Leoš Janáček, Libor Vaculík PETROLEJOVÉ LAMPY OBRAZY Z JILEMNICE

Leoš Janáček, Libor Vaculík PETROLEJOVÉ LAMPY OBRAZY Z JILEMNICE

Petrolejové lampy dohasínají... Štěpce už táhne na třicátý rok a stále o ni nikdo nestojí. Je konec devatenáctého století a všechno se rychle mění. Elektřina, pravidelná železniční doprava a světla petrolejek se už nelíbí. Blíží se zlé časy. Co je tomu Pavlovi, že tak divně chodí? Smrt obchází Jilemnici a neodejde s prázdnou.

Leoš Janáček, Libor Vaculík PETROLEJOVÉ LAMPY OBRAZY Z JILEMNICE Hudba Libreto, režie a choreografie Hudební režie Scéna Světelná koncepce Kostýmy Asistent režie Asistent choreografa Inspice a korepetice Dramaturgie Leoš Janáček Libor Vaculík Petr Malásek Radek Honc Libor Vaculík Roman Šolc Vlasta Vindušková Anna Ščekaleva a Zuzana Susová Elena Nagyová Petra Březovská PREMIÉRY V ŠALDOVĚ DIVADLE 10. A 18. LISTOPADU 2017

OSOBY OBSAZENÍ Štěpka Kiliánová stavitel Kilián, její otec Anna Kiliánová, její matka Jan Malina st. Jan Malina ml. Pavel Malina Dr. Blodek Karla, služebná starosta Trakl Traklová, jeho sestra Alois Trakl Holčička (dětská role) Marika Hanousková nebo Veronika Šlapanská David Pešek Dvořák Jana Kaplanová Jiří Černý Alexey Yurakov nebo Macbeth Kaněra Rory Ferguson Mischa Hall Annabel Pearce Milan Hodný Petra Březovská Joseph Edy Babetka Březovská nebo Amálka Vojáčková David Pešek Dvořák Jana Kaplanová

Občané města Jilemnice Anya Clarke Maria Gornalova Rie Morita Annabel Pearce Kristýna Petrášková Margaux Thomas Jan Adam Olfi Ben Dhafer Macbeth Kaněra Jaroslav Kolář Jakub Landsmann Václav Loužecký Dominik Müller Lukáš Smrkovský Alexey Yurakov Dominik Müller Rory Ferguson Jakub Landsmann

PROLOG Všechny postavy příběhu jsou na scéně a kráčí vstříc svému osudu. Smrt je všudypřítomná a některé z nich si bere do své náruče. 1. DĚJSTVÍ Štěpka Kiliánová, dcera zámožného a váženého stavitele Kiliána, není v Jilemnici nikterak oblíbenou dívkou. Svérázně řeší každou situaci a nebojí se vyslovit pravdu. Nepatří mezi nejpůvabnější, muži o ni příliš nestojí. Jen Alois Trakl, synovec starosty Trakla, po ní pokukuje. Otec nutí Štěpku do sňatku s nesmělým Lojzíkem, byl by pro obě rodiny velmi výhodný. Štěpka vyčítá Traklovi, že nese vinu za smrt své sestry. Udřela se v jeho službách. Konejší smutného Lojzíka, jenž se s ní chce sblížit. Štěpku ovšem nepřitahuje. Líbí se jí jiný muž Pavel Malina, který žije se svým otcem a bratrem Janem na statku. Pavel je lehkomyslný a oba jen využívá. Jan zakazuje otci, aby Pavlovi dál půjčoval peníze, protože je stejně prohraje v kartách nebo utopí v alkoholu a také se nebojí prohnat každou sukni. Na oslavě nového století přichází přítel Štěpky dr. Blodek s nečekaným objevem petrolejové lampy zhasínají Štěpka na silvestrovské oslavě potkává Pavla. Ani po návratu z vojny se nezměnil. Dál tráví čas nicneděláním, pitím a práce na statku mu nevoní. Bratr Jan ho chce vyhodit. Otec mu v tom ale zabrání. Jan by se rád oženil s děvečkou Karlou a hospodařil s ní na statku. Pavel se mu vysměje. Jen on může přivést na Vejrychovsko zámožnou nevěstu, která dokáže zachránit zadlužený statek. Nemusí Štěpku toužící po lásce, naplněném manželství a pře-

devším po dítěti dlouho přesvědčovat, aby si ho vzala za muže. Ani zoufalí rodiče nedokážou tomuto sňatku zabránit. 2. DĚJSTVÍ Jan tajně sleduje novomanžele. Je mu líto, že ho nikdy nenapadlo požádat o Štěpánčinu ruku. Štěpka touží po tělesném sblížení, ale Pavel její prosby odmítá. Upřednostňuje milostné pletky s Karlou. Tragickým následkům bratrské potyčky kvůli Janově budoucí ženě zabrání až jejich otec. Ze Štěpky se stává venkovská hospodyně zcela zaujatá prací na statku. V usilovné snaze o záchranu vejrychovského hospodářství nachází náhradu za všechny ztracené iluze o manželství, ale nedokáže při ní zapomenout na svou největší bolest. Tak moc by si přála dítě! Štěpka ví, že nezvládne vést celé hospodářství, a prosí Jana, aby se stal správcem Vejrychovska. Na její stranu se postaví otec Malina, a tak Jan nakonec smlouvu podepíše. U Pavla se začínají projevovat známky zákeřné nemoci. Svoje opilecké nálady si vybíjí na celém okolí. Karla chce utéct z tohoto domu hrůzy. Štěpka začíná tušit, že manželův stav je vážný! Dr. Blodek potvrzuje její domněnku jde o syfilis. Pavel je nesnesitelný a při návštěvě Štěpánčiny maminky je jeho chování neomluvitelné. Chtěl by jít stejně jako ostatní na korzo za zábavou. Celé město sleduje, jak Štěpka svého vytouženého manžela musí podpírat a zvedat ze země! Jilemničtí občané se přichází poklonit památce zesnulého stavitele Kiliána. Štěpka je zničená, maminka po jeho smrti velmi strádá a nechce se k dceři přestě-

hovat na statek. Tuší, že jediná zpráva udělá mamince radost. Předstírá požehnaný stav. Na Vejrychovsku dojde k tragédii. Karla zjistí, že ji Pavel nakazil, a vezme si život. Pavel není k nalezení. Štěpka ho objeví až na skále nad roklí, kde chce skoncovat se svým životem. Už není schopen ani stát na nohou. Štěpka ho dovleče domů, Jan považuje bratra za blázna. Štěpka ho brání a dál snáší Pavlovy posměšky a zastrašování. Proč je na ni tak zlý? Není jí do smíchu, zemřela jí maminka! EPILOG Štěpánka se loučí se svým mužem. Jeho smrt je pro ni vysvobozením. Ztratila iluze o lásce. Ze smutku ji vytrhne malá holčička... Začala 1. světová válka... Veronika Šlapanská Rory Ferguson

Rory Ferguson

JAROSLAV HAVLÍČEK (1896 1943) Vynikající český spisovatel a jeden z nejvýraznějších představitelů psychologické prózy 30. let 20. století vstoupil do povědomí čtenářů a kritiky až na sklonku svého života. Tento jilemnický rodák tvořil stranou literárního dění. Pracoval jako bankovní úředník a předčasná smrt v 47 letech mu odepřela šanci věnovat se výhradně literární činnosti. Zcela prvním vydaným románem byly Vyprahlé touhy (1935), kde použil téma rozkladu rodiny na malém městě. Sám Havlíček toto své dílo nazval Petrolejové svítilny, ale nakladatelství si vynutilo jiný název. Zde se poprvé setkáváme s příběhem Štěpy, která i přes hmotné zajištění nenachází štěstí v manželství a mateřství. Do psychologického rozboru lidí z vyšších vrstev se Havlíček pustil v díle Neviditelný. Románovou tvorbu uzavírají jeho díla Ta třetí a Helimadoe. Zajímavá je také jeho povídková činnost, např. novela Synáček. Nejznámější Havlíčkův román Petrolejové lampy, umístěný do rodné Jilemnice, vyšel až po autorově smrti v roce 1944. Jednalo se přepracovanou verzi již vydaného románu Vyprahlé touhy. Dlouho opomíjený prozaik teprve pak začal přitahovat opožděnou, o to však větší a zaujatější pozornost. Petrolejové lampy odkrývají dramatický příběh Štěpky Kiliánové, dcery bohatého jilemnického stavitele a selky z vejrychovského statku. Žijí v dusném prostředí maloměsta na přelomu 19. a 20. století. Osud spojí Štěpku s jejím vysněným mužem, bratrancem Pavlem Malinou, důstojníkem rakousko-uherské armády, u kterého se brzy po svatbě projeví vážná nemoc známá jako nemoc lásky syfilis. Z městské paničky se stává těžce pracující selka, ponižovaná umírajícím manželem, o kterého pečuje až do samotného konce jeho života.

Babetka Březovská Veronika Šlapanská

LEOŠ JANÁČEK ( 1854 1928 ) Hukvaldy, kde se Janáček narodil do chudé učitelské rodiny, se staly osudovým místem jeho života. Ani ve chvílích největších uměleckých úspěchů nezapomínal na svůj rodný kraj. Rád sledoval život prostých lidí, místní tradice a zvyklosti. Všechny získané nápěvky, melodii mluveného slova, zvuky všedního dne, hlasy zvířat a tóny přírody zaznamenal a staly se pak podkladem pro jeho originální a nezaměnitelný skladatelský styl. Tatínek, varhaník a učitel, od útlého dětství vedl Leoše Janáčka k vřelému vztahu k hudbě. Již v 11 letech syna poslal do klášterní hudební školy v Brně. Umožňovala chlapcům z chudých poměrů získat vzdělání. Janáčkův talent zde rozvíjel skladatel a kněz Pavel Křížkovský. Pak mladý hudebník vystudoval učitelský ústav jako jeho otec a varhanickou školu v Praze. Tamní život mu umožnil rozšířit hudební obzory, nesmírně obdivoval Antonína Dvořáka a stali se z nich celoživotní přátelé. Hudební vzdělání završil studiem na konzervatořích v Lipsku a Vídni. Impulsem k návratu do Brna byl sňatek s mladinkou Zdeňkou Schulzovou a založení varhanické školy, kterou vedl. Sňatek s ani ne šestnáctiletou Zdeňkou se ukázal jako neuvážený čin. Důvodem konfliktů bylo zcela odlišné prostředí, v němž oba vyrůstali. Pracovitý Janáček, od mládí spoléhající jen sám na sebe, poznal bídu a vše, co kdy získal, si tvrdě vybojoval. Zato Zdeňka do školy nechodila, měla domácí učitele a její výchova byla německá. Ke sblížení nedošlo ani po narození dcery Olgy a syna Vladimíra. Smrt teprve dvouletého syna manželskou krizi ještě prohloubila. Janáček se ponořil do práce. Začal se věnovat studiu morav-

Rory Ferguson Veronika Šlapanská

ských lidových písní a uvědomil si, že folklor nabízí nebývalé možnosti a inspiraci. Studium nápěvků mělo rozhodující význam pro jeho operní tvorbu. V pořadí třetí operu Její pastorkyňa komponoval bezmála 9 let. Cesta k dokončení díla, které později Janáčka proslavilo po celém světě, byla velice smutná. Její Pastorkyňu vázal bych jen černou stuhou dlouhé nemoci, bolesti a nářků mé dcery Olgy. Janáček připsal operu její památce. Ztratil druhé dítě! Další tvůrčí období bylo vyplněno nepochopením a marnou snahou prosadit se. Každý, kdo chtěl něco znamenat, musel získat uznání v Praze. Až po 13 letech od prvního uvedení Její pastorkyně v Brně se tato opera setkala s úspěchem i v Praze. Leoš Janáček se ve svých 62 letech konečně dočkal uznání, které odstartovalo tvůrčí explozi. Také setkání s mladinkou Kamilou Stösslovou zcela zásadně ovlivnilo jeho nejvýznamnější životní období. Janáček věděl, že jeho hluboký cit není opětován, a přesto se láska ke Kamile stala největší inspirací k vrcholným dílům. Pocit životního štěstí způsobil, že tvořil jednu skladbu za druhou. Nevyhýbal se žádnému žánru a vše se mu dařilo. Vrcholná orchestrální díla Taras Bulba a Sinfonietta, komorní kantáta Zápisník zmizelého, 1. a 2. smyčcový kvartet, Glagolská mše, klavírní cykly Concertino a Capriccio, to není pouhý výčet děl, nýbrž světový koncertní repertoár 20. století. Během sedmi let napsal Janáček také čtyři opery Káťu Kabanovou, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, ale tu už nedokončil. Odjel do svých milovaných Hukvald s partiturou své poslední opery, podcenil nachlazení a v ostravské nemocnici pár dnů na to podlehl zápalu plic! Těsně před smrtí stačil napsat milované Kamile tento dopis:

Jsi mi tak blízko a pořád tak daleko. Jsi jako černý mráček na nebi, vysoko a nemohu Tě dosáhnout! Vím, jsi neskonale krásná, jen vím, nikdy se Tvou krásou opít nemohu! HUDEBNÍ DÍLO LEOŠE JANÁČKA V TVORBĚ VÝZNAMNÝCH ČESKÝCH CHOREOGRAFŮ Slova choreografa Libora Vaculíka vystihují jeho vztah k tomuto skladateli a troufám si tvrdit, že i další tvůrci by s ním souhlasili: Mám moc rád Leoše Janáčka pro jeho vztah k české zemi. Pro jeho hudební rozmanitost. Janáčkovy skladby jsou plné něhy, citu a nostalgie. Dokážou být ovšem i dramatické, vznětlivé, až bouřlivé. Inspirovaly mě! Sám Leoš Janáček zkomponoval pro tanec pouze orchestrální Lašské tance, jež patří k jeho raným dílům. Na jejich vznik měly vliv úspěšné Dvořákovy Slovanské tance, k nimž chtěl Janáček vytvořit moravský protipól. Premiéru měly Lašské tance v Praze v roce 1891 jako součást baletního pásma Rákoš Rákoczy, v němž choreograf Augustin Berger zpracoval lidové zvyky a motivy. Na scéně ND v Praze uvedl Lašské tance ve 40. letech 20. století Joe Jenčík a pak Saša Machov. Vyhledávaným autorem se stal Janáček v 70. letech. Ačkoliv jeho dílo nebylo určené pro tanec, představovalo častý námět k zpracování. Významným českým choreografem, který čerpal z Janáčkových skladeb, byl bezesporu Pavel Šmok. Pro soubor Balet Praha vytvořil pohybovou báseň Listy důvěrné. Ve Státním divadle Brno uvedl v roce 1969 Glagolskou mši jako osobní výpověď v kruté době po okupaci. Když v roce 1975 založil naprosto ojedinělý soubor nazvaný Pražský komorní balet, jeho tvorbu charakterizovaly kratší balety na hudbu čes-

kých skladatelů především pak Leoše Janáčka. PKB uvedl ve Šmokově choreografii jeho 1. a 2. smyčcový kvartet a také Sinfoniettu. Pozoruhodnou proslulost získala Sinfonietta díky Jiřímu Kyliánovi. Vytvořil ji pro dva galaprogramy v New Yorku v roce 1978 k příležitosti oslav 50. výročí od skladatelovy smrti. Sklidila velký úspěch a znamenala velký krok mezi světové choreografické velikány! Tvorbou Leoše Janáčka se nechal inspirovat i další významný český choreograf a tanečník Petr Zuska. Mimořádný význam v jeho uměleckém směřování mělo i angažmá v PKB. Krásné klavírní dílo Leoše Janáčka později přenesl Petr Zuska do své stejnojmenné choreografie V mlhách, působivého dívčího duetu, který získal cenu za Nejlepší choreografii roku 1996. LEOŠ JANÁČEK A PETROLEJOVÉ LAMPY Hudební předloha je pro choreografa zásadní. Hledá v ní pocity a nálady, mnohdy konkrétní situace a dějové zvraty. Hudba tvoří linku napříč celým představením a s tancem by měla dokonale souznít. Choreograf Libor Vaculík našel svoji múzu v hudební předloze Leoše Janáčka. Jeho skladby nás přenesou do Jilemnice na přelom 19. a 20. století, do období, kdy sám komponoval. Uslyšíme vrcholná díla komorní např. 1. smyčcový kvartet, klavírní V mlhách, orchestrální např. Taras Bulba a Sinfonietta, operní Její pastorkyňa a kantátu Glagolská mše. Hudební režie Petrolejových lamp je dílem skladatele Petra Maláska, který všechny skladby citlivě propojil do kompaktního celku.

Mischa Hall Rie Morita

LIBOR VACULÍK Taneční konzervatoř v Praze absolvoval v roce 1977. V tom samém roce získal angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Úspěšně reprezentoval tehdejší Československo na mezinárodních soutěžích a přivážel bronzové medaile (Varna, Jackson a Ósaka). Četná byla i jeho pohostinská vystoupení, kde vedle Brna, Košic a Prahy tančil i na scénách v Barceloně, Bonnu, v Nancy, v Paříži, Vídni nebo v San Antoniu. Kariéru úspěšného tanečníka ale ukončil rozhodnutím věnovat se choreografii a režii hudebně dramatických děl. Tento obor vystudoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v letech 1987 1991. Přesvědčení, že tancem lze podat srozumitelnou výpověď o citech i složitých lidských vztazích, ho vedlo k vytváření inscenací na téma velkých dramat nebo lidských osudů Malý pan Friedemann, Psycho, Dáma s kaméliemi, Lucrezia Borgia, Ivan Hrozný, Marie Stuartovna, Čajkovskij, Isadora Duncan příběh tanečnice, Úplné zatmění, Jana z Arku, Zvoník od Matky Boží, Anna Karenina, Oedipus Rex, Odysseus, Minotaurus, Macbeth, Faust, Freddie The King of Queen. Neméně úspěšný ale byl i s tituly jako Romeo a Julie, Coppélia, Petruška, Mauglí vyprávění Matky džungle, Sen o kouzelné flétně, Svěcení jara, Sen noci svatojánské, Čachtická paní, Královna Margot, Fantom opery, Slečna Julie. Snad nejčastěji uváděným titulem je jeho Edith vrabčák z předměstí (divadla v Plzni, Praze, Brně, Olomouci, Ústí nad Labem), v němž svým libretem, choreografií, a především režií dokázal vytvořit prototyp tanečně dramatického útvaru,

kde jsou hudebně vokální a taneční party v dokonalé rovnováze a harmonické symbióze. Pro moderní divadelní scénu je nositelem a v mnohém i objevitelem nových režijně dramatických postupů. Jeho jméno je spjato se všemi divadelními domy u nás, byl choreografem NS Bratislava (1992 1995), choreografem Baletu Národního divadla v Praze (1994 1999), uměleckým šéfem Baletu Praha (1998 2000). Cenu Slovenské televizní asociace (Fantastická 1992), Cenu Českého literárního fondu (Malý pan Friedemann a Psycho 1994, Pohádka 1998, Slovanské dvojzpěvy 2000), Hlavní cenu taneční přehlídky (Notre Dame de Paris 1996, Slovanské dvojzpěvy 2000, Ivan Hrozný 2003, Svěcení jara 2009), Cenu Sazky a Divadelních novin (Ivan Hrozný 2003, Svěcení jara 2006). V poslední době je značně vytížen požadavky na spolupráci v muzikálové tvorbě Mona Lisa, Kat Mydlář, Lucrezia Borgia, Tři mušketýři, Romeo a Julie, Muž se železnou maskou aj. Za svou choreografickou tvorbu obdržel řadu ocenění Hlavní cenu na celostátních choreografických soutěžích ( V jako Vivaldi 1985, Stmíváníčko 1988);

Veronika Šlapanská

Technická spolupráce light designer Pavel Hejret osvětlovač Pavel Košek, Michal Zeman štychy Jarka Müllerová, Lucie Fukárková, Ladislav Brejcha, Šárka Záleská vedoucí zvukař Miloš Vondráček zvukař Jaroslav Němec jevištní mistr Petr Ottl rekvizity Danuše Klosová vlásenky Lucie Bradáčová vedoucí výprav Luděk Hora vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. ředitelka Ing. Jarmila Levko šéf baletu Alena Pešková text programu Petra Březovská grafika Martin Taller fotografie Jan Jedinák fotografie na titulní straně Pavel Dušek Upozorňujeme diváky, že v představení jsou použity kouřové efekty. Nositele autorských práv k hudebnímu dílu zastupuje Intergram, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů z.s., Klimentská 1207/10, Praha 1 Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. 2017 / cena 23 Kč / náklad: 1000 ks www.evstupenka.cz Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL

www.saldovo-divadlo.cz