rádoby sladko hořko kyselá komedie A M N E S T I E

Transkript

1 rádoby sladko hořko kyselá komedie A M N E S T I E napsal: František STRNAD hudba, klavírní doprovod: Martin ČERVENKA scéna, choreografie, kostýmy: inspicient: režie: nápověda: Olga MYŠKOVÁ Miloslava AMORTOVÁ Olga MYŠKOVÁ František STRNAD Miloslava AMORTOVÁ

2 OSOBY A OBSAZENÍ: Alois Ptáček... František STRNAD Antonín Nesnášel... Miroslav ŠEVČÍK Bára Nováková... Helena SKŘIVANOVÁ Štefan Macho... Vladimír VÁCA pan Prochazka pan Student... Josef PODLEŠÁK paní Prochazková... Radka ANDREJČÍKOVÁ dozorkyně ve věznici.. Ivana VILIŠOVÁ host v hospodě... Jan NOVÁK jeho manželka... Dana MATUŠOVÁ paní ze Šumavské Nudy Lada ZVĚŘINOVÁ PREMIÉRA - 9.března 2012 v 20,00 hod.

3 Foto ze zkoušky ochotnického spolku Komedie o 5. obrazech. Přestávka: mezi 3. a 4. obrazem

4 ZNOVUZROZENÍ ŽELEZNORUDSKÝCH OCHOTNÍKŮ ANEB VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM Vše souvisí se vším. Uvědomujeme si to někdy méně, někdy více. Ale i znovuzrození železnorudských ochotníků záviselo na spoustě náhod a štěstí, ale hlavně na obrovské chuti zkusit to znovu. V roce 2011, přesně 1.6. občanské sdružení Centrum volného času otevřelo v budově Základní školy K.Klostermmana prostory pro volnočasové aktivity, které využívají hlavně děti, ale i dospělí. A tak se v těchto prostorách začaly setkávat děti na kroužcích keramiky, na kreativním kroužku, proběhly první příměstské tábory. A pak se někdo setkal s někým, vzpomněl si na ochotnický spolek v dobách dávných a měl tu troufalost založit kroužek divadelní pro děti. A tak jeden z bývalých členů a autor některých her napsal hru pro děti a kroužek se rozběhl. Pak už nebylo daleko k tomu troufat si dál. A tak se na konci roku 2011 sešlo dvanáct lidí, které spojila divadelní múza. Ochotnický spolek tvoří pět členů z původního složení a pět nových členů + dva nadšenci, kteří se snaží vytvořit hercům co nejlepší zázemí jak při zkoušení tak na jevišti. Nic z toho by se ale asi nestalo, kdyby v Železné Rudě někdo, kdysi nezaložil ochotnický spolek... vše souvisí se vším. Dnes už nám asi nikdo ze staré gardy železnorudských ochotníků nepoví jak a kdy to začalo a archivní materiály se nedochovaly (pokud někdo ví o nějaké kronice, ozvěte se nám). Z vyprávění pamětníků je ale jisté, že k pospolitému životu obyvatel pohraničního městečka přispívali tu více, tu méně, tedy jaksi ve

5 vlnách i místní ochotníci, jejichž nadšení pro divadlo pilné zkoušení a nakonec úspěšná představení pro veřejnost obohacovala kulturní život v Železné Rudě už od 60. let. V letošním roce se pokoušíme navázat na tuto minulost po více než dvacetileté odmlce. jistě jsou mezi námi ještě pamětníci ochotníků z konce 60. počátku 70. let, kdy na prkna, která znamenají svět vystupovali manželé Sehnoutkovi, manželé Richterovi, manželé Vlasákovi, paní učitelka Kratochvílová, pan Přibyl,pan Kop, zpěvem okouzlovala paní Betynka Uldrichová a hrou na harmoniku představení doprovázel pan Dufek. V polovině 70. let dochází ke krátkodobému přerušení ochotnické činnosti, která je však v roce 1978 u příležitosti MDŽ znovu vzkříšena k životu. Po boku paní Uldrichové a Vlasákové nastupuje na jeviště nová generace: manželé Kašparovi, František Písař, Hanelore Walterová, Anna Moranová, Antonín Branyš, Vladimír Váca, Josef Kopačka, Miroslav Ševčík, Milena Mižáková (později manželé Ševčíkovi), Jan Novák, Jana Vlasáková (později manželé Novákovi), Miloš Pfeiffer, Michal Walter, Renata Vančurová, Radka Netopilíková František Strnad, Jarmila Motlíková a nezapomenutelný Jiří Buňát. Souborem krátce prošly i mladé učitelky zdejší školy Želmíra Volfová a Eva Bednářová. Režijního vedení a především choreografie tanečních a pěveckých čísel se ujala paní Jaroslava Netopilíková. Nesmělé začátky tohoto souboru, které se nesly v duchu estrádních pásem přinášely zkušenosti, které se postupně zúročovaly. Pásma se stávala ucelenějšími a i různá témata jednotlivých scének a čísel byla propojována jakousi páteří. Mezníkem bylo pásmo PŘIJELA K NÁM TELEVIZE, kdy televizní štáb zmátl i pořadatele a hrálo se před plným domem a poprvé byla i repríza. Ambice souboru byly stále vyšší a od estrádních pásem přešli ochotníci

6 ke známým hrám, které však byly satiricky upravovány na místní podmínky. Hry PENZION LUCERNA, TŘI ZLATÉ VOUSY DĚDA VŠEVĚDA a LEŽ NEMÁ NOHY už nesly rukopis scénáristů a dramaturgů Miroslava Ševčíka, Vladimíra Váci a především Františka Strnada. S těmito kusy pak železnorudští ochotníci vyrazili do světa a rozdávali smích a dobrou náladu v Bolešinech, Červeném Poříčí a ve Vrhavči. S polistopadovými změnami ubylo volného času, ale především Železná Ruda a její ochotníci ztratili zázemí. Sál U PRINCŮ, kde se zkoušelo i hrálo, se proměnil v casino. Trvalo dlouhých 23 let, než se mrtvý soubor znovu probudil k životu. Mnozí z tohoto souboru už zde dávno nebydlí, takže zůstalo pouhé torzo dřívějšího souboru, ale přišly nové tváře a s nimi nové nápady, elán a nadšení pro věc. Jak bude nové spojení generací fungovat? Určitě dobře. Neboť kde je chuť, vůle a cíl, tam se najde cesta. CENTRUM VOLNÉHO ČASU ŽELEZNÁ RUDA