Na co se v plzeňské opeře nejvíc těším?

2/2017

Na co se v plzeňské opeře nejvíc těším? Již nyní zkoušíme Rusalku, která bude mít premiéru v dubnu a které je věnován zvláštní článek v tomto časopise. Zároveň již připravujeme letošní třešničku na dortu, kterou bude pro tuto sezonu česká premiéra opery Medea od francouzského současníka W. A. Mozarta Luigiho Cherubiniho. Když tuto operu poslouchám, připadám si, jako kdybych překračoval práh jiného, hezčího světa. Hudebně se jedná o nesmírně čisté, křehké a brilantní dílo, které sice klade na celý soubor extrémní nároky, ovšem je tak silné, že opravdu stojí za to vyhradit mu večer a užít si ho. Archetypální příběh Medey nás zanese do antického bezčasí, které v režii Martina Otavy nabídne působivé vizuální obrazy vrcholící finální scénou tak dramatickou, že mi běhá mráz po zádech, jenom na ni pomyslím. Milí diváci, těším se na všechny plánované premiéry celého Divadla J. K. Tyla, protože profily všech našich čtyř souborů jsou pro mě tak pestré a zajímavé, že rozhodně žádnou novou inscenaci nevynechám. V nejbližších měsících nás v opeře čekají žánrově zcela odlišné premiéry, z nichž každá je v něčem výjimečná. Hned začátkem března se na prknech Velkého divadla představí moje snad nejoblíbenější Offenbachova opereta. Jiskřivé melodie, perlivý rytmus a humorná zápletka Pařížského života nás přenesou do dvacátých let minulého století a věřím, že budou pro naše pravidelné diváky důkazem, že vedle tradičně uváděných operet vídeňského typu mají ty francouzské také pořádnou dávku šarmu. Když Pařížský život poslouchám, tak si musím celou dobu podupávat, je zde snad šest kankánů a melodie tak chytlavé, že si je pobrukuju ještě pár dní poté. Mimochodem Pařížský život má snad nejobsáhlejší obsazení ze všech operet, které se kdy v Plzni hrály! Naše sezona by nebyla úplná bez již tradiční Noci s operou pod širým nebem 23. června v amfiteátru na Lochotíně. V letošním roce nás čeká velkolepé scénické provedení Orffovy kantáty Carmina burana, jejíž rámující díl O Fortuna je snad nejslavnější skladbou jednadvacátého století. Během této show se na jevišti opět vystřídá mnoho stovek účinkujících, ohromný sbor a orchestr, těším se na bezmála tisícovku středověkých kostýmů, obří loutky, rozsáhlé taneční scény, velkoplošné projekce na pěti obřích led stěnách, světelnou a laserovou show a samozřejmě pyrotechnické efekty. Už tou dobou ale bude v plném proudu příprava na další sezonu, ve které na Vás, vážení diváci, čeká množství novinek včetně světové premiéry opery o Jakubu Janu Rybovi nebo uvedení nejstarší dochované opery na světě z roku 1607! Ale na co se opravdu těším nejvíc? Jste to Vy, vážení diváci. Vy jste smyslem naší práce a je pro nás ctí každý den usilovat o to, abychom Vám dopřáli ty nejvybranější umělecké zážitky. A moc bych si přál, abyste se i Vy do divadla těšili alespoň z části tak, jako my na Vás. Srdečně Váš Tomáš Pilař, šéf opery DJKT

Kontakty: Ředitelství Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 049 fax +420 378 038 062 Odd. prodeje a služeb, předplatné a hromadné objednávky Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 185, 378 038 186 fax +420 377 220 919 Denní pokladna Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň Po Pá: 9 18 hod. tel. +420 378 038 190 alena.kaskova@djkt.eu; jaroslav.bezdek@djkt.eu Divadelní pokladny (hodinu před začátkem představení) Velké divadlo, Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 128 Nové divadlo, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 059 Malá scéna, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 439 Odd. marketingu a propagace Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 180 Zahraniční a tuzemské zájezdy Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 064 Divadelní revue DJKT vychází 5x ročně MK ČR E 14075 Vydává: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, příspěvková organizace, Palackého nám. 2971/30, 301 00 Plzeň za podpory MK ČR a Plzeňského kraje IČ 00078051 Ředitel DJKT: MgA. Martin Otava, Ph.D. Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Michaela Svobodová Fotografie: Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Michal Světlík Sazba: Typos, tiskařské závody, s.r.o. Tisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o. Číslo 2/2017 vychází 3. 3. 2017 OBSAH 2-3 Nově na repertoáru/balet Slečna Julie 4-5 Nově na repertoáru/opera Madama Butterfly 6-7 Nově na repertoáru/činohra Tři sestry 8 Nově na repertoáru/muzikál O Jeníčkovi a Mařence aneb Jak to dobře dopadlo 9 Napsali o nás 10-13 Premiéry/opera Pařížský život Rusalka 14-15 Premiéry/činohra Iluze 16-17 Premiéry/balet Oliver Twist 18-19 Koncerty Jsme muzikál! 1 Jsme muzikál! 2 a 3 20-23 Jubilea Libor Vaculík Věra Sudková Václav Beránek Jiří Miegel Oldřich Vítovec 24 Nominace na Ceny Thálie 25 Divadelní ples 26-27 Jak se šije kostým 28-31 Mozaika foto obálka / Madama Butterfly Paolo Lardizzone (Pinkerton), Věra Poláchová (Čo-Čo-San) foto Pavel Křivánek 1

NOVĚ NA REPERTOÁRU BALET SLEČNA JULIE Pēteris Vasks Světová premiéra 7. ledna 2017 na Malé scéně Nejbližší reprízy 12. března, 6. a 21. dubna 2017 Libreto Libor Vaculík Choreografie a režie Libor Vaculík Scéna Radek Honc Kostýmy Roman Šolc Slečna Julie Jarmila Dycková Jean, sluha Marek Lhotský Kristina, kuchařka Kristýna Piechaczková / Kristýna Potužníková Hrabě Jiří Žalud

Slečna Julie svůdně odkrývá drsný povrch i hloubku severského dramatu Libor Vaculík dělá a umí dělat narativní balety. Slečna Julie potvrzuje jeho profesionální zázemí, uměleckou vyzrálost a schopnost imaginace. Roztančil Strindbergovy postavy bez patosu, živoucně a věrohodně. Umožnil nám prožívat jejich trýzně, příběh, zasazený do jednoduché scény, kdy pojízdné panely dotvářejí daná prostředí. Vaculík překládá sugestivně vystavěné drama, kde místo slov promlouvá tanec, gesto, výraz a fyzická energie protagonistů v procítěné a přesvědčivé interpretaci Jarmily Dyckové v roli Julie, Marka Lhotského tančícího Jeana a Kristýny Piechaczkové v partu jeho milenky. Vaculík pečlivě sleduje jejich počínání vedoucí k tragickému vyústění. Je ve svém nastudování stejně neúprosný jako Strindberg; jde na dřeň konfliktů, když aktéři jdou bezohledně za svým, podléhajíce přitom svým niterným, intimním rozkolům. Lucie Drescényiová, TANEČNÍ AKTUALITY 20. 1. 2017 Libor Vaculík převedl drama na scénu jedinečným způsobem dokázal postihnout hlavní osu díla i jeho složitou psychologii včetně perfektního vystižení charakterů jednotlivých postav. Vytvořil vynikající, realistické drama s výraznými prvky naturalismu. Strhující i šokující. Skvěle s tímto pojetím souzní hudba současného lotyšského skladatele Peterisē Vaskse Tala gaisma (Vzdálené světlo) a Musica adventus, kterou pro balet připravil Petr Malásek. Gabriela Špalková, MF DNES 11. 1. 2017 Jarmila Dycková dokázala uvěřitelně dramaticky ztvárnit náhlý zlom od drzé panovačnosti do neurotického podřízení. Spolu s tanečně vyspělým a pro úlohu typově mužně vhodným Markem Lhotským v roli sluhy Jeana přesvědčivě zvládali náročné partnerské i pozemní kompozice vypjatých emocionálních poloh. Stejně tak v partu podvedené kuchařky Kristiny předvedla vyzrálý sólový výkon Kristýna Potužníková. Bedřiška Terezie Brůhová, PLZEŇSKÝ DENÍK 30. 1. 2017 Marek Lhotský (Jean), Jarmila Dycková (Slečna Julie) Jarmila Dycková (Slečna Julie), Kristýna Piechaczková (Kristina), Marek Lhotský (Jean) 2 3

NOVĚ NA REPERTOÁRU OPERA MADAMA BUTTERFLY Giacomo Puccini Premiéra 21. ledna 2017 na Nové scéně Nejbližší reprízy 15. března 2017, 13. a 21. dubna 2017 Režie Martin Otava Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc Dirigent Norbert Baxa Dramaturgie Zbyněk Brabec Scéna Pavel Kodeda Kostýmy Dana Haklová Věra Poláchová (Čo-Čo-San)

Martinu Otavovi se podařilo vytvořit příjemně poetické ladění díla na půvabné, intimitu navozující scéně Pavla Kodedy, držící se pohledu na tradiční Japonsko, které zrcadlí romantizujícím pohledem. Japonská zahrada s můstky, sakura, jež odráží osud Čo-Čo-San, rozkvetlé květy vystřídá odkvétající torzo. Nápaditý je závěr, kdy se můstky spojují v dlouhý most, po kterém hrdinka díla odchází do černého tunelu, chápaného zde coby nová dimenze života. Režijní řešení závěru se mi jeví jako výborná idea, má logiku, která je nosná, zbavena falešného patosu. Příjemný půvab inscenace umocňují působivé kostýmy výtvarnice Dany Haklové, respektující tradiční japonskou estetiku a zároveň nijak nepohrdající efektem. Pinkerton Paola Lardizzoneho byl pěvecky suverénní, s barevným, vpředu pěkně v masce posazeným typickým spinto tenorem, s vyrovnaným ponticellem přechodových tónů a lehkým příklepem shora lehce tvořených výšek. Věra Poláchová (Čo-Čo-San) Jiří Fuchs, OPERA PLUS 22. 1. 2017 Přestože byla premiéra (21. ledna) poznamenána dvěma neplánovanými událostmi (onemocnění obou představitelek hlavní role, zlomené prsty představitele dětské role), vyzněla opera bez jakékoli újmy. Narychlo angažovaná Věra Poláchová nechává vyznít svůj hlas v naprosté čistotě a v dokonalé spolupráci s dirigentem orchestru. Z představitelů mužských rolí vyniká zejména Jiří Kubík jako konzul a Jevhen Šokalo jako Bonzo. K celkovému vyznění přispívá výborně připravený sbor opery (sbormistr Zdeněk Vimr). Petr Novák, PLZEŇSKÝ DENÍK 31. 1. 2017 Věra Poláchová (Čo-Čo-San), Paolo Lardizzone (F. B. Pinkerton) Jana Foff Tetourová (Suzuki), Věra Poláchová (Čo-Čo-San) Jana Piorecká (Suzuki), Michal Pešek (Dítě Čo-Čo-San) 4 5

NOVĚ NA REPERTOÁRU ČINOHRA TŘI SESTRY Anton Pavlovič Čechov Premiéra 11. února 2017 ve Velkém divadle Nejbližší reprízy 1., 15. a 23. března a 6. a 13. dubna 2017 Překlad Jaroslav Vostrý Režie Michal Vajdička Dramaturgie Vladimír Čepek Scéna Pavol Andraško Kostýmy Katarína Hollá Hudba Václav Havelka foto Tereza Havlínková Zdeněk Mucha (Ivan Romanovič Čebutkin), Petr Konáš (Nikolaj Lvovič Tuzenbach), Zuzana Ščerbová (Irena) Andrea Mohylová (Nataša)

Martin Stránský (Alexandr Ignaťjevič Veršinin) Do Plzně se po mnoha letech vrátily Tři sestry ve výrazném režijním pojetí Michala Vajdičky, který měl odvahu opustit inscenační tradici posledních let, a značně zestárly o nějakých dvacet let, o celou generaci. Díky tomu všemu jsou plzeňské Tři sestry Antona Pavloviče Čechova mimořádné. Hraje se velmi poctivě o lidech, o jejich bolestech, obavách, o jejich chybách, o nadějích. Ale té naděje je pramálo. Asi nejčastějším slovem inscenace je únava. Stárnoucí sestry už netouží po Moskvě, smířily se s tím, že nikdy neodjedou touží po odpočinku. Jana Kubátová (Olga), Ondřej Rychlý (Andrej Sergejevič Prozorov) Apolena Veldová (Máša), Jana Kubátová (Olga), Zuzana Ščerbová (Irena) Při obsazování rolí měl režisér Vajdička mimořádně šťastnou ruku. Všechny sestry jsou hodně otlučené životem, vyhořelé. Dobře vychované, vzdělané, a přece tak často bezradné, neschopné svěřovat se jedna druhé, neschopné se pro cokoliv rozhodnout. Utíkají jedna před druhou, a přece je to táhne k sobě. Jana Kubátová je úzkostná, ochranitelská, laskavá, dojímá a současně odrazuje svou uzavřeností. Apolena Veldová se k roli Máši vrací po 17 letech. Srovnání žel nemám, ale její manželství s Kulyginem už trvá nesnesitelně dlouho a je to znát při každé Kulyginově promluvě, při každém jeho pohybu, na který Veldová reaguje odporem a nelze se jí divit. Její láska k Veršininovi dojímá a bolí zároveň. Irina není žádné mladé děvče, ale žena, které se blíží čtyřicítka a která se toho děsí. Ale zároveň zůstává holčičkou, protože je ze sester nejmladší. Vyšší věk sester především prohlubuje beznadějnost jejich situace, na vztazích se toho tolik nemění. Jen je všechno jaksi zoufalejší, temnější. Benjamínkem rodiny je Andrej Ondřeje Rychlého. Svých starších sester se bojí, nedokáže s nimi mluvit, neumí se jim podívat do očí, v jejich přítomnosti se chová jako autista, se sluhou však mluví povýšeně a je cynický. Nataša Andrey Mohylové je naopak cílevědomá zlatokopka. Andreje ani své děti ráda nemá, rychle se učí všemi manipulovat, možná to uměla odjakživa. Martin Stránský je jako Veršinin zaskočený Mášiným citem. Už se nedokáže zamilovat, také on je unavený. Čechovův text nechrlí, jak velí inscenační tradice, jeho slova nejsou slovní vatou pronášenou z rozpaků. Utopická představa o budoucnosti, kterou sdílí s baronem Tuzenbachem, jej jaksi utěšuje, uklidňuje, dává naději, byť chatrnou. To baron Tuzenbach se utěšovat nepotřebuje, je mužem činu. V podání Petra Konáše je snad nejsympatičtější a nejupřímnější postavou inscenace. Jan Anderle, MF DNES 16. 2. 2017 6 7

NOVĚ NA REPERTOÁRU MUZIKÁL O JENÍČKOVI A MAŘENCE ANEB JAK TO DOBŘE DOPADLO Jana Havlatová Premiéra 4. února 2017 na Malé scéně Nejbližší reprízy 3. března a 11. dubna 2017 Úprava a režie Lilka Ročáková Hudební nastudování Pavel Kantořík Choreografie Charlotte Pščolková, Kristýna Potužníková Scéna a kostýmy Lilka Ročáková Od letošního února tančí a zpívají na Malé scéně Jeníček s Mařenkou. Přestáli úklady parádivé a tancechtivé macechy i zlé a strašidelné ježibaby a po všech útrapách se jim podařilo vrátit se domů k milovanému tatínkovi. Muzikálovou pohádku rozveselila dvojice klaunů Červenáček a Oranžáček, kteří diváky provedli celým příběhem. Za živého doprovodu čtveřice smyčcových nástrojů zazněla řada písniček, které jako kytičky několikrát roztančili i malí členové a členky Baletní školy DJKT. Pohádkovou premiéru za účasti autorky si užili dospělí i malí diváci, pro které byly připraveny také balonky a pastelky na vykreslení omalovánek a rébusů v programu k inscenaci. Lukáš Ondruš (Červenáček), Charlotte Pščolková (Oranžáček) Václav Klimeš (Jeníček), Barbora Drsová (Mařenka), členové Baletní školy DJKT (Květiny)

NAPSALI O NÁS Talentovaný pan Ripley Patricia Highsmith Spojila je hudba V sevřeném prostoru Malé scény se odehrává komorní psychologické drama, které hranice pouhého psychologismu překračuje. Deáková šťastně postavila první setkání obou mladíků na společné zálibě hudbě. Ondřej Rychlý je výborným klavíristou, ale Pavel Neškudla s basou mu není o nic horším partnerem. Jejich společné hudební číslo vystihuje sblížení obou mladíků lépe než sebedelší dialog. Od prvního okamžiku tak dokonale funguje jejich herecké partnerství, které umožňuje stupňovat napětí i prolínání jejich vzájemných vztahů. Rychlého Dickie je trochu seladon a trochu salonní rebel, dokáže však v některých momentech odhalit i citlivost a opravdovost postavy. Proti tomu Pavel Neškudla vstupuje na scénu jako chudáček s tikem, nervózní a politováníhodný, aby se pomalu měnil ve stále sebevědomějšího aktéra celého dění. Ale není to jednoznačně cynické monstrum bažící po bohatství a postavení, spíše jako by hledal své vlastní já a osciloval mezi jeho různými podobami. Jana Paterová, DIVADELNÍ NOVINY 10. 1. 2017 Pavel Neškudla (Tom) Steigerwald pronásleduje lži a polopravdy, dělá si legraci z anabáze herečky mezi nacistickými pohlaváry, ale také z falešné rabínské moudrosti Jana Wericha a klade mu (je na rybách!) nepříjemné otázky. Forbíny Baarové s Werichem tvoří jeden z vrcholů muzikálu. Tím druhým, očekávatelným, je až naštvané odsouzení poválečné šikany Baarové českou společností, kdy si přisadili nejvíc ti, co měli být zticha a být rádi, že na ně nedošlo. Nespravedlnost? Také, ale hlavně obvyklý způsob, jakým se lámou dějiny, nebylo tomu a nebude nikdy jinak. Inscenace využila všechny možnosti hry. Roman Meluzín zrežíroval pěknou show. A bylo dobře, že dnes opravdu silný muzikálový soubor doplnili několika osobnostmi odjinud: v různých produkcích úspěšná Alžběta Bartošová dala titulní postavě krásu, šarm, ale i smysl pro grotesku. Precizní Petr Jeništa coby legračně panovačný Goebbels. Hudební klauni v parádním provedení Jozefa Hruškociho a Romana Říčaře.A všichni ostatní. Včetně precizního hudebního nastudování Jiřího Petrdlíka. Včetně vizuálu a nazvučení. Konec chvály prostě si nenechte Liduschku v Plzni ujít! Josef Herman, DIVADELNÍ NOVINY 27. 12. 2016 Liduschka (Baarová) Aleš Březina, Karel Steigerwald, Jiří Ornest Alžbeta Bartošová (Baarová), Jan Vondráček (Fröhlich) 8 9

PREMIÉRY OPERA PAŘÍŽSKÝ ŽIVOT Jacques Offenbach Premiéra 4. března 2017 ve Velkém divadle Nejbližší reprízy 7., 16., 22. a 24. března a 11. a 27. dubna 2017 Režie a dramaturgie Zbyněk Brabec Hudební nastudování a dirigent Jiří Petrdlík Dirigent Jakub Zicha Scéna Jan Kříž Kostýmy Josef Jelínek Choreografie Petra Parvoničová Sbormistr Zdeňěk Vimr Baronka Christine von Gondremark Eva Brabcová / Mirka Časarová Baron von Gondremark Jan Ježek / Pavel Klečka Raoul de Gardefeu Jakub Hliněnský / Martin Štolba Gabriela, rukavičkářka Lenka Pavlovič / Radka Sehnoutková Jean Frick, švec Michal Bragagnolo / Jakub Turek Matella Jana Foff Tetourová / Barbora Polášková Pompa di Matadores, Brazilec Ondřej Socha / Jakub Turek Pauline, komorná Tereza Mátlová / Adéla Skočilová Bobinet Chicard Ondřej Koplík / Tomáš Kořínek Joseph Partot, hotelový sluha Pavel Horáček / Dalibor Tolaš Urbain, sluha Mio Bartoš / Daniel Kfelíř Klára Petra Šintáková / Andrea Frídová Leonie Ivana Klimentová / Jana Piorecká Louisa Jana Tolašová / Irena Výrutová Gontram Chaumiere Pavel Braun / Dalibor Janota Alfons, sluha Jiří Langmajer / Jaroslav Someš Alfréd, číšník Pavel Horáček / Dalibor Tolaš Zřízenec David Cody / Roman Dušek Albertina Barbora Jindrová Charlotta Monika Pešavová

Vzhůru do Paříže! Offenbachova hudba hýří vtipem, slibuje režisér Zbyněk Brabec Offenbachova hudba prý perlí jako šampaňské. A stejně tak by měla perlit i nová inscenace jeho operety Pařížský život, kterou na scéně Velkého divadla uvede režisér Zbyněk Brabec. Na své by si měli přijít zejména milovníci klasické operety, kteří se přenesou do půvabné secesní Paříže, a to i díky scéně Jana Kříže a kostýmům Josefa Jelínka. Ten kromě mnoha dalších inscenací v Plzni oblékl třeba Čardášovou princeznu nebo Polskou krev. Děj operety se nese v duchu lehoučkých francouzských komedií: Do Paříže přijedou jako turisté švédský baron se svou manželkou a oba si chtějí, ovšem každý po svém, užít známého velkoměsta. Ujmou se jich dva mladíci, kteří jim připraví zábavu dle jejich přání za spolupráce pařížských řemeslníků a služebnictva. Věřím, že diváci se budou bavit, říká Zbyněk Brabec a dodává, že nejen libreto, ale hlavně energická Offenbachova hudba hýří vtipem a lehkostí, i když pro interprety je příprava dosti náročná. Offenbachovy operety jsou velice těžké po hudební i herecké stránce. Říká se, že Offenbach je takový operetní Mozart. Vskutku je v jeho operetách, které mají často těžké ansámbly, slyšet sebemenší nepřesnost. Vyžaduje to obrovskou kázeň od všech účinkujících. Opereta Pařížský život skýtá dvacet sólových hereckých příležitostí a to jistě není málo. Jak přiznává režisér, obsadit v dnešní době operetu kvalitními interprety není snadné: Opereta se hraje méně než opera a ne každý to umí. V Plzni je již několik let klasická opereta provozována operním souborem (což si myslím, že je dobře), nicméně mnozí z obsazení Pařížského života se s Offenbachem a někteří dokonce s operetou setkávají vůbec poprvé. Jsem rád, že se nám např. Výroba kostýmů podle návrhů Josefa Jelínka podařilo angažovat Ondřeje Koplíka a Martina Štolbu do rolí pařížských bonvivánů. Oba účinkovali v mé olomoucké inscenaci Netopýra a byli vynikající nejen po pěvecké, ale též po herecké stránce. Zárukou kvality jsou i jména dalších interpretů. S operetou má bohaté zkušenosti například Radka Sehnoutková, která se kvůli roli Rukavičkářky učí dokonce jódlovat! Je to takový gejzír, charakterizuje operetu sopranistka a dodává, že diváci by se měli především pořádně zasmát: Pěvecké party jsou náročnější, v živých tempech, většinou není kde se nadechnout. Vyžadují lehkost, kyslíkovou bombu, hravost srozumitelnost textu. Divák by měl mít pocit, že nás to nic nestojí. Diváci se mohou těšit i na Janu Foff Tetourovou, Ivanu Klimentovou nebo Pavla Klečku, který se může pyšnit nominací na Cenu Thálie za titulní roli v opeře Macbeth. Tito vynikající zpěváci se teď budou moci blýsknout i jako herci. Herecky by to měla být vtipná francouzská komedie typu Georgese Feydeaua, což je pro operní zpěváky nesmírně náročné. Na druhou stranu si myslím, že každá role přináší svým představitelům krásné příležitosti, je to opět něco zcela jiného a myslím si, že by to všechny mohlo velice bavit, podotýká režisér. -mich- 10 11

PREMIÉRY OPERA RUSALKA Antonín Dvořák Premiéra 8. dubna 2017 ve Velkém divadle Nejbližší reprízy 14. a 22. dubna 2017 Režie Tomáš Pilař Hudební nastudování a dirigent Norbert Baxa Dirigent Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec Scéna a kostýmy Aleš Valášek Sbormistr Zdeněk Vimr Princ Philippe Castagner / Richard Samek Cizí kněžna Ester Pavlů / Ivana Veberová Rusalka Luisa Albrechtová / Lívie Obručník Vénosová / Ivana Veberová Vodník Jevhen Šokalo / Pavel Vančura / František Zahradníček Ježibaba Jana Foff Tetourová / Alžběta Vomáčková Hajný Jan Ježek / Jiří Kubík / Dalibor Tolaš Kuchtík Ivana Šaková / Iveta Žižlavská 1. žínka Radka Sehnoutková / Vanda Šípová 2. žínka Andrea Frídová / Ivana Klimentová 3. žínka Jana Piorecká / Alžběta Vomáčková Lovec Jiří Brückler / Jiří Hájek / Jiří Kubík Vždycky jsem chtěl režírovat Rusalku, přiznává Tomáš Pilař, muž mnoho profesí a talentů: šéf opery DJKT, operní režisér, scénograf, kostýmní výtvarník, světelný designér, malíř, grafik, ale hlavně pokorný divadelník každým coulem. Co se ti vybaví jako první, když se řekne Rusalka? Asi poslední dvě minuty opery, které mě vždy spolehlivě rozpláčou. Dokonce můžu říct, že Rusalka má ze všech oper, které znám, úplně nejsilnější katarzi. Je tak prostá, a přitom tak hluboká, že z toho běhá mráz po zádech. A jsem přesvědčen, že i když tento příběh končí velmi smutně, vítězí v něm dobro v podobě své nejhlubší podstaty. Je pro tebe Rusalka lyrickou pohádkou? Ať už po stránce hudební, nebo dějové. Dvořákova hudba je pro mě nekonečně obrazivá a její výraz v sobě skrývá jak pohádkovou tajemnost, tak i temné existenciální záchvěvy. A v hloubkách mlžných lesů se díky ní setkáváme se samotným mystériem života a smrti. Snažím se Rusalku odvyprávět tak, abych zachoval pohádkové rysy, ale zároveň pronikl i do hlubších vrstev příběhu. Co pro tebe bude v nové inscenaci Rusalky inspiračním zdrojem? Jsou to jednoznačně kongeniální hudba a libreto. A obrovská paleta pramenů, které mě inspirovaly. Jsou to samozřejmě literární zdroje z fin de siècle, analytické texty Freudovy, které mi umožnily v Rusalce pochopit témata sexuality, vitality a gendru, poetika textů Zeyerových, jinotaj raných Kupkových maleb, bílkovská gestika, světlo z Muchových velkoformátů, proxemika Preislerových figur, bylo by toho rozhodně ještě daleko více. Zajímavou a stěžejní inspirací jsou pro mě dva starořečtí bohové, ErÓs a Thanatos, vládci lásky a smrti, kteří prý vždy chodí pospolu. V Rusalce je totiž současně přítomna láska i smrt v každé vteřině. Možná že jako v celém životě. Prozraď mi, jak ses kromě studia operní režie dostal i návrhům scény a kostýmů. Věnuješ se jako výtvarník i jiným oborům? Od počátku své tvorby jsem vždy tíhnul k synestezii a těsné propojení příběhu, hudby a vizuálu je pro mě základem jakékoliv práce. Proto jsem logicky potřeboval vzdělání ve všech těchto oborech, a tak jsem kromě operní režie a scénografie vystudoval i skladbu. Upřímně si dokonce myslím, že mezi jednotlivými uměleckými žánry nejsou

Alžběta Vomáčková, Livia Obručník Vénosová, Tomáš Pilař, Jana Foff Tetourová, Ivana Veberová, Luisa Albrechtová žádné pevné hranice a jiskra inspirace se může shodně promítnout do hudby, barvy, tvaru či příběhu a záleží jen na řemeslné zdatnosti umělce, jak konkrétně ji zhmotní. A jako výtvarníka mě samozřejmě nejvíce ze všeho baví divadlo, což neznamená jen scénografii a světelný design, ale je to také moje oblíbená režijní disciplína zvaná mise en scéne, což je scénická kompozice zahrnující v sobě herecký pohyb, gestiku a vůbec veškerou další dynamiku jevištního prostoru, kterou ve své režijní práci vždy komponuji s největší péčí a láskou. Ale abych odpověděl na tvoji otázku, tak mám docela pestrou volnou tvorbu, kromě nějaké kresby a grafiky dělám poslední roky velkoformátová plátna a právě teď po nocích dokončuju cyklus grafických listů s biblickou tématikou. S tvým výtvarným viděním světa jistě souvisí i light design, který jsi také studoval v Londýně. V případě Rusalky se myslím můžeš se světly docela vyřádit. Světlo je pro mě vedle lidské postavy tou nejdůležitější složkou vizuality inscenace a jako konstituční prvek ho beru v úvahu už od prvních okamžiků vzniku režijní koncepce. V případě Rusalky se bude jednat o svícení s výraznou složkou videomappingu, ale i když se jedná o lyrickou pohádku, mám paradoxně před svícením do Dvořákovy hudby velký respekt, protože její samotná zvukomalba je natolik sugestivní a výrazná, že mám strach, abych ji na jednu stranu nezploštil ilustrativností, ale na stranu druhou neochuzoval přílišnou opatrností. Mám základní představu o hře s teplotou světla ve dvou odlišných světech, lidském a pohádkovém vodním. Pracuješ i v zahraničí, můžeš prozradit svůj největší zážitek z pracovních cest, ať už se to bude týkat divadla, nebo cesty samotné? Pravděpodobně to bude zážitek z nejmenovaného italského divadla, kam mi na technickou zkoušku omylem dovezli dekoraci z jiné inscenace (odehrávající se na jiném kontinentě v jiném tisíciletí). Nicméně opravdu silné zážitky mám ze všech svých italských inscenací, protože tam chodí lidé do opery s podobnou energií a nábojem, jako se u nás chodí třeba na fotbal, a když se jim něco opravdu líbí,tak to je o strach, že křikem a dupotem zbourají divadlo. Máš nějaký vysněný titul, který bys chtěl režírovat? Vždycky jsem chtěl režírovat Rusalku, což se mi letos splnilo dvojnásobně, protože hned po plzeňské premiéře ji letím inscenovat do ruského Jekatěrinburgu. Nicméně krásných oper je mraky a jako šéf souboru mám možnost tyto sny opravdu realizovat, což byl třeba loňský případ Jany z Arku na hranici. Rád bych se setkal prakticky s jakoukoliv operou Bohuslava Martinů a stejně tak sním o tom, než zemřu, režírovat v Národním divadle Prodanou nevěstu. V plzeňském kroji a relalistické dekoraci tak, jak už to sto let nikdo neudělal. Kde vidíš sám sebe za deset let? Já jsem vůbec rád, že vidím sám sebe ráno v zrcadle tady a teď živého a zdravého! Ale pokorně si přeju, abych měl za deset let nápady, vytříbenější režijní techniku a divadlo stále miloval tak jako teď. -mich- 12 13

PREMIÉRY ČINOHRA ILUZE Ivan Vyrypajev Premiéra 1. dubna 2017 na Malé scéně Nejbližší reprízy 12. a 18. dubna 2017 Překlad Tereza Krčálová Režie a dramaturgie Adam Svozil, Kristýna Kosová Scéna a kostýmy Ján Tereba Hudba Jakub Borovanský Hrají Jana Kubátová Kamila Šmejkalová Michal Štěrba Pavel Neškudla Jakub Borovanský, Adam Svozil, Kristýna Kosová

Nová ruská vlna? Na té se nevezeme! Iluze, ne jedna, ale minimálně dvakrát dvě iluze v životním bilancování dvou manželských párů hořkou komedii Ivana Vyrypajeva, hvězdy současného ruského dramatu, uvedou na Malé scéně Kristýna Kosová a Adam Svozil. Spolužáci z pražské DAMU tvoří jako režijní tandem a společně se dělí i o kožich Marka Ravenhilla. (Nejedná se o módní výstřelek, nýbrž o podobu ocenění, které uděluje Centrum současné dramatiky za nejlepší režii současného textu. Cenu Marka Ravenhilla získali za svou absolventskou inscenaci Rituální vražda Gorge Mastromase, která byla k vidění na loňském festivalu Divadlo). Jaké výhody, popřípadě nevýhody, má práce v režijním tandemu? Kristýna: Výhodou je především dialog Adam: Který probíhá Kristýna: Ano, probíhá. Adam: ve všech fázích přípravy inscenace Kristýna: Od výběru textu, úpravy a spolupráce se Adam: scénografem, Kristýna: po samotné zkoušení. Adam: Zkoušení. Kristýna: Spolupráce tohoto typu nám umožňuje, že si stále navzájem udržujeme, řekla bych, kritický odstup a zdravý rozum. Myslím, že u režie je jedna z nejnáročnějších disciplín ovládat svoje ego, a jakmile se tahle funkce rozpustí mezi dva lidi, je to docela dobrý trénink, jak neztratit schopnost vnímat lidi kolem sebe a jejich názory (zvlášť ve více stresujících fázích zkoušení). Nevýhody mě nenapadají. Adam: Možná jen jedna nepříjemnost, a sice fakt, že v českém divadelním prostředí není režie v tandemu příliš obvyklá a v kontextu klasických činoherních tabulek jde bohužel stále o něco nestandardního. Kristýna: Co už! Jaké inscenace už jste společně vytvořili a na jaké se společně chystáte? Adam: Kromě řady klauzur na DAMU a absolventské inscenace v Divadle DISK jsme společně hostovali ve Studiu hrdinů (Rilke: Zápisky M. L. Brigga / 1. část), v Divadle v Dlouhé (Drábek: Vykřičené domy), minulý rok na podzim byla uvedena inscenace Kamarádi opět v DISKU a začátkem tohoto roku jsme měli premiéru v A studiu Rubín (J. Vaněk, Kosová, Svozil: Já, mé druhé já a já a). Kristýna: Jak se u divadla říká jsme teprve na začátku. Adam: Konce? Kristýna: Ale fuj. Nestraš. Adam: Hodím sůl přes rameno. Kristýna: Pro jistotu. Vybíráte si často hry současných dramatiků, co vás na nich fascinuje? (Ostatně Vyrypajev tvrdí, že by se měly inscenovat hlavně současné hry.) Kristýna: Poslední dobou si tyto hry spíše vybírají nás... Adam: Rádi bychom mluvili o věcech, které jsou historicky specifické pro naši dobu a společnost. Často mám pocit, že to, co bývá prezentováno jako nadčasové téma, je spíš banalita nebo rutina. Kristýna: Každopádně s Vyrypajevem souhlasím. Adam: Ano. Navíc nás může těšit vědomí, že klasické hry tu budou, i když my už tu nebudeme. Kristýna: Jistě. Co vás baví na ruské nové vlně obecně a co konkrétně na Vyrypajevovi? Napadá mě, jestli vůbec u nás máme obdobné osobnosti na poli dramatu. Adam: Na ruské nové vlně obecně mě baví leccos, myslím však, že Vyrypajev z ní dost vyčnívá, zejména formálně; mám pocit, že je sofistikovanější než například Koljada či Sigarev, jeho přístup spíš než šok vyvolává metafyzické mrazení. Zároveň je pravda, že jeho zájem směřuje k tématům spíše existenciálním než sociálním (na rozdíl od zmíněného Koljady). Kristýna: Ale prosím tě. Je však pravda, že Vyrypajev má větší odstup, nejsou to výkřiky bolavé ruské duše. Adam: Spíš tichý žal. Kristýna: Ano. Adam: Zoufalství. Kristýna: Hlavně se nezaplétat do klubka nové ruské vlny. Iluze jsou o lásce a o vztazích, ale pravděpodobně nebudou klasickou vztahovou komedií. Co tedy mohou diváci očekávat? Kristýna: O komedii se sice do jisté míry jedná, avšak docela... černou. Adam: To je právě to. Iluze jsou především o tom, že očekávat nelze nic. Z toho vyplývá jak komičnost textu, tak jeho tragický rozměr. Myslím si, že téma vztahů je nesmrtelné. V čem tkví podle vás originalita Vyrypajevova přístupu? Adam: Věru nesmrtelné. Kristýna: Hlavně to nezakřiknout! Adam: Ťukám na dřevo. Líbí se mi, že autor se vyhýbá moralizování, postavy jsou v jeho pojetí spíše oběťmi nepřehlednosti vlastních životů, nestálosti bližních, plynutí času tedy věcí, s nimiž jedinec mnoho nezmůže. Kristýna: Vyrypajev k vyjádření tématu používá metodu nespolehlivé narace, což diváka vyzývá k stejnému hledaní pravdy, o jaké se pokouší postavy hry. Michaela Svobodová 1414 15

PREMIÉRY BALET OLIVER TWIST Rachel Portman Světová premiéra 18. března 2017 na Nové scéně Nejbližší reprízy 22. a 30. března a 5., 23. a 28. dubna 2017 Libreto Kateřina Ševčíková Choreografie a režie Richard Ševčík Scéna Karel Devera Kostýmy Tomáš Kypta Oliver Twist Benjamín Hradil / Jan Soukup Čtenář Petr Konáš / Lukáš Ondruš / Martin Šinták Fagin Martin Šinták / Miroslav Hradil Bill Sikes Michal Lenner / Richard Ševčík / Ondřej Martiš John Dawkins alias Ferina Lišák Jules Davies-Hinds / Michal Kováč Edward Leeford alias Monks Ondřej Martiš / Michal Kováč / Joshua Lee Nancy Jarmila Dycková / Kristýna Piechaczková / Kristýna Potužníková Róza Maylieová Anna Srncová / Corine Cox / Monika Mašterová Paní Maylieová Jana Schweitzerová / Zuzana Hradilová Pan Brownlow Miroslav Hradil / Petr Laštovka Paní Bedwinová Karolína Beerová / Kristýna Venená / Natálie Paulasová Pan Grimwig Geronymo Fuhrmann / Grzegorz Mołoniewicz / Donguk Kim Pan Bumble Petr Brettschneider / Vojtěch Jansa Paní Corneyová Lýdie Švojgerová / Karolína Hejnová / Mami Hagihara Agnes Flemingová Martina Diblíková / Mami Hagihara / Hyejun Park Doktor Losberne Vojtěch Jansa / Petr Laštovka / Grzegorz Mołoniewicz Čódl Bates Geronymo Fuhrmann / Grzegorz Mołoniewicz Betsy Andronika Tarkošová / Andrea Hrbková Noe Claypole David Hradil / Hynek Housar Pan Sawerberry Joshua Lee / Donguk Kim / Geronymo Fuhrmann Paní Sawerberryová Lýdie Švojgerová / Martina Diblíková / Hyejun Park Karolína Andronika Tarkošová / Jana Schweitzerová Děti ze sirotčince a děti zlodějů žáci Baletní školy DJKT Corinne Cox, Petr Laštovka

Oliver Twist na Nové scéně slavný příběh v tanečním provedení Rozhovor s choreografem a režisérem Richardem Ševčíkem Vynikající Beno v Labutím jezeře nebo Don José v Carmen Richard Ševčík s přehledem zvládá technicky náročné role klasického repertoáru, ale i role výrazové a charakterní. Už od roku 2005, kdy jako čerstvý absolvent bratislavské konzervatoře nastoupil do angažmá v Plzni, patří neodmyslitelně k našemu divadlu a také ho patřičně reprezentuje: Na kontě má jednu širší a jednu přímou nominaci na Cenu Thálie, další nominaci za roli Spartaka proměnil ve vítězství a nejnovějším úspěchem je nominace za roli Dona Josého. Kdo ví, možná až budete číst tento rozhovor, budou už vítězové klání prozrazeni. Z dalších výrazných rolí Richarda Ševčíka jmenujme alespoň Quasimoda ve Zvoníkovi od Matky Boží, Freddieho v tanečním muzikálu Freddie The King of Queen nebo Merkucia v Romeovi a Julii. Choreografie fascinovala Richarda Ševčíka už od dob studií. Protože rád přijímá výzvy, začal se kromě interpretačních přehlídek záhy účastnit také choreografických, jeho práce byly oceněny ve finále I. a II. Mezinárodní choreografické soutěže (Brno 2007, Plzeň 2010). Po choreografiích v operních a muzikálových titulech DJKT byl Richardovým prvním velkým počinem celovečerní balet Sen noci svatojánské na hudbu Felixe Mendelssona-Bartholdyho. Následoval Obraz Doriana Graye na Malé scéně jeho první autorská inscenace, která se těšila nejen velké divácké oblibě, ale vynesla mu i uznání v podobě Umělecké ceny města Plzně. Předlohou pro nově připravovanou inscenaci se stal Ševčíkovi Dickensův román Oliver Twist dramatický příběh chlapce, jenž se po útěku z chudobince nevědomky stane členem zločinecké bandy. Jako hudební podklad mu posloužily kompozice britské skladatelky Rachel Portman, autorky hudby k mnoha slavným filmům: Oliver Twist, Vévodkyně, Čokoláda, Pravidla moštárny nebo Emma, za niž získala Oskara. Jak se vám daří skloubit práci choreografa s aktivní taneční dráhou? Časově je to opravdu velmi náročné. Před každým představením, které tančím, se musím připravit. Co se týká choreografie, tak na celovečerní inscenaci, jakou je Oliver Twist, se chystám rok dopředu. Připravuji scénář, vybírám hudbu. Libreto naštěstí píše moje žena (členka baleního souboru DJKT Kateřina Ševčíková pozn. red.). Skoro nejsem doma, je třeba říci, že manželka, která nyní pečuje o našeho malého Rosťu, je mi ve všem velkou oporou. Jak jste hudbu k Oliverovi vybíral a jak dalece je filmová hudba s baletem "kompatibilní"? Hudba Rachel Portman k filmu Romana Polanského Oliver Twist je pro mne inspirativní, evokuje emoce i atmosféru příběhu byla to v podstatě přímá volba. Ale protože jsem vedle dramatické roviny chtěl podpořit i rovinu romantickou, použil jsem také hudbu z filmu Vévodkyně od téže autorky. Věřím, že to pro diváka bude zase jiný a zajímavý zážitek. Hudba symfonického orchestru třeba v Labutím jezeře je nosná, zatímco filmová hudba je spíš podkladová. Je důležité vymyslet choreografii tak, aby hudba ve správnou chvíli podpořila tanec, což není jednoduché. Poprvé pracujete na Nové scéně. Jaké to je, mít k dispozici tak velký prostor? Olivera Twista si nedokážu představit jinak než na velkém jevišti s plnohodnotnou šířkou, pracovat budu i s mimořádnou hloubkou jeviště, točnu jsem posunul dál. Obrovský prostor skvěle poslouží k umocnění dojmu lidské nepatrnosti: chtěl jsem, aby byl Oliver Twist na jevišti v kontrastu s kulisami malinký. Myslím, že přesně tak si po útěku do Londýna připadal. V divadle jsem zaslechla, že se šijí kostýmy pro víc než čtyřicet dětí. Zkrotit tolik malých tanečníků musí být hodně náročné! Ano, v inscenaci máme dvacet dětí ze sirotčince, děti zlodějů a samozřejmě malého Olivera, vše v alternacích. Ale děti jsou hodně šikovné. Samotná scéna v sirotčinci má deset minut a ony to zvládají skvěle. Ty větší, třináctileté, tančí větší plochu, ale i ti malí si vedou dobře. Teď je ještě musím přimět k herectví! Příběh Olivera Twista je dost drsný, bude to opravdu titul pro celou rodinu? Určitě ano, testujeme to právě na dětech z baletní školy. V průběhu zkoušek vidím, jak malí účinkující reagují a mají úplně jiné vnímání než dospělí. Mám tam například scénu, kdy si majitel pohřebního ústavu poměrně drsně vyříkává s manželkou, kdo má větší autoritu. Děti se tomu náramně smějí. A co činoherní role Martina Šintáka? Martin bude mít důležitou mluvenou roli. Vymyslel jsem si totiž postavu čtenáře, který bude celou dobu provázet diváka dějem. Bude se vtělovat do různých postav, nejprve bude Oliverovým rádcem, našeptávačem a na konci se bude podílet na završení jeho osudu. Roli alternují Petr Konáš z činohry a Lukáš Ondruš z muzikálu, a tak jsem řekl Martinovi: Podívej, když už nám pomáhají z ostatních souborů, tak se musíš také přidat. Andronika Tarkošová, Richard Ševčík, Ondřej Martiš Michaela Svobodová 16 17

KONCERTY Soubor muzikálu, Jan Cina (uprostřed) Jsme muzikál! 1 Dlouho předem vyprodaný koncert Jsme muzikál! s pořadovým číslem 1 se uskutečnil v sobotu 18. února na jevišti Nové scény DJKT. Za doprovodu početného orchestru umístěného přímo na jevišti zazněly v podání členů muzikálového souboru hity z muzikálů Kočky, Noc na Karlštejně, Hello, Dolly!, Bonnie & Clyde, Děj se co děj, Evita a dalších. Exkluzivními hosty prvního koncertu byli Jan Cina a Eva Pilarová, kteří kromě několika sólových písní společně zazpívali i hit Je nebezpečné dotýkat se hvězd z legendárního muzikálu Kdyby 1000 klarinetů. Jan Cina, Eva Pilarová Pavel Režný a dámy muzikálu DJKT Lumír Olšovský jako moderátor

Leona Machálková, Tomáš Savka KONCERTY JSME MUZIKÁL! 2 a 3 Po úspěšném prvním koncertním programu Jsme muzikál! 1 připravuje muzikálový soubor DJKT na 23. březen a 16. duben další dva ze série těchto jedinečných večerů. První z řady našich koncertů byl velmi brzo vyprodaný ale ještě dvakrát mohou diváci vidět celý náš muzikálový soubor v pyšné přehlídce toho, co máme na repertoáru, co na něm bylo, bude nebo by mohlo být, říká k trojici koncertních programů šéf souboru Lumír Olšovský a dále doplňuje: V různých obměnách půjde vlastně o podobný sled těch největších hitů. A přesto přítomnost každého nového hosta přinese něco zajímavého: Leona Machálková i Tomáš Savka, Noid i Dasha se sice představí i v sólových písních, především si však zazpívají duety s našimi plzeňskými hvězdami a jak je znám ochotně se pro ten večer stanou součástí našeho souboru. Členové muzikálového souboru DJKT se divákům představí v písních z muzikálů Kočky, Hello, Dolly!, Bonnie a Clyde, Kdyby 1000 klarinetů, Noc na Karlštejně, ale i Evita, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Jesus Christ Superstar nebo Bídníci. Také od našich hostů zazní songy, které v DJKT běžně neuslyšíme, například Leona Machálková zazpívá hit Jsi můj pán z Draculy, Václav Noid Bárta zase skladbu O lásce proradné, kterou přímo pro něj složil dirigent našich koncertů a zároveň jeho bratranec Dalibor Bárta. A jak se těší na plzeňský muzikálový koncert, nám prozradil jeden z našich hostů Tomáš Savka: V plzeňském divadle nebudu zpívat poprvé, asi před rokem jsem totiž zaskakoval na Malé scéně na koncertě za nemocného kolegu Ondřeje Rumla. A s mou dobrou kamarádkou a kolegyní Radkou Fišarovou, která v plzeňském divadle ztvárnila nezapomenutelnou Edith Piaf v muzikálu Edith vrabčák z předměstí, jsme uspořádali v plzeňské Synagoze koncert s názvem Edith a Frank. Velmi se ale těším na orchestr plzeňského divadla, s tím jsem si totiž ještě nezazpíval! Pavel Bár Dasha, Václav Noid Bárta 18 19

JUBILEA Při setkání s Liborem vidíme každý z nás Liborka, osobnost výjimečnou, kontroverzní, kamaráda, dušičku, těkající bombu, řeku, která tvoří peřeje z lidských a životních osudů. Kdo s ním sdílí, žije současně s Faustem, Normanem, Ivanem Hrozným, Báthoryčkou, Edithkou, Sugar, Isadorou, Freddiem, Quasimodem, Čajkovským, Kareninou, Lucrezií, Romeem, Julii a Slečnou Julii a určitě i Ferdou Mravencem. Díky za píli, vklad a houževnatost, která podněcuje naši píli, vklad a houževnatost a možnost sebe se otevírat a vést hovory s lidmi, kteří posouvají osudy a dějiny. Přeji Liborovi cestu s lidmi, kteří naopak budou sdílet jeho osudy s láskou a dýchat stejný vzduch. Jiří Pokorný Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak vlastně popřát člověku, který se stal mezníkem v mé profesní kariéře. Člověku, který mě přivedl k šansonu a změnil vše, co se v mém hudebním cítění a vidění do té doby odehrávalo v mém zorném poli. Člověku, který se nebojí dát šanci nováčkům a vkládat do nich svou důvěru a tím jim doslova změnit život. Možná právě zde jsem našla odpověď. Ráda bych popřála Liborkovi Vaculíkovi k jeho krásnému jubileu, aby i on neustále zažíval pocit vložené důvěry a pozornosti, kterou on sám umí věnovat. Přála bych mu, aby se cítil šťastný v tom, co koná, a aby ho neopouštěla múza, která ho omlazuje a vždy posune o krok dopředu před nás, jeho služebníčky. Vždycky mu budu vděčná nejen za Edith a další krásné role, ale i za to, že se dokáže se světem podělit o svou osobnost i srdce. Děkuji Liborku, všechno nejlepší. Radka Fišarová Libor Vaculík 10. března oslaví významné životní jubileum vyhledávaný choreograf Libor Vaculík. Jako stálý host Divadla J. K. Tyla zde vytvořil řadu úspěšných inscenací (Čachtická paní, Edith vrabčák z předměstí, Malý pan Friedemann, Psycho, Freddie The King of Queen, Romeo a Julie a naposledy Slečna Julie). Libor Vaculík působí v mnoha baletních souborech v České republice i na Slovensku, díky své schopnosti vyjádřit tancem veké dramatické osudy, city a vztahy mezi postavami je jako choreograf zván k tvorbě operních, operetních a muzikálových inscenací. K narozeninovému blahopřání se připojili jeho nejbližší múzy, přátelé a spolutvůrci. Díky Liboru Vaculíkovi jsem se dostala od hudby též znovu k divadlu. Setkání s ním je pro mne velkým darem jak po pracovní, tak i po osobní stránce. Považuji ho za pravdivého a otevřeného člověka, který se nebojí upřímnosti v jakékoli situaci, čehož si nesmírně vážím a často se tím i dobře bavím. Ocení na člověku jeho individualitu i přes rozdílnost názorů, to dokáže s nadhledem málokdo. Teď již s úsměvem vzpomínám, jak naše první společná práce na představení Lucrezia Borgia začala mými slzami, neboť můj pohybový um byl tenkrát na úrovni, se kterou se, naprosto pochopitelně, Libor nedokázal vypořádat a stejně tak já se tehdy nedokázala vypořádat s jeho nároky. Ale dal mi čas, důvěru a dal mi též tak zabrat, že jsem nakonec dosáhla toho, co pro své představení potřeboval a já byla šťastná a o 10 kilo hubenější. Jeho režijní vedení je nekompromisní a díky němu se vždy můžu profesně posunovat za hranice, které jsem si v sobě vystavěla. Drahý Libore. K Tvým narozeninám Ti přeji stále hodně lásky a radosti v každém Tvém konání. Přeji Ti nekončící proud inspirace a síly živlů pro Tvá další díla. Tvá ryzost, pravdivost a Tvůj humor ať se nás pořád dotýká. S láskou, Tvá balerína Marešová. Milý Liborku, přeji Vám jen to nejlepší nejen k těmto krásným narozeninám! Hlavně zdraví a štěstí. Také přeji mnoho inspirace, úspěšných inscenací a ať Vás nikdo nezlobí! Jarmila Dycková

JIří Žalud, Jarmila Dycková, Libor Vaculík, Marek Lhotský a Kristýna Potužníková po představení Slečna Julie Richard Ševčík, Iva Marešová a Michael Kluch (Freddie The King of Queen) 20 21

JUBILEA Václav Beránek Pozoruhodný režisér, herec i člověk Věra Sudková Emeritní členka baletu DJKT Věra Sudková, manželka někdejšího sólisty baletu Zdeňka Sudka, oslaví 19. dubna své 80. narozeniny. Celá její profesionální dráha tanečnice byla spjata s plzeňským divadlem, až na malé odskočení do Laterny magiky zde strávila pětadvacet let, které zahájila rolí Šípkové Růženky a završila Macechou v Popelce. Výrazně přispěla k modernizaci divadelního archivu, kde pracovala 13 let. Paní Věra Sudková je dodnes aktivní, v Přešticích vede úspěšnou skupinu mažoretek. Rod Sudkových působí v plzeňském divadle i nadále, dcera Veronika je vedoucí dámské garderoby v Novém divadle, syn Ondřej je vedoucí zámečnické dílny, kde pracuje i vnuk Tomáš. -mich- Věra Sudková jako Macecha 24. března by se herec a režisér plzeňské činohry Václav Beránek dožil devadesátky. Je to už 15 let, kdy stál naposledy na jevišti jako Duch Hamletova otce. Když zemřel, pouštěl se jeho hlas v této inscenaci ještě z nahrávky. Do plzeňské činohry přišel v roce 1979 z Chebu, kam jsme se jezdili dívat na jeho skvělé herecké kreace, které vytvořil v inscenacích Jana Grossmana. Vzpomínám zejména na jeho spisovatele Trigorina v Čechovově Rackovi. Postavy inteligentních, noblesních, vnímavých osobností se staly jeho doménou i v Plzni. Chodilo se na jeho Veršinina ve Třech sesterách, Chirurga ve Zprávě o chirurgii města N. nebo Opata v Báji. V roce 1991 odešel jako šéf činohry do karlovarského divadla a vrátil se, už jako penzista, v roce 1996. Role ale nebyly menší. Připomínám Jarvise v Daru Gorgony nebo Barona v Nulách. Nejsilnější zážitek jsem ale měla z jeho hereckého výkonu v roli starého komorníka Firse ve Višňovém sadu. Strhující byl zejména závěr, kdy Firs pozná, že všichni odjeli a jeho zavřeli v prázdném domě. Těžce se odšourá od zamčených dveří k dětské postýlce, s námahou si ustele a stočí se do klubíčka. Co všechno v tom hereckém výkonu bylo odpuštění těm, které miloval, smutek, rezignace. K žádné roli nepřistupoval Václav Beránek bez rozmýšlení. V tom nezapřel vliv své druhé profese profese režiséra. Text své role uměl vždycky už na čtených zkouškách, ale pocit zodpovědnosti ho svazoval. Proto rád režíroval. K jeho nejlepším inscenacím patřily v Plzni Sicilská komedie, Lidožroutka, Vévodkyně valdštejnských vojsk a Životopis mého strýce. Horníčkova hravá komedie Setkání s Veronikou, kterou Václav režíroval, otevřela přátelství obou tvůrců. O všem ve své práci se musí člověk rozhodnout, řekl jednou Václav Beránek. Nejen o poslání celé inscenace, ale i o každé větě, o každé pauze v dialogu, o smyslu každého přechodu. A nebránit se pochybám. Jako režisérovi mi to jde zatím snadněji než jako herci. Václav Beránek sám napsal, zrežíroval a zahrál řadu monodramat, kde zachytil takové mimořádné osobnosti, jako byl Michelangelo, Rembrandt, Zrzavý nebo Masaryk. Některé inscenace, které nastudoval s amatéry, se dostaly na národní přehlídky. Je hodně těch, kteří na něj s láskou vzpomínají. Marie Caltová

Oldřich Vítovec (29. dubna 1932 19. dubna 2001) V roce 1954 nastoupil do plzeňské operety nový člen, absolvent Hudební školy Bedřicha Smetany v Plzni Oldřich Vítovec. Jeho prvním uměleckým šéfem byl legendární režisér Karel Smažík. Hned v prvním období svého angažmá vytvořil jako nováček souboru několik významných mladokomických rolí, například Průchu v Perlách panny Serafínky, Popiela v Polské krvi či Henriho v Plesu v opeře. Své vysněné role Franze Schuberta z operety Dům U tří děvčátek se dočkal v roce 1976. Byla mu blízká nejen herecky, zároveň miloval Schubertovu hudbu a jeho písně často zpíval koncertně. Nemalé množství uměleckých úkolů dostával Oldřich Vítovec i v 80. a 90. letech minulého století. Vzpomenout musíme zejména na jeho Ollendorfa v Millöckerově operetě Žebravý student, Jupitera v Orfeovi v podsvětí a Mirského v Polské krvi. Ještě krátce před svými šedesátinami znamenitě a s jemnou komediálností sehrál Loriota z Mam'zelle Nitouche či Otokara z Cikánského barona, přestože do těchto rolí bývají obsazováni herci výrazně mladší. Ač mu skromnost nikdy nedovolila říct si o roli, odehrál jich na plzeňských jevištích desítky, od drobnějších až po hlavní. Zemřel v Plzni 19. dubna 2001. Vítězslav Sladký Oldřich Vítovec jako Průcha v Perlách panny Serafínky Jiří Miegl (12. dubna 1927 14. června 2011) Přestože Jiří Miegl miloval divadlo od dětství, jeho cesta na profesionální scénu nebyla snadná. Ve svém rodišti, v Českých Budějovicích, se vyučil obchodním příručím a od šestnácti let ochotničil v uznávaném spolku s názvem Dramatické studio. Hned po skončení 2. světové války dostal první nabídku na angažmá, jenže narazil na nesouhlas rodičů. Ve snaze vyhovět otci vystřídal několik profesí, aby nakonec stejně zakotvil v pěveckém sboru Jihočeského divadla. Tam setrval šest sezon a zahrál si i první sólové role. V roce 1959 odešel na jedinou sezonu do olomouckého Divadla Oldřicha Stibora. Pak jej přivádí režisér Karel Konstantin do Plzně, kde v roce 1960 získává smlouvu jako sólový bas. Zde rozdával divákům radost přes 40 let společně s dalšími kultovními opereťáky Karlem Tišnovským a Rudolfem Kutílkem. Jiří Miegl na plzeňských scénách odehrál ve 147 inscenacích přes 4.700 představení a nelze nevzpomenout alespoň na jeho skvělého Doolittla v My Fair Lady, prohnaného Škarohlída v Perlách panny Serafínky, zemitého Zorbu, nezapomenutelného strýce Bedřicha v Ohňostroji či dobrotivě nabručeného Zarembu v Polské krvi, který patřil k jeho nejoblíbenějším postavám a jehož ztvárnil postupně ve čtyřech inscenacích. Nejčastěji ale v Plzni hrál Majora z Mam'zelle Nitouche, rovných 220 krát. Za Doolittla a Zorbu obdržel cenu Českého literárního fondu. Významná je i jeho spolupráce s Českým rozhlasem, kde se stal neúnavným propagátorem a zpěvákem lidových písní. Několikrát se objevil i na televizních obrazovkách, například ve známé operetě Giroflé Girofla. V roce 1992 natočilo studio Provox jeho profilovou desku s názvem Medailon Jiřího Miegla. Herecké angažmá ukončil v Plzni až na začátku nového milénia. S diváky se rozloučil postavou Makara Čudry v muzikálu Cikáni jdou do nebe 11. března 2004. Jiří Miegl, nezaměnitelná tvář plzeňské operety, zemřel v Plzni 14. června 2011. Vítězslav Sladký 22 23

NOMINACE NA CENY THÁLIE Richard Ševčík, Ivona Jeličová, Adam Zvonař Divadlo J. K. Tyla se může radovat ze tří širších a tří přímých nominací na Cenu Thálie. Za ztvárnění Dona Josého v baletu Carmen byl nominován Richard Ševčík a za roli Prince v Labutím jezeře Adam Zvonař. Na tiskové konferenci v Národním divadle se oba pánové setkali s bývalou sólistkou baletu DJKT Ivonou Jeličovou. Za roli Macbetha se mezi tři nejlepší operní pěvce probojoval Pavel Klečka. V širších nominacích se promítla jména Alžbety Bartošové za titulní úlohu v muzikálu Liduschka (Baarová), Pavla Neškudly za roli Toma Ripleyho v činohře Talentovaný pan Ripley a Jevhena Šokala za roli Banqua v opeře Macbeth. Vítězové budou prozrazeni 25. března na slavnostním večeru v Národním divadle. Pavel Klečka, Jana Sibera, Zbyněk Brabec

DIVADELNÍ PLES Moderátoři večera Tomáš Pilař a Zuzana Ščerbová Již tradiční ples Divadla J. K. Tyla se konal 24. února v Měšťanské besedě. Rolí moderátorů se tentokrát zhostili herečka Zuzana Ščerbová a šéf opery Tomáš Pilař. Po slavnostním zahájení souboru baletu následoval výběr oblíbených árií v podání Radky Sehnoutkové a Tomáše Kořínka. Rozvernou atmosféru pak navodily hity z muzikálu Kdyby 1000 klarinetů a vystoupení kapely souboru činohry s výmluvným názvem Pawlovski! Bláznivé půlnoční překvapení bylo v režii souboru baletu, který připomněl svou komediální baletní show Kill de Bill. Martin Otava při úvodním tanci s Jarmilou Dyckovou Kdyby 1000 klarinetů (Kateřina Falcová, Pavel Režný, Soňa Hanzlíčková Borková, Aleš Kohout) Norbert Baxa, Tomáš Kořínek s Radka Sehnoutková Půlnoční překvapení v podání pánů baletního souboru Kapela Pawlowski (Petr Konáš, Marek Adamczyk, Veronika Brankov, Andrea Mohylová, Zuzana Ščerbová) 24 25

JAK SE ŠIJE KOSTÝM

Od návrhu až k hotovému kostýmu Hlavně, aby nikomu nepraskly kalhoty, říká si Vlasta Routová, když s napětím sleduje premiéru nové inscenace. Jako vedoucí pánské krejčovny pracuje už sedmnáct let, před tím tady pětadvacet let šila. I přesto ji stále dokáží některé nezvyklé kostýmní návrhy překvapit, to ona se svým kolektivem totiž musí vykouzlit z představy návrháře kostým, který pak musí nejen slušet, ale i dobře fungovat na jevišti. Většina z nás může kostýmy obdivovat až na jevišti, prozraďte, jak funguje proces šití od návrhu až k realizaci. Už na předávací poradě s výtvarníkem si uděláme představu, kolik kostýmů budeme šít a kolik kostýmů bude z fundusu. Řídí se to i tím, jaký máme rozpočet. Většinou je to tak, že pro všechny sólové role šijeme a sbor oblékáme právě z fundusu, připravím s výtvarníkem několik štendrů s oblečením, které by se nám mohlo hodit. Potom si pozveme herce a zjistíme, kolik kostýmů musíme došít, protože na každého nenajdeme správnou velikost. Někdy také kupujeme hotové oblečení, ale to se pak musí upravit na míru. A pak jedeme nakoupit látky. Kupujete stejné látky, z jakých se šije běžné oblečení? To ne, divadelní kostým je jiný, než civil, musí to vypadat hlavně dobře na jevišti. Většinou nám stačí látky levnější. A když máte látky, můžete se do toho pustit, že Ano, ale ještě se musím jednou sejít s výtvarníkem, aby mi řekl, jakou má představu. Já pak podle návrhu připravím střih, látku nastříhám a děvčata začnou šít. Josef Jelínek, Andrea Frídová Jak vůbec dokážete podle takového obrázku vymyslet střih? Po těch letech už vím, že třeba tady na tom secesním kostýmu budou kalhoty užší a naopak až budu dělat Past na Myši, kde jsou kostýmy ze 40. let, budou kalhoty široké. Třeba když jsme šili kostýmy pro Caligulu podle návrhů paní Trpkovič, byly tam kabáty s takovými zvláštními rukávy, které byly jakoby obrácené. Museli jsme vymyslet, jak udělat střih a udělat si prototyp. Je nějaký rozdíl v tom, jak se šije civil a jak kostým? Určitě, my třeba šijeme saka tak, aby se dala takzvaně rozhodit a upravit velikost, takže když se podíváte na rub, je vidět, že švy jsou šité dohromady s podšívkou. Ale je třeba vědět, jak se bude s kostýmem hrát, protože pokud si bude herec sako na jevišti svlékat, musí vypadat dobře i z rubu. U baletu všíváme pánům do podpaží a i do kalhot takové měsíčky, aby se v tom dalo tančit. Hodně jsem se bála třeba u Carmen, kdy se tančilo v oblecích, aby sako nebo kalhoty v pohybu neruply. Vzpomínám si, že kalhoty na jevišti praskly Petru Vondráčkovi, když tu hrál Limonádového Joea. Dával to pak v rozhovorech k dobru. Vlasta Routová Dá se říct, která část oblečení dá při výrobě nejvíc zabrat? Podle mě frak. Ale teď jsme měli jiný náročný úkol. Do Tří sester jsme nechali dovézt dobové uniformy z Ruska, ale protože Martinu Stránskému žádná nesedla, tak jsme museli ušít přesnou kopii. Co vás na vaší práci nejvíc a baví a co vás naopak trápí? Největší odměnou v mé práci je určitě vidět hotový výsledek na jevišti. Kostým může vypadat krásně, když v něm tanečník stojí před zrcadlem, ale stejně vždycky trnu, jestli nic praskne v pohybu. A jestli mě něco trápí, tak je to aktuálně nedostatek pánských krejčí. Ještě že občas přemluvím bývalé kolegyně, které jsou v důchodu, aby nám přišly vypomoct. -mich- 26 27

MOZAIKA Helena Vondráčková v inscenaci Divadla Milénium Helena Vondráčková v muzikálu Kočky Jedna z největších hvězd české populární hudby Helena Vondráčková se představí na Nové scéně DJKT v muzikálu Kočky, exkluzivně pouze v neděli 26. března ve 14 a 19 hodin. Vondráčková v Plzni hostuje v roli kočky Grizabelly a kromě jiného zazpívá i největší hit muzikálu Vzpomínky. Pro zpěvačku se však nejedná o první setkání s legendárním muzikálem ve stejné roli účinkovala už v české premiéře tohoto titulu v pražském Divadle Milénium v roce 2004. Nyní se v něm tedy poprvé představuje i publiku v Plzni, kde je slavný muzikál v českém přebásnění Michaela Prostějovského na repertoáru od prosince 2014 a stále patří mezi nejúspěšnější tituly DJKT, oblíbené všemi generacemi. Prohlídky divadelních budov Věděli jste, že jsme pro vás opět připravili prohlídky budov Nového i Velkého divadla? Termíny prohlídek jsou naplánovány na celý rok 2017. Nejbližší termíny jsou 20. března a 10. dubna. Chcete se rozhlédnout po divadle z prken, která znamenají svět? Průvodce vás zavede na místa, kam divákova noha běžně nevkročí. Termín si můžete zarezervovat na tel. 378 038 061 nebo e-mailem na: Zuzana.Kalousova@ djkt.eu. Do mailu prosím uveďte také kontaktní telefon. Minimální počet osob ve skupině je 10 a bez předchozí rezervace prohlídka není možná. Podrobnosti o cenách a termínech naleznete na webových stránkách divadla v záložce prohlídky (https://www.djkt.eu/prohlidky)

Taneční workshop muzikálu West Side Story Na Nové scéně se vůbec poprvé v historii plzeňského divadla objeví muzikál Leonarda Bernsteina West Side Story. Na zkušebně se proto od 1. do 11. února konal taneční workshop s choreografem Markem Zelinkou, kterého znají diváci z TV pořadu StarDance. Premiéra West Side Story je naplánována na 13. května. FanDay muzikálu DJKT Ve čtvrtek 16. března od 17 hodin se ve foyer Malé scény uskuteční historicky první přátelské setkání příznivců plzeňského muzikálu se členy muzikálového souboru DJKT těší se na vás Stanislava Topinková Fořtová, Soňa Hanzlíčková Borková, Jozef Hruškoci, Pavel Režný, Aleš Kohout i všichni ostatní. Přijďte si i vy se svými oblíbenými herci posedět u kávy, popovídat o jejich práci, získat jejich autogram, společně se vyfotit nebo se od šéfa souboru Lumíra Olšovského dozvědět, co se právě v muzikálu chystá. 28 29

MOZAIKA Děti z Bavorska posedmé v našem divadle Už přes 3000 dětí ze sousedního Bavorska navštívilo od roku 2011 Divadlo J. K. Tyla. Do Plzně vyrážejí děti pravidelně se svými učiteli českého jazyka, češtinu si totiž mohou na reálné škole vybrat jako volitelný předmět. Kromě procházky městem a poznávání památek mají v západočeské metropoli vždy jasný cíl Velké nebo Nové divadlo. Během svých návštěv už malí studenti češtiny zhlédli třeba Prodanou nevěstu, Kočky a letos, během své již sedmé návštěvy Plzně, balet Romeo a Julie. Po představení předali žáci květiny účinkujícím na jevišti a následovalo fotografovaní s představiteli hlavních rolí. Benefiční představení Freddieho Na benefičním představení Freddie The King of Queen, po kterém následovala autogramiáda a setkání s tvůrci inscenace, jsme díky vám vybrali 22 200 korun. Částka poputuje Nadačnímu fondu pro taneční kariéru, který pomáhá tanečníkům nastartovat novou kariéru po ukončení profesionální dráhy. Děkujeme, že jste byli při tom.

Noc s operou 1. března spouštíme prodej vstupenek na další ročník Noci s operou. Tentokrát zazní v lochotínském amfiteátru Orffova kantáta Carmina burana v působivém scénickém provedení a v druhé polovině večera pak nejoblíbenější árie z oper Giuseppa Verdiho. Nezapomeňte si zarezervovat ta nejlepší místa! Loňský ročník přilákal téměř šest tisíc diváků, kteří zhlédli velkolepé provedení opery Aida s Evou Urbanovou, Ivanou Veberovou a Paolem Lardizzonem v hlavních rolích. 30 31

MadaMa Butterfly Giacomo Puccini Hrajeme 15. března a 13., 21. dubna 2017 na Nové scéně DJKT. BŘEZEN 2017 djkt.eu facebook.com/djktplzen VELKÉDIVADLO NOVÁSCÉNA MALÁSCÉNA 01. St 19:00-22:00 Tři sestry S7 02. Čt 19:00-21:00 Hello, Dolly! pro seniory 03. Pá nehraje se 04. So 19:00-21:00 Pařížský život P P 05. Ne 10:30-11:30 Matiné - Sojkovo kvarteto a Štěpán Kos foyer 19:00-22:00 Prodaná nevěsta 06. Po nehraje se Smetanovské dny 07. Út 11:00-13:30 Zvonokosy zadáno 19:00-21:00 Pařížský život V1 08. St 19:00-21:30 Labutí jezero V2 09. Čt 11:00-13:00 Robin Hood zadáno 19:00-21:00 Robin Hood KMD14 10. Pá 19:00-22:10 Evžen Oněgin TIT V8 11. So 19:00-21:30 Mefisto S9 12. Ne 14:00-16:45 Macbeth TIT naposledy, O1 13. Po nehraje se 14. Út 19:00-20:30 Don Juan V9 15. St 19:00-22:00 Tři sestry V6 16. Čt 19:00-21:00 Pařížský život OB 17. Pá 19:00-21:20 Čardášová princezna KMD10 18. So 19:00-21:30 Zvonokosy 19. Ne 16:00-18:00 Romeo a Julie Z 20. Po Prohlídky divadla 21. Út 19:00-22:10 Evžen Oněgin TIT V5 22. St 19:00-21:00 Pařížský život V10 23. Čt 19:00-22:00 Tři sestry V11 24. Pá 19:00-21:00 Pařížský život V12 25. So 19:00-21:00 Spartakus 26. Ne nehraje se 27. Po nehraje se 28. Út nehraje se 29. St 19:00-20:30 Don Juan V14 30. Čt 19:00-21:00 Vila Verdi S5 31. Pá 19:00-21:00 Romeo a Julie S2 01. St 19:00-21:30 Freddie - The King of Queen 02. Čt 19:00-21:20 Sen noci svatojánské N7 03. Pá 19:00-21:30 Liduschka (Baarová) N4 04. So 14:00-16:20 Sen noci svatojánské 05. Ne nehraje se 06. Po nehraje se 07. Út nehraje se 08. St nehraje se 09. Čt 19:00-21:10 Kdyby 1000 klarinetů N11 10. Pá 19:00-21:00 Jednotka intenzivní lásky S8 11. So 19:00-21:00 Carmen 12. Ne 14:00-16:00 Jednotka intenzivní lásky O2 13. Po nehraje se 14. Út 19:00-21:10 Kdyby 1000 klarinetů N5 15. St 19:00-21:45 Madama Butterfly TIT S4 16. Čt Filharmonie pronájem 17. Pá 19:00-21:20 Sen noci svatojánské N12 18. So 19:00-21:00 Oliver Twist P A 19. Ne 19:00-21:10 Kdyby 1000 klarinetů N17 20. Po Prohlídky divadla 21. Út 11:00-13:30 Bonnie & Clyde zadáno, S1 22. St 19:00-21:00 Oliver Twist N2 23. Čt 11:00-13:30 Bonnie & Clyde zadáno, S10 19:00-21:15 Jsme muzikál! 2 24. Pá 19:00-21:30 Děj se co děj (Anything Goes) S6 25. So nehraje se 26. Ne 14:00-16:30 Kočky 19:00-21:30 Kočky 27. Po nehraje se 28. Út 19:00-21:30 Liduschka (Baarová) N1 29. St 19:00-21:30 Freddie - The King of Queen 30. Čt 19:00-21:00 Oliver Twist N3 31. Pá 19:00-21:30 Liduschka (Baarová) N8 03. Pá 10:00-11:00 O Jeníčkovi a Mařence zadáno 04. So 19:00-21:00 Probuzení jara 05. Ne 19:00-20:10 Howie a Rookie Lee 08. St 10:00-11:00 Bob a Bobek zadáno 19:00-21:15 Talentovaný pan Ripley 09. Čt 10:00-10:50 Kocour v botách zadáno 10. Pá 11:00-13:00 Probuzení jara zadáno 12. Ne 11:00-11:45 Papageno v kouzelném lese 19:00-20:20 Slečna Julie 15. St 11:00-13:00 Probuzení jara zadáno 16. Čt 10:00-10:45 Papageno v kouzelném lese zadáno 17:00 FanDay muzikálu DJKT foyer 19:00-20:10 Kabaret Burka naposledy 17. Pá 10:00-10:45 Papageno v kouzelném lese zadáno 18. So 17:00-17:45 Papageno v kouzelném lese 19. Ne 19:00-20:10 Howie a Rookie Lee Smetanovské dny 21. Út 10:00-11:00 Krysař zadáno 22. St 19:00-20:30 Plzeň 1953 25. So 17:00-18:00 Muzikantská pohádka 26. Ne 14:00-14:45 Papageno v kouzelném lese 19:00-21:15 Talentovaný pan Ripley 28. Út 19:00-20:20 Enigmatické variace Sen noci SvatojánSké William Shakespeare Hrajeme 2., 4., 17. března a 11., 20. dubna 2017 na Nové scéně DJKT. liduschka (Baarová) Aleš Březina Karel Steigerwald Jiří Ornest Původní český muzikál tří předních autorů vznikl pro muzikálový soubor DJKT. Jeho cílem není zhudebněný dějepis, ale zcela jiný pohled na známou látku, vztah herečky Lídy Baarové a říšského ministra Josepha Goebbelse. Autoři nás svým specifickým pohledem plným ironie, sarkasmu a provokativnosti nechávají v rychlém revuálním sledu nahlédnout do filmových ateliérů, nočního baru, nacistických kuloárů či poválečné soudní síně. Lída Baarová byla milovaná, zavrhovaná, obdivovaná, provokativní a kontroverzní. Zda je takový i muzikál Liduschka (Baarová) se přijďte přesvědčit sami! Alžbeta Bartošová se za svůj mimořádný výkon v titulní roli probojovala do širší nominace na Cenu Thálie 2016. Inscenace není vhodná pro děti. Hrajeme 3., 28., 31. března a 6., 18. dubna 2017 na Nové scéně DJKT.

Slečna Julie Pēteris Vasks / Libor Vaculík DUBEN 2017 podle hry Augusta Strindberga Hrajeme 12. března, 6. a 21. dubna 2017 na Malé scéně DJKT. djkt.eu facebook.com/djktplzen VELKÉDIVADLO NOVÁSCÉNA MALÁSCÉNA 01. So 19:00-21:20 Čardášová princezna 02. Ne 10:30-11:30 Matiné - Kouzelná harfa Dany Suchánové foyer 19:00-21:00 Hello, Dolly! 03. Po nehraje se 04. Út 19:00-21:30 Mefisto S3 05. St 19:00-21:00 Robin Hood S4 06. Čt 19:00-22:00 Tři sestry KMD10 07. Pá 19:00-21:00 Vila Verdi S6 08. So 19:00-21:00 Rusalka P P 09. Ne 16:00-18:00 Úklady a láska Z 10. Po Prohlídky divadla 11. Út 11:00-12:30 Don Juan zadáno 19:00-21:00 Pařížský život V5 12. St 19:00-21:30 Labutí jezero V6 13. Čt 19:00-22:00 Tři sestry V3 14. Pá 19:00-21:00 Rusalka 15. So 19:00-21:30 Zvonokosy S9 16. Ne 19:00-21:00 Spartakus pro seniory 17. Po nehraje se 18. Út 19:00-21:30 Labutí jezero V9 19. St 19:00-20:30 Don Juan V10 20. Čt 19:00-21:30 Labutí jezero OB 21. Pá 19:00-21:30 Mefisto naposledy, S2 22. So 19:00-21:00 Rusalka 23. Ne nehraje se 24. Po nehraje se 25. Út nehraje se 26. St 19:00-22:10 Evžen Oněgin TIT V14 27. Čt 19:00-21:00 Pařížský život V11 28. Pá 19:00-20:30 Don Juan V8 29. So 19:00-21:00 Hello, Dolly! 30. Ne 14:00-16:00 Úklady a láska O1 01. So 19:00-21:20 Edith - vrabčák z předměstí 02. Ne 14:00-16:30 Děj se co děj (Anything Goes) O2 03. Po nehraje se 04. Út nehraje se 05. St 19:00-21:00 Oliver Twist N14 06. Čt 19:00-21:30 Liduschka (Baarová) N7 07. Pá 19:00-21:30 Bonnie & Clyde S8 08. So 19:00-21:00 Jednotka intenzivní lásky O2 09. Ne 14:00-16:30 Kočky 19:00-21:30 Kočky 10. Po Prohlídky divadla 11. Út 19:00-21:20 Sen noci svatojánské N9 12. St 11:00-13:20 Sen noci svatojánské zadáno, S1 19:00-21:10 Kdyby 1000 klarinetů N6 13. Čt 19:00-21:45 Madama Butterfly TIT N3 14. Pá nehraje se 15. So 19:00-21:00 Jednotka intenzivní lásky 16. Ne 19:00-21:15 Jsme muzikál! 3 17. Po nehraje se 18. Út 19:00-21:30 Liduschka (Baarová) N5 19. St 19:00-21:10 Kdyby 1000 klarinetů N2 20. Čt 19:00-21:20 Sen noci svatojánské N11 21. Pá 19:00-21:45 Madama Butterfly TIT N4 22. So 19:00-21:30 Kočky 23. Ne 13:00-15:00 Oliver Twist 19:00-21:30 Freddie - The King of Queen 24. Po nehraje se 25. Út 19:00-21:30 Freddie - The King of Queen 26. St 19:00-21:30 Bonnie & Clyde pro seniory 27. Čt 19:00-21:30 Děj se co děj (Anything Goes) S5 28. Pá 19:00-21:00 Oliver Twist N12 29. So 19:00-21:20 Edith - vrabčák z předměstí 30. Ne 19:00-21:10 Kdyby 1000 klarinetů 01. So 19:00-21:00 Iluze P PMS 04. Út 10:00-11:00 Živá voda zadáno 05. St 10:00-11:00 Muzikantská pohádka zadáno 06. Čt 10:00-11:00 Muzikantská pohádka zadáno 19:00-20:20 Slečna Julie 08. So 19:00-20:10 Howie a Rookie Lee 11. Út 10:00-11:00 O Jeníčkovi a Mařence zadáno 12. St 10:00-10:50 Kocour v botách zadáno 19:00-21:00 Iluze 13. Čt 19:00-21:00 Probuzení jara 18. Út 19:00-21:00 Iluze 19. St 10:00-10:45 Papageno v kouzelném lese zadáno 20. Čt 19:00-21:00 Probuzení jara 21. Pá 19:00-20:20 Slečna Julie 23. Ne 14:00-15:00 Bob a Bobek 25. Út 10:00-11:00 Krysař zadáno 11:30-12:30 Krysař zadáno 26. St 19:00-20:20 Enigmatické variace 27. Čt 19:00-21:15 Talentovaný pan Ripley 30. Ne 11:00-12:00 Bob a Bobek ZvonokoSy Scénář a texty písní: Petr Markov Hudba: Jindřich Brabec Muzikál na motivy stejnojmenného románu Gabriela Chevalliera s použitím překladu Jaroslava Zaorálka. Hrajeme 7., 18. března a 15. dubna 2017 ve Velkém divadle. Tři SeSTry Anton Pavlovič Čechov Tři sestry jsou jednou z nejhranějších tragikomedií velkého ruského klasika. Spojnicí osudu Olgy, Máši a Ireny je lesklá minulost vzdělaných důstojnických dcer a šedivá bezútěšnost přítomnosti. Svět snů a tužeb se pro ně stává jakousi náhradní variantou skutečného bytí. Neschopnost vymanit se ze zakletého kruhu svých nenaplněných idealistických představ a z tísnivé reality je zdrojem hořkého humoru a groteskního soucitu. Hrajeme 1., 15., 23. března a 6., 13. dubna 2017 ve Velkém divadle.

C a r l O r f f CARMINA BURANA S C É N I C K Á S H O W VERDI GALA NEJSLAVNĚJŠÍ OPERNÍ MELODIE V rámci projektu NOC S OPEROU POD ŠIRÝM NEBEM AMFITEÁTR LOCHOTÍN PLZEŇ 23. června 2017 20.30 hod. Vstupenky v prodeji od 1. března 2017 v síti Plzeňská vstupenka, na webu djkt.eu a v pokladnách DJKT v divadelních budovách a v předprodeji, Smetanovy sady 16, Plzeň. djkt.eu facebook.com/djktplzen Vydalo Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, zřizovatel město Plzeň, za finanční podpory MK ČR a Plzeňského kraje