ORDINARIUM MISSAE Zpěvy ordinária
ORDINARIUM - I KYRIE ORDINARIUM - I Ky- ri - e, e - le - i - son. Chri- ste, e - le - i - son. Chri - ste, e - le - i - son. P. Angelik Zd. Mička, OP Ky - ri - e, e - le - i- son. Ky - ri - e, e - le - i - son. GLORIA 2
3 Ordinarium - I, GLORIA
Ordinarium - I CREDO 4
5 Ordinarium - I, CREDO
Ordinarium - I SANCTUS AGNUS DEI 6
ORDINARIUM - II (1) KYRIE ORDINARIUM - II J. Hrubý (2) Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smi - luj se. (Kyrie 3 - str. 10) 7
Ordinarium - II GLORIA (1) 8
9 Ordinarium - II, GLORIA 1
Ordinarium - II, Kyrie 3, GLORIA 2 KYRIE (3) Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smi - luj se. Kriste, smi - luj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. GLORIA (2) 10
11 Ordinarium - II, GLORIA 2
Ordinarium - II CREDO 12
13 Ordinarium - II, CREDO
Ordinarium - II SANCTUS (1) 14
SANCTUS (2) Ordinarium - II, SANCTUS SANCTUS (3) 15
Ordinarium - II, SANCTUS, AGNUS DEI SANCTUS (4) Svatý, Svatý, Sva - tý Pán, Bůh zástupů. Ne - be i země jsou plny tvé slá- vy. Ho - sa - na na vý - so- stech. Po - že - hna - ný, který přichá - zí ve jménu Pá-ně. Ho - sa - na na vý - so - stech. AGNUS DEI (1) 16
AGNUS DEI (2) Ordinarium - II, Agnus Dei AGNUS DEI (3) 17
Ordinarium - II, Agnus Dei; K Y R I E AGNUS DEI (4) GREGORIÁNSKÁ SESTAVA K Y R I E /z jiných zpěvníků/ (1) Kyrie A (2) Kyrie B 18
(3) (3) K Y R I E (4) M.Orszag Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. (5) 19
Části mešního ordinaria KYRIE Invokace Kyrie, eleison, Christe, eleison je ve své dnešní podobě zbytkem litanií (4. - 5. stol.). Stejně jako zvolání Gospodi pomiluj ve slovanské liturgii, je i řecké Kyrie známé už z předkřesťanské antiky jako hold panovníkovi, nebo nějakému božstvu. Nový zákon, především sv. Pavel, dává čestný titul Kyrios (Pán) Kristu, a s ním spojuje vyznání jeho božství. V římské liturgii volání Kyrie, eleison (Pane, smiluj se) následuje po úkonu kajícnosti. Je to zpěv, kterým věřící oslavují Pána a vyprošují si jeho milosrdenství. Kyrie odpadá, pokud celebrant použije 3. úkonu kajícnosti (Byls poslán uzdravovat duše, Pane, smiluj se nad námi...), nebo je-li kropení svěcenou vodou (asperges), nebo pokud je Kyrie obsaženo ve vstupní písni (JK č. 514, 520). Kromě Improperií (Hagios o Theos...) je Kyrie jediným pozůstatkem řeckého jazyka v římské liturgii. (Pozn.: ve slovu Christe... vyslovuj ch ) GLORIA Gloria in excelsis Deo - Sláva na výsostech Bohu - je starobylý a úctyhodný hymnus, původně vánoční. Náleží k hymnům, které se zpívaly od nejstarších dob církve, ještě dříve, než se základním zpěvem staly žalmy. Zpočátku bylo Gloria vyhrazeno pouze biskupovi, kněží ho směli užívat až od 12. stol. o Velikonocích. První část obsahuje po andělském chvalozpěvu (Lk 2,14) hold Otci a Synu (původně i Duchu Sv.), druhá část je velkým hymnem na Krista. Od liturgické reformy se Gloria zpívá o slavnostních příležitostech, k nimž patří všechny slavnosti, svátky a všechny neděle mimo dobu adventní a postní. Gloria se má vždy zpívat, není vhodné tento hymnus recitovat. CREDO O slavnostech a nedělích se modlí nebo zpívá Credo, vyznání víry, jehož text je starý asi 1700 let. Součástí mše je od 11. století. Jeho vnitřním smyslem je přisvědčení věřících k Božímu slovu slyšenému ve čteních a v homilii a k podstatným skutečnostem víry, zároveň je však také chvalozpěvem na trojjediného Boha, dárce naší spásy. V podobě většího nicejsko-cařihradského vyznání víry vstoupilo do římské mše teprve na přelomu tisíciletí. Toto symbolum bylo původně křestním vyznáním východní církve, zatímco na Západě se při křtu recitovalo kratší apoštolské vyznání víry. Proto je Credo v eucharistické slavnosti rovněž připomínkou křtu a výzvou ke křestní obnově. SANCTUS Chvalozpěvem Svatý, Svatý, Svatý... se celé shromáždění připojuje k nebeským zástupům... Trojí Sanctus je součástí eucharistické modlitby a zdůrazňuje její povahu chvalozpěvu. Za základ chvalozpěvu slouží dvě místa v Písmu sv.: chvalozpěv andělů ve vidění Izaiášově (6,2n) a holdování lidu při Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma (Mt 21,9). Sanctus patří k nejstarším složkám téměř všech liturgií a jeho první část byla pravděpodobně přejata z židovské modlitební bohoslužby. Hosana je hebrejské slovo, v původním významu tak pomoz. Později se stalo holdujícím zvoláním ke cti Boží a ke cti krále. Sanctus by měli zpívat pokud možno všichni společně s knězem. AGNUS DEI Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa! - slova sv. Jana Křtitele, když uviděl Ježíše (Jan 1,29.36). Ve spojení s myšlenkou na zabitého beránka ze Zjevení Janova tak vznikl zpěv, který od konce 7. století provází lámání chleba. Kněží i lid zpívali Agnus Dei tak dlouho, jak bylo potřeba k lámání chleba. Asi od 11. stol., kdy se lámání chleba omezilo na hostii kněze, zavedlo se trojí opakování. Zpěv už nedoprovázel lámání chleba, ale políbení pokoje a celkově byl chápán jako výzva k pokoji. Proto se ve třetím opakování objevuje prosba daruj nám pokoj. Nový řád vrací Agnus Dei původní funkci průvodního zpěvu k lámání chleba. Opakuje se tak dlouho, než se lámání dokončí. Nakonec se uzavře slovy daruj nám pokoj.
O R D I N A R I U M M I S S A E Nápěvy stálých částí mše svaté OBSAH Ordinarium I - Kyrie, Gloria - str. 2 - Credo - str. 4 - Sanctus - str. 6 - Agnus Dei - str. 6 Ordinarium II - Kyrie - str. 7, (10) - Gloria (1) - str. 8 - Gloria (2) - str. 10 - Credo - str. 12 - Sanctus - str. 14-16 - Agnus Dei - str. 16-18 Kyrie (jiné nápěvy) - str. 18 (gregoriánská sestava) - str. 19 J. Hrubý, 2013