Ahoj kamarádi, teď už zase chodím druhý měsíc do školy. Asi 18 dětí ve třídě je jiných než které se mnou chodili loni. Stejných je jen 6. Každý rok děti ve třídě promíchají a mám i novou paní učitelku. První měsíc jsme měli dokonce dvě. Ta jedna studuje a byla v naší třídě na praxi. Poslední dva týdny prázdnin jsme ale jeli na dovolenou na Jižní ostrov. V sobotu 18.1.2014 brzo ráno jsme letěli asi 1,5 hodiny do Christchurch na Jižní ostrov. Tam jsme se jeli podívat do města. Bylo tam spousta rozbouraných budov a kostel po zemětřesení před 3 lety. Viděl jsem tam krásné historické tramvaje. Tou jsem ale nejel, jen jsem se s ní vyfotil. Pak jsme jeli asi hodinu do městečka Akaroa. Tam jsme měli plavat s delfíny. Žijí tam delfíni Hectors Dolphins. Říkali nám, že je menší než ostatní delfíni a hřbetní ploutev má kulatou jako uši Mickey Mouse. Ten výlet ale zrušili, protože na moři jsou prý velké vlny. Tak jsme se je prošli po městečku a dali si tam oběd. Pak jsme jeli zpět do Christchuch, cestou jsme viděli krásnou přírodu a mořský záliv. V Christchurch jsme šli cookie faktory. Tam dříve dělali prohlídky, jak se ty sušenky vyrábí. Teď tam byl ale bohužel otevřený
jen obchod. Pak už jsme jeli do Kiakoury, kde jsme přestali v kempu. Cestou jsem viděl krásnou přírodu a pobřeží. V neděli 19.1.2014 jsme jeli vysokorychlostní lodi podívat se na delfíny a velryby. Loď měla dvě turbíny, které za sebou dělali miliony a miliony bublinek. Uměla jet rychlostí 30 uzlů a zastavit na 1,5 délky lodi. Viděl jsem spoustu delfinů - Dolphin Dusky. Koukal jsem jak skákají z vody, serfují na vlnách a dělají salta. Pak jsme jeli nad hluboký mořský kaňon Kaikoura kaňon. Tam byly obrovské vlny a loď se hrozně houpala. Tam kapitán hledal velryby. Ten kaňon je asi kilometr hluboký a kromě velryb tam žije také žralok, krakatice, murena a další ryby. Po nějaké době velrybu našel. Byla na hladině a odpočívala. Vodotrysk nám ale neukázala. Po nějaké době máchla ocasem a opět se potopila. V hlavě má malý mozek a spoustu oleje, na hladině ho umí zmrazit na kámen a tím se potopit. Pod hladinou ho umí pomoci teploty své krve znovu rozmrazit. Pak jsme jeli zpět a já viděl další delfíny i s mláďaty. V přístavu jsem si koupil plyšáka delfína Dusky. Potom jsme se jeli podívat na skalní výběžek na líné tuleně - Sea Lion, kteří odpočívali na sluníčku nebo ve stínu velkého kamene. Také jsme se tam podívali do takového malého mořského muzea. Bylo tam obrázky spousty mořských živočichů a povídání o nich jak a kde v oceánu žijí. Pak jsem se o kousek dál koupal v moři a na pláži si ve stánku koupili grilované ryby a langustu. Byla moc výborná.
Dál jsme jeli po pobřeží Tichého oceanu - Pacific Ocean na sever a cestou viděli jsme velkou kolonii lachtanů - Seals. Bylo tam hodně rodin s mláďaty a slunili se na skalách nebo plavali v moři. Taky tam byla na skále taková školka s malým bazénkem. Tam bylo asi 10 mláďat a ta dováděla na skále a v bazénku. Dospělí strážili na břehu nebo plavali ve vodě. Potom už jsme jen jeli dál a spali jsme ve stanu v kempu Tuamarina u pláže blízko městečka Blenheim. V noci byl hrozně velký vítr. Nedalo se skoro spát. Bylo slyšet hrozný hluk z moře od velkých vln. V noci nám stan málem uletěl a vyskákala polovina kolíků. Máma s taťkou je museli jít honem znovu zatlouct. Ráno už vůbec nefoukalo a bylo moc krásně. Šli jsme se podívat na pláž na východ slunce. V pondělí 20.1.2014 ráno jsme jeli do městečka Picton tam přijíždějí trajekty ze severního ostrova. Je to na severním pobřeží. Pak jsme jeli po pobřeží na západ do města Nelson kolem Marlborough Sounds a Queen Charlotte Sound. Silnice měla moc zatáček a byla hodně do kopce a z kopce. Cestou jsem viděl krásnou přírodu a vodopády a zastavili jsme se na několika vyhlídkách. Na noc jsme byli v kempu v městečku Motuaka.
V úterý 21.1.2014 ráno hrozně pršelo a nedalo se nikam jít. V poledne se ale udělalo hezké počasí a jeli jsme do městečka Kaiteriteri. Tam jsme se koupali v moři a říčce, která tam přitékala a byla strašně teplá. Skočil jsem do vody a proud řeky mě donesl do moře. Bylo to jako jezdit na tobogánu. Pak byl odliv a moře ustoupilo a z říčky zůstal jen potok. Taky jsem tam jezdil na hřišti na takové velké lanovce. Na noc jsme byli zase v kempu v Motuaka. Ve středu 22.1.2014 ráno jsme jeli znovu do Kaiterii. Pak jsme jeli lodí na Abel Tasman national park. Cestou jsem viděl vodopády, skály, rozpůlený veliký kulatý kámen a krásné pláže. Na jedné co se jmenuje Onetahuti bay jsme vystoupili z lodi a šli jsme na asi 5 hodinový výlet lesem, přes pláže a do kopce a z kopce až na pláž Anchorage Bay. Cesta vedla hodně lesem a po několika
mostech. Viděl jsem různé krásné zátoky. V poslední části z Torrent Bay do Anchorage Bay vedou dvě cesty. Jednou se může jít při odlivu a trvá asi 30 minut. Při přílivu ale musíš tu zátoku a kopec obejit. Cesta trvá asi 2 hodiny a je delší o 4 km. My jsme tam byli za přílivu. Museli jsme tedy spěchat, aby nám neujela naše loď z Anchorage Bay. Tam jsme nasedli na další loď a jeli jsme zpět do Kaiteriteri. Tam jsme se znovu koupali v řece a moři. Večer jsme pak jeli směrem na západní pobřeží West Coast. Spali jsme v kempu v Murchisonu.
Ráno ve čtvrtek 23.1.2014 jsme jeli dál do Westportu a pak jsme jeli po západním pobřeží vyhlídkovou silnicí na jih. Hodně foukal vítr a někdy pršelo. Pak jsme se zastavili na Cape Fouldwind. Koukal jsem se tam na skály na pláži a rozbořené moře a hrozně tam foukalo. Pak jsme šli na procházku k majáku. Byl tam maják i základy starého majáku, který někdy spadl. Pak jsme jeli do Tauranga Bay a tam se šli projít po pobřeží, podívat se dalekohledem na skalnatý ostrůvek s tuleněma. Na pláži byl skoro černý písek. Hrozně foukalo a koukal jsem na pána, jak na velkých vlnách surfuje s takovým velkým drakem. Taky byl hodněkrát vysoko ve vzduchu. Říká se tomu Kitesurfing. Moc se mi to líbilo. Pak jsme jeli dál a šli jsme na krátkou vycházku The Edge. Šli jsme deštným pralesem a cestičkou mezi obrovskýma rostlinami novozélandského lnu (New Zealand Flax) na skálu na pobřeží Tasman Sea. Moře
bylo rozbouřené a velké vlny. Začalo pršet a my se schovali do jeskyně pod skálou. Pak jsme jeli na Punakaiki - palačinkové skály. Jmenuje se to tam tak protože to vypadá jako palačinky naskládané na sobě. Bylo to moc hezké a z ohromných děr ve skále byl slyšet hrozný rámus od vln. Někdy voda vystříkla i nad skálu. Spali jsme v kempu ve městečku Hokitika.
V pátek 24.1.2014 ráno jsme vstali, zabalili věci a prohlédli si městečko Hokitika. Pak jsme pokračovali do městečka Franc Josef. Pak jsme šli na vycházku k ledovci Franc Josef Glacier. Šli jsme kamenatou cestou, kde bylo několik malých říček. Když prší nebo taje sníh tak tam je místo kamenné cesty velká divoká řeka. Na skálách okolo bylo spousta vodopádů. Když jsme došli na konec cesty, tak byl ledovec ještě asi 500metrů daleko, ale dále se nesmí. Ten ledovec se hrozně zmenšuje. V roce 2008 byl asi o 2 kilometry delší.
Pak jsme jeli na další vycházku k ledovci Fox Glacier. Šli jsme také kamenitou cestou, ale ta byla horší a hrozně do kopce. Cesta končila asi 200 metrů od ledovce. Ten ledovec už ale není moc bílý. Je špinavý od kamení co na něj padá ze skal okolo. Na ten ledovec se taky dá letět vrtulníkem a s průvodcem se po něm projít. Pak jsme se jeli podívat na jezero Lake Matheson. Potom jsme pokračovali po pobřeží na jih. Kolem cesty bylo hodně divně křivých stromů porostlých mechem. V noci to bylo strašidelné. Vypadalo to jako z nějakého strašidelného filmu. Spali jsme v kempu u moře u městečka Haast.
Sobota 25.1.2014 jsme se podívali pláž a pak jsme jeli přes průsmyk Haast pass v Mount Aspiring National park do městečka Wanaka. Jeli jsme hodně dlouhou a klikatou silnicí. Vedla hodně do kopce a bylo tam moc zatáček a mostů přes říčky. Cestou jsme zastavovali na několika vyhlídkách a šli na kratké výlety k vodopádům. První byl k vodopádům Billy Falls. Šli jsme tam přes strašidelný les. Tam jsou palmy a listnaté stromy a ty jsou různě křivé a popadané a porostlé mechem. Pak jsme došli přes kameny a oblázky k říčce a vodopádu. Tam jsme se chvíli dívali na vodopád a hory kolem. Postavil jsem si tam hrad z kamínku a s Davidem jsme hledali oblázky a pak házeli žabky do říčky. Další vycházka byla k Fantail Falls.
Pak jsme se šli ještě podívat k Blue Pools. Tam jsme šli zase lesem. Ze stromů tam visel mech a jiné rostliny. Taky jsem tam viděl takový velký rozpadající se pařez. Pak jsme museli jít pro lanovém mostě a dřevěnou cestičkou mezi stromy k dalšímu lanovému mostu. Z něj jsme se dívali na říčku a Blue Pools s krásně modrou vodou a nafotili pak foteček. Pak jsme šli dolu k řece pod ten most a vyfotili si to tam. Pak už jsme šli zpátky a k autu a jeli kolem ledovcových jezer Lake Wanaka a Lake Hawea do městečka Wanaka. Cestou jsem viděl hory se zasněženými vršky, říčky, vodopády a spousty ovcí co se pasou na loukách na kopcích kolem. Ve městečku Wanaka jsme se šli podívat do Puzzling world. Tam bylo hrozně moc zajímavých věcí. Byla tam místnost s obličeji na stěnách. Když jsem šel kolem tak to vypadalo, že se otáčejí. Taky tam byla místnost hrozně do kopce. Tam byl kulečník, kde když položíš kuličku tak se kutálí po ploše do kopce. Vypadá to tak. Taky tam bylo sedátko, kde si můžeš sednout a samo tě taky
vyveze zespoda nahoru do kopce. Bylo to jako kouzelné. Taky tam bylo na stěnách spoustu kouzelných obrázků. Pak jsme šli do šachovnicové místnosti, kde v jednom rohu jsme byli s Davidem hrozně malinký a v jiném zase hrozně obrovský. Také tam jsou hrozně zajímavé záchody, kde jedna podlaha je jako z puzzlů, které se rozpadají a padají do nekonečné propasti. Na druhém jsou zase rozpadající se kostičky a padají do propasti. Pak tam bylo spoustu dalších věci jako velký vodovodní kohoutek s tekoucí vodou. Ten ale visel ve vzduchu a nebyl nikam připojený. Taky lavička kam si můžeš sednout a vypadala, že nemá žádné nohy a nestojí na zemi. Taky takový kvádr nekvádr. Jsou to dva kusy postavené kus od sebe. Z jednoho místa to vypadalo jako kvádr a z jiného jako ty dva kusy. Když jsem si tam stoupl a mamka mě fotila z toho jednoho místa, tak se zdálo že jsem v tom kvádru zavřený. Taky tam seděl pán co to vymyslel, držel v ruce kelímek a na klíně měl knížku. Po nějaké době jsem zjistil, že je to jen figura. Taky tam jsou takové velké matky, které jsou placaté ale tobě se zda že je vidíš jako 3D. Pak jsem šel do telefonní budky, kde když zavřeš dveře tak to vypadá jako že pod tebou není žádná podlaha ale jen nějaká propast. Taky se tam můžeš vyfotit, jak jsi na takových starodávných záchodech. Pak tam ještě bylo obrovské bludiště. Tam máš dojít na čtyři věže ve správném pořadí. Pak jsme se ještě vyfotili jak držíme takovou hrozně nakloněnou věž. Pak už jsme jeli do přespat do domečku v kempu ve městě Queenstouwn u jezera Lake Wakatipu. Jeli jsme cestou přes hory silnicí Cardrona Valley
Rd a Crown Range Rd. Bylo to hodně do kopce a moc tam foukalo. Bylo tam ale několik krásných vyhlídek. V neděli ráno 26.1.2014 pršelo a podle předpovědi mělo pršet i další dny. Tak jsme se zase zabalili na cestu a vyrazili dál o den dříve. Nejdřív jsme jeli do městečka Arrowtown. Bylo tam muzeum, kde jsem viděl různě věci k těžbě zlata a zlaté valounky. Byla tam spousta věcí z doby, kdy se v městečku těžilo zlato. Taky tam bylo vidět, jak to vypadalo v dole na zlato, ve staré vesnici, u kováře, ve vesnickém domě a jak tiskli noviny. Také tam jsou obrazy lidí, co tam v té době žili a model vesničky. Také jsem tam viděl různé věci z té doby, třeba starodávnou pračku, kolečkové křeslo a spoustu dalších věcí. A taky tam byl model a obrázky mostu, který spadl. Pak jsme se prošli tím městečkem. Viděl jsem starý kostel a byla tam cela ulice domečků a obchůdků z té doby. Pak jsme jeli silnicí kolem jezera Lake Wakatipu do městečka Glenorchy. Tam se natáčeli do filmu Pán prstenů scény Železný pas. Pak už jsme rovnou jeli městečka Te
Anau ve Fiordlandu a tam jsme v kempu přespali. Bylo to docela daleko, protože přes ty hory nevede žádná silnice a musí se to velký kus objet. Krajina se cestou hodně měnila.
V pondělí 27.1.2014 ráno jsme jeli do městečka Manopauri. Z něj jsme jeli asi hodinu přes celé jezero Lake Manapouri. Ráno byla docela zima a dost foukalo. Z jezera jsem viděl okolo hory, na špičkách některých byl mrak. Pak jsme přestoupili na autobus a ten nás asi za 40 minut dovezl k Doubtful Soundu. Tak jsme přestoupili na větší loď. Tou jsme jeli po Doubtful Soundu. Je to ale špatně pojmenované. Správně má být Fiord. Kapitán mám vysvětlil, že sound je to pokud to místo kam nateče moře a smíchá se se sladkou vodou je vytvořeno řekou. Fiord je místo kde kdysi byl ledovec. V tom fiordu je vespod slaná voda a navrch je několik metrů sladké vody. Většinou je tam ošklivé počasí a prší, ale my jsme měli štěstí
a celý den svítilo sluníčko. Soundem jsme jeli asi 1,5 hodiny až k moři a cestou jsem viděl hory a krásné, hrozně vysoké vodopády. Taky jsem viděl, lachtany - Seals a tučnáky - Blue Penguins. Cestou zpět od moře zajel kapitán do bočního ramene a tam bylo spoustu delfínů. Krásně skákali a předváděli se. Také proplouvali pod lodí. Žije tam Bottlenose Dolphins. Pak jsme už jeli zpět. Po třech hodinách plavby jsme jeli opět autobusem zpět k jezeru. Tam jsme se šli ještě podívat do hydroelektrárny. Jeli jsme tam 2km dlouhým tunelem ve skále a tam byla ta elektrárna. Pak už jsme jeli opět lodí přes jezero zpět do Manopauri. pak už jsme jeli jen zpátky do kempu v Te Anau, najedli se a šli spát.
V úterý 28.1.2014 v šest ráno jsme jeli autem asi 2,5 hodiny k Milford Soundu. Cestou jsem skoro nic neviděl, protože místy byla hrozná mlha. Pak jsme nastoupili na loď. Ta měla i kajuty na přespání a měla i plachty. Tou jsme jeli asi 2,5 hodiny po Milford Soundu. Tam už bylo krásné počasí a svítilo sluníčko. Viděl jsem tam krásné hory a vodopády, na skalách jsem viděl vyhřívat se lachtany. Bylo to moc pěkné. Když jsme přijeli k moři tak tam kapitán vytáhl plachtu a chvíli jsme nejeli na motor ale na plachtu. Cestou zpátky jsme vystoupili v podmořské observatoři. Tam mají asi 10 metrů hluboký skleněný tunel pod hladinu. Tam jsem viděl černé korály a spoustu barevných rybiček. Pak jsme se vrátili nad hladinu a jeli malou rychlou lodí zpět.
Potom jsme jeli autem zpět přes hory. Bylo to hrozně do kopce a z kopce a spousta zatáček a úzká silnice. Pak jsme projeli tunelem ve skále. Tam kolem parkoviště žijí papoušci Kea. Viděl jsem jich asi 5. Sedli si nám i ostatním na střechu auta a vůbec se nebojí. Jeden si nám drze sedl na zrcátko. Jsou moc hezcí a mají vespod krásně oranžová křídla. Táta se ale bál o naše pronajaté auto. Mají totiž velký zobák a jsou známí tím, že rozklovou pneumatiky a gumu kolem oken. Pak jsme jeli dál a cestou jsme se zastavili na několik kraťoučkých výletů. Byla tam moc hezká příroda, vysoké hory, vodopády a deštný prales. Asi po 100 kilometrech se příroda úplně změnila a viděl jsem kopce, louky a spoustu oveček. Večer jsme dojeli do Tuatapere a tam jsme přespali ve stanu.
Ráno ve středu 29.1.2014 jsme pokračovali dál na jih. Té oblasti se říká Southland. Jeli jsme přes městečko Riverton a Invercargill dále do městečka Bluff. Z něj se dá jet trajektem na ostrov Stewart Island. Pak jsme po pobřežní vyhlídkové silnici jeli do Fortrose a oblasti The Catlins Coast. Cestou jsme zastavili na Waipapa Pointu, kde jsme se šli podívat k maják a na pláži jsem viděl tuleně - Sea Lion. Nesmí se k nim ale jít blíž než na 20 metrů. Jsou dost velcí a řvou. Pak jsme jeli na Slope Point, tam jsme šli asi na hodinovou procházku na nejjižnější bod Jižního ostrova. Hodně tam foukalo. Všude tam jsou hrozně ohnuté stromy. Z jedné strany jsou i úplně holé. Pořád tam totiž hrozně fouká stejným směrem. Byl tam i jeden dům, který už nebyl skoro vidět. Ty stromy za ním jsou už úplně ohnuté kolem něj. Pak už jsme pokračovali do kempu na Purpoise bay. Tam v zálivu žijí delfíni Hectors Dolphin a můžeš tam s nima plavat v moři. Večer už tam ale žádný nebyl. V 8 hodin jsme šli do vedlejšího zálivu Curio Bay. Tam žije asi 40 Tučňáku žlutookých - Yelloweyed Penguins. Večer se vracejí z moře z lovu a jdou nakrmit mláďata. Je tam ohraničené místo, ze kterého je můžeš pozorovat. Chvilku po tom co jsme přišli
tak vylezli z úkrytu dvě mláďata a křičeli a vyhlíželi rodiče. Pak se zase schovali. Za chvilku připlavali rodiče a na břehu se začali sušit. Pak šli pomalu k úkrytu a kolébali se ze strany na stranu. Pak zavolali mláďata a začali je krmit. Blízko u nás byla rodinka ze dvěma mláďaty. Byli asi jen tři metry od nás. Moc se mi to líbilo. Racek se jim snažil to jídlo sebrat. Pak už jsme šli spát do stanu. V noci hrozně pršelo, ale ráno zase svítilo sluníčko. Ráno ve čtvrtek 30.1.2014 jsme se šli do zálivu koupat s delfínama. Voda byla hrozně studená, ale s Davidem jsme měli na sobě neopren. Pak už tak studená nebyla. Bylo tam docela dost vln. Okolo mně plavalo několik delfínů. Viděl jsem je hodně z blízka a skoro jsem si je pohladil. Jeden proplaval přímo pod mýma nohama. Pak už jsem šel z vody a z pláže jsem viděl asi 20 delfínů jak surfují na vlnách. Bylo to moc krásné. Pak jsme se šli zabalit a pokračovali v cestě do Dunedinu. Cestou jsme se ještě zastavili na několika vyhlídkách a vodopádech a šli na výlet na Nugget Point. Tam byl maják a v moři kamenné nugety. Na skalách tam jsou lachtani, tuleni, rypouš sloní - Elephant Seal a žlutoocí tučňáci. Pak už jsme jeli po pobřeží do Dunedinu a tam se ubytovali v kempu.
V pátek 31.1.2014 jsme jeli na prohlídku čokoládovny Cadbury. Tam nám ukázali a popsali výrobu čokolády. Také nám dali ochutnat tekutou čokoládu a spoustu výrobků. Také tam mají obrovskou čokoládovou fontánu jako ve filmu Karlíkova továrna na čokoládu. Tou fontánou protekla asi za minutu tuna čokolády. Moc se mi tam líbilo. Pak jsem jeli na poloostrov Otago Peninsula. Tam je jediný zámek na Novém Zéalandu. Jmenuje se Larnach Castle. Tam jsme se přošli zahradou a viděli představení nějakých skotských tanců a jeden pán měl na sobě skotský kilt a hrál na dudy. Pak jsme jeli jestě k městečku Moeraki. Tam jsou na pláži úplně kulaté kameny Moeraki Boulders. Další tam jsou schované v písku a postupně se objevují. Pak už jsme jeli přespat do kempu a zabalit se před odletem.
V sobotu ráno 1.2.2014 jsme naložili kufry do auta a jeli si prohlédnout město Dunedin. Viděl jsem několik krásných kostelů a byl jsem se podívat na vlakovém nádraží. Je to stará krásná budova a mají tam na podlaze mozaiku s parní mašinkou. Dvě parní mašinky jsou tam také vystavené. Pak jsem šli do Čínské zahrady. Tak jsem se mohl převléct do čínského obleku a celou dobu v něm chodit. Moc se mi tam líbilo. Pak jsme se ještě jeli podívat na nejstarší univerzit u na Novém Zélandu. Jmenuje se Otago University. Bylo tam několik krásných starých velkých domů, věž s hodinami a nad vstupní bránou jsou chrliče ve tvaru postav třeba se zeměkoulí, knihou nebo kružítkem. Ty ukazují co se tam může
studovat. Taky tam jsou vystavené různé kameny a zkamenělé mušle a živočichové. Pak jsme už honem jeli na letiště vrátit auto a letěli zpět do Aucklandu. Dovolená se mi moc líbila. Ahoj Štěpán