Obnova rybničních ekosystémů v České republice a jejich správný management

Obnova rybničních ekosystémů v České republice a jejich správný management Ivo Přikryl 1, Richard Faina 2, Martin Dušek 3 1 1 ENKI o.p.s., Dukelská 145, 37901 Třeboň, Česká republika, prikryl@enki.cz 2 ENKI o.p.s., Dukelská 145, 37901 Třeboň, Česká republika, faina@enki.cz 3 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kališnická 4-6, 11000 Praha 3, Česká republika, martin_dusek@nature.cz Zpracováno podle projektu Ministerstva životního prostředí ČR VaV 640/8/00 Management rybníkářského hospodaření šetrného k přírodě. Abstrakt Kvůli nedostatku jezer a postupné likvidaci původních přirozených mokřadů vzrostl význam umělých rybníků pro zachování mokřadních společenstev na území České republiky. Na základě sledování stavu více než 200 rybníků s různým stupněm ochrany byly definovány faktory vedoucí k poškození rybničního ekosystému. Jsou prezentovány různé typy cílů obnovy rybničního prostředí, jim odpovídající management rybníků a možnosti sladění zájmů ochrany přírody s chovem ryb. Rybníky v ČR - historie a současný stav Rybníky jsou významným typem biotopů a v podmínkách České republiky je na ně vázán výskyt mnoha ohrožených druhů organismů. Nejsou to přirozené biotopy, ale umělé stavby. Byly budovány v místech s příznivou konfigurací terénu. Postupem doby se staly organickou součástí krajiny a nahradily tak jezera, která se u nás prakticky nevyskytují. Tabulka č. 1 ukazuje vývoj úhrnné plochy rybníků a dosahované produkce. V současnosti se udává v České republice celkem asi 25000 rybníků a každým rokem několik set hektarů nových či obnovených rybníků přibývá. V průběhu staletí byly rybníky osídleny pestrým společenstvem vodních a bažinných organismů. Tab.1: Vývoj úhrnné plochy rybníků a dosahované produkce v ČR rok, období plocha rybníků (tis. ha) produkce ryb (kg/ha) 12. století první zmínky konec 14. st. 75 40 konec 16. st. 180 40 konec 18. st. 79 30 1850 35 25 1924 44 81 1956 50 137 1965 50 210 1975 51 328 1985 52 393 1995 52 423

Rybníky nejsou jezera Rybníky se podobají mělkým jezerům, s nimiž mají mnoho společného. Zásadní rozdíl je, že je z nich zpravidla ve zhruba ročních intervalech zcela vypuštěna voda a odstraněna rybí obsádka. Po nějaké době jsou opět napuštěny a je do nich vysazena obvykle stejnověká obsádka jednoho nebo několika málo druhů ryb. Biomasa obsádky může být i mnohonásobně vyšší, než v přirozených jezerech, díky přikrmování ryb a hnojení rybníků, což vede k mnohem většímu vlivu ryb na rybniční ekosystém, než je obvyklé v jezerech. Možnost vysazování různě velké rybí obsádky v jednotlivých letech a s tím spojených intenzifikačních opatření vede k větší variabilitě rybničního prostředí. Početnost vodních ptáků, rozsah porostů vodních rostlin i výskyt dalších organismů se v jednotlivých letech může pronikavě lišit. To vše spolu s rozdíly v klimatických podmínkách, ve vlastnostech povodí, ve velikosti a morfologii rybníků a v jejich průtočnosti určuje aktuální stav rybničního ekosystému a složení jeho biocenózy. S rybničním ekosystémem je možno významně manipulovat. Podmínky pro výskyt různých druhů se tak mohou zhoršovat nebo při vhodném managementu naopak významně zlepšit. Změny v ekosystému mohou být krátkodobé (například v důsledku rozdílů v obsádce, krmení, hnojení ap.) a dlouhodobé (po rekonstrukci rybníka, změně hladiny vody, trvale změněné intenzitě produkce ryb ap.). Zdrojem pro osídlení rybníků po změně podmínek jsou drobné okrajové niky, okolní nádrže, trvalá stádia živočichů a semenná banka rostlin v rybničním bahně, která se vytvářela v předchozí historii každého rybníka. Rybníky, které zůstávají po výlovu delší dobu vypuštěné, neumožňují výskyt permanentní fauny (škeble, raci ap.). Rybníky dlouhodobě nevypuštěné se však svými vlastnostmi značně přibližují skutečným jezerům. Rybníky jsou nádrže, které v důsledku kombinace řady vlastností jsou silně individualizované a k nimž nelze použít z pohledu ochrany přírody paušální přístup. 2 Obr. 1: Schéma rybníka Obr. 2: A - schéma dobře vyvinutého rybničního litorálu navazujícího na okolí rybníka. B - litorál zničený při vyhrnutí rybničních okrajů, bez vazby na okolí.

3 Obr. 3: Rozmístění rybníků uváděných v textu posteru. Rybniční rezervace a ochrana rybničních ekosystémů Od 30. let 20. století začaly být rybníky vnímány i jako stanoviště vzácných a chráněných organismů. Byly vyhlášeny první rybniční rezervace, a to především ornitologicky motivované. Další významné rezervace byly vyhlášeny po 2. světové válce. Impulsem mohlo být i omezené hospodaření během války v některých rybnících, které umožnilo velký rozvoj rákosin a přilákalo mnoho vodního ptactva. V té době neexistovaly poznatky o vlivu rybářského hospodaření na rybniční ekosystém. Proto při vyhlašování rybničních rezervací nebyl způsob hospodaření nijak omezován. Zvýšení úživnosti rybníků hnojením začátkem 50. let zpočátku rozvoj vodních rostlin a zejména vodního ptactva spíše podporovalo. Proti tomu začalo působit pozvolné zvyšování rybích obsádek, které snižováním průhlednosti vody omezovalo vodní rostliny a vyžráním velkých druhů zooplanktonu a zoobentosu likvidovalo potravní nabídku pro vodní ptactvo. Výrazně se tento faktor projevil až v 70. a 80. letech, kdy některé rybniční rezervace byly zcela znehodnoceny (Lednické rybníky, Řežabinec, rezervace na Třeboňsku). Nová vlna vyhlašování rybničních rezervací nastala v 90. letech, kdy přibyly i motivy ochrany obojživelníků a některých bezobratlých, protože změněný způsob využívání krajiny v předchozích desetiletích zdecimoval jejich populace. Vedle individuální ochrany rybníků postupně narůstal i význam ochrany v rámci velkoplošných území: chráněné krajinné oblasti, národní parky, biosférické rezervace a Natura 2000. Tři rybniční soustavy byly vyhlášeny jako Ramsarské lokality. Od začátku 90. let jsou ekosystémy prakticky všech rybníků chráněny jako významné krajinné prvky. V 90. letech byla většina rybníků privatizována, ale rybniční rezervace většinou zůstaly v majetku státu. Nezávisle na ochraně však rybniční ekosystémy byly plošně ovlivněny dvěma nepříznivými faktory: eutrofizací a zhušťováním obsádek.

Eutrofizace Již od poloviny 19. století, především však v 2. polovině 20. století docházelo k výrazné eutrofizaci rybníků. Bylo to způsobeno jejich záměrným hnojením, ale především přísunem živin ze zemědělského povodí a vypouštěním nedostatečně čištěných splaškových vod z obcí do toků. Od 90. let se vývoj změnil a dochází k mírnému snižování trofie rybníků. Vývoj eutrofizace ukazuje následující obrázek č. 4. Výsledkem jsou poměrně dramatické změny v rybničních ekosystémech. V oligotrofních rybnících je druhově chudá biocenóza s malou hustotou většiny druhů. V mezotrofních rybnících je biodiverzita maximální, hustoty vodních organismů jsou však malé a žádný druh výrazně nepřevládá, složení biocenózy je velmi stabilní. Tento stav je optimální pro výskyt vodních rostlin a bezobratlých živočichů. V eutrofních rybnících je biodiverzita poněkud nižší, hustoty některých druhů jsou vysoké. Eutrofie je optimální z hlediska ornitologického i z hlediska chovu ryb. Hypertrofní rybníky mají druhově chudou biocenózu, hustota a biomasa některých druhů je však velmi vysoká. Složení biocenózy i hydrochemický režim vody je velmi nestabilní. I v těchto podmínkách mohou některé chráněné druhy vodních organismů prosperovat, zpravidla však poměrně krátkodobě. V hypertrofních rybnících je silná tendence k vytvoření nadměrné biomasy některých organismů (rákosiny, ponořené vodní rostliny, vláknité řasy, sinice, zooplankton), která však po relativně krátké době odumírá, viditelně vodu znečišťuje a ohrožuje život ostatních organismů. 4 100 90 80 70 60 50 40 hypertrofní eutrofní mezotrofní oligotrofní dystrofní 30 20 10 0 1850 1900 1935 1955 1970 1990 2010 Obr. 4: Změny v podílu rybníků s různou trofií vody od poloviny 19. století.

5 Obr, 5: Silně rozmnožené vláknité řasy po snížení rybí obsádky v rybníku Písečný. Obr. 6: Sinice v rybníku Malhostický: nepatrná průhlednost vody a rozkolísané koncentrace kyslíku způsobují úhyn ryb. Zhušťování obsádek Zhušťování obsádek bylo v rybníkářství umožněno rostoucí trofií rybníků. Vliv tohoto faktoru na rybniční ekosystém je však odlišný a do značné míry nezávislý. Zhuštění rybí obsádky se nejsnáze pozná podle velikostní struktury zooplanktonu (viz. obr. č. 7) a podle množství zoobentosu, ovlivňuje však nepřímo i řadu dalších vlastností rybničního ekosystému. S rostoucí hustotou obsádky klesá průhlednost vody, ubývá makrovegetace a přibývá fytoplankton. Pokud je obsádka vzhledem k úživnosti rybníka přehuštěná, ovlivňuje negativně výskyt většiny chráněných druhů, velmi výrazně vyšších vodních rostlin a ptáků. Výjimkou mohou být rybožraví ptáci. V eutrofních a hypertrofních rybnících však není žádoucí ani příliš malá obsádka ryb, protože dochází k přemnožení některé skupiny vodních rostlin. Velikost rybí obsádky je údaj pro pracovníky ochrany přírody dost nesnadno zjistitelný. Díky svému vlivu na ekosystém se však dá snadno přímo v terénu posoudit na základě velikostní struktury zooplanktonu odebraného pomocí planktonní síťky a pomocí průhlednosti měřené bílou deskou. Na rozdíl od trofie rybníka se dá hustota obsádky v následujícím vegetačním období podle potřeby snadno změnit. Stanovení optimální obsádky však často není jednoduché. Obr. 7: Vliv hustoty rybí obsádky na velikostní strukturu zooplanktonu malá normální přehuštěná

Projekt Management rybníkářského hospodaření šetrného k přírodě Stát je díky vlastnictví většiny rybničních rezervací v současnosti jedním z největších vlastníků rybníků v České republice. Jde zhruba o 5 % celkové rybniční plochy. Chráněny jsou stovky rybníků různého charakteru a s různými podmínkami pro rybářské hospodaření. Významná část chráněných rybníků je však i v soukromém vlastnictví. Rovněž rybníky odbahněné a revitalizované za státní prostředky by měly sloužit ochraně přírody. Ve všech případech je nutno volit různé přístupy k jejich ochraně a případné obnově žádoucího stavu ekosystémů. Pro zvládnutí těchto problémů byl vyhlášen výzkumný projekt Ministerstva životního prostředí ČR VaV 640/8/00 Management rybníkářského hospodaření šetrného k přírodě řešený v období 2000-2003. Projekt řešila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha ve spolupráci s řadou dalších specialistů. Zaměření výzkumného projektu na více než 200 rybníků přineslo řadu dílčích poznatků o konkrétních objektech i řadu podnětů pro ochranu rybničního prostředí obecně. Umožnilo nám rozšířit pojetí funkce rybničního ekosystému a možnosti jeho ovlivňování k žádoucímu stavu a to v nejrůznějších přírodních podmínkách a pro rozdílné hospodařící subjekty. Byly shromážděny fyzikálně chemické a hydrobiologické údaje o rybnících z celého území republiky z různých přírodních podmínek. Velmi významné je, že se s problematikou rybničních ekosystémů v rámci řešení projektu důkladněji seznámily desítky pracovníků, kteří v praxi zabezpečují jejich ochranu. To v budoucnu významně usnadní řešení konkrétních problémů na jednotlivých lokalitách. Současně tito pracovníci zpravidla získali i určité pochopení pro potřeby hospodařících subjektů, kteří jedině mohou rybníky ze svých ekonomických výsledků udržovat v dobrém technickém stavu, bez trvalé potřeby státních financí. Podstatným poznatkem je, že v případě rybníků je poškození jejich ekosystému z pohledu ochrany přírody zpravidla vratné, a to někdy i velmi rychle. Přestože je každý rybník unikátní a problémy ochrany jeho ekosystému i cenných společenstev a druhů je nutno řešit v konkrétních souvislostech, můžeme na základě řešení tohoto projektu uvést řadu typických problémů, které se řeší opakovaně. 6 Typické problémy řešené při obnově rybničního prostředí V další části posteru ukazujeme vybrané často řešené problémy při ochraně rybničních ekosystémů, jejich vodních společenstev i jednotlivých ohrožených druhů. Nezabýváme se legislativními ani dalšími nástroji nutnými pro dosažení žádoucího stavu z pohledu ochrany přírody. Obnova populací vymizelých chráněných druhů rostlin Řešením je buď obnova ze semenné banky nebo repatriace a obnovení podmínek v rybníku umožňující přežití populace. V rámci projektu byla ověřena obnova plavínu, leknínů, kotvice a řečanky ze semenné banky. Obrázek č. 11 ukazuje případ, kdy se objevují semenáčky, ale kvůli příliš husté obsádce a s ní související malé průhlednosti vody nepřežívají. Úspěch zatím nebyl dosažen v případě vymizelé populace prustky obecné.

7 Obr. 10: Obnovená populace plavínu na rybníku Malý ústavní. Obr. 11: Semenáček plavínu u břehu rybníka Skučák, kde však v současnosti nejsou podmínky pro obnovu jeho populace. Stanovení podmínek pro zachování druhů vázaných na jednu či několik lokalit Například o stulík menší, žabníček vzplývavý a úpor kuřičkovitý. Ochrana je dost problematická, protože zpravidla není dost dobře známa biologie druhu a faktory určující jejich výskyt. Pouze v případě úporu asi stačí letnění rybníka v několikaletých intervalech. Obr. 12: Žabníček vzplývavý na rybníku U Králova Mlýna. Obr. 13: Stulík menší na rybníku Doupský. Obnova vyšší početnosti chráněných druhů rostlin Příkladem jsou lokality s malými populacemi pobřežnice jednokvěté, kotvice plovoucí, řečanky přímořské, leknínu bělostného a nepukalky plovoucí. Řešením je vytvoření podmínek pro zvýšení početnosti populace a obnovu semenné banky každoročně nebo v delší periodě zpravidla úpravou rybí obsádky, zvýšením průhlednosti vody, omezením býložravých ryb, omezením vlivu labutí. U druhů snášejících eutrofní prostředí je obnova pravidelně úspěšná a poměrně rychlá, někdy dojde dokonce k přemnožení (viz obr. 18-20). U druhů vyžadujících nižší trofii je obnova pomalejší a méně jistá.

8 Obr. 14: Leknín bělostný a stulík větší na rybníku Novozámecký po zásahu. Obr. 15: Pobřežnice jednokvětá na rybníku Karhov. Potlačení nadměrného rozvoje plevelných vodních rostlin Problémy způsobují zejména konkurenčně zdatné druhy z eutrofních vod, které se v létě nerozpadají, například stolístek klasnatý a růžkatec ostnitý. Sečení porostů je nákladné, obtížně se zvládá ve vhodném období a není dostatečně účinné. Jako velmi účinné se ukázalo opakované zimování rybníka a vhodná hustější obsádka ryb v následujícím období. Po vymizení souvislých zárostů se v rybnících rozšiřuje druhové spektrum vodních rostlin. Obr. 16: Souvislý porost stolístku klasnatého na rybníku Břehyně. Obr. 17: Hustý porost růžkatce ostnitého na rybníku Novozámecký před zásahem. Problém přemnožení chráněných druhů rostlin V některých eutrofních a hypertrofních rybničních soustavách dochází po obnovení populací chráněných druhů rostlin k jejich přemnožení. To zhoršuje podmínky pro výskyt jiných druhů, vytváří riziko vzniku botulismu při rozkladu porostů na konci léta a zhoršuje podmínky pro rybářské hospodaření. Příkladem může být růžkatec bradavčitý, řečanka přímořská, kotvice plovoucí a nepukalka plovoucí. Krátkodobě je možno použít vysekávání porostů, koncepčnější a šetrnější je postupná optimalizace obsádky ryb včetně vhodného podílu amura bílého.

9 Obr. 18: Hladina rybníka Velký Okluk pokrytá kotvicí, nepukalkou a okřehkem. Obr. 19: Velký Okluk - detail porostu na hladině. Obr. 20: Hromada řečanky přímořské vytažené z rybníku Nový. Obr. 21: Hustý porost růžkatce bradavčitého v rybníku Krvavý. Obnova poškozených rákosin jako biotopu pro vodní ptáky Husté obsádky ryb a někdy i zvýšená hladina vody na mnoha rybnících způsobily rozsáhlý ústup až vymizení rákosin. Pro obnovu rákosin je potřebné alespoň dočasné snížení obsádky ryb a po určitou dobu je vhodné i snížení hladiny vody. Někde je nutná i ochrana před vodními ptáky (labutě, husy) oplocením. Obr. 22: Ostrůvek obnovené rákosiny v rybníku Řežabinec. Obr. 23: Rákos se kvůli vodnímu ptactvu nešíří za oplocení.

10 Vytvoření vhodných podmínek pro hnízdění a pobyt vodních ptáků Základní podmínkou je dostatečná potravní nabídka: velký zooplankton a vysoká biomasa zoobentosu vázané na nízkou obsádku ryb, pro rybožravé ptáky dostatek ryb vhodné velikosti. To se nedá dosáhnout v oligotrofních a dystrofních rybnících. Cenné jsou rozsáhlé mělčiny podél břehů, které usnadňují ptákům získávání potravy, jsou izolované od vyžíracího tlaku ryb a kde v nízkých i vysokých porostech rostlin ptáci nacházejí hnízdní příležitosti chráněné proti suchozemským šelmám. Cenné jsou ostrůvky, které mohou vzniknout uložením vytěženého sedimentu při odbahňování nebo záměrným rozčleněním litorálu (viz obr. 25). Bahňáci na tahu potřebují nezarostlé mělčiny s dostatkem zoobentosu, což lze často vytvořit dočasným snížením hladiny vody. Vhodné podmínky je někdy možné vytvořit na části rybníka oplocením, které znemožní přístup ryb ze zbylé části rybníka. Některé druhy na tahu preferují z důvodu bezpečnosti pro nocování velké rybníky i bez potravní nabídky (husy, kachny). Jde tedy zpravidla o komplex opatření v úpravách rybníka i ve způsobu rybářského hospodaření. Různé podmínky jsou nutné pro různé skupiny vodních ptáků, je to však často velmi rychle řešitelný problém. Celkově však uvedeným podmínkám vyhovují spíše velké rybníky významné i z hlediska produkce ryb. Proto v tomto případě vznikají nejčastější střety ochránců přírody s rybáři. Obr. 24: Rozsáhlé porosty zblochanu na zazemněné ploše rybníka Černíč před revitalizací. Obr. 25: Obnovený litorál rybníka Krvavý s ostrůvky pro hnízdění vodních ptáků. Obr. 26: Kameny pokryté hustě rourkami pakomárů indikují dobré potravní podmínky pro mnoho druhů vodních ptáků. Obr. 27: Pobřežní rostlinstvo pokryté hustě pakomáry.

11 Obnova nižší trofie umožňující výskyt bohatšího spektra vodních organismů Snížení trofie rybníků je možno dosáhnout vyloučením hnojení, snížením rybí obsádky a omezením krmení. Nesmí pokračovat vysoký přísun živin z povodí. Zpravidla je nutné i odstranění sedimentů bohatých živinami. Je to dlouhodobý a pomalý proces, někdy dost nákladný. Změny v samotném vodním sloupci však mohou být dost rychlé. Snížení koncentrace živin alespoň ve vodním sloupci je často podmínkou i pro uplatnění vlivu zvláštního chemismu vody (zvýšená koncentrace solí, kyselá voda) na složení biocenózy. Náprava škod způsobených utopením litorálních porostů Zvýšení hladiny vody v rybníku o 20-30 cm může způsobit zmenšení litorálních porostů na zlomek původního rozsahu, větší zvýšení hladiny i jejich úplné vymizení (viz obr. č. 29). Ochránci přírody se často mylně domnívají, že byly použity herbicidy. Logickou nápravou je snížení hladiny na původní úroveň. Někdy při vhodné morfologii rybníka se litorální společenstvo může přizpůsobit nové výšce hladiny vody. Stanovení správné výšky hladiny vody je však na většině rybníků velmi důležité. Obr. 28: Malý lesní rybník Křižní zarostlý zblochanem je vhodnou lokalitou pro obojživelníky a vodní hmyz. Obr. 29: Rybník Velký Troubný původně vypadal podobně, po zvýšení hladiny však porost zblochanu zmizel. Fyzická obnova a rozšíření rybničního litorálu Sklon břehů nebo dokonce jejich obetonování na řadě rybníků znemožňují rozvoj typických litorálních společenstev a tak snižují biodiverzitu rybníků. Mnohde došlo k záměrnému zničení litorálu prohloubením vody v rámci boje proti zarůstání rybníků (viz obr. č. 2B). Obnova litorálu je na řadě rybníků velmi žádoucí a zlepšuje podmínky pro velké množství vodních organismů. Oblast litorálu například může být mezotrofní s vysokou biodiverzitou i v jinak hypertrofních rybnících.

12 Obr. 30: Mnoho rybníků má ostrý přechod mezi vodou a břehem bez přechodového litorálu - rybník Pařezský. Obr. 31: Ještě horší je obložení břehu betonovými panely - Holásky. Obr. 32: Na rybníku Březina vznikl po revitalizaci rozsáhlý mělký litorál. Obr. 33: Dobře vyvinuté rákosiny na rybníku Matka po jeho obnovení. Podmínky pro výskyt rostlin obnaženého rybničního dna Tato rostlinná společenstva jsou v přirozených podmínkách vázaná na říční náplavy, v rybnících byla běžná při jejich letnění. Od toho se však v uplynulých desetiletích ustoupilo. Řešením je alespoň částečné letnění v několikaletých intervalech s obnažením dna nezarostlého pobřežními porosty. Obr. 34: Obnažené dno rybníka Nesyt během částečného letnění. Obr. 35: Ukázka drobných rostlin obnaženého rybničního dna.

13 Vytvoření vhodných podmínek pro obojživelníky Podmínkou je zpravidla nízká obsádka ryb v jarním období, kdy se obojživelníci rozmnožují. Tomu často vyhoví plůdkové rybníky, musí však být včas na jaře napuštěné. Čolci vedle absence ryb nebo malé obsádky potřebují i dostatek většího planktonu. Kuňkám vyhovují postupně naháněné plůdkové rybníčky nebo sádky s malou vrstvou vody v letním období. Ostatním žábám stačí nízká obsádka na jaře. Všem vyhoví mělký litorál zarostlý mokřadními rostlinami, které je chrání proti rybám. Vhodné je i budování satelitních tůní a mělkých lagun v litorálu. Obr. 36: Malý obnovený rybník Doubravníček s litorálem přecházejícím plynule do přilehlé mokré louky. Obr. 37: Absence rybí obsádky v rybníku Doubravníček prospívá obojživelníkům. Obr. 38: Plůdkový rybník Dušákovský s dobře vyvinutým širokým litorálem. Obr. 39: Malá obsádka a mělký litorál umožňují výskyt kuněk - r. Dušákovský. Vytvoření vhodných podmínek pro hmyz a ostatní vodní bezobratlé Vedle hmyzu jde například o raky, škeble a další měkkýše. Podmínkou je zpravidla rychlé napouštění po výlovu a lovení v mnohaletých intervalech. Pro vodní hmyz a měkkýše jsou potřebné rozsáhlé porosty ponořených vodních rostlin. Výhodná je vždy nízká obsádka ryb.

14 Obr. 40: Rozsáhlý mělký litorál rybníka Vizír je vedle řady ohrožených rostlin i lokalitou potápníka Graphoderus bilineatus. Obr. 41: Obnovený rybník Dolní u Podbořánek bez rybí obsádky je dobrou lokalitou pro vodní hmyz. Odbahnění Je to pravidelná potřeba v zájmu snížení nadměrné trofie řady rybníků v chráněných územích. Po odbahnění se často aktivizuje i semenná banka uložená v hlubších vrstvách sedimentu a mohou se objevit rostliny, které na odbahňovaném rybníku již desítky let nerostly. Toto nákladné opatření je potřebné využít i pro zlepšení podmínek pro dokonalou slovitelnost rybí obsádky a k rekonstrukci rybničních zařízení. Obr. 42: Odbahňování rybníka Štěnecký má zlepšit podmínky i pro prustku vodní. Obr. 43: Důležitým přínosem odbahnění rybníků je zlepšení jejich slovitelnosti. Slovitelnost rybníků a zlepšení manipulace s vodou U řady rybníků (Krvavý, Nesyt, Novozámecký) jsou na dně nevypustitelné deprese, ve kterých přežívají při výlovu nežádoucí plevelné ryby, které se pak následně rychle rozmnoží. To znemožňuje potřebné řízení obsádky a snížení vyžíracího tlaku. Náprava těchto problémů je technicky nesnadná a zpravidla velmi nákladná. U některých rybníků je nedostatečný zdroj vody, který neumožňuje rychlé napuštění po výlovu. To je potřebné zejména pro přežití permanentní fauny.

15 Střety zájmů při ochraně různých druhů s odlišnými požadavky na prostředí Dost často dochází ke střet mezi požadavky na ochranu vodních rostlin a ptáků, někdy i obojživelníků. Rozporný bývá zájem botaniků o letnění rybníků. Někdy je možný kompromis, jindy je nutné rozhodnout, co má přednost. Při sledování rybníků v rámci tohoto projektu se vícekrát zjistil výskyt cenných druhů a společenstev i z jiných systematických skupin, než které byly původním předmětem ochrany. Škody působené chráněnými druhy živočichů Je to velmi ožehavý problém v praxi ochrany přírody, významný i v rybníkářství a dokonce i pro uplatnění vhodného managementu rybničních rezervací. Jde hlavně o kormorána, který odrazuje rybáře od vysazování dravých ryb potřebných pro snížení vyžíracího tlaku drobných plevelných ryb v rybničních rezervacích. Škody způsobené vydrou nejsou pro české rybníkářství tak zásadní a mohly by být řešeny kompenzacemi za prokázané škody. Určité problémy může způsobovat i rostoucí populace bobra. Obr. 44: Kormoráni v hnízdní kolonii na ostrůvku v rybníku Krvavý. Obr. 45: Populace bobra trvale roste a může lokálně způsobovat i škody. Hospodaření na obnovených rybnících a možnosti jejich využití v ochraně přírody Velmi častý je příliš intenzívní chov ryb a absence litorálu. V dlouhodobější perspektivě se však i takové rybníky zpravidla stávají poměrně hodnotným biotopem. Obr. 46: Obnovený rybník Kuře s nízkou obsádkou střevlí. Obr. 47: Neobvyklý výlet jepice Ephemera vulgata v rybníku Kuře.

16 Tvorba krajiny - estetický vzhled rybníků Řada menších rybníků ve velkoplošných chráněných územích nehostí významné populace chráněných organismů. Podpora rozvoje litorálních společenstev a submerzních a natantních rostlin slouží spíše zlepšení jejich vzhledu a tvorbě krajiny. Obr. 48: Rybník Věžický v Českém ráji. Obr. 49: Rybník Zámecký v Lednici. Závěr V tomto posteru je uvedena pouze část problémů řešených při ochraně rybničních ekosystémů. Vlastní způsob jejich řešení je individuální pro každý rybník. Vyřešený výzkumný projekt však na řadě příkladů přesvědčivě ukázal, že pro řadu chráněných organismů je možno podmínky v rybnících podstatně zlepšit a že je možná náprava i v případech, kdy předmět ochrany na rybníku vymizel. Do řešení projektu se zapojilo mnoho pracovníků ochrany přírody, kteří se naučili problematice rybníků a rybníkářství lépe rozumět. Projekt přinesl rovněž mnoho informací o výskytu různých organismů na sledovaných rybnících a vytvořil tak podmínky pro adekvátnější péči o rybniční rezervace i další cenné rybníky v budoucnosti.