"Velký teror" - politické represe v Sovětském svazu

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Mezinárodní vztahy "Velký teror" - politické represe v Sovětském svazu Bakalářská práce Michaela Morská Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D. UČO: Obor: MV Imatrikulační ročník: 2008 Brno 2011

2 Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma "Velký teror" - politické represe v Sovětském svazu vypracovala samostatně a pouţila jsem jen zdroje uvedené v seznamu na konci práce. V Brně, Michaela Morská 1

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu práce PhDr. Vladimírovi Černému, Ph.D. za vstřícný přístup, podnětné připomínky a cenné rady, které mi poskytl během psaní práce. 2

4 Obsah 1. Úvod Teorie terorismu Státní terorismus Klíčové prvky: Velká čistka Význačné osobnosti Stalin - Josif Vissarionovič Dţugašvili Genrich Grigorijevič Jagoda Nikolaj Ivanovič Jeţov Lavrentij Pavlovič Berija Trockij - Lev Davidovič Bronštejn Zinověv, Kameněv, Bucharin Ostatní Průběh represí Říjen únor Březen červen Červenec říjen Listopad Statistika od října 1936 do listopadu Závěr Seznam zdrojů Primární, ruské Primární, jiné Sekundární, ruské Sekundární, jiné Ostatní internetové zdroje

5 6. Přílohy Příloha 1 První seznam jmen odsouzenců Příloha 2. Deportace menšin Příloha 3 Mapa pracovních táborů

6 1. Úvod Velká čistka, jeţovština, velký teror, všechna uvedená slova charakterizují období, kterému se věnuje moje bakalářská práce. Toto nesmírně kruté období upevňování Stalinovy moci se v největším rozmachu odehrávalo v letech Jeţovština jako taková pak trvala od září 1936 do listopadu Represe zasáhly všechny vrstvy obyvatelstva: samotné vedení komunistické strany, Rudou armádu, řadové úředníky, kulaky, menšiny či náboţenské skupiny. Represe měly svůj původ a záminku ve vraţdě Sergeje Mironoviče Kirova v prosinci Svalení viny na vnitřního nepřítele přineslo mohutné vlny vyšetřování a následného zatýkaní ve špičkách strany. Pro účely konstruovaných obvinění teroru byl pouţit termín trockismus jako jeden z hlavních prvků narušujících sovětskou kontinuitu. Mýtus Trockého zrady se promítnul do naprosté většiny procesů s kádry komunistické strany. Bucharin, Zinověv a Kameněv jsou nejznámější osoby, které Stalinovi mohly konkurovat, a proto se stali značně nepohodlnými. Ačkoliv byli obviněni uţ roku 1934 a zanedlouho propuštěni, začalo pronásledování, které vyvrcholilo o několik let později popravou dříve obviněných čelních představitelů strany. Tyto události byly reflektovány světovou veřejností v rámci tzv. Velkých moskevských procesů. Represe se však týkaly i statisíců jiných lidí, kteří byli odsouzeni k nuceným pracím, dlouholetému vězení nebo i k trestu smrti. Kdokoliv se vymykal, mohl být stíhán. Politbyro nastolilo takové podmínky, ţe ke stíhání stačilo vlastnit zahraniční knihy nebo sbírat známky. 1 Krom tisíců odsouzených Stalinova paranoia způsobila organizované násilné stěhování národů uvnitř Svazu. Příslušníci menšin ţijící v pohraničních oblastech byli nuceni k tisícikilometrovým přesunům do vzdálených míst a často k přesunům do nehostinných sibiřských oblastí. Cílem mé práce je popsat nejdůleţitější osoby, které zapříčinily eskalaci těchto událostí nebo byly oběťmi 2, dále tyto osoby zasadit do událostí v letech , kdy budou popsány stěţejní milníky, které zachycují průběh teroru. Ačkoliv jeţovština jako taková končí listopadem 1938, procesy, které byly nastartovány, končí na přelomu roku 1938/1939 a lze říci, ţe některé i později. 1 Filatelisté byli jednou ze stíhaných skupin, neboť díky zahraniční korespondenci mohli rozvracet reţim. 2 V některých případech obojí G. Jagoda, N. Jeţov a dále řada členů politbyra. 5

7 Čistka jako taková je velmi komplexní událostí, a proto si vyţaduje současný multiparadigmatický vědecký přístup. 3 Hlavní tři teoretické přístupy jsou tyto: normativně-ontologický, historicko-dialektický, empiricko-analytický. Vzhledem k multiparadigmatičnosti nelze podat ucelený náhled na danou problematiku ze všech těchto úhlů pohledu. Tato práce bude pracovat s empirickoanalytickým přístupem, který je v současných sociálních vědách dominantní. Přístup se vyznačuje kritickým náhledem na danou problematiku a vzhledem ke svým pozitivistickým kořenům se snaţí problematiku postihnout systematickým pozorováním. Empririckoanalytický přístup si ţádá nestrannost, objektivitu, kritický přístup a výčet co nejširších pramenů a vlastních premis pro následné snazší přezkoumání. Tento typ paradigmatu nejčastěji pouţívá komparativní výzkum. Pracuje s vymezením problému co se týče času, prostoru výzkumu dále musí být formulovány hypotézy, které jsou empirickým výzkumem potvrzeny či vyvráceny. 4 Jednou z podkategorií komparativního výzkumu je případová studie (case study). Tato studie pracuje s jednou a velmi často ojedinělou událostí, kterou zkoumá. Jinými slovy se případová studie snaží o exaktní rekonstrukci jednoho empiricky konkrétního nebo jedné vědecky zajímavé skutečnosti, a to až do takové míry, do jaké je to možné nebo odůvodnitelné. 5 Daný přístup by měl dále poskytovat odpověď na jednu či více stanovených otázek. Důleţitým prvkem případové studie je její teoretická zevšeobecnitelnost tedy všeobecná platnost získaných poznatků. Hlavní úlohou tohoto typu výzkumu je nastolení hypotéz a zpracování teoretických východisek. 6 Tato práce je zároveň sekundární analýzou proto budou vyuţívána data, která jsou jiţ k dispozici. Co se týče práce samotné, pak díky novým poznatkům na poli terorismu lze v současnosti většinu zkoumaných událostí velmi dobře zařadit jednak mezi akty terorismu, případně je moţné rozhodnout, o jaký podtyp se jedná. V této práci budou v rámci první kapitoly vymezeny klíčové body, které jsou charakteristické pro terorismus jako takový, a další body typické pro podkategorii represivního terorismu. 3 Více: Berg-Schlosser, D.; Stammen, T. (2000): Úvod do politické vědy. 4 Říchová, B (2000): Přehled moderních politologických teorií, s Fiala, P.; Schubert, K. (2000): Moderní analýza politiky: uvedení do teorií a metod policy analysis, s Fiala, P.; Schubert, K. (2000): Moderní analýza politiky: uvedení do teorií a metod policy analysis, s

8 V práci je také stanovena výzkumná otázka snaţící se potvrdit či vyvrátit teorii, ţe Velká čistka byla aktem represivního terorismu. Cílem práce je zodpovědět ji pomocí aplikace klíčových bodů. V rámci zpracování uvedené problematiky bude pouţita řada zdrojů jednak z odborné literatury, databází, článků z periodik, a dále webové stránky zaměřené na tuto problematiku. Co se týče primárních zdrojů, jsou v současnosti k dispozici přepisy originálních dobových dokumentů. Za zvláštní zmínku jako zdroje stojí stránky mezinárodní nevládní organizace Memorial (Мемориал), která se zabývá výzkumem v oblasti dějin politického teroru v Rusku, spolupracuje s řadou archivů a má právo zveřejňovat ověřené přepisy či přímo kopie dobových materiálů. 7

9 2. Teorie terorismu Hlavním cílem práce je potvrdit či vyvrátit hypotézu, zda se v případě Velké čistky jedná o represivní terorismus. Proto je nutné hned zpočátku nastínit problematiku terorismu jako celku, následně pak jeho typologii se zaměřením na státní teror. I přes poměrně rozsáhlý výzkum v této oblasti v posledních letech zůstává zásadním problémem fakt, ţe dosud nebyla na mezinárodní úrovni přijata ţádná definice terorismu tak, aby splňovala všechno, co si většina akademiků pod daným pojmem představuje. Česká právní úprava vymezuje teroristický čin takto: užití násilí nebo hrozba násilím za účelem vyvolání pocitu strachu ve společnosti, s cílem dosažení určitých, zpravidla politicky motivovaných cílů. 7 Hlavním cílem terorismu je tedy (I.)vyvolat strach, hrůzu ohroţením ţivota či majetku. Dalším klíčovým prvkem je (II.) působení na širší publikum neţ na osoby přímo zasaţené. 8 Naprostá většina definic a analýz se týká terorismu, který páchají státní i nestátní aktéři, a většinou se kategorizuje podle motivů ultrapravicový, ultralevicový, náboţenský, etnický a teritoriální, ekologický, single issue, demokratický, kriminální a psychopatologický. 9 Původ Důleţitým rozdělením je typologie podle aktérů a jejich vztahu ke státu. Aktér jako takový můţe být státní nebo nestátní a můţe vystupovat subverzivně (proti drţitelům moci) nebo (III.) represivně (páchaný drţiteli a představiteli moci). Státní: (IV.) má pak širší záběr proti domácím a zahraničním odpůrcům, cílem mohou být menšiny, náboţenské skupiny, k dispozici je kompletní státní aparát, který umoţňuje vyuţívat celé zázemí. Nestátní: je odkázán na finanční zdroje, které jsou mimo stát, mívá velmi podobné cíle, jako je tomu u státního terorismu, ovšem díky horším podmínkám pracuje v ilegalitě a musí často vytvářet vlastní zázemí. Mimo těchto několika základních rozdělení existuje ještě celá řada členění, 10 které není nutné zmiňovat, jelikoţ nesouvisí s vymezením tématu této práce. 7 Zákon č. 40/2009 Sb., What is Terrorism?, Terrorism Research, ( 9 Mareš, M. (2005): Terorismus v ČR, s Více např. Thackrah, J. (2004): Dictonary of Terrorism, 8

10 Státní terorismus Existují tři základní typy státního terorismu, kdy v případě: revolučního je cílem kompletní změna stávajícího systému; subrevolučního je zájmem částečná změna stávajícího systému; terorismu establishmentu (V.) je poţadováno udrţení systému. 11 Rozsah Velmi důleţité je při popisování terorismu i rozsah, v jakém aktéři působí. Mezinárodní: vykonává jeden stát vůči obyvatelům jiného státu; vnitrostátní nebo domácí: (VI.) vykonává stát proti vlastním občanům, Jsou to případy nejhoršího porušování lidských práv v historii Státní terorismus Co se týče dalších poznámek k teorii státního terorismu, je nutné rozlišovat, zda stát pouze udrţuje pořádek nebo překračuje hranici terorismu. stát by neměl zůstat bezbranný proti zjevným útokům proti právu a pořádku. Zajisté je stát zodpovědný za ochranu svých občanů před násilím. To ale znamená, že dosažení práva a pořádku musí být v rovnováze se zodpovědností vlády zajistit občanům ochranu. 13 V tomto bodě je nutné vymezit rozdíl mezi politickým násilím a terorismem, kde se politický systém díky politickému násilí hroutí, naopak po represivním terorismu zůstává zachován. 14 Stát můţe být obviněn z terorismu, pokud páchá činy (VII.) genocidy, násilného potlačování základních svobod, porušováním zákonů války svým zacházením se zajatými vojáky nebo civilisty. 15 Jedna z definic státního terorismu říká, ţe: Státní terorismus je systém politické dominance založený na šíření teroru ve společnosti. Je charakteristický systematickou a masovou represivní politikou, kterou vykonávají státní síly. 16 Podle Miroslava Mareše ( ) se pak tento specifický typ terorismu liší i taktikou a zbraněmi. Ke slovu přichází (VIII.) politické vraţdy a zranění, zinscenované 11 Mareš, M. (2005): Terorismus v ČR, s Combs, C. C., Slann, M.(2003): Encyclopedia of Terrorism, s Combs, C. C., Slann, M.(2003): Encyclopedia of Terrorism, s Tamtéţ. 15 Tamtéţ. 16 State terrorism, International Coalition of Sites of Conscientes, ( 9

11 politické procesy, exekuce, střelba do demonstrujících oponentů, mučení, věznění, nucené práce, znevýhodňování ve veřejném i soukromém ţivotě. Co se zbraní týče, pak krom klasických 17 chladných a střelných zbraní, výbušnin, raketových střel a zařízení, která byla určena pro jiné účely (civilní letadla), má stát ještě výhodu pouţití dalších prostředků, jako jsou popravčí a mučicí nástroje a dále lze vyuţít i armádní zbraně. Dalšími typickým znakem státního terorismu je pak kombinace (IX.) ideologie a kultu osobnosti Klíčové prvky: I. vyvolat strach, hrůzu nebo ohroţení ţivota či majetku; II. působení na širší publikum neţ na osoby přímo zasaţené; III. je páchaný drţiteli a představiteli moci; IV. proti domácím a zahraničním odpůrcům, cílem mohou být menšiny, náboţenské skupiny; V. je poţadováno udrţení systému; VI. je vykonáván proti vlastním občanům; VII. splňuje parametry genocidy, nebo násilného potlačování základních svobod, nebo porušování zákonů války zacházením se zajatými vojáky nebo civilisty; VIII. jsou páchány politické vraţdy a zranění, zinscenované politické procesy, exekuce, střelba do demonstrujících oponentů, mučení, věznění, nucené práce, znevýhodňování ve veřejném soukromém ţivotě; IX. existuje ideologie a kult osobnosti. 17 V současnosti i kyberútoky, ZHN. 18 Combs, C. C.; Slann, M.(2003): Encyclopedia of Terrorism, s

12 3. Velká čistka Celé toto historické období provází několik hlavních osob, které hrají v jeho vývoji velmi důleţitou roli. Řada z nich se osobně angaţovala v NKVD Význačné osobnosti Stalin - Josif Vissarionovič Džugašvili Stalin se narodil a zemřel Od svých mladých let byl politicky aktivní a zároveň se angaţoval v organizovaném zločinu. Roku 1906 se setkal s Leninem a stal jedním z jeho předních asistentů. Do bolševické strany byl přijat roku 1912, ačkoliv byl v té době ve vyhnanství. Roku 1917 se vrátil do Petrohradu, kde pracoval pro ústřední výbor a zároveň byl editorem deníku Pravda. V téţe době se také stal členem politbyra, které ovšem ve své podobě vykrystalizovalo aţ po Říjnové revoluci. Po Velké říjnové revoluci zastával řadu politických funkcí jako lidový komisař pro národnostní otázky nebo komisař pro státní kontrolu či inspekci rolníků a dělníků. Během ruské občanské války pracoval v oddělení veřejných zakázek, vojenské revoluční radě a osobně se angaţoval i v bojích o Carycin. 21 Do vrcholové politiky se dostal 1922, kdy byl jmenován generálním tajemníkem strany. Díky strategickým machinacím se mu postupně podařilo zbavit všech svých oponentů, přičemţ nejdříve vypudil Trockého za pomoci Kameněva a Zinověva. Jeho dřívější spojenci a podporovatelé ekonomické reformy Bucharin a Rykov, byli také zatlačeni do pozadí. Stalinovi se mezitím podařilo rozběhnout plány na industrializaci a kolektivizaci. Počátkem 30. let uţ měl Stalin moc pevně v rukou a vládl díky úzkému kruhu sobě oddaných stoupenců. zůstával napřed před ostatními hráči kruté politické hry, která se v Rusku v letech hrála; Stalin je stále překvapoval subtilním uvažováním, hloubkou licoměrnosti a především mírou, kam až byl ochoten ve své brutalitě zajít. Ve skutečnosti byly paranoidní tendence v takových situacích vysoce funkční, a zároveň usnadňovaly ukájení jeho politických i psychických potřeb Během svého působení několikrát změnila jméno Čeka, GPU, OGPU, NKVD, resp MVD (souběţně) resp. MGB, KGB. 20 Podle svých slov Dnešní Volgograd, mezi lety Stalingrad. 22 Bullock, A. (2005): Hitler a Stalin: Paralelní životopisy, s

13 Zlomovou událostí byla v prosinci 1934 vraţda člena politbyra Kirova. 23 Díky tomu se podařilo vybudovat nejdříve administrativní základy na budoucí čistky, a Kirovova smrt tak figurovala jako jeden z důleţitých bodů obţalob během přípravy monstrprocesů. Čistky mezi řadovými obyvateli vykonávala NKVD. Co se týče vyšších kádrů strany, státní byrokracie a sovětského vedení, tam Stalin uplatňoval Hlavní řízení státní bezpečnosti GUGB. Jeho členové byli vyslouţilí bolševici a bývalí členové Čeky, kteří měli značné zkušenosti s bezpečnostní a teroristickou prací. Stalinovi se povedlo zlikvidovat kohokoliv, kdo kritizoval či zpochybňoval nastavený politický kurz nebo jeho samotného. Zároveň neotřásl svou důvěryhodností nejen mezi ruským lidem, ale ani ve vnějším světě. 24 Stalin se v těchto letech výrazně podílel na sovětizaci věd a přepisu řady historických knih tak, aby odpovídaly jeho poţadavkům a standardům. Další zlomovou událostí bylo podepsání paktu o neútočení s Německem v srpnu 1939 a uzavření smlouvy o hranicích a přátelství o měsíc později, coţ vedlo v první řadě k zisku Pobaltí a části Polska. Za války se Stalin stal předsedou Rady lidových komisařů a získal veškerou vojenskou i politickou moc. Účastnil se vojenských příprav a zároveň aktivně jednal se spojenci kvůli poraţení Německa. Současně si také nechal udělit funkci generalissima. Po válce se ve Svazu čekaly změny. Ty však byly pouze kosmetické a došlo například k vytvoření nové rady ministrů (kde byl předsedou a ministrem obrany). Krátké období relativního klidu vystřídala další, i kdyţ rozsahem podstatně menší, vlna politických procesů z počátku roku Roku 1952 prosazoval změny ve vedení strany a pravděpodobně se chystal k další vlně čistek, k tomu však nedošlo, neboť byl nalezen v bezvědomí na své chatě a prohlášen za mrtvého 5. března večer. Ještě před jeho smrtí bylo svoláno zasedání, kde si Malenkov s Berijou rozdělili moc. Malenkov se ujal předsednictví rady ministrů, Berija se stal místopředsedou a ministrem vnitra. 23 Viz více: Mongili, A. (2006): Stalin a sovětské impérium, s Bullock, A. (2005): Hitler a Stalin: Paralelní životopisy, s Leningradské procesy, spiknutí lékařů Více: Clarfield, M.(2002): The Soviet Doctors' Plot 50 years on, ( 12

14 Genrich Grigorijevič Jagoda Narodil se roku 1891 a byl jiţ zamlada politicky aktivní. Po Říjnové revoluci, které se osobně účastnil, začal slouţit v řadách Čeky. V rámci své funkce několikrát zasahoval proti vzpourám rolníků a díky svým tvrdým metodám a také kvůli tomu, ţe od začátku podporoval v politických bojích Stalina, rychle stoupal vzhůru po mocenském ţebříčku Od roku 1934 byl prvním komisařem pro vnitřní záleţitosti, ale OGPU vedl v podstatě uţ roku 1930, a to kvůli nemoci svého předchůdce Mendţiského. Za jeho úřadování se značně rozrostla síť gulagů a započala stavba Bělomořsko-baltského kanálu. 26 V srpnu roku 1936 se osobně podílel na prvním moskevském procesu s Kaměněvem a Zinověvem. O tři měsíce později byl degradován, roku 1937 vyloučen z KSSS, o rok později zatčen a odsouzen k smrti. Jako jeden z mála nebyl Chruščovem rehabilitován na základě toho, ţe jeho obvinění (vraţda Kirova, otrava člena politbyra, ) se zakládala na pravdě. 27 Osobně se dlouhou dobu přátelil se spisovatelem Maximem Gorkým, který se díky tomu stal slavným Jagoda mu pomáhal s předlohami jeho tendenčních děl Nikolaj Ivanovič Ježov Jeţov se narodil v roce Za svůj ţivot dosáhl pouze základního vzdělání a ţivil se jako dělník. Slouţil v armádě a těsně před Velkou říjnovou revolucí se přidal k bolševikům.v době občanské války bojoval v řadách Rudé armády, odkud odešel. V roce 1922 začal politickou kariéru v regionálních výborech. O pár let později uţ pracoval pro lidového komisaře zemědělství. Díky bezmezné oddanosti vůči Stalinovi se postupně stával stále významnějším hráčem na politickém poli. V době čistek byl pak Stalinovým muţem číslo jedna, neboť měl neomezený přístup k vůdci a předkládal mu seznamy obviněných nepřátel reţimu, špionů a trockistů. Dále pak konstruoval velké procesy včetně odpovědí všech hlavních obviněných. Od dubna roku 1938 pak postupně sestupoval po mocenském ţebříčku. Vzhledem k tomu, ţe splnil svůj účel při čistce největších kádrů strany a díky tomu, ţe věděl příliš mnoho, se stal pro Stalina nebezpečným. V srpnu byl na jeho bývalou pozici dosazen Berija a ten nechal v březnu následujícího roku zbavit Jeţova veškerých zbývajících funkcí v Sovětu. Dne 10. dubna 1939 byl Jeţov zatčen a následně v únoru 1940 popraven. Mezi jeho obviněními figurovaly mimo vlastizrady a špionáţe také sexuální úchylky (homosexualita). Zajímavostí je, ţe díky jeho výpovědi byl obviněn a zatčen ruský spisovatel Isaak Babel. 26 Viz více: Bystrov, V.(2006): Průvodce říší zla, str Ягода, Генрих Григорьевич, ( 13

15 Lavrentij Pavlovič Berija Tento Gruzínec se narodil roku 1899 a vystudoval polytechnickou vysokou školu. Uţ za studií zaloţil marxistický studijní krouţek a roku 1917 vstoupil k bolševikům. Roku 1919 byl nasazen jako špion a pro kontrarozvědku pracoval několik dalších let byl nasazen mimo jiné v Gruzii a Ázerbájdţánu. 28 Na počátku 20. let vstoupil do Čeky, kde se seznámil s budoucí kremelskou elitou. 29 Díky tvrdým postupům vůči gruzínské opozici si Beriju oblíbil Stalin. Tento fakt byl klíčovým pro jeho další politický postup. Panuje přesvědčení, ţe se podílel i na atentátu na Kirova. Díky tzv. Berijově bandě skupině věrných spolupracovníků, dokázal odolat i svému protivníkovi Jeţovovi a dokonce jej roku 1939 nahradil na místě šéfa NKVD. 30 Po skončení velkého teroru se věnoval pročištění NKVD a po válce stál v čele jaderného programu. Stalin se pak na počátku 50. let rozhodl, ţe Berija bude nahrazen a intenzivně nechal pronásledovat jeho bandu. Stalinovi se však tento záměr nezdařil a Berija byl poprvé stíhán aţ za Chruščova v roce Trockij - Lev Davidovič Bronštejn Narodil se roku 1879 na Ukrajině. V 19 letech ho poprvé zatkli za šíření revoluční literatury a za organizaci stávky. Z vězení na Sibiři uprchl a odletěl do Londýna. O pár let později se vrátil a se stejným průběhem zatčení, poslání na Sibiř, útěk se postupně dostal do USA. Za Říjnové revoluce organizoval Rudou gardu a převzetí Petrohradu. Podílel se následně i na vyvraţdění Romanovců. Po občanské válce v Rusku panovalo přesvědčení, ţe Trockij bude Leninův nástupce. V roce 1924, kdyţ zemřel Lenin, Trockij neuspěl se svou vizí permanentní revoluce, čímţ dal prostor Stalinovi. Nahrávala tomu ještě Trockého dlouhodobá nemoc. V roce 1927 měl Stalin jiţ natolik pevnou pozici, ţe nechal Trockého vypovědět ze strany. O dva roky později byl vypuzen z Ruska. Ţil nějakou dobu v Turecku, Francii a následně v Mexiku, kde byl v srpnu 1940 zavraţděn. Jeho vrah - Ramón Mercader - doţil na Kubě s titulem hrdiny Sovětského svazu. 28 Maršál Sovětského svazu Lavrentij Pavlovič Berija, ( 29 Grigorijem Konstantinovičem Ordţonikidzem, Sergejem Mironovičem Kirovem a několika dalšími budoucími členy politbyra. 30 Maršál Sovětského svazu Lavrentij Pavlovič Berija, ( 31 Tamtéţ. 14

16 Zinověv, Kameněv, Bucharin Grigorij Jevsejevič Zinověv se od mládí hlásil k sociálním politickým proudům a brzy přilnul k bolševikům. Uţ v době Velké říjnové revoluce patřil k vrcholným představitelům a nejbliţším spolupracovníkům Lenina. Po Leninově smrti začal Stalin upevňovat svou moc, a zbavoval se proto i konkurentů. Prvním krokem bylo obvinění Zinověva a Kameněva z Kirovovy vraţdy roku 1935 a v rámci 1. procesu pak byli oba obviněni z organizace atentátu na Stalina, za coţ byli odsouzeni k smrti. Lev Borisovič Kameněv byl kvůli členství v socialistické straně a posléze u bolševiků nucen odejít do zahraničí, kde se stal zarputilým agitátorem a propagátorem hnutí. V roce 1914 se vrátil do Ruska, kde vedl revoluční program, za coţ byl poslán na Sibiř. Po Říjnové revoluci se znovu vrátil k politické činnosti. Nebyl však bezproblémovým politikem a musel opustit zemi necelých 10 let před svou popravou. Díky intrikám se nakrátko dostal zpátky do Ruska, byl ovšem brzy obviněn a se Zinověvem popraven. Nikolaj Ivanovič Bucharin byl zpočátku velký přítel a obdivovatel Stalina. Jejich rozkol však nastal díky Bucharinově podpoře nového ekonomického plánu, který by umoţňoval omezené podnikání. Byl to taktéţ jeden z důleţitých Stalinových konkurentů v boji o moc po Leninově smrti. Orientoval se v mocenském boji natolik dobře, ţe zůstal v podstatě posledním Stalinovým protivníkem. Krom své politické kariéry byl také významným levicovým teoretikem, spisovatelem, novinářem a filosofem Ostatní Vzhledem k rozsahu čistek byla zasaţena celá sovětská elita, a je tedy nutné alespoň okrajově zmínit ty nejznámější osobnosti. Mezi silně zasaţenou skupinu patřila Rudá armáda, kde byli mimo jiné popraveni generálové a hrdinové občanské války maršál Michail Nikolajevič Tuchačevskij, armádní velitel Jeronim Petrovič Uborevič nebo admirál Vladimír Mitrofanovič Orlov. 32 Z politických kruhů pak členové politbyra Karl Radek, Jan Ruzdutak nebo Stanislav Kosior Mongili, A. (2006): Stalin a sovětské impérium, str Seznam většiny obětí Жертвы политического террора в СССР, ( 15

17 3.2. Průběh represí Průběh represí lze v daném období rozdělit do 4 etapy. 34 Kaţdá z nich je charakteristická určitými rysy, které lze sledovat hlavně v oblastech výkonu represivní politiky: Říjen únor restrukturalizace tajné policie; očištění strany, vojenské a administrativní elity s potenciálně opozičními prvky imperialistické agrese. Březen červen boj proti dvojitým agentům a agentům cizích zpravodajských služeb; dále pokračovala očista elity a začala se plánovat odvetná operace proti kulakům, bývalým straníkům, zástupcům národních diaspor (moţní agresoři proti socialistickému zřízení), Červenec říjen 1938 začaly operace kulak a národnostní, proti rodinným příslušníkům zrádců vlasti, 35 na intenzitě nabraly boje proti vojensko-fašistickému spiknutí v armádě a moţným sabotáţím v zemědělství. Listopad Sovětský svaz zaţíval takzvané Berijovo oteplení, 36 kdy se zastavily hromadné operace, odstranila se většina mechanismů výkonu justičních vraţd, dochází k propuštění některých ze zatčených. Byla znovu restrukturalizována NKVD a spolu s tím zlikvidován Jeţov a jeho spolupracovníci. Významné události v průběhu těchto let, které způsobily vyhrocení situace března politbyro se usneslo na Opatření pro zachování Svazu před proniknutím špionáţe, terorismu a podvratných elementů. Díky velkému mnoţství politických uprchlíků (agentů cizích zpravodajských sluţeb) se zkomplikovala povolení ke vstupu do Svazu a začalo se se soupisem těchto osob. Došlo k ustanovení komise (v čele s Jeţovem), jeţ měla vyhledávat špiony a protisovětské elementy. Zároveň byly monitorovány všechny zahraniční organizace, které měly působiště na území SSSR. 25. března bylo navrţeno zatčení aktivních trockistů, jejich posláni do táborů a vyloučeni z KSSS. 34 Охотин, Н. Г.; Рогинский, А. Б. (2007): Большой террор: Краткая хроника, ( 35 CHISR - Член семьи изменника Родины, taktéţ známý jako příkaz NKVD č , ( 36 бериевская оттепель. 16

18 28. dubna komunistická strana se usnesla na odstranění hospodářských usedlostí, a to převáţně polských a německých. Tímto způsobem dochází v příhraničních oblastech k vysídlení nespolehlivých živlů května došlo k oficiálnímu povolení perzekuovat trockisty. 19. června v politbyru je předloţen seznam 82 kontrarevolucionářů trockistů. Na něm figurovali mimo jiné Zinověv a Kameněv. 29. července díky tajnému dopisu se zintenzivnilo stíhání trockistů. Dopis se zabýval teroristickou činností trockisticko-zinověvského bloku a figurovalo v něm obvinění z vraţdy Kirova a přípravy na útok vůči členům politbyra. 19. aţ 24. srpna v Moskvě začal veřejný soudní proces, který se zabýval protisovětským trockisticko-zinověvským blokem. Došlo k obţalování 16 osob 38 (mezi nimi i Zinověv a Kameněv) a všichni byli odsouzeni k smrti. Obvinění se týkala mimo jiné vraţdy Kirova a přípravy útoku na Stalina. 14. září zatčen Pjatakov a později i Radek budoucí hlavní obţalovaní v dalším procesu paralelních trockistických center. 25. září Stalin se Ţdanovem poslali politbyru telegram, 39 který důrazně doporučoval jmenování Jeţova na Jagodovo místo a převzetí jeho práce na odhalování protistátních ţivlů. 26. září Jagoda byl degradován a získal funkci lidového komisaře pro spoje SSSR. Nicméně zůstává stále tajemníkem ÚV KSSS a předsedou kontrolní komise ÚV strany. 29. září - politbyro schválilo rezoluci 40 obsahující nové ideologické prvky, které do budoucna nepočítaly s pouhým zadrţením a vyšetřováním teroristů, ale i s jejich odsouzením a deportací. Shrnutí V tomto období lze jasně vidět, ţe se politbyro chystalo na podstatně větší zásahy. Zpočátku dochází k vymezení vnějšího nepřítele zahraniční přistěhovalci, mezinárodní organizace a z pohraničí byli vysídleni obyvatelé menšin. Zároveň začíná vlna zatýkání v souvislosti s hledáním vnitřního nepřítele, typicky trockistů. Do popředí se opět dostává obvinění z Kirovovy vraţdy. Z tohoto důvodu jsou zatčeni Zinověv s Kameněvem. První moskevský proces dal jasný signál moţným Stalinovým lidí viz. Депортация поляков, ( 38 Celý seznam viz. Red Book on the Moscow Trials, ( 39 Viz. Телеграмма (1), ( 40 Viz. Постановление цк вкп(б) п43/305 от 29 сентября 1936 г, ( 17

19 politickým odpůrcům. Uţ před počátkem nejsilnější vlny čistek jsou páchány politické vraţdy a zranění, dochází k inscenování politických procesů (bod VIII.). V tomto období se ustalují dva druhy zacházení s moţnými narušiteli reţimu ti důleţití jsou veřejně odsouzeni a většinou popraveni. Příslušníci menšin jsou vystěhováváni z pohraničních oblastí mnohdy i do vzdálenosti tisíce kilometrů. I jich se však bude týkat čistka od moţných rozvratných ţivlů. Toto úvodní období končí degradací Jagody a nástupem Jeţova Říjen únor října Jeţov s Vyšinskim podávají ţádost 41 se seznamem 585 odsouzených a díky politbyru vzniká princip plánovaného odsouzení října v Novosibirsku probíhá Kemerův proces, který měl vyšetřit explozi dolu v září Soud odhalil trockistickou sabotáţ s centrem v Moskvě. V procesu došlo k odsouzení 9 obţalovaných k smrti. 13. listopadu začala rozsáhlá akce, během níţ bylo zatčeno mnoho bývalých socialistů, kteří měli vytvářet podzemní revoluci. Zároveň přichází rozhodnutí, ţe vyšetřování i soudy musí probíhat rychleji listopadu policejní vedení přikázalo, ţe se musí vyšetřit nehody, poţáry a odklony od standardu ve výrobě z předchozích let prosince Jeţov oznámil existenci protisovětského pravého středu. Dále předloţil návrh na zatčení několika tisíc osob podezřelých z trockismu. Bylo vzneseno obvinění proti Bucharinovi a Rykovovi. Díky jejich zapojení a výslechům se pak rozhodování odsunuje. 5. prosince VIII. sjezd všech Sovětů přijímá novou ústavu, která hlásala rovnost všech občanů. 17. prosince komunistická strana Svazu se usnesla na vystěhování podvratných elementů z Ázerbájdţánu do Íránu a odlehlých oblastí Svazu, aby se zajistila bezpečnost příhraničních oblastí. 41 Viz. Запрос Ежова, ( 42 Soudy měly rozhodnout do 3 dnů. 18

20 ledna vojenské tribunály začaly řešit případy zahrnující vojenské nebo diplomatické tajemství (zrada, špionáţ, sabotáţ), a to bez účasti obţaloby i obhajoby. 9. ledna vedení vydalo další směrnice o vystěhování rodin z Ázerbájdţánu do Íránu ledna začal tribunál 43 s paralelním protisovětským trockistickým centrem, 44 kdy byli ze špionáţe ve prospěch Německa a Japonska souzeni mimo jiné Pjatakov, Radek, Sokolnikov, Serebrjakov. Celkem 13 osob 45 bylo odsouzeno k smrti zastřelením. 46 Radek a Sokolnikov měli jít vězení, kde v roce 1939 došlo k jejich zabití. Zároveň s tím strana vyuţila situaci a nastartovala novinovou kampaň proti nepřátelům lidu ledna Jeţov se stává vrchním představitelem státní bezpečnosti. 18. února umírá člen politbyra Ordţonikidze. Ten výrazně vystupoval proti represím, a ačkoliv oficiální verze tvrdí, ţe zemřel ve spánku, jeho současníci byli přesvědčeni, ţe se jednalo o Stalinův příkaz. 21. února dochází ke schválení nové směrnice, která zrychlovala opatření, jimiţ NKVD chtěla dosáhnout poráţky trockistů a jiných špionů. 23. února 5. března KSSS politicky ospravedlňuje hromadné represe, v jejichţ rámci jsou vyloučeni ze strany a zatčeni Bucharin s Rykovem. Z celkového obsazení pléna KSSS, čítajícího 73 lidí, bylo v letech zastřeleno 56 politiků a 2 spáchali sebevraţdu. 27. února Jeţov předkládá první seznam osob, které měly být podle vojenského kolegia popraveny za protistátní aktivity. Následující rok a půl pak předloţil dalších 383 seznamů, kde figurovalo více neţ 40 tisíc jmen. Shrnutí Hned předloţením seznamu začíná skutečně masivní pronásledování moţných odpůrců a politických nepřátel. Zároveň se objevují první obvinění ze sabotáţí, snahy o kontrarevoluci, To vše je důvodem pro urychlení procesů s obviněnými, a je to první krok k mimosoudním odsouzením. Jako trochu paradoxní prvek pak působí přijetí nové ústavy zaručující rovnost všech občanů, jejímţ hlavním autorem byl Bucharin. 43 Viz více - Процесс антисоветского троцкистского центра, ( 44 Předsedající soudce V. Ulrich, prokurátor Vyšinskij. 45 Celý seznam viz. Red Book on the Moscow Trials, ( 46 Dne 2. ledna Více - Верховный суд выразил волю народа, ( 48 Příloha 1 První seznam jmen odsouzenců. 19

21 Obviněny jsou tisíce lidí na základě podezření ze sympatizování s Trockým. Stejně tak začíná vystěhovávání menšin z pohraničí v rámci zachování bezpečnosti hranic. Systém deportace menšin je vidět na mapě viz. Příloha 2. Deportace menšin. Zároveň začíná pronásledování v rámci Rudé armády. U tohoto problému vyvstává otázka, zda čistky v armádě lze definovat jako terorismus. 49 Ačkoliv většina definic ukazuje, ţe primárními cíli jsou civilisté, v tomto konkrétním případě se můţe jednat o teroristický akt. Jedním z důvodů se jeví postup u některých soudů řada vojáků byla nejprve degradována a vyloučena z armády (viz níţe) a následně postavena před soud v tomto případě daný čin jako terorismus označit lze. 50 Co se týče soudů se členy armády, ti byli souzeni vojenskými orgány a jejich obvinění propojena s politickou angaţovaností (proces z června 1937). Lze tedy i uvaţovat nad tím, ţe ke vznesení těchto obvinění došlo kvůli spojení hlavních účastníků procesu např. s trockistickým centrem. Cílem těchto armádních čistek bylo vystrašit její členy a zajistit si bezpečnost a loajalitu armády. Vzhledem k tomu, ţe teror zasáhl do všech významných organizací, aby došlo k zajištění jejich poslušnosti, a do vrcholných pozic byli dosazeni ti správní a Stalinovi oddaní lidé, jevilo se logické mezi tyto organizace zahrnout i Rudou armádu. Ta byla jedním z nejmocnějších útvarů na území Sovětského svazu a díky tomu, ţe se v průběhu několika let vyčistilo její velení, Stalin měl armádu pevně v rukou a nehrozil ţádný případný puč. Lze tedy říci, ţe cílem se stalo vyvolání strachu, který podpořil udrţení systému (bod V.). V lednu 1937 začíná druhý velký moskevský proces. Podobně jako u prvního procesu ze srpna 1936 se cílem stalo vyčištění strany od nové levice. Ač se tento motiv skrývá pod názvy trockisticko-zinověvského terorismu (1. proces) a paralelního antisovětského trockistického centra (2. proces), jejich cíle byly shodné - odstranění levicové opozice. Ze seznamů obţalovaných je patrné, ţe většina z nich patřila dříve k přívrţencům ekonomických reforem, případně jiných reformních myšlenek, anebo byli přímými oponenty Stalina v boji o moc. Právě ony procesy jsou jasným příkladem procesů vedených proti politickým odpůrcům (bod IV.) s cílem zastrašit moţné protivníky (bod II.). 51 Zároveň po začátcích těchto soudních procesů následuje další znevýhodňování rodinných příslušníků a sympatizantů. Dochází tedy 49 Většina definic se shoduje v tom, ţe cílem terorismu jsou civilisté a pokud se jedná o vojáky ve sluţbě, tak se o teroristický čin nejedná. Srovnej: Combs, C. C., Slann, M.(2003): Encyclopedia of Terrorism, s ; Mareš, M. (2005): Terorismus v ČR, s ; Thackrah, J. (2004): Dictonary of Terrorism, s ; Whittaker, D. J. (2003): The Terrorism Reader, s Za předpokladu, ţe splňuje další prvky terorismu, coţ v tomto případě splňuje ohroţení ţivota za účelem šíření strachu, pachatelé i cíle těchto soudů se shodují s definicemi. 51 O populismu a vlivu moskevských monstrprocesů viz více: Werth, N. (1999): Stát proti svému lidu: Násilnosti, represe a teror v Sovětském svazu, in: Courtois, S. a kol.: Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe, s

22 k páchání řady politických vraţd, zinscenovaní politických procesů, vězení, nuceným pracím a znevýhodňování v soukromém ţivotě (bod. VIII.). V této době je rovněţ schválena řada opatření, která posilují pozici NKVD, ospravedlňující čistky. Tento postup jasně říká, ţe čistky jsou páchány drţiteli moci (bod III.). Dané tvrzení můţe ještě podpořit fakt, ţe Jeţovem předkládané seznamy, jichţ bylo 383, 52 podepsali vrcholní členové politbyra většinu z nich podepsal Molotov (373, včetně seznamu, na kterém figurovala jeho ţena), 362 z nich podepsal Stalin, Voršilov 195, Kaganovič 191, Ţdanov 177 a Mikolajn 62 seznamů. 53 Řada z těchto politiků také řídila čistky osobně, např. Ţdanov je řídil v Leningradu, Orenburgu, Baškirii, Tatarstánu a Chruščov na Ukrajině. Ze osob, které figurovaly na těchto seznamech, bylo přes popraveno. Plánování nejvyššími představiteli můţe doloţit i fakt, ţe v dobách monstrprocesů a armádní čistky měl Jeţov jako jeden z mála neomezený přístup do Stalinovy kanceláře, kam také podle záznamů chodil téměř denně Březen červen března vyšel zákon o zákazu volného pohybu rolníků ti nesměli opustit kolektivní hospodářství bez souhlasu úřadu a smlouvy s budoucím zaměstnavatelem. 27. března začal platit oběţník, jenţ posiloval pozici agentů rozkrývajících údajnou aktivizaci duchovních s cílem oslabit moc církve. 29. března všichni důstojníci vyloučení dříve z KSSS z politických důvodů byli nyní vyloučeni z Rudé armády. 8. dubna - nové nařízení umoţňovalo uvěznění na 5 8 let v případě podezření ze sabotáţe, špionáţe, terorismu. 29. dubna vyšla nová směrnice. Ta nařizuje urychlenou poráţku menševického odboje, jehoţ cílem bylo podkopat vládu strany května došlo k zatčením velitelů vojensko-fašistického hnutí v Rudé armádě. 52 Fotografie seznamů viz. Мемориал, Списки, ( 53 Werth, N. (1999): Stát proti svému lidu: Násilnosti, represe a teror v Sovětském svazu, in: Courtois, S. a kol.: Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe, s Tamtéţ. 21

23 23. května v Moskvě, Leningradu a Kyjevě mělo dojít k vyšetřování všech, kteří nebyli ve straně a zároveň patřili ke stoupencům Trockého, Zinověva nebo antisovětských skupin. Vyhoštění nebo odsouzení pak čekalo rodiny opozičníků. 2. června Stalin na zasedání mluví o vojensko politickém spiknutí proti sovětskému režimu, které je podporováno a financováno německými fašisty. Na toto téma přednášel mimo jiné i lidový komisař obrany Voršilov. 8. června vychází směrnice o agentech, jejichţ úkolem je sledovat turecko tatarský nacionalismus v Ázerbájdţánu, na Krymu, v Tatarstánu, Uzbekistánu, Tádţikistánu a Kazachstánu. Poráţka zdejších nacionalistických hnutí se pak stává další prioritou. 11. června Ulrich začíná řešit případ vojensko fašistického spiknutí v Rudé armádě, kde obviňuje 8 generálů, maršálů či admirálů, 55 jako je Primakov nebo Tuchačevskij. Spolu s odsouzením k trestu smrti začíná propaganda v tisku, jeţ informovala o dalším zatýkání v armádě. Mezi lety probíhá stíhání více neţ 32 tisíc vojáků všech hodností. Napříč armádou byli odsouzeni 3 z 5 maršálů, všech 8 admirálů, 14 z 16 armádních velitelů, 90% velitelů armádního sboru a téměř polovina z důstojníků června vyšel rozkaz o vysídlení osob vyloučených k KSSS a jejich rodinných příslušníků z velkých měst června NKVD se usnesla na osvobození těch příslušníků kontrarevolučního hnutí, kteří se přiznali ke zločinům, litovali jich a změnili názor ve prospěch Sovětského svazu června Jeţov informuje plénum KSSS o spiknutí na všech úrovních strany a státu. 28. června díky přetíţení a snaze po urychlení politbyro schválilo trojky. V ní měli zasedat hlava NKVD, tajemník krajského výboru a krajský státní zástupce. Tento mimosoudní orgán určoval, kdo bude odsouzen k smrti. Shrnutí V tomto období se začínají rýsovat další skupiny, jeţ mohly podrývat reţim. Mezi prvními sledovanými jsou rolníci kulaci odmítající se podílet na rozkulačování a dále příslušníci církve. Vyšetřování případných opozičníků se značně rozšiřuje a jsou vyšetřováni uţ i stoupenci dříve odsouzených kádrů, menševici a posléze příslušníci strany na všech úrovních. 55 Robert Petrovič Eideman, Boris Mironovič Feldman, Jona Emanuelovič Jakir, August Ivanovič Kork, Vitovt Kazimírovič Putna a Jeronim Petrovič Uborevič. 56 Mongili, A. (2006): Stalin a sovětské impérium, s Moskva, Leningrad, Kyjev, Rostov, Taganrog a Soča. 22

24 Začíná tedy selekce obyvatel a jejich vyšetřování na základě politické či náboţenské příslušnosti (bod IV.). Zároveň dochází k jiţ zmíněnému vylučování z Rudé armády na základě dřívějšího nesouhlasu s reţimem. (bod VIII.). Tajný červnový proces s vojensko-fašistickým spiknutím byl pak pouze začátkem a čistka měla dlouhodobé následky. Ty můţeme vidět ve střetu s Německem roku 1941, kde se zpočátku rozhodně nedá mluvit o vojenských úspěších Ruska. Taktéţ lze vysledovat pronásledování národnostních menšin, které začíná sledováním německé rozvědky a turecké a tatarské menšiny (bod IV.). Stát ve vysoké míře kontroluje moţné odpůrce ve strategických průmyslových odvětvích vojenství, později zemědělství, chemický průmysl, mikrobiologický, Zajímavé je, jakým způsobem byla v této době šířena propaganda. Nejen, ţe politici dokázali umně vyuţívat noviny (které byly pod státní kontrolou), ale podařilo se jim vyuţít i sportovce, kteří se zaprodali a veřejně podporovali reţim. Zlomovým okamţikem tohoto období je schválení systému trojek, jejich úkolem se stalo mimosoudní prošetřování všech obvinění. Tento způsob dokazování viny byl nastaven kvůli obyčejným lidem, kteří se nehodili jako figurky do populistických monstrprocesů Červenec říjen července politbyro začalo bojovat proti antisovětským prvkům 58 telegram podepsaný Stalinem a Molotovem vyzýval tajemníky regionálních organizací a příslušníky NKVD k tomu, aby sledovali kulaky a zločince a postarali se, aby ti nepřátelští byli co nejdříve zatčeni a popraveni díky trojkám. Telegramem došlo k oficiálnímu povolení operace kulak. 5. července politbyro vydalo usnesení o členech rodin odsouzených, podle něhoţ se na všechny ţeny zrádců vztahuje trest odnětí svobody na 5 8 let, přičemţ děti měly být umístěny do dětských domovů a soukromých internátů. 14. července se otevírá kanál Moskva Volha, který byl postaven vězni Dmitlagu. 59 Zároveň došlo k zadrţení několika set zajatců a civilistů pracujících na stavbě kanálu. Ti byli obviněni z plánování vraţdy Stalina a Jeţova u příleţitosti slavnostního otevření. Přes 200 lidí bylo odsouzeno k smrti července Jeţov svolal vedoucí orgánů NKVD k jednání o operaci kulak. 58 Решение Политбюро ЦК ВКП(б) П51/94 от 2 июля 1937 г, ( 59 Bystrov, V.(2006): Průvodce říší zla, s

25 20. července politbyro se usneslo na příkazu zatknout všechny Němce pracující v továrnách obranného průmyslu a zároveň doporučilo odstranění některých zadrţených v zahraničí. 60 Taktéţ NKVD začala sledovat a vyšetřovat Poláky přeběhlíky, emigranty, vojenské zajatce, legionáře, bývalé členy protisovětských stran. Vyšetřování se týkalo všech bez ohledu na důkazy. Tím začala polská (národnostní) operace. 24. července vychází směrnice o sabotáţi. Podle ní všichni cizinci či osoby spojené se zahraničím, jeţ měly cokoliv společného s bakteriologickým průmyslem nebo mikrobiologií, mají být vyšetřovány. 25. července probíhají přípravy k zatýkání Němců, podezřelých ze špionáţe a pracujících převáţně v obranném a dopravním průmyslu. Samotný proces začal o několik dnů později. Trojky odsoudily osob a z toho k trestu smrti července vyšla směrnice zabývající se identifikací a zatýkáním členů vojenského spiknutí Rudé armády. 31. července schválilo politbyro a NKVD řadu dalších kroků. 62 Mezi nimi: represe bývalých kulaků, zločinců a antisovětských ţivlů; dále pak schválení operace kulak, otevření nových pracovních táborů. Určily se represivní kvóty na skupiny kulaků, 63 kněţí, bývalých bílých, dříve odsouzených zločinců, Nejvíce se NKVD měla zaměřit na věznice a tábory. Byl stanoven počet výstřelů, které měly padnout ve všech regionech Svazu. Trojky mohly určovat tresty v nepřítomnosti obţalovaného, bez účasti obhajoby a nebylo povoleno odvolání. Operace měla trvat 4 měsíce (několikrát prodluţována aţ do dubna 1938, v menší míře naneurčito) a plán počítal s odsouzením lidí k trestu smrti a dalších mělo jít do gulagů. 64 Operace se prodluţovaly, neboť vycházely nové kvóty. Celkem bylo během operace kulak odsouzeno k smrti osob a stejný počet pak poslán do táborů. 65 červenec a srpen politbyro touto dobou nejspíše povoluje při výsleších mučení. Jsou hledáni nepřátelští zemědělští škůdci a do tisku přichází další vlna propagandy. Opakovaně docházelo k prošetřováni těch, co jiţ ţili v gulazích. Také vznikly nové pracovní lesní tábory Viz. více - Охотин, H., Рогинский, A.: Из истории немецкой операции НКВД гг, ( 61 Tamtéţ. 62 Viz. Оперативный приказ народного комиссара внутренних дел союза С.С.Р.; 00447, ( 63 Např. ti, co se přestěhovali do měst, případně zůstali v rodné vesnici. 64 Хлевнюк О.В.(1996): Политбюро. Механизмы политической власти в 30-е годы, kapitola 5 Политбюро и "большая чистка", ( 65 Viz Příloha 3 Mapa pracovních táborů. 66 Idvěllak, Kargopollag, Kulojlag, Lokčimlag, Tajšetský tábor, Tomasinlag a Usťvymlag viz více Bystrov, V.(2006): Průvodce říší zla, s , , , 294, 621, 636,

26 5. srpna začíná operace kulak, která byla schválena koncem července. 7. srpna Vyšinskij vydal rozkaz, ţe není nutné mít souhlas státního zástupce ke stíhání. 11. srpna rozkaz mluvil o odstranění polských 68 špionů, vojáků, polské inteligence, bývalých socialistů nebo příslušníků jiných stran. Je vytvořen další mimosoudní orgán dvojka (komisař a prokurátor) a alba (systém registrací, revizí a kříţových odkazů). Tento systém pak slouţí u všech národnostních čistek. 15. srpna vyšel rozkaz 69 týkající se manţelek trockistů, usvědčených špionů a vojáků, které mohou být odsouzeny na 5-8 let. Děti do 15 let šly do dětských domovů, starší pak také do vězení. Celkem došlo k zatčení ţen a dětí. 17. srpna vedení rozšířilo směrnici o polských špionech (z ), nově se týkala rumunských vyzvědačů v Moldavsku a rumunských uprchlíků v oblasti dnešního Ruska, na Ukrajině a postupně v celém Sovětském svazu. V rámci tohoto nařízení odsoudili přes lidí, z nichţ více neţ polovina byla zastřelena. srpen politbyro se usneslo, ţe vysídlí Korejce z oblastí Dálného Východu, dále zastavilo vydávání povolení pro pobyt cizinců, převáţně pak Němců, Poláků a Japonců. Vyšetřování se kromě toho rozšířilo také do státního potravinářského průmyslu. září došlo ke schválení další perzekuce Poláků, patřícím ke členům Polské socialistické strany. 10. září přichází další telegram, jenţ ve všech regionech zaváděl povinnost chytit a odsoudit k smrti několik škůdců a v novinách z nich udělat exemplární příklad. 14. září dochází k rozšíření trestního zákona, kdy jsou definovány nové tresty za sabotáţ, špionáţ a vlastizradu. Také se stanovuje okamţitý trest smrti ihned po zamítnutí ţádosti o odvolání. 20. září opatření, díky němuţ začala být stíhána Charbinská linie, 70 tedy čínští Rusové utíkající z Číny kvůli japonské okupaci. Byli stíháni mimosoudně pomocí dvojek jako Poláci a Rumuni. Během této operace došlo k odsouzení více neţ osob, z toho k smrti téměř Viz. Оперативный приказ Народного Комиссара внутренних дел СССР 00485, ( 68 O represích na Polácích více: Петров Н.В., Рогинский А.Б.: Польская операция НКВД гг., ( 69 Оперативный приказ народного комиссара внутренних дел Союза С.С.Р , ( 70 Viz více: Оперативный приказ народного комиссара внутренних дел Союза ССР 00593, ( 25

27 28. září - nový rozkaz týkající se i Korejců. 71 Začíná jejich deportace napříč Svazem 72 a do roku 1939 jich bylo přesunuto více neţ Říjen se vyznačoval bojem se sabotáţí v zemědělství (velkochovy) a kontrolou sdělovacích prostředků. 2. října KSSS navrhuje uspořádat ve většině zemí monstrprocesy, kde budou obvinění odsouzeni k smrti. Dále navrhuje jako obviněné dosadit veterináře, laboratorní pracovníky a další místní zaměstnance. 8. října prokurátor Vyšinskij navrhuje zpřísnit dohled nad rozhovory, kde mohou zaznít teroristické úmysly proti straně a vůdci. Tato prohlášení jsou trestná a tvrdě se stíhají. 11. října vedení vydalo novou směrnici o vystěhování Kurdů z ázerbájdţánského pohraničí. 12. října Stalin navrhuje Jeţova za člena politbyra. 23. října NKVD podle rozkazu musí zatknout všechny narušitele sovětských hranic. Ti jsou odsouzeni k vězení nebo pobytu v pracovním táboře 28. října - jsou zatčeni všichni, kteří mají vztahy se zahraničními diplomaty ve Svazu. Zároveň začíná vyšetřování diplomatů ze zastupitelských úřadů v Německu, Japonsku, Itálii a Polsku. 12. října 5. listopadu - směrnice nařizuje zničení církve a zabavení jejího majetku díky vyhlášení kněţích za špiony, povstalce, teroristy, 3. listopadu nařízení stanovuje šetření rodinných příslušníků obviněných v rámci operace kulak a v národnostních čistkách. 4. listopadu začínají přípravy na stíhání škůdců mezi kočovnými cikány. 30. listopadu národnostní čistky jsou rozšířeny na Lotyše, opět se zaměřením na stíhání emigrantů, dříve politicky aktivních, vojáků, Během let dvojky odsoudily přes lidí, z nichţ k smrti. 11. prosince začíná stíhání další menšiny Řeků. Ti měli své osady v jiţním Rusku, na Kavkaze a Krymu. Obvinění se velmi podobala obviněním u Lotyšů výše. Celkem bylo k smrti odsouzeno zadrţených, dalších šlo do vězení nebo do táborů. 12. prosince - proběhly první volby do Nejvyššího sovětu. Zúčastnilo se skoro 97% procent voličů, 98% volilo komunistickou stranu. 71 Viz více: Николай, Б. Ф. (1992): О выселении корейцев из Дальневосточного края., ( 72 Viz. Příloha 2 Mapa pracovních táborů. 26

28 14. prosince represe vůči Lotyšům se rozšířily na Finy, Estonce, Litevce a Bulhary. Ačkoliv se mezi těmito menšinami zatýkalo uţ od září, teprve v prosinci došlo k autorizaci lidí celkem bylo odsouzeno k smrti, zatčeno pak o více. 20. prosince Moskva pořádala oslavu k 20. výročí Čeky-OGPU-NKVD. Stalin tuto akci opět vyuţil k propagandě prosince vyšla směrnice nařizující zatčení podezřelých Číňanů na Dálném Východě ; 14.; 18.; 20. ledna KSSS 74 rozpustila některé okresní výbory a jejich vedení prohlásila za nepřátele lidu. Do politbyra byl zvolen Chruščov. 14. ledna dochází k posílení pravomocí trojek aţ do odvolání. Zároveň bylo prohlášeno za nesprávné pracovně perzekuovat příbuzné obviněných. Důkazem komunikace s nepřítelem lidu nadále nebyly knihy. 18. ledna došlo k zatčení asi lidí, hlavně bývalých socialistů. 21. ledna NKVD zakázalo návštěvy a korespondenci vězňů ledna v Moskvě se koná setkání regionálních představitelů NKVD, kteří měli hodnotit průběh represí v předešlém roce. 29. ledna se národnostní čistka rozšiřuje i na Íránce. Zatýkáni jsou především kmenoví vůdci, náboţenští představitelé, pracovníci zahraničních firem. Z zatčených bylo k smrti odsouzeno ledna dochází k prodluţení operace kulak a stanovují se nové limity zatčených. 75 Zároveň pokračují čistky následujících menšin: Poláků, Lotyšů, Němců, Estonců, Finů, Řeků, Íránců, Charbinů, Číňanů a Rumunů, na coţ je zachován mimosoudní systém. NKVD současně připravovala další rozsáhlé stíhání Bulharů a Makedonců k Chystala se další třicetitisícová kvóta na ukrajinské kulaky. 14. února bylo nařízeno vyšetřovat menševiky a anarchisty. Pozornost se měla věnovat členům KSSS s touto podezřelou minulostí. 16. února NKVD vydalo směrnici o menšinách u Afgánistánu stíhání se týká nejen Afgánců, ale i Turkmenů a Uzbeků. Došlo k zatčení lidí, z nichţ dvojky necelých 400 odsoudily k smrti zastřelením. 73 Článek v novinách: Сегодня 20 лет вчк-огпу-нквд, ( 74 Сталин, И.В.(1938): Сочинения в 16 томах, ( 75 Viz. Решение Политбюро ЦК ВКП(б) П57/49 от 31 января 1938 г, ( 27

29 KSSS září vznikají speciální trojky, které měly za úkol vyšetřovat činnost NKVD. 23. února - vyšla směrnice komplikující pouţití fotografie na cestovní pas. Zadrţeni měli být všichni, jejichţ pas neodpovídal poţadavkům března došlo k zahájení dalšího veřejného politického procesu, 76 tentokrát s antisovětským pravicovo-trockistickým blokem. Ze spiknutí proti Leninovi a Stalinovi, špionáţe, sabotáţe, protistátních snah, vraţdy Kirova a dalších trestných činů bylo obviněno (a poté odsouzeno) 17 osob, z nichţ nejznámější jsou Bucharin a Rykov. 77 Soudil stejně jako v předchozích případech Ulrich a za prokuraturu jednal Vyšinskij. K zastřelení obviněných došlo 15. března. 8. dubna - Jeţova jmenovali lidovým komisařem pro lodní dopravu. 24. dubna - sílí vlna zatýkání a zvyšuje se dohled nad příbuznými odsouzených z podvratné činnosti. To vše v souvislosti s plánovanými oslavami na 1. máje. 21. května posilují se pravomoci trojek, a to o přestupky a nezávaţné trestné činy (příţivnictví, tyranství, recidivisté). Trojky mohly rozhodovat v případech, kdy soud nedokázal vinu prokázat. V rámci své činnosti obvinily přes lidí. 24. června vyšla směrnice, nařizující propouštění z armády. Jednalo se o Němce, Lotyše, Poláky, Estonce, Litevce, a další nesovětské národnosti, přičemţ k propuštění stačilo mít v zahraniční příbuzné. 28. června NKVD vydalo směrnici o zatčení členů tzv. Tolmačevsko-ukrajinské opozice v Rudé armádě. Řada vojáků byla označena za trockisty. červenec byly posíleny represe proti menšinám na Dálném Východě a o několik dní později i vůči evropským menšinám a jejich rodinným příslušníkům. V rámci operace kulak vyšly opět nové kvóty týkající se počtu zatčených. 22. srpna na místo náměstka lidového komisaře pro vnitřní záleţitosti nastupuje Berija. 27. srpna se začal pouţívat princip jednostranného rozvodu, který mohl být uplatňován vůči odsouzenému manţelovi. září pod Stalinovým dohledem vychází v Pravdě série článků Krátký kurz historie 76 Doslovný záznam viz.: Бухаринско-троцкистского процесса, ( 77 Celý seznam viz. Red Book on the Moscow Trials, ( 78 Viz. Краткий курс истории ВКП, ( 28

30 8. října je zřízena komise Jeţov, Vyšinskij, Berija, - jejím úkolem je zpracovat průběh zatýkání a šetření za minulá období. Shrnutí V roce 1938 je Velká čistka bezpochyby nejkrvavější. Touto dobou také vznikla legenda o černé sanitce. Auto, které křiţovalo většinu velkých měst a nabíralo náhodné občany, aby byly naplněny denní kvóty, je bezpochyby důkazem strachu, který se šířil mezi běţnými lidmi (body I. a II.). Řady původně stíhaných byly rozšířeny o další kategorie kriminální ţivly, společensky nebezpečné ţivly, členy antisovětských stran, bývalé carské důstojníky a bělogvardějce. 79 Mimoto byla schválena řada omezení pro rodinné příslušníky odsouzených ti mohli být taktéţ souzeni nebo znevýhodňováni ve veřejném ţivotě. Za jediné malé pozitivum lze povaţovat oficiální prohlášení, ţe příbuzní obviněných by neměli být perzekuováni. Realita se ovšem od tohoto prohlášení často značně lišila. K rozvratu celých rodin navíc přispělo jedno z posledních nařízení daného období, které se týkalo jednostranných rozvodů s obţalovanými. Ty mohly být uskutečněny na základě poţadavku neobviněného. Naplno se rozběhly operace kulak a národnostní (chronologicky Němci, Poláci, Rumuni, Japonci, Charbini, Korejci, kočovní Cikáni, Lotyši, Řekové, Finové, Estonci, Litevci, Bulhaři, Číňani, Íránci, Afgánci, Turkmeni, Uzbeci). U kaţdé této operace existovaly dvojí kvóty jedny na počet odsouzených k zastřelení, druhé na deportaci. Ačkoliv operace měla trvat pouze 4 měsíce, docházelo k jejímu opakovanému prodluţování aţ do konce roku 1938 a kvóty se v závislosti na prodluţování také navyšovaly. To bylo důvodem k otevření řady dalších pracovních táborů, které lze vidět v Příloze 3 Mapě pracovních táborů. Trojky byly výrazně posíleny, jejich pravomoci dosáhly naprosto bezprecedentních rozměrů a časem k vyšetřování nepotřebovaly ani souhlas státního zástupce. Zároveň vychází nový trestní zákoník, který stanovoval mnohem delší tresty. Je zaveden systém dvojek (komisař a prokurátor), jeţ se zabývaly výhradně národnostními čistkami. Stalo se běţnou praxí, ţe pokud soud někoho osvobodil, trojka ho mohla odsoudit ve stejné záleţitosti. Výjimkou nejsou ani příklady odsouzení k nuceným pracím na základě toho, ţe obviněný vlastnil zahraniční knihu nebo četl kapitalistický tisk. Mimosoudní systémy, které nezačínaly 79 Werth, N. (1999): Stát proti svému lidu: Násilnosti, represe a teror v Sovětském svazu, in: Courtois, S. a kol.: Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe, s

31 na popud státního zástupce, bez moţnosti odvolání, jsou jasným příkladem porušování práv (bod VII.). V této době NKVD pravděpodobně dostalo povolení ke speciálním výslechovým metodám mučení. Ačkoliv dokument, který by takové nařízení oficiálně povoloval, není zveřejněn, je zřejmé, ţe v nějaké formě musel být platný, a to uţ z toho důvodu, ţe v lednu roku 1939 Stalin poslal telegram, který mučení při výsleších zakazuje. U podobných historických událostí které ovšem zpravidla nenabývají takového rozsahu - se podobné nařízení vţdy vyskytuje. Je tedy zřejmé, a díky Stalinovu telegramu i jisté, ţe k veškerému pronásledování a vyšetřování se přidalo ještě mučení. Jenom doplňkem těchto procesů byl zákaz zasílání korespondence a návštěv vězňů (bod VIII.). Polovina roku 1937 je charakteristická tím, ţe došlo k oficiálnímu schválení a posvěcení operace kulak i národnostní. Zároveň padla řada rozhodnutí, jeţ urychlila nastupující procesy a výkony trestů. Díky propagandě, kontrole médií a pečlivě naplánovanému začátku čistek bylo hned zpočátku popraveno několik exemplárních příkladů. Toho vyuţila Pravda pro oslavu a podporu reţimu. Je podporováno donašečství a jsou trestány jakékoliv výroky proti komunistické straně a jejímu vůdci. Tento fakt podporuje tvrzení, o kterém nemůţe být ţádných pochyb ţe ve Svazu existoval kult Stalinovy osobnosti. 80 (bod IX.) Poté, co bylo od levé opozice vyčištěno vedení strany, vyšetřování se dále posouvá směrem k níţe postaveným okresním straníkům, dále všem s menševickou a anarchistickou minulostí. Kdyţ byla strana vyčištěna od nové levice, Stalin se rozhodl skoncovat s pravicovými protivníky. Nejznatelnějším důkazem je třetí a poslední moskevský monstrproces - proces s antisovětským pravicovo trockistickým blokem. Ten skončil jako veškeré předešlé popravami většiny obviněných a vlnou mediální propagandy (bod VIII.). Nařízení z počátku roku 1938 mělo dopad na všechny ty, kteří chtěli vycestovat. Díky příkazům o fotografiích se stalo téměř nemoţným opustit zemi legálně na cestovní pas. Od nelegální emigrace pak odrazoval fakt, ţe pro narušitele sovětských hranic byly stanoveny extrémně vysoké tresty. Toto období končí řadou politických kroků, kdy byl na místo náměstka lidového komisaře pro vnitřní záleţitosti dosazen Lavrentij Pavlovič Berija, a začaly čistky napříč NKVD. Za jistý náznak konce lze povaţovat říjnové ustanovení komise Jeţov-Vyšinskij- Berija, která měla za úkol zhodnotit předchozí průběh represí. 80 Viz více: Bullock, A. (2005): Hitler a Stalin: Paralelní životopisy nebo Gill, G. J. (1998): Stalinism., s

32 Listopad listopadu ÚV KSSS rozhodla o vyšetření NKVD, jenţ mělo být zbaveno špionů a nedůvěryhodných osob. 17. listopadu schválen konec mimořádných soudů, masových operací listopadu Jeţov je na postu lidového komisaře pro vnitřní záleţitosti nahrazen Berijou. Od 26. listopadu byl vyhlášen návrat k normám. Vyšla řada směrnic, které rušily nebo měnily předchozí dokumenty. Patří mezi ně například: zrušení všech hromadných operací, nedokončené případy má dořešit soud. Řešila se platnost odsouzení od mimosoudních orgánů. Na druhou stranu v rámci snahy o zefektivnění práce byly zavedeny sankce za pozdní příchody do práce nebo záškoláctví ledna Stalin posílá výše zmínění telegram o zákazu mučení při vyšetřování. 82 Shrnutí V tomto relativně krátkém období ustala naprostá většina operací, a to včetně všech doprovodných jevů mimosoudních vyšetřování, mučení při výsleších, Jeţov byl vystřídán a roku 1940 odsouzen k smrti zastřelením. I přes proklamovaný návrat k normám lze represivní procesy v menší míře spatřovat minimálně do konce Stalinovy éry. Příkladem můţe být stíhání Trockého nebo poprava Jeţova, obě ve čtyřicátém roce. Stalin ve snaze udrţet bdělost v menší míře čistky zopakoval nejen v satelitních státech, ale i ve Svazu Statistika od října 1936 do listopadu V tomto období orgány státní bezpečnosti zatkly nejméně 1,71 milionu lidí a odsoudily nejméně 1,44 milionu lidí. K trestu smrti bylo odsouzeno více neţ 725 tisíc lidí. A to z operace kulak minimálně 436 tisíc, dvojky a specielní trojky odsoudily 247 tisíc a vojenské kolegium spolu s okresními soudy a vojenskými soudy 41 tisíc osob. 81 Viz. Решение Политбюро ЦК ВКП(б) П65/116 от 17 ноября 1938 г., ( 82 Viz. Телеграмма (2), ( 83 Např. Spiknutí lékařů. 84 Статистические итоги «Большого террора», ( 31

33 Dále bylo trojkami odsouzeno přes 400 tisíc společensky škodlivých elementů, přes 200 tisíc lidí bylo vyhoštěno či deportováno. Ze 2 milionů odsouzených z jiných trestných činů bylo přes 800 tisíc lidí posláno do táborů. 32

34 6. Závěr Tato práce měla za úkol popsat takové události v Sovětském svazu v letech , které se vymykají běţnému chápání svou masivností a krutostí. Zároveň byl zdůrazněn podíl některých osobností, které se výrazně podílely na páchání teroru nebo se staly jeho oběťmi (případně obojí). Tuto popisovanou rozsáhlou operaci řídil Stalin. Ten soustředil ve svých rukou celé politbyro díky tomu, ţe od počátku 30. let dosazoval do klíčových funkcí sobě věrné stoupence. Jednalo se o velmi pomalý proces a Stalin po čase zjistil, ţe značná část kádrů není ochotna plnit každý rozkaz z centra. Stalin nutně potřeboval za ně dosadit lidi výkonnější to jest poslušnější. 85 Dalším cílem operace pak bylo vyčistit Svaz od niţších tříd menšin, věřících či jinak se vymezujících lidí.... pro největší rozmach čistek se ujal název ježovština ale jak objasnil Chruščov, Ježov byl pouhým Stalinovým nástrojem a byl sám zlikvidován, když se Stalinovi hodilo udělat z něj obětního beránka za vykonané krajnosti. Nebyla to ježovština, ale stalinština. Neboť to byl Stalin, kdo chápal význam teroru, nikoli jako pouhou reakci na případ naléhavé potřeby ale jako stálý návod jak vládnout. Byl to Stalin, kdo zahájil čistky poloviny třicátých let a znovu tento proces obnovil po válce, kdy je opakovaně prováděl nejen v Rusku, ale rozšířil i na satelitní režimy východní Evropy. 86 V dané době probíhalo paralelně několik procesů, které měly řadu důsledků. Jedním z nich byla série moskevských monstrprocesů, které se jako jedny z mála dostaly i do zahraničního povědomí. Mimo svého odstrašujícího účinku se ovšem podařilo odvést pozornost od ostatních represivních postupů, které probíhaly souběţně v této době v mnohem větší míře. Ostatní stíhání lze zhruba rozdělit do tří skupin kulaci, menšiny a armáda. Doprovodné aspekty, jako jsou přepisy historie, vynucená svědectví i přiznání k nevykonaným skutkům a hlavně neustálý dohled s hrozbou trestu smrti v případě porušení jakéhokoliv nařízení, se pak zdají podruţnými. Operace kulak měla za cíl nejen zničit odpůrce kolektivizace, ale i třídu inteligence, která by mohla Stalinovi výrazně škodit. Tyto procesy měly za úkol soudit trojky. Co se týče národnostních operací, které soudily dvojky, lze do pronásledování zahrnout zástupce všech významných menšin ţijících ve Svazu. Nejčastěji padala obvinění ze špionáţe a sabotáţe. Armádní čistka měla, podobně jako ta politická, za úkol dosadit na vrcholné pozice ty správné 85 Werth, N. (1999): Stát proti svému lidu: Násilnosti, represe a teror v Sovětském svazu, in: Courtois, S. a kol.: Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe, s Bullock, A. (2005): Hitler a Stalin: Paralelní životopisy, s

35 lidi. Chaos, který nastal poté, co byla vyměněna naprostá většina štábu a dosazeny často nezkušené politické figurky, trval ještě několik let. Zajímavým prvkem, který figuroval v mnoha ţalobách, bylo obvinění z terorismu. Paradoxně byl tento termín ve své době pouţíván proti jakýmkoliv odpůrcům reţimu, kteří mohli svými novými/starými/jinými myšlenkami podkopávat stabilitu systému. V tomto období jsou tedy stíháni údajní teroristé, na kterých byl vykonáván akt represivního terorismu. Díky relativní dostupnosti primárních materiálů lze konstatovat, ţe při psaní práce nebylo mnohdy nutné fakta ověřovat. Při čerpání ze zdrojů sekundárních či internetových nebyl problém si informace ověřit, přičemţ se daná fakta v ničem zásadním nerozcházela. Zajímavou moţností by bylo doplnit tuto práci o tendenční literaturu nejen z vybraného období, ale i z let pozdějších. Tam by se nepochybně události a fakta lišily od archivních materiálů i ostatních zdrojů. V této práci byla stanovena výzkumná otázka, zda lze Velký teror povaţovat za akt represivního terorismu. Pomocí aplikace klíčových bodů na stěţejní události vybrané doby lze konstatovat, ţe Velký teror byl aktem represivního terorismu, neboť splňuje všechny vybrané body bez výjimky. Cílem bylo vyvolat strach o ţivot, přičemţ procesy zapůsobily na široké publikum, násilí bylo pácháno představiteli státní moci proti odpůrcům z řad vlastních občanů i menšin, a to se záměrem zvýšení a udrţení stability stávajícího reţimu. Dalšími podmínkami byla existence politických procesů a porušení některých pravidel války nelidské zacházení se zadrţenými či potlačování jejich práv. Závěrečná podmínka stanovovala existenci státní ideologie a kultu osobnosti. Všechny tyto podmínky byly v práci zkoumány a v historickém rozboru dokázány. 34

36 5. Seznam zdrojů 5.1. Primární, ruské Бухаринско-троцкистского процесса, čerpáno z: kontrolováno k Верховный суд выразил волю народа, čerpáno z: kontrolováno k Депортация поляков, čerpáno z: kontrolováno k Жертвы политического террора в СССР, čerpáno z: kontrolováno k Запрос Ежова, čerpáno z: kontrolováno k Мемориал, čerpáno z: kontrolováno k Мемориал, Списки, čerpáno z: kontrolováno k Оперативный приказ народного комиссара внутренних дел союза C.C.P.; 00447, čerpáno z: kontrolováno k Оперативный приказ народного комиссара внутренних дел С.С.Р.; 00485, čerpáno z: kontrolováno k Оперативный приказ народного комиссара внутренних дел Союза С.С.Р.; 00486, čerpáno z: kontrolováno k

37 Оперативный приказ народного комиссара внутренних дел Союза С.С.Р.; 00593, čerpáno z: kontrolováno k Постановление цк вкп(б) П43/305 от 29 сентября 1936 г., čerpáno z: kontrolováno k Процесс антисоветского троцкистского центра (23 30 января 1937 года), НКЮ Союза ССР, Юридическое издательство, 1937., čerpáno z: kontrolováno k Решение Политбюро ЦК ВКП(б) П51/94 от 2 июля 1937 г., čerpáno z: kontrolováno k Решение Политбюро ЦК ВКП(б) П51/734 от 21 августа 1937 г., čerpáno z: kontrolováno k Решение Политбюро ЦК ВКП(б) П57/49 от 31 января 1938 г., čerpáno z: kontrolováno k Решение Политбюро ЦК ВКП(б) П65/116 от 17 ноября 1938 г., čerpáno z: kontrolováno k Сегодня 20 лет вчк-огпу-нквд, čerpáno z: kontrolováno k Список (Příloha 1 První seznam jmen odsouzenců), čerpáno z: kontrolováno k

38 СТАЛИН, И.В: Сочинения в 16 томах, 1938, čerpáno z: kontrolováno k Телеграмма (1), čerpáno z: kontrolováno k Телеграмма (2), čerpáno z: kontrolováno k Шпионам и изменникам Родины нет и не будет пощады, Сборник статей. Партиздат ЦК ВКП, 1937., čerpáno z: kontrolováno k Primární, jiné Zákon č. 40/2009 Sb, Trestní zákoník Sekundární, ruské Внутрисоюзные принудительные миграции (příloha 2), čerpáno z: kontrolováno k Краткий курс истории ВКП, čerpáno z: kontrolováno k Николай, Б. Ф.: О выселении корейцев из Дальневосточного края, 1992, čerpáno z: kontrolováno k Охотин, Н. Г.; Рогинский, А. Б.: Большой террор: Краткая хроника, 2007, čerpáno z: kontrolováno k

39 Охотин, Н. Г.; Рогинский, А. Б.: Из истории немецкой операции НКВД, гг., Moskva, čerpáno z: kontrolováno k Петров Н. В., Рогинский А.Б.: Польская операция НКВД гг. čerpáno z: kontrolováno k Хлевнюк О. В.: Политбюро. Механизмы политической власти в 30-е годы, Moskva, РОССПЭН 1996, čerpáno z: kontrolováno k Ягода, Генрих Григорьевич, Академик - dic.academic.ru, čerpáno z: kontrolováno k Sekundární, jiné Berg-Schlosser, D.; Stammen, T.: Úvod do politické vědy, Praha, ISE Bullock, A.: Hitler a Stalin: Paralelní životopisy, Český Těšín, KMa Bystrov, V.: Průvodce říší zla; názvoslovný a místopisný slovník více než 2100 koncentračních, nápravněpracovných, zvláštních, výrobních, zajateckých, internačních a prověřovacích filtračních táborů a zvláštních osad, zřízených od dvacátých let dvacátého století do šedesátých let dvacátého století v Sovětském svazu, a táborů, které Sovětský svaz provozoval v letech v jiných zemích, Praha, Academia Clarfield, M.: The Soviet Doctors' Plot 50 years on. British Medical Journal bmj.com 2002, čerpáno z: kontrolováno k Combs, C. C., Slann, M.: Encyclopedia of Terrorism, New York, Checmark books Courtois a kol.: Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe. Praha, Paseka

40 Fiala, P.; Schubert, K.: Moderní analýza politiky: uvedení do teorií a metod policy analysis, Brno, Barrister & Principal Gill, G. J.: Stalinism, New York, Palgrave Macmillan 1998, čerpáno z: stalinism&hl=cs&ei=k2oftdnffcxoswaup-idag&sa=x&oi=book_result&ct=result& resnum=1&ved=0ccoq6aewaa#v=onepage&q&f=false, kontrolováno k Katamidze, S: Věrní soudruzi, nelítostní kati: KGB a sovětské tajné služby , Český Těšín, KMa Leon Trotsky, History Learning Site, čerpáno z: kontrolováno k Mareš, M.: Terorismus v ČR, Brno, Centrum strategických studií Maršál Sovětského svazu Lavrentij Pavlovič Berija, Válka.cz, 2005, čerpáno z: kontrolováno k Mongili, A.: Stalin a Sovětské impérium, Český Těšín, KMa Stalin, I.V., Государство и власть, čerpáno z: kontrolováno k State terrorism, International Coalition of Sites of Conscientes, čerpáno z: kontrolováno k Šanderová, J.: Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách, Praha, SLON

41 Red Book on the Moscow Trials, Radical Socialist, čerpáno z: kontrolováno k Říchová, B.: Přehled moderních politologických teorií: empiricko-analytický přístup v soudobé politické vědě, Praha, Portál Thackrah, J.: Dictonary of Terrorism, London, Routledge What is Terrorism?, Terrorism Research, čerpáno z: kontrolováno k Whittaker, D. J.: The Terrorism Reader, London Routledge Ostatní internetové zdroje БАЗА ДАННЫХ ВИРТУАЛЬНОГО МУЗЕЯ ГУЛАГА, kontrolováno k Network library of totalitarism, kontrolováno k

42 6. Přílohy Příloha 1 První seznam jmen odsouzenců Zdroj: Список, ( 41

43 Příloha 2. Deportace menšin zdroj: Courtois a kol.(1998): Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe, s

44 Příloha 3 Mapa pracovních táborů zdroj: Courtois a kol.(1998): Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe, s