Využití chovu skotu v podmínkách ekologického zemědělství Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Využití chovu skotu v podmínkách ekologického zemědělství Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Marie Čechová, CSc. Vypracovala: Lenka Báčová Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití chovu skotu v podmínkách ekologického zemědělství vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne... podpis.......

PODĚKOVÁNÍ Děkuji tímto vedoucí mé bakalářské práce prof. Ing. Marii Čechové, CSc. za její ochotu, trpělivost a cenné rady při metodickém vedení práce.

ANOTACE Předložená bakalářská práce definuje současný stav ekologického zemědělství v České republice. První část práce se zabývá vysvětlením pojmů, které se používají v souvislosti s ekologickým zemědělstvím, kde hlavní pozornost je věnována skotu. Práce popisuje chov skotu v podmínkách ekologického zemědělství, charakterizuje vybraná plemena, systémy ustájení a využití chovaných zvířat v podmínkách ekologického zemědělství. Klíčová slova: ekologické zemědělství, skot, plemena ANNOTATION This thesis is focused on the current situation in ecological agriculture in the Czech republic. In the first part there are the key points explained that are used in connection with ecological agriculture. The focus is on cattle. In this thesis there is characterized the breed of cattle in current conditions; the pasturage of meat breed, stabling of milch breed and combinations of these. There are also characterized the specifically chosen breeds and their use in ecological agriculture. Key words: ecological agriculture, cattle, breed

OBSAH 1 ÚVOD... 7 2 CÍL PRÁCE... 8 3 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ... 9 3.1 Charakteristika ekologického zemědělství... 9 3.1.1 Chov zvířat v ekologickém zemědělství... 10 3.1.2 Welfare... 11 4 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE... 13 4.1 Rozvoj ekologického zemědělství... 13 4.2 Ekologické zemědělství v České republice... 14 4.2.1 Certifikace a právní úprava ekologického zemědělství... 15 4.2.2 Podpora ekologického zemědělství... 15 5 VYUŽÍTÍ CHOVU SKOTU V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ... 17 5.1 Chov skotu... 18 5.2 Početní stavy chovaného skotu a produkce v podmínkách ekologického zemědělství v ČR... 19 5.3 Obecné zásady chovu skotu... 21 5.4 Etologie chovu skotu... 23 5.5 Plemena skotu vhodná pro chov v podmínkách ekologického zemědělství... 26 5.5.1 Mléčná plemena skotu... 27 5.5.2 Kombinovaná plemena skotu... 30 5.5.3 Masná plemena skotu... 32 5.6 Druhotné využití skotu... 40 5.6.1 Močůvka... 40 5.6.2 Kejda... 40 5.6.3 Pevný hnůj... 41 5.6.4 Pastva a její vliv na krajinu... 41 6 TECHNOLOGIE CHOVU SKOTU V PODMÍNKÁCH EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ... 42 6.1 Zásady ustájení skotu v podmínkách ekologického zemědělství... 42 6.1.1 Ustájení dojnic... 44 6.1.2 Ustájení ostatních kategorií skotu... 48 6.1.2.1 Ustájení telat... 48 6.1.2.2 Odchov a ustájení jalovic... 50 6.1.2.3 Ustájení výkrmového skotu... 51 6.2 Zásady výživy skotu v podmínkách ekologického zemědělství... 51 7 ZÁVĚR... 54 8 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 55 8.1 Literární zdroje... 55 8.2 Internetové zdroje... 57 9 SEZNAM OBRÁZKŮ... 58 10 SEZNAM TABULEK... 59

1 ÚVOD Ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který je šetrný k životnímu prostředí. Respektuje přirozené závislosti i koloběhy v přírodě, uchovává přírodní ekosystémy v krajině, chrání přírodu a její rozmanitost. Snaží se nejen udržet, ale i neustále zlepšovat úrodnost půdy a přitom minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie. Upřednostňuje biologické procesy a podporuje aktivitu půdních organismů. Vyhýbá se všem formám znečištění životního prostředí, snaží se využívat především místní zdroje a pracovat, pokud možno, v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek. Zvířata jsou chovaná na základě jejich fyziologických a etologických potřeb a je k nim přistupováno jako k živým tvorům, nikoliv jako k výrobním prostředkům. Jsou respektovány konkrétní požadavky jednotlivých druhů a upřednostňováno vlídné zacházení, pohoda a dostatek místa, aby nedocházelo ke zvyšování stresu zvířat. Výsledkem zlepšení jejich celkové pohody je nejen zlepšení zdravotního stavu, ale i zvýšení a zkvalitnění produkce. Je důležité brát v úvahu i ekonomickou výhodnost bioprodukce z dlouhodobého hlediska. Přestože se konvenční produkty zdají být levnější ve srovnání s biopotravinami, je zapotřebí brát v úvahu, že v jejich ceně nejsou zahrnuty veškeré náklady, jako například výroba hnojiv a pesticidů a následné znečištění životního prostřední a dopad na zdravotní stav populace. Další výhoda ekologického zemědělství spočívá v tom, že je vhodné pro obhospodařování půdy na zvláště chráněných územích. Hlavním úkolem tohoto typu hospodaření je zvýšení kvality a nikoliv kvantity produkce. V poslední době dochází i u nás k rozmachu ekologického zemědělství a obliba jeho produktů neustále stoupá. Česká republika je podílem takto obdělávaných ploch na jednom z předních míst v Evropě. Ekologické zemědělství se jeví jako jedna z alternativ, která vede ke zlepšení celkového stavu životního prostředí, což se následně promítne i do zdravotního stavu lidské populace. Proto je nezbytně nutné, aby se i nadále mohlo úspěšně rozvíjet. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je popsat využití chovu skotu v podmínkách ekologického zemědělství. Zaměřuje se především na současnou situaci, jaká je v našich chovech v České republice. Pozornost je věnována zásadám ekologického chovu a charakteristice plemen, která jsou vhodná především pro chov v podmínkách ekologického zemědělství. Tato práce se zabývá také správností ustájení skotu chovaného v ekologickém zemědělství. 8

3 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ 3.1 Charakteristika ekologického zemědělství Ekologickým zemědělstvím se rozumí takový způsob hospodaření, který bere ohled na životní prostředí, snaží se udržet přírodní ekosystémy a neohrozit tak rozmanitost krajiny. Tomuto způsobu hospodaření náleží řada zákonů a omezení, která musí být striktně dodržována. Zakazuje používání látek, které nepříznivě působí na okolní prostředí, dbá na pohodu zvířat, šetří neobnovitelné zdroje a neméně bere ohled na ochranu zdraví populace. Stanovení určitých cílů ekologického zemědělství, má vést ke snaze zlepšit stav současné hospodářské situace. Soustředí se na kvalitní produkci potravin a krmiv, která jsou charakteristická svojí vysokou nutriční hodnotou. Snaží se zlepšit úrodnost půdy, snížit intenzivní obdělávání půdy a zároveň tak zvýšit aktivitu půdních organismů. Jednou z hlavních zásad je etičtější přístup k chovaným zvířatům. Je důležité vytvořit podmínky, které zvířatům nebrání v jejich fyziologických a etologických potřebách. Základem je uzavřený koloběh v rámci ekologicky hospodařícího podniku. Počet chovaných zvířat je stanoven podle velikosti produkce vlastního krmiva. Prioritou je omezení venkovních vstupů a pokud je nezbytné například přikoupení krmiva, děje se tak pouze z jiných certifikovaných farem. Velké chovy jsou zakázány, protože tu existuje i minimální rozloha pastviny na jedno zvíře. Rovněž tak zde platí zákaz přenosu embryí, genových manipulací nebo používání hormonů. Využívají se především místní zdroje a minimalizují se ztráty. Výsledkem tohoto způsobu hospodaření jsou nejen zdravé rostliny, zvířata a životní prostředí, ale především zdravější potraviny a nenarušená krajina. Každý ekologický podnik je povinen označit svoji produkci tak, že před každým názvem výrobku musí být uvedena předpona BIO nebo EKO. Tím se předchází záměně s konvenčními potravinami. Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 z 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů nahrazující nařízení (EHS) č. 2092/91, stanovuje právní rámec pro distribuci, výrobu, označování a kontrolu ekologických produktů. Nařízení se vztahuje na zemědělské výrobky, jako jsou osiva a rozmnožovací materiál, krmiva pro hospodářská zvířata, živé nebo nezpracované zemědělské produkty a zpracované potraviny. 9

V poslední době je významným faktorem také skutečnost, že ekologické zemědělství svým citlivým přístupem k přírodě obhospodařuje i chráněná území. V Evropské unii jsou jedním z důležitých opatření dotace na údržbu krajiny a agroenvironmentální programy [16]. 3.1.1 Chov zvířat v ekologickém zemědělství V Evropské unii existuje pro ekologický chov zvířat Nařízení Rady č. 1804/1999, které je základním legislativním předpisem závazným pro všechny členské země Evropské unie. Místní inspekční orgány mohou provést změny a vyhlášky, které však musí být vždy v souladu s tímto předpisem [27]. Živočišná produkce je rozsáhlý pojem, který se týká nejen chovu domácích zvířat, ale jsou zde zahrnuti např. i vodní živočichové a hmyz. Živočišná produkce je nezbytnou součástí každého ekologického podniku, protože zajišťuje organické látky a živiny potřebné pro růst a vývoj rostlin. Optimalizuje a udržuje koloběh živin a energii v těchto podnicích a také vztah mezi zvířaty a půdou. Nelze chovat hospodářská zvířata tam, kde není zajištěna dostatečná plocha polí a pastvin. Jejich rozloha záleží na druhu a stáří chovaných zvířat. Živočišná produkce tohoto typu, především využívá obnovitelné přírodní zdroje, jako jsou například přírodní hnojiva a zelené hnojení, díky kterým dochází ke zlepšování úrodnosti pastvin, polí a v konečné fází celých těchto zemědělských systémů. Stanovený počet zvířat na danou plochu zabraňuje znečišťování půdy, ale také povrchové i spodní vody. Tento přísně dodržovaný počet dobytka ve stádě je určen nařízením, které navíc zajišťuje i vyvážené složení živin v půdě, což se týká především fosforu a dusíku. V některých případech se může stát, že dojde k nadměrnému vypasení porostu a vzhledem k nebezpečí eroze půdy je počet chovaného dobytka potřeba regulovat. Ustájení zvířat v ekologickém chovu musí odpovídat jejich fyziologickým a etologickým potřebám. Používaná technologie a technika chovu udržuje jejich dobré zdraví i dlouhověkost. Chovaná zvířata mají zajištěnou pohodu, jako je např. pohyb na čerstvém vzduchu, důležitá je ochrana před sluncem a možným nepříznivým počasím, dostatek místa a správná podestýlka. V ekologickém zemědělství jsou mimo jiné zakázány průmyslové chovy s řízenými režimy. S přihlédnutím k fyziologickým potřebám zvířat je zajištěna dostačující krmná dávka, aby tak byla docílena kvalita produkce. Mrzačení a tělesné poškozování chovaných zvířat, jako je např. kupírování ocásků, nebo zkracování zobáků a zubů, zde není dovoleno. 10

Pouze v přesně vymezených případech je možno provádět zákroky, jako je odrohování, označování nebo kastrace. Převážná část krmné dávky pochází z ekologického zemědělství, platí možnost celoročního doplnění podílem krmiva z konvenčního zemědělství, jehož množství však nesmí překročit 10 % krmné dávky. Je zakázáno používat syntetické, ochranné a konzervační látky, zchutňovače krmiv nebo preventivně podávat léčiva. Rovněž platí zákaz zkrmování močoviny. Vitaminové, minerální a zchutňující přípravky, které je možno dodávat, musí být pouze přírodního původu [16]. 3.1.2 Welfare Welfare, neboli z anglického překladu pohoda zvířat. Tento pojem je velmi často spojován s ekologickým zemědělstvím. Jednou z definic pojmu welfare je formulace od Hughese van Puttena:,,Životní pohoda zvířat je stav naplnění všech materiálních a nemateriálních podmínek, které jsou předpokladem zdraví organismu, kdy je zvíře v souladu se svým životním prostředím [5]. Roku 1965 navrhla Brambellova komise požadavky známé jako,,pět svobod. Ve velkochovech nebyly splňovány minimální požadavky, jako je například dostatek místa pro vstávání, lehnutí si, otočení se, natáhnutí končetin, popřípadě zajištění možnosti očistit si tělo. Proto vzniklo tzv.,,pět svobod, které poskytují soubor pravidel pro vymezení a analýzu životní pohody zvířat. Na začátku 90. let bylo,,pět svobod Britskou radou pro ochranu zvířat ustáleno do této podoby: 1. SVOBODA OD HLADU A ŽÍZNĚ Nerušeným přístupem k čerstvé vodě a krmivu, zaručujícím plné zdraví a tělesnou zdatnost. 2. SVOBODA OD NEPOHODLÍ Poskytnutím odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku. 3. SVOBODA OD BOLESTI, ZRANĚNÍ A ONEMOCNĚNÍ Prevencí anebo rychlou diagnózou a léčením. 11

4. SVOBODA OD STRACHU A STRESU Zajištěním takového prostředí a zacházení, při kterém bude vyloučeno psychické strádání. 5. SVOBODA PROJEVIT PŘIROZENÉ CHOVÁNÍ Poskytnutí dostatečného prostoru, vhodného prostředí a společnosti zvířatům stejného druhu. J.Webster navrhl přidat ještě šestou svobodu: 6. VYKONÁVAT SVOBODNĚ A OSOBNĚ KONTROLU NAD VLASTNÍ ŽIVOTNÍ POHODOU Tím se vyhnout nejen utrpení, ale i stavu umrtvující nečinnosti [5]. 12

4 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE 4.1 Rozvoj ekologického zemědělství V minulém století v 70. letech byla založena Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements). Byla to celosvětová organizace, která sídlila v Německu a ovlivňovala oficiální uznání ekologicky hospodařících podniků i v Evropě. Byla to především první zákonná norma, která definovala produkční postupy v ekologickém zemědělství, a kromě toho určovala závazné mechanismy týkající se kontroly, certifikace a označování biopotravin. Označení BIO a EKO měly možnost obdržet produkty vyráběné výhradně na ekofarmách. Toto nařízení umožnilo státům EHS dotovat zemědělce a navíc posílilo důvěru spotřebitelů v tyto produkty. Na základě politických rozhodnutí se v poslední době ekologické zemědělství značně rozšířilo, a to především díky podpůrným programům EU. Velkou roli zde sehrála i neustále stoupající poptávka obchodníků po biopotravinách. K nejbouřivějšímu období rozvoje ekologického zemědělství došlo v 90. letech minulého století. Věda a výzkum se rovněž zaměřily na metody výroby potravin, které byly původně používány před třiceti a více lety. Ekologičtí zemědělci nyní již hospodaří podle směrnic, které jsou v současné době obecně definované. Výjimku tvoří biodynamické zemědělství, jež si stále zachovává svá specifika. Ta jsou dána především idealistickým chápáním světa (významem duchovna). Všechny ostatní metody používané v ekologickém zemědělství se v současné době sjednotily. Označení používané v naší republice a dalších zemích, jako je například Slovensko, Polsko, Skandinávie, Nizozemsko, má v anglicky mluvících zemích synonymum,,organic farming a v německy mluvících zemích,,biologischer Lanbau. Ekologické zemědělství je nyní praktikováno ve více než sto zemích a nadále se neustále rozšiřuje. Největší výměra půdy ekologického zemědělství je v Austrálii. V celosvětovém měřítku je téměř celá polovina této výměry orná půda. Evropská unie obdělává 5 000 000 ha, což jsou přibližně 2 % celkové zemědělské půdy [16]. 13

4.2 Ekologické zemědělství v České republice V naší republice se objevily první zmínky o ekologickém zemědělství až na konci socialistické éry. Odborná veřejnost jim však nevěnovala žádnou pozornost a nebo se sešly jen s negativní odezvou. V této době se ale mezi obyvateli začaly šířit informace, které pocházely především ze západní Evropy a upozorňovaly na zhoršující se kvalitu potravin. Lidé se začali více zajímat o konzumované potraviny a jejich vliv na zdravotní stav. Začaly vznikat skupiny, které byly orientované vegetariánsky a nebo jinými směry alternativní výživy. Ty začaly doporučovat potraviny, při jejichž výrobě nebyly používány chemické látky. V této době, nebyly takové potraviny na našem trhu k dispozici, a tak byly doporučovány způsoby, jak si každý může sám pěstovat zeleninu neobsahující chemii. Konečně se začalo i u nás hovořit o ekologickém zemědělství. Tyto impulsy ovšem vznikly především od spotřebitelů, žijících ve městech. Stejným způsobem se vlastně ekologické zemědělství rozšířilo v rozvinutějších státech, ale oproti naší republice asi již o 20 let dříve. Základy celému systému ekologického zemědělství položila skupina agronomů pocházejících z Moravy a kromě nich ještě další vědečtí a odborní pracovníci. Ti pod záštitou Československé vědeckotechnické společnosti v rámci Biotechnologické společnosti se stali zakladateli,,odborné skupiny pro alternativní zemědělství. Tato skupina byla založena v roce 1988 a její členové přebírali základní informace zejména ze Švýcarska a Maďarska od organizace IFOAM. Studovali způsoby uplatnění ekologického zemědělství v našich podmínkách a důležitou roli v té době sehráli i novináři a členové mládežnické organizace ochránců přírody, která byla v té době oficiálně povolena. Nejstarším zemědělským podnikem, jenž u nás ekologicky hospodaří, je nynější ZD Starý Hrozenkov. V době jeho založení vznikly ještě dva ekologické podniky, a to je JZD Dubicko a Nové Losiny. Po změně politického režimu v lednu 1990 se konala ve Velké Bystřici u Olomouce mezinárodní konference s odbornou asistencí IFOAM. Tato konference započala vznik ekologického zemědělství v naší republice. Na Ministerstvu zemědělství ČR byla v roce 1990 zřízena funkce náměstka, který byl zodpovědný za ekologické zemědělství. Následně potom Česká republika přijala rámcové směrnice IFOAM a obdržela první dotace. Zanedlouho poté vzniklo v naší republice 5 svazů ekologických zemědělců, z nichž největší je svaz PRO-BIO, působící na našem území dodnes. Ekologické hospodaření zaznamenalo svůj rozvoj nejdříve v začátku 90. let, a pak ještě znovu 14

po roce 1998 důsledkem znovuotevření dotačních titulů pro ekologické zemědělství [16]. 4.2.1 Certifikace a právní úprava ekologického zemědělství Zákon o ekologickém zemědělství vstoupil v platnost 1.1.2001. Jedná se o zákon č. 242/2000 Sb. Stanovuje podmínky hospodaření a podmínky výroby biopotravin, dále provádí úpravu osvědčení původu bioproduktů a značení biopotravin. Stanovuje způsob kontroly dodržování tohoto zákona. Rovněž určuje postup při porušení pravidel ekologického zemědělství. Určuje podobu národního loga pro biopotraviny z naší produkce, které se bude nadále používat na obalech biopotravin společně s logem Evropské unie. Po našem vstupu do EU u nás dále začínají platit Nařízení Rady EU č. 2092/91 a č. 1804/1999. Tato nařízení platí ve všech členských zemích EU. Zákon č. 242/2000 Sb. v roce 2005 byl nahrazen zákonem č. 553/2005 o ekologickém zemědělství. Tím došlo ke zjednodušení naší legislativy. K 1.2.2006 vznikla nová vyhláška MZe ČR č. 16/2006 nahrazující všechny prováděcí vyhlášky týkající se zákona EZ. V roce 2006 byly Ministerstvem zemědělství ustanoveny tři kontrolní organizace, a tak vzniklo v naší republice konkurenční prostředí. Jedná se o KEZ (,,kontrola ekologického zemědělství ), která sídlí v Chrudimi. Další je pobočka kontrolní organizace z Německa ABCERT GmbH, která má svoje sídlo v Brně. Nejnovější organizací zabývající se kontrolou je BIOKONT CZ, sídlící rovněž v Brně. Tyto kontrolní organizace mají za úkol mimo kontroly a certifikace zemědělských podniků provádět i osvědčování bio-produktů a biopotravin. Mají akreditaci od nezávislých akreditačních institutů (v naší republice je to ČIA). Na prováděné kontroly dohlíží MZe ČR - odbor environmentální a ekologického zemědělství. Od 1.1.2010 provádí kontrolu dodržování právních předpisů také ÚKZÚZ - ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský [25], [16]. 4.2.2 Podpora ekologického zemědělství V letech 1990 až 1992 byly uvolněny první finanční prostředky, podporující vznik ekologicky hospodařících podniků. Značný rozvoj v naší republice nastal po roce 1998 obnovením státní podpory. Programový dokument,,horizontální plán rozvoje venkova (HRDP), který vznikl v roce 2004, dále upravuje podmínky státní podpory, byl vypracovaný už podle pravidel EU. Tím byla zajištěna podpora ekologických zemědělců i po následném vstupu naší republiky do EU. V roce 2007 vznikl 15

programový dokument Program rozvoje venkova 2007-2013 (PRV), který zajišťuje podporu ekologického zemědělství a je zpracován podle nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře o rozvoji venkova z EZFRV. Tento program nahradil HRDP a OP. Subjekty registrované v ekologickém zemědělství mohou čerpat bodové zvýhodnění u dalších opatření v rámci Osy I a III PRV. Z toho pro ně vyplývá mnohem větší šance ke schválení a financování jejich projektů. Čerpat finanční prostředky z národních dotací mají ekologičtí zemědělci nově podle tzv. Zásad stanovujících podmínky pro poskytování dotací na základě 2 a 2d zákona č. 252/1997 Sb. Tento zákon byl v roce 2009 rozšířen o dotační titul,,podpora restrukturalizace ovocných sadů a spadá do něj i výsadba ekologických ovocných sadů [25], [16]. Rozvoj ekologického zemědělství nyní především podporují dotace, které jsou vyplácené v rámci agroenviromentálních opatření a je třeba zdůraznit i zvýšený zájem českých obchodníků o tuzemské bio-suroviny a biopotraviny. V České republice bylo v roce 2011 v systému ekologického zemědělství obhospodařováno 500 000 ha. Tato plocha představuje zhruba 11 % z celkové výměry zemědělské půdy. Hospodaří na ní kolem 4000 ekologických podniků, od malých farem s výměrou do 5 ha až po podniky, které výrazně přesahují plochu 1000 ha. Na této výměře převažují hlavně travní porosty, ale přibývají i tržní plodiny. Mezi novými členskými státy EU naše republika v ekologickém zemědělství vyniká. Od roku 2006 tvoří dotace z EU u nás přibližně 40 mil eur, tedy zhruba 1 miliardu korun [5]. Tab. č. 1: Výše plateb v letech 2007-2013 Orná půda ekofarmy se souběhem Travní porosty ekofarmy bez souběhu Trvalé kultury intenzivní sady, vinice, chmelnice Trvalé kultury intenzivní sady, vinice, chmelnice Trvalé kultury extenzivní sady Zelenina a speciální byliny na orné půdě 155 EUR/ha 71 EUR/ha 89 EUR/ha 849 EUR/ha 510 EUR/ha 564 EUR/ha Zdroj: Ročenka EZ 2010 16

5 VYUŽÍTÍ CHOVU SKOTU V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ Člověk využíval skotu již od pradávna, což dosvědčují vykopávky z doby neolitické, kde bývají nalezeny pozůstatky několika druhů skotu, například krátkorohého, dlouhorohého, bezrohého a zebovidního. Zvířata sloužila člověku nejen produkcí masa, kostí a kůže, ale byla také významným tažným prostředkem. Například již staří Egypťané využívali skot jako zápřeže do válečných vozů, k tahu v polní práci a nebo svážení materiálů na stavby pyramid. I Římané a Řekové popisují v hospodářských spisech způsoby zacházení se skotem, jeho ochočování a výcvik k tahu. Ve starověku sloužily krávy především k produkci potomstva a v této době jich bylo chováno poměrně málo. Nelze opomenout i význam skotu při nošení těžkých břemen. Za tímto účelem byl skot chován například v Mongolsku nebo střední Asii. K významným produktům v chovu skotu patřilo již v dávných dobách i mléko. Staří Egypťané, ale i ostatní národy Indie a Střední Asie, dojili krávy z levé strany, ale Římané získávali od krav mléko dojením zezadu tak, jako se dojí ovce. Ve starověku byl rovněž prováděn výkrm skotu ve stájích, kde neměl dostatek pohybu, aby chovaná zvířata byla dostatečně tučná. Tento způsob chovu žíru je znám například z Egypta, Říma nebo Řecka. K využití skotu jako producenta mléka a masa dochází až v pozdějších dobách, a to z důvodu rostoucích požadavků na dostatek živočišných produktů. Tento trend je způsoben růstem počtu průmyslového obyvatelstva v 19. století. Dochází k vyšlechtění kulturních plemen, která se oproti původně chovaným primitivním plemenům vyznačují dobrou produkcí mléka a masa. Vědecké a pokrokové učení Charlese Darwina položilo základy rozvoje plemenářské práce. Zušlechťování plemen skotu se daří především v zemích s vhodnými přirozenými podmínkami. Jedná se o přímořské Dánsko, Holandsko, Anglii a Německo, nebo Alpské země s bohatými pastvinami. Z těchto zemí byla plemena v druhé polovině 19. století vyvážena do dalších evropských, ale i zámořských států za účelem zušlechtění místního skotu. Rozvoj rostlinné výroby zajišťoval chovanému skotu kvalitnější krmiva, jejichž zásluhou dochází v tomto směru k významnému pokroku. Skot se již nechová za účelem tahu, protože začíná být nahrazován koňmi a později mechanizačními prostředky [18]. Hlavním významem chovu skotu je zásadní využívání jeho užitkových vlastností, jako je masná a mléčná užitkovost, sloužící pro výrobu nejzákladnějších potravin a zajišťující výživu člověka [15]. Pro člověka je maso velmi bohatým zdrojem živin, 17

a to zejména proteinů [14]. Mléko z ekologických farem se od mléka z konvenčních chovů liší výrazně lepšími nutričními vlastnostmi [24]. Velký význam má skot i při zhodnocování objemných statkových krmiv, bohatých na vlákninu a nepoužitelných z hlediska lidské výživy, protože je přeměňuje na biologicky i kaloricky velmi hodnotné produkty pro lidskou výživu. V málo zalidněných státech využívá rozsáhlé pastevní plochy a tímto způsobem udržuje ráz krajiny. Významná je i produkce kůže pro kožedělný průmysl. Značné množství chlévské mrvy, vznikající v těchto chovech, zajišťuje udržení dobré úrodnosti půdy, a tím i zvyšování výnosů pěstovaných plodin. Při zpracování mléka vznikají odpady, které jsou svým vysokým obsahem živočišné bílkoviny velmi dobře využitelné v chovu drůbeže a prasat. Svědomitou plemenářskou prací dochází ke stálému vylepšování mléčné i masné užitkovosti chovaného skotu [19]. 5.1 Chov skotu Základním odvětvím zemědělské výroby v naší republice je chov skotu. Podílí se významně na tržbách zemědělských podniků a přitom je nejnáročnějším odvětvím živočišné výroby. Je rozhodující v ekonomické úspěšnosti podniku a jeho hlavním úkolem je produkovat kvalitní živočišné produkty. Jedná se především o hovězí a telecí maso, které hraje důležitou úlohu ve výživě obyvatelstva, a o mléko představující prvotní surovinu pro další výrobu [6]. Po roce 1990 se projevila restrukturalizace našeho zemědělství i v chovu skotu. Výrazně klesla nejen spotřeba mléka a mléčných výrobků, ale také hovězího masa. Došlo k rychlému snížení stavů skotu. U nás chované krávy sice stále zabezpečují produkci mléka pro domácí trh, ale nemáme dostatek zástavového skotu potřebného pro výrobu kvalitního hovězího masa. U chovaných krav se jedná o mléčný užitkový typ vyznačující se menším osvalením a nižším zastoupením požadovaných partií masa a jeho kvality. Tento problém řeší uplatnění masného užitkového typu skotu. Navíc dochází k využívání travních porostů jako pastvin, což je významným ekologickým a krajinotvorným přínosem. Evropská unie poskytuje finanční podporu na chovaná masná plemena skotu od roku 1980 [10]. Díky ekologickému zemědělství dochází k oživení venkovských ekonomik. Vznikají nové pracovní příležitosti, ekologické a ekonomické výhody, přispívá k vyšší sociální soudržnosti venkovských oblastí [22]. 18

5.2 Početní stavy chovaného skotu a produkce v podmínkách ekologického zemědělství v ČR V ekologickém zemědělství bylo v roce 2011 na farmách chováno asi 305 000 kusů tzv. BIO zvířat. Hlavní skupinou zvířat chovaných v ekologickém zemědělství je mimo jiné skot s 87,1% podílem na celkovém počtu DJ. V chovu dojných krav vzrostly stavy asi o 33% a to na 5 686 kusů, ale přesto poměr dojnic velmi zaostává na celkovém poměru stavu chovaného skotu v ekologickém zemědělství [26]. Tab. č. 2: Počet všech zvířat chovaných na ekofarmách v roce 2010 a 2011 Kategorie zvířat Počet ekofarem Počet všech zvířat (kusy) 2011 2010 2011 Skot 2 025 195 237 209 221 Skot ve věku nad 1 měsíc do 6 měsíců 1 464 42 649 42 344 Skot ve věku nad 6 měsíců do 24 měsíců 2 277 43 465 49 782 Skot ve věku nad 24 měsíců 1 895 109 132 117 095 Zdroj: Ročenka ekologického zemědělství 2 19

Tab. č. 3 Počet BIO zvířat chovaných na ekofarmách v roce 2010 a 2011 Kategorie zvířat Počet ekofarem Počet všech BIO zvířat (kusy) 2011 2010 2011 Skot do 1 roku 1 181 36 847 45 706 Z toho: telata na porážku 97 1 086 1 550 ostatní telata 1 167 35 761 44 156 Skot mezi 1. a 2. rokem 1 098 30 419 30 592 Z toho: na porážku 288 3 780 3 137 ostatní skot 1 043 26 639 27 455 Skot nad 2 roky 1 347 84 548 98 346 Z toho: dojnice 88 4 303 5 686 KBTPM 1 271 69 120 79 298 na porážku 393 3 733 3 104 ostatní skot 912 7 392 10 258 Skot (celkem) 1 378 151 814 174 644 Zdroj: Ročenka ekologického zemědělství 2011 Tab. č. 4: Živočišná bioprodukce na ekofarmách v roce 2010 a 2011 Produkt Čerstvé mléko - kravské Jednotka Počet ekofarem Bioprodukce z BIO zvířat 2011 2010 2011 1 000 l 81 17 344,11 26 853,55 Sýr - kravský 1 000 kg 5 2,3 5,49 Jogurt 1 000 kg 4 41,3 53,98 Tvaroh 1 000 kg 4 10,38 2,05 Máslo 1 000 kg 1 1,82 0,1 Smetana 1 000 l 0 0,2 0 Syrovátka 1 000 l 1 100 8 Zdroj: Ročenka ekologického zemědělství 2011 20

Tab. č. 5: Živočišná bioprodukce na ekofarmách v roce 2010 a 2011 Produkt Jednotka Počet ekofarem Bioprodukce z BIO zvířat 2011 2010 2011 Hovězí 1 000 kg 1 245 6 515,59 7 536,74 Hovězí - maso 1 000 kg 1 068 3 734,46 4 132,04 Zdroj: Ročenka ekologického zemědělství 2011 Tab. č. 6: Živá zvířata prodej jako zástav nebo na chov Produkt Jednotka Počet ekofarem Bioprodukce z BIO zvířat 2011 2010 2011 Zástav - telata kusy 966 25 283 37 830 Chov - skot kusy 163 2 038 3 226 Zdroj: Ročenka ekologického zemědělství 2011 5.3 Obecné zásady chovu skotu Zvířata hrají důležitou úlohu v uzavřeném řetězci půda - rostlina - zvíře - půda. Je důležité, aby byla dosažena vyváženost mezi pěstováním rostlin a chovem zvířat. Týká se to nejen zajištění přirozené úrodnosti půdy, ale i zabezpečení nezávadných rostlinných a živočišných produktů pro potřeby člověka. V ekologickém zemědělství rozhodují početní stavy skotu s ohledem na plochu půdy o přirozené úrodnosti. Je nutné, aby se vyprodukovaný hnůj a ostatní organická hmota vrátila zpět do půdy. Množství skotu na 1 ha se liší podle výrobní oblasti, přičemž platí, že v podhorských a horských oblastech je vyšší podíl trvalých travních porostů, a proto je zde vyšší dobytčí jednotka na jeden hektar nežli v nížinách, kde je úrodnější půda, tudíž se tam pěstuje více zemědělských plodin. U přežvýkavců tvoří základní krmnou dávku hlavně kvalitní objemné krmivo obsahující optimální množství vlákniny. Jestliže mají zvířata k dispozici dostatek objemného krmiva, dosahuje se u nich přiměřené užitkovosti, odpovídající jejich potencionálním schopnostem, přičemž je zachováno jejich dobré zdraví, plodnost i dlouhověkost, a to dokonce i bez přidání jadrných krmiv. Fyziologické a etologické potřeby jednotlivých druhů zvířat určují způsoby ustájení a techniku chovu, které musí odpovídat požadavkům na jejich welfare. Welfare zahrnuje poznatky, týkající se jejich fyzického a mentálního zdraví s ohledem 21

na adaptaci bez utrpení. Zdraví hospodářských zvířat se výrazně projeví v jejich chovu. Při sledování welfare je nutné uplatnit dostatečně levné alternativy chovu. Spotřebitel musí počítat s tím, že produkty získané v podmínkách odpovídající welfare chovu, budou dražší než produkty z konvenčních systémů. V alternativních chovech je důležité znovuobjevení etického stavu mezi zvířetem a člověkem. Člověk by si měl uvědomit, že zvíře slouží člověku a přístup ke zvířatům je odrazem etiky společnosti. Nesmí docházet k surovému zacházení se zvířaty. Zvíře potřebuje pro odpočinek měkké slamnaté lože, které mu zajistí přirozené, bezstresové lehání a vstávání. Ve stájích by se neměl vyskytovat obtížný hmyz a škodlivé plyny ohrožující zdraví zvířat. Ošetřovatel ve vazných stájích je povinen věnovat patřičnou pozornost čistotě povrchu těla zvířat, neboť zde není možnost samostatného čištění celého povrchu, jako je tomu v systému volného ustájení. Zvířata mají právo na volný pohyb. Chovatel musí při výběru plemene vhodného pro alternativní chov přihlížet k dané oblasti, podmínkám chovu a finalizaci produktu. U dojných plemen je nižší spotřeba energie než u plemen masných, kde je tato hodnota dokonce třikrát vyšší. Při výběru plemene je třeba brát v úvahu, že dojná plemena jsou náročnější na podmínky chovu. V ekologickém zemědělství je pastevní chov specializovaných masných plemen přirozeným zdrojem kvalitního hovězího masa. Pokud zajistíme zvířatům na ekologických farmách odpovídající podmínky, dosáhneme vysoké odolnosti organismu proti nemocem, související s prodloužením věku, snížením intenzity obratu stáda a nižšími ekonomickými náklady na chov jalovic. Živočišné produkty vyrobené v ekologickém zemědělství mohou být finalizovány přímo na farmách, nebo uváděny na trh prostřednictvím zpracovatelů bioproduktů [12]. Obr. č. 1: Kráva a tele (http://www.veterinarnisluzby.cz/) 22

5.4 Etologie chovu skotu Etologie je vědní obor zabývající se denním režimem určitých druhů zvířat. Cílem je zjišťování morfologie a fyziologie denního režimu zvířat. Zkoumá systémy ustájení, koncentraci zvířat ve stádě, využívání technologických zařízení, strukturu stáda, mikroklimatické podmínky stájí a podobně. Zjišťuje stresové situace a vlivy, které negativně ovlivňují pohodu zvířat. Zvířata žijí v souladu s určitým časovým rytmem, pokud dojde k zásahům do periodicity funkcí, tak dochází k poklesu užitkovosti. Důvodem může být nesprávné krmení, ošetřování, popřípadě přemísťování či transport zvířat [4]. Skot zařazujeme z etologického hlediska mezi přirozeně zdomácnělé druhy zvířat. Vyznačuje se společenskou nebo stádovou typologií, kde si vytváří lineární hierarchii skupiny. Typická, tzn. konzumační a trávící, dominuje. Určuje další formy a projevy chování a má vliv na riziko zdravotních a reprodukčních poruch. Dojde-li k předčasnému odstavení mláděte, hrozí riziko etopatie, neboli poruch chování. Skot se řadí mezi druhy zvířat s průměrnou inteligencí. Nevyhovující technologií chovu dochází k výskytu etopatií a časté flustraci. Vědci se v současně době intenzivně zabývají domestikací skotu. Historici se shodují, že v období neolitické revoluce došlo k rozvoji pěstování rostlin a chovu dobytka. Ten se šířil z Blízkého východu do Evropy, byl pravděpodobně importován. Analýzy rozboru DNA dokazují, že předkem našeho domácího skotu nebyl evropský pratur. Zubři, kteří byli divokými předchůdci skotu, se vyskytovali asi před 9 000 lety v západní Asii, Africe, Číně a Indii. Byli domestikováni podobně jako jiné druhy divoce žijících turovitých zvířat. Z nich vznikly současné typy skotu chovaného v Asii a nazývané,,zebu a dále i evropský skot. Keltské a slovanské kmeny chovaly skot, vážící podle kosterních nálezů maximálně 200 kg. Jeho pozdějšími potomky je karpatský hnědý horský skot chovaný na Ukrajině a v Polsku. Na světě existuje v současné době více než 1000 plemen skotu, z nichž je kolem 250 druhů vzácných a ohrožených. V intenzivním zemědělství je nejvíce rozšířeno asi 20 plemen [16]. Mezi jednotlivými plemeny existují odlišnosti v jejich chování, protože byla dlouhodobě šlechtěna v odlišném prostředí na odlišný typ produkce. Rozhodujícím faktorem v chování zvířat je způsob chovu. V chovech určených k masné produkci zůstávají telata u krav do sedmi až devíti měsíců, zatímco v intenzivních chovech jsou jalovice, dojnice i výkrmoví býčci chováni odděleně. Chování zvířat ovlivňují 23

také cykly krmení. Zvířata chovaná na pastvině využívají noční a časnou ranní pastvu, což se výrazně liší od podmínek zvířat chovaných v uzavřených stájích. Během dne dochází u skotu na pastvinách asi pětkrát ke střídání pasení a přežvykování. Zvíře si při pasení obtočí trs trávy jazykem, přimáčkne jej dolními řezáky k horní dásni a utrhne. Rostliny jsou odtrženy zhruba jeden centimetr od kořene [16]. Během pastvy skot využívá chuť, čich a hmat. Zvířata dokáží rozlišovat jednotlivé druhy rostlin a také stupeň zralosti rostliny. Skot upřednostňuje mladší porosty, ale tyto porosty u nich nevyvolávají pocit nasycení. Porost, který si podle jeho chutnosti skot vybírá, je ovlivněn vůní, chemickým složením, morfologií, obsahem vlákniny, obsahem vody, tvrdostí nebo poměrem listů k lodyhám [7]. U skotu krmeného konzervovanými a jinými krmivy pozorujeme odlišnosti v periodě krmení, která je kratší, a to především vzhledem ke konkurenčnímu boji o potravu. Pokud tato zvířata s kratší periodou krmení nemají optimální ustájení, sledujeme poruchy jejich chování, hlavně ohryzávání a olizování konstrukcí apod. Spotřeba vody závisí na vzájemném poměru sušiny a vody v potravě, na teplotě, srážkách, vlhkosti vzduchu, dojivosti a době, kdy se zvíře nachází na přímém slunci. Chovatel je povinen zajistit napájení skotu dostatečným množstvím kvalitní vody. Potrava je nejdříve předtrávena v předžaludcích pomocí symbiotických mikroorganismů, což umožňuje skotu využívat energeticky i vlákninu z rostlinné biomasy. Potrava je po napasení regurgitována - přežvýkána a poté opět polknuta. Přežvykování představuje v průběhu dne asi šest až sedm hodin. Při stájovém ustájení je nezbytné přidat k rozmělněným krmivům, jako je např. siláž, senáž nebo šroty, i dostatečné množství vlákniny. Vláknina dráždí nervová zakončení v bachorové stěně a podporuje pohyby, kterými začne přežvykovací cyklus. Chování skotu je v intenzivních zařízeních narušeno společným chovem jedné věkové kategorie nebo jednoho pohlaví. Přesto i zde dochází ke vzniku dominantních jedinců a hierarchie ve stádě. Skot je schopen rozpoznat individuálně až 70 jedinců svého druhu. U volně pasoucího se dobytka můžeme pozorovat pohybující se býky až za skupinou krav a telat. V době intenzivní pastvy u skotu bez tržní produkce mléka menší telata zůstávají ležet spolu a poblíž nich se zdržuje býk. Pokud zpozoruje nebezpečí, například blížícího se člověka, zaujme pohotovostní postoj. V hierarchii stáda rozhoduje o dominanci věk, hmotnost a síla. Podřízený jedinec reaguje na blízkost dominantního zvířete přikrčeným postojem, sklopením uší, zvukovými signály, vyššími tóny, případně čištěním srsti nadřízeného jedince. Je zásadou, aby do skupiny nikdy 24

nebylo přidáváno zvíře jako jedinec, ale vždy ve skupince, protože jinak hrozí jeho útisk. Rovněž je fatální chybou přidat bezrohé zvíře do skupiny zvířat s rohy. Zvířata ve skupině spolu navzájem komunikují, přičemž zde hlavní úlohu hraje akustická, vizuální a čichová komunikace. Jedná se o gesta, mimiku, čichovou komunikaci. Zvířata používají několik akustických úrovní signálů, což hraje důležitou roli mezi matkou a mládětem. Kráva v říji skáče na jiné krávy, a tím se pokouší vzbudit pozornost býků. Pokud je býk ve stádě, vyskytuje se toto chování méně častěji, protože býci se obvykle již snaží být nablízku kravám, kterým se blíží říje [16]. Říje se objevuje cyklicky, a to v intervalu 18-23 dní. Pokud je kráva gravidní nebo je v období mezi říjemi, nejeví zájem o sexuální kontakty s býkem [7]. Když se krávě blíží doba porodu, obvykle se vzdálí od stáda. Kráva rodí především v leže, přičemž v porodnách často dochází k tomu, že některá plemena rodí v noci, pravděpodobně z toho důvodu, aby se vyhnula době dojení. Narozené tele se postaví na nohy asi do jedné hodiny po porodu a začne hledat struky. V nejbližších dnech po porodu matka sama přichází k teleti, aby ho nakrmila, ale později již tele doprovází matku. Narozené tele zpočátku saje pět až osmkrát denně, později jen 3-5krát. Telata jsou většinou velmi hravá, často poskakují, běhají se zvednutým ocasem, přetlačují se hlavami. K odebrání telat matkám dochází v konvenčních chovech v průběhu 1-5 dní po porodu, telata jsou dále krmena mléčnými náhražkami až do věku 5-7 týdnů. Mezi matkou a teletem není prvních 24 hodin po porodu ještě zcela navázána vazba, takže včasné odebrání telete do 24 hodin po narození je pro obě zvířata méně stresující. Telata chovaná ve skupinách, mají mnohem lépe vyvinuté individuální projevy a komunikaci, což je velmi důležité pro jejich pohodu. Ustájení telat v individuálních boxech hraje negativní roli při vývoji jejich chování. Vhodný přístup člověka do 7 dnů po narození telete je velmi důležitý k vytvoření jeho pozitivního vztahu k lidem [16]. 25

5.5 Plemena skotu vhodná pro chov v podmínkách ekologického zemědělství Každý druh hospodářských zvířat dále dělíme na plemena. Plemeno je skupina domácích zvířat stejného druhu, která má stejný fylogenetický původ a vyznačuje se společnými vlastnostmi, které dále přenáší na své potomstvo [6]. V ekologicky zaměřených podnicích je velmi důležitá správná volba plemene. Farmy, zaměřující se na produkci mléka, případně jeho další zpracování, musí počítat s tím, že například výroba tvrdých sýrů je technologicky náročná. Navíc je nutno brát v úvahu nejen finančně náročné technologické vybavení na zpracování mléka, ale i zvýšený podíl ruční práce. Nezbytně musí být zajištěn i pravidelný odbyt mléčných výrobků. K tomuto typu výrobního zaměření se hodí především plemena mléčná, nebo plemena s kombinovanou užitkovostí. Farmy, které se zaměřují na produkci hovězího nebo telecího masa, mají možnost výběru z jednadvaceti masných plemen, případně i z plemen s kombinovanou užitkovostí. Zde je nezbytně nutné zajištění dostatečně velkého ohrazeného pastevního areálu. V současné době již u nás existují jatka, vybudovaná pro porážku ekologicky chovaných zvířat. V příznivějších podmínkách se chovají masná plemena středního tělesného rámce, která mají nižší porážkovou hmotnost, např. herefordský skot nebo aberdeen - angus. V podhorských a horských oblastech zaměřených na extenzivní způsob ekologického hospodaření bývají doporučována plemena highland cattle nebo galloway [9]. K rozlišení plemen skotu slouží tyto ukazatele: - původ, - prošlechtění, - užitkový směr, - geografické rozšíření [19]. Pro rozdělení skotu v praxi nejvíce používaný ukazatel je jeho užitkovost. Plemena skotu dělíme dle směru užitkovosti na: 1. mléčná mezi typické zástupce patří plemeno jerseyské, holštýnsko fríské, ayshirské 2. s kombinovanou užitkovostí simentálský skot, švýcarský hnědý, český strakatý 3. masná skot charolaiský, limounsinský, shorthornský, herefordský [16]. 26

5.5.1 Mléčná plemena skotu Holštýnský skot Skot vznikl v nížinných oblastech Fríska, Jutského poloostrova a severního Německa. V Evropě byl od druhé poloviny 19. století šlechtěn na maso-mléčnou užitkovost. Po roce 1861 byl skot vyvážen do Severní Ameriky, kde se šlechtění zaměřilo na vysokou mléčnou užitkovost, větší tělesný rámec a dobře utvářené vemeno [11]. Je nejpočetnější a s ohledem na produkci mléka i nejužitkovější mezi všemi kulturními plemeny skotu na světě. Podílí se na zvelebování mnoha místních plemen a vzniku plemen nových. Vznikla spousta odlišných biotypů, často označovaných jako plemena, která však genetické studie řadí stále k jednomu plemeni. Původně bylo nazváno plemeno holštýnsko-fríské podle země původu a v roce 1994 v USA přejmenováno na holštýnské plemeno. V současné době jsou při jeho šlechtění využívány nejlepší genetické zdroje z celého světa [19]. Typické je černostrakaté zbarvení, a to včetně hlavy. Asi 5 % skotu jsou recesivní homozygoti červenostrakatého zbarvení [11]. Zvířata se od heterozygotů kromě zbarvení neliší užitkovými ani morfologickými znaky. Jsou označována jako červený holštýnský skot (Red Holstein) [8]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí od 155-165 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 1000-1200 kg. U krav je výška v kohoutku 144-148 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 650-700 kg [13]. Plemeno je mléčného užitkového typu. V České republice byla v roce 2004 průměrná roční užitkovost 7600 kg mléka při průměrném obsahu 3,3 % bílkovin a 4,1 % tuku. U výkrmových býčků denní přírůstky vykazují 1150 g. Rozšíření je celosvětové, hojný výskyt je v Severní Americe [13]. Jde o plemeno, které je pro ekologicky hospodařící podniky méně vhodné. Vzhledem k tomu, že mu nelze pastvou zajistit všechny potřebné živiny, tvoří jeho užitkovost v těchto podmínkách pouze 50-60 % z jeho genetického potenciálu [10]. 27

Obr. č. 2: Holštýnský skot (http://ksz.af.czu.cz) Ayrshirský skot Plemeno bylo vyšlechtěno v 18. století ve Skotsku z místního keltského skotu kříženého s plemeny shorthornským a východofríským. Jde o jednostranně mléčný užitkový typ s výbornou mléčnou užitkovostí [8]. Zbarvení je hnědočerveně strakaté až bílé. U tohoto plemene je typický hluboký prostorový hrudník, široká pánev, užší záď, dokonale utvářené vejčité vemeno s vynikající funkčností. Charakteristické pro toto plemeno jsou lyrovité rohy [6]. U býků je výška v kohoutku 140 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 800-950 kg. U krav je výška v kohoutku 127-135 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 550-620 kg [13]. Průměrná roční užitkovost v roce 2004 byla u tohoto skotu v České republice 6240 kg, při průměrném obsahu 4,2 % tuku a 3,4 % bílkovin. U plemene je dobrá i masná užitkovost. Aby byla zlepšena mléčná užitkovost, bylo ve druhé polovině 20. století přikříženo u mnoha jiných plemen, a to i v České republice. Rozšíření je téměř celosvětové, zejména ve Velké Británii, Severní Americe, Finsku, Východní Africe, Austrálii, na Novém Zélandu [13]. Jedná se o plemeno vhodné, vzhledem k jeho užitkovým vlastnostem, pro ekologický způsob chovu [10]. 28

Obr. č. 3: Ayrshirský skot (http://ksz.af.czu.cz) Jerseyský skot Plemeno vzniklo na ostrově Jersey ležícím v kanálu La Manche. Původ plemene se odvozuje od starých francouzských plemen z Normandie. Díky příznivým klimatickým podmínkám se skot pase téměř 9 měsíců v roce. Šlechtěním, které bylo zaměřeno na mléčnou produkci a obsah tuku, vznikl extrémně dojný skot. Zbarvení skotu je plášťově krémově žluté až hnědé, může se vzácně objevit i strakatost, býci bývají zpravidla tmavších odstínů. Vemeno je výborně utvářené, vysoko nasazené, žláznaté, dojitelné [8]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí 127-130 cm a hmotnost 700 kg. U krav je výška v kohoutku 120-125 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 350-540 kg [13]. Jedná se o jednostranně mléčné plemeno skotu. Průměrná roční užitkovost v roce 2004 byla v České republice 5100 kg mléka s průměrným obsahem 4,0 % bílkovin a 5,8 % tuku. Rozšíření plemene je téměř po celém světě, a to v Dánsku, Švédsku, Kanadě, USA, Anglii, na Novém Zélandě, Rusku. V České republice se od 90.let 20.století chová přes 2000 krav [13]. V ekologickém systému chovu je toto plemeno využitelné jak v podhorských, tak v nížinných oblastech [10]. 29

Obr. č. 4: Jerseyský skot (http://ksz.af.czu.cz) 5.5.2 Kombinovaná plemena skotu Český strakatý skot Český strakatý skot vznikl sloučením všech rázů strakatého skotu chovaného v Čechách a na Moravě ve 30. letech minulého století. Název český strakatý dostal v roce 1967 a v 70. letech byl kromě využití ayrshirského skotu zušlechťován plemenem červené holštýnské. Využitím předností obou plemen byla dosažena žádoucí variabilita plemene [19]. U českého strakatého skotu se požaduje pevná a přiměřeně silná kostra, prostorový a hluboký hrudník, spuštěná slabina a dobře utvářená záď. Vemeno by mělo být pravidelné, žláznaté, s pravidelně rozmístěnými struky a jemně osrstěné. Typické je pro toto plemeno zbarvení žlutostrakaté až červenostrakaté. Hlava je bílá nebo s menšími barevnými odznaky, jako jsou brýle nebo slzy. Typické je také bílé zbarvení břicha, laloku, vemene, konců nohou a ocasu. Rohy jsou průměrně velké [8]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí od 150-158cm, hmotnost se pohybuje okolo 1100-1200kg. U krav je výška v kohoutku v rozmezí od 138-144cm a hmotnost se pohybuje okolo 650-750kg [13]. Toto plemeno má kombinované produkční zaměření se zvýrazněnou mléčnou užitkovostí, velmi dobrou růstovou schopností, jatečnou výtěžností i kvalitou masa. Toto plemeno činí asi 48 % všech dojných plemen u nás chovaných [19]. Plemeno je typické kombinovanou užitkovostí s poměrem mléka a masa 60:40. Průměrná roční užitkovost v České republice v roce 2004 byla 5850 kg mléka při průměrném obsahu 3,5 % bílkovin a 4,2 % tuku. Toto plemeno se vyznačuje také výbornou masnou užitkovostí. Při staničních zkouškách užitkovosti z roku 2004 býci 30

dosahovali průměrných denních přírůstků 1370 g - 1439 g. Plemeno se vyznačuje dobrou přizpůsobovací schopností a je vhodné pro užitkové křížení s méně vzrůstnými plemeny. Rozšířené je v České republice, jihovýchodní Evropě, jižní Africe, Alpských zemích a jejich okolí a jiných zemích [13]. Toto plemeno se velmi dobře hodí k chovu v podmínkách ekologického zemědělství, protože se dokáže dobře přizpůsobit místním podmínkám a výhodná je i jeho kombinovaná užitkovost [9]. Obr. č. 5: Český strakatý skot (http://ksz.af.czu.cz) Montbeliardský skot Jedná se původně o plemeno maso-mléčné užitkovosti, které francouzští chovatelé selektovali na výraznou mléčnou užitkovost. Mléko má vyšší obsah bílkovin, proto se velmi dobře hodí na výrobu sýrů. Je nejrozšířenějším dojným plemenem ve Francii a jeho masná užitkovost je podobná kombinovaným maso-mléčným plemenům. U nás se chová i v čistokrevné formě. Je červené barvy [6]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí od 152-158 cm a hmotnost se pohybuje mezi 1000-1200 kg. U krav je výška v kohoutku 140-144 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 650-750 kg [13]. U montbeliardského skotu převažuje mléčná užitkovost s důrazem na produkci bílkovin. V České republice byla v roce 2004 průměrná roční užitkovost 7333 kg mléka při průměrném obsahu 3,9 % tuku a 3,4 % bílkovin. Typická je pro toto plemeno dlouhověkost, konstituční pevnost, dobrý zdravotní stav, dlouhověkost. 31

Hlavní oblast rozšíření je severovýchodní Francie a odtud se rozšiřuje do ostatních částí země. Na konci 20. století bylo toto plemeno použito k připařování strakatých plemen v Německu, Švýcarsku a České republice [13]. Chov tohoto plemene na ekologických farmách je obdobný jako chov českého strakatého skotu [10]. Obr. č. 6: Montbeliardský skot (http://ksz.af.czu.cz) 5.5.3 Masná plemena skotu Limousinský skot Plemeno vzniklo v oblasti jihozápadní Francie, charakteristické drsnými klimatickými podmínkami. Do první poloviny 20. století se tento skot využíval k tahu. Typický je velký tělesný rámec, dobře vyvinutá svalovina, pevný postoj. Zbarvení je plášťově červené až plavé, světlejší je kolem mulce, očí a na končetinách. U krav je typická dobrá plodnost, snadné otelení, dobré mateřské vlastnosti a dlouhověkost [20]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí od 140-148 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 1000-1200 kg. U krav je výška v kohoutku 132-138 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 600-750 kg [14]. Průměrná roční užitkovost dosahuje asi 4100 kg mléka o tučnosti 4,0 % a obsahu bílkovin 3,2 %. Výhradně se však limousinský skot chová jako masný skot. Býci vybraní k plemenitbě dosahují denních přírůstků 1300 g a ve výkrmu se vyznačují nízkým sklonem k tučnění. Mají vysokou jateční výtěžnost vlivem extrémního osvalení, a to především na kýtách. Maso se vyznačuje jemností a křehkostí. Skot je vhodný k užitkovému křížení. 32

Plemeno bylo z oblasti Francie dále rozšířeno a chová se ve více než 40 zemích. Do České republiky bylo importováno koncem 20. století [13]. Ekologické podniky mohou toto plemeno využívat ve všech výrobních oblastech. [10]. Obr. č. 7: Limousinský skot (http://ksz.af.czu.cz) Herefordský skot Patří mezi nejstarší a nejrozšířenější masná plemena na světě. Vyšlechtěno bylo ve střední Anglii, v hrabství Herefordshire. Na podkladě původního červeného skotu byla prováděna soustavná selekce zaměřená na výkrmnost a osvalení. Existují dva typy plemene, které se liší velikostí těla, a to s malým až středním tělesným rámcem a velkým tělesným rámcem, vyskytující se například v Severní Americe. Menší typ více tuční, přičemž větší typ dospívá později a tuční méně. Zbarvení je tmavě červené; hlava, spodní část krku, hrudi, břicha a ocasu je bílá. Převážně jsou zvířata geneticky bezrohá, existují však i rohatí jedinci [20]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí od 140-148 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 850-1050 kg. U krav je výška v kohoutku 130-138 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 500-650 kg [13]. Jde o nenáročný, přizpůsobivý, klimaticky tolerantní a dlouhověký skot. Býci vybraní do plemenitby dosahují průměrných denních přírůstků 1320 g. U masa není velký sklon k tučnění. Zvířata dospívají brzy a porody bývají snadné. Jedná se o nejrozšířenější masné plemeno na světě. Chová se v Severní a Jižní Americe, Velké Británii, Austrálii, na Novém Zélandu, jižní Africe a v dalších zemích. V České republice je třetím nejrozšířenějším masným plemenem [13]. 33

Plemeno je méně náročné na podmínky chovu, a proto se hodí i do oblastí vyznačujících se horšími výrobními podmínkami [10]. Obr. č. 8: Herefordský skot (http://ksz.af.czu.cz) Aberdeen-anguský skot Plemeno patří k nejrozšířenějším masným plemenům na světě. Pochází ze severovýchodního Skotska. Stejně jako hereford je v USA a Kanadě šlechtěn na větší rámec [11]. Pro zvířata je typické plášťově černé nebo plášťově červené zbarvení. Geneticky je plemeno bezrohé. U krav je předností výborná plodnost a velmi snadné porody s následujícími výbornými mateřskými vlastnostmi a vynikající pastevní schopností, dlouhověkost, odolnost vůči nepříznivým podmínkám [20]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí od 140-146 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 900-1050 kg. U krav dosahuje výška v kohoutku 130-136 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 550-700 kg [13]. Jatečná zvířata jsou typická vysokou jateční výtěžností. Maso je jemné, dobře mramorované, křehké a šťavnaté. Barva tuku je u plemene žlutá. Býci vybraní k plemenitbě dosahují průměrné denní přírůstky 1400 g. U zvířat nad 350 kg dochází k silnějšímu ukládání tuku. Plemeno je chováno na všech kontinentech. Zvířata jsou chována ve Velké Britanii, Severní a Jižní Americe, na Novém Zélandu, v Austrálii. Plemeno je v České republice od roku 1992 a je druhým nejpočetnějším plemenem masného skotu [13]. Jedná se o plemeno, které je vhodné pro chov na ekologicky zaměřených farmách [10]. 34

Obr. č. 9: Aberdeen-anguský skot (http://ksz.af.czu.cz) Piemontský skot Plemeno pochází z oblasti Piemonte v severozápadní Itálii. Původně mělo plemeno trojstrannou užitkovost, ale od dvacátých let 20. století bylo plemeno šlechtěno a užitkovost byla nahrazena masnou užitkovostí. Zbarvení skotu je bílé až světle plavé. Telata tohoto plemene se však rodí sytě plavá až nahnědlá. Skot je nenáročným plemenem, jak z hlediska výživy, tak chovatelských podmínek. Snadno se adaptuje na různá prostředí, vyznačuje se velmi dobrou pastevní schopností a konverzí objemných krmiv [20]. U býků je výška v kohoutku 140 cm a hmotnost se pohybuje průměrně v rozmezí 800-1000 kg. U krav je výška v kohoutku 130 cm a hmotnost v rozmezí 600-700 kg [13]. Jedná se o výhradně čistě masné plemeno. Často se vyskytuje dvojbedří, což je hypertrofie bederního a hýžďového svalstva. Býci vybraní k plemenitbě dosahují vysokých přírůstků, a to 1170 g a jateční výtěžnosti 68 %. Jatečná kvalita je velmi dobrá s nízkým podílem tuku. Rozšíření plemene je hlavně v západní části horní Itálie, střední a západní Evropě, Severní a Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandě a Číně [13]. Plemeno se vyznačuje výbornou pastevní schopností, a proto je v ekologickém systému dobře využitelné [10]. 35

Obr. č. 10: Piemontský skot (http://ksz.af.czu.cz) Gaskoňský skot ( gasconne) Plemeno pochází z Gaskoňska z krajiny jižní Francie. Po dlouhou dobu bylo plemeno využíváno jako skot s trojstrannou užitkovostí, a to především k tahu. Nyní je šlechtění zaměřeno na jednostrannou masnou užitkovost. Zbarvení zvířat je plášťově světle šedé až stříbřité. Telata se rodí v barvě bílé kávy, přebarví se během prvního půl roku života. Plemeno je odolné vůči extrémnímu klimatu, změnám ve výživě, má schopnost se pást i na chudé vegetaci, strmých svazích hor. Další předností jsou snadné porody, má dobré mateřské vlastnosti, dlouhověkost a dobrou ovladatelnost [20]. U býků je výška v kohoutku 145 cm a hmotnost se pohybuje v průměru 1000 kg. U krav je výška v kohoutku 135 cm a hmotnost okolo 650 kg [19]. Toto plemeno má velmi dobrou růstovou schopnost. Jatečná výtěžnost je na úrovni 62-64 %. Maso dobré kvality je typické nízkým obsahem cholesterolu. Chov plemene se v poslední době rozšířil do Skotska, Španělska, Nizozemí a SRN [29]. 36

Obr. č. 11: Gaskoňský skot (gasconne) (http://ksz.af.czu.cz) Salerský skot Plemeno pochází z Francie z oblasti vulkanického pohoří v Centrálním masivu. Plemeno bylo díky původní oblasti formováno tak, aby bylo odolné vůči nepříznivému klimatu a podmínkám prostředí. V zimě jsou zvířata chována v údolích a na jaře vyháněna na horské pastviny. Zbarvení zvířat je po celém těle tmavě mahagonové. Srst je poměrně hustá a dlouhá, a to především v zimních měsících. Plemeno je rohaté. Skot je mírné povahy a má vynikající mateřské vlastnosti. Zvířata jsou ovladatelná, přizpůsobivá a dobře adaptabilní na nové prostředí. Plemeno dobře snáší zimu a pobyt ve sněhu. Porody jsou bezproblémové [20]. U býků je výška v kohoutku 150 cm a hmotnost se pohybuje průměrně v rozmezí 1000-1100 kg. U krav výška v kohoutku dosahuje 140 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 650-750 kg [13]. Plemeno se více využívá pro produkci masa ve stádech bez tržní produkce mléka. Mléčná užitkovost u tohoto plemene je okolo 3000kg mléka s obsahem 3,3% tuku a 3,4% bílkovin. Denní přírůstky u býků chovaných na stanicích dosahují 1220g při jateční výtěžnosti 60%. Maso je dobře mramorované a chutné. Plemeno je rozšířeno ve Francii, Španělsku, Portugalsku, Severní a Jižní Americe. V České republice je toto plemeno od roku 1995 a chová se jen v malém rozsahu [13]. Plemeno se vyznačuje konstituční tvrdostí a skromností na podmínky chovu, takže je vhodné k využití v ekologickém systému hospodaření [10]. 37

Obr. č. 12: Salerský skot (http://ksz.af.czu.cz) Gallowayský skot Plemeno vzniklo v jihozápadní části dnešního Skotska a patří k nejstarším masným plemenům na britských ostrovech. Základní zbarvení skotu je plášťově černé, může být i bílé s černými vnitřky uší, tzv. park-white, nebo žlutohnědé až stříbrohnědé, černé či hnědé s bílým pruhem kolem hrudníku. Plemeno dobře snáší nepříznivé klimatické podmínky, je nenáročné na ustájení a může být celoročně venku [20]. U býků je výška v kohoutku 128 cm a hmotnost se pohybuje 800 kg. U krav je výška v kohoutku 122 cm a hmotnost v rozmezí 450-530 kg [13]. Zvířata mají v poměru k hmotnosti těla velké a ploché paznehty, proto jsou vhodná do bažinatého terénu k udržování krajiny. Býčci ve věku 210 dnů dosahují hmotnosti 220 kg, u jaloviček je to 200 kg. Toto plemeno se hodí ke křížení s plemeny jinými, jako je například shorthorn. Maso má jemné a mramorované. Plemeno je chováno ve Velké Británii, Kanadě, Argentině a Austrálii. V České republice se chová od roku 1991 [13]. Jedná se o plemeno, které je ideální pro chov ve velmi náročných podmínkách [10]. 38

Obr. č. 13: Gallowayský skot (http://ksz.af.czu.cz) Skotský náhorní skot highland cattle Plemeno pochází z oblastí severozápadní Skotské Vysočiny a centrálního Skotska. Je to masné plemeno, které je velice odolné. Chová se pro produkci kvalitního hovězího masa a slouží také k údržbě krajiny, kde není chov intenzivnějších plemen možný. Dobře snáší celoroční pobyt venku. Pro plemeno jsou typické snadné porody, dlouhověkost, dobrá pastevní schopnost a klidná povaha. Zbarvení těla je hnědočervené, mohou se však vyskytovat i další barevné variace, jako je například šedobéžové, černé, plavé, žíhané a stříbrné zbarvení. Srst je velmi hustá a dlouhá. Typickým znakem jsou také dlouhé rohy, které rostou do šířky a zatáčejí se nahoru [20]. U býků je výška v kohoutku v rozmezí od 125-130 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 650-750 kg. U krav je výška v kohoutku 115-120 cm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 420-520 kg [13]. Plemeno je vhodné do chovů bez tržní produkce mléka. Kvalita masa je dobrá. Plemeno má využití při péči o udržení krajiny. Původně chovalo v západním a středním Skotsku a na Hebridách, ale již několik let se četná stáda chovají ve střední a v severní Evropě a Severní Americe. V České republice se plemeno chová od roku 1991 [13]. Celkový vzhled tohoto plemene a navíc jeho užitkové vlastnosti, především kvalita masa, jednoznačně předurčují chov tohoto plemene pro ekologické farmy, které se nachází v náročných podmínkách [10]. 39

Obr. č. 14: Skotský náhorní skot highland cattle (http://ksz.af.czu.cz) 5.6 Druhotné využití skotu 5.6.1 Močůvka Je to dusíkatodraselné hnojivo, které se rychle dostává do půdy a je velmi účinné. Živiny v ní obsažené jsou snadno přístupné a jejich množství je závislé na zředění. Při delším skladování dochází ke ztrátám dusíku. Obsahuje růstové hormony a je velmi vhodným hnojivem na pastviny, doporučuje se její aplikace ve dvou až čtyř ročních intervalech. Je však nutno dbát správného dávkování, protože by mohlo dojít k předávkování močůvkou, čímž by se v porostech prudce zvýšil obsah draslíku v sušině a snížil obsah fosforu a vápníku. Následkem toho by mohlo dojít u zvířat k častým průjmům [10]. 5.6.2 Kejda Kejda je dusíkatodraselné hnojivo, obsahující všechny hlavní živiny, mikroprvky a makroprvky. Její uplatnění má velký význam především na orné půdě. Obsahuje část organicky vázaného dusíku a její dávkování je omezeno maximální přípustnou dávkou draslíku a navíc možností vzniku zaschlé vrstvy na povrchu porostu pastvin, což má za následek zhoršení obrůstání, spásání a celkové kvality píce. Pokud je přesto nutné plochu spásat, mělo by se tak stát nejdříve za tří až čtyři týdny po hnojení kejdou, ale mnohem vhodnější je v roce aplikace kejdy porosty pouze posekat. Pokud jsou aplikována tekutá statková hnojiva, je bezpodmínečně nutné dodržování zásad na ochranu životního prostředí [10]. 40

5.6.3 Pevný hnůj Vzhledem k efektivnosti nákladů na dopravu se provádí hnojení chlévskou mrvou na plochy nacházející se blíže místa produkce hnoje. Chlévská mrva je hnojivem zejména orných půd, na travní porosty je použití méně efektivní. Využívá se ke zlepšení botanické skladby rostlin, například smilkových porostů. Hnojit je nejvýhodnější na podzim, když půda ještě není zmrzlá a nebo brzy na jaře hnojem, který je dobře vyzrálý. Velmi vhodné je zčásti ho zapravit do půdy branami [10]. 5.6.4 Pastva a její vliv na krajinu Řízená pastva skotu má příznivý vliv na krajinu a neohrožuje životní prostředí. Využití skotu k pastvě je velmi důležité. Zvířata jsou často vyháněna na místa, kam by se nedostala těžká technika. Pasení také ovlivňuje trvalé travní porosty. V jednom z výzkumů bylo po čtyřech letech spásání zjištěno mírné zvýšení pokryvnosti trav, avšak se vzrůstající intenzitou spásání a vyšší dávkou hnojiv docházelo k poklesu rostlinných druhů. Jiné pokusy dokázaly, že díky spásání se naopak zvyšuje počet rostlinných druhů. Dochází také k rozšiřování šťovíku, a to v případě extenzivní pastvy, pro kterou jsou charakteristické dva pastevní cykly. Během pastvy nedochází k ohrožení životního prostředí proplavováním škodlivých látek do podzemních vod. Vyprodukované metabolicky přeměněné zbytky během pastvy přispívají k vyvážené výživě porostu a zvyšují kvalitu pasené píce, tím dochází ke zvyšování obsahu dusíkatých látek a energetické složky píce, ale naopak je sníženo množství vlákniny [22]. Pastva udržuje velký počet stanovišť vzácných druhů živočichů a rostlin, ale zároveň mnohdy dochází k jejich přímé likvidaci, což v tradiční zemědělské krajině nebýval problém [29]. Obr. č. 15: Pastva (http://www.zamekujezd.cz/) 41

6 TECHNOLOGIE CHOVU SKOTU V PODMÍNKÁCH EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ 6.1 Zásady ustájení skotu v podmínkách ekologického zemědělství Hlavní zásadou při ekologickém chovu zvířat je především zajištění všech jejich požadavků (welfare). Na splnění těchto podmínek závisí užitkovost, zdraví i dlouhá výkonnost chovaných zvířat. Úroveň této jejich životní pohody tvoří úzký vztah mezi vnějším prostředím a chovaným zvířetem. Systém ustájení se hodnotí na základě těchto kvalitativních ukazatelů, a to především fyziologických a patologických. 1. Ukazatele chování - chovem podmíněné odchylky od průběhu, trvání a četnosti ukazatelů přirozeného způsobu chování, - chovem podmíněná absence základních parametrů přirozeného způsobu chování, - chovem podmíněné poruchy chování. 2. Fyziologické ukazatele - chovem podmíněné změny frekvence dechu a tepu, - chovem podmíněné změny krevního tlaku, - chovem podmíněné změny krevních ukazatelů, - chovem podmíněné změny průběhu trávení, - chovem podmíněné změny průběhu rozmnožování. 3. Patologické ukazatele - chovem podmíněná onemocnění, - chovem podmíněné poranění, - chovem podmíněné ztráty [19]. Rozměry stáje musí vyhovovat tzv. individuálním odstupům mezi jednotlivými zvířaty. Jedná se vlastně o dostatečně velký prostor, ve kterém zbytečně nedochází k potyčkám mezi zvířaty. Rovněž by do stáda neměly být zařazovány krávy jednotlivě, ale vždy nejméně alespoň tři kusy, protože tímto způsobem se vytvoří nová podskupina, což způsobí, že se tak neprojevuje hierarchické členění. Krávy na pastvě věnují chůzi 42

zhruba tři až šest hodin z celkové denní doby, kdežto ve volných stájích zhruba jen asi půl hodiny. Důvodem je, že na pastvině jsou krávy motivovány hledáním krmiva, a navíc se při venkovním pobytu zdaleka neprojevuje hierarchie tak, jako ve stáji [9]. Zásady ustájení: - v boxových nebo kotcových stájích se používá hluboká či vysoká podestýlka, - počet míst u žlabu v poměru k počtu dojnic má být 1:1, - hrana napájecího žlabu na jednu dojnici má být 60-100 mm a na jeden kus mladého skotu 40-70 mm, - počet ustájených zvířat musí odpovídat počtu boxových loží, - chodby, kde se pohybují zvířata, musí být dostatečně široké, aby nedocházelo ke stresujícím projevům, - každá stáj musí mít zajištěné přirozené větrání s vyloučením průvanu, - teplota stáje musí být ustálená, aby nedocházelo k tepelným výkyvům, které by zatěžovaly organismus zvířat [16]. - podestýlku zvířat musí tvořit přírodní materiály (není podmínkou, aby pocházely z ekologického zemědělství) a zvířatům musí být zajištěno vystlané suché lože s pevným podkladem, - plocha stáje, po které se zvířata pohybují, musí být alespoň z 50 % neklouzavá (rošty mohou tvořit pouze 50 %), - ve stáji musí být zajištěna přirozenou ventilací správná teplota, vlhkost, prašnost, - koncentrace stájových plynů nesmí překročit práh škodlivosti, - intenzita chovu musí vyhovovat specifickým způsobům chovaného druhu tak, aby nedocházelo ke zbytečným stresům chovaných zvířat, - slabším jedincům musí být zajištěna možnost úniku, - ve stáji je nutné přirozené osvětlení v dostatečné míře, v případě nutnosti musí zajištěno přisvětlování, tj. v zimě, noci apod., - v současné době je v ekologickém zemědělství povoleno pouze volné ustájení [20]. 43

Tab. č. 7: Minimální parametry pro stáje Vnitřní podlahová plocha dostupná zvířatům Plocha výběhu (mimo pastviny) Živá hmotnost zvířat Plocha/kus v m² Plocha/kus v m² Skot do 100 kg 1,5 1,1 do 200 kg 2,5 1,9 do 350 kg 4 3 Dojnice nad 350 kg 5,0 a minimálně 3,7 a minimálně 1m²/ 100kg 0,75m²/100kg 6 4,5 Plemeníci 10 30 Zdroj: [20] 6.1.1 Ustájení dojnic Pro zvířata je vhodnější nežli ustájení na volné ploše využití prostoru boxů. Podle výzkumu bylo dokázáno, že boxy k ležení plní určitou ochrannou funkci proti potyčkám ve stádě. V boxech musí být kravám umožněno přirozené a pohodlné lehání i vstávání. Délka boxů při dvouřadém uspořádání chléva je 220 cm, při jednostranném 240 cm a šířka musí být minimálně 120 cm. Tvar zábran nesmí být nebezpečný pro zvíře. V boxových stájích nejenže je podstatně zvýšena pohoda a klid zvířat, ale navíc je tu i vyšší úroveň hygieny, kulturnosti práce a její produktivity. Je zapotřebí upřednostňovat boxy z ocelových trubek před dřevěnými zábranami, protože zde dochází k rychlejšímu proudění vzduchu, a tím je v letním období zajištěna lepší výměna vzduchu, což sníží obtěžování mouchami. Čelní zábrana by neměla být umístěna níže než 0,8 m a šíjová zábrana musí být ve výšce 0,9-1,15 m. Vzdálenost k zadnímu kraji boxu by měla být u čelní zábrany alespoň 2,1 m a u šíjové alespoň 1,9 m [9]. Volné boxové ustájení Tento typ ustájení je charakteristický svým funkčním uspořádáním určitých úseků, které mohou být prostorově odděleny, jedná se o místo pro krmení, dojení nebo odpočinek zvířat [4]. Volné boxové ustájení zajišťuje dostatečnou pohodu chovaným zvířatům v celém jejich životním a produkčním cyklu. 44

Správně řešený box musí zajišťovat: - dostatečný prostor pro lehání, vstávání, pohyb těla, hlavy apod., současně i dostatek místa pro břicho a boky zvířete, - kvalitní pevnou podlahu a boční hrazení, - dostačující orientaci zvířat při vstupu do boxu a současně důvěru v toto místo, které jim zajišťuje klid. Je velmi důležité, aby si zvířata na boxové ustájení zvykala již od mládí. Dojnice vstávají a uléhají až desetkrát denně, přičemž tráví v boxu 10-13 hodin. Boční zábrany musí vyhovovat požadavkům zvířat a v horní části je nutné, aby je doplňovala vymezovací šíjová zábrana, která omezí vstup do čela boxu a zabrání jeho znečištění. Stáje s omezeným rozponem mohou využít uspořádání boxů se sešikmením jejich podélné osy do 30 nebo případně tzv. přesazených boxů, jejichž šířka je nejméně 1,2 m pro krávy přesahující hmotnost 620 kg [2]. Podlaha boxů musí být izolovaná a nepropustná proti vlhkosti. Oproti podlaze v hnojné chodbě je buď zvýšená se stlaním na povrchu a nebo naopak snížená, kde je založena a udržovaná slamnatá matrace, jejíž práh je v zadní části boxu, aby nedocházelo k vyhrnování podestýlky do chodby. V boxech, kde je zvýšená zadní hrana, většinou o 200-250 mm, je zamezeno couvání chovaných zvířat do boxů a obracené ležení. Současně nedochází ke znečišťování boxových loží při vyhrnování chlévské mrvy [6]. Obr. č. 16: Volné boxové ustájení (www.zea.cz) 45

Kombinované ustájení Kombinované boxy neboli kombiboxy jsou vlastně vazné ustájení bez vázání. Jedná se o stání a lože, ke kterému náleží krmný žlab a eventuelně napáječka. Při splnění všech specifických požadavků je kombiboxové ustájení sice použitelným, ale nikoliv nejvhodnějším řešením. Při tomto způsobu ustájení je možno použít jak stelivové, tak i bezstelivové varianty [6]. Stání je dlouhé zhruba 150-170 cm, široké 115-120 cm s nízkou požlabnicí a krátkými stranovými zábranami [2]. Náklady na toto ustájení se s přibývajícím počtem krav snižují. V kombiboxových stájích připadá na 1 krávu a rok 45-55 pracovních hodin, což jsou výrazně příznivější pracovní náklady než ve vazných stájích. Je to především proto, že zde existuje přímá návaznost na dojírnu. Je zde splněn předpoklad k dosahování vysoké mléčné užitkovosti. Zvířata jsou prokazatelně čistější než ve vazných stájích, i jejich vzájemné vyrušování je minimální. Migrace zvířat je snížená a doba přijmu krmiva je dostatečně dlouhá. Hrozí zde ovšem určité nebezpečí poranění končetin, vemene a struků. Toto ustájení se vyznačuje lepším stupněm čistoty než vazné stáje, ale oproti ostatním způsobům volného ustájení není neideálnější. Je zapotřebí odstranit agresivní zvířata, zvířata s extrémně velkou tělesnou hmotností, doporučeno je i odrohování. Výkaly z kaliště odstraňuje stacionární nebo mobilní vyhrnování, případně je zde možnost použití roštových podlah na hnojných chodbách. Toto ustájení je výhodné při nedostatku investičních prostředků a nutnosti rychlé modernizace vazné stáje, vyřešení dojírny čekáren a naháněcích chodeb. Nesmí zde dojít k předimenzování počtu zvířat v daném prostoru, protože by to mohlo mít negativní vliv na jejich chování, jako je agresivita, cucavost, atd. Navíc by předimenzování mohlo mít negativní vliv i na organizaci práce ve stáji a na stájové mikroklima. V současné době je od této varianty ustájení postupně upouštěno a chovatelé dávají přednost jiným způsobům ustájení [6]. Hluboká podestýlka Hluboká podestýlka zajišťuje chovaným zvířatům pohodu, která je dána kvalitou podestýlky. Pokud není podestýlka dostatečně vyhovující, jsou podmínky chovu neuspokojivé. Tuto podestýlku nelze použít v uzavřených objektech, protože zde dochází k vysoké produkci CO2, NH3 a vodních par. Tato skutečnost by výrazně snížila pohodu zvířat. Hlubokou podestýlku je možno použít pouze v otevřených stájích 46

s přístřeškem, aby zde bylo zajištěno dostatečné větrání. Cyklus vyklizení podestýlky je delší než 3 měsíce, počítá se 7 kg čisté slámy na jednu DJ - dobytčí jednotku a den. Tento způsob ustájení je vhodný především pro zaprahlé krávy, přičemž plocha lehárny musí mít 5 m² na jednu dobytčí jednotku a je zapotřebí, aby šířka krmiště činila alespoň 2,80 m. Výhodnější varianty se používají pro vysokoužitkové dojnice. Izolace prostoru lehárny je náročná na investice a navíc zde dochází k nestabilnímu množství pohotové podestýlkové slámy [6]. Pro požadovaný roční objem slámy na 100 kusů dobytka je zapotřebí sklidit zhruba 100 ha obilovin. Ve velkochovech vysokoužitkových krav není tato technologie právě nejideálnější, je vhodnější více do alternativních chovů s limitovanými stavy [2]. Nízkonákladové stáje přístřeškové Přístřeškovým ustájením rozumíme objekt, v němž je nejméně jedna stěna otevřená a přístupná tak venkovnímu klimatu. V praxi se setkáváme s několika způsoby tohoto ustájení, a to přístřešky s vysokou podestýlkou a spádovými podlahami, s boxovým ustájením, s hlubokou podestýlkou, posuvnými boudami či přístřešky a přístřešky vzniklými adaptací skladů, kůlen atd. [6]. Dobrou variantou pro ustájení všech kategorií skotu jsou přístřeškové stáje. Hodnoty mikroklimatu ve stáji i mimo ni jsou v podstatě totožné, neboť zde neexistuje regulace přístupu vzduchu do životní zóny zvířat, což neovlivňuje negativně zdraví nebo užitkovost zvířat. Dojná plemena skotu jsou adaptabilní na velmi nízké teploty, takže tento způsob ustájení je výhodný. Ztráty tepla z těla zvířat jsou v tomto případě do vnějšího prostředí minimální, přičemž produkce tepla je u plemen skotu chovaných v Evropě asi o 30 % vyšší než u zvířat chovaných v tropech. Cílem každého chovatele je zabezpečit zvířatům zdraví a pohodu při ekologické nezávadnosti. Je zapotřebí eliminovat tepelný stres v tzv. tropických dnech a zabránit tak riziku onemocnění končetin, snížení reprodukční užitkovosti a zvýšení výskytu mastitid [2]. 47

6.1.2 Ustájení ostatních kategorií skotu 6.1.2.1 Ustájení telat Tele je mládě skotu obou pohlaví ve věku od narození do 6 měsíců. U přežvýkavců se zásadně mění anatomicko-morfologické poměry trávícího ustrojí, příjem krmiva, trávení, požadavky na množství přijímaného krmiva a jeho kvalitu. Současně s tím se mění i požadavky na ustájení, ošetřování, mikroklima a z toho vyplývající metody odchovu. Cílem odchovu je, aby byla telata zdravá, dobře vyvinutá a tak vhodná pro další chov a plemenitbu nebo výkrm [4]. Venkovní individuální boudy - boxy K přesunu telat do venkovních boxů dochází 6-12 hodin po narození, pokud bylo tele již napojeno mlezivem a ošetřeno. Tato metoda se jeví jako poněkud drsnější, ale dochází zde velmi brzy k nastartování termoregulačním mechanismů [16]. Kotce, ve kterých jsou telata ustájena, mají podlahu o sklonu 7-10, přičemž se nastýlá na vrchol sklonu. Podestýlka je pohybem telete posunována ke krmišti, a tím dochází k její obměně. Spotřeba řezané slámy na jedno tele je zde zhruba 1-1,5 kg na kus a den, telata jsou relativně čistá. U těžších zvířat je posun podestýlky výrazně pomalejší. Někdy jsou používány přístřešky s hlubokou podestýlkou, které jsou velmi výhodné za podmínky, že jejich součástí je pevné krmiště [6]. Obr. č. 17: Venkovní individuální boudy - boxy (www.maspodchlumi.cz) 48

Venkovní skupinové přístřešky Tyto přístřešky mají otevřenou čelní stěnu spojenou s krmištěm, jeslemi a výběhem. Umísťují se do nich telata po mlezivovém období až do odstavu. Telata jsou sem přesunována asi v 5-10 dnech po skupinách 5-10 kusů. Na jedno tele musí připadat asi 1,5 m² podlahy, přičemž nejmenší půdorys musí mít rozměr 3 x 4 m. Podloží je zpevněné a střecha přístřešku pevná. Výběh bývá vždy nastýlaný, nemusí být zpevněný. Na jeden kus se stele zhruba 1 kg slámy. Nevýhodou je zvýšené nebezpečí infekce a vzájemné olizování telat [6]. Venkovní skupinové boxy Nejčastějším materiálem, z něhož jsou venkovní skupinové boxy VSB vybudovány, je dřevo. Podloží musí být nepropustné z betonu, asfaltu apod. Střecha bývá pokryta vlnitým eternitem, lepenkou atd. Pracovní operace zde bývají mechanizovány a plocha stání, spádovaná do jímky má sklon asi 3. Tyto přístřešky tvoří boxová lože, krmné žlaby, zábrany, napájecí žlaby a jesle kryté stříškou. Hlavní výhody venkovních skupinových boxů jsou především rychlá výstavba, malé investiční náklady oproti zatepleným stájím, činící v porovnání zhruba jen 1/3 nákladů použitých u zateplených objektů, lepší zdravotní stav telat. Nevýhody tohoto ustájení jsou v horších povětrnostních podmínkách a z toho vyplývající nutnosti držení pohotovosti při zhoršení klimatických podmínek, jako je například sněžení, déšť apod. [6]. Obr. č. 18: Venkovní skupinové boxy (http://www.zootechnika.cz/) 49