II. ČÍSLO ČTVRTLETNÍKU ŠKOLNÍ ROK 2016/2017
AHOJ DĚCKA! SLOVO ŠÉFREDAKTORKY Ach jo Byla jsem požádána panem Kunčíkem, abych napsala úvodní slovo. Ale já tak nerada píšu. Radši mluvím nebo se fotím. Škoda, že k vám nemůžu jenom mluvit. Mluvím hrozně ráda a prý často. Někdy mě nejde ani zastavit. Ale to psaní Bojím se, abych nenasekala plno chyb, když jsem ta šéfredaktorka. Proto jsem poprosila, jestli úvod nemůžu napsat na počítači a jestli mi to paní učitelka neopraví. Když řekla, že jo, hned jsem klidnější. Takže. Je mi upřímně líto, že už není léto. Miluju léto. Ale asi mám smůlu. Začíná podzim, je dříve tma a už dávno není venku takové teplo. Naštěstí máme s babičkou pořád co dělat. Horší to máte vy, co jste rádi od rána do večera venku. Ve škole už se taky na prázdniny a léto dávno zapomnělo. Mě to nevadí, protože mi učení celkem jde. Chci si školu pořádně užít, protože letos končím. Škoda. Uteklo to. Ale nebudu na to ještě teď myslet. Na to, že bude konec. Byla bych smutná už teď. A to nechci. Mám toho ještě tenhle rok moc před sebou. Budu pomáhat s časopisem a taky budu v ŽP. To mě fakt baví. A teď k tomu časopisu. Toto číslo jsme pro vás jsme všechny připravili skoro úplně sami. Samozřejmě, že nám pomáhal pan Kunčík a paní Zatloukalová. O tom žádná. Pomohli nám napsat o tom, co se dělo na škole. Je sice teprve prosinec, ale na naší škole už bylo plno zajímavých akcí, o kterých by měli vědět i ostatní. Všem se například moc líbil autobus o hromadné dopravě, všichni jsme se zase lekli čerta v suterénu školy a úplná pecka byly koledy před školou. A zkuste říct, že ne. A to jsem zatím vzpomněla něco. Zatím se s vámi loučím a přeju pěkné čtení. Vaše Anet Siváková
Říkala jsem, že se ráda fotím
ŽÁKOVSKÝ PARLAMENT INFORMUJE ANEB - AKCE ŽP V minulém čísle Pavučinky jsme psali, že na naší škole proběhla hodně vydařená akce, která se jmenovala Patroni aneb bezpečí pro spolužáka. Vzpomínáte na ni ještě? My ano. A tady jsou akce, na které jsme pyšní. HALLOWEENSKÁ VÝZDOBA- SOUTĚŽ TŘÍD První listopadový týden proběhla na naší škole soutěž o nejlépe vyzdobenou halloweenskou třídu a soutěž o nejzajímavější halloweenské strašidlo. Třídy se ve zdobení předháněly. 3. listopadu nebyla na škole žádná třída, kde bychom nenašli nějaká strašidla, netopýry, dýně, kostlivce a další příšery. Byla vybrána porota, která třídy prošla a hodnotila je. Brzy zjistila, že vybrat nejhezčí vyzdobenou třídu bude téměř nemožné. A ještě těžší bylo vybrat nejlepší strašidýlko. Nakonec si porota poradila úžasně - udělila cen hned několik. Jsou to ale koumáci!
BRRRRR Ten den škola vypadala hodně strašidelně
HALLOWEENSKÉ SOUTĚŽENÍ Adriana Ferencová s Adrianou Bielou přišly do školy dříve, než ostatní. Bylo třeba nazdobit šatnu. A to tak, aby bylo všem hned jasné, co dneska bude. Žáky vítala strašidla, tajuplná hudba, rozsvícené dýně. Adriana spolu s paní asistentkou Frydryškovou všechny děti pomalovávaly barvičkami na obličej. Z šatny pak už do tříd odcházela místo dětí malá i větší strašidýlka. Protože si většina žáků přinesla z domů převleky, obcházeli tři členové ŽP třídy a bodovali ta nejlepší strašidla. Slavnostní vyhlášení proběhlo o velké přestávce v tělocvičně. Byla zde vyhodnocena i nejlépe vyzdobená třída. Ta dostala dort a ostatní jim záviděli. Pak začalo halloweenské soutěžení. Tahle akce byla moc dobrý nápad.
Druhá středa v prosinci je na naší škole spojena s celostátní akcí - ČESKO ZPÍVÁ KOLEDY Také letos jsme se rozhodli, že koledy nebudeme zpívat ve škole, ale na náměstí. Chtěli jsme, aby všichni viděli, jak pěkné akce si za pomocí učitelů a asistentů umíme připravit. Dali jsme si hodně záležet. Chystal se živý Betlém, Tři králové (K+M+B), pastýři Za pomoci paní učitelky Menčíkové jsme trénovali koledy. Několikrát před samotnou akcí proběhla v tělocvičně zkouška, a pak už vše mohlo začít. Všichni, kteří se na naše vánoční zpívání přišli podívat, si s námi mohli zazpívat nejkrásnější české koledy, jako - Nesem vám noviny, Narodil se Kristus Pán, Půjdem spolu do Betléma, Veselé vánoční hody, Pásli ovce valaši, Vánoce, Vánoce přicházejí a jiné. Aby byla nálada ještě vánočnější, začalo se z nebe sypat bílé nadělení a my si připadali jako v pohádce. Tam nahoru dodatečně děkujeme. A to je zatím pro toto číslo časopisu všechno. Snad jste si s námi společně zavzpomínali. My rozhodně ano. U psaní článku jsme si prohlížely i fotky a výborně jsme se u toho pobavily. Paní učitelce Zatloukalové děkujeme, že nám při psaní tohoto článku pro vás pomohla. A vás zveme už teď na akce, které ŽP pro vás chystá. Vaše milovaná strašidýlka Adriana Ferencová a Adriana Bielá
ŠKOLNÍ PROJEKT ČÍM BYCH CHTĚL BÝT Pan učitel Kunčík a pan učitel Zatloukal mají každý rok pracovní výchovu. Často se s námi žáky baví o tom, co bychom chtěli v životě dělat, čím bychom chtěli být. Vždycky nám říkají, že klíčem k pěknému životu je dobrá práce. Samozřejmě jim nevěříme. Pak ale odejdeme ze školy a poznáme, že měli pravdu. Aspoň někteří. Když se nás ptají, čím opravdu chceme být, chce být každý ředitelem, kosmonautem, raperem nebo slavným sportovcem. Však v televizi to vypadá, že nic lehčího není. Ale pan učitel Kunčík vždycky říká, že za vším stojí obrovská dřina. Proto jsme v rámci projektu s panem učitelem našli, co se kde musí dělat. Každý z žáků ze třídy pana učitele Rafaje si vybral profesi, která by ho v životě zajímala. Jsou to profese opravdu zajímavé a poctivé. Krystína Gažíková Zleva: Adriana Ferencová, Eliška Nováková a Karin Siváková
Obrázek 1 - kadeřnice Samanta Kalová Vždycky mě bavilo si upravovat vlasy. Mám už od děcka vlasy dlouhé. Nikdy jsem je neměla krátké. U nás v rodině nikdy žádná holka neměla krátké vlasy. Ani máma. Romky krátké vlasy nenosí. Umíme si je dobře česat a upravovat. Češu i své sestry. Hlavně ty malé. Umím dělat hodně dobré věci se svými vlasy. Kluci musí mít pěkné boty - bílé a čisté a my zase pěkné vlasy. Tak to u nás je.
Obrázek 2 ošetřovatel Matěj Sváček Můj brácha ošetřovatele dělá. Já ho budu taky dělat taky. Dělá ho moc rád a já si s ním o tom povídám. Baví mě pomáhat lidem. Vezmu si za ženu Elišku a budu ošetřovatel. Co bude ona ještě nevím, ale asi se jí o přestávce zeptám. Erik Sivák dostal za úkol obejít třídy a zeptat se vás:
Obrázek 3 elektrikář Daniel Levai Na domově chodí často pomáhat panu řediteli s elektřinou jeden pán, který je moc šikovný. Občas nám dovolí mu s něčím pomoct, což mě moc baví
ČÍM BYS CHTĚL/A BÝT, AŽ BUDEŠ VELKÝ/Á A takto jste odpovídali: Policajt. Soused je taky polda. Nemám strach z nikoho a ničeho:-) Já bych chtěl pracovat s tátou. Spravovat zábradlí a chodníky. Chtěla bych být prodavačkou. Líbí se mi, jak pokladna pípá. Doopravdický voják., Budu velet a střílet. Budu řídit vojenské auto. Bavím se s vojáky u Lídlu. Znám všechny. Chtěla být kadeřnicí. Budu mít svůj salón. Chtěla bych být dětská paní doktorka, protože mě zajímá tělo a mám ráda děti. Chtěl bych být zedník, baví mě to. Chtěl bych jezdit kamiónem. Mám rád auta. Chtěla bych být zpěvačkou. Teda budu zpěvačka. Chci být doma a chodit s chlapama na fušky. Třeba kadeřnice. Chtěl by sem být zedník. Chci být vědcem. Všecko zkoumat. Paní učitelka, protože chci být tak dobrá, jako naše paní učitelka. Chtěl bych být ninja a prodavač. Líbí se mi pohádka BEN 10 a tam jsou bojové věci. U technických služeb
Chtěl bych být malíř. Policajt. Je dobré být policajtem. Léčitelka zvířat, mám ráda psy a kočky. Chtěl by sem být kuchař, aby sem si mohl vařit. Teď končím a budu právnička Nechci být ničím. Vyučím se kvůli mámy, ale nechci být nic. A to je v tomto čísle Pavučinky všechno. Budeme se těšit zase příště. Na závěr si třída paní učitelky Menčíkové pro vás připravila něco malého na přemýšlení. V každém řádku při troše pozornosti najdete slovo, které mezi ostatní nepatří. Tuto novou rubriku jsme nazvali: DĚTI DĚTEM