í tn ven d ea l ě d e 2. n Postoj práce Advent 2018: Exercicie s naší milou Paní z hory Karmel Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 3, 1-6) V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu. 1. Úvaha nad evangeliem: Stavět cestu, která přivádí Boha do našeho srdce Jan Křtitel procházel celým okolím Jordánu a hlasitě volal, že každý člověk uzří Boží spásu, jak to Bůh přislíbil v jednom dávném proroctví. A lidé by se na to měli připravit! Jsou zde jmenováni i političtí a církevní představitelé, protože spása je samozřejmě určena i jim, ale musí o ni stát víc než o své postavení. Připravte cestu [ ], vyrovnejte stezky, to byl úkol, na kterém Římané a jejich místodržící velmi horlivě pracovali. Římská říše budovala celá staletí cesty, které sloužily jako silniční síť a, pokud možno, byly postaveny jako přímá linie spojující dvě vzdálená místa. Na svém vrcholu tvořilo tuto silniční síť více než 150 000 kilometrů cest a spojovala 1
všechny země římského impéria. Roku 2017 byla v Izraeli objevena část římské silnice. A na tomto kousku římské silnice byla nalezena mince ražená Pontiem Pilátem v roce 29 Tehdejší politici tedy stavěli přímé silnice a přímočaré akvadukty. A právě tak volá dnes Jan Křtitel i nás, abychom připravovali příchod Pána a vyrovnali stezky našich srdcí, které už ztratily svou přímost, jsou nepřehledné a plné zatáček Ani instituce a představitelé náboženského života nezůstávají pozadu. I jejich posláním je pracovat a přispívat k tomu, aby ty cesty, po kterých Bůh přichází do našeho lidského života, byly připravené. Neboť jestliže je nějaká cesta postavená tak, že se po ní nedá chodit, nikdo ji nebude používat! Právě to později sám Ježíš vyčítá farizejům a učitelům Zákona: Sami jste nedošli, a těm, kdo chtěli dojít, jste v tom bránili (Lk 11,52). Ale Jan Křtitel se neobrací v první řadě na politiky a církevní představitele. Mluví ke všem. Všechny povzbuzuje, aby ve svém srdci připravovali cestu pro příchod Syna Božího, který se stal člověkem. Kéž by už přišel, aby byl spolu s nimi v jejich domácnostech, v jejich každodenních pracích, v jejich oslavách, zkrátka, v celém jejich životě! Připravte se křtem pokání, aby byly odpuštěny hříchy, volá Jan k zástupu kolem něj. Boží příchod do lidských dějin by byl zbytečný, kdyby ho lidé nepřijali jako Spasitele. Jinak řečeno: radostná zvěst o vtělení Slova předpokládá, že lidé uznají, že jsou hříšníci. Bez tohoto vyznání není možné obrácení, není možné odpuštění hříchů, nemůžeme přijmout spásu. Záleží na člověku, připomíná evangelium všem obyvatelům světa, včetně římského císaře! Mohli bychom si položit otázku, jestli je to člověk, kdo má zasypat každé údolí, srovnat každou horu a snížit každý pahorek. Má skutečně člověk narovnat křivé a uhladit hrbolaté cesty, podle slov proroka Izaijáše, která Jan Křtitel opakuje? Je pravda, že římské cesty byly stavěny především přímočaře a vyhýbaly se, jak jen to bylo možné, údolím a velkým nerovnostem. Při jejich stavbě si dokonce dali tu práci, že silnice byly v zatáčkách mnohem širší, aby mohly vozy tehdy zatím bez přední nápravy co nejlépe zatočit. Římské silnice, jak to můžeme vidět ještě dnes, nebývaly křivé Takže když Jan prohlašuje, že každé údolí bude zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, bude narovnáno, cesty hrbolaté se uhladí, vyjadřuje sice přání, aby na tom lidé začali pracovat, ale především hlásá velké Boží skutky. Jestliže nás tato druhá neděle adventní vybízí, abychom se upřímně podívali do svého srdce zatíženého pozemskými starostmi, podle slov minulé neděle, jestliže nás vybízí, abychom uznali, že náš život potřebuje radostnou zvěst o příchodu Ježíše Krista, právě tak nás také vyzývá, abychom čekali aktivně a připravovali cestu, která umožní, aby se člověk znovu setkal se svým Bohem, který teď přichází k němu, poté co Adam a Eva byli vyhnáni z ráje. V naší úvaze o této cestě, po které Bůh přichází k člověku tak blízko, že se narozením Ježíše Krista stává jedním z nás, zbývá poslední bod: aby člověk nezavřel své srdce. Bůh se vydává na tuto dlouhou cestu, je to také On, kdo odstraňuje všechny překážky, které jemu i nám stojí v cestě. Těmito překážkami jsou totiž naše hříchy, propastné a svírající jako údolí, obrovské jako hory, záludné 2
jako křivá místa Jen lidské odmítnutí toho, že Bůh si proklestil a urovnal cestu k jeho srdci, může způsobit, že tato cesta zůstane neschůdná. Bůh si nezjedná přístup k lidskému srdci násilím. Tváří v tvář výzvě, abychom se otevřeli pro příchod vtěleného Boha, který se k nám chce svým příchodem znovu připojit, můžeme v naší Paní z hory Karmel najít opravdovou přítelkyni, pomoc ve formě osobního svazku, pomoc, abychom se nebáli příchodu Boha do našich srdcí, do našich životů. 2. Rozjímání: Osobní svazek s naší Paní z hory Karmel Inter spinas Quae crescis lilium Serva puras Mentes fragilium Tutelaris. Armatura Fortis pugnantium Furunt bella Tende praesidium Scapularis. Lilie, která rosteš mezi trním, uchovej čisté srdce nám, kteří jsme křehcí. Silná zbrani bojujících, zuří boje, poskytni nám ochranu škapulíře Panna Maria zná trní lidského života, bodající trny způsobených zranění, bodající trny zatvrzelých srdcí našich i těch druhých, bodající trny všech nespravedlností. Během svého pozemského života si Marie z Nazareta uchovala své srdce čisté jako lilie. Tato milost pramenící z probodeného srdce ukřižovaného Ježíše jí byla dána předem. I v jejím životě byly těžké zkoušky jak o tom svědčí ukřižování jejího syna přímo před jejíma očima, ale nic se jí nestalo překážkou na její cestě k Bohu. A Bohu zase nic nebránilo, aby byl s Marií ve spojení v každém okamžiku jejího života. Ale přesto není Panně Marii cizí naše lidství, někdy tak zahalené trním, že se podobáme zámku Šípkové Růženky. Je nám nablízku: vždy byla služebnicí Páně (Lk 1,38), a nadto je naší matkou, kterou nám Ježíš Kristus daroval na kříži (Jan 19,27). Je tu proto, aby nás povzbudila a posílila našeho slabého ducha. Jak cenná je často její pomoc, když se nám nechce přiznat si své vlastní chyby! Jestliže se bráníme tomu, abychom své nedostatky přiznali sami před sebou, jak bychom je mohli vystavit milosrdnému pohledu Boha, který přichází, aby nás objal. Panna Maria nám dodává odvahu a pomáhá nám v boji se sebou samými Naše Paní z hory Karmel nám skutečně slíbila svou pomoc: To je privilegium tobě a tvým. Kdo zemře oděn tímto oděvem, bude 3
spasen, to řekla sv. Šimonovi Stockovi, když se mu ve 13. století zjevila v Aylesfordu v Anglii. Potom mu podala škapulíř, aby ho nosil jako znamení jejich vzájemné dohody. Ti, kdo nosí škapulíř, nebo jinou formou vstupují do důvěrného svazku s Pannou Marií (vzpomeňme např. Zázračnou medailku sv. Kateřiny Labouré nebo 33 kroky zasvěcení sv. Ludvíka Maria Grignona), usilují o to, aby jí byli nablízku, aby skutečně byli jako malé děti před svou matkou. Se svými radostmi i starostmi. Není právě ochrana matky tou nejsilnější zbraní, které může malé dítě důvěřovat? V každém případě je to privilegium, které nám nabízí naše Paní z hory Karmel. V tomto vzájemném svazku s Pannou Marií Karmelskou jsou ti, kdo ji vzývají, zváni k tomu, aby nezůstávali nečinní, ale pracovali po jejím boku. Škapulíř znamení této smlouvy je ve skutečnosti pracovní oděv. Ve 13. století si ho obyčejně oblékali rolníci, když šli pracovat na pole. Nebyl to především náboženský symbol! Když nám ho Maria dává, žádá nás, abychom vybojovali možná nejtvrdší boj, jaký může být: abychom pro Boha uchránili volnou přístupovou cestu k našemu srdci a viděli naše nedostatky, slabosti a hříchy. Bůh nás nenutí, abychom se k němu vrátili. Jestliže zatarasíme cestu, po které přichází z nebe do našeho srdce, a zabouchneme před ním dveře, neotevře si násilím: dveře našeho srdce se otvírají zevnitř. Bůh se nevnucuje, není dotěrný Toto privilegium je privilegium mariánské víry, kterou sama Maria sdílí s těmi, kdo jí důvěřují. Služebníci v Káně (Jan 2) už toto privilegium zakusili: víno docházelo, byli zoufalí. Ježíšova matka se ujala iniciativy a sdílela s nimi svou vlastní víru, když jim řekla: Udělejte všechno, co vám řekne (Jan 2,5). A společně, služebníci a ona sama, se obrátili na Ježíše. Když Ježíš viděl oživenou víru služebníků, která jim předtím chyběla, vyřešil situaci a proměnil vodu ve víno. Kdyby Mariina víra nedala vyrůst víře služebníků, pravděpodobně by Ježíš nemohl jednat! Kéž nám Panna Maria pomáhá a dá nám takovou důvěru, jakou měla ona sama! Nemějme tedy strach a dejme se do práce: vyrovnejme Pánu stezky tím, že nezavřeme dveře našeho srdce. O tuto milost můžeme tento týden prosit. fr. Cyril Robert, OCD Škapulíř Panny Marie Karmelské 4
3. Modlitba na každý den týdne Pondělí 10. prosince Protože byla Maria plná milosti Ducha Svatého a zcela ponořená do prostého Božího světla, upínala pokojně všechny své síly k tomu, aby uskutečnila Boží vůli. bl. Marie-Eugéne od Dítěte Ježíše, Chci vidět Boha, str. 334 Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka. Mk 3,35 Budu se snažit poznat své sobecké zájmy a nelpět na nich. Úterý 11. prosince Matka Ježíšova je matkou hříšníků, trpících a plačících. sv. Marie od Ježíše Ukřižovaného Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Mt 11,28 Dnes navštívím nemocného, ujmu se někoho osamělého nebo cizince. Středa 12. prosince Chtěla bych mít jistotu, že mě svatá Panna miluje Když si člověk pomyslí, že mi celý život dělalo potíže modlit se růženec! sv. Terezie od Dítěte Ježíše, Poslední rozhovory (Vstupuji do života) 20.8.15-16 Ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech. Ž 34(33),7 Pomodlím se desátek růžence na úmysl těch, kdo se účastní těchto exercicií. Pátek 14. prosince Čtvrtek 13. prosince Ó blahoslavená Matko, my všichni, kteří obýváme tuto horu, napájíme svá srdce z tvého srdce, poznáváme, že nás vedeš svou rukou, podpíráš nás svou pomocí, osvěcuješ nás svým světlem. Zůstaň s námi. První poustevníci na Karmelu, Karmelitánská tradice, str. 31 Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými. Sk 1,14 Dnes se budu modlit společně se všemi křesťany, zvláště s těmi, kteří se nemohou připojit k ostatním v jednotě, abychom všichni mohli zakusit Boží blízkost. Ten, kdo moudře miluje, se spokojí s tím, že poukáže na svou potřebu, a nechá Milovaného, aby učinil, co se mu líbí. Jako když blahoslavená Panna na svatbě v Káně řekla svému Synu: nemají víno. sv. Jan od Kříže, Duchovní píseň A 2,8 Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat. Ž 37(36),5 Bůh ví, co je pro mě dobré, stačí, když mu své prosby prostě předložím. Sobota 15. prosince To, že dítě ví, že Matka je zde a bdí nad ním v noci, naplňuje jeho dětské srdce radostí, obnovuje jeho síly, upevňuje jeho naději, přináší světlo a pokoj. bl. Marie-Eugéne od Dítěte Ježíše, Chci vidět Boha, str. 894 Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. Ž 131(130),2 Poděkuji Bohu za to, že mi vždy nabízí pokoj srdce. 5