Příchod Slovanů V době stěhování národů přišly do střední a jižní Evropy i slovanské kmeny (5. - 6. stol. n.l.) prapůvodní pravlastí Slovanů byla oblast mezi řekami Visla a Dněpr, (Odra) Do střední Evropy pronikaly slovanské kmeny v 5. 6. stol.n.l. ve stejné době do Panonské nížiny pronikaly kmeny kočovných Avarů Slované museli Avarům odvádět poplatky, naturálie, museli se účastnit avarských vojenských výbojů Sámova říše Ve 20. letech 7. stol. n.l. vznikl na obranu Slovanů kmenový svaz do jeho čela se postavil franský kupec Sámo Slované v čele se Sámem Avary porazili na počátku 30. let 7. století se dostali Slované do konfliktu se sousední mocnou Franskou říší roku 632 se Slované střetli s franskými vojsky u Vogastisburku slovanská vojska zvítězila po Sámově smrti se jeho říše rozpadla Velkomoravská říše přelom 8. a 9. stol. - na Moravě se usadil rod Mojmírovců vládl Mojmír I. - první doložení kníže rodu Mojmír I. vyhnal z nitranského knížectví knížete Pribinu a nitranské knížectví připojil Mojmír I. dobrovolně platil franskému králi "daň za mír" jako první panovník na našem území se dal pokřtít po Mojmírovi usedl na moravský trůn kníže Rostislav (někdy se uvádí i jméno Rastislav) na trůn mu pomohl východofranský král za slib věrnosti rozšířil vliv velkomoravské říše na území Čech na území Velké Moravy sloužili mše východofranští kněží - latinsky Rostislav žádal papeže o vyslání kněží, kteří by vyškolili nové moravské duchovní (ti by kázali ve srozumitelné řeči pro Slovany) Rostislav pak požádal i byzantského císaře roku 863 přišli na Velkou Moravu bratři Konstantin a Metoděj přinesli na Velkou Moravu nový jazyk - staroslověnštinu a písmo - hlaholici papež si oba bratry pozval do Říma, aby svou činnost vysvětlili (stížnost franských kněží) papež povolil užívání slovanského jazyka při bohoslužbách a povolil i zřízení arcibiskupství na Velké Moravě (první arcibiskup Metoděj) Velká Morava přestala být církevně závislá na franské říši Rostislav byl nakonec zrazen svým synovcem Svatoplukem Rostislav byl zajat na dvoře východofranského panovníka, zatčen, oslepen, uvězněn; ve vězení zemřel Svatopluk připojil k Velké Moravě území Čech za jeho vlády říše zažívala největší rozkvět na jeho dvoře přijal křest český kníže Bořivoj I. - první doložený přemyslovský kníže vedl spory s arcibiskupem Metodějem (po Metodějově smrti
museli jeho žáci Velkou Moravu opustit) Po Svatoplukovi usedl na moravský trůn jeho syn Mojmír II. vedl spory s bratrem Svatoplukem II. i velmoži musel bránit říši proti maďarským kočovným kmenům v jedné z bitev s těmito kmeny Mojmír II. padl po jeho smrti se říše rozpadla slovenské území ovládli Maďaři knížectví v Čechách a na Moravě se později stala součástí českého státu Čechy v době knížecí nejmocnějším rodem kmene Čechů se ve 2. pol. 9. stol. stali Přemyslovci Čechové se usadili na dolním toku Vltavy před pádem Velké Moravy vznikalo přemyslovské knížectví prvním doloženým přemyslovským knížetem byl Bořivoj I. (manželka Ludmila) sídlil na Levém Hradci (dnes nedaleko Prahy) vládu Bořivoje I. dokonce podporoval i velkomoravský kníže Svatopluk mezi lety 882-884 se nechal Bořivoj na Svatoplukově dvoře pokřtít (možná Metoděj) Bořivoj po svém křtu nechal postavit první křesťanské kostelíky v Čechách (Levý Hradec, Praha - dnes areál Pražského hradu) po Bořivojově smrti Čechy pod přímou správou velkomoravského knížete Svatopluka po smrti Svatopluka přemyslovská knížata prosadila svou moc - synové Bořivoje I. (Spytihněv, Vratislav) kníže Václav nastoupil vládu po otci Vratislavovi zpočátku za něj vládla jeho matka Drahomíra (Václav byl moc mladý) vychovávala ho babička Ludmila (křesťanský duch) Drahomíra i Ludmila ve sporu - o moc a vliv Drahomíra nechala Ludmilu zavraždit (15. 9. 921) Václav po dosažení dospělosti převzal vládu - byl obratný politik a diplomat Čechy se začlenily do politiky západní Evropy velkou roli sehrálo v rozvojí českého knížectví křesťanství Václav zajistil v zemi mír a pořádek platil východofranskému králi poplatek za mír (Jindřich I. Ptáčník) s Václavovou politikou nesouhlasil Václavův bratr Boleslav Boleslav chtěl nezávislost českých zemí 28.9. 929/935 byl Václav zabit ve Staré Boleslavi (sídlo Boleslava) při cestě do kostela na ranní mši po své smrti byl - i za přispění svého bratra Boleslava - prohlášen za svatého dnes je sv. Václav považován za patrona české země kníže Boleslav (Václavův bratr) byl schopný panovník sjednotil český stát (podmanil si všechna knížata kmene Čechů) přestal platit poplatky za mír (východofranskému králi) vybíral daně budoval první hrady (správci - správní hrady) - sídla vojenské posádky význam hradů: vozily se přebytky zemědělské úrody, odváděly se daně, pořádaly se trhy, soustředila se řemeslná výroba, poskytovaly ochranu Přemyslovci se postupně zmocnili Moravy, Slezska, jižního Polska a západního Slovenska
Boleslav I. bohatl z obchodu s otroky (zajatci z výprav na východ Evropy, ale i Arabové) razil vlastní mince - denáry 1 denár = 10 slepic otrok = 300 denárů; mladá otrokyně = 600 denárů po Boleslavovi I. usedl na knížecí stolec jeho syn Boleslav II. vládl v letech 972-999 získal přízvisko Pobožný roku 973 bylo v Praze zřízeno biskupství náboženská nezávislost Čech do té doby závislost na biskupství v Řezně (Německo) prvním biskupem Sas Dětmar druhým biskupem Vojtěch (z rodu Slavníkovců) roku 995 družina Boleslava II. přepadla sídlo Slavníkovců na Libici (poblíž Poděbrad) Slavníkovci byli vyvražděni (včetně nemluvňat) Vojtěch byl v Římě, po vyvraždění Slavníkovců odjel do Pobaltí, kde ho zabili místní pohané Po smrti Boleslava II. nastoupil na knížecí trůn jeho nejstarší syn Boleslav III. Snažil se udržet si vládu před svými bratry Oldřichem a Jaromírem Vládl v letech 999-1002, pak v roce 1003 Bratra Jaromíra nechal vykastrovat, Oldřicha chtěl nechat zavraždit (uprchl do Německa) V roce 1002 se vlády v Čechách ujal Vladivoj Po jeho smrti se Boleslav III. na trůn na krátkou dobu vrátil, pak byl oslepen a vystřídán polským knížetem Boleslavem Chrabrým, kníže Oldřich vládl 1012-1033 Sesadil z trůnu bratra Jaromíra (vládl 1004-1012) Přijal od německého vládce Jindřicha II. Čechy v léno Se svojí druhou manželkou Boženou (žena z lidu, kterou de facto unesl jejímu právoplatnému muži) měl syna Břetislava Břetislav vládl v letech 1034-1055 Roku 1021 unesl dceru bavorského velmože Jitku oženil se s ní Významné byly jeho výboje do Polska v letech 1038-1039 Dobyl Krakov a Hnězdno (přivezl ostatky sv. Vojtěcha) Vydal první zákoník Břetislavova dekreta (zároveň podpora křesťanství v Čechách, monogamní vztahy, tresty za vraždy) prosadil senioriát nástupnictví nejstaršího z rodu Přemyslovců Po vládě Břetislava I. se česká knížata na trůnu často střídala Roku 1085 český kníže Vratislav II. získal od německého císaře Jindřicha IV. královský titul jako ocenění pomoci titul se ale vztahoval jen pro jeho osobu Roku 1158 udělil královský titul knížeti Vladislavovi II. německý císař Fridich Barbarossa za pomoc při obléhání Milána V dalších letech se česká knížata znovu střídala Čechy v době posledních Přemyslovců PŘEMYSL OTAKAR I. - Vládl v letech 1197-1230 (bratr Vladislav Jindřich se vzdal v jeho prospěch vlády) ukončil období vnitřních bojů o český trůn využil sporů německých panovníků o císařský trůn roku 1212 obdržel od krále Fridricha Zlatou bulu sicilskou Zlatá bula sicilská zaručovala dědičně českému panovníkovi královskou korunu (bula také vymezovala hranice českého státu, postavení českého krále vůči císaři a říši) za jeho vlády se začal utvářet český stát jako středoevropská velmoc VÁCLAV I. - Vládl v letech 1230-1253 za jeho vlády probíhala velká kolonizace (osidlování dosud neobydlených oblastí) přicházeli cizinci, především z Německa byly otevřeny stříbrné doly v Jihlavě roku 1241 odrazil nájezd Mongolů (z Polska na Moravu)
na dvoře krále Václava I. bylo podporováno rytířské umění (minnesängři) jeho sestra Anežka Česká uvedla do Čech mužský mnišský řád františkánů a ženský řád klarisek Byl vášnivý lovec (při lovu nešťastnou náhodou ztratil oko) nesnášel zvuk zvonů roku 1248 se proti jeho vládě vzbouřila část šlechty vedená Václavovým synem Přemyslem Otakarem II. Václav vzpouru porazil; syna na čas uvěznil na hradě Přimda, jeho spojence popravil je pochován v Anežském klášteře na Starém Městě Roku 1273 byl říšským panovníkem zvolen Rudolf Habsburský (Přemysl sám chtěl korunu získat) mezi Přemyslem a Rudolfem došlo ke sporům vyústily v boje roku 1278 se vojska obou panovníků utkala v bitvě na Moravském poli Přemysl Otakar II. padl - dodnes se udává, že byl zrazen částí vlastní šlechty, která mu nepřišla na pomoc Rudolf Habsburský určil poručníka nedospělému synovi Přemysla Václavovi str ce Otu Braniborsk ho Braniboři Čechy drancovali, okrádali, vypukl hladomor (lidé prý dokonce jedli oběšence) Václav byl vězněn na Bezdězu PŘEMYSL OTAKAR II. - Odbojný druhorozený syn Václava I. (starší bratr zemřel) Vládl v letech 1253-1278 Václav II. - Žil v letech 1271-1305; na trůn nastoupil roku 1283 díky sňatku s Markétou Babenberkovnou Horní a Dolní Rakousy V prvních letech vlády mu dělal rádce Záviš z Falkenštejna připojil také Štýrsko, Korutany, Kraňsko (Slovinsko) (Vítkovec, původně vůdce odbojné šlechty proti jeho otci Přemyslu ovládal území od Krkonoš až po Jadran Otakaru II.) o územní zisky bojoval uherským panovníkem Bélou IV. z rodu Záviš si dokonce vzal za ženu královnu vdovu Kunhutu Arpádovců proti Závišovi vznikla opozice nakonec se proti němu postavil i roku 1260 Bélu porazil v bitvě u Kressenbrunnu samotný král Václav II. roku 1261 se podruhé oženil s vnučkou Bély Kunhutou Záviš byl nakonec zajat, obžalován z úkladů proti králi a roku 1290 Připojil také Chebsko popraven u Hluboké podnikl křížovou výpravu do Pruska proti pohanům za vlády Václava II. byla upevněna pozice českého státu otevřeny založil město Královec (Kaliningrad) stříbrné doly v Kutné Hoře byl nejmocnějším vladařem střední Evropy Roku 1300 začal Václav II. razit pražský groš za jeho vlády se rozvíjela řemesla, obchod, roku 1300 také vydal horní zákoník Ius regale montanorum zemědělství pravidla t by st bra a ra by minc založil 25 královských měst finanční prostředky Václav II. získal roku 1301 polskou korunu označován za krále železného a zlatého roku 1301 vymřel v Uhrách rod Arpádovců koruna byla nabídnuta snažil se omezit moc šlechty (dokonce na jejich půdě zakládal Václavovi - přijal ji pro svého syna Václava (v Uhrách vládl jako města Č. Budějovice) Ladislav V.) proti Přemyslovi se zvedla vlna nevole šlechty proti Václavovi II. začínal v Evropě sílit odpor velkým oponentem byl Záviš z Falkenštejna (Vítkovec) roku 1305 Václav II. zemřel
na uvolněný český a polský trůn usedl jeho syn Václav III. Václav III. - Vládl v letech 1305-1306 po nástupu na český trůn se vzdal uherské koruny chtěl udržet korunu polskou musel čelit odboji polské šlechty-vedl Vladislav Lokýtek roku 1306 vytáhl s vojskem do Polska dne 8. 8. 1306 byl v Olomouci úkladně zavražděn jeho smrtí vymřel rod Přemyslovců po meči Po smrti Václava III. na českém trůnu vládli střídavě Jindřich Korutanský a Rudolf Habsburský česká šlechta požádala římského císaře Jindřicha Lucemburského o sňatek jeho syna Jana s nejmladší princeznou z rodu Přemyslovců Eliškou roku 1310 přijel do Prahy Jan Lucemburský (14 let), aby se oženil s Eliškou Přemyslovnou (18 let) Jan Lucemburský Vládl v letech 1310-1346 při korunovaci vydal inaugurační diplom slíbil do úřadů nedosazovat cizince šlechta se postupně postavila proti králi v jejím čele stanul Jindřich z Lipé (byl králem uvězněn, posléze propuštěn) roku 1318 byly spory mezi šlechtou a králem zažehnány Domažlickými úmluvami král měl nadále vládnout souladu se zemským sněmem bez svolení zemského sněmu nemohl král vybírat daně, svolat vojsko, vytáhnout s vojskem do boje za hranice státu z českého království se stal stavovský stát Jan Lucemburský zanevřel na svou ženu Elišku vinil ji z pro něho ponižující situace, odešla na Mělník nejstaršího syna Václava (později přijal jméno Karel) poslal na výchovu do Francie syna také oženil s princeznou z vládnoucího rodu Francie Blankou (Markétou) z rodu Valois vládu v Čechách přenechal král Jindřichovi z Lipé Jan Lucemburský se více věnoval zahraniční politice do Čech se vracel jen pro peníze na vojenská tažení peníze od české šlechty získával zastavováním královského majetku (za peníze dal do tzv. zástavy např. hrad) říkalo se mu král cizinec Jan Lucemburský byl skvělý diplomat a šířil slávu českého království v cizině Roku 1322 natrvalo připojil Chebsko v dalších letech získal Budyšínsko, Zhořelecko ýa Vratislav na počátku 30. let bojoval v severní Itálii (asistoval i syn Karel) v Čechách za královy nepřítomnosti panovalo bezvládí část šlechty žádala Karla o návrat a převzetí moci v Čechách Jan Lucemburský nakonec udělil Karlovi titul markrabě moravský Karel převzal správu nad královstvím roku 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství roku 1346 prosadil volbu syna Karla římským králem 26. 8. 1346 Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku (součást stoleté války mezi Anglií a Francií) syn Karel se stal českým králem Karel IV. Narodil se 14. 5. 1316 v Praze; syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny (napůl Lucemburk, napůl Přemyslovec) Vlastním jménem Václav
Od 7 let byl vychováván na francouzském dvoře (studoval na pařížské univerzitě svobodná umění a umění vlády) Ovládal francouzštinu, němčinu, latinu, italštinu a také češtinu Při biřmování přijal jméno Karel Jako mladý byl oženěn s Blankou z Valois potvrzení ženské vládnoucí linie v Čechách při případném vymření mužské linie, říšské korunovační klenoty uloženy na Karlštejně Manželky Karla IV. 1. Žena Blanka z Valois brali se v 7. letech, zemřela ve 32 letech Narodily se jim dvě dcery Před návratem do Čech spravoval severoitalské državy svého otce Roku 1333 se vrátil do Čech; od otce dostal titul markraběte moravského Karel se od příchodu do Čech snažil získat zpět otcem zastavený královský majetek jeho autorita byla velká Roku 1344 dosáhl se svým otcem Janem Lucemburským povýšení pražského biskupství na arcibiskupství 1. arcibiskupem Arnošt z Pardubic V červenci 1346 byl zvolen římským králem Karlem IV. Roku 1347 byl Karel IV. korunován českým králem (okázalá korunovace, nechal vytvořit svatováclavskou korunu) 2. Žena Anna Falcká dožila se 24 roků, zemřela při porodu i s dítětem 3. Žena Anna Svídnická v době sňatku bylo Karlovi 37 a Anně 14 let. Jejich syn Václav se stal Karlovým následníkem Žena Alžběta Pomořanská v době svatby bylo Karlovi 47 a Alžbětě 16 let. Manželství trvalo 15 let, měli spolu 6 dětí, mimo jiné i syna Zikmunda, na českém trůnu nahradil nevlastního bratra Václava IV. Karel IV. zakladatelská činnost 1348 založil v Praze univerzitu, později nazvanou Karlovou; založil Nové Město pražské; Roku 1355 vykonal Karel IV. korunovační cestu do Říma, kde byl korunován císařem Svaté říše římské roku 1355 se pokusil Čechám vydat ústavu Maiestas Carolina šlechta odmítla, Karel IV. od dalšího prosazování upustil Karel IV. vytvořil z českého království centrum římské říše roku 1356 vydal Zlatou bulu říšský zákoník, posílil postavení českého krále v říši (hlavní světský kurfiřt=volitel římského krále), katedrála započaly práce na přestavbě Pražského hradu sv. Víta (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř); budován královský palác; kamenný most v Praze - na místě původního Juditina z doby vlády Vladislava II., most byl stržen povodní;
klášter; započaly práce na stavbě hradu Karlštejn chtěl zde uložit korunovační klenoty; zeď v Praze tzv. hladová zeď na Petříně; Emauzský klášter na Novém Městě slovanský Karel IV. byl mimořádným panovníkem. Staral se o rozkvět českého království. Za jeho vlády v zemi zavládl klid a pořádek. Vzkvétala řemesla i obchod, dařilo se rolníkům. Karel IV. získal pro království i nová území pomocí diplomacie, smluv, sňatků V atlasu najdi území, která k českému království připojil Karel IV. a zapiš si je do sešitu. Tato území společně tvořila země Koruny české Dal také sepsat svůj životopis Vita Caroli Život Karlův Podporoval zakládání rybníků, chov kaprů, přivezl do Čech víno z Burgundska Roku 1356 zavedl Zlatou bulu Karla IV. král měl být volen hlasem většiny, ne souhlasem všech kurfiřtů. Kurfiřtům byla funkce udělena doživotně, byly zakázány městské spolky Potvrzovala výjimečné postavení českého krále v říši Václav IV. Narodil se v Norimberku třetí ženě Karla IV.-Anně Svídnické českým králem byl korunován již roku 1363; římským králem zvolen roku 1376 za své vlády musel řešit řadu složitých okolností hospodářská krize, morové epidemie, nastupující snahy po reformách církve, papežské dvojvládí (později trojvládí), odpor šlechty Václav IV. byl šlechtou třikrát uvězněn roku 1400 byl říšským sněmem zbaven římské koruny a titulu římského krále Roku 1409 vydal pod vlivem Jana Husa Dekret kutnohorský upravoval počet hlas na univerzitě v poměru 3:1 ve prospěch Čechů vůči cizincům. Pražská univerzita ztratila řadu cizích mistrů i studentů Václav IV. byl výbušné povahy (nechal mučit pobočníka arcibiskupa Jana z Pomuku; upéct kuchaře) vedl spory s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna roku 1411 se římským králem stal jeho bratr Zikmund Roku 1414 byl do Kostnice svolán sněm, kde měl své učení obhájit Jan Hus 6.7. 1415 upálen - Husovy následovníci vyvolávali v českém království nepokoje - husité Nepokoje vyvrcholily v létě 1419 30.7. 1419 došlo k první pražské defenestraci na novoměstské radnici byly radikály vedenými kazatelem Janem Želivským vyhozeni konšelé z oken když se to král Václav IV. dozvěděl - zemřel Zikmund Lucemburský Mladší syn Karla IV. a mladší bratr Václava IV. v době smrti Václava IV. byl uherským a římským králem v Čechách byl ale velmi neoblíben i díky jeho roli na koncilu v Kostnici a upálení mistra Jana Husa (1415)
roku 1420 oblehl při křížové výpravě Prahu jeho vojska byla poražena, Zikmund se ale nechal korunovat českým králem Zikmund musel z Čech odejít a k návratu mu nepomohla ani jedna z 5 křížových výprav na český trůn usedl až v roce 1436 po dohodě s husity již roku 1437 musel ale z Prahy znovu odejít nechal oběsit odbojného husitu a husitu Jana Roháče z Dubé (nešlechtická poprava nazlobila většinu šlechty) při cestě do Uher Zikmund ve Znojmě zemřel (1437) Husitství první kritické hlasy vůči církvi - pol. 14. století (souvislost s morem) církev kritizována za hromadění majetku a rozmařilý život nejvyšších církevních hodnostářů církev procházela rozkolem - schizma - více papežů (Řím, Avignon; za vlády Václava IV. dokonce papeži 3) prvním vážným kritikem byl John Wyclif (Anglie) Wyclifovy názory se dostaly i do Čech - ovlivnily Husa Jan Hus Narodil se kolem roku 1371 v Husinci, zemřel 6. 7. 1415 (upálen v Kostnici) Vystudoval na univerzitě v Praze filosofii a teologii Kázal v Betlémské kapli (Staré Město pražské) česky Požadoval aby: Všichni lidé žili podle Bible Církev žila v chudobě Odmítal prodej odpustků (odpuštění hříchů za peníze) Roku 1409 byl vydán Dekret kutnohorský změnil poměr hlasů na univerzitě (3:1 pro Čechy) Hus byl zvolen rektorem řídil univerzitu 1412 první bouře proti prodeji odpustků (král je potřeboval, církev mu za povolení prodeje platila poplatky) Papež vyhlásil nad Prahou INTERDIKT zákaz vykonávání církevních obřadů po dobu Husova setrvání v Praze Hus Prahu opustil 1414 Hus odjel na koncil do Kostnice měl zde obhájit své učení, ale nebyl vyslechnut, naopak ho nutili k odvolání svého učení 7. 1415 Hus upálen jako kacíř, jeho popel vysypán do řeky Rýn Husitské války Probíhaly v letech 1420 1433 5 křížových výprav vyslané papežem i králem a císařem Zikmundem Husité používali v boji taktiku vozové hradby, využívali palných zbraní, výhod terénu a pěšího vojska Husity vedl vojevůdce Jan Žižka z Trocnova Byl to zkušený vojevůdce, propracoval obrannou taktiku s použitím bojových vozů vozová hradba chodil na kázání Jana Husa, část života působil v blízkosti krále Václava IV. úřad vrátníka stal se husitským hejtmanem, v čele vojsk husitů nebyl nikdy poražen, přestože oslepl na obě oči zemřel r. 1424 (11. 10.) při obléhání Přibyslavi
Přehled křížových výprav: 1. Křížová výprava 1420 Vítkov, Praha 2. Křížová výprava 1421 Žatec, Německý Brod 3. Křížová výprava 1426 - Ústí nad Labem 4. Křížová výprava 1427 Tachov 5. Křížová výprava 1431 Domažlice (zde se křižáci vydali na útěk jen při poslechu zpěvu husitů) Po vítězství v bitvě na Vítkově byl do Čáslavi sezván sněm r. 1421 na sněmu byl zbaven koruny král Zikmund do čela státu 20 ti členná zemská vláda ( 5 vysokých šlechticů, 7 nižších šlechticů, 8 zástupců měst) Přijat program husitů zvaný Čtyři pražské artikuly: Svobodné kázání slova Božího Přijímání pod obojí způsobou (tělo i krev Páně) Odebrání majetku a světské moci církve Trestání smrtelných hříchů Bitva u Lipan 1434 - Bitva mezi radikálními husity (vedl Prokop Holý) a umírněnými husity (s nimi i katolická šlechta) tzv. panskou jednotou Radikální husité byli poraženi, Prokop Holý padl husitské hnutí tak bylo poraženo Roku 1433 jednal papež a císař Zikmund se zástupci husitů na koncilu v Basileji husité dostali nabídku, aby rozpustili své vojsko za uznání práva přijímat pod obojí způsobou Umírnění husité chtěli nabídku přijmout Radikální husité nabídku odmítali, chtěli uznání všech čtyřech pražských artikulů - spor vyřešila bitva u Lipan 1434 5. července 1436 v Jihlavě vyhlášena dohoda mezi husity a katolickou církví Tzv. Jihlavská kompaktáta povolovala v Čechách přijímání pod obojí způsobou každý si mohl vybrat, zda bude katolík nebo kališník (přijímali pod obojí způsobou) Zikmund byl znovu uznán českým králem a znovu korunován význam husitství Vzrostla moc šlechty a měst společnost se rozdělila na tři stavy: Panský stav (vysoká šlechta) Rytířský stav (nižší šlechta rytíři, zemané) Městský stav (zástupci královských měst) Zástupci stavů spravovali zemi, byli členy zemských sněmů Na zemském sněmu měl každý zástupce jeden hlas (šlechtic i zástupce měst, města tak byla v nevýhodě) Církev ztratila z velké části svůj majetek i moc (husité často drancovali církevní majetek v době husitských válek) Byly zničeny umělecké památky, upadalo hospodářství, kultura, vzdělání Husitství však bylo prvním pokusem o spravedlivé
uspořádání společnosti Došlo k velkému rozšíření českého jazyka Jan Hus zjednodušil pravopis odstranění spřežek, užívání diakritických znamének (čárky, tečky na písmeny) Jiří z Poděbrad Po smrti Zikmunda (1437) na český trůn nastoupil jeho zeť Albrecht Habsburský Albrecht ovšem brzy zemřel (1439) králem v Čechách se tak stal jeho syn Ladislav Pohrobek (životní data 1440-1457) za nezletilého Ladislava zemi spravoval Čechy správce Jiří z Poděbrad Ladislav Pohrobek zemřel v 17 letech (nejasné okolnosti) Češi na uvolněný trůn zvolili Jiřího z Poděbrad Uhři na svůj trůn zvolili syna uherského správce Hunyadiho Matyáše Korvína Jiří z Poděbrad se snažil obnovit jednotu českého Obnovil hospodářský rozvoj, vyčistil obchodní cesty od lupičů obnovil těžbu stříbra, podporoval rozvoj řemeslné výroby rozvíjely se i zemědělství, obchod potíral sociální nepokoje a bouře, snažil se o bezproblémové soužití kališníků a katolíků (král dvojího lidu) roku 1462 papež Pius II. zrušil basilejská kompaktáta (opravňovala k přijímání pod obojí) papež také vyzval Jiřího z Poděbrad k přechodu ke katolictví Jiří odmítl katolíci v Čechách se postavili proti němu a vytvořili tzv. zelenohorskou jednotu roku 1466 byl Jiří z Poděbrad prohlášen za kacíře Od roku 1462 vysílal po Evropě mírové poselstvo vedené Lvem z Rožmitálu cílem výpravy bylo ukázat Čechy jako mírumilovnou zemi Jiří z Poděbrad také chtěl vytvořit mírovou unii evropských panovníků (panovníci neměli vést války, měli řešit spory mírovou cestou) měli se také sjednotit proti společné hrozbě Turkům Roku 1468 vtrhlo na Moravu křižácké vojsko vedené Matyášem Korvínem uherským králem 3. 5. 1469 se Matyáš v Olomouci nechal korunovat českým králem Jiří z Poděbrad vedl s Matyášem vítězně boje, ale byl nemocen Jiří z Poděbrad volil diplomatické řešení navázal spojenectví s polským králem Kazimírem Jagellonským nabídl Jagelloncům nástupnictví českého trůnu 22. 3. 1471 Jiří z Poděbrad zemřel Jagellonci na českém trůnu Vladislav Jagellonský - roku 1471 se na základě rozhodnutí českého sněmu v Kutné Hoře stal českým králem Vladislav Jagellonský (nejstarší syn polského krále Kazimíra IV.) za jeho vlády byla panovnická moc oslabena den po jeho volbě českým králem byl v Jihlavě korunován českým králem Matyáš Korvín - Země koruny české byly tedy rozděleny. V Čechách vládl Vladislav, zatímco na Moravě, ve Slezsku a v Lužici Matyáš v roce 1479 se oba panovníci sešli v Olomouci a podepsali mírové ujednání - Vladislav získal pro sebe a pro své potomky právo vládnout v Čechách, Matyáš na Moravě a ve Slezku(dohoda o případném odstoupení částí říše v případě úmrtí rivala) Matyáš Korvín v roce 1490 zemřel, a Vladislav Jagellonský byl 15. července 1490 zvolen uherským králem. Vládl v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Lužici, ale rovněž v Uhrách Vladislav sídlil v Budíně - dochází ke ztrátě významu Prahy a k úpadku královské moci v Čechách
Vladislav byl nazýván král bene ( král dobře ). Svoji přezdívku si údajně vysloužil za to, že na žádosti odpovídal bene, tj. dobře Snažil se vše řešit kompromisem Za Vladislavovy vlády byly přijaty dva právní dokumenty: Vladislavské zřízení zemské z roku 1500, které právně potvrdilo výsadní postavení šlechty a významně omezilo královskou moc. O správě země rozhodovaly privilegované stavy, které pouze zohledňovaly zájmy panovníka Svatováclavská smlouva (1517) - kompromis mezi šlechtou a městy. Zástupci měst získali právo hlasovat na zemských sněmech, města musela přistoupit na princip, že trhy jsou svobodné; šlechtici měli být souzeni soudem zemským, měšťané královských měst soudy městskými; smlouva také bývá považována za první porážku královských měst, neboť omezovala jejich práva. Ludvík Jagellonský- Po smrti Vladislava (1516) nastoupil na český trůn jeho syn, tehdy desetiletý Ludvík Jagellonský (proto vládl s poručníkem) sídlil také v Budíně V Čechách spolu o moc v zemi soupeřily mocné šlechtické rody, v jejichž čele stáli na jedné straně nejvyší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu, který zastupoval krále v jeho nepřítomnosti, na straně druhé pak jeho soupeř, nejvyšší hofmistr Vilém z Pernštejna Zemi dokonce hrozila kolem roku 1520 občanská válka Dva roky poté přijel Ludvík do Čech a pokusil se přimět šlechtu k navrácení ukradeného královského majetku, odňal také stavům právo spravovat královské finance. Zdeňka Lva z Rožmitálu propustil (byl obviněn ze zpronevěry peněz), jmenoval nové úředníky Byla ustanovena nová vláda v čele s hejtmanem Karlem z Minstrberka (vnuk Jiřího z Poděbrad), která měla v zemi vládnout v době královy nepřítomnosti Jakmile však Ludvík odjel, vše se vrátilo do starých kolejí V té době začali do střední Evropy pronikat z Balkánu Turci v roce 1526 přišly zvěsti o přípravách Turků k útoku na Uhry, požádal Ludvík o pomoc papeže, benátského dóžete, anglického krále Jindřich VIII., a své příbuzné, polského krále Zikmunda I. a rakouského arcivévodu Ferdinanda v bitvě u Moháče 29. 8. 1526 bylo uherské vojsko rozdrceno Ludvík se po prohrané bitvě na útěku utopil v bažinách kolem Moháče Ludvíkovou ženou byla Marie, sestra rakouského arcivévody Ferdinanda Habsburského. Ludvíkova sestra Anna byla zase manželkou Ferdinandovou Habsburkové proto uplatnili nárok na uherský a český trůn, a v roce 1526 ho získali. Nástup Habsburků na český trůn Roku 1526 se odehrála bitva u Moháče V bitvě padl český král Ludvík Jagellonský Ludvík neměl žádného potomka Český sněm nakonec zvolil za českého krále Ferdinanda
Habsburského, manžela Anny Jagellonské (1526) Ve stejném roce se stal uherským králem Vládl v letech 1526-1564; vytvořil ve střední Evropě soustátí tvořené rakouskými zeměmi, českým státem a Uhrami Soustátí neslo označení Habsburská monarchie S určitými územními ztrátami se udržela prakticky 400 let (do r. 1918) Bratrem Ferdinanda I. byl Karel V. Větve Habsburků (španělská, rakouská) tak ovládaly velkou část Evropy a zámořských kolonií Habsburkové byli nejmocnějším rodem Evropy v 16. století Ferdinand I. toužil vytvořit jednotnou monarchii se silnou ústřední mocí opírající se o katolickou církev Ferdinand omezoval privilegia měst, vytvořil dvorské úřady sídlící ve Vídni Česká šlechta z jeho kroků nebyla nijak nadšená V letech 1546-47 došlo k vyhrocení sporů mezi panovníkem a českými stavy (šlechta, města) V těchto letech probíhala v německých státech šmalkaldská válka (náboženská katolíci proti nekatolíkům) Ferdinand I. chtěl pomoci bratrovi Bez svolení sněmu svolal zemské vojsko (hotovost), které chtěl poslat do Německa Čeští stavové vypověděli králi poslušnost Situace v německých zemích se ale nakonec vyvinula pro Habsburky dobře Ferdinand se mohl mstít Vůči české šlechtě vystupoval smířlivě, trestal hlavně města (velké daně, zrušil cechy, musela odevzdat zbraně, zbourat hradby)-zadusil rozvoj měst Ferdinand I. zakázal jednotu bratrskou, do Čech povolal jezuity Potlačoval nekatolíky Po jeho smrti nastoupil na český trůn syn Maxmilián II. Maxmilián II. Vládl v letech 1564-1576 nebyl tak silnou panovnickou osobností jako jeho otec Čeští stavové využili jeho slabosti a donutili ho přislíbit tzv. Českou konfesi (schválení společného vyznání českých evangelíků rozsáhlé svobody českým nekatolíkům) Maxmilián slíbil Českou konfesi za uznání svého syna Rudolfa II. jako svého následníka Slib byl proveden jen ústně Rudolf II. Žil v letech 1552-1612; vládl v letech 1576-1611 Roku 1583 přesídlil již jako císař se svým dvorem z Vídně do Prahy Praha se tak stala znovu centrem evropského dění (politika, kultura, věda) Vedl spory s bratrem Matyášem (ten ho chtěl zbavit trůnu) vedli spolu i ozbrojené boje Roku 1609 donutili čeští stavové za slib vojenské podpory proti Matyášovi Rudolfa II. k náboženskému ústupku
Roku 1609 Rudolf potvrdil náboženské svobody pro nekatolíky v Čechách v tzv. Rudolfově majestátu (v podstatě písemné potvrzení České konfese z dob Maxmiliána II.) Rudolf II. byl vášnivým sběratelem uměleckých předmětů shromáždil na Pražském hradě úžasnou sbírku ta ale byla za třicetileté války z velké části rozkradena Švédy V době vlády Rudolfa II. také vrcholila renesance Na dvoře císaře Rudolfa pobývaly významné osobnosti: Jan Kepler, Tycho de Brahe, Giordano Bruno, malíř Archimboldo