MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie. Z historie skautingu v okrese Nový Jičín Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie Z historie skautingu v okrese Nový Jičín Bakalářská práce Brno 2013 Vedoucí práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. Autor práce: Petr Vidlička

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Také prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění, souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené elektronické podobě. V Brně dne 18. 4. 2013... Petr Vidlička 2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi jakkoliv pomáhali při vzniku této práce. Zvláště bych rád poděkoval svému vedoucímu práce za jeho pomoc při zpracování tématu. Dále patří dík všem skautům, kteří mi pomáhali při sběru materiálu a svými podněty mě v práci posouvali kupředu. Jmenovitě pak především mému skautskému kamarádovi, Kryštofu Hyvnarovi. Také bych rád poděkoval svým rodičům za všestrannou podporu ve studiu. 3

OBSAH ÚVOD... Chyba! Záložka není definována. 1. HISTORICKÉ MEZNÍKY SKAUTINGU... 8 1.1 PŘEDCHŮDCI A ZAKLADATELÉ SKAUTINGU... 8 1.2 PROSTOR PRO ROZVOJ SKAUTINGU V ČESKÉM PROSTŘEDÍ... 12 2. ZÁRODKY SKAUTINGU A JEHO VÝVOJ V LETECH 1920 1945 V OKRESE NOVÝ JIČÍN... 19 2.1 TĚŽKÉ ZAČÁTKY SKAUTINGU V NOVÉM JIČÍNĚ... 19 2.2 PROMĚNY SKAUTINGU V KOPŘIVNICI... 23 2.2.1 OSOBNOST JOSEFA VOJČÍKA A RUDOLFA ZANÁŠKY... 25 2.3 ZÁRODKY JUNÁCKÉHO HNUTÍ V PŘÍBOŘE... 27 2.4 POČÁTEČNÍ TENDENCE SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU... 29 3. POVÁLEČNÁ OBNOVA A SKAUTING DO ROKU 1968... 32 3.1 ZNOVUZALOŽENÍ JUNÁKA V NOVÉM JIČÍNĚ... 32 3.2 NEUTICHAJÍCÍ ZÁPAL PRO SKAUTING V KOPŘIVNICI... 35 3.3 PŘÍBORŠTÍ JUNÁCI PŘI OBNOVĚ REPUBLIKY... 42 3.4 OBNOVA SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU... 45 4. NOVÉ IMPULSY PO ROCE 1968... 46 4.1 VÝVOJOVÉ TENDENCE SKAUTINGU V NOVÉM JIČÍNĚ... 46 4.2 AKELŮV JUNÁK V KOPŘIVNICI... 48 4.3 PRACOVNÍ LÉTA SKAUTŮ V PŘÍBOŘE... 55 4.4 KRÁTKÁ CESTA JUNÁKA VE ŠTRAMBERKU... 57 ZÁVĚR... 58 RESUMÉ... 61 SEZNAM PRAMENŮ... 62 SEZNAM PŘÍLOH... 68 4

ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá vznikem a vývojem jednoho výchovného mládežnického hnutí Junáka na území dnešního okresu Nový Jičín. Zkoumám zde historický vývoj na zmíněném území od založení prvního oddílu v regionu do roku 1989. Hlavním cílem práce si kladu osvětlit činnost starších členů oddílu na Novojičínsku a sloučit střípky historie zdejšího skautingu, který byl na území Československa a dnešní České republiky za sto let od vzniku třikrát zakázán. Pro zvolené téma jsem se rozhodl z toho důvodu, že jsem sám už 11 let členem oddílu Stopařů v kopřivnickém skautském středisku. Ostatní podněty k sepsání práce byly také z junáckého prostředí. Vznik českého skautingu se datuje od cesty Antonína Benjamina Svojsíka do Anglie v roce 1911, kde chtěl na vlastní kůži poznat, co skauting obnáší. Roku 2011 to bylo tedy sto let od vzniku skautingu na našem území. I tento fakt byl jedním z podnětů k sepsání této bakalářské práce. Dalším faktem, který mě přivedl k výběru tohoto tématu, je padesátileté výročí oddílu Stopařů, které se bude slavit příští rok, ale vlastně i devadesátileté výročí založení skautingu v Kopřivnici z roku minulého. Oblast skautského hnutí v okrese Nový Jičín nebyla prozkoumána, a to nejspíš z důvodu trojího přerušení činnosti skautingu, o kterém jsem se již zmiňoval. V neposlední řadě jsem se pro výběr tématu rozhodl i z toho důvodu, že jsem doufal v nalezení fotek či informací o mé matce a tetě, které byly členkami štramberského junáckého oddílu po Pražském jaru. V začátku své práce objasním historický vývoj skautingu ve světě a Československé republice, respektive České republice. Jedná se o kapitolu kompilační a chtěl bych zde stručně vystihnout pouze základní fakta, protože podrobné rozepisování by zabralo celý rozsah bakalářské práce. Dále se zabývám historickým vývojem skautingu v okrese Nový Jičín. Z časového hlediska lze historii skautingu na tomto území rozdělit do čtyř období, závislé na historickém vývoji skautingu v Československu, které bylo v podstatě zakládáno čtyřikrát. Začnu kapitolou o vzniku a prvotním vývoji skautingu na Novojičínsku. Tuto kapitolu ohraničím léty 1920 1945, tedy rokem vzniku skautingu v regionu a koncem 2. světové války. Další ohraničení je mezi léty 1945 1968, tedy první obnovou skautingu u nás a příchodem Pražského jara, kdy se opět skauting povolil. Dále popisuji vývoj 5

skautského hnutí v letech 1968 1989. Přiblížení polistopadovému vývoji se již v práci zabývat nebudu, jelikož zpracování těchto let by si zasloužilo širší prostor. Geograficky jsem práci vymezil hranicemi dnešního okresu Nový Jičín. Bohužel řada materiálu se ztratila z důvodu trojího zákazu skautingu za své existence. Mnoho pramenů bylo páleno či jinak likvidováno z obavy před perzekucí. Domnívám se také, že dost hodnotných materiálů si při likvidaci rozebírali členové k sobě domů s dobrým vědomím, že materiály zachraňují před likvidací tehdejší státní správou. Když pak byl skauting obnoven, na takto sebrané materiály jedinec mohl buď zapomenout, nebo si jej zkrátka nechal doma pro památku. Vysledovat zmínky o skautingu v období první republiky, ale i z doby po 2. světové válce, je krajně obtížné. Velká část materiálů byla pálena nebo jinak likvidována ze strachu z případné perzekuce. Bohužel i pamětníci, kteří byli aktivní v začátcích skautingu v okrese, by se museli dožívat věku přes devadesát let. Proto jsem ke zpracování tohoto období využil postřehů o historii skautingu v daném městě starších skautů, kteří se o historii oddílu již dříve zajímali a zkoumali ji. Z doby těsně po 2. světové válce jsem kromě jiného vycházel ze vzpomínek pamětníků, kteří mnohdy měli přes osmdesát let. I přesto je ale možné se na jejich vzpomínky spolehnout a ty, které bylo možné ověřit v některém z pramenů písemné povahy, se vzájemně shodují. Prameny z pozdějších let jsou o poznání bohatší, převážně ty ze skautského prostředí. Regionální tisk již tolik nereflektuje život skautských organizací. Dalším zdrojem informací byl Státní okresní archiv v Novém Jičíně. Zde bylo možné nalézt kousky zpráv a informací o skautské činnosti z různých fondů, především z kronik měst. Menší počet informací jsem získal také z archivu Muzea Fojtství v Kopřivnici, kde se nachází zlomky zpráv o kopřivnických skautech. První kapitola má charakter informativní a má čtenáře neznalé skautskému hnutí uvést do zvolené problematiky jako takové. K této kapitole byla využita převážná část použité literatury. Porozumění historického kontextu a historického vývoje skautingu v Československu, respektive České republice, je velice důležité pro pochopení vývoje skautingu na Novojičínsku. Dalším zdrojem informací byly materiály v archivech každého ze středisek. Při práci jsem použil metodu induktivní a deduktivní, metodu komparativní, geografická a v případě pojednání o významných osobnostech skautingu metoda biografická. Také jsem se opíral o metodu přímou a nepřímou. Všechny ostatní metody, 6

i ty výše zmíněné, byly vzájemně kombinovány, aby byla nejlépe postižena historická realita sledovaného problému. Detailní zpracování vývoje skautingu v okrese Nový Jičín by si zasloužilo mnohem větší prostor. Proto se v práci zabývám vývojem skautingu ve vybraných skautských střediscích, která mají kořeny vzniku už ve dvacátých letech 20. století, a to v Kopřivnici, Štramberku, Novém Jičíně a Příboře. 7

1. HISTORICKÉ MEZNÍKY SKAUTINGU 1.1 PŘEDCHŮDCI A ZAKLADATELÉ SKAUTINGU V této kapitole shrnuji fakta ohledně historickém vývoji světového skautingu, kteří filozofové či pedagogové hnutí ovlivnili, co vzniku skautingu předcházelo a kdo skauting založil. Pokrokové myšlenky a názory na přesnou výchovu mládeže jsou velmi starého data. Úplně nejstarší myšlenky můžeme vidět ve starověkém Řecku, které prosazovalo ve výchově mládeže ideál krásy duševní i tělesné - kalokaghatie. Můžeme říci, že od středověku si skauti převzali do výchovy duchovno, protože v této době převzali otěže výchovy mládeže právě duchovní. Další ovlivnění skautingu sledujeme v uplatňování nových snah a výchovných proudů v 16. století. 1 Už francouzský spisovatel Francois Rebelais odmítl knihu jako jediný zdroj poznání a obracel mládež k přírodě, ruční práci a tělesnému cvičení. 2 Právě v lásce a životu v přírodě nachází skauting jednu ze základních myšlenek hnutí. Jan Amos Komenský (1592-1670), český pedagog a vědec světového věhlasu, ve svém díle přináší mnoho myšlenek skautingu blízkých a v jeho díle Informatorium školy mateřské dokonce nalezneme i jistou paralelu skautského zákona. Samozřejmě i jeho kniha Škola hrou, kde propaguje názorné vyučování, lásku k přírodě a zavádí další pedagogické metody, ovlivnila skautskou výchovu. Tvrdí zde, že příroda je pravou učitelkou lidstva a každý rozumný vychovatel se jí má řídit. 3 Hovoříme li o přírodě, vynořují se další jména filozofů či literátů, jejichž díla se stala inspirací i pro skauting a jeho zakladatele. Jean Jacques Rousseau volal po útěku z města do přírody. Ve své knize Emil, čili o výchově konfrontuje negativistické stránky civilizace se svými pedagogickými myšlenkami. Později přicházejí další - Hubert Spencer, Josh Ruskin, Ralph Waldo Emerson či Henry David Thoreau, kteří proklamují a prosazují své myšlenky na moderní výchovu mládeže. Otcem táboření můžeme zase nazvat Johanna Bernharda Basedowa, který jako první žil s mládeží v létě dva měsíce ve volné přírodě pod stany. 1 Miloň LOM, Historie českého skautingu slovem a obrazem, Mladá Boleslav 1990, nestr. 2 Roman ŠANTORA,. Skautské století, Praha 2012, s. 14. 3 Antonín Benjamin SVOJSÍK, Základy junáctví, Praha 1991, s. 16. 8

Snahy těchto a dalších reformátorů však nebyly organizované. Počátkem 20. století přišli dva praktikové, aby naplnili myšlenky těchto svých předchůdců. Byli to Američan Ernest Thompson Seton a Angličan Robert Baden-Powell. Oba, nezávisle na sobě, vytvořili hnutí mládeže kupodivu velmi si blízká, takže došlo k tomu, že se tato hnutí navzájem doplňovala. Tito dva pánové jsou považování za zakladatele skautingu. 4 Ernest Thompson Seton (14. 8. 1860 23. 10. 1946) byl americký spisovatel, malíř a lovec. Jeho hlavní inspirací byli původní obyvatelé Severní Ameriky indiáni a touha městských dětí po návratu k přírodě. Z těchto myšlenek zakládá organizaci Woodcraft Indians. V Americe zažívalo jeho hnutí velký úspěch zejména v prvních dvou desetiletích 20. století. Kolem roku 1900 se hnutí dostává i do Evropy. Idea indiána však není v Evropě tolik blízká jako v samotné Americe, proto přichází Robert Baden-Powell se skautingem. 5 Robert Baden-Powell (22. 2. 1859-8. 1. 1941) byl důstojník britské koloniální armády na jihu Afriky. V období bojů o pevnost Mafeking vybudoval Baden-Powell z mladých chlapců spojovací četu, která sehrála důležitou roli v bitvě u Mafekingu. Po návratu do Anglie začal Baden-Powell přemýšlet, jak by zlepšil fyzickou i duševní zdatnost mladých britských chlapců. Využívá svého postavení a vlivu (po bitvě o Mafeking se stal generálmajorem). Začíná se plně věnovat rozvoji skautingu a otáčí se zády ke všem formám násilí 6. První kluci, kteří prošli jeho výchovou, byli vojenští stopaři (angl. scout=stopař, odtud také název organizace). Tím se Baden-Powell přiblížil k již existující organizaci, kterou založila anglikánská církev Boys Brigades. Ale jejich vedoucí byli vysloužilí i aktivní důstojníci, takže vojenské zaměření této organizace bylo zřejmé. Baden-Powell byl tímto hnutím ovlivněn a přišel s určitými změnami, nicméně návrhy u Boys Bridgades nebyly přijaty. A tak Baden-Powell, přesvědčený o svých výchovných metodách, začal psát knihu o výchově mladých mužů podle zásad moderní pedagogiky, pod vlivem Setona i svých vlastních zkušeností. Výsledkem bylo dílo Scouting for boys, které vydal v lednu roku 1908. 7 4 M. LOM, c. d., nestr. 5 A. B. SVOJSÍK, c. d., s. 20 21. 6 László NAGY, 250 miliónů skautů, Praha 1999, s. 27 29. 7 R. ŠANTORA, c. d., s. 16. 9

Přesné datum založení skautingu se datuje na 1. srpna 1907, kdy Robert Baden-Powell zatroubil na roh antilopy kudu na prvním skautském táboře na ostrově Brownsea. 8 Po vydání metodické knihy Scouting for boys se skauting začal šířit po celém světě. Podporu Baden-Powell dostal i od samotného anglického krále Edwarda VII., který v květnu 1910 povyšuje Baden-Powella do šlechtického stavu a vysloveně si přeje, aby se bývalý generál naplno věnoval mládeži. Celosvětové rozšíření skautingu si vyžaduje vznik organizace jako takové. Proto v roce 1912 vzniká mezinárodní skautská organizace (nejdříve pouze chlapecká) dnešní WOSM 9. Zakládá ji celkem třicet zemí, mezi nimi i skauti z českých zemí. 10 Již od počátku skautingu se skautských akcí nechtěli účastnit jen chlapci, ale i dívky. První skautky se objevily na srazu skautů v Londýně v září 1909. První vedoucí dívčího skautingu je Agnes, sestra Baden-Powella. Brzy se rozšířil dívčí skauting i do ostatních zemí. Při jedné z cest do USA se Robert Baden-Powell oženil s Olave Soames 11, která se roku 1918 stala náčelnicí britských skautek. I československé skautky se účastnily první mezinárodní konference skautek v Exfordu, kterou organizovala právě Olave. Roku 1930 se stala světovou náčelnicí. Stejně jako u chlapecké skautské organizace vznikla i organizace dívčí. Stalo se tak v roce 1928, kdy vznikl tzv. WAGGGS 12, na 7. mezinárodní konferenci v Maďarsku. Mezi zakládající členky opět patří i československé skautky. 13 V souvislosti s WOSM a WAGGGS je třeba zmínit dvě mezinárodní organizace sdružující katolické skautské organizace: je to Mezinárodní konference katolických skautů 14 a Mezinárodní konference katolických skautek 15. Tyto organizace nevystupují jako konkurenti WOSM a WAGGGS, nýbrž jsou členy těchto organizací a vzájemně spolupracují. Jedná se tedy o jakousi katolickou platformu v rámci WOSM a WAGGGS. Jak se skautské myšlenky šíří do celého světa, jsou přizpůsobovány místním podmínkám, zejména z pohledu náboženského, neboť skauting vychází z křesťanství 8 Historický magazín. ČT24, 12. 05. 2007. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095687448- historicky-magazin/207452801280019/. 9 WOSM (World Organization of The Scout Movement) - sdružuje asi 16 milionů skautů ze 168 států a teritorií 10 L. NAGY, c. d., s. 50 55. 11 Zajímavostí je, že Olave se narodila ve stejné datum jako Baden-Powell, tedy 22. 2., akorát v jiném roce- 1889 12 WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) v současné době sdružuje asi 9 milionů skautek ze 136 států světa 13 M. LOM, c. d., kapitola Dívčí skauting. 14 ICCS - International Catholic Conference of Scouting 15 ICCG - International Catholic Conference of Guiding 10

a tímto přispívá k dialogu mezi světovými náboženstvími. Dalším podnětem k setkávání je svolání jamboree 16. 17 Roku 1941 zemřel Robert Baden-Powell. Jeho smrt, stejně jako 2. světová válka a poválečný vývoj, byly zkouškou přežití pro skautské hnutí. Myšlenka skautingu však byla natolik silná, že se právě pro své členství ve skautském hnutí někteří jedinci dali na boj proti režimu, a to i v našich zemích. Po válečném znovuobnovení skautingu počet skautů šplhá až na čtyři miliony v celém světě. Po zrušení skautingu komunistickým režimem následuje úbytek členské základny. 18 Avšak světová organizace funguje dále a postupem času se ustaluje i její struktura. V čele WOSM a WAGGGS stojí Světový výbor, který se člení podobně jako každá jiná celosvětová organizace. Zmíním jen rozdělení světových sekcí: Afrika, Arábie, Asie a Tichomoří, Evropa, Amerika. V čele stojí generální tajemník. Československý skauting byl vždy součástí mezinárodních struktur obou organizací ve všech epochách své existence. Je zde zastupován Junákem svazem skautů a skautek ČR, i když u nás existuje a vždy existovalo více skautských organizací. Zastřešujícím členem ve WOSM a WAGGGS však může být jen jedna organizace z každého státu, kterou je právě Junák. 19 16 Jamboree setkání skautů z celého světa za účelem předávání si zkušeností mladých skautů, přehled všech dosavadních Jamboree je v příloze 17 Oldřich VYBÍRAL, K dějinám skautingu na Břeclavsku, Brno 2002, s. 12. 18 L. NAGY, c. d., s. 145. 19 O. VYBÍRAL, c. d., s. 13. 11

1.2 PROSTOR PRO ROZVOJ SKAUTINGU V ČESKÉM PROSTŘEDÍ O skautingu, který vítězně táhl Evropou, se začaly objevovat zmínky i u nás. Německý překlad 20 Baden-Powellovy knihy Scouting for boys byl zařazen do osnov pro tělocvik a hry na středních školách v Rakousko - Uhersku ještě před prázdninami roku 1911. Mezi ty, kteří se zasloužili o rozšíření skautingu na našem území, patří tito pánové: František Hofmeister, Jan Hořejší, Antonín Benjamin Svojsík 21 a Miloš Seifert (ten byl zastánce Setonových vizí výchovy mládeže, oproti němu Svojsík se spíše přikláněl k Baden-Powellovi.) 22, kdy za hlavního zakladatele se považuje právě Antonín Benjamín Svojsík. Antonín Benjamín Svojsík (5. 9. 1876 17. 9. 1938) vyšel ze sokolského prostředí. Sokol byl tělovýchovná organizace působící na našem území od roku 1868. Svojsík byl jeho řádným členem, dokonce se stal i župním velitelem Sokola. Sám byl středoškolským pedagogem. Skautskou myšlenku chtěl začlenit právě pod organizaci Sokol. O prázdninách v roce 1911 se vydal na cestu do Anglie, aby skauting viděl na vlastní oči. Právě tato cesta se považuje za zrod českého skautingu. Po zbytku prázdnin se Svojsík věnuje skautské teorii i praxi. Jelikož je učitelem na žižkovské reálce, naverbuje pár svých studentů a vytváří z nich družinu, na které praktikuje nabyté skautské znalosti a zkušenosti. Skautská výchova se mu osvědčuje velice dobře, a tak s hochy odjíždí na tábor, který se uskuteční nedaleko jeho chaty u Světlé nad Sázavou. 23 Současně s touto činností se Svojsík věnuje propagaci skautingu na českém území. Využívá svých kontaktů ze Sokola i jako středoškolský profesor. Pořádá přednášky a semináře o skautské výchově a myšlenkách. Nemalý podíl na rozvoji skautingu na našem území má Svojsíkovo umění uzpůsobovat skautskou výchovu českému člověku. Překládá Baden-Powellův Scouting for boys. Knihu však pouze nepřeložil, nýbrž upravil pro české podmínky 24 a vydal v květnu 1912 pod názvem Základy junáctví. Zdůraznil v ní zejména vztah k přírodě a intenzívní tělesnou a duševní výchovu. Domácí 20 Alexander LION, Das Pfadfinderbuch. Aerztl, Rundschau, 340. s. 21 R. ŠANTORA, c. d., s. 19. 22 Vojtěch NOVÁK, Skauting v ČR po roce 1989. Brno 2012, s. 14. 23 Bruno BREČKA, Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Brno 1999, s. 25. 24 Na rozdíl od Baden-Powella vynechal Svojsík stránku náboženskou a také věrnost panovníkovi, která by byla pro české vlastence těžko akceptovatelná. Naproti tomu zdůraznil vztah k užší české vlasti a k českému národu. 12

vzor našel v chodských hraničářích. 25 Název junák pak Svojsík odvodil od slovanských hrdinů, tělesně i mravně vyspělých mladých mužů. 26 Základy junáctví se stávají stejným stěžejním dílem pro české junáky jako Scouting for boys pro skauty z Anglie. Vzniká také znak a symbolika junáka, a to včetně junácké hymny, jejíž autory jsou Karel Kovařovič - hudba a František Procházka - text. 27 V létě 1913 již táboří 15 junáckých oddílů a Svojsík se nadále věnuje šíření skautského hnutí. Zorganizuje také ukázkový tábor na Císařské louce, kde veřejnosti předvádí způsob života v přírodě a různé skautské dovednosti. Dále navazuje kontakty s elitou národa ve všech částech společenského života. 28 Pevnější organizační základy prvních skautských oddílů byly položeny vytvořením samostatného spolku Junák - český skaut v červnu 1914 na schůzi v Umělecké besedě v Praze. Je jmenován první starosta Junáka, kterým se stal MUDr. Čeněk Klika. Sám Svojsík se stává vrchním vůdcem. V tomto roce také vzniká český dívčí skauting, první dívčí družinu Sasanek vede PhDr. Anna Berkovcová. 15. ledna 1915 bylo vydáno první dvojčíslo českého skautského časopisu Junák 29. 30 První světová válka zpomalila rozvoj skautingu. Vojenské kruhy chtěly skautské hnutí militaristicky využít. Svojsík řídil charitativní činnost skautů ve prospěch raněných rodin, jejichž otcové byli odveleni na frontu. Do konce války uspořádal ještě několik národních skautských propagačních táborů ve Stromovce a na Císařské louce v Praze. Skauti zasahují do snah o vytvoření národního státu Čechů a Slováků. Do svého středu skauti přijímají další velké osobnosti. Jednou z nich je tajemník českého olympijského výboru Jaroslav Rösler-Ořovský, který se na počátku roku 1918 stává starostou Junáka. 31 Na podzim roku 1918 byli skauti připraveni pomoci nově vznikající vládě. Na 300 skautů se dalo plně do služeb Národního výboru v Praze. Zde se projevila Svojsíkova výchova k vlastenectví. Skauti vykonávali místní doručovací službu. Někteří také společně se sokoly vykonávali ve dne i v noci strážní službu na nádražích, radnicích a dalších 25 Hlava chodského psa se stala symbolem junáctví, záhy se začala objevovat i na vlajkách. 26 V. NOVÁK, c. d., s. 13. 27 A. B. SVOJSÍK, c. d., s. 704. 28 Milan SVOBODA, Hledání zaváté stezky, Praha 1994, s. 203. 29 Časopis Junák je nejvýznamnějším skautským časopisem. První číslo vyšlo 15. ledna 1915, Junák se tak stal nejstarším časopisem pro mládež v naší zemi a doposud vyšlo několik set čísel. Stejně jako celé české skautské hnutí byl i časopis třikrát zakázán, a to v letech 1940 (obnoven 1945), 1948 (obnoven 1968) a 1970 (obnoven 1990). Od posledního obnovení došlo k výrazným obsahovým a grafickým změnám a časopis nyní vychází v papírové i v elektronické podobě. 30 M. LOM, c. d., nestr. 31 O. VYBÍRAL, c. d., s. 17. 13

důležitých místech, mezi kterými potom zprostředkovávali korespondenci. Vznikla známá skautská pošta 32. 33 Skauting se po založení Československé republiky začal stále více a více rozšiřovat a vznikaly nové oddíly. Učitel Bohumír Halaburda založil Skauty besídkové, Bedřich Müller založil Děti Žižkovy atd. 7. června 1919 byl založen Svaz junáků-skautů Republiky československé a náčelníkem zvolen Antonín Benjamín Svojsík. 34 Jednotlivé spolky se tak shodly na potřebě jednotné organizace., nicméně mírné rozpory přetrvávaly. Koncem roku 1919 měl Svaz na 250 oddílů, za rok již přes 400 oddílů a 10 tisíc členů. Plnou podporu Junáku vyjadřuje prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ve dvacátých letech vznikají další skautské organizace. V roce 1920 se odštěpuje Obec československých Baden-Powellových skautů. Jejich přínosem je zavedení kategorie vlčat 35 do organizace a bohatá vydavatelská činnost. Myšlenky skautingu také rychle pochopily politické strany, stejně rychle ji také dokázali využít ve svůj prospěch. Proto v roce 1923 vznikají skauti strany sociální demokracie, tzv. DTJ 36 skauti. Národně socialistická strana vytváří skautskou organizaci Skautů volnosti, později Československou obec junáků volnosti. Agrární strana ustavuje tzv. Švehlovy junáky. Své skauty má i komunistická strana, i když neoficiálně tzv. Spartakovi skauti, a další. 37 Na přelomu července a srpna roku 1920 se konalo první světové jamboree v Londýně, kde nechyběla ani československá výprava o devíti skautech. První velkou poválečnou akcí Svazu junáků - skautů Republiky československé byly národní skautské slavnosti v červnu roku 1922 38. Tehdy se poprvé rozjásala Praha skautským mládím a Císařská louka byla jeden veliký skautský tábor. 39 Ani vytvoření společné organizace však nebylo dostačující. Uvnitř svazu panovaly neustále spory, které později vyústily odchodem některých spolků z Junáka. V roce 1926 se uskutečnil valný sjezd Junáka, který přijal programové prohlášení, podle něhož je skauting obrodným hnutím mládeže s všestrannou výchovou, hnutím národním, 32 Od 7. do 25. listopadu 1918 skautští kurýři roznášeli osobně důležité zásilky Národního výboru v Praze, tehdy jediného státotvorného orgánu, významným institucím i osobám. 33 R. ŠANTORA, c. d., s. 59. 34 R. ŠANTORA, c. d., s. 75. 35 Chlapců ve věku 6 11 let 36 DTJ = dělnická tělocvičná jednota 37 O. VYBÍRAL, c. d., s. 18. 38 Z hlavního stanu.. Junák, 1922, roč. IX., č. 1, str. 5. 39 Jar. Novák. Národní skautské slavnosti. Skautský almanach 1923,1923, II. roč., s. 11-17. 14

demokratickým, sociálně pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a ne militaristickým, ale obranným a přátelským k ostatním organizacím. 40 Roku 1938, kdy Svaz junáků dosáhl největšího rozvoje, zemřel 17. září A. B. Svojsík. 41 Členskou základnou v tu dobu tvořilo asi 65 tisíc členů. Tím započaly přípravy ke sjednocení v nový spolek Junák ústředí skautské výchovy. V lednu roku 1939 se pak konal ustavující sněm Junáka a všechny autonomní skautské oddíly byly sjednoceny. 42 Dne 28. 10. 1940 byl Junák poprvé rozhodnutím Karla Hermanna Franka zrušen. Předcházelo mu rozehnání a zákazy letních táborů a zabavování veškerého majetku. 43 Někteří čeští skauti pak v období druhé světové války působili v oddílech v zahraničí, nebo se skrývali i s oddíly v jiných organizacích (Klub českých turistů, Klub Mladého hlasatele). 44 Mnoho skautů a skautek se aktivně zapojují do odboje ihned po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Mnoho skautských hrdinů položilo za vlast své nadějné mladé životy. Jmenujme jen některé syn prezidenta Ludvíka Svobody, kroměřížský junák byl zatčen a umučen v koncentračním táboře, skupinka 5 skautů zatčena a zastřelena v Českém Těšíně 45 nebo Adolf Opálka, který se podílel na atentátu na Heydricha v květnu 1942. 46 S obnovou Československé republiky po 2. světové válce začala také obnova skautingu. Junák se v osvobozené vlasti rychle organizuje a stává se platnou silou společnosti. Celkový počet členů dosahuje 250 000 47. Skauti se také podílí na obnově republiky. Vyhlašují tzv. Junáckou dvouletku a některé oddíly pořádají v létě tábory, které jsou zaměřeny na pomoc venkovu. 48 V organizaci došlo k určitým změnám. V únoru 1946 je založen Československý Junák, do kterého tentokráte patří i skauti na Slovensku. 49 Podle rozložení politických poválečných sil nejsou obnoveny skautské organizace jednotlivých politických stran. II. valný sněm Junáka volí nového 40 R. ŠANTORA, c. d., s. 79. 41 Ústřední rada a náčelnictvo Junáka. Bratr A. B. Svojsík. Junák, 1938, roč. XXV., č. 1, s. 1. 42 Sláva Řehák. Junáci!. Junák, 1938, roč. XXV., č. 6, s. 84. 43 Rudolf Plajner. Černý den Junáka. Junák, 1945, roč. XXVIII., č. 3, s. 27. 44 V. NOVÁK, c. d., s. 17. 45 Jejich mohylu s názvem Ivančena potkáte cestou na Lysou horu. Na počest a památku popravených skautů účastnících se protinacistického odboje se sem každým rokem v sobotu kolem 24. dubna vydávají stovky skautů z celé republiky, ale i ze zahraničí. Mohylu tvoří kameny z celého světa, dokonce i z Měsíce. Ten v roce 1970 poslal Neil Armstrong. 46 R. ŠANTORA, s. 126. 47 Redakce. 250.000 členů není 250.000 Junáků!. Junák, 1945, roč. XXVIII., č. 4, s. 43. 48 Kalendář Junáka 1948, s. 70. Kalendář Junáka byl malou příručkou do kapsy pro každého skauta. První byl vydán v roce 1921 a poslední 1948. 49 Jaroslav Novák. Svaz junáků skautů republiky Československé. Junák, 1945, roč. XXVIII., č. 6, s. 66. 15

starostu, kterým se stává dr. Velen Fanderlík. Náčelníkem zůstává Rudolf Plajner, který jím byl zvolen po Svojsíkově smrti. 50 Skauting se po válce stal organizací s bleskovým nárůstem členů. Někteří tento fakt připisují velké potřebě odreagování se mladých lidí z hrůz války. Novinkou se po válce stalo založení Svojsíkova závodu, který se poprvé konal v roce 1946. 51 Mladí skauti a skautky zde soutěží v základních skautských disciplínách. Jedná se o celorepublikový závod, kterého se může účastnit každý skaut. Vyřazovací závody tedy probíhají na úrovni orsků, krajů a celostátní finále se uskutečnilo 29. září 1946. 52 Již od obnovení Junáka v květnu 1945 začaly pokusy Komunistické strany Československé o infiltraci Junáka svými zástupci. Tato skutečnost umožnila snazší likvidaci po únorovém komunistickém puči roku 1948. Ještě v roce 1945 se Junák stal členem Svazu české mládeže 53. Další autonomie a vlastní stanovy však měly skautům zaručit samostatnost. 54 Po únoru 1948 byl Junák zbaven členství v mezinárodním skautském ústředí. 55 V tomto roce ještě probíhaly skautské tábory, ale po srpnu už nevychází skautské oblíbené časopisy Junák a Vpřed Jaroslava Foglara. 56 Po formální stránce byl Junák k 31. prosinci 1950 rozpuštěn a výchova dětí předána nově založené monopolní Pionýrské organizaci, která vznikla již na skautský svátek 24. 4. 1949. 57 V ní byl kladen poměrně velký důraz na politickou výchovu. Poválečné nadšení a nárůst členů tak netrval dlouho. Řada skautských činovníků se stali oběťmi politických procesů v 50. letech a strávili roky v komunistických žalářích. 58 V následujících letech nastává u nás vakuum v mimoškolní výchově mládeže. 50 Náš Junák měl v Praze sněm. Junák, 1946, roč. XXVIII., č. 12, s. 147. 51 Svojsíkův závod: řád všeobecné soutěže oddílů o přebor okrsků, oblastí a ústředí Junáka, pořádaný v roce 1946 v rámci oslav pětatřicetiletého výročí založení československého junáctví a nazvaný k poctě zakladatele československého junáctví prof. A. B. Svojsíka Svojsíkův závod. Praha 1946. 52 Finále Svojsíkova závodu. Junák, 1946, roč. XXIX., č. 5, s. 66. 53 Svaz československé mládeže byla komunistická organizace, která vznikla 26. srpna 1945 za účelem získání vlivu komunistů mezi mládeži. 54 R. ŠANTORA, c. d., s. 139. 55 Z pokynů. Junák, 1947, roč. XXX., č. 28, s. 435. 56 Jaroslav Foglar byl významnou osobností československého skautingu. Nejen do skautského povědomí se dostal jako spisovatel literatury pro mládež a redakrot několika mládežnických časopisů (Junák, Vpřed). Mezi skauty je znám pod přezdívkou Jestřáb, kterou získal v 34. pražském oddíle Ohnivců, z kterého později vznikla mezi skauty slavná Pražská Dvojka. Jaroslav Foglar byl, je a bude vzorem mnohých skautů a vlčat. Svou pílí a citem pro mládež dokázal oslovit nespočet lidí. Velký vliv měl i na kopřivnické skauty, jak dokazují zaevidované dopisy od Jestřába adresované Ivanu Váňovi Akelovi. Jako kronikář a spisovatel se proslavil i mezi veřejností. Vzpomenu alespoň pár jeho děl: Přístav volá, Hoši od Bobří řeky, Záhada hlavolamu, Strach nad Bobří řekou nebo Rychlé šípy. Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 v Praze. 57 Nová mládežnická organizace. Junáci vpřed!, 1949, roč. IV., č. 35, s. 527. 58 V. NOVÁK, c. d., s. 18. 16

Skautská myšlenka však v Československu nezanikla. Již nefungovaly ilegální oddíly, jako to bylo za německé okupace. Vedoucí družin i oddílů se svými svěřenci se schovávali pod hlavičkou Pionýra, různých turistických oddílů a jiných tělovýchovných organizací, popřípadě trampských osad. 59 Další obnovení skautingu přišlo v souvislosti s událostmi Pražského jara. Již od února 1968 se chystalo obnovení skautingu. Stalo se tak 29. března 1968, kdy díky nástupu reformního křídla v KSČ došlo k uvolňování poměrů ve státě a obnovení Junácké organizace. 60 Tehdy pronesl svůj projev o znovuobnovení skautingu Rudolf Plajner, náčelník Junáka. Zde byl také obnoven slib přítomných, což mělo symbolický význam. 61 Skauting znovu začal šířit své myšlenky. Nyní však za rozdílných vnitropolitických podmínek než po válce. Z důvodu nedostatku kvalifikovaných vůdců (přerušení skautské činnosti trvalo dlouhých dvacet let) mnohé oddíly nebyly obnoveny a vzniklo málo nových oddílů. V průběhu jara 1968 se představitelé Junáka několikrát sešli s novým vedením ÚV ČSM. 62 Svazáci souhlasili s organizační samostatností skautské organizace, ale nadále trvali na roli ČSM jako střechy mládežnického hnutí. 63 V létě proběhly stovky skautských táborů. Koncem listopadu 1968 se sešel III. sněm Junáka, který diskutoval čerstvě schválené stanovy Junáka ministerstvem vnitra. Jméno organizace se změnilo na Český junák, do funkce nastoupil nový starosta dr. Antonín Sum. Náčelníkem zůstal Rudolf Plajner. 64 Oproti svým návrhům musel Junák provést ústupky v důsledku okupace republiky státy Varšavské smlouvy, k níž došlo 21. srpna 1968. Činnost ukončily křesťansky zaměřené oddíly a nebyl schválen ani kmen dospělých, nebyla možnost přihlásit se ke světovým skautským organizacím. Skauti se zapojili do veřejného života v republice, například v lednu 1969 stáli čestnou stráž u rakve Jana Palacha. Skauti přijali výzvu Milion hodin republice a splnili závazek na brigádách již o pět měsíců dříve, než bylo uloženo; to je po sedmi měsících. Ani toto gesto nevyvolalo ve vládních kruzích žádnou pozitivní odezvu. Skauting byl znovu označen za jeden z projevů kontrarevoluce a po dubnu 1969 bylo jasné, že se neudrží. Přesto bylo ještě o prázdninách 1969 až 1970 na tisíce táborů. 59 O. VYBÍRAL, c. d., s. 20. 60 R. ŠANTORA, c. d., s. 179. 61 Na státní vlajku a Svojsíkovy Základy junáctví. Junák, 1968, roč. XXXI., č. 1, s. 3. 62 Ústavní výbor československého svazu mládeže 63 R. ŠANTORA, c. d., s. 180. 64 Čeští a slovenští junáci a skautky sněmovali. Junák, 1968, roč. XXXI., č. 7-8, s. 3. 17

V červnu 1970 rozhodly orgány moci o ukončení činnosti Junáka koncem září. 15. 9. 1970 Junák pod nátlakem ukončil svou činnost. Stejně jako v roce 1950 mnozí skauti pokračovali v činnosti v jiných organizacích, např. v turistických oddílech, Svazarmu 65, či jen tak, jako volná sdružení nebo zájmové útvary se pořádaly schůzky oddílů a družin. Jezdilo se také na výpravy, dokonce i na tábory. 66 Skauting byl tedy již potřetí zakázán. Tyto dva roky skautské činnosti byly sice krátké, nicméně nesmírně důležité pro předání skautských myšlenek další generaci. Ta mohla na těchto získaných znalostech obnovit skauting po znovuvzkříšení v roce 1989. Definitivní konec pronásledování skautingu v naší zemi znamenala až sametová revoluce v listopadu 1989. Již 2. prosince došlo v Městské knihovně v Praze k obnovení Junáka jako největší československé skautské organizaci, kterého se zúčastnilo více než tisíc skautů a skautek ze všech koutů republiky. Byla ustavena ústřední rada Junáka, která okamžitě zrušila výnos z 15. září 1970, jímž byl Junák rozpuštěn. 28. 12. 1989 byly schváleny Ministerstvem vnitra stanovy Junáka. 67 Junák byl také už v roce 1990 opětovně přijat do WOSM a WAGGGS. V roce 1993 byl Junák nucen reflektovat rozpad Československa - rozdělení státu znamenalo i rozdělení organizace, což si vynutilo novou žádost o přijetí vzniklých národních organizací do WOSM a WAGGGS. K přijetí došlo až v roce 1996, a to kvůli průtahům způsobeným obtížným jednáním o znění skautského slibu. 68 Jméno největší skautské organizace u nás se ustálilo na Junák svaz skautů a skautek České republiky. 69 V posledním období procházel Junák řadou krizí, které byly způsobené zejména změnami ve společnosti a jiném využívání volného času především u dětí, změnou jejich životního stylu. Došlo k úbytku členské základny. 70 65 Svaz pro spolupráci s armádou 66 HUBÁČEK, Milan. nakolisku.net historie skautingu [online]. Citováno 20. 3. 2013. Dostupné na Word Wide Web: http://nakolisku.net/historie-skautingu? 67 O. VYBÍRAL, c. d., s. 22. 68 Světové organizace požadovaly ve slibu vyjádření principu povinnosti k Bohu, kterou "československé" znění, jako jedno z mála ze všech světových variant, neobsahovalo. 69 Český skauting [online]. Citováno 21. 3. 2013. Dostupné na Word Wide Web: http://www.skaut.org/skauting.cr.php?. 70 Tabulka v příloze, písm. b. 18

2. ZÁRODKY SKAUTINGU A JEHO VÝVOJ V LETECH 1920 1945 V OKRESE NOVÝ JIČÍN 2.1 TĚŽKÉ ZAČÁTKY SKAUTINGU V NOVÉM JIČÍNĚ Založení první družiny předcházela tříroční snaha oddíl v Novém Jičíně založit. Po první světové válce byla v Novém Jičíně zřízena měšťanská škola, na kterou v roce 1919 přišel odborný učitel Josef Slavík. Tento bývalý kněz tamějším chlapcům vyprávěl příběhy z cest a ze života v přírodě. Zasvěcoval je do tajů skautingu a slíbil, že na jaře roku 1920 založí oddíl. To se však nepodařilo, neboť Josef Slavík v zimě těžce onemocněl a brzy poté zemřel. Skautská myšlenka a ideály hluboko zapustily kořeny chlapcům, kteří Slavíkovi naslouchali. Proto začali hledat někoho, kdo jim skauting založí a povede. Tato snaha byla marná, a proto jsem zkusil roku 1920 napsat do Přerova. Tamější skauti slíbili, že nám oddíl založí, ale ať si v Novém Jičíně najdeme někoho, nejlépe učitele, kdo bude náš vedoucí. K této funkci se však nikdo nepřihlásil, a proto ani tehdy nebyl oddíl založen. Svých skautských ideálů jsem se nevzdal a strávil své prázdniny v roce 1920 a 1921 u své tety v Litovli. Zdejší skauti mě vždy přijali ke své činnosti, a tak jsem se naučil skautským zásadám. Své zážitky jsem vždy při návratu vyprávěl svým kamarádům, proto myšlenka vlastního oddílu v Novém Jičíně stále rostla. 71 První oddíl v městě Nový Jičín byl založen 2. dubna roku 1922, kdy do Nového Jičína přijeli pomoct založit oddíl skauti z Valašského Meziříčí. Zakládajícími členy bylo dvanáct chlapců: Josef Kryl, Miroslav Derka, Method Vlček, Alois Pavel, Vladimír Hort, Jan Kryl, Karel Kryl, Jan Křížan, Vladimír Karlovec, Alois Jeřábek a Eduard Hasal. Hasal byl zvolen vedoucím oddílu. Během léta do oddílu přistoupil ještě Oldřich Holas, Vojtěch Zuzaňák, Eduard Kubín a František Rusek. 72 Ještě v srpnu téhož roku se pět bratrů (E. Hasal, V. Zuzaňák, O. Holas, Fr. Rusek a E. Kubín) zúčastnilo Skautského sjezdu v Praze. Po prázdninách skauti v Novém Jičíně vytvořili čtyři družiny. Zástupcem vůdce oddílu byl zvolen František Rosek. Zázemím 71 Josef Kryl. O vzniku skautské družiny. Buzola, roč. III., č. 7., s. 8. Buzola byl časopis střediska Pagoda od svého založení do roku 1948. Roku 1946 se stal také informativním zdrojem i pro oddíly v rámci 5. okrsku 35. podbeskydské oblasti. 72 Archiv střediska Pagoda, uložen v klubovně střediska Pagoda, U Jičínky 9, Nový Jičín, kronika 1. chlapeckého oddílu Nový Jičín 1922 1932. 19

a místem, kde se skauti setkávali, byla Jubilejní škola. V této klubovně se probírala nováčkovská zkouška, plánoval se program a výlety. Ty povětšinou vedly na Starý Jičín, Hukvaldy nebo do Zašové k Bečvě. Na žádost skautů ze Štramberka a Kopřivnice byla 10. 12. 1922 svolána sborová schůze, na které byl učitel J. Bedřich zvolen sborovým vůdcem. Jak jsem již zmiňoval v kapitole o vývoji skautingu na českém území, vznikalo více podob skautingu. Tato skutečnost se odrazila u skautů v Novém Jičíně, kdy po neshodách v oddíle založil Josef Kryl Skauty B. P. Později se však opět zapojil do činnosti 1. oddílu. 22. dubna 1923 se v důsledku velkého nárůstu členů oddíl rozdělil na dva. Oddíly vedli bratři, u 1. oddílu byl zvolen vůdcem Oldřich Hasal, 2. oddíl vedl Eduard Hasal. Každý z těchto oddílu měl 13 členů. O prázdninách v červenci se potom šest chlapců pokusilo tábořit s jedním stanem v Podolánkách. Tento tábor je prvním táborem novojičínských skautů. Po sedmi dnech táboření však čtyři chlapci odjeli domů a zbylí dva pak ještě tři dny tábořili na Pustevnách společně s 2. oddílem skautů z Ostravy. 73 Následoval úbytek členů, sloučení do jednoho oddílu. V roce 1924 novojičínští skauti na tábor nejeli a zimou činnost úplně ustala. Následovala čtyřletá pauza v novojičínském skautování. Za obnovení činnosti se považuje schůze konaná 20. 4. 1928 v šatně gymnázia, kterou svolal vůdce František Vláčil a jeho zástupce František Halas. Tito dva skautští vůdci a dalších 16 hochů začali naplňovat své životy skautským programem. Vznikla Hlídka Jičína pod vedením Antonína Vahalíka. Na konci května měl 1. oddíl už čtyři družiny. O prázdninách 10. - 18. 7. proběhlo řádné táboření v Podolánkách na břehu Čeladnice. Po prázdninách skautská činnost probíhala, nicméně přes zimu byla opět přerušena. 74 V březnu následujícího roku převzal vedení oddílu Jaroslav Hlaďo. Skauti nechodili jen na výpravy, ale účastnili se také jiných veřejných akcí. V červnu se zástupci oddílu zúčastnili odhalení pomníku padlých ve Štramberku. Zaznamenaná je účast novojičínských skautů na skautské slavnosti v Příboře. Začátkem roku 1930 byl skautský oddíl 27 členů rozdělen na dvě družiny skautů (Jeleni a Mohykáni) a jednu družinu vlčat. Z důvodu nepříznivého počasí byl tábor ve Velkých Karlovicích předčasně ukončen 73 Břetislav KELNAR, 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový Jičín, 1997, s. 5. 74 Tamtéž, s. 6. 20

po dvanácti dnech táboření. Původně byl tábor plánovaný na 24 dnů. Začátkem školního roku skautská činnost znovu pomalu usíná. 75 Neustálé ukončování činnosti novojičínských skautů v zimním období se dá vysvětlit absencí klubovny. Bez pevného zázemí se dá těžko provozovat skautská činnost nejen v zimních měsících. Velkou akcí roku 1931 bylo Slovanské jamboree, konané k příležitosti 20. výročí čsl. skautingu, v Praze ve dnech 28. 6. 2. 7. 76 Na tomto sjezdu schválil a akceptoval plně program skautů sám tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk. 77 Jaroslav Hlaďo zde vedl novojičínskou delegaci, v níž byli členové V. Polák, R. Hasal, J. Čadil, M. Křižan, F. Hladký a R. Sedláček. Na jaře 1932 probíhaly oslavy prvního desetiletí skautingu v Novém Jičíně. Ty se konaly 29. 5. a zúčastnili se jich i skauti z Hranic. 78 K této příležitosti byl městem uspořádán běh na trati 9800 metrů. Skauti z Nového Jičína obsadili první příčky, jmenovitě závod vyhrál bratr Pitucha. 79 Na podzim téhož roku byl založen první dívčí oddíl v Novém Jičíně. Schůzky děvčat probíhaly stejně jako u hochů v šatně gymnázia. Vedoucí oddílu byla Ela Kovařčíková, významnější členkou pak byla Marie Pribáňová, v jejímž bytě se konaly některé skautské akce. 80 Roku 1933 se konalo světové Jamboree v Budapešti Gödölö 81, jehož se zúčastnil i novojičínský skaut Rudolf Sládeček. 12. 12. došlo k rozdělení 1. chlapeckého oddílu na tři složky. Byla ustanovena vlčata pod vedením Rudolfa Hasala, oddíl převzal Alois Vrána a vznikl klub Old skautů, jehož vedení se ujal Karel Pribáň. Červen roku 1934 byl ve znamení dvou slavností. První se konala v Bludovicích a zúčastnilo se jí 38 skautů a skautek. Druhá slavnost se konala v Příboře a opět na ní byli skauti z Nového Jičína. 82 Tuto skutečnost zde zmiňuji, protože je třeba si uvědomit, že v tuto dobu existovaly desítky a stovky různých spolků. Hojnou účastí na skautských akcích skauti veřejnosti ukazovali, že se jedná o dobře organizovaný spolek. 75 Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu Nový Jičín 1922 1932. 76 R. ŠANTORA, c. d., s. 97. 77 Pan president souhlasí se skautingem. Junák, 1931, roč. XVIII., č. 1, s. 5. 78 Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu Nový Jičín 1922 1932. 79 Morava - Příbor. Junák, 1932, roč. XVIII., č. 9, s. 176. 80 B. KELNAR, c. d., s. 8. 81 Karel MEJSNAR, Reportáž z Maďarska: (momentky ze skautského Jamboree a Budapešti), Kroměříži 1933, s. 7. 82 B. KELNAR, c. d., s. 11. 21

V roce 1935 se po čtyřech letech konal další Sjezd slovanských skautů v Bělehradě ve dnech 6. a 7. září. 83 Z Nového Jičína se zúčastnili Josef Kryl s manželkou Mílou a Richard Sládeček. K nim se přidal i Rudolf Zanáška z Kopřivnice, o němž se zmíním později. 84 S novým rokem 1936 začaly opět samostatně pracovat družiny. Z počátku roku dívčí oddíl zorganizoval již třetí ročník Maškarního bálu. V tomto roce se stejně jako rok minulý tábor nekonal. Na oslavách 28. října se novojičínští skauti podíleli jako organizátoři průvodu. V listopadu pak bylo 4. výročí trvání dívčího oddílu. Tento měsíc se Josef Kryl vzdává funkce okresního zpravodaje a přebírá vedení 1. chlapeckého oddílu po Aloisi Vránovi, který nastoupil prezenční službu. Okresním zpravodajem se stává Karel Pribáň. V červnu roku 1937 vychází 1. číslo měsíčníku novojičínského okresu KEC. Toto číslo se nedochovalo, z druhého čísla se dozvídáme, že v tu dobu měl dívčí oddíl 19 členek, chlapecký oddíl 30 členů a oddíl old skautů 13 členů. 85 V září tohoto roku umírá T. G. Masaryk. Byla to rána, která dopadla na celý národ. Schůzky se nesly ve vážném duchu a výlety se vůbec nekonaly. Na konci roku přebírá vedení dívčího oddílu Hana Mlčková. 86 Atmosféra tragického roku 1938 byla zde v pohraničí více než napjatá. Svědčí o tom i dubnový zápis z deníku družiny Máků, kdy se na schůzce děvčat cvičilo použití plynových masek. 87 Za války novojičínští skauti nezaháleli, některým se podařilo dostat se přes hranice a zúčastnit se boje za svobodu Československa. Jedním z nich byl i npor. letectva Jaroslav Hlaďo, který po válce jako plukovník obdržel kromě vojenských vyznamenání 88 i skautské vyznamenání Junácký kříž Za vlast 1939-1945. Skauti, kteří zůstali doma, byli většinou odvlečeni do koncentračních táborů, kde nelidské zacházení a mučení mnozí nepřežili. Mezi ně patřil i JUDr. Miroslav Derka, zakládající člen 1. chlapeckého oddílu a jeho vůdce. 89 83 Bruno BREČKA, Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999, s. 134. 84 B. KELNAR, c. d., s. 12. 85 Vedení oddílu. KEC, 1937, roč. I., č. 2, s. 7. 86 Archiv střediska Pagoda, deník družiny Sluníček. 87 Archiv střediska Pagoda, deník družiny Vlčích máků. 88 Ppl. Jaroslav Hlaďo slavnostně uvítán ve svém rodišti. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 15, nestr. Nové Kravařsko byly regionální týdenní noviny vydávané od 25. května roku 1945 informující o dění v regionu. 89 B. KELNAR, c. d., s. 14. 22

2.2 PROMĚNY SKAUTINGU V KOPŘIVNICI Po dlouhá léta si velká většina kopřivnických skautů spojovala počátek své činnosti zejména s rokem 1963, kdy Ivan Váňa Akela založil první družinu, v onom roce ještě pod hlavičkou turistického oddílu. Hloubání v historii v posledních letech kopřivnickým skautům však vyneslo na povrch poznatky o tom, že historie skautingu v Kopřivnici má kořeny mnohem hlubší, a to až v roce 1921. Nejprve se objevilo jen několik zmínek o tom, že zakladateli skautingu v našem městě byli pánové Josef Vojčík a Rudolf Zanáška. Poté, co skauti učinili několik zásadních historických objevů, konkrétně nález Skautského deníku Lídy Šumné z let 1937-1942 90 a záchranu esperantského pomníku 91, začala historická mozaika kopřivnického skautingu nabírat na velikosti a také barevnosti. Oba uvedení pánové dostali svou tvář a originální životní osudy, začaly se objevovat také jména další a s nimi nové, dosud neznámé příběhy. Kronika městyse Kopřivnice uvádí jako přesné datum vzniku skautské družiny 1. 4. 1921. Sokolská kronika z té doby však zmiňuje datum trochu rozdílné, a sice květen 1921, kdy výbor svolil zřídit první kroužek sokolských skautů čítající 18 žáků. Historický kalendář vydaný k 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys 92 uvádí datum 1. 6. 1921 a počet členů 12. Ať už byla skutečnost jakákoliv, rok 1921 lze bezpochyby považovat za rok vzniku kopřivnického skautingu a Josefa Vojčíka za jeho zakladatele. Na tuto dobu nemáme takřka žádné prameny. Za jeden z nejstarších artefaktů tak lze zřejmě považovat fotografii z roku 1927, kdy skauti tábořili na louce u koupaliště. 93 Z kroniky města Kopřivnice víme, že skauti se účastnili různých slavností, zvláště jubilejních a státních. Angažovali se například při návštěvě kraje prezidenta Masaryka roku 1924 nebo při slavnostním odhalení pomníku T. G. Masaryka v Kopřivnici 12. srpna 1928. 94 90 Archiv střediska Kopřivnice, uložen v rádcovské klubovně 1. a 2. oddílu střediska Kopřivnice, Komenského 1520, Kopřivnice, deník Lídy Šumné z let 1937 1942. 91 KNESL, Adam. Téměř zničený pomník připomíná skautskou historii. Novojičínský deník. Vydáno 10. 1. 2011. [citováno 11. 8. 2012]. Dostupný na Word Wide Web: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/temer-zniceny-pomnik-pripomina-20110110.html. 92 Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys. [citováno 20. 3. 2013]. Dostupný na Word Wide Web: http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestys-koprivnice 93 Archiv střediska Kopřivnice, fotografie. 94 SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 14, s. 203 205. 23

Vojčíkovým následovníkem byl Rudolf Zanáška. Datum převzetí vedení prameny uvádějí rozdílně, jednou rok 1924, podruhé 1930 95. Vzhledem k roku narození Rudolfa Zanášky, 1907 96, se lze ale spíše přiklonit k roku 1930. Každopádně stál Zanáška v čele skautů po mnoho dalších let a zřejmě i v průběhu druhé světové války. Byl také u toho, když se ihned po válce začal skauting opětovně formovat. O Zanáškově zapálenosti pro věc svědčí mimo jiné také fakt, že v roce 1930 přesunul oddílovou činnost ze školních lavic k sobě domů, do dřevěné kůlny na dvoře, tedy do první skautské klubovny v Kopřivnici. 97 A o nadšení pro skauting a jeho myšlenky svědčí také to, že se Zanáška v létě 1933 spolu s Richardem Sládečkem z Nového Jičína připojil ke skautům z Hranic, Valašského Meziříčí a Vsetína a společně se vypravili na světové Jamboree do Gödöllö v Maďarsku. Na skautování ve 30. letech 20. století máme památek již o poznání více. Náplň skautského programu té doby můžeme vyčíst z kroniky družiny Sokolů z let 1933-1934. Kronika podrobně vypovídá o složení družiny, docházce členů a programu schůzek. Vedoucím družiny byl Oldřich Baier, zápisy do kroniky psal většinou Ferdinand Berger. 98 Dokladem o existenci družiny Sokolů je také Skautský kalendář z roku 1936 99, který patřil jejímu členovi Oldřichu Vlčkovi. Složení družiny bylo v tom roce již rozdílné a jejím rádcem byl Antonín Homola. Ten se od 14. února 1938 stal rádcem Kondorů, III. družiny I. oddílu. 100 Drobnými, ale dosud ne zcela zařazenými střípky do mozaiky skautování ve 30. letech, je několik dopisů z roku 1934. Bratr Vinetů v nich zřejmě svému předchůdci, bratru Douglasovi, líčí aktuální dění v oddíle. Kdo se za těmito dvěma, ale i dalšími v dopisech zmiňovanými, přezdívkami, skrývá, se mi nepodařilo zjistit. Dopisy tak pro nás mají největší hodnotu v tom, že dokládají fakt, že k sobě v onu dobu měli velmi blízko junáci a esperantisté. Jeden z dopisů je psán na esperantském hlavičkovém papíře, ve druhém je doslova uvedeno, že v Kopřivnici probíhají skautské kursy esperanta. K dopisům je přiložena také přihláška do Skautské Esperantské Ligy 101. 95 SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 15, s. 23 a 24. 96 Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 257, č. 184. 97 Archiv střediska Kopřivnice 98 Tamtéž, Kronika družiny Sokolů z let 1933 1934. 99 Tamtéž, Kalendář Čsl. skauta junáka na rok 1936 vlastněný Oldřichem Vlčkem. 100 Tamtéž, Družinové záznamy III. družiny Kondorů I. oddílu. 101 Skautská esperantská liga byla založena roku 1918. Jak již název napovídá, jedná se o sdružení skautů a esperantistů po celém světě. Pro Kopřivnici má esperanto zvláštní význam, protože Rudolf Zanáška kromě skautingu byl i esperantistou a zakladatelem esperantské sekce muzea v Kopřivnici. 24

Další společenskou událostí, sice politování hodnou, na které se kopřivničtí skauti účastnili, byla smuteční schůze obecního zastupitelstva k uctění památky zemřelého prezidenta Masaryka. Schůze se konala 16. září 1937. Pietní akce probíhaly celý týden a skauti byli přítomni i na průvodu 19. září, kdy stáli v jeho čele. 102 Jednou z nejvýznamnějších kopřivnických skautských památek vůbec je Skautský deník, který si v letech 1937-1942 psala kopřivnická skautka Lída Šumná. Deník nejprve popisuje každodenní starosti a radosti skautského života, postupem času, jak se nad republikou stále více stahovala mračna nacismu, se stává spíše osobní výpovědí dospívající dívky popisující své pocity a dění v Kopřivnici jako takové. 103 Jediné dvě fotografie se skautskou tématikou z té doby jen matně zachycují skauty v roce 1938 nastoupené v davu zástupců dalších organizací. Zákaz skautingu v říjnu 1940 se samozřejmě projevil také v Kopřivnici. Činnost přestala probíhat, ale skauti nezapomněli na svůj skautský slib. Jak vypovídá Marie Blablová 104, za války pracovala v závodní kuchyni, kde s ostatními pomáhala ruským zajatkyním, také nosila jídlo partyzánům a peníze rodinám vězněných. 2.2.1 OSOBNOST JOSEFA VOJČÍKA A RUDOLFA ZANÁŠKY Je určitě dobré zmínit i další aktivity Vojčíka a Zanášky, abychom si udělali lepší představu o tom, jaké to byly osobnosti, v jaké žili době a jaké byly jejich životní zásady a hodnoty. Oba pánové se prokazatelně znali z místního Sokola, Zanáška byl dokonce nejlepším cvičencem jednoty v letech 1927 a 1929. V této době byl Zanáška již také jednatelem Esperantského klubu v Kopřivnici a na koci 20. let se stal jeho předsedou. O vznik a rozvoj esperantského hnutí se Zanáška zasloužil snad ještě více, než tomu bylo u skautingu a výčet jeho aktivitv tomto směru by zabral mnoho řádků. 105 Srovnání 102 SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 15, s. 44. 103 Archiv střediska Kopřivnice, deník Lídy Šumné z let 1937 1942. 104 Marie Blablová, rozená Šumná, se narodila 22. 8. 1926 v Kopřivnici. Ve svých sedmi letech začala se svou starší sestrou Lídou chodit ke kopřivnickým skautkám. Naučila se tam spoustu skautských dovedností, chodila na výlety do přírody a třikrát byla na letním táboře na Soláni. Schůzky se konaly většinou u někoho doma a khaki košile jim šila známá. Po válce odešla pečovat o sestru Lídu do Brna, která se tam za války na inzerát vdala, ale při posledním náletu manžel zahynul a Lída sama přišla o nohu. Po roce se Marie vrátila do Kopřivnice a dál pracovala v obchodě, vdala se a měla dvě děti. Ke skautingu se pak už nevrátila. 105 Archiv střediska Kopřivnice, dopisy adresované Rudolfu Zanáškovi. 25

esperanta a skautingu na celorepublikové úrovni by jistě bylo zajímavým tématem pro zpracování. Vojčík i Zanáška brzy po okupaci německými vojsky zahájili odbojovou činnost a mezi prvními se přihlásili do vojenské složky Obrany národa. Vojčík, který údajně v prvních letech okupace ukrýval zbraně pocházející z armádních zásob, byl dokonce velitelem čety a v letech 1944-1945 byl u toho, když se v Kopřivnici dle pokynů londýnské vlády sestavoval ilegální Národní výbor, který řešil potřebné záležitosti po příchodu Rudé armády. 106 Zanáška se po osvobození stal jednatelem Národního tělovýchovného výboru, který připravoval sloučení všech sportovních a tělovýchovných organizací do pozdějšího Sokola Tatra Kopřivnice a spolupodílel se také na vzniku Lašského muzea. Josef Vojčík (měli bychom spíše používat formu Wojcik) se narodil 02. 8. 1903 a zemřel 12. 11. 1959. Bydlel v Kopřivnici, na ulici Záhumenní č. p. 527. Rudolf Zanáška se narodil 12. 8. 1907 a tragicky zahynul 12. 6. 1954 při nehodě v továrně. Dům, ve kterém žil a ve kterém zřídil první skautskou klubovnu 107, stával naproti dnešní restaurace Pod Kaštany. V roce 1956 byl na jeho počest přejmenován Dub zakladatele esperanta v Kopřivnici rostoucí v Esperantském zátiší, které v roce 1950 spoluzakládal, na Zanáškův dub. 108 106 SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 15, s. 160. 107 Město Kopřivnice - Kopřivničtí rodáci [online]. Citováno 26. 1. 2013. Dostupné na Word Wide Web: http://www.koprivnice.cz/index.php?id=rodaci-koprivnice 108 Stanislav KAMARÝT, Historio de la esperanto-movado en Cehoslovakio: iom da historio kaj iom da rememoroj. Praha 1983, s. 135. 26

2.3 ZÁRODKY JUNÁCKÉHO HNUTÍ V PŘÍBOŘE První skautský oddíl v Příboře byl založen na konci jara roku 1920. Stejně jako v ostatních městech hráli velkou úlohu v dějinách příborského skautingu učitelé, z nichž se později stali významné osobnosti tamějšího skautského hnutí. Turistický kroužek v učitelském ústavu založil Václav Sehnal. Do kroužku se přihlásil i Rudolf Dvíže, kterého putování po zdejší krajině učarovalo. Při jednom putování se potkal s profesorem Hejtmánkem z Litovle, okresním zpravodajem skautů. Nechal se skautskou myšlenkou a ideami natolik nadchnout, že se rozhodl toto hnutí založit i v Příboře. Datum založení není nikde uvedeno, zdá se, že se tak stalo někdy na konci jara 1920. 109 Rudolf Dvíže vedl oddíl v letech 1920 1922 jako devatenáctiletý učitel. 110 První členové oddílu se scházeli vždy v některých bytech členů, protože skauti neměli vlastní klubovnu. Už v létě roku 1920 proběhl první skautský tábor příborských skautů. Tento desetidenní tábor se uskutečnil na Radhošti. Činnost příborských skautů další roky pokračovala v poklidu, roku 1925 většina členů oddílu po ukončení studia opustila Příbor, a protože nikdo nechtěl zastoupit jejich pozice, skautská činnost na krátkou dobu upadla. Skautskou myšlenku v Příboře znovu obnovil v roce 1927 student příborského učitelského ústavu Ondřej Kacíř spolu s Arnoštem Kubinským. Hned při zahájení činnosti začali hledat skautskou klubovnu. To se jim po krátké době podařilo, zázemím pro skauty se stal dřevěný dům na Místecké ulici, č. p. 252. Vedoucím oddílu se stal Arnošt Kubinský. Toho v roce 1929 vystřídal Ondřej Kacíř, zdejší učitel. V témže roce příborští skauti také přišli o svou klubovnu, která byla zbourána. Vzhledem k celosvětové velké hospodářské krizi bylo shánění finančních prostředků na novou klubovnu velmi těžké. Činnost junáků tak byla v této době slabá. K překonání tohoto období velkým dílem přispěl Miroslav Kresta, který po odchodu Ondřeje Kacíře zastával funkci vedoucího oddílu. V roce 1930 přichází do Příbora nadšený propagátor skautingu Rudolf Zemek, který se stane vedoucím příborského skautského oddílu až do prvního zákazu skautingu v roce 1939. Za jeho působení došlo k nebývalému rozvoji skautského hnutí v Příboře. Oddíl si zakoupil vybavení pro táboření, stany, kuchyňské náčiní aj. Roku 1931 vzniká i dívčí oddíl. Chlapecký oddíl v té době čítal téměř 50 členů, dívčí oddíl pak 15. 111 V roce 109 Lubomír LOUKOTKA, Historie skautingu v Příboře. Příbor 1995, s. 3. 110 SOkA Nový Jičín, Fond Archiv města Štramberk, inv. č. 108 Kronika města Štrambek, s. 246. 111 L. LOUKOTKA, c. d., s. 4 5. 27

1931 se 15. a 16. srpna konaly v Příboře skautské slavnosti, kde zdejší skauti představovali veřejnosti význam skautingu. 112 17. 6. roku 1934 se konal Skautský den v Příboře, kterého se účastnili i skauti z okolních měst. 113 Rok 1937 byl na události skautů bohatý. Ve dnech 12. a 13. 6. 1937 proběhly oslavy 15. výročí založení skautingu v Příboře, tedy s dvouletým zpožděním. Zdejší oddíl se také vydal na tábor v Horní Bečvě. Dne 21. září 1938 skauti z Příbora nastoupili do zpravodajské, kurýrní a organizační služby, do hlídek na cestách a při železniční trati ze Studénky. Starší skauti také pomáhali při řízení dopravy na cestách a tím pomáhali policii. Tyto práce vykonávali až do 10. října, kdy na základě Mnichovské dohody Příbor obsadili němečtí vojáci. 114 V kronice města Příbora z té doby není o skautech jediná zmínka. Oproti kronikám z okolních měst zde není zmiňována činnost žádných spolků, snad jen na pár výjimek (Sokol, Hasičský sbor). Lze se však domnívat, že stejně jako v okolních městech se skauti z Příbora účastnili státních slavností, jako byly například oslavy 28. října. Skautská činnost v následujících šesti letech probíhala velmi omezeně a v ilegalitě. Mezi nejvýznamnější aktivní skauty z Příbora za 2. světové války byl Quido Němec, člen skautského oddílu v Příboře od roku 1935. 115 Quido se aktivně zapojoval do domácího odbojového hnutí. Spolu se skupinou skautů pod názvem Odboj slezských Junáků v únoru až březnu 1945 působil jako spojka s partyzánskou brigádou Jano Ušiaka operující v Beskydech. 4. dubna byl spolu s ostatními členy této skupiny zatčen gestapem a transportován do Polského Těšína, kde byl popraven. 116 112 Slovanský sjezd. Junák, 1931, roč. XVIII., č. 1, s. 15. 113 Archiv střediska Příbor, uložen v klubovně střediska Příbor, Lidická 51, Příbor, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 114 Příborští Junáci se hlásí o slovo. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 24, nestr. 115 Archiv střediska Příbor, kronika 1. oddílu junáků Příbor 1935. 116 Jitka RADKOVIČOVÁ, Stopy vedou k Ivančeně: odboj slezských skautů 1938-45, Praha 2011, s. 272-274. 28

2.4 POČÁTEČNÍ TENDENCE SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU Skautský oddíl ve Štramberku založil bratr Rainmund Baroch 4. dubna 1920. Rainmund Baroch byl tehdy mladý muž a pracoval jako asistent v lékárně. 117 Mezi prvními členy, kteří provázeli založení skautského oddílu ve Štramberku, byli například Bohuslav Hornych, Vladimír Lacka a Zdeněk Baar. Do Svazu skautů republiky Československé vstoupil nově vzniklý oddíl 18. 6. 1920. 118 Rainmund Baroch však vůdcem nezůstal dlouho. 12. června roku 1921 se vzdává vůdcovství a v září tohoto roku odjíždí do Rožnova, čímž vystupuje z oddílu. Vedení oddílu se ujímá tehdy 16letý Bohuslav Hornych a zástupcem mu je teprve o rok starší Vladimír Lacka. 119 Téhož roku o Velikonocích skauti tábořili dva dny v Libotíně, v červnu tři dny v Boří u Štramberka a v červenci pět dní na Makytě na hranici Slovenska. 120 Na konci roku 1921 měl oddíl již třicet členů. 26. 2. 1922 je zvolen nový vůdce oddílu - Metoděj Socha, který byl požádán Bohuslavem Hornychem, aby oddíl vedl jakožto starší a dospělý muž. Pod jeho vedením byla činnost oddílu velice pestrá a všichni členové byli vedeni k příkladné kázni a vztahu ke kolektivu. 121 Koncem roku 1924 se však starší vůdčí členové rozešli za povoláním a mladší bez řádného vedené se nemohli udržet v normálním chodu. Rok 1925 je rokem krizovým, kdy oddíl nebyl ani řádně registrován ve skautském ústředí. Aby však oddíl zcela nezanikl, uchýlili se skauti k převedení zbytku oddílu pod oddíl kopřivnických skautů, zatímco nadále oslovovali kamarády a starší skauty, aby dali dohromady potřebný počet k obnovení svého oddílu ve Štramberku, což se jim ke konci roku 1925 opravdu povedlo. 14. února 1926 se sešla první řádná schůze skautského oddílu ve Štramberku, na které bylo přítomno 12 chlapců. Ti si zvolili vedoucího oddílů - Petra Rašku, jeho zástupcem byl Jan Ostrčil. Oddíl utvořil dvě družiny a již v květnu se vydali na dvoudenní tábor na Libotín. Do konce roku se oddíl rozrostl na 21 členů. Roku 1930 však činnost skautů ve Štramberku opět z důvodu nedostatku vedoucích a členů ustala a až do roku 1933 se nenašel nikdo, kdo by zdejší skauting obnovil. V tomto 117 Archiv střediska Štramberk, Uložen v klubovně střediska Štramberk, Nádražní 450, Štramberk - dopis Raimunda Barocha štramberským skautům ze dne 5. 6. 1945. 118 Bratr Antonín Lacka, bytem Štramberk, Náměstí 15, štramberští skauti, zaznamenáno 6. 4. 2013. 119 Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 120 Ze života junáků Ze Štramberka. Junák, 1923, roč. IX., č. 9-10, s. 169. 121 Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 29

roce se však několik bývalých skautů začalo zabývat myšlenkou na obnovení oddílu. To se povedlo a do oddílu se přihlásilo 14 členů. Vůdcem byl zvolen Adolf Havran, zástupcem Antonín Novobilský. Už v červenci toho roku se oddíl vypravil na dvoudenní tábor v Černém lese. Konec tohoto roku byl tragický. 27. 12. zemřel v jedenácti letech člen oddílu Josef Hoffman. Ačkoliv vše ze začátku roku 1934 fungovalo dobře, na konci roku měl již oddíl pouze 4 členy Vladislav Najvar, Josef Najvar, Karel Bár a Josef Jurák. Oddíl se proto registruje pouze jako hlídka pod skautský oddíl v Kopřivnici. I když později hlídku opustil i Ladislav Najvar, chlapci nepolevují a i ve třech pokračují ve skautské činnosti. Činnost jim zjednodušuje zapojení se do společných akcí s oddílem z Kopřivnice, se kterými se vydali například na dvoudenní vycházku na Prostřední Bečvu nebo začátkem prázdnin na týdenní tábor na kolech na Oravu. V srpnu 1936 vznikl ve Štramberku nový zájem o skauting. Hlásí se jak staří členové, tak i noví chlapci. 122 Nová krev se osvědčila, a tak mohl roku 1937 vzniknout samostatný oddíl. 123 Vůdcem se stal Karel Bár a zástupcem Josef Jurák. Činnost oddílu začala ovlivňovat přicházející 2. světová válka. V roce 1937 se tak spolu se skauty z oddílu z okolních měst zúčastnili manifestace mravních sil pro obranu republiky v Novém Jičíně. 124 Vliv skautů ve městě se rozrůstal. 28. května byl oddíl štramberských skautů pozván na jmenování prezidenta republiky Eduarda Beneše čestným občanem města Štramberka. 125 Oddíl zaujímal první místo v průvodu a byl uznán jako jeho nejhezčí složka. V létě se oddíl vydal na sedmidenní tábor na Dolní Bečvu. Rok 1938 začíná velmi slibně. Počet členů stačí na registraci oddílu. 126 Skauti zorganizovali ve Štramberku kurz esperanta, který absolvuje 21 lidí, z čehož je necelá polovina junáků. Ovšem největší akcí, které se zdejší skauti zúčastnili, bylo otevření koupaliště v Libotíně, které se konalo 21. 8. 1938. 127 Skautskému oddílu byl městskou radou svěřen úkol, aby hlídali koupaliště v noci před a po slavnosti, což skauti čestně vykonali a na dvě noci se u koupaliště utábořili. 122 Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 123 Tamtéž, dopis A. B. Svojsíka ze dne 29. ledna 1937. 124 Tamtéž, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 125 SOkA Nový Jičín, Fond Archiv města Štramberk, inv. č. 109 Kronika města Štrambek, s. 584. 126 Archiv střediska Štramberk, potvrzení o registraci ze dne 24. 3. 1938. 127 SOkA Nový Jičín, Fond Archiv města Štramberk, inv. č. 109 Kronika města Příbora, str. 591. 30

Na konci září tohoto roku měl oddíl celkem dvě družiny s celkovým počtem 23 členů. V říjnu kvůli obsazování území nacistickým Německem byl oddíl rozpuštěn, někteří členové však pracovali dále. 128 V roce 1942 sesvěřil některým kamarádům Alois Chalupa, který byl před válkou zástupcem vedoucího družiny Jestřábů, že by bylo dobré pokračovat ve skautské činnosti. Dobře si byl vědom rizik, která z této činnosti mohla vzejít, a tak muselo být vše dobře utajeno. Oslovil své kamarády a s Bohuslavem Rýdlem a Františkem Lichnovským tak založili Klub československých skautů, který se později rozrostl až na 9 členů. Scházeli se každý víkend a prohlubovali své skautské znalosti. K tomu jim pomáhala příručka českých junáků od Miloše Seiferta Přírodou a životem k čistému lidství, kterou získal František Lichnovský ze zdejší školy. 129 128 Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 129 František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4. 2013. 31

3. POVÁLEČNÁ OBNOVA A SKAUTING DO ROKU 1968 3.1 ZNOVUZALOŽENÍ JUNÁKA V NOVÉM JIČÍNĚ Dne 9. 7. 1945 v kavárně Praha vzniklo první novojičínské skautské středisko. Vedoucím střediska se stal Stanislav Čadan, jeho zástupcem byl Jan Baroš. Ustavující schůze byla 13. 7. ve Spolkovém domě v Novém Jičíně. Během týdne potom bylo přijato na 300 přihlášek. 130 Středisko tak během chvilky mělo tři junácké oddíly. Po dvou měsících přibyl dívčí oddíl, který vedla Dagmar Vojkůvková. Vedoucím prvního chlapeckého oddílu byl S. Čadan, druhého oddílu Jaroslav Pecha, třetího oddílu Miroslav Radek. Jaroslav Pecha byl také předsedou okresní rady Junáka Nový Jičín. 131 Středisko přijalo název Pagoda a tak se jmenuje dodnes. Ihned po založení oddílu vzrůstala oblíbenost skautů mezi veřejností. Důkazem jsou dlouhé sloupce, které se vždy objevovaly v místním týdeníku Nové Kravařsko. Můžeme se z něj například dozvědět, že 21. 7 junáci zorganizovali průvod tvořený 239 junáky. 132 Noviny se staly prostředkem informativním, kdy skauti každý týden informovali čtenáře o své činnosti. V sloupci tohoto týdeníku se objevují termíny rádcovských kurzů, informace o náborových akcích a činnosti jak členů okresní rady Junáka, tak i samotného skautského oddílu v Novém Jičíně. Díky vzrůstající oblíbenosti střediska ve městě skauti dostali od Městského úřadu objekt bývalé zahradní restaurace na Nerudově ulici, č. p. 51. Svou polohou a možnostmi sportovního využití nově vybudované klubovny přilákali mnoho nových členů. 133 Skauti organizovali mnoho sbírek, jako například sbírka ve dnech 31. 10 2. 11., kdy z celého okrsku vybrali 30 000 Kč, které pak odevzdali České sociální pomoci pro pozůstalé po obětech Gestapa. 134 V roce 1946 přebírá vedení 1. oddílu Miroslav Suttner. 24. 2. se konala okresní konference Junáka v Novém Jičíně za účasti 312 junáků a skautek. Přítomni také byli lidé 130 Hlas mládeže. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 9, nestr. 131 Adresář předsedů a prvních místopředsedkyň krajských a okresních rad Junáka: stav k 15. dubnu 1969. Praha 1969, nestr. 132 Jiskry prvého táborového ohně Junáka Nový Jičín vzkříšené republice. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 10, nestr. 133 Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu. 134 Činnost junáckého okrsku 5/35. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 25, nestr. 32

z vedení města a armády. Nikdo z veřejnosti ani z ostatních spolků nepřišel, což okomentoval na jejich účet bratr Hříbek slovy: Myslíte, že junácká myšlenka nepodporovaná vámi zahyne? Spíše se stane opačně, že bez mladých lidí, prošlých skautskou výchovou sploští vaše stranické vyhlídky do budoucna, ale Junák, který se bez postranních zájmů staví za republiku, český národ a jeho košický program, zůstane i nadále. 135 Nezájem rodičů o tom, co jejich ratolesti provádí ve skautu, ležel skautským vedoucím na srdci. To je jen další důkaz toho, že skautským vedoucím na výchově mládeže velice záleží. Ve zdejších novinách se často objevovala výzva o větší spolupráci mezi všemi institucemi, které se podílejí na výchově mládeže. Důkazem o snaze vychovat co nejuvědomělejší jedince může být i závod o nejlepší pololetní vysvědčení v junáckém okrsku Nový Jičín. 136 V tomto roce také proběhne první střediskový tábor na Morávce. 137 I v roce 1946 jsou junáci přítomni na státních oslavách konaných městem. Největší takovou oslavou byla návštěva Nového Jičína prezidentem Eduardem Benešem s manželkou. 138 Kromě důležité státní návštěvy byli skauti poctěni i důležitou návštěvou skautskou. 26. ledna roku 1947 se konala ve Frýdku slavnostní schůze, kterou navštívil i náčelník Junáka Rudolf Plajner. 139 Roku 1947 přebírá Miroslav Suttner vedení také 2. oddílu. V tomto roce se koná světový skautský sjezd Jamboree du paix 140 ve Francii. 141 S českou delegací jedou na toto setkání novojičínští skauti J. Palacký a L. Urban. 142 V říjnu byly uspořádány oslavy 25. výročí založení Junáka v Novém Jičíně. Měly bohatý program, akce se účastnili i junáci z mnoha okolních měst a významně přispěly k propagaci skautingu. 143 Začátek roku 1948 se stává předzvěstí konce činnosti Junáka. Únor přinesl řadu změn. Junák byl vřazen do Svazu české mládeže. 144 Vedení 2. oddílu přejímá L. Urban a 3. 135 Okrsková konference Junáka. Nové Kravařsko, 1946, roč. II., č. 9, nestr. 136 Závod o nejlepší pololetní vysvědčení v 5/35 junáckém okrsku Nový Jičín. Nové Kravařsko, 1946, roč. II., č. 11, nestr. 137 Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu 138 Prezident Budovatel s chotí vřele uvítáni v srdci Kravařska. Nové Kravařsko, 1946, roč. II., č. 29, nestr. 139 Stanislav Čadan. Hlídka mládeže. Nové Kravařsko, 1947, roč. III., č. 4, nestr. 140 Jamboree du paix = Jamboree míru 141 Jiří Lapáček a Josef Starec. Jamboree 1947. Junák, 1947, roč. 30, č. 1, s. 10. 142 Karel GRIMM, Československo na jamboree míru Francie 1947. Praha 1947, s. 8. 143 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1947, kronika 1. chlapeckého oddílu. 144 Z pokynů. Junák, 1948, roč. 30., č. 28, s. 435. 33

oddílu V. Pitr. Vedoucím střediska se stává M. Rádek a brzy po něm Josef Klečka. V létě se koná společný tábor 2. a 3. oddílu v Hradci u Opavy. 145 Na příkaz střediskové rady jsou oddíly zrušeny. 2. oddíl se loučí společnou vánoční besídkou s ostatními oddíly. 3. oddíl jako poslední ukončil svou činnost 15. ledna 1949. 146 Poslední schůze předsednictva OV ČSM, uskutečněna 28. 2. 1949 ve Frenštátě pod Radhoštěm, definitivně ukončila činnost ČSM v okrese Nový Jičín. 147 145 Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu. 146 B. KELNAR, c. d., s. 17. 147 SOkA Nový Jičín, Fond Městský národní výbor Nový Jičín, inv. č. 279 Kronika města Nový Jičín 1953-1973, s. 359. 34

3.2 NEUTICHAJÍCÍ ZÁPAL PRO SKAUTING V KOPŘIVNICI Po válce byl skauting v zemi, a tedy i v Kopřivnici, obnoven hned, jakmile to bylo možné. Údajně již v květnu 1945 pochodovalo městem několik dívčích i chlapeckých skautských oddílů při oslavách vítězství. Ve skautské kronice z té doby je zápis o tom, že již na konci června 1945 proběhla první informační schůzka, na které byly rozdány úkoly, aby junáctví v Kopřivnici mohlo opět plně fungovat. Schůzky se zúčastnili bratři Zanáška, Buzek, Homola, Polner, Veřmiřovský, Čapka a Krompolc. Už v červenci tábořila družina Zálesáků týden na místě u malé školky. Družina měla 17 členů, vedl ji bratr Čapka a mimo jiné se ke schůzkám scházela také v přírodě u dubu u malé školky. 148 Je pravděpodobné, že se jedná o tentýž strom, který byl později nazván Zanáškovým dubem, jak jsem se zmínil již dříve. Družina Zálesáků se rychle rozrostla, a tak se musela rozdělit na družinu Rysů, kterou vedl br. Vlach, a družinu Výrů, kterou vedl nejprve br. Čapka a později br. Videcký. V listopadu 1945 se už k registraci v Junáku přihlásily skoro dvě stovky chlapců a děvčat. Tehdejší střediskový vůdce byl Antonín Homola, první junácký oddíl vedl František Polner, druhý oddíl František Vlach, vlčata Bohumil Čapka. První oddíl skautek vedla Milada Kuchařová, první oddíl světlušek Jiřina Gerlochová. Pro historii kopřivnického skautingu jsou tyto registrační listy důležité také tím, že se na nich poprvé objevují dvě jména důležitá pro pozdější vývoj skautingu v Kopřivnici - Ivan Váňa a Čestmír Tichavský. 149 Skautská činnost tedy rychle nabrala plné obrátky, v dubnu roku 1946 měla členská základna střediska Kopřivnice již 136 členů. 150 Počátkem července proběhl u hájovny na Červeném kameni tábor a nesl název Tábor u tří slepýšů. Pětkrát museli skauti vyrážet ze svého domova a do kopce táhnout plně naložené vozíky, než na tábořiště přivezli všechny potřebné věci. Byla mezi nimi také první skládací podsada, kterou doma zhotovil bratr Buzek. Tábora se zúčastnilo 20 skautů a vedl jej bratr Vlach 151, stejně jako tábor v roce následujícím. Ten proběhl v srpnu 1947 u samoty zvané Hanzlův mlýn u obce 148 Archiv střediska Kopřivnice, kronika družiny Zálesáků z r. 1945. 149 Tamtéž, registrační listy z r. 1945 150 Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 121: Spolky v Kopřivnici, č. 55 151 Archiv střediska Kopřivnice, zápisy z tábora 1946. 35

1949. 157 Skauting ukázal svou životaschopnost, a tak jej už brzy můžeme najít skrytého Radkov v povodí řeky Moravice. Nesl název Tábor u Oltářní skály. Zřejmě na stejném místě proběhl tábor i v roce 1948, který se jmenoval Tábor vlčího řevu. 152 Nejen v Kopřivnici tedy začal skauting nabírat na intenzitě. Skauti jezdili na výpravy, účastnili se branných závodů, pořádali táboráky a sjezdy mládeže, absolvovali lesní školy apod. V září se v Kopřivnici koná slavnostní obnovení sochy prezidenta Masaryka. 153 Je to jedna ze slavnostních akcí, kterých se skauti z Kopřivnice účastní. Na akci byli pozváni i štramberští junáci, ale omluvili se z důvodu naplánované jiné akce. 154 Na fotografiích z této doby je zachycen táborový život, pochody městem, celoroční činnost, výpravy apod. Největší váhu pro kopřivnické skauty má fotka z roku 1948 155, kde je zachyceno vůdcovské křeslo a totemy, které se dochovaly dodnes a které společně vévodí zdejším klubovnám. Na bezprostřední dobu po únoru 1948 nemáme v Kopřivnici téměř žádné památky. Malý nedatovaný článek z tehdejších novin mluví o tom, že: V minulých dnech sešli se v Katolickém domě v Kopřivnici činovníci Junáka SČM. Pojednali o zásadách, podle nichž nutno přebudovat organisaci mládeže a zkoumali, jaké jsou pro tuto práci v okrese možnosti. Na školách budou zakládány pionýrské oddíly, oddíly junácké rušeny nebudou. Těžiště junácké práce v okrese se stále udržuje v úseku Štramberk-Příbor. Na schůzi byla zvolena také nová okresní junácká rada. Předsedou je Fr. Vlach z Kopřivnice a tajemníkem Jan Hilský ze Štramberka. 156 František Vlach tedy skauting v Kopřivnici vybudoval a poté byl přidělen k řízení jeho likvidace. Zániku skautingu nezabránily ani mnohé dobré skutky a dobrovolné práce pro město či Československý červený kříž z let 1948 1949, jako byla například sbírka na dušičky z 1. 11. 1949, peněžitý dar z roku 1948 na tábor nebo vyčištění bazénu z roku pod hlavičkou jiných organizací. V Kopřivnici tomu tak bylo prostřednictvím oddílu Pobyt v přírodě, který byl založen 22. 01. 1951 pod hlavičkou Sokola. Na seznamu 152 Tamtéž, zápisy z tábora 1947. 153 ŠPAČEK, Karel. Dva pomníky TGM v Kopřivnici. In. BECHNÝ, Klaudius. Kravařsko. Vlastivědný sborník. Ročník X. Nový Jičín: Okresní osvětová rada, 1948, s. 30-32. 154 Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 2: Československý červený kříž, č. 47. 155 Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1948, Kronika chlapecké družiny, podrobná hlášení ze schůzek 156 Tamtéž - vystřihlý novinový článek. 157 Archiv muzea Fojtství, poř. č. 3: Československý červený kříž, č. 213, 304, 334 36

zakládajících členů můžeme najít řadu jmen shodujících se s registračními listy poválečného Junáka a v neposlední řadě také Rudolfa Zanášku. Složení oddílového výboru bylo následující. Předsedou byl Miroslav Weingart zvaný Merkur, místopředsedkyní Iva Blažková, jednatelem František Marek zvaný Čankajšek, vzdělavatelem Bohuslav Matula, zapisovatelem Jiří Růža, přezdívaný Rozina a referentem Dana Gazdová. Oddíl měl v počátku čtyři družiny složené pouze z chlapců. Už v březnu však dívky také fungovaly plným tempem, založily dvě družiny starších děvčat a jednu družinu žaček. 158 Oddíl v této podobě však také neměl dlouhého trvání, neboť mu brzy bylo zakázáno mít členy mladší 15 let 159, protože táboření pro mládež do 15 let již plně převzal Pionýr. Musel proto rozpustit tři chlapecké a jednu dívčí družinu, což jeho činnost velmi oslabilo. Členové také začali být vedeni jako dorost oddílu turistiky Sokola. Schůzky často probíhaly v klubovní místnosti Lašského muzea, které tehdy spravoval Emil Hanzelka, jenž byl zakladatelem tohoto muzea. 160 Ten schůzky často navštěvoval a členstvo úkoloval k obnově krás Kopřivnice pro turisty. Oddíl se tak spolupodílel na mnoha budovatelských akcích, zejména na výstavbě Raškovy vyhlídky, Výhledu na Ostravu - tj. Bezručovy vyhlídky a Sokolovny. Mladí turisti pomáhali také s průvodcovskou činností přímo v muzeu. 161 Samozřejmě oddíl nezapomínal na svou hlavní činnost, a tak uspořádal mnoho jedno i vícedenních výletů, pěších i cyklistických. S letními tábory to bohužel nebylo tak slavné, zejména asi kvůli vyššímu věku členů. Na léto 1951 tak byl naplánován 14 denní tábor putovní, který však měl nakonec podobu pouze týdenního cyklistického výletu do Bratislavy a zpět, kterého se zúčastnili jen Merkur, Čankajšek a Radim Seidl. 162 Oddíl také navázal úzkou spolupráci se Slezským studijním ústavem v Opavě, jehož členové pravidelně navštěvovali schůzky a výlety, kde přednášeli o svých, zejména přírodovědných, oborech. Největšímu zájmu se těšila spolupráce s dr. Prosovou, se kterou členové prováděli průzkum v jeskyni pod Štramberskou Trúbou. 163 Do roku 1952 vstoupil oddíl se základnou 29 členů. V létě pomohl pionýrům s výstavbou stanového tábora ve Velkých Karlovicích, ale vlastní tábor neorganizoval. Proběhlo pouze čtyřdenní táboření u řeky Moravice, kterého se zúčastnilo 12 členů. 158 Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1951, registrační listy. 159 Tamtéž, nařízení MNV Kopřivnice. 160 Martina HANÁKOVÁ, Přínos Emila Hanzelky pro dokumentaci lidové kultury Kopřivnicka, Brno 2011, s 11. 161 Miroslav Weingart, bytem Kopřivnice, K. Čapka 937/15, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 2. 4. 2013 162 Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1951, Kronika oddílu 1951 1952. 163 Tamtéž, zápisník družinového rádce. 37

Prameny těchto let mapují pouze roky 1951 a 1952. Jaký byl další osud oddílu, zatím není známo. Od pamětníků vím jen to, že se oddíl brzy rozpadl. Tak se mohlo stát nejspíše kvůli nedostatku podpory a kvalitních vedoucích. Zaplnit informační prázdnotu ohledně života skautských ideálů v Kopřivnici následujícího desetiletí, tj. let 1953 1963, se nepodařilo. Co ale můžu říci s jistotou, je fakt, že minimálně v jednom z poválečných členů Junáka zapustil skauting hluboké kořeny, které si v oné době pomalu hledaly cestu, jak vyklíčit na povrch a rozkvést. To se stalo v roce 1963 a do kroniky si své tehdejší pocity zaznamenal onen skaut takto: Píše se rok devatenáctistý šedesátý třetí. Je krásný, slunečný podzim. Tichá zákoutí v údolí pod Červeným kamenem lákají k procházce a zamyšlení, vzduch je prosycen jemnou vůní opadávajícího listí a samota spřádá romantickou fantazii snů a představ a najednou opět ožívají téměř zapomenuté vzpomínky na dobrou partu chlapců s mnohými dobrodružstvími a znovu se vrací stará touha obnovit takové sdružení chlapců po vzoru Jestřábových hrdinů. 164 Tím skautem byl Ivan Váňa, Akela, tehdy však ještě přezdívaný Vydra. Motivy jeho činů jsou z výše uvedených řádků snad jasně patrné. Že se nejednalo o pouhého romantického snílka, ale realistu a muže činu dobře si vědomého společenské situace, dokládají nejlépe i další řádky jeho zápisků, kde se zmiňuje o nutné opatrnosti a trpělivosti. Akela se s prosbou o založení oddílu obrátil na výbor turistického oddílu při TJ Tatra a byl přijat s otevřenou náručí. 165 A tak se už 12. 2. 1964 mohla poprvé sejít budoucí oddílová rada, která byla z velké části složena z bývalých skautů. Na seznamu můžeme spolu s Akelou najít jména Mirek Weingart, Čestmír Tichavský, Radek Mikušek, Mirek Schwarz, Luděk Žídek, Zdeněk Horák, Pavel Švach a Zdeněk Rolinc. Rada si dala za hlavní úkol organizaci rádcovského kurzu, který by vybrané chlapce naučil všemu, co by mohli potřebovat při vedení družin v budoucím oddílu. 166 Byla vytvořena skupinka osmi starších chlapců z učiliště, údajně nejlepších turistů, která 12. 3. 1964 zahájila rádcovský kurz. Ten měl trvat až do června a vyvrcholit o letních prázdninách putováním po Nízkých Tatrách. Už v dubnu však bylo bohužel jasné, že tento 164 Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1964, osobní deník Ivana Váni. 165 Tamtéž, dopisy z ledna 1964 mezi Akelou a výborem turistického oddílu TJ Tatra Kopřivnice. 166 Tamtéž, zápis z rady. 38

počin nebude úspěšný a v květnu se kurz definitivně rozpadl. 167 Akela příčiny neúspěchu viděl takto: Příčin bylo mnoho, jedno však bylo jisté, stavět oddíl na starších chlapcích, i když údajně dobrých turistech, je velmi pochybné, kluci jsou totiž současným systémem PO a ČSM zpohodlnělí a je pro ně naprosto nepřekonatelné dostat se vůbec někdy na úroveň skautů. 168 Chlapci si podle něj pletli poctivou práci s divokým anarchistickým trampingem a podpora vedení turistického výboru nebyla také prakticky žádná. Rozpadla se také rada skautských instruktorů. Jediné, co se podařilo zrealizovat, bylo putování po Nízkých Tatrách. Přesto, že se jej zúčastnili jen Akela, Ladislav Kalenda a Josef Štěrba, je považován za první tábor v obnovené historii kopřivnického skautingu. 169 Na podzim 1964 však nezbylo, než začít vše nanovo. A tak Akela hned na počátku školního roku několikrát navštívil základní školu Náměstí, kde s vedením školy a pionýrské organizace dohodl založení tábornického oddílu. Ten se poprvé sešel na schůzce 15. 10. 1964. Za všechny účastníky schůze jmenujme Stáňu Galiu Havrana, Břéťu Homolu Bobra a Jirku Iwanyszyna Lišáka, kteří se věnovali kopřivnickému skautingu i v pozdějším dospělém věku. Současně s chlapeckou družinou vznikla také družina dívčí, jejímuž vzniku se Akela původně bránil. Dívky si do názvu daly bojovné Amazonky, hoši po delším přemítání zvolili jméno Šedí vlci. 170 Dalším důležitým krokem bylo nalezení klubovny, bez které žádný pořádný oddíl nemůže správně fungovat. Akelovi se podařilo k tomuto účelu získat bývalou promítací kabinu v Sokolovně, ve které se od počátku roku 1965 mohl oddílový život začít naplno rozbíhat. 171 Archivních materiálů mají kopřivničtí skauti z této doby již poměrně dostatek, stejně jako z následujících desetiletí. Zápisy v kronikách, fotografie, Akelovy zápisky, oficiální dokumenty aj. zabírají v klubovně nemalé místo. V časové přímce skautské historie, a pravděpodobně nejen té kopřivnické, lze dále pozorovat několik základních linií, kterých se drží a od kterých se odvíjí většina záznamů, zápisů a vzpomínek, ať už oficiálních nebo těch každodenních a všedních. 167 Miroslav Weingart, bytem Kopřivnice, K. Čapka 937/15, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 2. 4. 2013 168 Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1964, osobní deník Ivana Váni. 169 Tamtéž, zápisky Ivana Váni. 170 Tamtéž, registrační listy. 171 Tamtéž, korespondence Ivana Váni s MNV Kopřivnice. 39

Seznamy táborníků, vedoucích hlídek, družin a oddílů v Kopřivnici obsahují od roku 1963 stovky jmen a přezdívek, jejichž nositelé se nejrůznějšími způsoby podíleli na psaní skautské historie. V následující části práce si již nemohu dovolit jmenovat každého člena či každou akci, na které se kopřivničtí skauti podíleli. Proto se pro desetiletí následující po roce 1963 budou i tyto řádky držet převážně historických milníků, kterými jsou ve skautském životě vedle oficiální historie zejména klubovny a tábory. Vyvrcholením oddílové činnosti byl v roce 1965 tábor ve Vysokých Tatrách na Podbánsku u říčky Belé. Zúčastnilo se jej sedm chlapců a tři dívky. Akela v té době obnovil své kontakty s tehdy již legendárním Jaroslavem Foglarem, a tak byly kopřivnické stany postaveny jen několik kilometrů nad táborem Jestřábových Hochů od Bobří řeky. Setkání s těmito skautskými legendami dodalo kopřivnickým táborníkům ještě větší elán do další činnosti, takže začali uvažovat o rozšíření svých oddílů. 172 Na podzim přišel pomoci s vedením starý skaut Vlastimil Tvrdoň, který se po přívalu nováčků v lednu 1966 chopil vedení družiny Vlků. Novou chlapeckou družinu Rychlých šípů vedl Akela, druhá dívčí družina si dala název Zlaté lilie. Na seznamu nových členů se objevila další jména, která nacházíme v nejrůznějších spojeních s oddílovou činností dodnes- Oldřich Hyvnar-Sam, Jirka Sigmund-Jerzy a další. Jeden z tehdejších nováčků, Jaromír Novák Stopař, ony události zaznamenal takto: Začal jsem tím, že jsem se spolu se Samem přihlásil do turistického kroužku u nás ve škole. Bylo to někdy v září. Koncem prosince mi a Samovi řekli, že máme přijít dolů do pionýrské klubovny. Za chvíli přišli další kluci, kteří se přihlásili a společně jsme čekali, co bude dál. Otevřely se dveře a vešel muž ve středních letech sportovního vzezření. Později jsme se dověděli, že to byl vedoucí oddílu Akela, s kterým jsme později toho tolik prožili. Začal vykládat, co se všechno v turistickém kroužku dělá, že mají svoji klubovnu, družiny a ty mají svoje schůzky a o nedělích chodí na výpravy a že mají všechno pojmenované. Bylo toho na naše hlavy trochu moc. Já se Samem jsme se vždycky cpali dopředu, a tak se stalo, že jsme se dostali do staré družiny Šedých vlků. Jim totiž chyběli dva členové do předepsaného počtu. Tak jsme se stali platnými členy družiny Šedí vlci. 173 Hlášení z družinových schůzek 174 nás podrobně informují o tehdejším programu, docházce a dalších každodenních záležitostech. Je z nich jasně patrno, že oddílová činnost 172 Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1965, Kronika Šedých vlků. 173 Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1966, osobní zápisky Jaromíra Nováka. 174 Tamtéž, karty s hlášením z družinových schůzek. 40

se opravdu rozběhla na plné obrátky se všemi slastmi i strastmi. Program vyplňovala mimo jiné dlouhodobá hra Alvarez a dočíst se můžeme také to, že k družinové činnosti bylo i tehdy využíváno esperantské zátiší. 175 Táborové dobrodružství se v létě odehrálo opět na Slovensku, tentokráte u Čierneho Váhu, několik kilometrů od vlakové zastávky Východná, počet účastníků již přesáhl třicítku. Stále však přetrvávaly potíže s dívčí částí oddílu. Co bylo vhodné a lehké pro chlapce, bylo již pro děvčata vyčerpávající. Také celkový postoj děvčat k oddílové činnosti nebyl dle Akelových představ, a tak bylo rozhodnuto, že po táboře bude oddíl pokračovat už pouze jako chlapecký. 176 Zahajovací schůzka v září 1966 na plácku Esperanto již tedy proběhla bez děvčat. Přibyla ale řada nováčků, takže celkový počet členů oddílu se příliš nezměnil. Muselo se ale přerozdělit složení a názvy družin. Do nového roku tedy vstupovali Orli, Vlci, Havrani a Šedí bobři. V družině Vlků se objevil Zdeněk Michálek Šakal, který později sehrál hlavní úlohu ve vývoji skautského hnutí v Kopřivnici. 177 Průběh oddílového roku byl podobný těm předešlým i následujícím - schůzky, výpravy, brigády, zážitky a dobrodružství. Z Akelovy korespondence můžeme vyčíst neutuchající snahy o doplnění oddílového, zejména tedy táborového, inventáře, který byl dosud převážně půjčován od zastřešující TJ a ZV ROH Tatra. Ukončením celoročního programu v létě 1967 nebyl tentokrát jen tábor v Manínské úžině Sulovských skal s vyvrcholení dlouhodobé hry Poklad Černého delfína. Do dějin vstoupil také zájezd do Polska k Baltskému moři, kde s Akelou a jeho ženou strávilo deset kluků nezapomenutelných čtrnáct dní, o kterých do dneška vypráví u táborových ohňů. 178 175 Tamtéž, kronika Rychlých šípů. 176 Tamtéž, Akelovy zápisky. 177 Tamtéž, registrační listy. 178 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013 41

3.3 PŘÍBORŠTÍ JUNÁCI PŘI OBNOVĚ REPUBLIKY Po příchodu Rudé armády do Příbora 6. května se skauti přihlásili do služby. Pomáhali při odstraňování zátarasů v ulicích města či při opravě rozbořeného mostu přes řeku Lubinu. Sháněli bydlení pro příchozí důstojníky, lékaře a pomocný personál a pomáhali při obnově města. Jako důkaz toho, co vše skauti udělali a při čem byli nápomocni, použiji citát z kroniky města Příbora: "V prvních dnech po osvobození vykonali velmi platné služby při všech pracích pro obnovu pořádku ve městě zvláště skauti se svými vedoucími. Vyznamenal se Karel Hudek a někteří studenti, kteří s příkladnou obětavostí plnili přidělené úkoly a stali se tak nejspolehlivějšími pomocníky v práci MNV." 179 Příborští skauti se účastnili většiny státních akcí. Jak dokazuje kronika města Příbora, nechyběli téměř na žádném táboru lidu, oslavách narozenin prezidenta ani oslavách 28. října. Od MNV skauti dostali klubovny v Domově junáků. Vzhledem k raketovému nárůstu členů organizace však tyto prostory během krátké doby nestačily. 1. a 2. chlapecký oddíl a 1. dívčí oddíl si proto opatřili své klubovny mimo Dům junáků. Zde se 25. 7. konala první konference Junáků okrsku Nový Jičín. Byli zde přítomni skauti z Nového Jičína, Příbora, Štramberka, Sedlnice a Butovice. Junáci si zvolili vlastní velení, okrskovým velitelem se stal Ludvík Zemek z Příbora. Všichni se zde také shodli, že na ústředí Junáka podají resoluci za autonomii Junáka. 180 1. - 2. září 1945 skauti z Příbora zorganizovali první slavnostní Den Junáků. Slavnostní den byl zahájen prvním táborovým ohněm příborských skautů v osvobozené republice. Následoval bohatý program, o němž zúčastnění tvrdili, že byl líbivější než program na slavnostech v Hranicích, kterého se z okresu Nový Jičín účastnilo 67 skautů. 181 V témže roce někteří junáci skládali skautský slib, dne 22. září členové 1. oddílu, 28. října členové 2. oddílu. 182 Dne 15. ledna 1946 vyšlo první číslo střediskového časopisu příborských skautů s názvem Strážce ohně. Časopis vycházel jednou měsíčně a informoval o všech 179 SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 20. 180 Konference Junáků. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 11, nestr. 181 Táborový oheň skautů v Hranicích. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 16, nestr. 182 Archiv střediska Příbor, kronika 1. chlapeckého oddílu 1945 1948. 42

aktuálních akcích a o dění ve středisku Příbor. Střediskovým vedoucím byl zvolen Karel Hudek. 183 4. května 1946 se příborští skauti zúčastnili slavnostního odhalení pomníku obětem obou světových válek. Při pietní oslavě junáci sborově recitovali. 184 Skauti také v tomto roce nechyběli na jiných státních slavnostech. V červenci 1946 zorganizoval 1. chlapecký oddíl tábor pod Soláněm. Vedoucím tábora byl Miroslav Blažek a Josef Kotrc. 2. oddíl v létě 1946 uspořádal putovní tábor do Vysokých Tater pod vedením Stanislava Huvara. 185 V červenci se skauti také účastnili na zdaleka nejvýznamnější události toho roku, a to návštěvy prezidenta republiky dne 17. 7. Eduard Beneš byl zvolen dne 19. 6. a hned o necelý měsíc později měl navštívit Ostravsko, proto byla pro město velká čest, že se při zájezdu se zastaví v Příboře. Samotný fakt, že se lidé fyzicky uvidí s prezidentem republiky, vyvolával u mnohých pocity nadšení. Skauti nejen že nechyběli na samotné akci, ale velkým dílem přispěli i při přípravách návštěvy prezidenta. 186 Po táboře skauti byli přítomni na žňových brigádách, kdy sbírali řepu na Osoblažsku nebo pomáhali při zalesňovacích pracích ve Valteřovicích na Fulnecku. 187 Zápis v kronice města Příbor o skautských slavnostech je přes celou stránku. V porovnání se zápisy o slavnostech ostatních spolků lze soudit, že junáci měli pro město velký význam. Kladně se k práci skautů na těchto slavnostech vyjádřil i předseda MNV. Slavnosti se konaly 24. a 25. 8., a bylo tak k příležitosti 25. výročí založení zdejší junácké činnosti. Do města se sjelo mnoho junácké mládeže z celého okolí. Skauti veřejnosti ukazovali kus z toho, co umí. 188 Velkou zásluhu mají skauti z Příbora na opravách tamějšího válkou zničeného koupaliště. Hlavních oprav na jaře roku 1947 se chopili chlapci z 1. oddílu. V polovině června se skautům podařilo opravené koupaliště otevřít a zpřístupnit tak veřejnosti. 189 V roce 1947 tábořil společně 1. a 2. oddíl ve Valteřicích pod vedením Zdeňka Hudka a Karla Adamce. V roce 1948 vedl Stanislav Huvar tábor 2. oddílu vlčat v Kružberku. 190 183 Strážce ohně, roč. I. (1946), č. 1. 184 SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 91. 185 Archiv střediska Příbor, kronika 2. chlapeckého oddílu 1946. 186 SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 104. 187 Tamtéž, s. 83. 188 Stanislav Čadan. Hlídka mládeže. Nové Kravařsko, 1946, roč. II., č. 34, nestr. 189 SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 120. 190 Archiv střediska Příbor, kronika 2. chlapeckého oddílu 1946. 43

Při předávání majetku Junáka po únoru 1948 přišli příborští skauti o Dům junáků, klubovny a všechen majetek. Poté byla činnost přerušena. 191 191 L. LOUKOTKA, c. d., s. 8. 44

3.4 OBNOVA SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU V roce 1945 byli štramberští skauti mezi prvními, kteří vítali Rudou armádu, protože František Lichnovský si vytvořil krystalku a tajně tak poslouchal o pohybech spojenců. 192 Hned po obnovení českého Junáka se ze štramberských skautů oficiálně stává středisko. Jeho vůdcem se stal Milan Hubeňák, který byl po osvobození propuštěn z nacistického vězení. 193 Stejně jako v celé republice, tak i ve Štramberku rychle roste zájem o skauting. Skauti pomáhají na žních v Bartošovicích, ale i na jiných místech, která se vzpamatovávají z války. Jedna z největších akcí roku 1945 byly Národní slavnosti ve Štramberku, kterých se účastnily všechny místní spolky. Pro skautskou činnost byly Národním výborem uvolněny místnosti v podkrovní místnosti v Lázních, které si Junáci sami upravovali na klubovny. 194 V roce 1946 má středisko už 4 oddíly, z čehož je jeden oddíl dívčí a jeden oddíl v Závišicích. V září roku 1946 musel Milan Bubeňák odejít na vojenskou službu, proto po něm vedení oddílu přebírá Jaroslav Socha. Účast na družinových schůzkách pomalu upadá, protože někteří členové v době schůzek navštěvovali učňovskou školu. Skauting se těší velké podpory veřejnosti, a tak do roku 1949 prošlo štramberským skautem téměř 300 členů. 195 192 František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4. 2013 193 Archiv střediska Štramberk, vzpomínkový list Jaroslava Sochy z května 1992 194 František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4. 2013 195 Archiv střediska Štramberk, deník vedoucího 1. oddílu Junáků ve Štramberku 45

Kolář. 196 Po vyhlášení obnovy skautské činnosti začalo fungovat pět oddílů chlapeckých, 203. 197 Jako klubovny získalo středisko bývalou slepičárnu v Žilině, která byla v krátké 4. NOVÉ IMPULSY PO ROCE 1968 4.1 VÝVOJOVÉ TENDENCE SKAUTINGU V NOVÉM JIČÍNĚ S příchodem Pražského jara přišlo i obnovení činnosti skautingu. 31. 3. 1968 se sešlo 29 zástupců Junáka v Novém Jičíně na schůzi, kde byla zvolena prozatímní okresní rada. Jejím předsedou byl zvolen Bedřich Ordáň, zástupcem JUDr. Miroslav jeden oddíl dívčí, jedna družina vlčat a jedna družina světlušek. Celkový počet dětí byl době uvedena v provozu. 198 V létě se konal tábor v Čeladné - Skurečené. 199 12. listopadu byla v Novém Jičíně založena 37. Lašská oblast. V rámci oblasti byly utvořeny dva okrsky: Nový Jičín, který zahrnoval skautská střediska Nový Jičín, Frenštát a Fulnek. Okrskovým velitelem se stal JUDr. M. Kolář pro chlapecký kmen, pro dívčí kmen V. Žaludová. Druhým okrskem byl Příbor, pod kterým stála střediska Příbor, Štramberk a Kopřivnice. 200 Odměnou za tzv. Svobodovu směnu, kdy skauti a skautky, vlčata a světlušky z Nového Jičína, Příbora, Štramberka, Frenštátu p. Radhoštěm, Fulneku a Lubiny sbírali brambory, sklízeli řepu, upravovali parky a sbírali odpadky, bylo osobní setkání skauta Jiřího Daňka s prezidentem republiky. Vidět a slyšet prezidenta Svobodu byl pro něj zážitek na celý život. 201 Během roku 1969 probíhá skautská činnost bez problému, počet členů se zvyšuje. Je uspořádán Svojsíkův závod 202 a rádcovský kurz na Horečkách. V červenci probíhají čtrnáctidenní letní tábory ve třech turnusech. V listopadu je uspořádán lesnický kurz pro vůdcovské zkoušky v roce 1970. 203 196 Junácké středisko v Novém Jičíně zahájilo činnost. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 16, nestr. 197 Archiv střediska Pagoda, složka střediska. 198 Novojičínští junáci i skautky. Rozkvět, 1969, roč. XXI., č. 17, nestr. 199 Z. Daňková. Slibový oheň vzplál na Skurečené. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 35, nestr. 200 B. KELNAR, c. d., s. 17. 201 Jiří Daněk. Byl u prezidenta republiky. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 48, nestr. 202 Svojsíkův závod. Rozkvět, 1969, roč. XXI., č. 27, nestr. 203 Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu. 46

V roce 1970 skautská aktivita pokračuje v plném proudu, i když se objevují zvěsti o ukončení činnosti vzhledem ke sloučení Junáka s nově vznikající Pionýrskou organizací SSM. Ještě 6. 6. jsou uskutečněny vůdcovské zkoušky. 9. 6. 1970 se koná poslední schůze okresní rady Junáka v Novém Jičíně, kde je oznámen její právní zánik. 204 Přesto se během července uskutečnilo osm čtrnáctidenních oddílových táborů. Středisko Pagoda pak zakončilo svou činnost 7. 9. a 23. 10. předalo veškerý majetek PO SSM. 205 O činnosti skautů v tomto období se dozvídáme také z okresních novin Novojičínska Rozkvět, které vycházely každý týden. Oproti novinám vydávaných po válce Nové Kravařsko junácký sloupec tohoto listu seznamuje čtenáře i se skautskou metodikou, historií a ideály. Příkladem může být článek o historii Junáka ve 26. čísle. 206 Stejně tak ale informuje o organizačních záležitostech střediska. 204 Bedřich Ordáň, bytem Nový Jičín, Beskydská 160, skauting v Novém Jičíně, zaznamenáno 2. 4. 2013. 205 Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu z let 1968 1970. 206 Lubomír Urban. Z historie Junáka. Rozkvět, roč. XX., č. 26, oddíl Junácká hlídka 47

4.2 AKELŮV JUNÁK V KOPŘIVNICI Rozsáhlá korespondence 207 z roku 1968 ukazuje, jak Akela navazoval přátelství s dalšími oddíly, jak si všichni vzájemně vyměňovali zkušenosti, sháněli odbornou a dobrodružnou literaturu a všemožně podporovali nejrůznější aktivity ostatních. Slovo skauting se začalo skloňovat ve všech možných tvarech stále častěji. Akela a jeho oddíl se také stali odběrateli Pošumavského hlasatele a následně členy Klubu přátel Jaroslava Foglara. 208 Vše zkrátka směřovalo k tomu, aby v březnu 1968 mohlo dojít k oficiálnímu obnovení skautingu v Československu a tedy i v Kopřivnici. Akela se osobně zúčastnil první schůzky náčelnictva v Praze dne 29. 3. 1968, a na Junáckém ústředí k tomuto dni zaregistroval také 1. junácký oddíl Kopřivnice. Spolupodílel se také na obnově skautingu v okrese a kraji, tehdejší 35. oblasti Podbeskydské. Obnova Junáka v Kopřivnici se rozjela naplno. Bratři František Vlach a Eduard Petr 26. dubna odebrali 33 kusů materiálu z Lašského muzea, které byli roku 1950 přinuceni odevzdat. 209 Junák začal nabírat velmi rychle na síle, a to nejen díky novým mladým a zapáleným členům, ale také díky návratu členů bývalých. V Kopřivnici se sešlo 28 bývalých junáků a skautek, kteří zvolili střediskovou radu. V jejím čele stanul František Vlach, zastupoval ho Antonín Homola. Dalšími členy byli Ivan Lička, Radoslav Mikušek, Eduard Novotný, Josef Kovařík a samozřejmě Ivan Váňa - Akela. Členskou základnu tvořilo 136 členů a 14 činovníků sdružených v sedmi oddílech (1. a 2. chlapecký, 1 dívčí, 1 roj světlušek, 1 oldskautů, 1.oldskautek, 1 chlapecký Rybí). 210 Stopaři, tedy 1. chlapecký oddíl, sídlili stále v Sokolovně, dívky měly nejprve propůjčenou místnost v Americe a později se sestěhovaly ke 2. chlapeckému oddílu do bývalého učňovského objektu, který stával v místech, kde je dnes krytý bazén. 211 Pro klubovny rychle se rozvíjejícího hnutí tedy místa nevyhovující. Jedním z hlavních úkolů střediskové rady bylo tedy nalezení nových vhodných prostor pro skautskou činnost. Variant se nabízelo hned několik, jednou bylo dokonce postavení junáckého domova. Začínáme s holýma rukama, přestože do roku 1948 junácké středisko v Kopřivnici 207 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, korespondence. 208 Činnost klubu přátel Jaroslava Foglara seznamovala čtenáře s knihami a časopisy Jaroslava Foglara a zprostředkovávala svým čtenářům získání jimi hledaných knih a časopisů s tématikou skautingu, trampské a dobrodružné knihy 209 Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 184: Vlastivědný ústav, č. 7. 210 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, prezenční listiny. 211 Tamtéž, soubor fotografií. 48

vlastnilo celou budovu, i ostatní majetek byl dosti značný, uvádí se spolu s dalšími fakty ve Zprávě pro MNV o činnosti a rozvoji junáckého střediska v Kopřivnici. 212 Všechny smělé plány však velmi rychle začaly utichat po příchodu sovětských vojsk v srpnu 1968. Na každodenní chod oddílu Stopařů však uváděné historické události prozatím mnoho vlivu neměli. Skauti se také, kromě mnoha jiných akcí a výprav, v hojném počtu zúčastnili prvomájového průvodu a drželi čestnou stráž při odhalení sochy T. G. Masaryka na kopřivnickém náměstí. Právě z těchto akcí pochází většina prvních fotografií Stopařů ve skautském stejnokroji. 213 Obnova skautingu přivedla do oddílových řad mnoho nováčků, členská základna však praskala ve švech již dřív. Do oddílu mimo jiné přišel Leoš Husták - Drobek a s vedením začal Akelovi pomáhat Čestmír Tichavský Ježek. Za zmínku stojí také to, že se na registračním listu oddílu oldskautek objevila také Milada Váňová, Akelova manželka. Nárůst členstva bylo tedy potřeba začít řešit. Vzrostl počet družin, a to na šest 214 - Orli, Lišky, Vlci, Roveři, Vydry a Rysi, kteří pod vedením Šakala sídlili v Závišicích. Na letním Táboře hladu, který proběhl u Oravské přehrady, bylo rozhodnuto o vzniku 2. oddílu Traperů, v jehož čele stanul Ježek se zástupcem Havranem. Bylo třeba také více finančních prostředků, které si skauti obstarávali pomocí brigád zadaných z města. Nový oddílový rok 1968-1969 začal běžet naplno ve skautském duchu. Po mnoha letech mohli noví členové slavnostně složit skautský slib. Významnou událostí tohoto oddílového roku byl také pro kopřivnické skauty výstup na Ivančenu. I v tomto roce se skauti v hojném počtu zúčastnili prvomájového průvodu. Mezi významné prameny tohoto období patří mimo jiné kronika dívčího oddílu. 215 Lze v ní najít podrobné líčení každodenních zážitků doplněné o řadu obrázků a fotografií, hlavně se v ní ale poprvé objevuje název Veverky. Ne sice ještě jako název celého oddílu, tehdy pouze jako jedné ze čtyř družin (Lišky, Vážky, Sovy, Veverky), jde ale o první historickou zmínku vztahující se k názvu pozdějšího 2. oddílu, který funguje dodnes. Vrchol euforie z obnoveného skautingu nastal v létě, kdy na Velké Fatře nedaleko Mošovců proběhly za sebou skautské tábory Stopařů, Traperů a dívčího oddílu. 216 212 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, zpráva pro MNV. 213 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 214 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, prezenční listiny z října 1968. 215 Tamtéž, kronika družiny Veverek. 216 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 49

Při všem tom velkém skautování však 1. oddíl zůstával stále také členem turistického odboru tělovýchovné jednoty. Akela k tomu napsal že: Těsná součinnost těchto dvou organizací dává totiž předpoklad k výchovnému i odbornému maximu pro každého chlapce. 217 Že se jednalo také o velmi prozíravé rozhodnutí, se měli členové oddílu přesvědčit již velmi brzy. Nad uvolněnou atmosférou v tehdejším Československu se začala stahovat komunistická mračna a totalitní způsoby jednání vládnoucí moci se projevily také v Junáku. K tomu se však dostanu později. Do nového oddílového roku 1969-1970 vstoupili kopřivničtí skauti stejně jako v letech ostatních, tedy plní nadšení a plánů do budoucna. K registraci v Junáku se v tomto roce přihlásilo 129 členů. Vedoucím střediska byl Jaroslav Boháč, jeho zástupci Antonín Homola a Naděžda Ličková. V čele oddílů stáli Ivan Váňa (1. chlapecký), Čestmír Tichavský (2. chlapecký), Helena Váňová (1. dívčí), Eva Kostelníková (1. roj světlušek) a Marie Weingartová (oddíl starších Junáků). 218 Stopaři fungovali ve stabilní sestavě šesti družin. Na podzim tradičně začala dlouhodobá hra, tentokráte s názvem K pramenům neznámé řeky. Celý rok se odvíjel v duchu tradičních a osvědčených akcí, skauti i nadále zůstávali zároveň registrováni v turistickém odboru tělovýchovné jednoty. Oddílový rok vyvrcholil táborem v údolí Černého Váhu, asi 2 km od Svarína. 219 Dnes se na tomto místě rozkládá přehrada. Oddílu Traperů s sebou bohužel tolik radosti nenesl. Jeho činnost začala pomalu upadat již počátkem oddílového roku a v neděli 5. 4. 1970 se oddíl rozpadl docela. Někteří jeho členové se vrátili zpět ke Stopařům, jiní přešli do Pionýra. 15. 2. 1970 napsal Čestmír Tichavský do kroniky následující: Jinak byl už osud Junáka zpečetěn na jaře tohoto roku. Po dobrovolně-násilném sjednocení, které probíhalo od jara do podzimu, byla po táboře poslední oddílová schůzka v klubovně, ze které nás již několikrát posílali pryč, a tam jsem se s hochy rozloučil, doporučil jsem jim, zvláště mladším, přechod do pionýrských oddílů odešly tam dvě družiny vlčat-ostatním, těm starším, do oddílu potápěčů a do turistického oddílu, ve kterém byli stejně členové již dávno. Mne samotného nedoporučila městská organizace KSČ pro práci s dětmi, a tak jsem se musel své činnosti vzdát. 220 217 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1969, kronika 1. chlapeckého oddílu. 218 Tamtéž, prezenční listiny. 219 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 220 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1969, kronika oddílu Trapérů. 50

Vzhledem k tomu, že kopřivničtí skauti a skautky byli od počátku své činnosti zároveň členy turistického oddílu tělovýchovné jednoty, bylo místní řešení vcelku jasné. Ať už to byla Akelova prozíravost či hromada štěstí, podařilo se tímto způsobem minimalizovat vliv společenských událostí na každodenní chod kopřivnických oddílů. A uchráněn zůstal i majetek, což bohužel nelze říci o ostatních skautských střediscích v okolí. Na početním stavu členské základny se však změny projevily, děvčat a chlapců registroval TOM pouze 68, 221 což je ve srovnání s rokem předešlým zhruba polovina. Také oficiální výkaznictví doznalo politických úprav, a tak je např. Ivančena v roce 1971 uváděna jako sraz turistů k uctění památky nacisty popravených členů klubu a sraz mladých turistů na Velkém Javorníku byl oficiálně pořádán na počest oslav 50. výročí založení KSČ. 222 I přes uvedené absurdity se však z činnosti oddílů nevytratil skautský duch a veselá mysl. Některá slovíčka naznačující junácké podhoubí se proměnila v jiná, méně závadová, například slovo skaut ve znění skautského zákona nahradil turista, některé skautské symboly a motivy byly nahrazeny indiánskými a zvířecími a např. z činovnických zkoušek se staly semináře a kurzy cvičitelů a vedoucích turistiky. Hodnoty, metody a hry zůstaly. Bylo tomu tak prakticky po celá 70. a 80. léta. V čele TOM stála neotřesitelná Akelova autorita, praktický a každodenní chod oddílů a družin měli v různých obdobích a na různých táborech na starost různí lidé. Program oddílů v roce 1970-1971 z velké části závisel na Stopařovi s Helou. Ti vedli také letní tábor, který se opět odehrál v údolí Černého Váhu, tentokráte poblíž Liptovské Tepličky, kousek od zastávky úzkokolejky Benkovo. Romantická jízda úzkokolejkou a setkání se členy legendární kapely Greenhorns, včetně kreslíře Rychlých šípů Marko Čermáka, utkvěly v paměti nejednomu členu tábora a možná daly podnět tomu, že se oddíl na toto místo v budoucnu ještě několikrát vrátil. 223 Další oddílový rok byl podobný. V archivu se poprvé objevuje zmínka o družině Muchomůrek a můžeme z něj vyčíst také to, že celoroční hrou byl Poklad Černého delfína. Ten už totiž hledali táborníci v roce 1967. A teď v roce 1972 jej hledali znovu. Je to neklamným znamením toho, že v oddílech došlo již k takřka kompletní výměně členské základny, a tak již mohly být využity vzpomínky a archivy, aniž by to v některém z členů 221 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1970, registrační listy. 222 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1971, kronika chlapeckého oddílu. 223 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 51

vzbudilo pocit že to už tady bylo, to už jsme hráli. Znamená to, že oddíl již měl nějakou svou minulost, tradici a základy, na kterých bylo možné stavět, že začala vyrůstat nová generace, která postupem času vychovala zase nástupce své. Nevyplývá to samozřejmě jen z Pokladu Černého delfína, ale také z oficiálních podkladů a seznamů členů. Devátý oddílový rok, tj. 1972-1973, zahájilo na tribuně stadionu Emila Zátopka šest družin - chlapečtí Vlci, Bobři a Lišky a dívčí Lišky, Muchomůrky a Sovy. Dívčí oddíl už začal používat název Veverky a o jejich program se starala Věra Hoffmanová (později Kolářová) spolu s Maruškou Novákovou. Se Stopaři pomáhali Akelovi Břéťa Homola a Vlastík Tvrdoň. 224 S odstupem času lze říci, že nejvýznamnější událostí dalšího oddílového roku 1973-1974 byl příchod dvou nováčků. Miroslav Řičař Bill přišel 1. 10. 1973 a jeho životní souputnice Jiřina Dupalová (později Řičařová) Jiřula přišla na svou první schůzku k Muchomůrkám 10. 10. 1973. Významné místo v paměti oddílů ale také jistě zaujímá pořádání krajského kola Závodu turistické zdatnosti mládeže, postup pěti hlídek do národního finále a na něm získaná stříbrná medaile v kategorii mladších žáků. 225 Ke každodenní činnosti si oddíly přibraly brigády na úpravách Raškova kamene, Jasníkovy studánky, Esperantského zátiší a dalších částí okolního lesa, peníze si přivydělávaly sběrem starého papíru a léčivých rostlin (šípků, hlohu aj.). 226 Vzhledem k plánovaným stavebním úpravám Sokolovny, ve které stále sídlily klubovny, se v průběhu roku 1973 pomalu začalo hledat přístřeší nové. Vážně hovořit se také začalo o výstavbě Areálu zdraví. V zápisu z výroční schůze 227 odboru turistiky TJ Tatra Kopřivnice ze dne 8. 12. 1973 se k tomu píše: I. Váňa oznamuje za mladé turisty, že letos museli přistoupit k rozdělení na dívčí a chlapecký oddíl, protože v dosavadní klubovně se nemohli všichni najednou scházet. Pro příští rok dostanou novou klubovnu v domě určeném k demolici. Počet členů mladých turistů stále vzrůstá a nováčci se musí školit. V příštím roce chtějí odpracovat 2 tis. hodin v úpravě lesoparku. Studie k areálu zdraví není ještě dokončena, bude se pravděpodobně prosazovat v akci Z. Mladí turisté navázali spolupráci s městským domem pionýrů. Navrhovaný objekt č. p. 147 Akelovi z prostorového ani hygienického hlediska nevyhovoval, a tak zkoušel žádat o přidělení tří místností v objektu č. p. 273. Řešením 224 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1972, prezenční listiny. 225 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1973, kronika oddílu 226 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013 227 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1973, zápis z výroční schůze. 52

nakonec bylo stěhování do bývalé dílny firmy Beskyd sport pod tribunou letního stadionu, kam se oddíly přemístily po táboře v létě 1975. V oddílovém roce 1974-1975 se naplno rozjelo budování Areálu zdraví. Svařování trubek, betonování sloupků, oplocení, sázení stromů a spousta dalších činností, desítky a stovky hodin dobrovolnické práce. 228 V čele Veverek vystřídala Věru Jana Dupalová Kuna, Stopaře stále zaštiťoval hlavně Akela. 229 Jak je uvedeno výše, po táboře se oddíly přestěhovaly do nových kluboven na letním stadionu. Členstvo si prostory upravilo samo dle vlastních potřeb a vytvořilo tak tři malé klubovny, dílnu, půdičku a malý sklad, které se staly zázemím pro oddíly na dalších 16 let. Dále se budoval přilehlý Areál zdraví, ve kterém všichni členové trávili nesčetné hodiny her a brigád. 230 Nejinak tomu bylo i v roce následujícím 1975-1976, který začal v září nebývalým přílivem nových členů, jak se pochlubil Akela v dopise Jaroslavu Foglarovi. Chlapeckých družin bylo pět a dívčí čtyři, celkem více než 70 členů. 231 Vliv Jaroslava Foglara na kopřivnický skauting by bylo zajímavým tématem ke zpracování, jak ukazuje rozsáhlá korespondence mezi Akelou a Jaroslavem Foglarem. Jak to bylo s politickým tlakem na oddíly v Kopřivnici v období normalizace, můžeme spíše jen tušit. Oddílový archiv neobsahuje mnoho jednoznačných dokladů o tom, že by jeho členové byli nařčení z ilegálního skautingu nebo něčeho podobného. Zápaďácké totemy byly sice ukryty na půdě, nejeden člen oddílu ve škole splnil pionýrský slib a měl doma ukryt rudý šátek, oficiální plány a vyhodnocení táborů se hemžily socialistickými a budovatelskými hesly. Avšak foglarovky, Svojsík, skauti, památník na Ivančeně, stezky zdatnosti a další tehdejšímu režimu nevhodné pojmy stále zůstávaly neoficiální součástí programu oddílů, a tak bylo spíše jen otázkou času a náhody, než si nevhodných aktivit všimne někdo, kdo tyto aktivity nahlásí MNV. 232 Dobrým dokladem toho všeho jsou události z léta roku 1979, kdy si soudruzi v Tatře 603 odvezli Akelu k výslechu přímo z tábora. Tábor se Akela rozhodnul uskutečnit na dosud nejvzdálenějším místě, uprostřed moře listnatých lesů, v Bukovských horách asi 6 km od okresního města Humenné. Název 228 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 229 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1974, registrační listy. 230 Tamtéž, kronika chlapeckého oddílu. 231 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1975, dopis ze dne 29. září 1975. 232 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 53

Tábor ztracených však nenese kvůli odlehlosti od civilizace, nýbrž kvůli častým a zřejmě náročným orientačním soutěžím. Jedna z nich se táborovému, a možná i oddílovému, životu stala málem osudná. Jedna dívčí hlídka totiž zabloudila a cestou potkala členku ÚV SSM SSR (Ústřední výbor socialistického svazu mládeže Slovenské socialistické republiky) vykonávající v Humenném a okolí kontrolu pionýrských táborů. Dále cituji úryvky z kontrolní zprávy: shodou okolností potkali ve městě děti, jejichž kroj neodpovídal předpisům pro pionýrskou organizaci a které se ve městě pohybovaly bez dozoru. hlavní vedoucí odjel s několika staršími dětmi na několikadenní cyklistický výlet do PLR. kontrola zjistila hrubé nedostatky (např. Zápisník Zálesácká stezka, vydaný v r. 1968, 1 ks byl těmito orgány odebrán). Tyto orgány došlo k závěru, že tábor je veden v junáckém duchu. děti v táboře se oslovují po celou dobu jedině přezdívkami (např. Bill, Mauglí, Gingo atd.), což dokazuje seznam jmen na nástěnkách. Na vedoucí byl vznesen dotaz, zda jsou jí známy hlavní motivační cíle při výchově mladé generace pro letošní rok. Vedoucí odpověděla, že tuto motivaci nezná. děti jsou v táboře vedeny jen k tomu, aby se z nich stali praví zálesáci. ze všech uvedených skutečností je možno konstatovat, že tento tábor není koncipován jako pionýrský. A to přesto, že byl zpracován hlavním vedoucím řádný rámcový program, který dával záruku splnění výchovného systému PO SSM. 233 Vše však dopadlo v konečném důsledku dobře. Akela po návratu z Polska absolvoval výslech na Okresnej správe ZNB Humenné, kde mu byly odebrány další zřejmě škodlivé knihy Tábornická škola ČSM Vlastimila Snopka a Jak vést letní tábor Miloše Zapletala, a po návratu domů jistě několik nepříjemných jednání na stranických orgánech. 234 Další roky byly vedeny v klidném duchu, skauti stále pracovali pod vedením Akely, který registroval oddíl pod hlavičkou pionýrské organizace. Přes rok prováděli družinové schůzky, chodili na výpravy, chystali potřebné věci na tábor, jezdili na tábory. Akela tak oddíl úspěšně dovedl až k obnově oficiálního Junáka 2. prosince 1989. 233 Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1979, Kontrolní zpráva ze dne 20. 7. 1979. 234 Tamtéž, oddílová kronika. 54

4.3 PRACOVNÍ LÉTA SKAUTŮ V PŘÍBOŘE Za obnovu skautské činnosti v Příboře v roce 1968 se považuje schůzka konaná dne 27. 3. v 18:00. Tuto zahajovací schůzi vedl Bedřich Bilský. Skauti opět začali ve své práci. Oddíl byl rozšířen po náboru na zdejších základních školách. Oddíl nezahálel a hned 1. dubna spustil rádcovský kurz, aby bylo dost vedoucích. Lektorský tým byl sestaven z řad příborských vedoucích a tvořili jej František Linart, Lubomír Loukotka, Jaroslav Šmíd, František Frait, Karel Adamec, Luboš Kostka, Bedřich Bílský, J. Švábenický a B. Pokorná. 235 Jak uvádí nejen skautská kronika, ale i kronika města Příbora, skauti pro svou činnost získali dřevěnou chatku stojící v městském parku za domem kultury. 236 Tato chatka však kapacitně nevyhovovala, protože členská základna po náboru čítala 227 členů. Problém vyřešil návrh Boženy Hrabcové, kdy byly zakoupeny dřevěné ubytovny od Vítkovických železáren. Prostory byly demontovány a nákladními auty převezeny z Ostravy - Vítkovic do Příbora. Převoz byl zajištěn dvěma nákladními automobily podniku Tatra a Loana Příbor. Auta trasu otočila celkem 15krát, ale nakonec byla stavba s rozměry 12 x 42 metrů úspěšně dopravena na dvůr nyní bývalého učitelského ústavu. Tehdy skauti však ještě neměli pozemek, který jim byl přidělen až na podzim. 237 Na tábor v létě 1968 se příborští skauti vydali k Větřkovicím na Velovu hůrku. Včetně zapůjčení nutné výbavy od JZD Lubina tábořiště zajistili Emil Rožnovský a Petr Kostelník. Po několikaměsíčním jednání skauti získali od MNV i pozemek, a tak se mohli dát do práce se stavbou klubovny. 238 Nové středisko vyrostlo v městském parku. Stavět se začalo až na jaře následujícího roku, ovšem na přípravě pozemku skauti pracovali hned po jeho přidělení. 24. 11. 1968 uspořádali příborští junáci první malou výstavu fotografií a dokumentů z minulých let. Junáci při této příležitosti zasadili lípu v tamějším parku na počest 50 let vzniku Československé republiky. 239 V prosinci roku 1968 byl uspořádán další rádcovský kurz. V únoru 1969 skauti uspořádali ples v restauraci Mexiko v Příboře. Finanční obnos získaný z plesu byl použit 235 B. Andrle. Příborští junáci obnovují činnost. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 17, nestr. 236 SOkA Nový Jičín, Fond Měststký národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 3. díl, s. 453. 237 L. LOUKOTKA, s. 10-11. 238 V letošním roce. Rozkvět, 1969, roč. XXI., č. 18, nestr. 239 SOkA Nový Jičín, Fond Měststký národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 3. díl, s. 465. 55

na výstavbu nové skautské klubovny. Na jaře začaly intenzivní práce na stavbě. Pracovalo se každou sobotu, od května dokonce každý den od 16 hodin. Již v listopadu mohli skauti uvést stavbu do částečného provozu. Toto léto příborští skauti místo na táboře strávili na stavbě, aby v listopadu mohla být stavba uvedena alespoň do částečného provozu. Skauti si tedy celou klubovnu postavili svépomocí a vlastní pílí. V létě 1970 proběhl tábor na Trubiskách u Valašské Polanky. Ke středisku Příbor patřily i oddíly v Lubině, Albrechtičkách a Petřvaldě. Vedoucím střediska byl Bedřich Bílský, který byl do své funkce zvolen 12. 10. 1968 střediskovým sněmem. 240 Oslava 50 let od zahájení činnosti konaná v tichosti dne 29. 8. 1970 byla zároveň poslední schůzkou zdejších skautů. Skauti museli ukončit svou činnost a přišli o celý svůj majetek. Celá dvouroční práce na nové klubovně přišla vniveč. Tím se činnost skautů uzavřela na dobu téměř dvaceti let. 241 240 Archiv střediska Příbor, kronika Junáka. 241 L. LOUKOTKA, s. 12. 56

4.4 KRÁTKÁ CESTA JUNÁKA VE ŠTRAMBERKU 30. března 1968 se na pobud Jana Hilského sešlo 18 bývalých junáků, kteří přislíbili pomoc při zakládání chlapeckého i dívčího oddílu. Smečku vlčat vedli Blažej Svoboda a Otakar Hilský. Vedoucí oddílu skautek se stává Ludmila Hilská. 242 V krátké době je ve štramberském skautu registrováno 107 členů. 5. září 1969 dostali junáci od města dům č. p. 276 k jejich užívání. 243 Skauti se velice dobře zapsali do dějin Štramberka i do vědomí celé skautské organizace, o čemž svědčí mnohé vyznamenání a poděkování. 244 Na Ivančeně v roce 1969 se štramberští skauti setkali osobně s náčelníkem Junáka RNDr. Rudolfem Plajnerem, od kterého si odnesli podepsanou pohlednici i kroniku. Mnozí si s ním potřásli rukou a prohodili pár vět, což je pro ně čest až do dnešních dní. 245 V roce 1969 a 1970 se uskutečnily dva velké tábory. První na Sluneční pasece a druhý na Košárkách. Dne 6. 12. 1970 byla svolaná schůze, kde vedoucí členové nejdříve zhodnotili uplynulý rok, rozdali čestná uznání a nakonec sděleno, že Junácká organizace je zrušena. Veškerý majetek střediska v hodnotě 60 000 korun byl převeden 10. 9. 1971 na Pionýrskou organizaci. 246 242 Antonín Lacka, bytem Štramberk, Náměstí 15, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 6. 4. 2013. 243 Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků ve Štramberku 1968 1970. 244 Tamtéž, dopisy od náčelníka Junáka RNDr. Rudolfa Plajnera. 245 František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4. 2013. 246 Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu Junáků ve Štramberku 1968 1970. 57

ZÁVĚR Skauting v okrese Nový Jičín kopíroval vývoj skautingu na území celé Československé republice. I když se Junák profiluje jako nepolitické hnutí, nebo možná i právě proto, politická situace ovlivnila historický vývoj organizace nejvíce. Kvůli nepřízni politických představitelů v temných dobách byla činnost skautů třikrát zastavena. Ani nacisté, ani komunisté nesdíleli myšlenky, ideály a výchovné metody junácké organizace. Důvodem k zákazu skautingu v Československé republice bylo již samotné místo vzniku skautských myšlenek - Severní Amerika a Velká Británie, z ideologického hlediska bylo místo vzniku skautingu popuzující. Na druhou stranu je nutno zmínit, že ve skautingu je zřejmý vliv anglo - americký. I zde si však musíme představit obraz kulturní a společenský, nikoli ideologický. Po 1. světové válce, a tedy po ustanovení Československé republiky, vznikají hojně nové a nové skautské oddíly. Tato skutečnost se dotkla i okresu Nový Jičín, kde se oddíly začínaly zakládat od roku 1920. Mezi prvními skauty jsou skauti z Příbora, Štramberka, Nového Jičína, Kopřivnice a Frenštátu pod Radhoštěm. Demokratická společnost umožňuje rozvoj skautingu přes celé politické i národnostní spektrum, tím vznikají různá odvětví Junáka. Slibný vývoj skautingu je po necelých dvaceti letech činnosti zakázán politickými událostmi v předvečer 2. světové války. Tím byla skautská činnost přerušena. Nový Jičín má jedno zvučné jméno, které se vyznamenalo v bojích války. Je jím npor. letectva Jaroslav Hlaďo, někdejší vůdce skautského novojického oddílu. Ve sledovaném okrese se však našli i jedinci, kteří i přes zákaz skautskou činnost provozovali. Ukončením 2. světové války začíná další etapa skautské historie. Nejen v celé Československé republice, ale i v okrese Nový Jičín je o skauting vysoký zájem. Tento zvýšený zájem je vysvětlován jako touha chlapců vypořádat se s hrůzami války, nemůžeme tedy říci, že to byly jen skautské myšlenky a ideály, které tolik rozšířily počet členů. V tomto období dosahuje členská základna vrcholu, je největší počet členů a oddílů. Vznikla jen jedna organizace, již nevznikají skauti jednotlivých politických stran. Nábožensky orientované oddíly jsou rozvíjeny v rámci Junáka. Skauting se rozšiřuje i do menších obcí, zasahuje téměř do celého dnešního okresu Nový Jičín. Bohužel se ale ukázal nový nepřítel v podobě komunismu. Období velkého rozmachu skautingu končí nástupem tohoto totalitního režimu ke konci čtyřicátých let. 58

Většina skautů tak končí, někteří však pokračují v činnosti. Důkazem jsou skauti z Kopřivnice, kterým se podařilo skautovat i v dobách tuhého komunismu, a to pod hlavičkou turistického oddílu, později pionýrské organizace, jež režimu vyhovovaly. V následujících téměř dvacet let plamen v srdcích skautů nevyhasl, a jakmile se naskytla první příležitost, tak se skauting znovu naplno rozjel. Ovšem už ne tolik, jako v době po válce. Jednak se při dvacetiletém přerušení ztratily některé kontakty, jednak se také nedostává vedoucích dospělých činovníků, kteří by šířili skautskou myšlenku a vedli oddíl. Přesto v okrese Nový Jičín vznikají desítky oddílů. Skautská činnost byla v tomto období krátká. Některé oddíly byly sotva založeny a už musely zaniknout, protože byl Junák opět násilně zrušen. Někteří činovníci byli znechuceni a odrazeni od skautské činnosti již při příjezdu ruských vojáků v květnu 1968, který nevěstil pro Junáka nic dobrého. Ačkoli tato obnova skautingu byla krátká, pro pozdější fungování Junáka byla velice důležitá, protože se stihly skautské myšlenky předat další generaci. V normalizačním období si všímáme v okrese Nový Jičín přecházení skautských oddílů pod hlavičky jiných organizací. Tím se umožňuje plynulý rozjezd poslední obnovy skautského hnutí v Československu. Události z listopadu 1989 startují novou éru nejen v republice, ale i v Junáku. Ještě na konci tohoto roku vznikají v novojičínském okrese nové junácké oddíly, které přetrvávají až do dnešních dní. V práci jsem postupoval kombinací historických metod. Nejvíce byla užita induktivní a deduktivní metoda, ale například metoda geografická mi pomohla se jednodušeji orientovat v geografických termínech. Přesto, že jsem si geograficky vymezil zkoumání okresu Nový Jičín, v práci se soustředím pouze na čtyři města, a to Nový Jičín, Kopřivnici, Příbor a Štramberk. Všechna tato města mají jedno společné vodítko, a to založení skautské činnosti buď v roce 1920, nebo těsně po něm. K této skupině by se dal přiřadit ještě Frenštát pod Radhoštěm, kde byl skauting založen v prosinci roku 1921, ale zpracování historie skautingu i v tomto městě by si zasloužilo širší prostor. Hlavním cílem práce bylo získání ucelenějšího pohledu na problematiku historie skautingu v okrese Nový Jičín od jeho začátku po rok 1989. Poslední obnovou skautské činnosti po listopadu 1989 se již v práci nezabývám. Práce je převážně založena na archivních nebo tištěných pramenech, velkou měrou z oddílových archivů. Zde se většinou nachází kroniky oddílů, ale například v Kopřivnici je v šanonech založen každý dopis či oznámení týkající se kopřivnického střediska. Svým dílem také přispěly vzpomínky pamětníků. 59

Bakalářská práce je určena pro zvídavé skauty, kteří se v budoucnu chtějí něco dozvědět o oddíle, do kterého chodí nebo chodili. Své si zde však najdou i lidé, kteří nejsou skauty, ale zajímají se o dění v daném okrese či městě. Svou hodnotu má práce také pro zájemce o celkový vývoj skautského hnutí. 60

RESUMÉ Tato bakalářská práce se zabývá historickým vývojem skautingu v okrese Nový Jičín od roku 1921, kdy byl v daném regionu založen první skautský oddíl, až do roku 1989. Politická situace ve 20. století nebyla jednoduchá, proto bylo skautské hnutí během své devadesátileté existence třikrát zakázáno. Z toho důvodu jsem se rozhodl práci časově rozdělit do následujících let: 1912 1945, 1945 1968, 1968 1989. Teoretický základ práce tvoří historický vývoj skautingu ve světě a Československu, respektive České republice. V praktické části se zabývám vývojem skautingu ve městech z okresu Nový Jičín: Nový Jičín, Kopřivnice, Příbor a Štramberk. Tato práce má sloužit skautům okresu Nový Jičín, kteří si díky ní mohou utvořit ucelený obraz historického vývoje skautského hnutí v daném regionu. SUMMARY This diploma work is about history of scouts movement in a part of the Czech republic the Nový Jičín region from the year 1921 (first scout section) to the year 1989. The situation of scouts movement here was affected this part of country too. The main caus was in the twentieth century the political situacion, which wasn t easy. Scout movement was stoped three times during ninety years of its existence. That is why we devide the work of scouts in four period: 1912 1945, 1945 1968, 1968 1989. Work forms the theoretical basic of history of Word scount and history scout in Czech lands. In the practical part i deal with movement of some Down from region Nový Jičín Nový Jičín, Kopřivnice, Příbor and Štramberk. This work is intended to serve scauts in region Nový Jičín, who thanks to this bachelor s work can form a coherent picture of historical development of scounting in region. 61

SEZNAM PRAMENŮ A. Archivní prameny SOKA NOVÝ JIČÍN Fond Městský národní výbor Nový Jičín Inv. č. 279 Kronika města Nový Jičín 1953-1973 Fond Archiv města Příbora 1389-1945 Inv. č. 1021, kartón 411 Inv. č. 1025, kartón 443 Inv. č. 454 Kronika města Příbor - 1. Díl Fond Městský národní výbor Příbor Kronika města Příbor - 3. díl Fond Archiv města Štramberk Inv. č. 108 Kronika města Štramberk - 1. díl Inv. č. 109 Kronika města Štramberk - 2. díl Fond Archiv obce Kopřivnice Inv. č. 15 Kronika města Kopřivnice 1. a 2. díl ARCHIV MUZEA FOJTSTVÍ V KOPŘIVNICI Poř. č. 2: Československý červený kříž č. 47 Poř. č. 3: Československý červený kříž č. 213, 304, 334 Poř. č. 121: Spolky v Kopřivnici č. 55 Poř. č. 184: Vlastivědný ústav č. 7 Poř. č. 257: Úmrtní oznámení č. 184 62

B. Tištěné prameny Nové Kravařsko Roč. I. (1945), č. 8, 9, 11, 15, 16, 24, 25 Roč. II. (1946), č. 9, 11, 29, 34 Roč. III. (1947), č. 4 Rozkvět Roč. XX. (1968), č. 16, 17, 35, 48 Roř. XXI. (1969), č. 17, 18, 27 Junák Roč. IX. (1922), č. 1, č. 9-10 Roč. XVIII. (1931-1932), č. 1, 9 Roč. 25 (1938-1939), č.1, 6 Roč. 28 (1945-1946), č. 3, 4, 6, 12 Roč. 29 (1946-1947), č. 5 Roč. 30 (1947-1948), č. 1, 28, 35 Roč. 31. (1968-1969), č. 1, 7-8, 11 Skautský almanach 1923 Kalendář Junáka 1948 Vpřed Roč. IV. (1948 1949), č. 35 Buzola Roč. I. (1947), č. 7 KEC Roč. I (1937), č. 2 Strážce ohně Roč. I. (1946), č. 1 5 BECHNÝ, Klaudius. Kravařsko. Vlastivědný sborník. Ročník X. Nový Jičín: Okresní osvětová rada, 1948. Adresář předsedů a prvních místopředsedkyň krajských a okresních rad Junáka: stav k 15. dubnu 1969. Praha: Organizační rada Junáka, 1969, 16 s. Svojsíkův závod: řád všeobecné soutěže oddílů o přebor okrsků, oblastí a ústředí Junáka, pořádaný v roce 1946 v rámci oslav pětatřicetiletého výročí založení československého 63

junáctví a nazvaný k poctě zakladatele československého junáctví prof. A. B. Svojsíka Svojsíkův závod. Praha: Junák, Ústředí skautské výchovy, 1946, 4 s. C. Vzpomínky pamětníků Bedřich Ordáň, bytem Nový Jičín, Beskydská 160, skauting v Novém Jičíně, zaznamenáno 2. 4. 2013 Antonín Lacka, bytem Štramberk, Náměstí 15, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 6. 4. 2013 Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013 Miroslav Weingart, bytem Kopřivnice, K. Čapka 937/15, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 2. 4. 2013 František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4. 2013 Marie Blablová, rozhovor je dostupný na http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/165-marie-blablova-1926/? D. Jiné prameny ODDÍLOVÉ ARCHIVY Oddílový archiv skautů z Kopřivnice - Uložen v rádcovské klubovně 1. a 2. oddílu střediska Kopřivnice, Komenského 1520, Kopřivnice Oddílový archiv skautů ze Štramberka - Uložen v klubovně 5. oddílu střediska Kopřivnice, Náměstí 1, Štramberk Oddílový archiv skautů z Nového Jičína - Uložen v klubovně střediska Pagoda, U Jičínky 9, Nový Jičín Oddílový archiv skautů z Příbora - Uložen v klubovně střediska Příbor, Lidická 51, Příbor INTERNETOVÉ ZDROJE Historický magazín. ČT24, 12. 05. 2007. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilan i/10095687448-historicky-magazin/207452801280019/ 64

http://nakolisku.net/historie-skautingu http://www.skaut.org/skauting.cr.php http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka.pdf http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/temer-zniceny-pomnik-pripomina- 20110110.html http://www.koprivnice.cz/index.php?id=rodaci-koprivnice Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys. Dostupný na: http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestys-koprivnice E. Seznam literatury BREČKA, Bruno. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Rozš. vyd. Brno: Junák, 1999, 323 s. BŘICHÁČEK, Václav. Poselství skautské výchovy. Liberec: Skauting, 1991. BŘICHÁČEK, Václav a kol. Buď připraven. Liberec: Skauting, 1998. FASORA, Lukáš. Člověk na Moravě v první polovině 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006, 503 s. FASORA, Lukáš. Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2011, 338 s. GRIMM, Karel. Československo na jamboree míru Francie 1947. 1. vyd. Praha: Junácká edice, 1947, 58 s. HAMANOVÁ, Růžena a Dorota LÁBUSOVÁ. K fenoménu Jaroslav Foglar: sborník příspěvků z konference Fenomén Jaroslav Foglar: Praha, Památník národního písemnictví, 17. září 2007. 1. vyd. Praha: Památník národního písemnictví, 2008, 230 s. HANÁKOVÁ, Martina. Přínos Emila Hanzelky pro dokumentaci lidové kultury Kopřivnicka. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. HUBÁČEK, Milan a Miroslav SLAVÍK. Skautská stezka: 1. stupeň: příručka pro stupně zdatnosti. Brno: Javor, 1996, 364 s. KAMARÝT, Stanislav. Historio de la esperanto-movado en Cehoslovakio: iom da historio kaj iom da rememoroj. Praha: Ĉeĥa Esperanto-Asocio, 1983. KELNAR, Břetislav. 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový Jičín: Dílna užité grafiky, 1997, 29 s. KOTYK, Petr a Dorota LÁBUSOVÁ. Jaroslav Foglar - Jestřáb kronikářem. Praha: Gutenberg, 2012, 239 s. 65

LOM, Miloň. Historie českého skautingu slovem a obrazem. Mladá Boleslav: Šebek & Pospíšil, 1990, nestr. LOUKOTKA, Lubomír. Historie skautingu v Příboře. Příbor, 1995, 29 s. MEJSNAR, Karel. Reportáž z Maďarska: (momentky ze skautského Jamboree a Budapešti). Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1933, 51 s. NAGY, László. 250 miliónů skautů. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 1999, 154 s. NOVÁK, Vojtěch. Skauting v ČR po roce 1989. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. RADKOVIČOVÁ, Jitka. Stopy vedou k Ivančeně: odboj slezských skautů 1938-45. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2011, 344 s. RESLEROVÁ, Kateřina. Proměny obrazu "správéno" skauta v časopise Junák. Praha, 2012. Diplomová práce. Karlova univerzita. SVOBODA, Milan. Hledání zaváté stezky. Praha: LEPREZ, 1994, 304 s. SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Základy junáctví. 3.nezm.vyd.podle 1.vyd.v r. 1912 Praha: Merkur, 1991. SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Český skaut: Úvodem k nové národní naší instituci. Praha: Junák - Svaz skautů a skautek České republiky, 2002. ŠANTORA, Roman. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák TDC, 2012, 253 s. VYBÍRAL, Oldřich. K dějinám skautingu na Břeclavsku. Brno, 2002. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. ZAJÍC, Jiří. Myšlenkové základy skautingu. 1. vyd. Praha: Junák, 2000, 79 s. 66

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM VIDLIČKA, Petr. Z historie skautingu v okrese Nový Jičín, bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2013. 67 s., 9 s. příloh. ANOTACE Ve své bakalářské práci zpracovávám historický vývoj skautského hnutí v okrese Nový Jičín od roku založení prvního skautského oddílu v okrese po rok 1989. Hlavním cílem práce si kladu osvětlit činnost starších členů v různých oddílech na Novojičínsku a sloučit střípky historie zdejšího skautingu. ANNOTATION This bachelor thesis attempts to compile historical developement of scout movement in the township Nový Jičín since the establishment of the first scout troop in the township until 1989. The main aim of thesis is to enlighten the activity of older members in the different troops in township Nový Jičín and put together the parts of local history of scouting. KLÍČOVÁ SLOVA/KEYWORDS historie, history, junák, skauting, scouting, okres Nový Jičín, township Nový Jičín 67

SEZNAM PŘÍLOH A. OBRAZOVÉ PŘÍLOHY a. Portréty zakladatelů skautského hnutí Robert Baden-Powell, Ernest Thompson Seton (Převzato - ŠANTORA, Roman. Skautské století. Vyd. 1. Praha: Junák - TDC, 2012, 253 s., s. 15-16) b. Portrét zakladatele českého Junáka Antonína Benjamina Svojsíka (BREČKA, Bruno. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Rozš. vyd. Brno: Junák, 1999, 323 s., s. 19) c. Portréty významných kopřivnických junáků Rudolf Zanáška, Ivan Váňa (Akela), Převzato - Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys. Dostupný na: http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestyskoprivnice d. Portrét Lubomíra Loukotky (převzato z: http://www.pribor.eu/fotky/obr.php?name=ll-portret- 2009.JPG&id=84302) e. Portréty významných novojičínských junáků - Josef Kryl a Karel Pribáň (převzato - KELNAR, Břetislav. 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový Jičín: Dílna užité grafiky, 1997, 29 s.) f. Portrét Jaroslava Najvara (Archiv střediska Štramberk) B. TEXTOVÉ PŘÍLOHY a. Seznam světových jamboree b. Tabulka vývoje členské základny Junáka ve vybraných letech c. Skautský zákon a slib (Převzato ze Stanov Junáka, dostupné na Word Wide Web: http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka.pdf) 68

Příloha obr. písmene a. sir Robert Stephenson Smyth Baden- Powell (22. 2. 1857 8. 1. 1841) zakladatel světového skautingu Ernest Evan Thompson Seton (14. 8. 1857 23. 10. 1946) zakladatel woodcraftu Zdroj: ŠANTORA, Roman. Skautské století. Vyd. 1. Praha: Junák TDC, 2012, 253 s. ISBN: 978-80-86825-72-4, s. 15-16 69

Příloha obr. písmene b. Antonín Benjamín Svojsík (5. 9. 1876 17. 9. 1938) Zakladatel českého skautingu junáctví Zdroj: BREČKA, Bruno. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Rozš. vyd. Brno: Junák, 1999,. s. 19 70

Příloha obr. písmene c. Portrét významných kopřivnických junáků Rudolf Zanáška (1907-1954) Ivan Váňa - Akela (1931-1999) Zdroj: Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys. Dostupný na: http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestys-koprivnice 71

Příloha obr. písmene d. Mgr. Lubomír Loukotka (1928-2011), významný příborský junák Zdroj: http://www.pribor.eu/fotky/obr.php?name=ll-portret-2009.jpg&id=84302 72

Příloha obr. písmene e. Josef Kryl, zakladatel skautingu v Novém Jičíně Karel Pribáň, významný novojičínský junák před 2. světovou válkou Zdroj: KELNAR, Břetislav. 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový Jičín: Dílna užité grafiky, 1997, 29 s. 73

Příloha obr. písmene f. Jaroslav Najvar (Rikitan), významný štramberský junák Zdroj: Archiv střediska Štramberk 74