Číslo jednací: - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: P. P., bytem X, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Královehradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. dubna 2015, čj. 10191/DS/2015/Kj, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. dubna 2015, čj. 10191/DS/2015/Kj, a rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. ledna 2015, čj. P/931/2014/OS1/Číž, se z r u š u j í a věc se žalovanému v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 15.342,- Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Topola. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 30. 6. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2015, č. j. 10191/DS/2015/Kj. Ten specifikovaným rozhodnutím k odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále jen správní orgán prvého stupně nebo magistrát ) ze dne 2. 1. 2015, č. j. P/931/2014/OS1/Číž, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích ). Žalobce v žalobě navrhl zrušení rovněž prvostupňového správního rozhodnutí.
2 Ze žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného plyne časový sled průběhu správního řízení s tím, že rozhodnutím správního orgánu prvého stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu ve smyslu 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, když jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Konkrétně žalobce nezajistil, aby byla dodržena povinnost uvedená v 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, když nezjištěný řidič dne 12. 2. 2014 parkoval motorové vozidlo VW registrační značky... tak, že v době od 10:50 hod. až 10:55 hod. při provedené kontrole parkování v ulici Eliščino nábřeží v Hradci Králové bylo hlídkou Městské policie zjištěno, že nebyl uhrazen parkovací poplatek v parkovacím automatu. Dne 20. 3. 2014 bylo správnímu orgánu prvého stupně postoupeno oznámení o podezření ze spáchání přestupku podle 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích Městskou policií Hradec Králové. Na vozidle byla zanechána výzva pro nepřítomného řidiče, na tuto však nebylo reagováno. Provedeným šetřením byl zjištěn provozovatel vozidla - žalobce. Ten byl vyzván k podání vysvětlení, ke správnímu orgánu prvého stupně se ale nedostavil. Následně byla žalobci zaslána výzva k úhradě určené částky ve smyslu 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterou si převzal osobně dne 15. 5. 2014, avšak na výzvu nereagoval. Dne 25. 7. 2014 zaslal žalobce prvostupňovému správnímu orgánu vyjádření k řízení, ve kterém uvedl, že v době, kdy došlo ke spáchání přestupku, měl jeho vozidlo řídit L. S., nar.x, bytem X. Správní orgán prvého stupně posléze zjistil, že jde o osobu, která dne... zemřela, řízení o spáchání přestupku proto v souladu s 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích odložil. Dále bylo řízení vedeno jako řízení o spáchání správního deliktu, který měl být spáchán žalobcem jakožto provozovatelem motorového vozidla, ve smyslu výše uvedeného. Žalovaný přezkoumal prvostupňové rozhodnutí v intencích 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. ), konkrétně optikou dvou žalobcem v odvolání uvedených odvolacích námitek. Žalobce, jakožto odvolatel, namítal, že v řízení nebylo konáno ústní jednání před správním orgánem prvého stupně a že ve věci nemělo být zahajováno řízení o správním deliktu, když správnímu orgánu prvého stupně písemně sdělil, kdo jeho vozidlo v předmětnou dobu řídil, a proti této osobě mělo být vedeno přestupkové řízení. Žalovaný k otázce povinnosti konání ústního jednání v řízení o správním deliktu uvedl, že v projednávané věci povinnost konat ústní jednání dána nebyla. Taková povinnost plyne ze zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích ). V projednávané věci se však konalo řízení ve věci správního deliktu, které je subsidiárně vedeno dle ustanovení s. ř., proto zde povinnost konat ústní jednání paušálně dána není. Ve vztahu k druhé odvolací námitce žalovaný uvedl, že je pravdou, že žalobce písemně oznámil správnímu orgánu prvého stupně osobu, která měla v předmětný čas dané vozidlo řídit. Touto osobou měl být L. S., nar. X, bytem X. Prvostupňový správní orgán však v registru obyvatel zjistil, že tento zemřel dne... a že měl místo trvalého pobytu na ohlašovně. Od jeho matky bylo zjištěno, že byl bezdomovec a alkoholik, že v březnu a dubnu 2014 byl hospitalizován v Městské nemocnici ve Slavičíně a že v Hradci Králové nikdy nebyl. Žalovaný tak postup prvostupňového správního orgánu spočívající v tom, že došlo k odložení věci z důvodu uvedeného v 66 odst. 1
3 písm. c) zákona o přestupcích hodnotil jako souladný se zákonem s tím, že následně zde byl zákonný důvod zahájit řízení o správním deliktu proti žalobci. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí orgánu prvého stupně, a vrácení věci žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. V prvním žalobním bodě žalobce napadl nezákonnost výzvy ze dne 13. 5. 2014 zaslané mu prvostupňovým správním orgánem ve smyslu 125h zákona o provozu na pozemních komunikacích k úhradě určené částky. Dle jeho názoru nemá předmětná výzva náležitosti, které jsou vyžadovány zákonem, konkrétně 125h odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kde je uvedeno, že tato musí mimo jiné obsahovat popis místa spáchání skutku. Správní orgán prvého stupně se při popisu skutku omezil pouze na konstatování, že skutek se stal na ulici Eliščino nábřeží v Hradci Králové. Dle žalobce je však místo spáchání přestupku nedostatečně určité, když tato ulice je dlouhá cca 800 metrů a ne všechna místa určená ke stání motorových vozidel jsou zpoplatněna. Dle názoru žalobce tak výzva ve smyslu 125h odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích je výzvou nezákonnou a je na ni nutno hledět, jakoby vůbec nebyla vydána. V dalším žalobním bodě žalobce tvrdil nezákonnost postupu správního orgánu prvého stupně spočívající v odložení řízení o přestupku podle 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích. Dle orgánu prvého stupně žalobcem uvedená osoba řidiče, která měla vozidlo v předmětné době řídit, respektive mít v dispozici, řidičem vozidla být nemohla. Tento závěr správní orgán opíral o tvrzení matky označeného řidiče, když tento zemřel dne... Žalobce má zato, že přestupkové řízení mělo být zastaveno z jiného důvodu, konkrétně z důvodu uvedeného v 66 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, tj. že pachatel řidič zemřel. Dalším žalobním bodem žalobce napadá rovněž nezákonnost postupu správního orgánu prvého stupně, která byla žalovaným opomenuta, čímž byla způsobena také nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Tato nezákonnost spočívá ve skutečnosti, že správní orgán prvého stupně řádně nezahájil správní řízení o správním deliktu, kterého se měl žalobce dopustit. Správní orgán prvého stupně zaslal žalobci dne 20. 8. 2014 oznámení, že se může seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí, neinformoval jej však o tom, že by proti němu nějaké řízení bylo zahájeno. Další nezákonnost postupu správních orgánů měla dle žalobce spočívat v tom, že ani v jednom případě nebylo ve věci nařízeno ústní jednání. Postup žalovaného, který za účelem projednání věci nenařídil ústní jednání, tak byl v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, ústavním pořádkem České republiky a požadavky plynoucími z běžných zákonů. Jelikož projednávaná věc je věcí trestního obvinění ve smyslu již uváděného čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, je zapotřebí aplikovat zásady uplatňující se v oblasti práva trestního. Zejména tedy postupovat analogicky ve smyslu 2 odst. 11 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád ) a 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Dle těchto ustanovení je nutností ve věcech, obecně vzato trestního obvinění, jednat po nařízení ústního jednání. Výše uvedené
4 ostatně plyne dle žalobce i z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2015, č. j. 15 A 14/2015-35, v němž tento soud dovodil povinnost konat ústní jednání ve věcech správních deliktů z důvodu jejich srovnatelnosti s přestupky. V závěrečných žalobních bodech namítal žalobce neurčitost a nesrozumitelnost (v té souvislosti i nezákonnost) výroku rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, který byl posléze potvrzen žalovaným. V něm nebylo, obdobně jako ve výzvě zaslané žalobci ve smyslu 125h odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, dostatečně určitě specifikováno místo spáchání protiprávního jednání. Důvod nezákonnosti spatřovaný ve výše uvedeném byl potom veden stejnou argumentací, jako u prvního žalobního bodu ohledně zmíněné výzvy. Svůj závěr o neurčitosti a tudíž nezákonnosti výroku rozhodnutí správního orgánu prvého stupně žalobce podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 As 80/2014-39, či rozhodnutí ze dne 23. 11. 2010, č. j. 4 As 28/2010-56. Na úplný závěr žalobce namítl i to, že vydání rozhodnutí žalovaného nepředcházely zákonné kroky správního orgánu prvého stupně, neboť ten řádně nevyzval provozovatele k úhradě určené částky a tedy řízení o správním deliktu provozovatele nemělo být vůbec zahájeno. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Znovu popsal průběh předmětného řízení a zopakoval svou argumentaci uvedenou již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. K žalobnímu bodu napadajícímu nepřesné vymezení místa spáchání předmětného protiprávního jednání žalovaný uvedl, že specifikace místa spáchání přestupku je dle jeho názoru zcela srozumitelná a dostačující, když je uvedeno, že ke spáchání došlo na ulici Eliščino nábřeží v Hradci Králové. Z fotodokumentace pořízené na místě potom plyne, kde konkrétně bylo předmětné vozidlo zaparkováno a že jde o placené místo. K žalobnímu bodu, který se týkal žalobcem uvedené osoby řidiče vozidla, uvedl, že se s uváděním řidiče L. S. setkává opakovaně. Z toho důvodu provedl správní orgán prvého stupně podrobnější šetření, kontaktoval matku tohoto údajného řidiče a dle jeho názoru je nade vší pochybnost zřejmé, že uvedení této osoby jako řidiče žalobcem je pouhá obstrukce, když jde o osobu, která se podle všech okolností nikdy nepohybovala v Hradci Králové ani jeho okolí. Žalovaný zdůraznil smysl a účel odpovědnosti provozovatele vozidla, která je kladena na žalobce. Uvedl, že provozovatel vozidla je posuzován jako osoba spoluodpovědná za ukázněné chování řidiče, kterému svěřil řízení jím provozovaného vozidla. V tomto směru je potřebné vnímat, že ve skutečnosti může být mnohdy řidičem, který se provinil, sám provozovatel vozidla. K odpovědnosti za předmětný správní delikt není zákonem vyžadováno zavinění, a tudíž se jedná o odpovědnost objektivní. Aby se provozovatel odpovědnosti za správní delikt zbavil, je na něm, aby prokázal, že již před posuzovaným skutkem nemohl s vozidlem fakticky disponovat. Tedy aby prokázal, že již nebyl provozovatelem vozidla, protože vozidlo převedl, formálně, ale i věcně, na jinou osobu, nebo že mu bylo odcizeno. Žalovaný vyjádřil své přesvědčení o zákonnosti a věcné správnosti svého rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu rozhodujícího v prvém stupni. V replice na vyjádření žalovaného žalobce v zásadě zopakoval svou argumentaci ke specifikaci místa spáchání přestupku ve výzvě k úhradě určené
5 částky a v rozhodnutí orgánu prvého stupně. Dodal, že ve vyjádření žalovaný proti ostatním žalobním bodům nic nenamítal, ani je nerozporoval, proto má žalobce zato, že se s nimi ztotožňuje. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ), vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu věci ke dni vydání napadeného rozhodnutí dle 75 odst. 1 s. ř. s. Učinil tak bez nařízení jednání dle 51 odst. 1 s. ř. s., když k takovému postupu udělil žalobce souhlas výslovně a žalovaný postupem dle věty druhé téhož ustanovení. Po prostudování správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že správnímu orgánu prvého stupně bylo Městskou policií Hradec Králové doručeno oznámení o podezření ze spáchání přestupku. Dle tohoto oznámení došlo dne 12. 2. 2014 v 10:50 hod. 10:55 hod. ke spáchání přestupku (neuhrazení parkovacího poplatku) podle 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Tento přestupek byl spáchán vozidlem VW registrační značky..., jako místo spáchání přestupku bylo označena ulice Eliščino nábřeží, Městské lázně, Hradec Králové. Součástí spisové dokumentace předložené prvostupňovému správnímu orgánu Městskou policií Hradec Králové byla i výzva pro nepřítomného řidiče obsahující obdobné údaje a úřední záznam sepsaný Městskou policií Hradec Králové dne 18. 3. 2014, v němž byl opětovně uveden popis skutku s tím, že na místě byla rovněž pořízena fotodokumentace předmětného vozidla, která je přílohou Městskou policií předloženého spisu. Řidiči byla na místě zanechána výzva pro nepřítomného řidiče a strážníkem Městské policie byla provedena lustrace předmětného vozidla, kdy jako provozovatel vozidla byl zjištěn žalobce (výpis z lustrace je rovněž součástí spisu). Poté byla žalobci Městskou policií Hradec Králové zaslána žádost o vysvětlení, tuto žádost žalobce osobně převzal dne 27. 2. 2014, avšak k podání vysvětlení se nedostavil. Věc pak byla předložena správnímu orgánu prvního stupně. Správní orgán prvého stupně vyhotovil dne 13. 5. 2014 výzvu k zaplacení určené částky podle 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterou vyzval žalobce k zaplacení částky 300,- Kč do 15 dnů ode dne doručení výzvy (výzva byla žalobci do vlastních rukou doručena dne 15. 5. 2014) nebo aby správnímu orgánu sdělil osobu řidiče, která měla předmětné vozidlo k dispozici v době spáchání přestupku. Spáchání přestupku bylo ve výzvě konkretizováno tak, že dne 12. 2. 2014 v době od 10:50 hod. 10:55 hod. bylo na ulici Eliščino nábřeží Hradec Králové zjištěno vozidlo VW registrační značky..., jehož provozovatelem je žalobce, které nemělo uhrazený parkovací poplatek. Zároveň byl žalobce poučen o tom, že v případě zaplacení určené částky po doručení výzvy bude věc specifikovaného přestupku odložena dle 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích. Dále byl žalobce poučen o tom, že v případě neuhrazení určené částky a neuvedení osoby řidiče předmětného vozidla v době spáchání přestupku bude věc projednávána dál a případně bude zahájeno řízení o správním deliktu provozovatele. Následně bylo správnímu orgánu prvého stupně doručeno vyjádření žalobce učiněné v zastoupení společnosti FLEET Control, s. r. o., že v době spáchání přestupku byl řidičem předmětného vozidla L. S., nar. X, bytem X.
6 Dne 20. 8. 2014 vydal správní orgán prvého stupně úřední záznam o odložení věci podle 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích, tj. z důvodu, že se přestupku měl dopustit neznámý pachatel. Správní orgán prvého stupně pouze uvedl, že při ztotožňování údajné osoby řidiče zjistil, že jde o osobu zemřelou dne... Současně bylo téhož dne vydáno oznámení o ukončení dokazování a poučení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí adresované žalobci, jakožto provozovateli motorového vozidla VW registrační značky... Dne 10. 9. 2014 byl ve věci správním orgánem prvého stupně vyhotoven protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se k tomuto seznámení se s podklady nedostavil, důvod své neúčasti nesdělil. Téhož dne správní orgán prvého stupně vydal rozhodnutí sp. zn. P/931/2014/OS1/Číž, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání výše specifikovaného správního deliktu, tj. deliktu ve smyslu 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 26. 9. 2014 blanketní odvolání. Žalobce byl následně usnesením správního orgánu prvého stupně ze dne 3. 10. 2014 vyzván k doplnění odvolání, které doplnil tak, že rozhodnutí správního orgánu prvého stupně označil za rozhodnutí nezákonné, když se ve věci nekonalo ústní jednání, a že správní orgán měl řízení vést jako řízení o spáchaném přestupku. Odvolací správní orgán (žalovaný) napadené rozhodnutí orgánu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, když dospěl k závěru, že mělo být dále konáno ve věci spáchání přestupku a v tomto směru doplněno dokazování. Po vrácení věci se správní orgán prvého stupně zabýval skutečností, zdali mohlo být předmětné motorové vozidlo řízeno, respektive zdali mohlo být v dispozici žalobcem uvedeného řidiče L. S. v době spáchání přestupku. Šetření provedla Policie České republiky, která kontaktovala matku údajného řidiče. Součástí spisu je tak úřední záznam, v němž je zaznamenáno, že matka L. S. uvedla, že její syn zemřel dne..., vyloučila, že by užíval jakékoli motorové vozidlo. Uvedla, že v období od března do dubna 2014 byl hospitalizován v Městské nemocnici ve Slavičíně, že v posledních měsících života se zdržoval ve Zlíně a s rodinou nebyl ve styku a že v Hradci Králové ani jeho okolí se nepohyboval. Matka L. S. jméno žalobce nikdy neslyšela. Dne 4. 12. 2014 vydal správní orgán prvého stupně opětovně úřední záznam o odložení věci podle 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích s odůvodněním, že žalobcem uvedená osoba údajného řidiče motorového vozidla, toto nikdy, natož v době spáchání přestupku, řídit nemohla. Správní orgán prvého stupně v tomto směru vyšel ze sdělení poskytnutého matkou údajného řidiče zachyceného na úředním záznamu vyhotoveném Policií České republiky. K závěru o tom, že sdělení údajné osoby řidiče je ze strany žalobce pouhou obstrukcí vedl správní orgán prvého stupně i fakt, že jde o osobu, která měla trvalý pobyt na ohlašovně. Dne 5. 12. 2014 bylo vydáno oznámení o ukončení dokazování a poučení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a k tomu stanoven termín 2. 1. 2015 v 9:30 hod. V uvedený den byl vyhotoven protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí zachycující průběh událostí a podklady vedoucí k závěru o odpovědnosti žalobce, jakožto provozovatele, za spáchání správního
7 deliktu. Z protokolu rovněž plyne, že žalobce se k seznámení se se spisy nedostavil, aniž by se předem omluvil, případně žádal o náhradní termín. Dne 2. 1. 2015 vydal správní orgán prvého stupně rozhodnutí sp. zn. P/931/2014/OS1/Číž, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání správního deliktu ve smyslu 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Popis skutku, který byl žalobci kladen za vinu, byl specifikován tak, že: žalobce, jako provozovatel motorového vozidla tov. zn. VW, RZ..., nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, kdy nezjištěný řidič parkoval dne 12. 2. 2014 v 10:50 hod. 10:55 hod. při provedené kontrole parkování ulice Eliščino nábřeží hlídkou Městské policie Hradec Králové bylo zjištěno motorové vozidlo tov. zn. VW, RZ... Které nemělo uhrazený parkovací poplatek. V rozhodnutí byl dále popsán detailně průběh událostí rozhodných v projednávané věci. Dne 16. 3. 2015 podal žalobce do uvedeného rozhodnutí blanketní odvolání, které k výzvě správního orgánu prvého stupně doplnil obdobnými odvolacími důvody, které uváděl již v odvolání podaném v předcházejícím stadiu správního řízení, tj. že rozhodnutí správního orgánu prvého stupně je rozhodnutím nezákonným, když ve věci se nekonalo ústní jednání, a že správní orgán měl řízení vést jako řízení o spáchaném přestupku, protože žalobce správnímu orgánu osobu řidiče vozidla sdělil a jeho subsidiární odpovědnost za správní delikt je tudíž vyloučena. Odvolání žalobce zamítl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím a rozhodnutí orgánu prvého stupně ze dne 2. 1. 2015, č. j. P/931/2014/OS1/Číž, potvrdil. Obsah rozhodnutí žalovaného a jeho argumentace je již popsána výše ve vymezení předmětu tohoto řízení. V projednávané věci krajský soud shledal dvě pochybení správního orgánu prvého stupně, která žalovaný svým postupem v odvolacím řízení nezhojil a která měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci. Prvním z nich je žalobou namítaný nedostatek spočívající v tom, že správní orgán prvého stupně ve vztahu k žalobci řádně nezahájil správní řízení z moci úřední ve smyslu ustanovení 46 s. ř. Z obsahu správního spisu krajský soud ověřil, že prvním úkonem správního orgánu prvého stupně ve vztahu k žalobci bylo doručení výzvy ve smyslu 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, dalším úkonem (poté co došlo k odložení věci ohledně správního přestupku podle 66 odst. 3 písm. g/ zákona o přestupcích) bylo již doručení výzvy k dostavení se ke správnímu orgánu za účelem seznámení se se shromážděnými podklady ve správním spise a následně bylo vydáno rozhodnutí ve věci. Bezpochyby mohlo být zahájení řízení v souladu s ustanovením 46 odst. 3 s. ř. spojeno s některým jiným úkonem ve věci, např. s některou z výzev vydaných a zaslaných správním orgánem prvého stupně žalobci, např. s výzvou k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. V textu žádné písemnosti zaslané žalobci správním orgánem prvého stupně však informace o tom, že je s jeho osobou zahájeno řízení ve věci předmětného správního deliktu, obsažena není. I z formulace uvedené ve výzvě ze dne 13. 5. 2014 k zaplacení určené částky podle 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích vyplývá pouze to, že pokud nebude uhrazena příslušná částka nebo sděleny údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, že magistrát případně zahájí řízení o správním deliktu dle ustanovení 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích.
8 Jak vyplývá z ustálené judikatury správních soudů, na zahájení řízení z moci úřední, tj. ve smyslu ustanovení 46 s. ř., je nutné bezpodmínečně trvat, a pokud se tak nestane, jde o vadu, která zakládá nezákonnost celého správního řízení, tudíž i rozhodnutí, která byla v takovém řízení vydána. Např. z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009-541 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), navíc plyne, že správní řízení zahajované z moci úřední musí být zahájeno řádně, v usnesení o jeho zahájení je zapotřebí přesně a určitě vymezit jeho předmět, přičemž zásahy do takového vymezení v podobě rozšíření či zúžení předmětu řízení již později nejsou možné (vyjma případného zpřesnění vymezeného předmětu správního řízení). Druhé pochybení ve věci, které žalobce rovněž namítal, spočívá v tom, že správní orgán prvého stupně nevymezil dostatečně určitě místo spáchání přestupku ve výroku správního rozhodnutí. V tomto směru lze odkázat na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2015, č. j. 2 As 111/2015-42, ve kterém je řešena prakticky obdobná situace a které je nutno aplikovat na nyní projednávaný případ. Žalobce obdobně jako v Nejvyšším správním soudem řešené věci namítá, že předmětná ulice je dlouhá (asi 800 metrů) a že na této ulici jsou jak placená místa k parkování, tak i místa neplacená. Z výroku správního orgánu prvého stupně ovšem nelze dovodit, kde přesně se na dané ulici skutek stal, tudíž nelze posoudit, zda právě v tom místě, kde měl být skutek spáchán, bylo vskutku parkování zpoplatněno. Tuto vadu rozhodnutí přitom ani v daném případě nelze překonat s poukazem na fotografie, které jsou součástí spisu, a jimiž byl proveden důkaz listinou. Jak zdůrazňoval Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku, i kdyby takové fotografie mohly při důkladném zkoumání a porovnání se situací na místě samém třeba ohledáním či analýzou dostupných mapových nebo jiných podkladů (např. podkladů pro umístění dopravních značek) vést ke zjištění, kde přesně v rámci ulice (zde Eliščino nábřeží v Hradci Králové) žalobce parkoval, není možné takovýto závěr činit až ex post při analýze samotného správního rozhodnutí, nýbrž v samotném řízení o správním deliktu. Výsledek zjištění pak musí nalézt odraz v natolik přesném a jednoznačném popisu skutku, že z něj bude patrné, že parkující vozidlo stálo právě na takovém místě v rámci dané ulice, na němž bylo třeba zaplatit poplatek za parkování. Popis místa spáchání skutku je tak v projednávaném případě pro účely správního rozhodnutí o správním deliktu nedostatečný a z toho důvodu činí toto rozhodnutí nezákonným. Naproti tomu krajský soud neshledal důvodnou námitku, že bylo nedostatečným způsobem popsáno rovněž místo spáchání přestupku ve výzvě zaslané žalobci ve smyslu 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Je sice pravdou, že skutek není ve výzvě popsán vyčerpávajícím způsobem (když místo spáchání přestupku je specifikováno jako ulice Eliščino nábřeží Hradec Králové, přičemž tato ulice je dlouhá cca 800 metrů), avšak nejde o vadu, která by zakládala nezákonnost uvedené výzvy. Smyslem této výzvy je informovat provozovatele o tom, že jeho vozidlem byl spáchán přestupek a je na rozhodnutí provozovatele, zda se rozhodne zaplatit (a věc se odloží) nebo sdělí, že vozidlo v této době neužíval a uvede osobu, která tak činila. Popis místa spáchání přestupku ve výzvě podle 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích je tak dle názoru krajského
9 soudu z pohledu smyslu a účelu předmětné výzvy doručované žalobci dostatečně určitý. Další žalobní bod, v němž je namítáno, že před správními orgány prvého a druhého stupně nebylo konáno ústní jednání ve věci správního deliktu žalobce, je v této obecné poloze nedůvodný. Lze poznamenat, že v předmětné otázce došlo v judikatuře k určitému vývoji. Nejprve byla Krajským soudem v Ústí nad Labem, konkrétně v jeho rozhodnutí ze dne 15. 4. 2015, č. j. 15 A 14/2015-35, dovozena povinnost ústního jednání z důvodu analogie správního deliktu s přestupky. K obdobnému závěru dospěl i soud zdejší, konkrétně ve svém rozhodnutí ze dne 29. 4. 2015, č. j. 30 A 55/2014-36. Problematikou nařízení ústního jednání v řízeních o správním deliktu z pohledu čl. 6 Evropské úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva se v nedávné době již zabýval i Nejvyšší správní soud, a to např. ve svém rozsudku ze dne 22. 10. 2015, čj. 8 As 110/2015-46. V něm dospěl k závěru, že správní orgány nejsou povinny nařizovat ústní jednání ( 49 odst. 1 správního řádu z roku 2004) v řízeních o správních deliktech, není-li to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. Z tohoto jeho závěru krajský soud nadále při posuzování této otázky vychází. Judikatura se tedy v současnosti ustálila na výkladu, že správní řád v případech, kdy se nevyžaduje obligatorní konání ústního jednání, ponechává správním orgánům prostor k úvaze, zda je ústní jednání nezbytné ke splnění účelu řízení a k uplatnění práv účastníků řízení. V nyní projednávané věci správní delikt spočíval v zaparkování vozidla na placeném parkovišti bez platného parkovacího lístku. Skutkově se tak jednalo o zcela jednoduchý případ. Správní orgán prvého stupně vyrozuměl žalobce o zjištění protiprávního jednání nejprve ve výzvě podle 125h zákona o silničním provozu ze dne 13. 5. 2014, na kterou žalobce reagoval sdělením údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání. Po odložení věci, aniž by bylo zahájeno přestupkové řízení s označeným řidičem, správní orgán prvého stupně vyzval žalobce k dostavení se a vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. Žalobce na výzvu nereagoval, správní orgán prvého stupně tak provedl dokazování listinami založenými ve spise. Skutkový stav tedy byl v řízení o správním deliktu dostatečně zjištěn a nebylo třeba provádět další dokazování, např. výslechem zasahujícího policisty (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 3 As 128/2013-36 nebo ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014-70). Za takových okolností není ke splnění účelu řízení a uplatnění práv žalobce nezbytné v řízení o správním deliktu ústní jednání nařizovat. V dalším žalobním bodě žalobce napadl postup správního orgánu prvého stupně pro nezákonnost spočívající v odložení řízení o přestupku podle 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích. Žalobce namítal, že přestupkové řízení mělo být odloženo z důvodu uvedeného v 66 odst. 3 písm. c) zákona o přestupcích, když správnímu orgánu k jeho výzvě sdělil, že v předmětné době měl jeho vozidlo k dispozici jiný řidič, konkrétně L. S.. Ten dne... zemřel a správní orgán byl povinen prošetřit, zda mohl být skutečně řidičem předmětného vozidla v době spáchání přestupku. Za tímto účelem zjistil, že L. S. měl trvalý pobyt na ohlašovně, ve spolupráci s Policií České republiky zjistil od jeho matky, že byl bezdomovcem a že od března do dubna 2014 byl hospitalizován v nemocnici ve Slavičíně. Dle jeho matky je z toho důvodu vyloučeno, že by užíval jakékoliv motorové vozidlo, a pokud
10 je jí známo, v Hradci Králové či jeho okolí se nepohyboval. O uvedených informacích byl pořízen úřední záznam, který je součástí správního spisu. K postupu správního orgánu prvého stupně a jeho zjištěním uvádí krajský soud následující. Z úředního záznamu zachycujícího informace sdělené matkou zemřelého L. S. bezpochyby vyplývá určitá nepravděpodobnost toho, že by on mohl být řidičem v případě předmětného přestupku, nicméně oběma správními orgány popsané konkrétní informace se týkaly převážně období až po spáchání přestupku. V takových případech je nezbytné závěr o vysoké nepravděpodobnosti, resp. vyloučení, toho, že by sdělená osoba byla řidičem v době spáchání přestupku, podpořit dalšími zjištěními, které pak učiní ucelený závěr o tom, že tato sdělená osoba předmětné vozidlo nemohla v rozhodnou dobu řídit, resp. mít v dispozici. Takovými podklady mohou být např. zpráva o důvodu hospitalizace L. S. od března 2014 v nemocnici, podklady vedoucí k závěru o obstrukci žalobce s ohledem na postup jeho zástupce (společnosti FLEET Control, s. r. o.), kdy je tímto zástupcem v obdobných správních řízeních opakovaně nahlašována stejná osoba jako řidič vozidla v době spáchání přestupku (jak naznačil žalovaný ve svém vyjádření k žalobě), apod. Poslední námitka, dle které správní orgán prvého stupně nevyzval řádně provozovatele, tj. žalobce, k úhradě určené částky, není důvodná. Jak je již i shora uvedeno, výzva k zaplacení určené částky podle 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích byla správním orgánem prvého stupně vyhotovena dne 13. 5. 2014 a žalobce ji převzal osobně dne 15. 5. 2014. Lze dodat, že pokud se žalovaný ve svém stanovisku k žalobě nevyjádřil ke všem bodům žaloby, v žádném případě to neznamená, jak v replice dovodil žalobce, že se s těmi žalobními námitkami, ke kterým se nevyjádřil, ztotožňuje. Žalovaný ve svém stanovisku jednoznačně odkázal na své odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. To, zda se vyjádří pouze k některým žalobním námitkám, je zcela na jeho úvaze. S ohledem na shora uvedené krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a vady řízení a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán shora vysloveným právním názorem ( 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.). Současně shledal důvody i pro zrušení rozhodnutí orgánu prvého stupně, když vytknuté vady nelze napravit v odvolacím řízení ( 78 odst. 3 s. ř. s.). Výrok o nákladech řízení se opírá o 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce. Náklady řízení žalobce jsou potom tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč a dále odměnou za zastupování advokátem účtovanou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ). Ve věci učinil zástupce žalobce celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu, sepis žaloby dle 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu a replika na vyjádření žalovaného dle posledně uvedeného ustanovení), celkem tedy odměna za zastupování činí 9.300,- Kč. Náhrada nákladů řízení je dále představována paušální náhradou hotových výdajů ve smyslu 13 odst. 3 advokátního tarifu, v hodnotě 300,- Kč za
11 jeden úkon, v projednávané věci tak 900,- Kč. A v neposlední řadě je náhrada nákladů řízení tvořena daní z přidané hodnoty ve výši 21% počítané z odměny a náhrad ve výši 2.142,- Kč, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH ve smyslu 57 odst. 2 s. ř. s. Náhrada nákladů řízení žalobce tak představuje částku 15.342,- Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit do 10 dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce, který je advokátem ( 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití 64 s. ř. s.). Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Hradci Králové dne 25. srpna 2016 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu