KLASICISMUS. Klasicismus se dělí na vysoké umění a na nízké: - Vysoká literatura: Ódy, tragédie, eposy - většinou se týká aristokracie

Transkript

1 KLASICISMUS Pol. 17. st. 18 st. Popírá předešlý umělecká směr - tedy baroko, ale navazuje na antiku Znaky: pravidelnost, střízlivost, jednoduchost Platí spousta pravidel a norem, které musí všichni dodržovat Klasicismus vychází z rozumu Heslo klasicismu: myslím, tedy jsem Deskartes => člověk je bytost rozumově myslící Klasicismus se dělí na vysoké umění a na nízké: - Vysoká literatura: Ódy, tragédie, eposy - většinou se týká aristokracie - Nízká literatura: Komedie, frašky, satiry - vystupují postavy neurozené Jean Racine [žán rasin]( ) - představitel vyšší literatury - byl Francouz - autor tragédií - zpracovává antické náměty - do svých děl vnáší také psychologii postav Faidra Faidra je hlavní postavou tragédie. Zamiluje se do svého nevlastního syna Hypollyta, ale on miluje mladou dívku. Faidra je manželkou krále Thésea a nalhala mu, že její nevlastní syn se do ní zamiloval a král ho nechal zavraždit. Faidra nakonec spáchá sebevraždu. Pierre Corneille [pjér kornej] ( ) - autor vysoké literatury - jeho postavy se chovají racionálně a vždy jsou ve shodě s politickými normami Cid [sid] Hlavními postavami hry jsou mladí lidé z urozených rodin, Chimena a Rodrigo, kteří k sobě cítí lásku. Jejich vztah ovšem komplikují zákony rodové msty: dívčin otec urazil otce Rodrigova, v následném souboji s Rodrigem umírá. Chimena musí proti své vůli trvat na pomstě a Rodrigově smrti. Drama však končí sťastně. 1(6)

2 Moliére [moljér] ( ) - francouzský představitel nízké literatury - herec, dramatik, režisér, ředitel divadla v Paříži - jeho pravé jméno bylo Jean Baptiste Poquelin - pseudonym si zvolil kvůli rodině, z níž pocházel (byl synem královského čalouníka), neboť divadlo bylo chápáno jako nedůstojná existence - na jevišti ukazuje negativní vlastnosti lidí - vycházel z antických komedií Lakomec Hlavní postavou je Harpagon (typ extrémně lakomého člověka). Šetří nejen na služebnictvu ale i na své rodině. Chce aby si jeho dcera vzala bohatého starce i když miluje jiného. Sám si chce vzít mladou dívku, kterou miluje jeho syn Cleantés. Cleantés ukradl otci , které mu zpětně zaplatil za to, že se vzdá jeho milované. Zdravý nemocný Kritizuje pokrytectví lékařů. Během psaní této hry Moliŕe zemřel. Don Juan Rysy tragikomedie. Kritizuje rozmařilost a zhýralost šlechty. Také odsuzuje cynismus a krajní individualismus. Comedia de l arte - objevuje se v st. v Itálii - je to druh improvizovaného divadla - herci znali pouze základní děj a zbytek si domýšleli - lidové až vulgární Jean de La Fontaine [žán de lafonten] ( ) - autor 12ti knih veršovaných bajek - vychází z tradice antiky => navazuje na Ezopovy bajky - dokázal jazykově vytříbeně, duchaplně a zároveň neúsporně zachytit člověka se všemi jeho slabostmi a předsudky i pokrytectví projevující se ve společnosti Carlo Goldoni ( ) - slavný italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií - jeho komedie mají rysy Comedia de l arte, neimprovizuje se v nich ale lidový charakter zůstává Sluha dvou pánů Do jednoho Italského městečka přijíždí sluha Truffaldino se svým pánem (paní). Ovšem při zařizování záležitostí pro svého pána se ztratí a "ujme" se ho jiný pán... Jak už tomu tak bývá, objeví se za nedlouho ten původní. Tuto komplikaci Truffaldino řeší cestou nejmenšího odporu, pracuje pro oba, bere dva platy, dostane dvakrát najíst. Nicméně za chvíli pozná úskalí své volby a právě to způsobí nepřeberné množství komických situací... 2(6)

3 OSVÍCENSTVÍ Myšlenkový směr 17. st., souvisí s klasicismem Vychází z filosofie Klade důraz na tzv. osvícený rozum a objektivitu Stojí proti církvi, církevním dogmatům a proti konzervatismu Uplatňuje se hlavně ve Francii a Anglii Staví se proti absolutistické moci a za rovnoprávnost Věřilo se, že přinese blahobyt Encyklopedie - rozsáhlý projekt (souhrn znalostí z vědy, techniky a umění) - encyklopedie nabádá čtenáře, že pravda není ve víře, ale ve vědě - nejdůležitější vědci (encyklopedisté): Denis Diderot [denis dydro] ( ) - hl. iniciátor vydávání encyklopedie, jeden z největších osvícenských filosofů Jeptiška Antiklerikální (proticírkevní) román psaný formou dopisů. O dívce která píše z kláštera. Odhaluje krutost jeptišek, se kterými musela být v klášteře. Do kláštera musel jít, protože se narodila svobodné matce. Líčí lesbické a kruté praktiky své představené. Jakub fatalista (fatal = osud) Vyprávění sluhy Jakuba, který cestuje se svým pánem a vyprávějí si různé příběhy. Jean-Jacque Rousseau [žán žak rusó] ( ) - podílel se na vydání Encyklopedie - svým dílem spadá do preromantismu - věnuje se pedagogice - byl Francouz Voltaire [voltér] ( ) - také se podílel na Encyklopedii - spisovatel, dramatik, filosof, historik a encyklopedista - patří mezi největší osvícence - jeho dílo je zaměřeno proti církvi byl za to vězněn v Bastille - Voltaire jeho pseudonym, jeho vlastní jméno je Francois Marie Arouet - na konci života si koupil panství - zanechal po sobě mnoho korespondence (asi 7000 dopisů) - církev ho odmítla pohřbít (protože byl proti církvi) Filosofická povídka Krátký text zabývající se soudobými problémy. Velmi ironické. 3(6)

4 Candide Povídka (skoro cestopis) o dobrodružném vyprávění mladíka jménem Candide. Candide je vylíčen jako morálně čistý a vždy se dostane do nějakého problému, který řeší rozumem. Říká, že pouze s církví nelze nic řešit rozumem. Odhaluje zkorumpovanost soudů. Daniel Dafoe [Daniel Dýfou] (asi ) - anglický spisovatel a novinář, představitel novoklasicismu - syn londýnského řezníka - na svůj původ nebyl příliš pyšný, a tak si ke svému rodnému jménu Foe přidal aristokraticky znějící De - za svá satirická díla byl vězněn ve vězení, kde začal vydávat časopis The Rview - za ironický pamflet navrhující řešení konfliktu mezi státní, anglikánskou církví a puritány byl odsouzen na pranýř - poté byl získán do státní služby, jako tajný agent připravoval sjednocení parlamentů Anglie a Skotska Robinson Crusoe Příběh se odehrává v 18. století. Děj začíná ve chvíli, kdy se do anglického Yorku přistěhuje obchodník jménem Kreutznauer. Angličané jeho jméno neumějí vyslovit, a tak si ho poangličťují na Crusoe. Ten se brzy ožení a má třetího syna, který dostane jméno Robinson. Otec chce, aby vystudoval a stal se úředníkem, on však touží po kariéře námořníka. Chodí po krčmách a platí námořníkům pití za vyprávění historek z jejich cest. Když to zjistí jeho otec, vezme mu kapesné a nechá ho pracovat v rodinném obchodě. S Robinsonovým snem nesouhlasí, protože na moři mu zemřel nejstarší syn Jakub, a druhý, Tomáš, padl v bitvě se Španěly ve Francii u Dunkerque. Po čase si ale Robinson získá zpět otcovu přízeň a zastupuje ho dokonce na obchodní cestě v Hullu. Tam potká starého přítele ze školy, Martina, který mu nabídne, aby s ním a jeho otcem odjeli na lodi vezoucí obilí do Londýna. Neodolá a bez požehnání rodičů odplouvá. Zastihne je však bouřka a loď se potápí. Naštěstí se všichni zachrání a dorazí do Londýna. Robinson se chce dostat domů do Yorku, ale dostavník tam z Londýna jede jen jednou týdně a před hodinou odjel. Má sice peníze na zaplacení ubytování, jenže všechno prohraje s námořníky ve hře v kostky. Naštěstí potká kapitána Dubbleyho, který zaplatí jeho dluhy a ještě ho pozve na jeho loď. Vypráví mu o Guinei, kam má jeho loď namířeno. Robinson je vyprávěním uchvácen a odplouvá s ním. Tato loď je ale přepadena piráty a Robinson je zajat a prodán do otroctví. Muley, pán kterému slouží si ho oblíbí a proto ho nepodezřívá, že by mohl plánovat útěk. Toho Robinson využije a uteče na portugalské lodi plující do Brazílie. Díky dalšímu ztroskotání lodi se však jako jediný přeživší ocitá na opuštěném ostrově. Je nucen naučit se zde přežít. Díky jeho houževnatosti, pracovitosti a tvrdohlavosti se mu to podaří. Obdělá kousek půdy, ochočí si několik zvířat, postaví krb a i jinak svůj nechtěný příbytek dále zdokonaluje. V průběhu života na ostrově uvidí Robinson ztroskotanou loď, na které přežil jen pes. Crusoe z této lodě také použil mnoho předmětů a zbraní. Jednoho dne narazí na stopy v písku. Patří lidojedům. Vysvobodí jejich oběť a podle dne této události nazve zachráněného Pátkem. Pátek je velice učenlivý a brzy se naučí anglicky. Jediné rozpory mezi nimi pramení z rozdílu v jejich vyznání.pátek mu pomáhá s životem. Po 28 letech, 2 měsících a 19 dnech Robinsonova pobytu na ostrově zakotví u břehu anglická loď, na které propukla vzpoura. Robinson kapitánovi pomůže vzbouřence porazit a za odměnu je i s Pátkem vzat na palubu a odvezen do Anglie. Vůdce povstání nechají na ostrově se vším, co zde Robinson zbudoval. V Anglii se shledává se svými příbuznými které opustil, ale vidí i mnoho negativních změn ve společnosti, například stoupl počet otroků. Po sedmi letech se vrací na ostrov aby našel velmi civilizovanou skupinu lidí. 4(6)

5 PREROMANTISMUS Navazuje na klasicismus Uplatňuje se na konci 18. st. Objevují se prvky fantastičnosti a sentimentalismu Reakce na racionální klasicismus V popředí je citový život jedince, velký obdiv přírodě, vykreslení přírodních scenérií Svět je idealizovaný Jean-Jacque Rousseau [žán žak rusó] ( ) - návrat k přírodě přivedl ke krajní mezi myšlenky: - 1) tabula rasa => člověk se rodí čistý, kazí ho civilizace a majetek, návrat k neporušené přírodě => nepoškozené civilizací, při výchově kladen důraz na city a na zkušenosti, své ideály o výchově nepraktikoval na svých dětech (všechny své 4 děti dal do sirotčince) Atala Povídka. Ztělesnění přírody. Mnohem ušlechtilejší než civilizovaný člověk. Návrat k přírodě. Zaměřeno proti pokroku. Emil Pedagogický román. O výchově dětí v souladu s přírodou. Choderlos de Laclos ( ) - vlastním jménem Pierre Ambroise Francois Choderlos de Laclos byl francouzský spisovatel a generál - působil jako důstojník francouzské armády, díky čemuž se dostával do mnoha zemí a různých společenských vrstev Nebezpečné známosti Hlavním hrdinou je vikomt de Velmont a markáza Martiel. Novela ukazuje povrchní morálku šlechty. Friedrich Schiller ( ) - spisovatel, básník, dramatik, překladatel Sturm und Drank (bouře a vzdor) Hnutí v Německu, kam patří umělci, kteří se vzbouřili proti klasicismu a jeho pravidlům. Loupežníci Drama. Hraběcí syn se stává loupežníkem. Jeho loupežníci ho zradí. Zastřelí svou milou a chce sám sebe vydat soudu. 5(6)

6 Johan Wolfgang Goethe [johan volfgang géte]( ) - jedna z největších postav literatury světa - básník, dramatik a filosof - jezdil hodně do Karlových Varů - považován za renesanční osobnost (je všestraný) - jeho tvorbu hodně ovlivnily ženy většinou to dopadlo špatně - skoro na konci života se zamiloval do 18-leté dívky Utrpení mladého Werthera Milostný román psán formou dopisů a deníkových záznamů. Hlavním hrdinou je mladý muž procházející hlubokou osobní krizí: zamiluje se do snoubenky svého přítele a navzdory snaze smířit se s tím, že vztah nemůže dojít naplnění, není schopen svoje city překonat. Vzhledem k tomu, že naráží na nepřekonatelné bariéry i při pokusu o společenské a profesní uplatnění, zastřelí se. Jeho zpověď je podána jako skutečnost. Tento román vyvolal mnoho sebevražd a Goethe se se nakonec od svého románu sám distancoval. Faust Rozsáhlá dvoudílná dramatická báseň. Starší námět, převzatý z knížek lidového čtení, Goethe podstatně motivicky obohatil, a především myšlenkově prohloubil. Hlavní hrdina, stárnoucí a se svým životem nespokojený učenec, se stává aktérem sázky mezi Stvořitelem a Mefistofelem (ďáblem), v níž se má prokázat hodnota člověka. Mefistofeles plní Faustovi všechna přání, s podmínkou, že pokud učenec dosáhne stavu naprosté spokojenosti, ztratí svou duši. Faust prožije léta nabitá velkými city, událostmi i tragédiemi. Mefistofeles mu nejprve nabízí smyslové požitky omladí ho, poskytne mu zábavu, seznámí ho s mladičkou Markétkou. Vztah meziní a Faustem však oboustranně přeroste ve velkou lásku, která ale končí řadou neštěstí smrtí dívčiny matky, bratra i dítěte (Markétka v zoufalství dítě utopí). Faust, hnán výčitkami svědomí, se za pomoci Mefistofela dostane do vězení, kde dívka očekává trest: její beznaděj a rozčarování mužem, jehož milovala, jsou však takové, že Fausta (a tím i ďáblovu pomoc) odmítá, čímž uniká posmrtnému zatracení. Ve druhém dílu se Faust ocitá na císařském dvoře v Mezopotámii, kde okusí požitky světské slávy a moci. Stane se císařovým oblíbencem, neboť vynálezem papírových peněz zachrání jeho říši před krachem, je mu dovoleno vyvolat z říše mrtvých nejkrásnější ženu antiky Helenu a sblížit se s ní. Po smrti jejich syna Euforiona (padl v boji za svobodu Řecka) se vrací ke dvoru, pomůže císaři ve válce a za odměnu si vyžádá kus bažinaté, přívaly vod a větrem sužované přímořské krajiny, kterou chce vyrvat živlům a zúrodnit, aby se na ní mohli usadit lidé a vytvořit svobodné společenství. Zestrárlý a osleplý Faust, plně si uvědomující svá předchozí provinění, nachází smysl života v činech prospěšných všem. Obelstěn ďáblem vysloví nakonec větu, na niž Mefistofeles čeká: jeho vyjádření je však upřímné a čisté a andělé nedovolí pekelným mocnostem uchvátit jeho duši. V ráji se pak Faust znovu setkává s Markétkou. 6(6)