Mikrovlny. 1 Zakladn pojmy a vztahy. Obrazek 1: Gunnuv oscilator. Obrazek 2: Voltamperova charakteristika Gunnovy diody

Transkript

1 1 Mikrovlny Abstrakt Mikrovlnne zaren je beznou soucast kazdodennho zivota, at' uz dky mobilnm telefonum, satelitum ci mikrovlnnym troubam. Seznamme se s jeho vlastnostmi a vyuzijeme jich k demonstraci vlastnost viditelneho svetla. Pomucky: Gunnuv oscilator , sonda elektrickeho pole , zdroj napet se zesilovacem , trychtyrovity nastavec , tyc 240mm , transformator 220V=12V , 2 BNC kabely , reproduktory, 3 podstavy, USB link PASCO 2100, osobn poctac, program pro datovy sber Data Studio, kartonova souradnicova st', polarizacn mrzka, 2 drzaky na desky, 2 kovove desky mm, dielektricka deska PVC 20mm, dielektricka deska (akrylatove sklo), kovova deska mm, pravtko, duty pulvalec, kremenny psek 1; 5kg, drzak pulvalce, trychtyr, "A" podstava, konvexn cocka, Lecherovo veden + kovova spojka, kovovy vlnovod, funkcn generator, 1 Zakladn pojmy a vztahy Mikrovlnne zaren je elektromagneticke vlnen v rozsahu frekvenc 300MHz - 300GHz, coz odpovda vlnovym delkam 1mm - 1m. Mikrovlny o nizsch frekvencch se pouzvaj k televiznm a radiovym prenosum. Prestoze jejich frekvence je minimalne o tri rady nizs nez u viditelneho svetla, maj oba typy zaren radu shodnych vlastost. Zdrojem zaren pro nas bude Gunnuv oscilator. Jeho frekvence je pevne stanovena na 9,4 GHz a vykon 20 mw, coz je hladina bezpecna pro provaden vsech experimentu. Takto maly vykon ma vsak za nasledek velke tlumen postupujc vlny dokonce i ve vzduchu, proto je treba prijmany signal zeslit seriovym zesilovacem. Oscilator se sklada z centraln casti, ktera obsahuje Gunnovu diodu v obdelnkovem vyrezu. Obrazek 1: Gunnuv oscilator Vzadu je kovova desticka a vepredu desticka s otvorem. Dohromady tak tvor dutinu (viz. obr.1), ve ktere zaren z Gunnovy diody vytvar stojate vlnen a to pak prochaz otvorem do obdelnkoveho vlnovodu. Vlnova delka stojateho vlnen tak zavis pouze na velikosti dutiny. Oscilace vychazejc z dutiny jsou tlumeny v case, coz je zpusobeno nedokonalou vodivost kovovych sten (ztraty v dielektrickych castech). Obrazek 2: Voltamperova charakteristika Gunnovy diody Proto mus Gunnova dioda pusobit jako aktivn prvek a dodavat dals energii stojatemu vlnen. Gunnova dioda vyuzva Gunnova jevu, ktery se vyskytuje u nekterych polovodicu (GaAs). Predstavme si, ze privedeme napet U na dva konce polovodice, potom nosice naboje budou uychlovany na driftovou rychlost

2 2 vd = E; (1) kde je pohyblivost nosicu [m 2 V 1 s 1 ] a E intenzita elektrickeho pole. Pokud stale zvysujeme napet, dostaneme se do bodu, kdy driftova rychlost prestane rust a nahle zacne klesat (viz. obr. 2). Tato mezn intenzita muze dosahnout obrovskych hodnot, treba i V m 1. Pro takto vysoke intenzity uz nen konstantn, ale zavis slozite na E a ma klesajc tendenci. Vysledkem je tedy pokles driftove rychlosti. Tento pokles rychlosti nosicu vsak nen globaln a okamzity, ale prsne lokaln. Dky tomu se v krystalu vytvor domeny (jakesi shluky nosicu) a tyto shluky prochazej mezi elektrodami, cmz generuj mikrovlnne zaren. Gunnuv oscilator produkuje linearne polarizovane vlnen. Pro detekci zaren budeme pouzvat sondu elektrickeho pole(viz. obr. 3). Obrazek 3: Sonda elektrickeho pole Jedna se o tisteny spoj ve sklenene trubicce. Kratka cast na vrcholu sondy slouz jako dipolova antena. Je umstena rovnobezne se sondou a tedy prijma vlnen prevazne v tomto smeru. Prijaty signal je predan diode detektoru. Svod signalu dolu nen resen vodici, aby nedochazelo k rusen dky promenne magneticke slozce pole, ale je resen vysokoodporovou gratovou vrstvou. V doln casti jsou medene vodice, ktere jsou ze stejneho duvodu prekrzeny. Dky konstrukci sondy lze snadno zmerit polarizaci linearne polarizovaneho elektromagnetickeho pole. Pokud natacme sondu, az najdeme maximaln signal, pak smer polarizace je rovnobezny se smerem sondy. Zesilovacm clankem bude zdroj se zesilovacem. Pro napajen Gunnova oscilatoru je treba zdroj 9 V strdaveho napet. Obrazek 4: Zdroj napet se zesilovacem Tento zdroj je dohromady se zesilovacem (viz. obr 4). Zesilovac dava na vystupu signal asi 100 krat zvetseny. Je treba poctat s tm, ze ze sondy vychaz zaporne napet a tedy vsechna meren budou zaporna (jen konstrukcn detail - nas bude vzdy zajmat jen absolutn hodnota napet).standartn zapojen je na obr. 5. Toto nastaven je vychoz a v kazdem experimentu z nej budeme vychazet.

3 3 Obrazek 5: Vychoz nastaven experimentu 2 Pracovn ukoly 1. Overte, ze pole pred zaricem je linearne polarizovane a urcete smer polarizace. Overte Malusuv zakon pro danou polarizacn mrzku. Sestrojte dva grafy zavislosti prijmaneho napet na uhlu pootocen polarizacn mrzky nejprve pro sondu vertikalne a potom horizontalne. 2. Promerte rozlozen elektromagnetickeho pole v rovine pred zaricem a zobrazte jeho prostorovy graf v programu Mathematica. Do protokolu zpracujte podelne a prcne rozlozen pole (nezavislou velicinou budou souradnice a zavislou velikost napet). 3. Demonstrujte a promerte stojate vlnen. Z rozlozen pole urcete vlnovou delku. V druhe casti pokusu vlozte dielektrickou desku do pole stojate vlny a pomoc vztahu odvozenych v postupu stanovte index lomu dielektricke desky. 4. Overte kvaziopticke chovan mikrovln - difrakce na hrane, sterbine a prekazce, zakon lomu a fokusace cockou. Spoctejte vlnovou delku z grafu vlnen na sterbine a index lomu cukru pomoc ohniskove vzdalenosti cocky. Sestrojte prslusne grafy. 5. Overte sren mikrovln pomoc Lecherova veden a vlnovodu. Overte, ze podel Lecherova veden se sr stojata vlna a urcete z n vlnovou delku. 3 Postup meren 1. Polarizace: Urcen polarizace patr k zakladnm charakteristikam vlnen. Jak vme z popisu Gunnova oscilatoru, elektromagneticke pole pred zaricem je linearne polarizovane. Abychom se o tom presvedcili, musme zjistit, zda vektor intenzity E kmita stale v jednom smeru. Vyjdeme z vychozho nastaven. Vezmete sondu a natacenm v rovine kolme k postupu vlnen naleznete smer, ve kterem sonda prijma maximaln napet. Jelikoz sonda muze detekovat pouze intenzitu v rovnobeznem smeru a napet v sonde se nemen, mus proto byt vektor intenzity stale ve stejnem smeru. Pro overen Malusova zakona pouzijeme mikrovlnnou polarizacn mrzku. Ta ma (stejne jako polarizacn ltr v optice) tu vlastnost, ze propoust vlnen polarizovane jen v urcitem smeru. Vlnen polarizovane v jinych smerech propoust sice take, ale jen ve velmi male mre a Malusuv zakon toto popisuje kvantitativne. Nas mrzkou jsou tenke kovove pasky na dielektricke desce a funguj nasledovne. Tyto pasky zabranuj pruchodu vlny polarizovane rovnobezne s nimi a naopak propoustej vlnu polarizovanou kolmo na prouzky. Vysvetlit to lze tak, ze kdyby prochazela i vodorovne, pak dky velke konduktivite kovu by se vytvarel velky proud v kovovych vodivych prouzcch a cela energie vlnen by byla spotrebovana na udrzen proudu. Dale predpokladame, ze dielektricka deska nema pozorovatelny ucinek na pruchod mikrovln. Z optiky zname formulaci Malusova zakona jako I() = I0cos 2 ; (2) kde I0 je intenzita vstupujcho zaren a je uhel mezi vektorem intenzity a propustnym smerem ltru. Tento vztah je vsak odvozen za predpokladu, ze pruchoz smer je pro uhel = 0 a detektor prijma vlnen v libovolnem smeru. V nasem experimentu je vsak pruchoz smer pro = 90, musme tedy nahradit funkci cosinus funkc sinus a dale nase sonda detekuje pouze slozku intenzity rovnobeznou s n, proto musme dukladneji zanalyzovat experiment. Necht' tedy mame osu zarice i sondu rovnobezne (viz. obr.8). Vyjdeme z nasledujcho obrazku 6.

4 4 Obrazek 6: Modikace Malusova zakona I. Rozlozme vektor Ei z dopadajc vlny do dvou smeru kolmo s prouzky a rovnobezne s prouzky. Z puvodnho vektoru projde pouze cast kolma na prouzky, tedy E?. Ta dopada na sondu, ale sonda um zachytit pouze jej slozku v rovnobeznem smeru. Musme tedy E? rozlozit do smeru rovnobezne se sondou (E0) a kolmo k sonde. Pak uz jen pouzijeme denici intenzity I =< E 2 >T a dostaneme vysledny vztah I() = I0sin 4 : (3) Pro sondu kolmo na osu zarice (viz. obr. 9) je odvozen podobne, podle nasledujcho obrazku 7. Vysledkem je vztah Obrazek 7: Modikace Malusova zakona II. I() = I0(sincos) 2 : (4) Ovsem kvuli standartizaci pouzijeme radeji vztah I() = I04(sincos) 2 : (5) Obrazek 8: Overen Malusova zakona se sondou vertikalne

5 5 Sestavte experiment podle obrazku 8. Merte prijate napet jako funkci pootocen mrzky pro uhly od 0 do 180 v krocch po 10. Sestrojte graf zavislosti U na z vami namerenych hodnot i z Malusova zakona. Za I0 berte hodnotu, kterou jste namerili pro = 90. Obrazek 9: Overen Malusova zakona se sondou horizontalne Pokus zopakujte i pro sondu kolmo na zaric podle obrazku 9 a zpracujte prslusny graf. Je treba dbat na to, aby dipol sondy byl vzdy ve stejne vysi jako stred zarice. 2. Rozlozen pole: V tomto experimentu se pokusme zjistit, jak vypada pole pred zaricem. Tento zdroj, byt' je specicky konstruovan, ma vlastnosti podobne, jako ostatn mikrovlnne zdroje. Proto analyzou jeho pole muzeme poznat obtze spojene s srenm mikrovlnneho zaren. Musme rozlisit mezi blzkym a dalekym polem. Blzke pole bezprostredne pred zdrojem ma obecne velmi slozite rozlozen. Hranice je dana rovnic r0 = 2DH2 0 ; (6) kde DH je nejvets rozmer nas anteny (tedy vodorovny rozmer trychtyroveho nastavce). Obrazek 10: Soustava souradnic pred zaricem V nasem prpade bereme r0 = 100mm. Zaroven je treba si uvedomit, ze toto meren je velmi zavisle na rusen z okolnch odrazu. Abyste dostali zakladn predstavu o rozlozen pole, pouzijeme nejprve zapojen s reproduktory. Protoze nas zdroj umoznuje modulovat frekvenci, pouzijeme frekvencn generator, ktery pripojme na vstup zdroje. Nejleps vysledky dostanete, pokud zvolte pilovity signal a nejakou vhodnou slysitelnou frekvenci. Vystup ze zesilovace nepujde do poctace, ale do reproduktoru. Mame-li takto pripravene zapojen, spustme zaric a zkusme pred nm pohybovat sondou. Intenzita zvuku je umerna intenzite zaren v danem mste, muzeme si tedy udelat predstavu, jak asi bude pole pred zaricem vypadat. Doporucujeme projet sondou podelne od zarice a take v prcnem smeru k zarici. Nyn se pokusme nase poznatky kvantikovat. Predelejte zapojen do puvodnho vychozho nastaven. Pred zdroj polozte kartonovou souradnou st'. Zkusme promerit zavislost napet na souradnicch. Zskana data muzete zadat do rutiny programu Mathematica, ktery je k dispozici ve slozce tmp na poctaci. Tento program vam zobraz rovinny graf rozlozen pole. Nasledne zpracujeme prcne a podelne rozlozen pole. Zavedeme si pred zdrojem souradnice podle obr. 10. Podelne rozlozen pole znamena zavislost detekovaneho napet na z-ove souradnici pro x = 0. Prcne rozlozen pole znamena zavislost detekovaneho napet na x-ove souradnici (v kladnem i zapornem smeru) pro zvolene pevne z. Do jednoho grafu zpracujte podelne rozlozen a do dalsho prcna rozlozen pro 2 hodnoty z (treba 100mm a 200mm). Z podelneho rozlozen vidme i obtze mikrovlnneho prenosu, kdyz si predstavme televizn vyslan z druzice, ktera je ve vzdalenosti 36000km od povrchu, nebo sren mobilnho signalu. 3. Stojata vlna V minulem experimentu jsme zjistili rozlozen pole pred zaricem - pole postupne vlny. Pokud dojde k superpozici (interferenci) dvou postupnych vln o stejne amplitude opacneho smeru, dostaneme stojatou vlnu, jejz amplituda se s casem nemen. Jsou tam tedy msta, kde je amplituda nulova (uzly) a kde je maximaln (kmitny).

6 6 Tato maxima resp. minima jsou od sebe vzdalena prave 2. Abychom sestrojili stojatou vlnu, vyjdeme z vychozho nastaven a za sondu umstme do vhodne vzdalenosti kovovou desku. Obrazek 11: Experiment pro stojatou vlnu Mezi desku a zdroj umstme pravtko (osu z) tak, ze pocatek je u desky a kladny smer je k zarici (viz. obr. 11). Nejprve promerte rozlozen stojate vlny, tedy zavislost napet sondy na vzdalenosti od desky pro z od 50mm do 150mm s krokem 3mm. Ze znalosti rozlozen pole snadno urcme vzdalenost dvou sousednch minim (protoze minima jsou lepe zjistitelna - prpadne zmerte dals hodnoty v okol predpokladanych minim) a stanovme vlnovou delku. V dals casti pokusu stanovme index lomu dielektricke desky. K odvozen pouzitelneho vztahu vyuzijeme teoreticky model opticke drahy. Opticka draha je vzdalenost, kterou by vlna urazila ve vakuu za dany cas. Takze ze vzorce pro rychlost zskame optickou drahu l = 2nz, kde z je draha urazena v prostred o indexu n. Faktor 2 je ve vzorci kvuli odrazu. Prejdeme ke konkretn realizaci pokusu. Zapojen je shodne s predchozm, jen mezi sondu a kovovou desku umstme dielektrickou desku tloust'ky d = 20mm. Obrazek 12: Urcen indexu lomu Jelikoz prvn minimum stojate vlny je v odrazne desce (z = 0), poloha k-teho minima je ve vzdalenosti z1 od desky (viz. obr prvn prpad). Opticka draha je v tomto prpade l1 = 2n1z1: (7) Po vsunut dielektricke desky se toto k-te minimum mezi zdrojem a dielektrickou deskou posune smerem k odrazne desce a je nyn na souradnici z2 (viz. obr druhy prpad). Tedy pro optickou drahu nyn plat a Vysledkem je tedy vztah pro n1 = 1 l2 = 2n1(z1 d) + 2n2d: (8) 2(z2 z1) = l2 l1 = 2(n2 n1)d (9)

7 7 n2 = z2 z1 d + 1: (10) Tedy k urcen indexu lomu dielektricke desky (PVC) stac znat jej tloust'ku a posunut minima po vlozen desky do stojate vlny. Na obr tret prpad je jeste dals moznost a to, ze msto sondy budeme pohybovat odrazovou deskou, ale vysledny efekt je stejny. Dejte velice dobry pozor, jelikoz posunut minima -smerem k diel. desce- je dost blzke vzdalenosti dvou sousednch minim. 4. Difrakce Tato cast experimentu ma za ukol demonstrovat jevy, pri kterych dochaz k ohybum paprsku resp. vlnen jako jsou difrakce, zakon lomu apod. Nejzakladnejsm pokusem, ktery podporoval domenku o vlnove podstate svetla, byl ohyb na hrane. Princip spocval v tom, ze pokud svetlo dopadalo na nejakou hranu, jejz rozmery byly srovnatelne s vlnovou delkou svetla, pak se paprsky ohybaly a byly pozorovatelne i v mstech, kam podle prmocareho sren paprsku nemohou dosahnout. Obrazek 13: Vysvetlen odrazu na hrane Tento jev vysvetlil Christian Huygens pomoc vlnove podstaty svetla. Muzeme si predstavit, ze kazdy bod cela vlny je zdrojem druhotneho vlnen, ktere se sr v kulovych vlnoplochach. Intenzita v danem bode je pak superpozic prspevku od vsech druhotnych vln (konstruktivnch ci destruktivnch) - viz. obr. 13. Dky vlastnostem mikrovln muzeme tento jev pozorovat ve velkem mertku. Obrazek 14: Nastaven experimentu pro ohyb na hrane Umstete tedy kovovou desku pred zaric podle obr. 14 a merte zavislost napet na x v rozsahu od +50mm do 80mm krokem 10mm a zpracujte vysledky do grafu. Velmi dobre si tento jev muzete predstavit, pokud pouzijete zapojen s reproduktory (viz. ukol 2) a zkuste si projet sondou oblast za deskou. Dalsm znamym jevem je difrakce na sterbine. Pokud svetlo dopada na sterbinu, jejz srka je srovnatelna s vlnovou delkou svetla, vysledny difrakcn obrazec se neda vysvetlit pomoc geometricke optiky. Nulte maximum odpovda presne prostredku sterbiny a dale se strdaj minima a maxima. Muzeme to popsat vztahy pro maxima: sin m = m 2D ; m = 0;3;5::: (11) a pro minima: sin m = m D ; m = 1;2;3::: (12)

8 8 Difrakcn obrazec je urcen pomerem D, kde D je srka sterbiny. Pokud je tento pomer mens nez 1, pak jsou pozorovatelna maxima i minima. Pokud je tento pomer roven jedne, projev se jen nulte maximum a minima jiz nelze dosahnout. Obrazek 15: Nastaven aparatury pro ohyb na sterbine Sestrojte tedy aparaturu podle obr. 15. Pod sondu umstete papr s vytistenym uhlomerem, ktery je soucast ulohy. Sterbinu vytvorte ze dvou kovovych desek. Merit budeme pro D = 40mm a D = 60mm. V obou prpadech zmerte zavislost napet na uhlu a obe zavislosti zpracujte do grafu. Pokuste se z polohy vedlejsch maxim stanovit vlnovou delku pomoc vyse uvedeneho vztahu a porovnejte ji s ostatnmi hodnotami. Az doted' jsme predpokladali, ze prekazka se sterbinou je nekonecna a vlnen za prekazkou je tvoreno pouze tm, co projde. Ted' vyzkousme ohyb na prekazce konecnych rozmeru. Obrazek 16: Nastaven aparatury pro ohyb na prekazce Sestavte experiment podle obr. 16. Za prekazku zvolte uzkou kovovou desku a promerte zavislost napet na x-ove souradnici v rozsahu 150mm po deseti milimetrech a vysledek zpracujte do grafu. Dals ulohou na ohyb paprsku je zakon lomu. Z optiky vme, ze paprsek dopadajc pod urcitym uhlem na rozhran dvou materialu s ruznymi indexy lomu se del na lomeny a odrazeny paprsek. Paprsek lomeny v opticky hustsm prostred je odrazen podle normaly v bode dopadu. Uhel dopadu a uhel lomu jsou spolu spojeny vztahem sin sin = n2 n1 : (13) V nasledujcm pokusu zjistme zmenu smeru postupu paprsku lomem na pulvalci. Pulvalec je duty a muze byt naplnen ruznymi latkami (zde jen cukr). Umstme ho na tyc pomoc nastavce. Takto pripraveny pulvalec vlozme do vychozho nastaven mezi zaric a sondu. Dovnitr opatrne nasypeme cukr. Obrazek 17: Overen zakona lomu Nastavte vyslac k oble strane pulvalce tak, aby mril do stredu. Uhel dopadu je dan na stupnici pulvalce, paprovou stupnici pro uhel lomu polozte na stul tak, aby obe stupnice dohromady vytvarely kruznici. Pro testovan platnosti

9 9 zakona lomu nastavte vzdy vyslac na urcity uhel a pohybujte sondou po druhe stupnici tak, abyste nasli nejvyss mozne napet. S pulvalcem v zadnem prpade nepohybujte, nastavujte uhel vzdy pomoc natocen zdroje. Poloha maxima odpovda uhlu lomu. Vysledne hodnoty dosad'te do zakona lomu a stanovte index lomu n2 cukru (n1 = 1). Kolem 40 nastava totaln odraz a zadny paprsek cukrem neprojde. Poslednm pokusem na ohyb paprsku je zaostrovan(fokusace) zaren do bodu pomoc cocek. Obrazek 18: Fokusace vlnen cockou Sestavme experiment podle obr. 18. Cockou je pro nas konvexn pouzdro naplnene cukrem. Nejprve zmerme napet na sonde bez cocky. Nasledne vlozme cocku a pohybujeme s n tak, abychom dostali maximaln napet. Vzdalenost cocky od sondy je pak ohniskovou vzdalenost. Muzeme si zde pomoci zapojenm s reproduktory podle predchozch ukolu. Z optiky vme, ze pro tenkou spojnou cocku plat rovnice 1 f = ( n1 n2 1)( 2 r ); (14) kde f je ohniskova vzdalenost, n2 je index lomu vnitrnho materialu, n1 = 1 je index lomu vnejsho prostred(vzduch) a r je polomer krivosti cocky. K urcen r pouzijte znalost z minuleho semestru. Z teto rovnice vypoctejte index lomu cukru a porovnejte ho s drve zmerenou hodnotou. 5. Veden: V tomto pokusu si ukazeme, jak lze mikrovlnne zaren vest i jinou cestou nez prmym srenm v prostoru. Nejprve vyzkousme Lecherovo veden, pomoc nehoz lze vest elektromagnetickou vlnu do libovolneho msta. V nasem prpade se jedna o dva kulate draty 3mm v prumeru, 400mm dlouhe, vedene rovnobezne k sobe ve vzdalenosti 10mm. Na jednom konci jsou svarene do smycky v uhlu 45. Tato smycka dovoluje excitovat vlny ve veden dky magnetickemu poli Gunnova oscilatoru. Sestavte experiment podle obrazku 19. Obrazek 19: Experiment s Lecherovym vedenm Je nutne, aby sonda byla vzdy stejne orientovana k veden a vzdy ve stejne vzdalenosti (asi 3mm). Na konec veden upevnete vodivou svorku, ktera bude vytvaret pevny konec pro dopadajc vlnu. Vysledkem bude stojata vlna jdouc podel veden. Drzak veden posunte co nejvce ke svorce, ale veden mus zustat vodorovne. Pravtko umstete pod veden asi 6 cm od drzaku smerem ke smycce. Zaric namirte na smycku v takove vzdalenosti, aby napet registrovane

10 10 sondou bylo co nejvets. Potom postupne posouvejte sondou a overte, ze vlnen je skutecne stojate. Dale urcete vlnovou delku vlnen vybuzeneho v Lecherove veden (pokud je treba, zmerte dals hodnoty). Pouzijte znalost z predchozch uloh. Porovnejte tuto vlnovou delku s vlnovou delkou zaren v prostoru. Dals moznost veden je vlnovod. V optice obecne je velmi jednoduche vytvorit rovnobezne paprsky pomoc konkavnch odraznych ploch a srit je na dlouhou vzdalenost, pak je zamerit do bodu pomoc cocek a vytvorit tak novy bodovy zdroj. Avsak dochaz ke ztratam a vlnen je tlumeno se zvetsujc se vzdalenost. Tento nedostatek odstranme, pokud pouzijeme vlnovod (stejnou vlastnost ma i Lecherovo veden). Ve vlnovodu se vytvor specialn typ vlny, ktera je vsak schopna postupovat jen pri dosazen minimaln frekvence (tzv. Cut-o frekvence). Proto nen mozne takto prenaset treba vlnen strdaveho napet, ackoliv by to bylo vyhodne. Obrazek 20: Zapojen vlnovodu Sestavte aparaturu podle obrazku 20 nejprve bez vlnovodu a nastavte sondu nekam, kde bude nulovy prjem vlnen. Potom spojte sondu se zaricem pomoc vlnovodu a zmerte napet. Vlnovod stac drzet v ruce a muze byt i libovolne zprohyban. 4 Literatura Reference [1] doc. Ing. Ivan Stoll, CSc., Elektrina a magnetismus, Vydavatelstv CVUT Praha, 1998 [2] doc. Ing. Ivan Stoll, CSc.,doc. Ing. Jir Tolar, CSc., Teoreticka fyzika, Vydavatelstv CVUT Praha, 1984 [3] [4]