Náš Domov 33/2017 Leden 2017 1
Leden narozeniny budou slavit Tarantová Věra Hák František Hanušová Zdeňka 03.01.1924 93 let 20.01.1937 80 let 25.01.1927 90 let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!! 2
Svátek v prosinci slaví Bačík Zdeněk Fňouk Miloš 21. leden 25. leden Státní svátky 1.1. Nový rok 1.1. Den obnovy samostatného českého státu Významné dny 6. 1. Tři Králové 12. 1. Světový den manželství 27. 1. Mezinárodní den památky obětí Holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti 28. 1. Mezinárodní den mobilizace proti jaderné válce 28. 1. Den ochrany osobních údajů 31. 1. Světový den pomoci malomocným 3
Co bylo 5.12. nás tradičně navštívil Mikuláš s čertem a andělem Upekli jsme si nějaké to cukroví.. dokonce i my chlapi 4
5
Nový nábytek od Ježíška Uff, to je těžký Hmmm, pěkné 6
Před po A nový automat na různé druhy ovocných nápojů a zdarma 7
Tak rodinko nalejeme si spolu čistého vína, Aby bylo veselo! Další foto do sbírky 8
Opět nás navšívil Jindřich, kterému to moc slušelo a vypadá to, že snad mládne Dáme si taneček 9
10
Jako již tradičně jsme si zašli pro živého kapra k Tescu. Měli poslední tři kusy a p.dobiáš vybral toho největšího. Nezastavilo nás ani velké náledí, které 23.12.2016 bylo. ještě, že se nám vešel do vany 11
Co bude. PO 2. 1. 9:00 ČTENÍ ÚT 3. 1. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY 13:30 KAVÁRNIČKA ST 4. 1. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT 5. 1. 9:00 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ 6. 1. 10:00 SBORÁČEK PO 9. 1. 9:00 ČTENÍ ÚT 10. 1. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 11. 1. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT 12. 1. 9:30 BEJVÁVALO PÁ 13. 1. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO 16. 1. 9:00 ČTENÍ ÚT 17.1. 9:00 PRODEJ TEXTILU - KALOUSKOVÁ 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY 9:30 KAVÁRNIČKA ST 18.1. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT 19.1. 9:00 CANISTERAPIE PÁ 20. 1. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO 23. 1. 9:00 ČTENÍ ÚT 24. 1. 9:30 SETKÁNÍ S ANIČKOU ST 25. 1. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT 26. 1. 9:30 BEJVÁVALO PÁ 27. 1. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO 30.1. 9:00 ČTENÍ ÚT 31.1. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY 13:30 KAVÁRNIČKA 12
Pro zasmání 13
Nová rubrika.. Poznáte místo? Malá nápověda: Nedaleko Dvora Králové.neděle.čaj tanec 14
Jak vznikl.. Kapesník Kapesník původně nesloužil svému účelu, jak jej chápeme dnes. Ve starých dobách býval odznakem důstojenství a urozenosti. Ve starém Řecku sloužil jako módní doplněk oblečení a směl se používat jedině k otírání potu z krku a obličeje. Starořímský právník a proslulý řečník Plinius mladší učil své žáky tomu, jak si mají utírat pot z čela při přednášce. Rozhodně bylo společenským proviněním používat kapesník k utření nosu, protože rýma byla projevem nemoci a nemocný měl zůstat doma. (Což by byla i dnes ochrana před nákazou chřipkou.) Za své rozšíření děkuje kapesník Francii. Byl považován za módní doplněk, a věnovala se mu proto velká pozornost. Měnil se jeho tvar, jednou malý, o průměru několika centimetrů a podruhé obrovský jako šátek na hlavu, vyšívaný složitými barevnými vzory. Nákladně a složitě vyšívaný kapesník míval mnohdy velkou cenu. Pro bohaté a urozené lidi se stal výrazem přepychu a došlo to tak daleko, že v roce 1595 vyšel v Drážďanech zákon zakazující používání kapesníků obyčejným lidem. Kapesník by zůstal možná pouze doplňkovým módním předmětem, kdyby se neobjevil šňupavý tabák. Šňupali nejen mužové, ale také dámy, i když používání kapesníku na veřejnosti bylo proti dobrým zvykům. Vždyť ještě v devatenáctém století nesměly herečky na scéně kapesník 15
používat. Díky Marii Terezii byl nesmyslný zákon o používání kapesníků pouze urozenými lidmi zrušen. Císařovna navíc zavedla jejich povinné používání pro vojáky. Až do té doby si vojáci utírali nos o rukáv blůzy. Aby tomu zabránila, dala panovnice na rukávy vojenských uniforem přišít ostré knoflíky. Na počátku dvacátého století se stal kapesník nepostradatelnou hygienickou pomůckou každého člověka. Není však pravděpodobně daleko doba, kdy se látkové kapesníky opět stanou módními doplňky. Jejich praktický význam potlačují v současnosti papírové jednorázové náhražky. Rozhovor s p. Miluškou Hrochovou Narodila jsem se 20.3.1934 v Náchodě. Byla jsem ze tří dětí. S rodiči jsme bydleli v Maršově u Úpice. Naši tam měli malý domek se zahrádkou. Měli jsme pár slepic, králíků, kočku a velkého psa. Na zahrádce bývalo vždy hodně růží. Tatínek pracoval v tkalcovně a maminka byla žena v domácnosti. Jen přes léto pracovala v lese, aby byla nějaká ta koruna navíc. Do školy jsem chodila v Maršově. Běhaly jsme s kamarádkami hodně venku. Pamatuji si, jak jsem se jednou topila. Teda, to vám řeknu, bylo to něco hroznýho. Všichni šli k rybníku a začali skákat do vody. Mě se moc nechtělo, ale ostatní mě začali přemlouvat. Věděla jsem, že by se mi smáli, že neumím plavat, tak jsem do vody opatrně vlezla. Jenže já hloupá jsem šla dál a 16
dál No a najednou tam byla hloubka a já byla pod vodou a víc si nepamatuju. Naštěstí mě nějaký pán zachránil a z vody mě vytáhl. Nebudete mi věřit, ale já se dodnes šíleně bojím. A to dokonce, i když se mám jít osprchovat. Byl to ten nejhorší zážitek v životě. Moje první práce byla v Tibě. Bylo to pro mě nejblíž a tak jsem tam nastoupila a byla tam dlouhá léta. Dříve to tak bylo, člověk bez vzdělání prostě někam nastoupil a byl tam až do důchodu. Pracovat se prostě muselo. Na jedné tancovačce jsem poznala svého manžela Mirka. On pracoval v Jutě. Přišel pro mě tancovat a nějak jsme se do sebe zakoukali. Svatbu jsme měli na obecním úřadě a pak byl oběd v hospůdce. Na sobě jsem měla bílé šaty a krásný klobouček se závojem, který mi půjčila sestra. Měli jsme spolu dvě děti a časem jsme si pořídili domek. Byl to sice nádražní domek v Žirči, ale manžel ho hezky opravil. Vůbec mi nevadilo, že kolem oken stále jezdily vlaky. Na ten rámus jsem si časem zvykla hlavně, když byl člověk ve svém. Okolo domku byla zahrádka a na ni podle vzoru mé maminky jsem nasázela hodně růží a trochu zeleniny. Venku na lavičce jsem ráda sedávala a tam jsem pletla a háčkovala. Měli jsme psa a kočku, o kterou jsem se stále bála, aby nevlezla na koleje. Ještě jednou bych se chtěla na ten náš domek podívat, ale bůh ví, jak to tam teď vypadá. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi 17