kvalifikován jako majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Významnou roli zde hraje také otázka dobré víry. Byl-li nabyvatel bezdůvodného obohacení v dobré víře, vztahuje se jeho povinnost k restituci jen na hodnotu bezdůvodného obohacení. Nebyl-li však nabyvatel v dobré víře, je povinen vydat i uţitky získané 27

28 z bezdůvodného obohacení. 28 Dále podle 459 občanského zákoníku platí, že je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat. Nabyvatel bezdůvodného obohacení má právo na náhradu nákladů, které byly vynaloţeny na zhodnocení věci nebo byly nezbytné k udrţování věci ve funkčním stavu. Vyuţívání tohoto právního prostředku v praxi komplikuje nutnost prokázat příčinnou souvislost mezi porušením práv a vznikem majetkového prospěchu rušitel, a také přesné vyčíslení výše bezdůvodného obohacení, které musí být uvedeno v petitu ţaloby. Oboje se v praxi velmi těţko prokazuje Promlčení právních nároků ochrany proti nekalé soutěži obsažených v obchodním zákoníku Promlčení právních nároků ochrany proti nekalé soutěţi obsaţených v obchodním zákoníku je zapotřebí posuzovat u kaţdého ţalobního nároku zvlášť. Jedná-li se totiţ o nekalosoutěţní jednání v rámci obchodněprávního závazkového vztahu, bude se uplatňovat obecná čtyřletá promlčecí lhůta uvedená v ustanovení 387 a násl. ObchZ. Tyto případy nekalé soutěţe v rámci obchodněprávního závazkového vztahu však nejsou v praxi časté. V případě nekalosoutěţního jednání mimo obchodní závazkový vztah bude právní reţim promlčení podléhat občanskému zákoníku a obecná promlčecí lhůta bude tříletá. Podle ustanovení 100 odst. 2 OZ ale platí, ţe se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. To znamená, ţe čistě nemajetkové nároky, jakoţto nároky na zdrţení se nekalosoutěţního jednání, nároky na odstranění nekalosoutěţního stavu nebo nároky na přiměřené zadostiučinění v nemateriální formě, jsou nepromlčitelné. 28 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 132,