ØÍŠE ORGANISMÙ. P živoèichové P rostliny P protista = jednobunìèné organismy MIKROOGRANISMY. bakterie, sinice, prvoci, øasy, houby
|
|
- Ludmila Hájková
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Buòka morfologie
2 ØÍŠE ORGANISMÙ P živoèichové P rostliny P protista = jednobunìèné organismy (agregáty stejnocenných bunìk) bakterie, sinice, prvoci, øasy, houby MIKROOGRANISMY
3 NEBUNÌÈNÉ FORMY ŽIVOTA Viry - obsahují NK, proteiny = bunìèný parazit na úrovni NK Viroidy - pouze NK (kruhová jednovláknová RNA bazí) = patogen rostlinných bunìk Priony - pouze protein (Creutzfeldt-Jakobova nemoc = spongioformní encefalopatie)
4 Bakteriální buòka buòky prokaryotické (PK) x buòky eukaryotické (EK)
5 1. Organizace bunìèného jádra (Jádro není oddìleno od cytoplazmy membránou, tvoøeno cyklickou dvouvláknovou šroubovicí DNA, haploidní genom - nepohlavní rozmnožování) 2. Nepøítomnost bunìèných organel (Chybí Mt, ChP, ER) 3. Charakter ribosomu (Rozdílná RMH rrna, poèet a RMH ribosomálních proteinù)
6 Další odlišnosti PK a EK Peptidoglykan v bunìèné stìnì PK (x mykoplasmy) Stavba bièíkù - jednodušší než u EK Anaerobióza PK (fakultativní nebo striktní) Schopnost PK vázat N 2 Zásobní látky PK (poly- -hydroxymáselná kyselina) Neexistuje pino-, fago- ani exocytóza u PK Nepøítomnost sterolù v membránì PK (x nìkteré sinice a mykoplasmy) Velikost buòky PK cca 1/10 EK Neschopnost PK diferencovat buòky
7 Bakteriální buòka MORFOLOGIE VELIKOST ~ ChP, Mt m - velký pomìr povrch:objem vysoká rychlost metabolismu (zdvojení hmotnosti za 0,5 hod.)
8 TVAR - kulovitý = koky (mono-, diplokoky, tetrády) - øetízky (Streptokoky) - hrozny (Stafylokoky) - lineární = tyèinky (pøímé, zakøivené, spirálnì stoèené) - vlákna SLOŽENÍ - prvky: C-50%, O-20%, N-15%, H-8% P-3%, S-1% = 97% hmotnosti
9 - malé molekuly: H 2 O-80% hmotnosti, NH + 4, PO 3-4, CO 2 sacharidy (Glc, Rib) AMK, MK, Nt glycerol, pyruvát... - makromolekuly: ± lipidy, proteiny, NK, polysacharidy - supramolekuly: funkèní celky (ribosom = 3 RNA + 55 proteinù
10 Bakteriální buòka obsahuje 8 x 10 7 molekul v cca 3300 druzích ~ 97% sušiny = makromolekuly + lipidy NUKLEOVÉ K.: bakteriální chromozom (cyklická dvoušroubovice DNA) 20% sušiny E.c. plazmidy (cyklická dvoušroubovice DNA) x < b. chromozom trna, rrna, mrna (koduje více proteinù, velmi krátký T2)
11 PROTEINY: enzymy (vìtšina), strukturní proteiny, regulaèní faktory [ u E. coli x 10 5 druhù u èlovìka ] 60% sušiny E.c. - realizace gen. info. do 3D - genotyp fenotyp POLYSACHARIDY: konstrukèní (peptidoglykan, lipopolysacharid, teichoové kyseliny) 3% sušiny E.c. zásobní (glykogen) - antigenní struktury - adherence na hostitele - souèást b. stìny a glykokalixu
12 JÁDRO BUÒKY Není oddìleno membránou Zaujímá ~ 15% objemu buòky Bakteriální chromozom (délka 1,4 mm) poskládání DNA do vyšších struktur SUPRAHELICITA (+,-) - funkce topoizomeráz I, II Haploidní g.i. (3500 genù) kopie Plazmidy (cykl. DNA) histone like proteins - 4 druhy (1/200 párù bazí) Katalytické proteiny (replikace, translace) Regulaèní proteiny (represory)
13 Plazmidy - fakultativnì pøítomné (v jádøe a/nebo cytoplazmì) = endosymbiont na genetické úrovni - cyklická dvoušroubovice DNA - g.i. pro doplòkové fce: - resistence na antibiotika ( napø. -laktamáza) - resistence na tìžké kovy (exportní proteiny) - produkce antibiotik - produkce toxinù (hemolysin E. coli) - degradace uhlovodíkù (Pseudomonas - ropa) - produkce modifikaèních E (oznaèení vlastní DNA) - umožnìní symbiózy (Rhizobium) - autonomní replikace (plazmidové èíslo) - pøechod do dceøiných bunìk ekvipartiènì (øízeno) nebo statisticky (dostatek kopií) - kompatibilita, inkompatibilita (pokud pøíbuzné), kryptické, konjugativní plazmidy
14 Pøenos plazmidu = horizontální pøenos g.i. Konjugací - pøi spojení bunìk (i rozdílných) - pøedání t.zv. konjugativního plazmidu (rezistence na antibiotika) Transdukcí - pøi infekci buòky fágem (obsahujícím plazmid) Transformací - pøi prùniku bakt. chromozomu nebo samotného plazmidu do kompetentní buòky (1927 Griffith - pøenos virulence pneumokoka)
15 CYTOPLAZMA ~ gel (viskózní roztok) - struktury: chromosom, ribosomy, granula - enzymy (glykolýza, hydrolázy, enzymy K. cyklu) - NK - trna, mrna - regulaèní molekuly (camp) - produkty ana- a katabolismu - pøijaté živiny... difúze = hlavní transportní mechanismus
16 RIBOSOM podjednotky 30 S - 16 S RNA 21 proteinù 50 S - 5 S, 23 S RNA 34 proteinù 70 S Poèet: klidový stav - stovky rychlý rùst - desítky tisíc rychlost proteosyntézy - p.ú. poètu ribosomù (800 AMK/min/ribosom)
17 transkripce mrna - translace protein P jedna mrna koduje v prùmìru 3 proteiny P krátká doba života mrna (jednotky minut) P ribosomy nasedají na nehotovou mrna, translace (úloha chaperonù) vysoká rychlost proteosyntézy 1 AMK = 2 ATP (aktivace AMK) + 1 GTP (vazba aminoacyl-t-rna na ribosom) + 1 GTP (posun mrna)
18 ZÁSOBNÍ LÁTKY - glykogen (nerozpustný polymer Glc) - polyfosfát, elementární síra - polymer kyseliny -hydroxymáselné H H H O H OH H O H H Nikdy nejsou zásobními látkami lipidy
19 CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA - jediná vnitøní membrána bakterií = dvojvrstva fosfolipidù: - fosfatidylglycerol - fosfatidylethanolamin (nikdy ne cholesterol) - vyšší podíl nenasycených MK - vyšší tekutost - membránové proteiny (10-20% všech proteinù)
20 FUNKCE MEMBRÁNY P oddìlení od vnìjšího prostøedí (pøenašeèe) P energetický metabolismus (syntéza ATP) Energie h Slunce oxidace D.Ø. gradient H + ATPáza ATP V P zakotvení bièíku
21 BUNÌÈNÁ STÌNA = bunìèný skelet (chybí u mykoplasem) - chemická + mechanická ochrana buòky (kompenzace vnitøního tlaku - 500kPa g-, 2500kPa g+) - charakter síta (prostupnost) - odstranìním b. stìny (lysozym, penicilin) protoplast (sféroplast)
22 Složení b.s. závisí na typu bakterie Peptidoglykan (mukopeptid, murein) spoleèný pro všechyny bakterie = lineární polymer - støídání aminosacharidù: ( -1,4-O-glykosidická vazba) N-acetylglukosamin + N-acetylmuramová kys. CH 2 OH O OH + tetrapeptid (amidicky) HO O H 3 C CH N H 2 COOH Muramová kyselina sí ování - funkce transpeptidáz (g- ménì, g+ èasté propojení)
23 g+ Bunìèná stìna paralelnì - mnoho vrstev peptidoglykanu, b.s nm kolmo - teichoové kyseliny - lineární polymery: glycerol-p a ribitol-p s sacharidy (glykosidicky vázanými) - kovalentní vazba k PG, mer - hlavní povrchový antigen g+ neobsahuje lipidy (x mykobakterie, korynebakterie, nokardie - lipidy a vosky esterovì na PG) neobsahuje proteiny (x streptokoky - souvislá vrstva proteinù, polysacharidy, PG)
24 Bunìèná stìna g+ bakterií
25 g- Bunìèná stìna tenká vrstva peptidoglykanu, b.s nm periplasmatický prostor (metabolity, živiny, hydrolázy) vnìjší membrána - dvojvrstva fosfolipidù s proteiny - Hf kotvena lipoproteiny v PG - vnìjší vrstva obsahuje lipopolysacharidy LPS lipid A + základní + specifický polysacharid polysacharid
26 Bunìèná stìna g- bakterií
27 LPS Lipid A - spoleèný pro LPS, Hf kotva - fosforylovaný glukosaminový disacharid esterifikovaný nìkolika MK = endotoxin g- Základní polysacharid - vázán na jeden Glc-NH 2 lipidu A - až 10 monosacharidù (i vìtvení) Specifický polysacharid - lineární, až 100 monosacharidù (nad povrch buòky) - opakování tetra- (penta-) sacharidových jednotek - druhovì i kmenovì specifické - ztráta (poškození) citlivost napø. na detergenty = O-antigen
28 g- struktura lipopolysacharidu
29 Adhezní místa - místa, kde se stýká vnìjší a cytoplazmatická membrána (až 400 u E. coli) - vstup DNA bakteriofága - inzerce dalších molekul LPS Proteiny vnìjší membrány - málo proteinù (množství i druhù) x cytoplazmatické membránì Receptory pro fágy - specifické pro nasednutí fága Poriny (trimer) - póry - neselektivní prùnik malých molekul Omp A - transmembránový - kotví vnìjší membránu k peptidoglykanu (vedle lipoproteinù) - receptor pro F-pilus donorové buòky pøi konjugaci
30
31 POUZDRO A GLYKOKALIX - nad b.s. u g- i g+ (není nepostradatelné) - tvoøeno polysacharidy (vyjímka Bac. anthracis - poly- D-Glu) Pouzdro - vrstva obklopující jednotlivé bakterie - ochrana pøed bakteriofágy - pøispívá k virulenci a invazivitì Sliz - øídká hmota obalující více bunìk Glykokalix - øídká sí ovina vláken, trèí z buòky - významný pro adhezi bakterií (adheziny) nespecifiky nebo specificky (paraziti, symbióza)
32 FIMBRIE (PILI) pouze u g- = rigidní dutá proteinová vlákna (køehká), trèí všemi smìry - funkce adhezinù - specifická adheze na hostitelskou buòku (virulenèní faktor, kódováno plazmidem) - sex fimbrie - jedno vlákno kódované plazmidem (výmìna plazmidové DNA pøi konjugaci)
33 BIÈÍKY = vláknitý útvar, mnohokrát delší než buòka monotrichia - jeden na pólu lophotrichia - svazek na jednom nebo obou pólech peritrichia - po celém povrchu Bièík - vlákno, háèek, bazální èást
34 vlákno - ~ 20 m, nm - flagelin (globulární protein, dutá šroubovice) háèek - flexibilnì spojuje rigidní vlákno a bazální èást bazální èást - kotví bièík do b. stìny a c. membrány - g- 2 páry kruhových destièek - g+1 pár kruhových destièek - bièík rotuje +, - (energie gradientu H + ) pohyb (pozitivní, negativní chemotaxe) informace z chemoreceptorù (na povrchu) reakce na zmìny koncentrace látek v èase
35
36 TAXE - cílený pohyb mikroorganismu CHEMOTAXE - stimulem je chemický signál (koncentraèní gradient repelentu, atraktantu) FOTOTAXE - odpovìï na svìtlo u svìtlocitlivých bakterií (bièík, vakuoly) MAGNETOTAXE - orientace vùèi magmetickému poli (magnetosomy s Fe 3 O 4 )
37 MECHANISMUS CHEMOTAXE P chemický stimul - vazba molekuly na receptor - pøenašeè signálu P pøíjem a pøedání signálu zmìny rotace bièíku P receptory a chemosenzory v cytoplazmatické membránì a periplasmatickém prostoru P cytoplazmatické proteiny signální kaskáda prostøednictvím methylace-demethylace, fosforylace-defosforylace enzymù a regulaèních proteinù
38 rotace + = pøemety rotace - = pohyb vpøed náhodný smìr pohybu pohyb ve smìru nárùstu gradientu atraktantu
39 RECEPTORY - Tsr (atrakce Ser) - Tar (atrakce Asp) - Trg (atrakce Glc, Rib, Man) - Tap (atrakce dipeptidy) + methyl-accepting chemotaxis proteins MCP CYTOPLAZMATICKÉ - PROTEINY CheA, CheW, CheY, CheR, CheB, CheZ kinázy, methyltransferázy regulaèní proteiny
40 excitovaný stav (zaznamenávají koncentraèní gradient MCP rotace bièíku - t.j. pohyb vpøed) methylace demethylace CheR CheB - P (methyltransferáza) (methylesteráza) adaptovaný stav (nejsou schopny rozpoznat konc. gr. Me-MCP 100x snížena citlivost, rotace bièíku + t.j. poskakování, pøemety) iniciace fosforylace CheW CheA - fosforylace CheY a CheB = aktivace (kináza) (kináza) vazba na proteiny vypínaèe motoru bièíku CheY - rotace P- CheY + rotace CheZ defosforyluje
41 excitovaný stav (zaznamenávají koncentraèní gradient AT - MCP rotace bièíku - t.j. pohyb vpøed) methylace demethylace CheR CheB - P (methyltransferáza) (methylesteráza) adaptovaný stav (nejsou schopny rozpoznat konc. gr. AT - Me-MCP x x 100x snížena citlivost, rotace bièíku + t.j. poskakování, pøemety) iniciace fosforylace CheW CheA - fosforylace CheY a CheB = aktivace (kináza) (kináza) x vazba na proteiny vypínaèe motoru bièíku CheY - rotace P- CheY + rotace CheZ defosforyluje
42 REPELENTY - aktivace CheA (fosforylace) aktivace CheB (fosforylace) snížení methylace MCP (podobnì jako volný MCP) ATRAKTANTY - vazba atraktantu na receptor - inhibuje fosforylaci CheA pokles P-CheB zpomalení demethylace MCP Receptory s navázaným atraktantem neiniciují fosforylaci CheA blokována demethylace recetorù prostøednictvím CheB methylace receptorù prostøednictvím CheR probíhá pokles citlivosti receptoru pro atraktant pokles vazby atraktantu stimulace CheA adaptace buòky na chemoatraktant
BAKTERIÁLNÍ BUŇKA MORFOLOGIE A STAVBA
BAKTERIÁLNÍ BUŇKA MORFOLOGIE A STAVBA Veronika Holá Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Přednáška pro II. r. VL 2016/2017 Velikost bakterií Patogenní: většinou kolem 1 5 μm (1 μm = 10-3
Víceprokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
VíceSTRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY
Morfologie (tvar) bakterií STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY Tři základní tvary Koky(průměr 0,5-1,0 µm) Tyčinky bacily (šířka 0,5-1,0 µm, délka 1,0-4,0 µm) Spirály (délka 1 µm až100 µm) Tvorba skupin
VíceÚvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceGenetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
VíceTypy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
VíceCentrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
Více2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceNukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
VíceMolekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
VíceNepřátelské mikroby ČÁST 1
Nepřátelské mikroby ČÁST 1 1. Mikroby jako parazité 9 2. Bakterie 13 3. Viry 35 4. Fungi 45 5. Protozoa 49 6. Helminti a členovci 51 7. Priony 57 8. Vztah hostitele a parazita 61 Kapitola Mikroby jako
VíceBAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom
Více19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
Vícepátek, 24. července 15 BUŇKA
BUŇKA ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA mitochondrie ribozom hrubé endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmatická membrána mikrotubule lyzozom hladké endoplazmatické retikulum Golgiho aparát jádro jadérko chromatin volné
VíceMolekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
Víceod eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj
VíceExprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
VíceExprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
VíceStavba prokaryotické buňky
Prokaryota Stavba prokaryotické buňky Stavba prokaryotické buňky Tvary bakterií Rozmnožování bakterií - 1) příčné dělení nepohlavní 2) pučení 3) pomocí artrospór artrospóra vzniká fragmentací vláken u
VíceDYNAMICKÁ BIOCHEMIE. Daniel Nechvátal :: www.gymzn.cz/nechvatal
DYNAMICKÁ BIOCHEMIE Daniel Nechvátal :: www.gymzn.cz/nechvatal Energetický metabolismus děje potřebné pro zabezpečení života organismu ANABOLISMUS skladné reakce, spotřeba E KATABOLISMUS rozkladné reakce,
VíceChemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky) NH 2 N N báze O N N -O P O - O H 2 C H H O H H cukr OH OH nukleosid nukleotid Nukleosidy vznikají buď syntézou
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
VíceNukleové kyseliny. obecný přehled
Nukleové kyseliny obecný přehled Nukleové kyseliny objeveny r.1868, izolovány koncem 19.stol., 1953 objasněno jejich složení Watsonem a Crickem (1962 Nobelova cena) biopolymery nositelky genetické informace
VíceBiologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
VíceNukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
VíceEva Vlková č. dveří: 29 vlkova@af.czu.cz
Eva Vlková č. dveří: 29 vlkova@af.czu.cz podmínky udělení zápočtu: zkouška: písemná + ústní Literatura katedrový web: http://kmvd.agrobiologie.cz/index.php?obsah=skripta Voříšek K.: Zemědělská mikrobiologie
VíceElektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku
Obecná virologie Viry lat. virus šťáva, jed, v lékařské terminologii infekční činitel 1879 1882: první pokusný přenos virového onemocnění (mozaiková choroba tabáku) 1898: první pokusný přenos živočišného
VíceAntibiotika a chemoterapeutika. Karel Holada
Antibiotika a chemoterapeutika Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Klíčová slova Antibiotika Selektivní toxicita Baktericidní Bakteriostatický Terapeutický index MIC a MIB Testování citlivosti Mechanizmus účinku
VíceIntermediární metabolismus. Vladimíra Kvasnicová
Intermediární metabolismus Vladimíra Kvasnicová Vztahy v intermediárním metabolismu (sacharidy, lipidy, proteiny) 1. po jídle (přísun energie z vnějšku) oxidace CO 2, H 2 O, urea + ATP tvorba zásob glykogen,
Více1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky
1.Biologie buňky 1.1.Chemické složení buňky 1. Stavbu molekuly DNA objasnil: a) J. B. Lamarck b) W. Harwey c) J.Watson a F.Crick d) A. van Leeuwenhoeck 2. Voda obsažená v buňkách je: a) vázaná na lipidy
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VíceNejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
VíceCitlivost a rezistence mikroorganismů na antimikrobiální léčiva
Citlivost a rezistence mikroorganismů na antimikrobiální léčiva Sylva Janovská Univerzita Pardubice Fakulta chemicko-technologická Katedra biologických a biochemických věd Centralizovaný rozvojový projekt
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 4. Membránové proteiny Ivo Frébort Lipidová dvojvrstva Biologické membrány Integrální membránové proteiny Transmembránové proteiny Kovalentně ukotvené membránové
Více9. Viry a bakterie. Viry
9. Viry a bakterie Viry nebuněčné formy organismů. Mnohem menší a jednoduší než buňka. Prokaryotické organismy organismy, jejichž tělo tvoří prokaryotická buňka s jadernou hmotou volně uloženou v cytoplazmě
VíceSoučasná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
VíceBu?ka - maturitní otázka z biologie (6)
Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6) by Biologie - Pátek, Únor 21, 2014 http://biologie-chemie.cz/bunka-6/ Otázka: Bu?ka P?edm?t: Biologie P?idal(a): david PROKARYOTICKÁ BU?KA = Základní stavební a
VíceRezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám. Martin Hruška Jan Dlouhý
Rezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám Martin Hruška Jan Dlouhý Pojmy Patogen (patogenní agens, choroboplodný zárodek nebo původce nemoci) je biologický faktor (organismus), který může zapřičinit
VíceProteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
VíceHořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
VíceProjekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace
Nukleové kyseliny Úvod Makromolekulární látky, které uchovávají a přenášejí informaci. Jsou to makromolekulární látky uspořádané do dlouhých. Řadí se mezi tzv.. Jsou přítomny ve buňkách a virech. Poprvé
VíceIntermediární metabolismus CYKLUS SYTOST-HLAD. Vladimíra Kvasnicová
Intermediární metabolismus CYKLUS SYTOST-HLAD Vladimíra Kvasnicová Vztahy v intermediárním metabolismu (sacharidy, lipidy, proteiny) 1. po jídle (přísun energie z vnějšku) oxidace CO 2, H 2 O, urea + ATP
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceBIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ
BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za
VíceZkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
VíceZákladní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka, Karolinum 2012 Doporučená literatura: Kočárek E. - Genetika.
VíceNukleové kyseliny příručka pro učitele. Obecné informace:
Obecné informace: Nukleové kyseliny příručka pro učitele Téma Nukleové kyseliny je završením základních kapitol z popisné chemie a je tedy zařazeno až na její závěr. Probírá se v rámci jedné, eventuálně
Více8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
VíceUniverzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
VíceNukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti buněk skladovat,
VíceVÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
VíceNUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
VíceBuňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
VíceLipidy a biologické membrány
Lipidy a biologické membrány Rozdělení a struktura lipidů Biologické membrány - lipidové složení Membránové proteiny Transport látek přes membrány Přenos informace přes membrány Lipidy Nesourodá skupina
VíceAMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze
AMPK (KINASA AKTIVOVANÁ AMP) Tomáš Kuc era Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze 2013 AMPK PROTEINKINASA AKTIVOVANÁ AMP přítomna ve všech eukaryotních
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í I ti d j dělá á í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
VíceUNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) B I O L O G I E 1. Definice a obory biologie. Obecné vlastnosti organismů. Základní klasifikace organismů.
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceExprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
VíceCZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
VíceBílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
VíceDUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
VíceProkaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)
Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Cytoplazmatická membrána osemipermeabilní ofosfolipidy, bílkoviny otransport látek, receptory,
Více1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním
1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním školám Genetika - shrnutí TL2 1. Doplň: heterozygot,
VíceVYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA CHEMICKÁ ÚSTAV CHEMIE POTRAVIN A BIOTECHNOLOGIÍ FACULTY OF CHEMISTRY INSTITUTE OF FOOD SCIENCE AND BIOTECHNOLOGY MLÉČNÉ BAKTERIE A JEJICH
VíceCytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VíceNukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
VíceCukry (Sacharidy) Sacharidy a jejich metabolismus. Co to je?
Sacharidy a jejich metabolismus Co to je? Cukry (Sacharidy) Organické látky, které obsahují karbonylovou skupinu (C=O) a hydroxylové skupiny (-O) vázané na uhlících Aldosy: karbonylová skupina na konci
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceGarant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc. Další vyučující: Ing. l. Večerek, PhD., Ing. L. Hanusová, Ph.D., Ing. L. Tothová Předpoklady: znalosti
VíceBuněčné jádro a viry
Buněčné jádro a viry Struktura virionu Obal kapsida strukturni proteiny povrchove glykoproteiny interakce s receptorem na povrchu buňky uvnitř nukleocore (ribo )nukleova kyselina, virove proteiny Lokalizace
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceZáklady molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
Více- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal
Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka
VíceMechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová
Mechanismy hormonální regulace metabolismu Vladimíra Kvasnicová Osnova semináře 1. Obecný mechanismus působení hormonů (opakování) 2. Příklady mechanismů účinku vybraných hormonů na energetický metabolismus
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 6. Struktura nukleových kyselin Ivo Frébort Struktura nukleových kyselin Primární struktura: sekvence nukleotidů Sekundární struktura: vzájemná poloha nukleotidů
VíceIntermediární metabolismus - SOUHRN - Vladimíra Kvasnicová
Intermediární metabolismus - SOUHRN - Vladimíra Kvasnicová Vztahy v intermediárním metabolismu (sacharidy, lipidy, proteiny) 1. po jídle (přísun energie z vnějšku) oxidace CO 2, H 2 O, urea + ATP tvorba
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VíceMetabolismus příručka pro učitele
Metabolismus příručka pro učitele Obecné informace Téma Metabolismus je určeno na čtyři až pět vyučovacích hodin. Toto téma je zpracováno jako jeden celek a záleží na vyučujícím, jak jej rozdělí. Celek
VícePROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele
Obecné informace PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele Celek Prokaryotická buňka je rozvržen na jednu vyučovací hodinu. Žáci se postupně seznamují se stavbou bakteriální buňky (s jednotlivými strukturami).
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
VíceBIOFYZIKA. RNDr. Lucie Koláèná, Ph.D.
BIOFYZIKA BUÒKY A TKÁNÍ RNDr. Lucie Koláèná, Ph.D. BUÒKA BUÒKA Ètyøi strukturnì-organizaèní principy buòky Pamì ový nukleové kyseliny (chromosomy, ribosomy) Membránový lipidy membrány Cytoskeletální podpùrné
VíceÚdaj v procentech - celková shoda posluchačů se zadavatelem testu. - p 1
TEST:mikro1cz Varianta:originál Tisknuto:03/11/2014 Položková analýza odpovědí testu. Údaj v procentech - celková shoda posluchačů se zadavatelem testu. Desetinné číslo - diskriminační síla odpovědi d
VíceEvropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Více(molekulární) biologie buňky
(molekulární) biologie buňky Buňka základní principy Molecules of life Centrální dogma membrány Metody GI a MB Interakce Struktura a funkce buňky - principy proteiny, nukleové kyseliny struktura, funkce
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 3. Enzymy a proteinové motory Ivo Frébort Enzymová katalýza Mechanismy enzymové katalýzy o Ztráta entropie při tvorbě komplexu ES odestabilizace komplexu ES
Více