Ke sp. zn. 6 As 73/2015

Nejvyšší správní soud Moravské náměstí 6 657 40 Brno Ke sp. zn. 6 As 73/2015 Stěžovatel (žalobce): Děti Země Klub za udržitelnou dopravu, Cejl 48/50, 602 00 Brno, IČ 67010041 Zastoupen: Mgr. Pavlem Černým, advokátem Advokátní kanceláře Šikola a partneři, s.r.o., se sídlem v Brně, Údolní 33, 602 00 Brno, ID DS: tgqhuep, ev.č. ČAK 12813 Žalovaný: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, 100 10 Praha 10 Osoby zúčastněné na řízení: 1) Ředitelství vodních cest ČR, Nábř. L. Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 2) Město Přelouč, Masarykovo náměstí 25, 535 33 Přelouč 3) Občanské sdružení Karlínsko Libeňské kaskády, Livornská 429, 109 00 Praha 10 Doplnění kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2014, č.j. 3A 27/2011 232

I. Stav věci Krajský úřad Pardubického kraje (dále jen KÚ nebo krajský úřad ) vydal dne 30. 6. 2010, rozhodnutí č.j.: 49995/2010/OŽPZ/Si, spis. zn. SpKrÚ 23182/2010/OŽPZ, jímž byla na základě žádosti Ředitelství vodních cest ČR (dále jen ŘVC ČR ) ze dne 1. 4. 2010 pro stavbu Stupeň Přelouč II, úprava technického řešení na Slavíkových ostrovech podle 56 zákona č. 114/1992 Sb. povolena výjimka ze zákazů škodlivých zásahů do biotopů a jedinců těchto 40 silně a kriticky ohrožených druhů organismů (dále jen prvostupňové rozhodnutí ): 1 druh rostliny česnek hranatý a 39 druhů a rodů živočichů žábronožka, velevrub malířský, skokan ostronosý, skokan skřehotavý, strnad luční, netopýr velký, škeble rybničná, modrásek bahenní, modrásek očkovaný, ohniváček černočárný, páchník hnědý, lesák rumělkový, blatnice skvrnitá, kuňka obecná, čolek obecný, rosnička zelená, skokan štíhlý, skokan zelený, slepýš křehký, ještěrka obecná, ještěrka živorodá, dudek chocholatý, hohol severní, chřástal vodní, kavka obecná, krahujec obecný, krutihlav obecný, křepelka polní, ledňáček říční, ostříž lesní, pisík obecný, včelojed lesní, žluva hajní, čáp černý, netopýr vodní, netopýr rezavý, netopýr dlouhouchý, plšík lískový a vydra říční. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 27. 7. 2010 odvolání. Následně Ministerstvo životního prostředí (dále jen žalovaný ) svým rozhodnutím ze dne 15. 12. 2010, č.j.: 1110/550/10-Záb, 76725/ENV/10 odvolání stěžovatele zamítlo a prvostupňové rozhodnutí KÚ potvrdilo. Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel k Městskému soudu v Praze dne 28. 2. 2011 obsáhlou žalobu (30 stran), v níž se v pěti žalobních bodech domáhal zrušení prvostupňového i žalovaného rozhodnutí. Městský soud žalobu stěžovatele svým rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č.j. 3A 27/2011 232 zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalované i prvostupňové rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem (dílčí chyby a nedostatky nebyly vysoké intenzity), takže ani jeden z uvedených pěti žalobních bodů není důvodný. Proti rozsudku městského soudu ze dne 19. 12. 2014 podal stěžovatel dne 2. 4. 2015 včasnou kasační stížnost, kterou opírá o 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud (dále jen NSS ) svým usnesením ze dne 17. 1. 2013, č.j. 6 As 73/2015 5, které bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 14. 4. 2015, uložil stěžovateli, aby ve lhůtě do 1 měsíce doplnil kasační stížnost o konkretizaci jejích důvodů, což stěžovatel tímto podáním činí. 2/13

II. Důvody kasační stížnosti Stěžovatel ve lhůtě podle ust. 106 odst. 3 s. ř. s. doplňuje svou kasační stížnost o následující důvody. 1. K nesprávnému posouzení části žalobního bodu č. 1.2 1.1 Shrnutí žalobního bodu č. 1.2 Stěžovatel v části 1.2 žalobního bodu č. 1 na str. 6-7 upozornil, že žalovaný pro vydání žalovaného rozhodnutí dne 15. 12. 2010 použil dva nové podklady, poskytnuté ŘVC ČR v průběhu odvolacího řízení, které mají dokázat, že plavební kanál u Přelouče v předloženém technickém řešení přes Slavíkovy ostrovy, s výskytem biotopů nejméně 40 zvláště chráněných druhů organismů, představuje veřejný zájem, který převažuje nad zájmem ochrany přírody a krajiny (tj. těchto dotčených biotopů), takže byly splněny podmínky 56 zákona č. 114/1992 Sb. Žalovaný nově vycházel z těchto dvou podkladů, poskytnutých ŘVC ČR: 1) dopis ministra dopravy č.j. 25/2010-230-IVD/1 z prosince 2010, kterým měl být potvrzen veřejný zájem na vybudování Labské vodní cesty 2) dopis náměstka ministra dopravy ze dne 30. 11. 2010, č.j. 148/2010-230-VPL/1 náměstkovi ministra životního prostředí (kterým náměstek ministra dopravy zasahuje do odvolacího řízení o předmětné výjimce, neboť u odvolacího orgánu lobbuje za potvrzení výjimky žalovaným). Podle stěžovatele tímto postupem žalovaného došlo k porušení jeho procesních práv, neboť se k těmto novým podkladům, vloženým do správního spisu odvolacím orgánem, nemohl podle 36 odst. 3 správního řádu v přiměřené lhůtě vyjádřit. Stěžovatel přitom na podporu svého právního názoru odkázal ve své žalobě (str. 5) na dva rozsudky, které řešily stejnou situaci: a) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, č.j. 8 Ca 91/2004-40 (kterým soud zrušil výjimku k zásahu do biotopů kritických a silně ohrožených druhů organismů v trase dálnice D8-0805 Lovosice Řehlovice), b) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č.j. 8 Ca 151/2006-50 (jímž soud zrušil stavební povolení pro dálnici D11-1105/2 Osičky Hradec Králové, přičemž kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 21. 4. 2010, č.j. 6 As 46/2009-104). 1.2 Argumentace městského soudu Městský soud k žalobnímu bodu č. 1.2. ve svém rozsudku na str. 16 krátce uvádí, že je vždy nutné posoudit, zda nově vkládané podklady mají zásadní vliv na rozhodování odvolacího orgánu, který by na základě nich mohl změnit svůj názor na vydané prvostupňové rozhodnutí. Městský soud na podporu svého tvrzení odkazuje na rozsudek NSS ze dne 15. 6. 2011, č.j. 2 As 60/2011-101. Na str. 17 napadeného rozsudku městský soud uvádí, že tyto nové podklady nepřinesly extrémně převratné informace, takže tato vada řízení nemá takovou intenzitu, aby odůvodňovala zrušení žalovaného rozhodnutí. Na str. 18 svého rozsudku pak městský soud ještě 3/13

dodává, že tyto nové podklady pouze potvrdily trvající veřejný zájem na lodní dopravě na Labi a s ní související zájem na stavbě plavebního kanálu u Přelouče přes Slavíkovy ostrovy. 1.3 Důvody nezákonnosti vypořádání žalobního bodu Stěžovatel považuje shrnutý právní názor městského soudu za nesprávný částečně i za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Podle názoru měly výše uvedené podklady, vložené žadatelem do správního spisu v odvolacím řízení, naopak o zásadní význam pro rozhodnutí žalovaného. Jejich jednoznačným cílem bylo přesvědčit žalovaného, že napadené rozhodnutí krajského úřadu splňuje všechny podmínky ust. 56 zákona č. 114/1992 Sb. pro povolení výjimky ke škodlivému zásahu do biotopů 40 kriticky a silně ohrožených druhů živočichů. ŘVC ČR přitom nic nebránilo v tom, aby uvedené podklady předložilo v průběhu prvostupňového řízení, které probíhalo od 1. 4. 2010 do 30. 6. 2010. Úvaha městského soudu, že citované podklady nepřinesly extrémně převratné informace, není nijak blíže odůvodněna a lze ji považovat za nepřezkoumatelnou. Stěžovatel ve své žalobě upozornil, že i na základě těchto podkladů žalovaný dovodil převahu veřejného zájmu na realizaci záměru v předloženém technickém řešení (variantě) přes Slavíkovy ostrovy, ačkoliv v takovém případě dojde ke škodlivému zásahu do biotopů kolem 70 zvláště chráněných druhů organismů, což je na tak malém prostoru množství, které nemá obdoby u žádné známé velké dopravní stavby v ČR (viz str. 11 žalovaného rozhodnutí, kde žalovaný na oba tyto nové podklady odkazuje a zároveň upozorňuje na jejich význam pro doložení veřejného zájmu na nákladní lodní dopravě na Labi a na jeho převaze). Stěžovatel na podporu svého názoru, že vložením citovaných podkladů do správního spisu v průběhu odvolacího řízení došlo k závažnému porušení jeho procesních práv, odkazuje, nad rámec judikatury citované již v žalobě, na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2012, č.j. 15 A 29/2010-188, který zrušil prvostupňové i žalované stavební povolení pro část trasy dálnice D8-0805 Lovosice Řehlovice. Jedním z důvodů zrušení těchto rozhodnutí bylo právě doplnění několika nových podkladů do správního spisu po vydání prvostupňového rozhodnutí, aniž se k nim mohli účastníci řízení vyjádřit, přičemž tuto nezákonnost nezhojil ani žalovaný krajský úřad. Krajský soud se v tomto rozsudku opřel o rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2010, č.j. 8 Afs 21/2009-247 a o rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2009, č.j. 5 As 2/2009-119, podle kterých jsou správní orgány povinny před vydáním svých rozhodnutí umožnit účastníkům řízení vyjádřit se ke všem podkladům obsaženým ve spisu. V opačném případě jde o zásadní vadu řízení, a to bez ohledu na to, jaké konkrétní podklady byly do spisu doplněny či nakolik významné byly tyto doklady z pohledu správního orgánu. Stěžovatel se s tímto výkladem ztotožňuje, neboť pouze účastník řízení může posoudit, zda určitý podklad rozhodnutí považuje za významný či nikoliv. Jinak hodnotí důležitost určitého podkladu spolek hájící zájmy ochrany přírody a krajiny, jinak vlastník dotčené nemovitosti, který hájí svůj soukromý zájem, a jinak investor, hájící zájem na provedení svého podnikatelského záměru. Záměr výstavby plavebního kanálu přes Slavíkovy ostrovy navíc významným způsobem zasahuje do předmětu ochrany směrnice Rady 42/93/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, neboť Slavíkovy ostrovy se mají po 11 letech diskusí stát 4/13

součástí evropské soustavy chráněných území NATURA 2000, a to z důvodu ochrany kriticky ohrožených druhů modrásek bahenní a modrásek očkovaný, do jejichž biotopů byl předmětnou výjimkou povolen škodlivý zásah. Z přiloženého přehledu vyplývá, že žalovaný opakovaně výjimky pro stejné technické řešení záměru stavby plavebního kanálu přes Slavíkovy ostrovy nepovolovalo právě z důvodu absence doložení převahy veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody a z důvodu absence účinných eliminačních a kompenzačních opatření ve vztahu ke škodlivému zásahu do biotopů desítek zvláště chráněných druhů organismů. ŘVC ČR se opakovaně nedařilo během 9 let přesvědčit orgány ochrany přírody, že plavební kanál v technickém řešení přes Slavíkovy ostrovy lze realizovat tak, aby nedošlo k nepřípustnému škodlivému zásahu do biotopů desítek chráněných druhů organismů, zejména obou výše uvedených druhů modrásků, které mají být předmětem ochrany Evropsky významné lokality Slavíkovy ostrovy. Z přehledu soudních sporů u městského soudu mj. také vyplývá, že ŘVC ČR se podařilo orgány ochrany přírody (krajský úřad a žalované MŽP) o převaze veřejného zájmu ve smyslu podmínek 56 zákona č. 114/1992 Sb. přesvědčit na pátý a šestý pokus a až cca po dvanácti letech. Takovouto změnu názoru je jistě možné připustit, musí však být přezkoumatelně odůvodněna na základě podkladů rozhodnutí, k nimž mají všichni účastníci řízení možnost se vyjádřit. Podle názoru stěžovatele tedy došlo vložením výše uvedených nových podkladů ŘVC ČR v rámci odvolacího řízení do správního spisu, aniž měl stěžovatel možnost se s nimi seznámit, k porušení 36 odst. 3, jakož i 2 odst. 4 a 3 správního řádu. Pokud městský soud pro tuto vadu žalované rozhodnutí nezrušil, je jeho rozsudek nezákonný. 2. K nesprávnému posouzení žalobního bodu č. 2 2.1 Shrnutí žalobního bodu č. 2 Stěžovatel v žalobním bodě č. 2 upozornil, že žalovaný pro vydání žalovaného rozhodnutí dne 15. 12. 2010 použil třetí nový podklad ŘVC ČR ze dne 10. 11. 2010 stanovisko Mgr. Vrabce (vloženo do odvolacího spisu dne 24. 11. 2010), aniž by umožnil účastníkům řízení, včetně stěžovatele, se k němu v přiměřené lhůtě vyjádřit (žalovaný stanovil lhůtu pouhých 7 dní, ačkoliv mělo jít o zásadní nový odborný podklad). Předložený podklad má totiž dokazovat, že na levém břehu Labe existují pro oba druhy modrásků reálné náhradní lokality. Tyto lokality ale nebyly dosud žádnými odborníky během 10 let výzkumů na Slavíkových ostrovech a v okolí potvrzeny. Sám žalovaný ve svém rozhodnutí na str. 10 uvádí, že tento nový podklad považuje za zásadní průlom do dosavadního tvrzení o možnosti poškození jedinečné populace modrásků a že ho vnímá jako důležitý důkaz ve smyslu 51 odst. 1 správního řádu, který byl použit pro vydání žalovaného rozhodnutí. 5/13

Expert ŘVC ČR Mgr. Vrabec ve svém stanovisku uvádí, že ve dnech 4.-8. 8. 2010 (tj. po vydání prvostupňového rozhodnutí KÚ dne 30. 6. 2010) zjistil, že tyto lokality komunikují s matečními lokalitami obou druhů modrásků v trase plavebního kanálu na pravém břehu Labe přes řeku přelétly 3 označené kusy modrásků (!). Stěžovatel proto ve svém obsáhlém vyjádření ze dne 14. 12. 2010 k této zásadní nové skutečnosti (dle vyjádření žalovaného průlomové ) požadoval, aby se závěry vyjádření Mgr. Vrabce prověřilo nezávislými odbornými stanovisky, svoláním místního šetření v letním období roku 2011 apod., neboť nelze v krátké lhůtě 7 dní a navíc v odvolacím řízení nebylo možné se k uvedenému podkladu řádně vyjádřit. V podobném duchu byl pak zformulován žalobní bod č. 2, v němž stěžovatel mj. upozornil, že je v rozporu se zásadami správního řízení a efektivní účasti občanských sdružení dle ust. 70 zákona č. 114/1992 Sb., pokud bylo žalované rozhodnutí založeno na průlomovém podkladu, týkajícím se předmětu ochrany, do nějž má být zamýšleným záměrem škodlivě zasaženo, aniž by tento podklad byl řádně projednán v řízení před prvostupňovým správním orgánem, s možností odborné oponentury ze strany účastníků řízení a ověření jeho správnosti (například místním šetřením), navíc s možností vyjádření po dobu pouhých 7 dní. Stěžovatel ve svém žalobním bodě č. 2 na podporu svého názoru také odkázal na analogickou situaci, která vznikla v řízení vedeném u Krajského úřadu Jihomoravského kraje o povolení výjimky k použití látek závadných vodám dle vodního zákona, když správní orgán pro vyjádření k důležitému novému podkladu stanovil lhůtu jen 3 dny. Městský soud v Praze tento postup ve svém rozsudku ze dne 1. 9. 2010, č.j. 10 Ca 299/2009-45 označil za porušení základních procesních práv stěžovatele. 2.2 Argumentace městského soudu Městský soud k žalobnímu bodu č. 2. ve svém rozsudku na str. 18 uvádí, že stanovená lhůta byla přiměřená, zvláště když tento nový podklad je má pouze 1 stranu, a že je logické, pokud KÚ nechtěl odvolací řízení protahovat. Rovněž bylo podle názoru městského soudu zbytečné ověřovat, zda tvrzení experta ŘVC ČR odpovídají skutečnosti. Navíc podle městského soudu nejde o tak převratný podklad, jak tvrdí stěžovatel (pozn.: byl to žalovaný, kdo tento podklad označil jako průlomový ), který by měl mít významný vliv na obsah povolené výjimky a v rámci ní uložených podmínek. Stěžovatel může podle městského soudu své případné námitky proti neplnění uložených podmínek směřovat do následných rozhodnutí, takže v současné době není otázka reálnosti náhradních lokalit na levém břehu Labe podstatná. 2.3 Důvody nezákonnosti vypořádání žalobního bodu Stěžovatel shrnuté názory městského soudu považuje za nepřijatelnou bagatelizaci jednoho ze zásadních problémů celého povolovacího procesu pro plavební kanál u Přelouče, který se nedařilo úspěšně a věrohodně vyřešit za 9 let průběhu správních řízení od roku 2001 do srpna 2010, kdy Mgr. Vrabec svým údajným zjištěním o přeletu 3 kusů modrásků během 5 dní dokládá, že se pro ně podařilo najít náhradní lokality na levém břehu Labe. 6/13

Stěžovatel na tuto skutečnost upozornil i ve své žalobě (str. 7 dole a str. 8 nahoře): Žalobce v této souvislosti upozorňuje, že ŘVC ČR výjimku ke škodlivému zásahu do biotopů obou druhů modrásků nikdy v minulosti nezískalo, a to od ministra ŽP dne 29. 3. 2007 o potvrzení nepovolení výjimky ze dne 30. 5. 2003 ze strany MŽP a od MŽP ze dne 7. 9. 2007 o potvrzení o nepovolení výjimky dne 19. 3. 2007 ze strany Správy CHKO Kokořínsko. Proti druhému nepovolení výjimky podalo ŘVC ČR správní žalobu, kterou však Městský soud v Praze svým rozsudkem dne 4. 6. 2010, č.j. 9 Ca 360/2007-170 zamítl (rozsudek je ve spise)... ŘVC ČR tedy od roku 2003 vědělo, že bez doložení reálných náhradních lokalit pro modrásky výjimku nemůže nikdy získat, nicméně přesto dne 1. 4. 2010 podalo potřetí svou žádost o výjimku pro 40 druhů rostlin a živočichů, včetně pro oba druhy modrásků, aniž tyto lokality byly součástí žádosti. Přesto si ŘVC ČR podalo dne 1. 4. 2010 třetí žádost o povolení výjimky ke škodlivému zásahu do biotopů obou druhů modrásků (a dalších 27 chráněných druhů živočichů a 1 rostliny), ačkoliv předložený projekt se nijak významně nezměnil, nebyly předloženy žádné nové podklady na zajištění ochrany dotčených biotopů a zejména nebyly nalezeny žádné reálné a dlouhodobě udržitelné konkrétní náhradní lokality pro tyto druhy motýlů, jejichž biotopy měly být předmětem ochrany soustavy NATURA 2000 již od května 2004. KÚ tedy povolil výjimku ke škodlivému zásahu do těchto biotopů, aniž se přesvědčivě a přezkoumatelně vypořádal s předchozími zamítavými rozhodnutími žalovaného (rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 29. 3. 2007 a rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2007) pro fakticky stejný záměr. ŘVC ČR přitom nepředložilo, až na průlomové stanovisko Mgr. Vrabce, žádný podklad, který by prokazoval zajištění vyšší úrovně ochrany dotčených biotopů, než v předchozích řízeních, v jejichž rámci byly žádosti o výjimky žalovaným zamítnuty. K KÚ v prvostupňovém rozhodnutí sice uložil 19 podmínek k ochraně těchto biotopů, nicméně ochrany biotopů modrásků se týkají jen podmínky č. 4, č. 5. a č. 6. Tyto podmínky jsou přitom formulovány zcela obecně a nezajišťují reálnou ochranu ohrožených biotopů. Podmínka č. 4 prvostupňového rozhodnutí požaduje, aby (někdy v budoucnu) byly (někde) v okolí stavby vytvořeny náhradní lokality, na které se dotčené druhy organismů přenesou. Zda takové lokality vůbec existují, jaké mají ekologické podmínky, zda lze zaručit, že budou dlouhodobě funkční apod., to KÚ neví, neboť spoléhá na žadatele ŘSD ČR a na jím najaté experty. Účastníci řízení tak nemají žádnou objektivní možnost vyjádřit se k tomu, zda budou či vůbec mohou být náhradní lokality, vytvořené podle citované podmínky, k ochraně ohrožených biotopů dostačující. Podmínka č. 5 prvostupňového rozhodnutí požaduje, aby transfer dotčených druhů organismů zajistil expert najatý ŘVC ČR a byly prováděny ve vhodnou dobu. Opět chybí jakékoli správním orgánem konkrétně určené vhodné termíny pro jednotlivé druhy organismů, k nimž by se účastníci řízení, z hlediska jejich vhodnosti (mj. včasnosti) mohli vyjádřit. Podmínka č. 6 prvostupňového rozhodnutí v podstatě znamená, že pokud expert ŘVC ČR prohlásí, že jím vybrané náhradní lokality zajistily životaspochopnost dotčených ohrožených druhů organismů, provede se transfer posledních zbytků populace těchto organismů z plochy určené pro stavbu a může začít její realizace. Opět ovšem chybí jakákoli kontrolní funkce orgánu ochrany přírody, stejně jako možnost účastníků vyjádřit se k dostatečnosti takto vymezené podmínky. Závisí jen na libovůli žadatele, kdy podle své potřeby prohlásí, že nové lokality fungují. 7/13

Takto stanovené podmínky tedy v žádném případě nezajišťují naplnění požadavku, aby byla výjimka v řízení podle 56 zákona č. 114/1992 Sb. povolena pouze za současného uložení konkrétních, reálných, časově i věcně kontrolovatelných podmínek, které v konkrétním případě zajistí, že biotopy a jedinci dotčených chráněných druhů budou zničeny jen v přípustné míře a s adekvátními eliminačními a kompenzačními opatřeními. Tyto zásadní nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí KÚ nelze v žádném případě považovat za zhojené tím, že v odvolacím řízení bylo do správního spisu doplněno nepřesvědčivé vyjádření Mgr. Vrabce, podle nějž se náhradní lokality pro oba druhy modrásků, po 9 letech hledání, náhle objevily, neboť se to prokázalo přeletem 3 kusů motýlů během 5 dní v srpnu 2010. Toto tvrzení tedy nebylo možné ověřit žádným dalším důkazem, ať již oponentním expertním vyjádřením, vyjádřením odborně způsobilé státní instituce (například AOPAK ČR, místním šetřením, výslechem Mgr. Vrabce či dalšími důkazními prostředky. Ve lhůtě 7 dní v rámci odvolacího řízení nebylo pro stěžovatele možné ani vlastními prostředky předloženému vyjádření odborně oponovat. Městský soud, aniž se pečlivě a přezkoumatelně zabýval obsahem žalobního bodu č. 2, k jeho obsahu v podstatě pouze uvedl, že pro vyjádření k novému podkladu o délce 1 strany je lhůta 7 dnů dostatečná. Městský soud ovšem zcela opomenul, že obsahem žalobního bodu byly i výše uvedené skutečnosti, z nichž vyplývá, že závažnost uvedeného podkladu není dána jeho délkou, ale významem, který mu žalovaný přisoudil, a na jehož základě zcela změnil svůj dosavadní přístup k přípustnosti záměru plavebního kanálu v předmětné lokalitě. S ohledem na tyto skutečnosti nelze stanovenou lhůtu považovat za přiměřenou. Městský soud posoudil tuto otázku nesprávně a odůvodnění jeho rozsudku je v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 3. K nesprávnému posouzení žalobního bodu č. 3, části 2. 3.1. Shrnutí žalobního bodu č. 3, části 2. Stěžovatel v žalobním bodě č. 3 své žaloby upozornil, že KÚ i žalovaný provedly účelovou selekci podkladů obsažených ve spise, když jako relevantní podklady byly akceptovány zřejmě všechny podklady předložené žadatelem, tj. nejméně 75 materiálů (včetně různých politických prohlášení obecného charakteru a řada irelevantních či nepodložených názorů různých subjektů, které se k předloženému technickému řešení plavebního kanálu přes Slavíkovy ostrovy vůbec nevyjadřovaly), a naopak ty podklady, které navrhovali či předložili jiní účastníci řízení, včetně stěžovatele, které tyto podklady předložené ŘVC ČR odborně a právně zpochybňovaly nebo vyvracely, byly vesměs vyhodnoceny jako irelevantní, nepřesné, zastaralé, laické apod. Tento účelový postup byl uplatněn i ve vztahu k odbornému posudku AOPK ČR, jak stěžovatel dokládá na str. 12-13 své žaloby v části 2. Nevypořádání se s relevantními částmi posudku AOPK ČR ze dne 31. 5. 201 kap. B. KÚ posudek AOPK ČR sice označil za podklad svého rozhodnutí, ale nijak ho nevyužil s tvrzením, že se zabývá jen hodnocením obsahu znaleckého posudku č. 7/2010 firmy A-consult, s. r. o. Toto 8/13

tvrzení je ovšem účelovou polopravdou, neboť obsah posudku AOPK ČR se týká i přímo předmětu řízení o povolení výjimky. Stěžovatel mj. ve své žalobě uvádí následující: KÚ si ke znaleckému posudku firmy A-Consult, s. r. o., objednal posudek AOPK ČR ze dne 31. 5. 2010, který do spisu nechal vložit i žalobce svým podáním ze dne 9. 6. 2010, žalobce v odvolání na str. 7-14 uvedl JEN skutečnosti z posudku AOPK ČR, které se právě týkají biologické cennosti území škodlivě zasažené předmětnou stavbou, přičemž z posudku... vyplývá, že nelze výjimku povolit, neboť řada druhů a rodů chráněných živočichů budou záměrem likvidovány nad přijatelnou míru, neboť neexistuje pro ně žádné reálné eliminační či kompenzační opatření a jediným řešením pro ŘVC ČR je, umístit svůj záměr mimo Slavíkovy ostrovy, např. v korytě řeky Labe..., KÚ se s tímto posudkem AOPK ČR... vypořádal tak, že ho odmítl... přestože si ho od něj vyžádal a přestože se detailně zabývá vlivy záměru na biotopy a jedince předmětných 40 zvláště chráněných druhů organismů žalovaný se s námitkou žalobce o nelogickém... nepoužití relevantních částí posudku AOPK ČR ze strany KÚ vypořádal zcela krátce na str. 5-6 žalovaného rozhodnutí takto: AOPK vychází ve svém posudku z nepodložených domněnek..., z přehnaných tvrzení... a že dojde k nevratné a zbytečné likvidaci velké populace modrásků bez reálné náhrady pro ně najít jinou blízkou lokalitu... rozhodnutí KÚ i žalovaného je tak nepřezkoumatelné, neboť jednoznačně neodůvodnilo, proč posudek AOPK ČR ze dne 31. 5. 2010 byl odmítnut a proč i obdobné námitky žalobce v jeho odvolání ze dne 27. 7. 2010 obsahující vybrané pasáže posudku AOPK ČR týkající se bioty nebyly při jejich zamítnutí žalovaným obdobně řádně odůvodněny pouze 1-2 větami bez odůvodnění. Dle právního názoru žalobce trpí rozhodnutí krajského úřadu ze dne 30. 6. 2010 i žalované rozhodnutí ze dne 15. 12. 2010... nejen nepřezkoumatelností odůvodnění, proč výjimka byla povolena a potvrzena, ale trpí i vnitřní rozporností, což je zřejmé, pokud ve spisu jsou rozhodnutí jiných správních orgánů ochrany přírody, které pro stejný škodlivý vliv stavby kanálu na biotopy zvláště chráněných druhů organismů... nepovolily. Podle stěžovatele došlo postupem KÚ a žalovaného k porušení 68 odst. 3 správního řádu, neboť není přesvědčivě a přezkoumatelně doloženo, proč odborný posudek AOPK ČR není považován za podklad rozhodování, ačkoliv se velmi podrobně a pečlivě zabývá škodlivými zásahy do biotopů i dotčených 40 zvláště chráněných druhů organismů a souvisejícími skutečnostmi. 3.2 Argumentace městského soudu Městský soud k žalobnímu bodu č. 3., části 2. ve svém rozsudku na str. 20 krátce uvádí, že otázku použití odborného posudku AOPK ČR ze dne 31. 5, 2010 KÚ přesvědčivě objasňuje na str. 5, 9-10 a str. 12. Dále městský soud uvádí, že otázka použitelnosti či nepoužitelnosti tohoto navrženého podkladu stěžovatelem (jako součást jeho vyjádření ze dne 9. 6. 2010) nespadá do oblasti jeho procesních práv, takže tato námitka byla městským soudem zamítnuta jako nedůvodná. 3.3 Důvody nezákonnosti vypořádání žalobního bodu Stěžovatel toto vypořádání části 2. žalobního bodu č. 3 považuje za nesprávné a nepřezkoumatelné. 9/13

Stěžovatel odmítá nepodložené tvrzení městského soudu, že se KÚ pečlivě a přesvědčivě vypořádal s podkladem v podobě odborného znaleckého posudku AOPK ČR ze dne 31. 5. 2010. Stěžovatel při kontrole tohoto tvrzení městského soudu zjistil, že o obsahu tohoto posudku a jeho závěrech se na str. 5, 9 a 10 prvostupňového rozhodnutí nic relevantního neuvádí. Městský soud si tento odborný posudek zřejmě spletl se znaleckým posudkem č. 7/2010 firmy A-consult, s. r. o. Na str. 12 prvostupňového rozhodnutí se sice o odborném posudku AOPK ČR píše, nicméně KÚ zde jen v jedné větě konstatuje, že tento odborný posudek si objednal k posouzení znaleckého posudku č. 7/2010 firmy A-consult, s. r. o. Tedy ani toto tvrzení nezdůvodňuje, proč odborný posudek AOPK ČR ze dne 31. 5. 2010, který vyvrací řadu tvrzení ŘVC ČR o přípustnosti škodlivého zásahu do dotčených biotopů a o reálnosti a dlouhodobé funkčnosti navržených eliminačních a kompenzačních opatření ke zmírnění škodlivého zásahu (jež KÚ do svého prvostupňového rozhodnutí ze dne 30. 6. 2010 téměř zcela převzal), nebyl zohledněn při rozhodování o povolení požadované výjimky. Městský soud se tedy mýlí, pokud tvrdí, že KÚ přesvědčivě objasňuje, proč mezi podklady ignoruje odborný posudek AOPK ČR. Stejně tak se mýlí, pokud tvrdí, že tato námitka stěžovatele se netýká jeho procesních práv, neboť stěžovatel jako účastník řízení má dle 68 odst. 3 ve vztahu k 3 správního řádu právo na přesvědčivé odůvodnění (mj.) i ve vztahu k otázce, které z předložených podkladů a navržených důkazů vzal správní orgán v potaz při vydání svého rozhodnutí a proč. Toto právo stěžovatele KÚ porušil. Žalovaný v žalovaném rozhodnutí na str. 5-6 nepodloženým způsobem polemizuje s odbornou úrovní tohoto odborného posudku AOPK ČR a dokonce mu vytýká zastaralost názorů, neboť AOPK ČR měla zřejmě v květnu 2010 vědět, že Mgr. Vrabec v srpnu 2010 objeví náhradní lokalitu pro modrásky na levém břehu Labe. Ani žalovaný nicméně v žalovaném rozhodnutí přezkoumatelně nezdůvodňuje, proč tento stěžovatelem navržený důkaz nebyl zohledněn při řešení otázky, zda jsou splněny podmínky pro povolení výjimky. KÚ i žalovaný ve snaze vyhovět žádosti ŘVC ČR ze dne 1. 4. 2010 a výjimku co nejrychleji povolit tedy opřely svou argumentaci o podklady předložené ŘVC ČR (např. studie Ing. Krále a Ing. Dejmala), přičemž odborné podklady dokazující, že převaha veřejného zájmu předloženého technického řešení záměru přes Slavíkovy ostrovy není doložena (např. právě odborný posudek AOPK ČR ze dne 31. 5. 2010, studie prof. Dr. Otakara Štěrby z Univerzity Palackého v Olomouci, nález Nejvyššího kontrolního úřadu atd.) nebyly bez dostatečného zdůvodnění jako podklady rozhodnutí využity a KÚ i žalovaný se těmito podklady odmítly v odůvodnění svých rozhodnutí zabývat. V této souvislosti stěžovatel připomíná, že jelikož byla výjimka povolena i z ochrany druhů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropského společenství (směrnice o stanovištích), tj. ke škodlivému zásahu do biotopů lesáka rumělkového, páchníka hnědého, modráska bahenního a modráska očkovaného, nemohla být tato výjimka v souladu s právem povolena, pokud existuje jiné uspokojivé řešení či povolovaná činnost ovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. K tomu stěžovatel odkazuje na rozsudky městského soudu ze dne 3. 7. 2013, spis. zn. 7 Ca 137/2009 a ze dne 4. 6. 2010, spis. zn. 9 Ca 360/2007, jimiž byly zamítnuty žaloby ŘVC ČR proti dřívějším rozhodnutím žalovaného o nepovolení výjimek z ochrany biotopů těchto chráněných druhů, nebo na rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2011, spis. zn. 6 As 17/2011)., 10/13

Posudek AOPK ČR přitom mj. upozorňuje na jiné varianty technických řešení zlepšení plavebních podmínek na Labi u Přelouče, které se Slavíkových ostrovů významně negativně neovlivňují, dále se vyjadřuje k cennosti stavbou dotčených částí přírody na Slavíkových ostrovech i k závažnosti škodlivého zásahu do zákonem č. 114/1992 Sb. cenných částí přírody. Městský soud tedy tuto právní otázku posoudil nesprávně. 4. K nesprávnému posouzení žalobního bodu č. 3, části 1. a 4. 4.1 Shrnutí žalobního bodu č. 3, části 1. a 4. Stěžovatel v žalobním bodě č. 3 své žaloby mj. upozornil, že KÚ i žalovaný hodnotí některé podklady rozporně, neboť KÚ je považuje za stěžejní, kdežto žalovaný nikoliv (nicméně neuvádí, které za stěžejní považuje). Stěžovatel na tyto skutečnosti upozornil ve své žalobě na str. 11 v části 1. Výhrady k posudkům Ing. Dejmala (ekologie) a Ing. Krále (doprava, ekonomika) kap. A a na str. 14 v části 4. Neuvedení, jak krajský úřad hodnotil podklady rozhodnutí kap. D. KÚ sice tyto podklady považuje za podklad svého rozhodnutí, ale přezkoumatelně v rozporu s 68 odst. 3 ve vztahu k 3 a 2 odst. 4 správního řádu neuvádí, jak s nimi konkrétně naložil, resp. proč rozhodl zcela opačným způsobem a s opačnou argumentací. Dokonce bylo ignorováno pět předchozích správních rozhodnutí, které podrobně doložily, že výjimku nelze povolit, neboť nejsou kumulativně splněny všechny podmínky 56 zákona č. 114/1992 Sb., zejména není doložena převaha veřejného zájmu na realizaci záměru plavebního kanálu nad zájmem ochrany biotopu chráněných druhů, není prokázána neexistence jiného uspokojivého řešení (než vedení kanálu přes Slavíkovy ostrovy, například tokem Labe) a není prokázáno, že je možné provést reálná eliminační a kompenzační opatření. 4.2. Argumentace městského soudu Městský soud se k žalobnímu bodu č. 3., části 1. a 4. vyjadřuje na str. 19 pod písmenem a) a na str. 20 pod písmenem c) žalovaného rozsudku. Z jeho tvrzení vyplývá, že akceptoval obsah prvostupňového i žalovaného rozhodnutí a tedy i postup a názory KÚ i žalovaného. K části 1. žalobního bodu č. 3 městský soud opakuje obecné konstatování žalovaného, že obě odborné studie byly použity jen přiměřeně a že je nelze považovat za stěžejní podklady, které by dokazovaly převahu veřejného zájmu, neboť to KÚ nepřísluší (viz str. 5 žalovaného rozhodnutí). K části 4. žalobního bodu č. 3 městský soud opakuje tvrzení žalovaného, že povinností KÚ nebylo zdůvodňovat, proč rozhodl zcela opačně, než v případě předchozích pěti žádostí o povolení výjimky pro fakticky stejný záměr a za stejných podmínek. Městský soud dále na str. 20 napadeného rozsudku uvádí, že považuje tvrzení stěžovatele o tom, že je nelogické, aby byla za zcela stejných podmínek vysoké intenzity škodlivého zásahu do řady dotčených biotopů a bez konkretizace reálných náhradních lokalit (zvláště pro oba druhy modrásků) výjimka povolena, ačkoliv před tím ji správní orgány opakovaně během několika let nepovolily, za nepodložené. Podle městského soudu KÚ svůj postup řádně odůvodnil, neboť bez provedení potřebných kompenzačních opatření nebude možné stavbu realizovat. 11/13

4.3 Důvody nezákonnosti vypořádání žalobního bodu Stěžovatel se s tímto způsobem vypořádání částí 1. a 4. žalobního bodu č. 3 neztotožňuje, neboť ho považuje za nesprávný a nepřezkoumatelný. KÚ v prvostupňovém rozhodnutí nijak konkrétně a přezkoumatelně nedoložil, proč výjimku povolil, ačkoliv pět předchozích rozhodnutí správních orgánu za obdobného skutkového i právního stavu výjimku nepovolilo. Přitom škodlivý zásah stavby zůstal stejně závažný a žádná nová eliminační a kompenzační opatření nebyla ŘVC ČR do řízení předložena, resp. není prokazatelně doložena jediná dlouhodobě funkční náhradní lokalita pro žádný dotčený ohrožený druh. Stěžovatel na podporu tohoto svého tvrzení odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č.j. 7 Ca 25/2004-34 o zrušení povolené výjimky k zásahu do biotopů 25 zvláště chráněných druhů organismů v trase plavebního kanálu u Přelouče (viz žaloba na str. 14 a hlavně odvolání ze dne 27. 7. 2010 na str. 29). Z tohoto rozsudku mj. vyplývá, že v zájmu zjištění skutečného stavu věci bylo nutné, aby již řízení ŘVC po dohodě se správním orgánem předložil vytipované plochy pro náhradní biotopy i s umístěním potřebných stavebních prvků (včetně tůní), aby se k těmto podkladům mohli účastníci řízení vyjádřit. Bylo by totiž nelogické, kdyby se účastníci řízení nemohli vyjádřit k navrženým eliminačním opatřením právě ve správním řízení, v němž jsou navrženy a jehož jsou účastníky. Další příležitost již nemají. Městský soud i žalovaný chybně tvrdí, že KÚ nebyl povinen odůvodnit, proč se razantním způsobem odchýlil od dosavadních závěrů formulovaných v předchozích rozhodnutích vydaných k téže stavbě. Žalovaný i KÚ porušily 68 odst. 3 ve vztahu k 3 a k 2 odst. 4 správního řádu, který mj. uvádí: Správní orgán dbá, i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Tím žalovaný současně porušil právo stěžovatele se z odůvodnění žalovaného rozhodnutí dozvědět, z jakých konkrétních důvodů posuzoval KÚ a žalovaný otázku splnění podmínek 56 zákona č. 114/1992 Sb. zcela opačně, než jak učinily správní orgány ve svých pěti předchozích rozhodnutích, v nichž odmítaly výjimku ke škodlivému zásahu povolit. Postupem KÚ i žalováno tak došlo k porušení práva stěžovatele na řádné a přezkoumatelné odůvodnění rozhodnutí ve smyslu 68 odst. 3, 3 a 2 odst. 4 správního řádu. Městský soud posoudil tuto otázku nesprávně. 12/13

III. Závěrečný návrh Stěžovatel navrhuje, aby NSS vydal tento rozsudek: 1. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2014, č.j. 3A 27/2011 232 se zrušuje. 2. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 12. 2010, č.j.: 1110/550/10-Záb, 76725/ENV/10 a rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 30. 6. 2010, č.j.: 49995/2010/OŽPZ/Si a spis. zn.: SpKrÚ 23182/2010/OŽPZ se zrušují. 3. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, a náklady řízení o kasační stížnosti. anebo alternativně: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2014, č.j. 3A 27/2011 232 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. V Brně dne 14. 5. 2015 Děti Země Klub za udržitelnou dopravu Příloha: Přehled soudních sporů o zákonnost povolovacích rozhodnutí pro plavební kanál u Přelouče, které probíhaly jen u Městského soudu v Praze v letech 2004-2014 13/13