Kdo odchází do hor, jde ke své matce. Rudyard Kipling Dolomity 2012 Vysokohorská turistika v Bílých horách Většina z vás se mnou v těchto překrásných horách již byla, ale deníčky z těchto cest jsem nepsal. Dnes dělám výjimku, neboť mám potřebu poděkovat mnohým z vás za překrásná milá a povzbudivá slova, která jste mi napsali jako reakci na poslední deníček z treku po Korsice. Jen pár budu citovat: Gábina: deníček jsem přečetla na jeden zátah super! Lenka, podobně i Zlatka: jedním dechem jsem přečetla tvůj deník z Korsiky; jsi úžasný! Nemám slov! Jirka: závidím Ti, máš můj obdiv a z celého srdce přeji mnoho dalších treků. Petr: jako vždy, jsi absolutní megadiamantový muž, neuvěřitelné, ale asi krásné. A Martin nakonec: tvůj deník jsem tentokráte zhltnul, jsi borec, musela to být pěkná makačka. Musím tam jet mnohem dřív než ty, abych to zvládnul. To, co je obyčejné, toho můžeš získat mnoho bez námahy, snadná je cesta a blízký je útulek, ale před vrcholem, k němuž stoupá pustá stezka, nesmrtelní odevzdali svůj pot. Luis Trenker, významný horolezec 1
O Dolomitech úvodem. Na severu italského území se rozkládá jedna z nejsvéráznějších oblastí Alp. Toto horstvo nemá souvislý hřeben; jsou to jednotlivé horské masivy s menšími ledovci a strmými stěnami, jsou to komolé kupy, podivné věžovité vrcholy a rozeklané skalní hřebeny. Jednotlivé skupiny jsou od sebe odděleny hlubokými údolími se svěží zelení horských luk posetých nevšedním bohatstvím květů a hojným jehličnatým a listnatým stromovím. Pohádková nádhera, šedobílé, slabě oranžové a světlehnědé zabarvení spolu s divokou malebností způsobuje, že tato oblast patří k nejkrásnějším horstvům nejen Alp, ale i celé Evropy. Protože tyto hory jsou stavěné z dolomitického vápence, dostaly název Dolomity. Většina turistů používá k poznání celé této rozsáhlé oblasti vysokohorského světa dobře vybudované a bohatě rozvětvené sítě značených chodníků a cest. Skalnaté vrcholy Dolomit kontrastují se zelenými loukami a lesy na jejich úpatí. Na alpinských loukách roste nespočet horských květin, ale přes nedostatek vody jsme viděli květiny i na suťových polích, které tam přežívají jen díky ranní rose. Jsou tam jak alpské růže a protěž, tak i koniklece, hořce, sasanky, zvonky, lilie, primule či fialky a mnoho dalších, které neumím ani pojmenovat. Kdo jednou uviděl barevnou nádheru pestrých horských luk s mnoha seníky, nad nimiž se proti sytě modré obloze tyčí neskutečné věže, jehly, cimbuří a vrcholy, kdo od vysoko položených horských chat pozoroval barevné nevšední západy slunce, ten zcela podlehne kouzlu Dolomit. Protože jsem měl to štěstí již před 45ti lety a mnohokráte potom, neboť mne stále lákalo tajemné kouzlo těchto divuplných hor s tolika světelnými kontrasty, snažím se ukazovat tuto nádheru každý další rok i svým přátelům v Jičíně a okolí, kam jsem se přestěhoval. Letos to byla opět skupinka 15ti přátel stejně jako loni, která za týden poznala šest ze čtrnácti skupin pohoří Dolomit. 2
Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v životě Mark Twain V sobotu 21. 7. v 6 hodin odjela skupina 15ti přátel (Mabel B., Eva F., Zdena H., Hana J., Žaneta H., Sára B., Jirka Š., Jirka O., Pavel Jar., Jirka Ž., Vladislav L., Pavel Jan., Martin S., Tomáš K. a řidič Martin K.) mikrobusem z Jičína do oblasti zvané Cattinaccio (Rosengarten), česky Zahrada růží, k dolní stanici lanovky, což bylo skoro 800 km, odkud všichni vystoupili na chatu Rifugio A.Fronza alle Coronelle (2339). Na chatě CAI (Club Alpino Italiano) je příjemný personál, výborná kuchyně s dostatkem chutného jídla a čerstvé zeleniny, což v našich horských chatách postrádáme. Pozorností chataře byla další večer grappa (pálenka z vína) nebo limoncino (středomořský citrónový likér) pro každého účastníka; polopenze stojí 41 a sleva 4 pro horolezce (průkaz); teplá sprcha je na žetony 2.5. Výstup cca 1 a 1/4 hod., + 550 m 3
Neděle 22.7. Po chutné snídani začali všichni stoupat zajištěnou středně těžkou cestou tzv. ferratou, kde jsou lana a skoby, na Sandtner pass (2741), kde příjemně hřálo slunce. Odtud sestup skoro o 600 m dolů kolem známých Vajoletských věží ke stejnojmenné chatě. Oběd jsme začali u říčky poblíž chaty a dokončili na chatě ochutnávkou vína. Mezitím se obloha zatáhla, ochladilo se a začalo stoupání na Passo Coronelle (2630) za drobného deště a později i sněžení; odtud na chatu se sestupovalo po suti překryté 5 cm vrstvou sněhu, pomalu, ale v pohodě. Pavel Jar. si dokonce cestu prodloužil o více jak hodinu směrem na chatu Paolina (2125). Opět výborná večeře a ochutnávka pití z domova. Celkem 5.5 hod., + 950 m, 950 m 4
Pondělí 23.7. Gruppo di Sella Po snídani rychlý sestup k mikrobusu, nabalení potřebných věcí na celý den a přesun přes Canazei na Passo Pordoi (2239), kde jsme si prohlédli památník famózního italského cyklisty Fausto Coppiho. Poté už kolem památníku Ossario Pordoi, kde jsou uloženy tělesné ostatky 8582 rakouských a německých vojáků z 1. světové války. Náročný byl výstup k hradbě skal skupiny Sella, odkud vede ještě náročnější ferrata přímo na vrchol Piz Boe (3152). I když to nebylo v programu, čtyři nejzdatnější ze skupiny si troufli se zajištěním (sedací a prsní úvazky s karabinami) na skoro kolmou stěnu více jak 300 m vysokou (Mabel, Sára, Pavel Jar. a Láďa). Ostatní pokračovali ve výstupu na samotný vrchol a překvapivě tam byli dříve než skupina ferratistů. Na vrcholu je malá Capanna Piz Fassa s možností občerstvení a hlavně překrásný výhled na okolní skalní stěny včetně zasněžené Marmolady (3343). Krátký už je sestup na nejvýše položenou chatu Rifugio Boe 5
2871 m n. m., provozovanou CAI (Club alpino italiano), která je pokaždé našim domovem; polopenze 49, sleva 9 pro horolezce. Je to ale jediná chata za týden, která nemá sprchy a na mytí jen studená voda. Zato ale dobrá kuchyně a překvapivě čerstvý salát pěstovaný v místním skleníku! Celá skupina spala pohromadě v jednom pokoji, což nikomu nevadilo. Je nutné mít sebou z hygienických důvodů vložku do spacáku. Je možné zkrácení cesty lanovkou z Passo Pordoi do sedla k chatě; nahoru 8, zpáteční 14 a dále na vrchol Piz Boe nebo přímo na chatu Rifugio Boe. Celkem 6.5 hod. včetně ranního sestupu, + 900 m, 800 m 6
Úterý 24.7. Cinque Torri Po snídani začala pohodlná cesta měsíční krajinou k chatě asi 20 minut pod lanovkou, kterou je možné využít, pokud chcete šetřit svá kolena při sestupu. Většina však sestoupila suťoviskem přímo na Passo Pordoi, odkud následoval společný přesun mikrobusem s krátkou zastávkou k nákupu v Arrabě přes Passo Falzarego (2105) a skončil na dolní stanici lanovky vedoucí přímo na chatu Scoiattoli (2280). Většina si však vychutnávala pohodlný výstup lesem kolem Cinque Torri na nejoblíbenější soukromou chatu s výbornou kuchyní, velkým výběrem jídel, bohatou a vydatnou snídaní; polopenze 49, teplé sprchy jsou v ceně ubytování. Odpoledne všichni vystoupili na chatu Nuvolau (2576), která je na samém vrcholu hřebene, a odkud je pěkný výhled do okolí. Dodnes tam visí vlaječka oddílu Vodní stavby Praha, kterou jsem tam jako vedoucí zájezdu před 30 roky zanechal. Pavel Jar. a Martin S. stihli ještě lehkou 7
čtyřhodinovou ferratu mezi azalkami. Všichni se odměnili dobrým bílým vínem v dostatečném množství přímo na vrcholu a při výborné zábavě setrvali skoro 2 hodiny. Při večeři ne všichni měli šťastnou ruku při výběru z jídelního lístku, aby si vybrali své nejoblíbenější jídlo, které se nabízelo. Víno poté na terase chaty všechno zachránilo. Celkem 5.5 hod., + 800 m, 950 m Středa 25.7. Gruppo Fanes Po velmi pestré snídani s výběrem lahůdek všichni sestoupili k mikrobusu za mrholení, které přešlo až v drobný déšť. Až v 9 hodin lanovkou přijel Jirka a společně jsme se přemístili na Passo Falzarego, odkud už za sluníčka začal výstup k tunelu, který vede k chatě Lagazuoi. Průchod tímto 8
skalním tunelem je zcela ojedinělý v celých Dolomitech a připomíná smutné válečné události v r. 1915-18. Nutná je svítilna (čelovka). Jen 15 minut trvá cesta na blízký vrchol Kleiner Lagazuoi (2778), kam se většina vydala. Zajímavý je sestup kolem památek z války a Castelletta, o čemž píše velmi podrobně můj kamarád Milan Čepelka ve své knize Fronta v Dolomitech 1915 1917, už v šestém vydání. První vydání je z roku 1993 a měl jsem tu čest vyjádřit svůj názor po přečtení knihy. Tehdy jsem mu napsal: Z Tvé četby mám umocněný dojem o nesmyslnosti války, bojů odborníků, techniků a horolezců, kteří převyšují mnohokrát průměrné vojáky a všichni by mohli být přátelé, kteří hory dobývají a radují se. Publikace přináší čtenářům pohled do všedních válečných dnů ve velehorském prostředí proslulých italských Dolomit. V neuvěřitelných, avšak pravdivých příbězích podrobně a působivě pojednává o všech úskalích, těžkostech a hrůzách, se kterými se vojáci obou bojujících stran každodenně setkávali. K večeru následoval přesun přes Cortinu na Passo Tre Croci (1845) a výstup na chatu něco přes 9
hodinu, někteří využili poslední lanovku v 16.30 hodin. Večer ubytování na soukromé chatě na mezistanici lanové dráhy Rifugio Son Forca (2215), polopenze 45, pěkné ubytování včetně teplé sprchy, dobré jídlo a mnoho vína na stole; večerka už ve 22 hodin, kdy se vypínají agregáty zajišťující provoz chaty. Celkem 4.5 hod., + 1050 m, 700 m. Čtvrtek 26.7. Gruppo Cristallo Po snídani čekání na první gondolovou lanovku v 8.40 hodin na samotný vrchol pohoří Cristallo do výše 3008 m k chatě G. Lorenzi za skupinovou slevu 9 za osobu. Překrásné slunečné počasí nám přálo celý den a všichni byli spokojeni s jedinečným zajištěným lezením po skalách s lany a žebříky i jedním visutým mostem. Hřebenová túra, ferrata Ivano Dibona, trvá obvykle 6 až 7 hodin a nám se ji podařilo přejít v pohodě za 5,5 hodiny a dalších 30 minut jsme věnovali relaxaci 10
u překrásné dravé řeky u restaurace Hospitál. Cestou jsme míjeli mnoho rozpadlých vojenských stavení z doby války. Připojil se k nám starší italský maratonec Giuseppe z Rimini, nejlepší ve své kategorii v Itálii, který při obědě každému nabídl kostku cukru smočenou ve whisky! Nezapomněl se s námi rozloučit v údolí, kde zanechal lístek, na kterém bylo napsáno: Zdravím, přátelé Češi; všem polibek Josef a adresa: Giuseppe Parenti, Piazza Roma 1, 61029 Urbino PU. Příjemné bylo posezení na terase, kde jsme se všichni dostatečně odměnili dobrým bílým vínem. Další už nemohlo následovat, neboť chudák Martin řidič nemohl popíjet s námi. Proto jsme se přemístili kolem jezera Misurina do nedalekého hotelu Auronzo CAI (2320), kde nás čekala večeře. Polopenze za 49, ale sleva pro horolezce 10. Celkem 6 hod., + 450 m, 1950 m Pátek 27.7. Skupina Tre Cime di Lavaredo Po snídani už v 7.35 hod. odešla celá skupina směrem k chatě Lavaredo kolem Tre Cime di Lavaredo, kde u kapličky je památník s fotografií Vídeňáka Paula Grohmanna, který v roce 1869 jako první zdolal Cimu Grande, vysokou 2999 m. 11
Zatímco někteří pokračovali pohodlnou cestou k Rifugio Locatelli (2344), skupina 10ti se vydala ze sedla Buellelejoch (2522) po ferratě na Monte Paterno (2746). Překrásné počasí přálo a tak výstup se všem velmi líbil. Nebylo ani potřeba úvazků při zdolávání 20 m vysoké stěny ze štěrbiny Gamscharte (2600) těsně pod vrcholem. Po 20 minutách na vrcholu u kříže následovaly nezbytné fotografie, zápis do vrcholové knihy a sestup po zajištěné skále lany a tunelem s čelovkou na chatu Locatelli (2344). Zde malé občerstvení, trocha vína a povídání s dvojicí mladých lidí z Kladna, kteří nás požádali o nezbytné informace ke svému pobytu v Dolomitech. 12
Následovala snadná závěrečná cesta kolem Tre Cime di Lavaredo k salaši, kde jsme se setkali s ostatními z našich přátel, a popili trochu červeného. Ve 14 hodin skončilo putování v Dolomitech u hotelu Auronzo a začali jsme se vracet domů, do 790 km vzdáleného Jičína, s malou zastávkou u jezera Misurina. Řidič Martin jel skvěle a tak v sobotu 1 hodinu po půlnoci nás dovezl domů, za což mu děkuji. Stihl jsem ještě sledovat zahájení OH v Londýně společně se svou ženou Jitkou, která na mne čekala. Celkem 5 hodin, + 500 m, - 500 m. 13
PS: tentýž den v sobotu po obědě jsem zvládl s přáteli z Dolomit (Martin K., Martin S. a Tomáš K.) překrásný výjezd na kole na Kozákov (744), což bylo jen 63 km s pivním občerstvením na Bačově a v pivnici U Šuků. Sluníčko zapadá za hory černé od západu táhnou řady nezměrné z jedné strany Alpini z druhé padají miny tak začala válka na Itálii To jsou slova písně, kterou jsme si pouštěli v září 1993 v jedné chatě pod Passo Falzarego, kde nám přítel Milan Čepelka předával své první vydání knihy Fronta v Dolomitech. Pozvánka pro rok 2013. Závěrem si dovolím vás znovu pozvat v příštím roce do Dolomit s následujícím programem: 1/ 20.- 27. 7. 2013 vysokohorská turistika v Dolomitech pro ty, kteří tam ještě nebyli (program viz nahoře) nebo ty, kteří tam pojedou podruhé s výstupy: skupina Geisler - Puez, vrchol Peitlerkofel 2875 m, skupina Cattinaccio, vrchol Rotwand 2806 m, skupina Sassolungo, vrchol Plattkofel 2964 m, Marmolada, královna Dolomit, vrchol Punta Penia 3343 m, skupina Tofana, vrchol Tofana di Rozes 3223 m a Col Rosa 2166 m. 2/ 27. 7.- 6. 8. 2013 přechod hřebene Dolomit Alta Via 2 z Bressanone do San Martino di Castrozza, cca 130 km asi za 10 dní, lze individuálně zkrátit; neboť doprava bude asi osobními auty nebo 27. 7. - 3. 8. 2013 Gruppo di Brenta, jižní okraj italských Alp, převážně ferraty, mikrobusem; také zde je možná doprava vlastními auty při menším počtu osob. Přihlášky do 31. 3. 2013 se zálohou 2000 Kč 14
Teď, když se lidé naučili létat ve vzduchu jako ptáci, naučili se pohybovat ve vodě jako ryby, je třeba, aby se ještě naučili žít na zemi jako lidé. George Bernard Shaw Jsem rád a šťastný, že jsem mohl doprovázet své přátele v mých oblíbených horách, kam se vracím skoro každý rok, už více jak 45 let. V Jičíně 30. července 2012 I v a n Postřehy: 1/ 23.7. majitel chaty Piz Boe vzpomínal na šest pobytů v bývalém Československu, kde má přátele dodnes, hlavně mezi policajty. Nechutná mu však becherovka a má raději grappu, kterou mi hned po příchodu několikrát nabídl stejně jako točené pivo. 2/ 25.7. Son Forca paní majitelka Pavlovi prozradila, že je bývalá olympijská mistryně světa v klasickém lyžování Jitka Press Jičín Copyright Jitka 2012 15