VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ - TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA. Turistické chaty a útulny v Beskydech

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ - TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta Institut geologického inženýrství Turistické chaty a útulny v Beskydech bakalářská práce Autor: Vedoucí bakalářské práce: Jan Mec Ing. Martin Klempa Ostrava

Prohlášení Celou bakalářskou práci včetně příloh, jsem vypracoval samostatně a uvedl jsem všechny použité podklady a literaturu. Byl jsem seznámen s tím, že na moji bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.121/2000 Sb. - autorský zákon, zejména 35 využití díla v rámci občanských a náboženských obřadů, v rámci školních představení a využití díla školního a 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava (dále jen VŠB- TUO) má právo nevýdělečně, ke své vnitřní potřebě, bakalářskou práci užít ( 35 odst. 3). Souhlasím s tím, že jeden výtisk bakalářské práce bude uložen v Ústřední knihovně VŠB- TUO k prezenčnímu nahlédnutí a jeden výtisk bude uložen u vedoucího bakalářské práce. Souhlasím s tím, že údaje o bakalářské práci, obsažené v Záznamu o závěrečné práci, umístěném v příloze mé bakalářské práce, budou zveřejněny v informačním systému VŠB-TUO. Souhlasím s tím, že bakalářská práce je licencována pod Creative Commons Attribution- NonCommercial-ShareAlike 3.0 Unported licencí. Pro zobrazení kopie této licence, je možno navštívit http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/3.0/ Bylo sjednáno, že s VŠB-TUO, v případě zájmu o komerční využití z její strany, uzavřu licenční smlouvu s oprávněním užít dílo v rozsahu 12 odst. 4 autorského zákona. Bylo sjednáno, že užít své dílo bakalářskou práci nebo poskytnout licenci k jejímu komerčnímu využití mohu jen se souhlasem VŠB-TUO, která je oprávněna v takovém případě ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které byly VŠB- TUO na vytvoření díla vynaloženy (až do jejich skutečné výše). V Ostravě dne 30.4.. Podpis autora

Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Martinu Klempovi, za veškeré poskytnuté informace, rady, připomínky a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce.

Anotace V předložené práci je zpracován přehled turistických chat, útulen a nejvýznamnějších spolků v Beskydech. Rovněž je v práci zpracován návrh popularizace. V první části je zpracován vývoj turistických chat a útulen od jejich samotného vzniku, až do roku 1938 a jejich poloha. Rovněž jsou zde zmínění nejvýznamnější architekti. Další část znázorňuje následný vývoj turistických chat a útulen až do současnosti. Následující část popisuje vývoj nejvýznamnějších turistických spolků, které v Beskydech působily, a problémy se kterými se za dobu své existence potýkaly. V poslední části jsou zpracovány návrhy popularizace turistických spolků, chat a Beskyd obecně. Klíčová slova: Beskydy, chaty, útulny, turistické spolky, turistika. Summary In this thesis you can find an overview of tourist cottages, cosy cabins and most significant associations in the Beskydy mountains. There is a promotion proposal of these elaborated in this thesis as well. In the first part, the evolution of tourist cottages and cosy cabins from the very beginning until 1938 is depicted, and also their placement. The most important architects are mentioned too. The following part illustrates the following evolution of tourist cottages and cosy cabins until the present day. The next-to-last part describes both evolution of the most significant tourist associations that subsisted in the Beskydy mountains and problems they dealt with during their existence. In the last part there are popularization proposals of tourist associations, cabins and the Beskydy mountains in general. Keywords: Beskydy mountains, cabins, shelters, tourist clubs, tourism.

Obsah 1. Úvod... 1 2. Turistické chaty a útulny v Beskydech do roku 1938... 2 2.1. Nejstarší turistická chata (Pustevně) z roku 1891... 4 2.2. Maměnka a Libušín... 5 2.3. Hotel Tanečnica... 7 2.4. Hotel Radegast... 7 2.5. Masarykova chata... 8 2.6. Chata na Prašivé... 9 2.7. Turistická chata na Martiňáku... 11 2.8. Chata arcivévody Friedricha (Bedřicha) na Javorovém (1913)... 12 3. Vývoj turistických chat v poválečném období, současný stav... 13 3.1. Chata Pustevně... 13 3.2. Libušín a Maměnka... 13 3.3. Hotel Tanečnica... 16 3.4. Hotel Radegast... 17 3.5. Masarykova chata... 17 3.6. Chata na Prašivé... 18 3.7. Hotel Martiňák... 19 3.8. Chata arcivévody Friedricha (Bedřicha) na Javorovém... 19 4. Role a náplň činnosti turistických spolků v Beskydech... 20 4.1. Zrod Beskydské turistiky... 20 4.2. Turistické spolky... 21 4.2.1. Pohorská jednota Radhošť (PJR)... 22 4.2.2. Klub českých turistů (KČT)... 24 4.2.3. Pobeskydská jednota slezská (PJS)... 25 4.2.4. Německý turistický spolek Beskydenverein (BV)... 26 4.3. Jiné důležité činnosti turistických spolků... 27 5. Návrh popularizace turistických chat útulen, a spolků v kontextu současného cestovního ruchu... 29

5.1. I Beskydy mají dětem co nabídnout... 30 5.2. Turistická beseda... 30 5.3. Houbobraní a smaženice pod dozorem specialisty... 30 5.4. Informační panel s QR kódy... 31 5.5. Návrh webových stránek PJR... 32 5.6. Závěrečné shrnutí návrhu popularizace... 34 6. Závěr... 35 Použitá literatura... 36 Internetové zdroje... 37 Seznam obrázků... 38

Seznam použitých zkratek KČT KČST PJR BV PJS NSDAP QR Klub českých turistů Klub československých turistů Pohorská jednota Radhošť Beskidenverein Pobeskydská jednota slezská Národně socialistická německá strana dělníků Quick Response (kód rychlé reakce)

1. Úvod Tématem bakalářské práce jsou turistické chaty útulny v Beskydech. Práce mapuje vývoj chat a útulen od jejich vybudování až po současný stav. Také se zabývá místem a rokem stavby turistických chat a útulen, jejich vývojem před I. a II. světovou válkou, vývojem v I. a II. světové válce, vývojem od 50 let do 90. let minulého století a také současným stavem. Chaty byly vystavěny čtyřmi hlavními turistickými spolky, které v Beskydech působily. Zároveň byly financovány samotnými členy spolků, dary nebo veřejnými sbírkami. Některé chaty a útulny jako Maměnka, Tanečnica, Radegast, chata na Prašivé, a chata arcivévody Bedřicha na Javorovém byly zachovány a můžeme si je prohlédnout i dnes. Cílem práce je také popsat turistické spolky Pohorskou jednotu Radhošť, Klub českých turistů, Beskidenverein a Pobeskydskou jednotu slezskou. V práci je zahrnuta rovněž jejich činnost jak turistická, tak i například charitativního charakteru. Dále jsou zde rozebrány problémy, se kterými se spolky setkaly za dobu od svého založení. Kupříkladu chata na Javorovém a chata na Prašivé byly spolkům, rozhodnutím delimitačních komisí, na krátkou chvíli zabaveny a předány Polsku. Práce je dále zaměřena na zhodnocení dosavadní propagace beskydských chat a útulen a Beskyd obecně. Po zhodnocení následuje také návrh popularizace a způsob, jak využít možnosti osobního jednání nebo internetu a zaujmout i informovat veřejnost. 1

2. Turistické chaty a útulny v Beskydech do roku 1938 Jsou to chaty a útulny, které slouží turistům na cestách jako místo k ubytování nebo jako zařízení pro občerstvení. Byly zde také turistům poskytovány informace o oblasti Beskyd. Chaty jsou definovány jako ubytovací zařízení o maximální rozloze 80 m 2 s maximálně jedním nadzemním podlažím a podkrovím s omezeným počtem lůžek v ubytovacích prostorách. Útulna je jednodušší ubytovací zařízení s větším počtem lůžek v ubytovacích místnostech. (Internet 1) Útulny v Beskydech vystavěly zejména čtyři významné turistické spolky, které v oblasti rozvíjely svou činnost. Spolky stavby financovaly z příspěvků svých členů, půjčkami a veřejnými sbírkami. Občas spolky dostaly finanční prostředky, popřípadě stavební materiál jako dar (viz 4. Role a náplň turistických spolků v Beskydech). Nejvýznamnějšími architekty, kteří chaty a útulny navrhli, jsou např. Dušan Jurkovič, F. Kolář J. Rubý a Jaro Čermák. Chaty a útulny byly na svou dobu vybaveny velmi moderním nábytkem. Chaty a útulny byly do této práce vybrány podle různých kritérií. Například chata Pustevně byla postavena jako úplně první turistická chata v Beskydech. Maměnka a Libušín nesou typické prvky Valašské architektury Hotel Tanečnica patří k nejvýše položeným hotelům na území České republiky. Hotel Radegast je specifický svou konstrukcí, která i když je tvořená pouze dřevem odolává povětrnostním podmínkám ve výšce nad 1100 m n. m. Masarykova chata byla postavena za účelem otevření tzv. Zadních hor (jihovýchodní část Beskyd) turistům. Chata na Prašivé je příkladem činnosti spolku Pobezkydské jednoty slezské. Chata na Martiňáku pro svou partyzánskou historii a poslední uvedená chata byla vybrána jakožto příklad činnosti spolku Beskidenverein (BV). Chaty a útulny byly stavěny především na Pustevnách a v jejich blízkém okolí (obrázek č. 1). 2

20 Km Obrázek č. 1 Mapa turistických chat a útulen M 1:350 000 (upraveno podle Daněk, 2001, upraveno podle www.google.cz/maps) 3

2.1. Nejstarší turistická chata (Pustevně) z roku 1891 Chata Pustevně (obrázek č. 2 a 3) byla postavena spolkem Pohorská jednota Radhošť (PJR) na vrcholu Pusteven ve výšce 108 m n. m. V roce 1884 bylo zahájeno jednání mezi PJR a největšími pozemkovými majiteli (Parma, 1915). Tito majitelé vlastnili prostory na beskydských vrších. Jednání se týkalo především hraběte Rudolfa Kinského, jenž byl majitelem rožnovského panství, těšínské komory a správy knížecích arcibiskupských statků. Toto jednání však nemělo úspěch. Kladnou odezvu PJR získalo až při jednání s drobnými vlastníky. V roce 1886 PJR odkoupila od selky Apoleny Malinové část pozemku pro stavbu turistické útulny. (Daněk, 2001) Na výstavbu chaty bylo potřeba sedm až osm tisíc zlatých a na výstavbu kůlny dalších pět set zlatých. PJR však měla v pokladně pouze 2 565 zlatých (Parma, 1915). Chata byla tedy provizorně postavena jako dřevěná útulna pro 23 osob s rozměry 13x7 m. Velká zásluha na stavbě patří Leopoldu Parmovi a Jakubu Kohnovi, kteří dodali zdarma cihly a vápno pro základové zdi. Dopravu a stavební nářadí zajistili Josef Kantorek a Alois Křenek (Parma, 1915). Stavba byla započata 20. května roku 1891 a slavnostně otevřena 9. srpna téhož roku (Daněk, 2001). Nájemné útulny na jedno léto stálo 50 zlatých. Když však přišlo na plánování pronájmu na další léto, nikdo neměl zájem ani po slevě na čtyřicet zlatých. Nakonec jednota přesvědčila Obrázek č. 2 Útulny Šumná a Pustevně na Pustevnách. (Parma, 1915) Obrázek č. 3 Útulna Pustevně. (Daněk, 2001) pana Františka Parmu, který si útulnu pronajal na celý rok za 100 zlatých. František Parma se také ujal úlohy zaopatřit útulně zimního hospodáře, kterým se stal pan Josef Fiala. Dále byla zřízena před útulnou meteorologická stanice a pro útulnu byl zakoupen dalekohled 4

a mapy. Útulnu začali navštěvovat i významnější hosté. Největší radost však jednota měla z návštěvy hraběte Lažanského. (Parma, 1915) Díky pozdějšímu nátlaku turistického hnutí došlo v roce 1899 k rozšíření nejstarší útulny Pustevně. Toto rozšíření se týkalo přestavby útulny na zařízení pro stravovací účely a spojení s připravovanou jídelnou Libušín (viz. 2.2. Maměnka a Libušín). Projekční práce byly přiděleny staviteli Michalu Urbánkovi ze Vsetína. Plán přestavby a rekonstrukce staré útulny Pustevně byl zpracován mladým architektem Dušanem Jurkovičem, který pracoval v ateliéru Michala Urbana (Daněk, 2001). Z důvodu zvýšené návštěvnosti a snahy o zpřístupnění útulny i starším generacím, došlo k úpravě strmého a téměř neschůdného chodníku. Na tomto chodníku se v zimě sváželo dříví, a v létě sloužil turistům. (Parma, 1915) 2.2. Maměnka a Libušín V důsledku zvyšujícího se počtu turistů, bylo v roce 1897 PJR zahájeno jednání s majitelem pozemku panem Janem Malinou. Byly zakoupeny čtyři parcely na Pustevnách o celkové ploše přes 2 500 m 2. Za parcely bylo zaplaceno celkem 844 zlatých. Stavba útulny Maměnka byla započata v roce 1897 za účelem uspokojení zájmů stále se zvyšujícího počtu turistů. (Daněk, 2001) Stavba probíhala na principu kombinování prvků a motivů lidového stavitelství. Tyto prvky byly přejaty jak z okolí Valašska, tak i ze Slovenska. Architekt stavby Dušan Jurkovič použil při návrhu Maměnky (obrázek č. 4) Obrázek č. 4 Útulna Maměnka. (Daněk, 2001) 5

jako předlohu usedlost Orsága Košuta z Nového Hrozenkova a statek U Petrusků ze Zubří. (Gesierich, 2004) Zatím co probíhala stavba útulny Maměnka, připravoval Dušan Jurkovič nákresy jídelny Libušín (obrázek č. 5). Jídelna měla být původně skromná a jednoduchá, ale když spolek PJR viděl krásu ještě nedostavěné útulny, rozhodl se, že nová jídelna musí být postavena ve stejném stylu. Když Jurkovič spolku předložil nákresy jídelny, byly schváleny téměř jednohlasně. Eduard Parma ono rozhodnutí okomentoval slovy - Stejný osud nás stihl u ní jako u třetí útulny (Maměnky). Mínili jsme postaviti jednoduchou jídelnu a zřídili nejkrásnější a nejnákladnější místnost! Když totiž viděli jsme, jak lepých tvarů nabývá třetí útulna, nemohli jsme přece mezi ní a starou útulnu zříditi budovu se svým okolím nikterak neharmonující (Parma, 1915). Jako základní půdorys byl použit půdorys kostela velkokarlovického. Podezdívka byla kvůli sklonu půdy vybudována různě vysoká. K nové jídelně byla rovněž připojena přestavěná útulna Pustevně (Polášek a kol, 2009). V létě roku 1898 byly oba komplexy (obrázek č. 6) částečně otevřeny k příležitosti oslav 30. výročí slovanské pouti na Radhošť a k 100. výročí narození Františka Palackého (Daněk, 2001). Další rok byly práce zaměřeny na úpravu interiéru. Na těchto úpravách se podílel Mikoláš Aleš, který roku 1896 navštívil Pustevny a připravil pro Obrázek č. 5 Nákres jídelny Libušín. (Stoklasa, 2013) Obrázek č. 6 Útulny Šumná a Pustevně, jídelna Libušín a útulna Maměnka. (Parma, ) jídelnu obrazy sv. Václava, pohanské a křesťanské bohoslužby, Ondráše, Juráše, Jánošíka, Stavinohy a sochy boha Radegasta. Podle jeho návrhu pak byly obrazy vymalovány akademickým malířem Karlem Štapferem z Prahy (Parma, 1915). Slavnostní zahájení 6

provozu jídelny a chaty se uskutečnilo v létě 6. srpna 1899. Program otevření se skládal ze mše svaté v kapli sv. Cyrila a Metoděje a společenského večera v prostorách Libušína a Maměnky Oba objekty byly v nepřetržitém provozu až do vypuknutí II světové války. (Daněk, 2001) 2.3. Hotel Tanečnica Hotel Tanečnica se nachází na východní straně turistického střediska Pusteven. Základní kámen hotelu byl usazen v roce 1924 spolkem PJR (Polášek a kol., 2009). Na projektu, který byl pro stavbu hotelu připraven, se podílel i Dušan Jurkovič. Kvůli komplikacím, jež se týkaly nevhodného situování budovy, byl nakonec přijat návrh ostravských architektů F. Koláře a J. Rubého (Klučka, Sedláček, 2007). Stavba byla zahájena v srpnu roku 1925. Tato stavba byla ve své době jediná tohoto typu v celé Československé republice. Tento nový horský hotel měl 63 útulně zařízených pokojů. V objektu byly rovněž postaveny dvě společné noclehárny. Celkový počet lůžek činil 183. Součástí hotelu byly také společenské prostory a restaurace. Celkové náklady na stavbu hotelu dosáhly 3 547 052 Kč (převedeno na současnou měnu). Stavba byla dokončena a slavnostně otevřena dne 19. 12. 1926 a na počest zakladatele PJR byla nazvána Útulnou Edvarda Parmy (Daněk, 2001). 2.4. Hotel Radegast Hotel se nachází těsně pod vrcholem Radhoště. Slavnostní otevření proběhlo dne 28. října 1933. Hotel Radegast (obrázek č. 7) postavil pan František Holčák z Dolní Bečvy přibližně 200 m severně od kaple sv. Cyrila a Metoděje (Polášek a kol., 2009). Jelikož se stavba nachází ve výšce přes 1100 m n. m. a patří k nejvýše položeným stavbám na Obrázek č. 7 Stavba hotelu Radegast (Stoklasa, 2013) území České republiky. Hotel je postaven na kamenných základech a zbytek jeho konstrukce je tvořen dřevem. Na jižní straně hotelu byla postavena dřevěná terasa. 7

(Stoklasa, 2013). V hotelu se nacházelo celkem 29 pokojů se 72 lůžky a tři hostinské místnosti. Pokoje byly vybaveny moderním nábytkem. (Polášek a kol., 2009). Bylo zde zavedeno elektrické osvětlení a připojen telefon (Polášek a kol., 2009). Jediným nedostatkem hotelu byla chybějící vodní přípojka, a proto se voda musela dovážet (Stoklasa, 2013). Klub československých turistů (KČST) zde měl zřízenou turistickou stanici a jejím členům byla poskytována sleva na nocležném a stravném. Hotel Radegast byl v historii významným turistickým lákadlem, protože se vrcholu Radhošť do té doby nevěnovala taková pozornost, jakou by si zasloužil. (Polášek a kol., 2009). 2.5. Masarykova chata Na začátku 19. století se nacházelo ve vzdálené osadě jménem Beskyd jen pár usedlostí. Beskyd se nachází přibližně 1,5 km jihovýchodně od horského sedla Bumbálka. Tehdy zde byla majitelkou šenku (hostince) Magdalena Krasulová, která poskytovala útočiště Slotíkově bandě. Slotíkova banda byl místní spolek zlodějů, který v blízkosti Beskydu po necelé 4 roky kradl. Tito lupiči však byli následně chyceni a odsouzeni na 10 až 20 let vězení. Za sto osmnáct let začali o osadu Beskyd jevit zájem čeští turisté. KČST přišel jako první s vizí postavit zde turistickou chatu a to hned po vzniku Československé republiky (Polášek a kol., 2009). Základní kámen Masarykovy chaty byl položen na jaře roku 1924. Kámen zde položil moravsko-ostravský odbor KČST (Daněk, 2001) Plány Masarykovy chaty zhotovil architekt Jaro Čermák z Místku. V chatě se nacházely celkem tři hostinské místnosti, deset pokojů a dvě noclehárny. Celková kapacita chaty byla 50 lůžek (Daněk, 2001). Včetně vybavení si stavba vyžádala 430 000 Kč (převedeno na současnou měnu). Masarykova chata (obrázek č. 8) byla postavena v tzv. Zadních horách mezi Obrázek č. 8 Původní Masarykova chata. (Daněk, 2001) prameny Bílé a Černé Ostravice a slovenské Kysúce. Charakter chaty také doplňovala 8

pamětní deska, vyrobena z Frýdlantské litiny. Na této desce bylo napsáno Zbudována v pátém roce samostatnosti naší republiky, za prvního prezidenta jejího T. G. Masaryka. Slavnostního otevření se účastnili zástupci jak veřejného tak politického života, představitelé státních i samosprávných úřadů, správy politické v Čadci Dr. Kállay, národně-demokratický poslanec Jaroslav Špaček a ministerský tajemník J Mühlmann (Polášek a kol., 2009). Roku 1930 odbor KČST z Frýdlantu na Masarykově chatě zřídil další dvoulůžkový pokoj za částku 4 000 Kč (převedeno na současnou měnu). Plány na přestavbu této chaty vypracoval roku 1931 Ing. Robert Strkal. Téhož roku bylo vedeno jednání se statkářem Těšínským o prodeji svahu poblíž chaty pro zhotovení sjezdovky. V roce 1933 probíhala rekonstrukce, která byla zaměřena na přebudování záchodů, výměnu kamen za stáložárná a nově byl také zaveden telefon. Přestavba vyšla celkem na 90 000 Kč. (převedeno na současnou měnu). V témže roce byla také zřízena lesní cesta od útulny na Bumbálku. (Polášek a kol., 2009) 2.6. Chata na Prašivé Byla postavena jako první poválečná stavba v roce 1921. Nachází se na vrcholu Prašivé a byla vystavěna na základě starého neuskutečněného projektu slezskoostravského architekta Joži Dvořáka. Tento projekt vznikl již v roce 1912 a tentýž ro k zakoupil Dr. J. Kordač pozemek poblíž poutního kostelíka sv. Antonína (Daněk, 2001). Jednání o koupi pozemku však byla započata již 1. října roku 1899. Novým majitelem se oficiálně stala Pobezkydská jednota slezská. Přestože se Pobeskydská jednota slezská snažila soustředit finanční prostředky, tak k zahájení stavby před vypuknutím I. světové války nedošlo. Celá stavba měla stát 23 000 korun rakousko-uherských. Válka oddálila termín stavby na neurčito, když většina významných aktivistů musela narukovat na frontu (Polášek a kol., 2009). Teprve, když vznikla Československá republika, byla myšlenka na stavbu turistické chaty na Prašivé obnovena (Polášek a kol., 2009). Stavbu chaty zajišťoval Ludvík Juroš z Frýdku (Internet 2). Po intenzivním získávání nových členů a také po provedení sbírek mohla stavba započít. První pracovní brigáda dorazila již 8. ledna 1921. Úkolem pracovní brigády byl sběr stavebních kamenů a vynášení prken z Vyšších Lhot. Zahájení stavby 9

proběhlo 11. dubna 1921. Nový projekt vypracoval stavitel Jaro Čermák z Místku, který projektoval spoustu škol na frýdeckém i místeckém okrese. Po II. světové válce byl obviněn za sympatizování s němci a 29. května 1945 byl spolu s devíti místeckými němci zastřelen (Polášek a kol., 2009). Stavba byla nakonec započata na státním pozemku jen kousek od kostela sv. Antonína. Parcela byla pronajata na 99 let. Na Prašivou nevedla žádná zpevněná komunikace, proto bylo nutné vynést stavební materiál ručně nebo na koňských povozech. Na stavbě pomáhali nejen členové jednoty, ale také rolníci z Raškovic a ze Lhot. (Polášek a kol., 2009) Práce na stavbě šla velmi rychle a již 2. října 1921 mohla být předána k užívání. Na kamenných základech byla postavena jednoduchá chata, složená převážně ze slabých trámů, fošen a prken. Zdi byly pokryty šindelem a střecha eternitem. V přízemí se nacházela jídelna, kuchyně, výčep a prosklená veranda. V prvním patře se nacházely dva pokoje pro hosty, dvě noclehárny a byt pro hostinského, který spravoval celou chatu na Prašivé (obrázek č. 9) (Polášek a kol., 2009). Obrázek č. 9 Chata na Prašivé. (Internet 2) Celkové náklady na stavbu činily 273 300 Kč (převedeno z rakousko-uherských korun) (Daněk, 2001). V roce 1931 KČST dostavěl druhou skleněnou verandu, která chatě přidala potřebné místo. To umožnilo přemístění záchodů a zvětšení kuchyně. Byl také zřízen vodovod a opatřena nová koupelna, sprchy a umývárna. To vše bylo pořízeno za 90 568 Kč (převedeno na současnou měnu). Z počátku byla chata zařízena velmi skromně. V roce 1935 nabízela turistům chata na Prašivé 30 postelí ve dvou společných noclehárnách a pěti pokojích. (Polášek a kol., 2009) 10

Začátkem listopadu roku 1938 se roznesla zpráva, že památná hora Prašivá s dřevěným kostelem i turistickou chatou KČST bude patřit Polsku. Mělo se tak stát po jednání delimitačních (stanovovacích) komisí, které stanovovaly nové pomnichovské hranice Československa. V pondělí 14. listopadu téhož roku byly rozebrány varhany z dřevěného kostela a převezeny s ostatními cennými věcmi do Dobré. Následujícího dne byla státní hranice posunuta a polské vojsko se zmocnilo chaty a kostela na Prašivé. O rok později připadla Prašivá Německu jako součást Protektorátu Čechy a Morava. (Polášek a kol., 2009) 2.7. Turistická chata na Martiňáku Chata byla původně postavena jakožto zájezdní hostinec pana Martiňáka (obrázek č. 10). Útulna byla zřízena spolkem PJR, který její realizaci plánoval již v roce 1901. K samotné stavbě však došlo, až v roce 1906. Místo novostavby se však spolek rozhodl přestavět starou usedlost bývalého majitele Jana Polacha na útulnu. Usedlost spolek odkoupil za 1980 korun rakousko-uherských. PJR odkoupila hostinec pouze proto, aby zabránila německému spolku Beskidenverein (BV) koupit hostinec jako první. Náklady na její přestavbu činily 3368 korun rakousko-uherských. Po přestavbě měla útulna tři pokoje po třech lůžkách. V podkroví se nacházela noclehárna pro 10 osob. Slavnostní otevření se konalo 24. června 1906. (Daněk, 2001) Tento hostinec byl nejnavštěvovanější především v období vzniku železniční trati Ostrava-Čeladná. Až do 30. let 20. století spravovala útulnu PJR. Koncem 30. let 20. století útulnu odkoupil KČST. (Polášek a kol., 2009) Obrázek č. 10 Původní útulna "Hostinec pana Martiňáka" (Fotografii poskytl pan Jaroslav Šprňa majitel hotelu Martiňák) 11

2.8. Chata arcivévody Friedricha (Bedřicha) na Javorovém (1913) Již v roce 1894 se povedlo spolku BV získat parcelu na Javorovém pro stavbu turistické chaty. Stavba na Javorovém probíhala velmi rychle, takže již 23. května 1895 mohl spolek útulnu slavnostně otevřít. Útulna měla 29 lůžek v pěti pokojích a jedné společné noclehárně. Stavební práce vyšly na 35 000 korun rakousko-uherských. (Daněk, 2001) Chata byla pojmenována po arcivévodovi Bedřichovi, který přijal nad spolkem patronát. Už během prvních osmi dnů navštívilo chatu více než tisíc turistů a tak se stala nejnavštěvovanější chatu v Beskydech. Chata se tak stala nejnavštěvovanější chatou Beskyd. Chatu navštívil v roce 1912 také T. G. Masaryk s dcerou Alicí (Gesierich, 2004). 12

3. Vývoj turistických chat v poválečném období, současný stav Po dobu II. světové války většina chat chátrala, jelikož ve všech spolcích došlo k obrovskému úbytku členů. Mnoho členů buďto narukovalo nebo se přesunulo do zahraničí. Když skončila válka, vrátili se spolky k spravování svých chat a útulen, jako např. rekonstrukce jídelny Libušín a ubytovny Maměnka v roce 1947. Od roku 1948, s nástupem komunismu, došlo k postupnému vyvlastňování chat a útulen, které byly předány státním podnikům. V 90. letech minulého století byly některé chaty a útulny po dlouhých soudních procesech postupně vráceny spolkům, avšak v dezolátním stavu. Ostatní zůstaly státním majetkem nebo byly během uplynulých let zničeny a nahrazeny novými stavbami. V současné době je vyvíjena snaha o zachování těchto památek dalším generacím. 3.1. Chata Pustevně Obrázek č. 11 Vyhořelý objekt Libušín (Pustevně) (Mec, ) Útulna byla přestavěna na stravovací zařízení a spojena s jídelnou Libušín. Při spojení těchto budov tak útulna oficiálně zanikla a celá stavba byla známa pouze jako jídelna Libušín. (Parma, 1915) V roce 1999 prošla celá budova rekonstrukcí (Gesierich, 2004). Celý komplex byl v provozu až do 3. března 2014, kdy bohužel došlo k požáru a budova téměř celá shořela (obrázek.č. 11). Byly však započaty sbírky a na rok 2017 je naplánovaná rekonstrukce. 3.2. Libušín a Maměnka Po II. světové válce byl chatám předpovídán zánik. PJR tehdy uvažovala, zda má význam oprava obou zchátralých objektů. V roce 1947 bylo zjištěno, že nosná konstrukce potřebuje velmi rozsáhlou a finančně náročnou opravu. Jednota dokonce uvažovala o demolici obou chat. K demolici tehdy nedošlo jen díky architektu Dušanu Jurkoviči, 13

který ve svých 79 letech přicestoval na Valašsko a vypracoval projekt k obnově objektů. (Gesierich, 2004) Po převratu v únoru roku 1948, byl spolek Pohorské jednoty Radhošť násilně rozpuštěn a chaty Maměnka i Libušín přešly pod státní podnik Valašské hotely a restaurace. Od té doby nebylo o budovy řádně pečováno a tak chátraly. Až v 60. letech 20. století byly objekty opravovány, avšak opravy chátrání pouze zpomalily. Provoz byl postupně omezován až do úplného zastavení. Po zastavení provozu byly oba komplexy opuštěny a ponechány svému osudu. Teprve v roce 1990 po dlouhých soudních sporech o vlastnictví a zániku podniku Valašské hotely a restaurace, byla v roce 1999 započata rekonstrukce Valašským muzeem (Gesierich, 2004). Díky této rekonstrukci byly vybaveny pokoje kopiemi původního nábytku (Dvořáková, 2004). Obrázek č. 12 Šindelová střecha útulny Maměnka (Mec, ) Střecha Maměnky a Libušína je pokryta šindelovou krytinou (obrázek č. 12). Šindel je druhou nejstarší střešní krytinou a zachovaly se častěji nežli doškové střechy. Šindel je přírodním materiálem a jeho výroba a údržba není tak náročná. Při restaurování se často používají levnější strojově vyráběné šindele, ty však nemají takovou životnost jako ručně vyráběné. Obrázek č. 13 Štít chaty Maměnky (Mec, ) Dřevěný štít (obrázek č. 13) chaty Maměnky poukazuje na typickou Valašskou architekturu, která se vyvíjela v gotickém slohu. Hlavně pokud srovnáme při pohledu na štít velikost střechy a chaty. V čelní straně pak tvoří plocha štítu rovnoramenný trojúhelník, což dodává stavbě praktický a estetický vzhled. Dřevěným štítům v těchto oblastech většinou neprospívají zdejší povětrnostní vlivy. Na štítu Maměnky je také použit nátěr světlé barvy což způsobuje, že jsou zviditelněny spojovací prvky, které po čase korodují. 14

Obrázek č. 14 Strop pokoje v ubytovně Maměnka (Mec, ) Stropy jsou ve všech patrech útulny dřevěné s výjimkou zdobeného skleněného čtverce nad schodištěm. Stropnice jsou uloženy na horní přírubě průvlaku (obrázek č. 14). Nátěr na stropě zakrývá celou texturu dřeva. Trámy jsou zdobeny vyfrézovanými úkosy, což má kladný vliv i na rozložení hmotnosti, která na strop působí.(koubek, 2010) Obrázek č. 15 Dvojitá okna ubytovny Maměnka (Mec, ) Okna jsou dvojitá, dřevěná s velmi širokým deštěním (obrázek č. 15) (prostor mezi vnitřním a vnějším oknem) a plechovou okapnicí. Deštění je rovněž obloženo dřevem. Křídla oken mají úzký profil s jednoduchým, jednostranně lištovaným zasklením. Křídla jsou k rámu oken upevněna jednoduchým kováním. Dále jsou pokryta jednotným, plně krycím nátěrem pro zvýšení odolnosti vůči povětrnostním vlivům. 15

Masivní pokojové dveře (obrázek č. 17), které byly pro Maměnku vyrobeny, jsou vsazeny do velmi širokých zárubní za pomoci ručně vyráběného ozdobného kování. Samotné křídlo dveří je tvořeno z dýhovaných laťovek. Okrasná výplň dveří je vložena do křídla a oboustranně zalištována. Stěny kolem zárubní jsou zdobeny ruční malbou. Obrázek č. 17 Dřevěné dveře ubytovny Maměnka (Mec, ) 3.3. Hotel Tanečnica Hotel Tanečnica (obrázek č. 16.) neboli útulna Edvarda Parmy přešla v roce 1948 pod státní podnik Valašské hotely a restaurace.(internet 6) O hotelu nejsou dochovány žádné záznamy o rekonstrukci, o vývoji během II. světové války, ani o vývoji po roce 1950. Dnes hotel nabízí ubytování pro 133 osob v 50 jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích s možností přistýlky. (Internet 3) Provozovatelem hotelu je pan Libor Gomola. (Internet 4) Obrázek č. 16 Hotel Tanečnica (Mec, ) 16

3.4. Hotel Radegast Obrázek č. 18 Hotel Radegast (Mec, ) Po skončení II. světové války byl na jižním svahu pod hotelem proveden vrt, který měl zajistit dostatek pitné vody pro provoz hotelu. Ovšem při teplotách hluboko pod bodem mrazu vrt zamrzá, a naopak při vysokých teplotách a nízkých srážkách v létě vrt vysychá. Hotel Radegast (obrázek č. 18) je v provozu i dnes v téměř nezměněné podobě kromě jižní dřevěné terasy, která se nedochovala (Stoklasa, 2013). V dnešní době nabízí hotel ubytování ve 13 dvoulůžkových nebo vícelůžkových pokojích s celkovou kapacitou 55 osob. Součástí hotelu je rovněž restaurace s jídelnou. Současným provozovatelem je pan Martin Trčka. (Internet 5) 3.5. Masarykova chata Obrázek č. 19 Nová Masarykova chata na Beskydě, pamětní deska KČST (Mec, ) Masarykova chata došla svého konce dne 8. března 1952. Tohoto dne na Masarykově chatě vypukl požár, který byl zapříčiněn špatnou manipulací s petrolejovou lampou. Ačkoli byla telefonem zavolána pomoc, k chatě nebyla kvůli odlehlosti schopna dorazit včas. Při požáru nikdo nepřišel o život. Celková škoda byla vyčíslena na jeden milión korun. Z původní chaty dnes můžeme nalézt pouze zbytky základů (Polášek a kol., 2009). Nedaleko byla však postavena nová útulna, která převzala její jméno (obrázek č. 19). V roce 2014 byla vyrobena nová pamětní deska, která nese znak Klubu československých turistů. I přes skutečnost, že byl spolek již v roce 1939 rozdělen na KČT a Klub 17

slovenských turistov a lyžiarov (Daněk, 1999). Dnes chata nabízí 29 lůžek v pěti čtyřlůžkových a třech třílůžkových pokojích, společné koupelny a toalety. 3.6. Chata na Prašivé Po rozhodnutí delimitační komise v roce 1938 byla chata (obrázek č. 20) v oficiálním vlastnictví Polska. Téhož roku byly okamžitě zakázány veškeré poutě na Prašivou ze strany Československa. V roce 1945, brzy po ukončení II. světové války, byla chata vrácena spolku KČT. O tři roky později v souvislosti s ustávající činností spolku byla chata předána jinému vlastníkovi. Teprve až v roce 1992, když došlo k obnovení KČT ve Frýdku-Místku, byla chata po dlouhých soudních sporech spolku navrácena. Obrázek č. 20. Chata na Prašivé (Mec, ) V roce 2001 proběhla oslava 80. let výročí chaty na Prašivé. Oslavu připravila sekce historie KČT (Polášek a kol., 2009). V dnešní době je možné k chatě na Prašivé vyjet i osobním automobilem. V roce 2009 chata na Prašivé pohostila účastníky Mezinárodního setkání majitelů italských automobilů (Polášek a kol., 2009). Dnes je chata částečně uzavřena z důvodu rekonstrukce. Rekonstrukce byla započata v říjnu 2012. Na chatě se Obrázek č. 21. Bezručova místnost chaty na Prašivé (internet 2) v současnosti pořádají pravidelné akce jako např. Sraz historických lyžníků, Mikuláše, Pouť, Letní camp umění a Sraz auto-moto veteránů (Internet 2). 18

3.7. Hotel Martiňák Hostinec je především znám díky své minulosti, jelikož se v jeho prostorách nacházela jedna z hlavních partyzánských základen. V říjnu roku 1944 zde byl i štáb 1. brigády Jana Žižky. Štáb 1. brigády Jana Žižky byl prvním československým, partyzánským Obrázek č. 22 Hotel Martiňák (Mec, ) uskupením. V následujících letech ve vlastnictví KSČT došla útulna svého konce. (Polášek a kol., 2009). Podobu, jakou má chata na Martiňáku dnes, dostala již v roce 1972. V tomto roce byla na původních základech postavena nová budova, která nyní funguje jako horský hotel s restaurací. Hotel Martiňák (obrázek č. 22) spravuje již přes 40 let rodina Šprňových. Dnes hotel nabízí k ubytování celkem 23 pokojů a restauraci s domácí kuchyní (Šprňa, ). 3.8. Chata arcivévody Friedricha (Bedřicha) na Javorovém Na konci 30. let 20. století byla z chaty arcivévody Friedricha (Bedřicha) odstraněna vyhlídková terasa chaty a získaný prostor byl využit k rozšíření budovy. Rozšíření přidalo ubytovací kapacitě chaty dalších 55 lůžek. V rámci přestavby byla chata rovněž napojena na elektrickou síť a vybavena parním topením. Stejně jako chata na Prašivé je rozhodnutím delimitační komise chata roku 1939 na krátko předána Polsku. V roce 1945 byla však navrácena do péče KČT, ovšem pouze do roku 1948 kdy byla chata převzata státním podnikem Valašské hotely a restaurace. Od roku 1990 je chata majetkem KČT. (Dočkalová, 2012) 19

4. Role a náplň činnosti turistických spolků v Beskydech Turistické spolky byly zakládány již od 90. let 19. století. Nejznámějšími spolky, které v Beskydech působily, jsou Pohorská jednota Radhošť (PJR), Klub českých turistů (KČT), Beskidenverein (BV) a Pobeskydská jednota slezská. Spolky se zabývaly především stavbou chat a útulen a jejich následnou údržbou. Mezi jejich další činnosti patřila také výstavba a údržba turistických cest, značení stezek a charitativní akce. Spolky mezi sebou sváděly i konkurenční boje, především tedy spolky české proti německému BV. 4.1. Zrod Beskydské turistiky Vznik a vývoj jak individuální, tak i organizované turistiky souvisí s rozsáhlými společenskými, ekonomickými a politickými změnami v české společnosti. Od druhé poloviny 19. století začaly vznikat první turistické spolky. Tyto spolky však nebyly zaměřeny pouze na turistiku a při jejich registraci procházely řadou potíží. (Polášek a kol., 2009) Jedním z nejstarších spolků v oblasti Beskyd byl Misteker-Schützen Verein (Společnost střelecká místecká), která podle dostupných protokolů vznikla již v roce 1852. Prvním předsedou spolku byl Dominik Knesek a jeho zástupce Franz Ficher. Mezi členy spolku patřili především Němci, kteří se krátce před vstupem do spolku přestěhovali do Místku. Spolek měl celkem 80 členů z velmi širokého okolí. I když byl tento spolek pouze střeleckým spolkem, tak pořádal pravidelné občanské výlety do okolí Místku. Výlety byly například do městského lesa, na Štandl nebo na Palkovské hůrky. Ve Frýdku roku 1843 byl však založen ještě starší spolek. O činnosti spolku se však nedochovaly žádné informace. Spolek se nazýval Friedeker Schützen Vercin (Společnost střelecká frýdecká). (Polášek a kol., 2009) Dalším spolkem, který také pořádal občanské výlety do okolí Frýdku, byl Německý mužský pěvecký sbor (Männer-Gesang-Verein), který byl založen roku 1859. (Polášek a kol., 2009) 15. října 1863 byl založen čtenářský spolek Beseda. Aktivity spolku se soustředily na okolí města Frýdek a měly velkou účast místních obyvatel. Spolek byl ale nakonec násilně 20

rozpuštěn z důvodu stížností německých zámeckých úředníků. K rozpuštění spolku došlo ve Frýdku 2. listopadu 1864. (Polášek a kol., 2009) V lednu 1870 byla založena Občanská beseda která navázala na činnost předchozího spolku Beseda. Spolek rovněž organizoval občanské výlety do okolí města např. do lesa Hájku do Sedlišť. Začali organizovat první turistické akce, které vedli učitelé Burel a Chvostek. Scházeli se v hospodě hostinského Jury Vaška, kterým byli následně také podporováni. (Polášek a kol., 2009) První horský a turistický spolek na našem území byl Rakouský alpský spolek podle jeho vzoru pak vznikaly další spolky, které se nažily zabránit obsazení našich hor cizokrajnými spolky. Roku 1873 založili profesoři z kežmarského evangelického lycea Karpatský spolek.(polášek a kol., 2009) 4.2. Turistické spolky Hlavními cíli všech turistických spolků je budování turistických chat, útulen a občerstvovacích zařízení, a také jejich následná údržba. Dále také značí a udržují turistické stezky a cesty. Spolky rovněž organizují pravidelné akce a k nim vytvářejí příslušné propagační materiály. Dále také spolky organizovaly několik charitativních akcí jako například dětské letní tábory nebo vánoční sbírky. 21

4.2.1. Pohorská jednota Radhošť (PJR) Tento spolek vznikl jakožto první již v roce 1884, v tehdejších zemích Rakousko- Uherska. Již v prvním roce svého založení měl spolek 242 členů. Velká zásluha vzniku tohoto spolku je dávána PhMr. (magistr farmacie) Štěpánu Ježíškovi a dlouholetému předsedovi spolku JUDr. Eduardu Parmovi (Internet 6). Eduard Parma vyhledal ve Frenštátě další nadšence a stejně smýšlející stoupence jako byli například Alois Kantorck, Emil Kostelník, Jan Břečka, stavitel Alfréd Parma, Robert Křcnek, Obrázek č. 24 Pohorská jednota Radhošť (Kolébka české turistiky, 2007) ředitel měšťanské školy a spisovatel Jiří Felix, učitel J. R. Vitásek a Jan Kaděrka, který se později stal předsedou spolku. PhMr. Štěpán Ježíšek a JUDr. Edvard Parma, měli spoustu přínosných znalostí o činnostech a organizaci turistických spolků na území Rakouska a Německa. Obrázek č. 23 Společnost v Jídelně Libušín 1905 (Kolébka české turistiky, 2007) Edvard Parma byl velmi dobrým znalcem Alpské turistiky, a tak velmi rychle odhalil krásu Pusteven pro budoucí turistiku. A proto na nově založený turistický spolek spěchal, aby byly zpřístupněny krásy hor jejich návštěvníkům. Vytvořil program, který měl na starost vybudovat a označit turistické trasy v horách, započít stavbu turistických útulen a rozhleden, propagovat Beskydy za pomoci tisku a pohlednic. V 90. letech 19. století spolek zachránil nekrásnější místa Beskyd - Pustevny a Radhošť. Jejich slova byly: My nesmíme dopustiti, aby Němci též našeho Radhoště se zmocnili, toť význam našeho podnikání. Právě když tehdy Lysou horu, Javorový, Čantoryji, Slavíč a Velký Javorník obsadily turistické spolky z německa (Polášek a kol., 2009). Odbor PJR se také před I. světovou válkou zasloužil o zřízení první české turistické stanice na Gruni známé jako Švarná Hanka. K rozhodnutí o jejím zřízení došlo již dne 22

27. října 1907 na výborové schůzi moravsko-ostravského odboru a k užívání byla předána 6. ledna 1908. (Polášek a kol., 2009) Roku 1908 koupil spolek od barona Poppra hřbet Pusteven od hotelu Tanečnice (1926) až k Cyrilce o rozloze 12 ha (Parma, 1915). Po dvou letech práce byla dokončena Knížecí turistická cesta z Velké Ráztoky na Pustevny. Většinu nákladů na zhotovení cesty uhradilo olomoucké arcibiskupství (Polášek a kol., 2009). Po zřízení cesty prokázal spolku PJR kníže opět svou přízeň, když vydal povolení na stavbu rozhledny na Kněhyni (Parma, 1915). Před vypuknutím I. světové války se PJR stala spolkem s nejpevnějším turistickým zázemím v oblasti Beskyd. Konkurovala tak velkému a úřady podporovanému německému spolku BV (Daněk 1999). V období první republiky měla PJR šest odborů, včetně ústředního odboru ve Frenštátě pod Radhoštěm. Další dva odbory se nacházely na Moravě, dva ve Slezsku a jeden odbor v Čechách. Úsilí jednoty bylo zaměřeno na výstavbu a údržbu útulen, stavbu turistických cest a jejich značkování. PJR také organizovala turistické zájezdy do Beskyd, pořádala vycházky, vytvářela turistické průvodce atd. (Polášek a kol., 2009). Druhým předsedou PJR, který tuto funkci plnil 25 let, byl advokát JUDr. Edvard Parma. Ke zvýšení prestiže spolku přispělo, že se čestným členem stal T. G. Masaryk. (Polášek a kol., 2009) Během okupace se PJR povedlo zabránit ztrátě útulen a pozemků dohodou s německými úřady. O tyto pozemky měla obrovský zájem německá organizace Arbeitsfront NSDAP. Až v průběhu války byl na Pustevny přemístěn tzv. Kinderlager a později zde spolu s maďarskými vojáky využíval útulnu Wermacht. Po válce byla PJR 1. července 1948 začleněna do Československé obce sokolské a její majetek převzaly Československé hotely. Dne 15. června 1948 ukončila PJR svou téměř sedmdesátiletou úspěšnou činnost. (Polášek a kol., 2009) PJR obnovila svou činnost především zásluhou pana Břetislava Šrubaře. K obrození PJR došlo dne 7. listopadu 1990 s 186 novými členy a 27 členy původními, kteří patřili k PJR před rokem 1948. V dnešní době organizuje PJR přibližně 40 akcí za rok (Polášek a kol., 2009). Současným předsedou je Ing. Jan Šrubař, CSc. (Šrubař, 2004). 23

4.2.2. Klub českých turistů (KČT) KČT byl založen již v roce 1888 v Praze. Společně s PJR patří mezi nejstarší turistické spolky na světě (Polášek a kol, 2009). Klub byl založen tělovýchovnou organizací Československé obce sokolské, k založení také přispěl spolek Národní jednota severočeská (Daněk, 1999). Prvním předsedou spolku byl zvolen milovník turistiky a přírody Vojta Náprstek. Bohužel byl nucen již po půl roce opustit místo předsedy, jelikož se povinnostem předsedy klubu plně nevěnoval. Druhým předsedou byl zvolen Jaroslav Obrázek č. 25 Účastníci zájezdu KČT z Prahy do Beskyd 1895. (Foto E.Niessner) Zdeněk v lednu 1889 (Polášek a kol., 2009). Prvním činem KČT bylo organizování výpravy na Světovou výstavu v Paříži, která se konala na jaře roku 1889 (Internet 7). Již v prvním roce své existence měl spolek 225 členů. Z počátku se KČT zaměřoval především na oblast Čech. Později však začal rozšiřovat své působení na Moravu a Slezsko (obrázek č 25). Roku 1898 měl KČT již 35 odborů a 175 členů. Před I. světovou válkou měl spolek dokonce 55 odborů s 5 390 členy. Od počátku si KČT stanovil cíl vytvořit zeď, která by ukončila německou invazi v českých horách. Jako centrum pro oblast severovýchodní Ostravy a Slezska byla vybrána Moravská Ostrava (Polášek a kol., 2009). V tomto regionu pak následně došlo k hlavnímu konfliktu mezi zájmy KČT a PJR. Kvůli názorové neshodě, opustila část členů moravsko-ostravské pobočky PJR. Pražské centrum KČT totiž prosazovalo myšlenku jednotné celonárodní turistiky (Parma, 1915). V roce 1906 si KČT stanovil jako nový hlavní cíl vytvoření podobné majetkové základny, kterou měly ostatní spolky. Započalo tedy rozhodování, kde svou první chatu spolek postaví. Zvolen byl Ondřejník, a již v roce 1907 byla první chata KČT dokončena. KČT měl na rozdíl od ostatních spolků složitější podmínky pro budování chat v Beskydech. Situace se změnila až v roce 1918 se vznikem Československé republiky. Téhož roku se spolek přejmenoval na Klub československých turistů (KČST). Do roku 24

1920 se působnost klubu rozšířila nejen na Slovensko, ale také na Podkarpatskou Rus. Již v roce 1924 provozoval spolek 45 chat a útulen. O rok později založil své Turistické nakladatelství, jehož prostřednictvím začal pořádat mimo turistiku také plesy a jiné zábavy. V roce 1934 spolek zakoupil v Praze velký dům a nazval jej turistický. Zde byla prodejna, sekretariát, zasedací sál, expedice časopisu a knihovna (Polášek a kol., 2009). V polovině 30. let minulého století, měl spolek celkem již 122 158 členů a spravoval 117 útulen a chat, desítky rozhleden a 47 hradů a zřícenin. Dále vyznačil 10 920 km pěších stezek na území Čech, Moravy a Slezka a přes 35 000 na Slovensku a Podkarpatské Rusi. S nástupem roku 1939 se slovenští turisté oddělili od KČST a založilo si vlastní spolek Klub slovenských turistov a lyžiarov. Tudíž přestal existovat spolek KČST a obnovil se Klub českých turistů (KČT). Roku 1948 přišel spolek o veškerý majetek. Majetek byl částečně navrácen v roce 1990. (Polášek a kol., 2009) 4.2.3. Pobeskydská jednota slezská (PJS) Spolek pro letní byty a občerstvování turistů byl založen roku 1894 na Morávce. Prvním předsedou spolku byl jmenován prof. Vënceslav Hrubý. Jednota zahájila svou činnost až v roce 1910 po ústředním schválení stanov. První schůze se konala 1. Září, na které byl předsedou zvolen Josef Adámek. (Polášek a kol., 2009) Spolek se z počátku začal věnovat vyznačování prvních turistických cest, zajišťování noclehů pro turisty a tvorbě návodů k pohybu v horských oblastech. Sídlem Pohorské jednoty slezské se stal hostinec U Foltýnů na Morávce. Jako hlavní úkol si PJS stanovila přitáhnout především turisty ze zahraničí. (Polášek a kol., 2009) V prvním roce činnosti měl spolek 70 členů. V následujících letech se spolek soustředil na zřizování svých stanic v hostincích pod horami a přípravu prázdninových nocleháren. Především se však spolek věnoval shromažďování financí nejen kvůli stavbě chaty na Prašivé, ale také kvůli plánům na stavbu turistických bytů na Morávce. Byly pořádány veřejné sbírky a vydány dlužní úpisy v hodnotě 25 000 korun rakousko-uherských. Plány na stavbu turistických bytů však zmařila první světová válka. (Polášek a kol., 2009) Roku 1919 bylo přeneseno sídlo jednoty do Frýdku. 11. dubna 1921 byla zahájena stavba chaty na Prašivé. V roce 1922 se Pobeskydská jednota slezská včlenila do 25

organizace KČST jako odbor. Následně omezila svou činnost pouze na Frýdek a jeho blízké okolí. (Polášek a kol., 2009) 4.2.4. Německý turistický spolek Beskydenverein (BV) První zmínky o činnosti spolku sahají do začátku 80. let 19. století. Přinášeli do oblasti Beskyd nové trendy především z rakouských a německých alp. Nejstarší záznamy zmiňují, že BV se snažili založit na našem území turistický spolek a to již v roce 1883. Tato snaha však neměla úspěch kvůli nedostatečnému počtu zájemců. I po tomto neúspěchu podnikal neoficiální spolek dále výlety a provozoval turistickou činnost až do roku 1893, kdy se spolek povedlo konečně založit. (Polášek a kol., 2009) Založení spolku bylo uskutečněno dne 2. února 1893 v prostorách frýdecké střelnice (Pelc 2004). Prvním předsedou byl zvolen dr. Carl Richter. Jako ostatní turistické spolky v oblasti Beskyd měl BV stejný cíl, a to umožnit lidem poznání přírodních krás Beskyd, stavbu chat, značení turistických cest a zpřístupňovat tuto horskou krajinu veřejnosti (Daněk, 1999). Sídlo spolku mělo být původně umístěno ve Frýdku. Avšak po námitkách od členů spolku bylo rozhodnuto, že sídlo bude v Moravské Ostravě (Pelc, 2004). Jeho činnost se od samého počátku soustředila na slezskou část Beskyd. V oblasti slezských Beskyd se nacházelo velké zastoupení německých menšin, a také že právě tento díl Beskyd z velké části patřil ke statkům Knížecí komory těšínské (Daněk, 1999). Spolek v roce 1893 přestěhoval své sídlo do Těšína, na dobu celých 25 let. Roku 1921 se však navrátil do Moravské Ostravy (Pelc, 2004). Tomu předcházelo napomenutí Policejního ředitelství Moravské Ostravy. Spolku bylo přikázáno, aby respektoval hranice ČSR a upravil své stanovy. Pokud by tak neučinil, byl by vyškrtnut ze spolkového rejstříku. V následujících letech se však spolku dařilo a počet německých turistů výrazně vzrostl až do vypuknutí I. světové války (Daněk, 1999). V průběhu I. světové války byla činnost spolku BV velmi omezena. Spolek po roce 1918 přišel o výraznou část svých členů. Členové totiž zůstali za hranicemi státu. Přišli také o velké množství svých materiálových zásob a v neposlední řadě o finanční podporu. (Daněk, 1999) 26

V prvních letech vzniku Československa poskytly Vítkovické železárny, Vítkovické kamenouhelné doly a Kamenouhelné doly v Orlové-Lazech 15 000 Kč na rozšíření Ostravské chaty. 4.3. Jiné důležité činnosti turistických spolků Veškeré spolky v oblasti náboženské školské, kulturní i turistické, také souběžně vyvíjely aktivity charitativní povahy. Jednalo se především o činnosti, které byly zaměřeny na vztah k mládeži (Polášek a kol., 2009). Organizovaly se tzv. prázdninové kolonie pro mládež z Ostravska a také vánoční sbírky určené chudým dětem z podhorských oblastí (Daněk, 2009). První činnost souvisela se změnou životního prostředí na Ostravsku. Již před I. světovou válkou měl spolek BV plán na využití blahodárných účinků horského prostředí na zdraví lidí. Návrh na organizování takovýchto akcí pro děti vznikl v moravsko-ostravské sekci spolku. Dne 29. března 1901 byla přijata opatření, která vedla k realizaci tohoto projektu. Nemalou zásluhu na realizaci má tehdejší zapisovatel Karl Stikar (Daněk, 1999). Následně bylo vybráno 3 300 korun rakousko-uherských. Což umožnilo, že o prázdninách mohlo být vybaveno přibližně 20 dětí na několikatýdenní pobyt v Jablunkově. (Polášek a kol., 2009). Spolek PJR od roku 1897 pravidelně organizoval charitativní činnost jménem Vánoční stromky pro děti z Čeladné a Bórové. Každoročně bylo na této akci obdarováno více než 100 dětí novým oblečením. Hlavním iniciátorem této akce byl pan Andělín Hurt. (Daněk, 1999) Sekce BV z Vítkovic zřídila v roce 103 také feriální kolonii v Čeladné. Návštěvnost této kolonie se rok od roku zvyšovala. V prvním roce navštívilo kolonii 24 dětí o 2 roky později 56 dětí a v roce 1907 byla návštěvnost již 70 dětí. BV dostalo na tento projekt také velkou finanční podporu od Vítkovických železáren. Tuto finanční podporu konkrétně zařídil generální ředitel vítkovických železáren pan F. Schustera. Pan Schuster domluvil s majiteli železáren zřízení nadace se základním kapitálem 100 000 korun rakouskoherských za účelem zřízení nového prázdninového domova na Čeladné. Tento nový prázdninový domov pro 50 dětí byl slavnostně otevřen roku 1908. (Polášek a kol., 2009). 27

KČT se v charitativním směru oblasti Beskyd angažoval až v roce 1912, kdy pořádal nadílky pro chudé děti z podhorských vesnic. Avšak větší charitativní činnost spolek organizoval teprve na přelomu 20. a 30. let minulého století zaměřenou na ekonomicky zaostávající oblasti Beskyd. (Daněk, 1999) 28

5. Návrh popularizace turistických chat útulen, a spolků v kontextu současného cestovního ruchu V minulosti byly turistické chaty propagovány turistickými spolky. Spolky vydávaly turistické průvodce, tiskly pohlednice a vydávaly články do novin. Byly vytvářeny značené turistické stezky a cesty, které měly usnadnit cestu širší veřejnosti. Dále byly chaty rozšiřovány a zvelebovány, aby návštěvníky zaujaly. Spolky pořádaly kulturní akce jako například plesy a koncerty. Dnešní doba umožnila turistickým spolkům využít k propagaci internet (viz 5.3 Návrh webových stránek PJR). Spolky tak založily webové stránky, na kterých veřejnost informují o své činnosti, o provozu turistických chat a také o pořádaných událostech turistického, sportovního nebo jiného charakteru. Spolky se rovněž snaží veřejnost zaujmout možností pronájmu chat pro uskutečnění soukromých akcí jako například svatby. Spolky sice poskytují veřejnosti dostatek informací, ale v jejich propagaci chybí osobní jednání. Snaha o zvýšení návštěvnosti beskydských chat, útulen a Beskyd obecně, by měla začínat u dětí. Výuka na základních školách poskytuje v tomto ohledu pouze kusovité informace. Nejlepším způsobem obeznámení o tématu je názorná ukázka. Spolky by tedy mohly školy navštěvovat a poskytovat účast na návrhu akce I Beskydy mají dětem co nabídnout (viz 5.1 I Beskydy mají dětem co nabídnout) Dále nepořádají spolky a provozovatelé chat a útulen žádné besedy, které by mohly veřejnosti přiblížit problematiku stavby a údržby turistických útulen, chat, silnic a stezek, a také přímo informovat o plánovaných akcích (viz 5.2 Turistické besedy). V roce 1894 byl na vrcholu Pusteven postaven vyhlídkový altán jménem Cyrilka. Nachází se přibližně 500 metrů jihozápadně od horní stanice lanovky. Výstup k vyhlídce je velmi obtížný, je totiž umístěna v polovině prudšího skalnatého svahu. Altán Cyrilka je sice udržován v dobrém stavu a je zde možné přečíst si jména vrcholů a hor. Avšak v dnešní době je možnost instalace tzv. stacionárních dalekohledů. Tyto dalekohledy by turistům umožnily pozorovat z vyhlídky celé Pustevny i jejich široké okolí. 29

5.1. I Beskydy mají dětem co nabídnout Turistické spolky by organizovaly pravidelné akce s programem pro děti I. i II. stupně základních škol. Událost by byla pokaždé dvakrát ročně v různých ročních obdobích, aby názorně přiblížila jak odlišná je krajina v těchto obdobích. Program pro děti I. stupně by obsahoval soutěže, při kterých by se děti seznámily s faunou a flórou Beskyd. Dále by se děti učily pracovat s věcmi, které slouží k orientaci v prostoru jako je např. mapa, buzola nebo GPS navigace. Děti II. stupně by měly soutěže zaměřeny i na historii Beskyd. Program by obsahoval i názornou ukázku značení turistických cest a stezek. Jelikož děti I. stupně základních škol mohou ujít v rámci výletu maximálně 10 km denně, musela by jim být, například na Pustevny, zajištěna doprava mikrobusem. Pro děti II. stupně základních školy, které mohou ujít v rámci výletu až 20 km, by byl program obohacen také o výšlap. 5.2. Turistická beseda Náplní turistické besedy je informovat veřejnost o možnostech, které Beskydy turistům nabízí. Turisté by se zde dozvěděli i o historii spolků, o problémech se kterými se setkaly, za jakým účelem vystavěly turistické chaty a útulny a jaká je jejich vize do budoucna. Součástí programu besedy by mohla být i nabídka členství účastníkům besedy. 5.3. Houbobraní a smaženice pod dozorem specialisty Návrh této akce je převzat z již pětkrát pořádané akce Houbobraní SK Lapačky. Program události je sestaven ze tří částí. První částí je samotný sběr hub již od brzkého rána. Sbírání hub je ukončeno ve 12 hodin. Druhou částí programu je příprava hub pod dohledem specialisty, který dohlíží, aby nedošlo ke konzumaci nejedlých nebo dokonce jedovatých hub. Poté následuje příprava smaženice na přenosných zabezpečených ohništích. Třetí částí programu je ochutnávka vybranou komisí a účastník akce, který smaženici připravil je odměněn cenou. Ideálním prostředím pro konání akce je areál kolem chaty na Prašivé. 30

5.4. Informační panel s QR kódy Panely, které jsem navrhl, by byly umístěny na parkovištích tak, aby je každý viděl. Na panelu by byly stručně napsány dostupné aktivity, které oblast nabízí. Ke každé položce na informačním panelu by byl přiřazen QR kód (obrázek č. 26), který si zájemce o informace oskenuje za pomocí mobilní aplikace QR CODE READER. Po oskenování kódu aplikace otevře webovou stránku, na které se nachází hledaná informace. Nejlepší místa pro panely by byly například v Rožnově pod Radhoštěm, na Morávce, v Ostravici, a také v Trojanovicích. Informační panel je navržený s rozměry 120 na 50 cm s možností rozšíření panelu na výšku v případě, že bude nutné citovat sponzory. Vrchní hrana panelu může být umístěna maximálně 190 centimetrů nad zemí. V případě že by byl panel umístěn v jiné výšce, nebylo by možno kódy pohodlně oskenovat. Obrázek č. 26 Informační panel s QR kódy (Mec, ) Náklady na zhotovení jednoho informačního panelu se pohybují od 8 000 do 10 000 Kč. Práce na panelu může být zadána reklamní společnosti Reci, která má dlouholeté zkušenosti s návrhy a realizací informačních panelů, bannerů a potisků na auta. Informační panel by se skládal z dřevěné konstrukce s vnitřním polem s jednostranně foliovaným pozinkovaným plechem. 31

5.5. Návrh webových stránek PJR Webové stránky PJR jsou již velmi staré. Byly vytvořeny už v roce 2007 (obrázek č. 27) a aktualizována je pouze sekce akce a pozvánky. Stránky již od prvního pohledu zanechávají negativní dojem. Jsou nepřehledné, studené barvy, a nejsou optimalizovány pro dnešní prohlížeče. Stránky lze pohodlně prohlížet pouze s 150 % přiblížením. Odkazy v horním panelu přesně nevystihují jejich obsah. Dnes stránky v průměru navštíví pouze 1 návštěvník denně (analýza provedena prostřednictvím webových stránek www.alexa.com). Obrázek č. 27 současný stav webových stránek PJR (Internet 6, ) Nové webové stránky, které jsem navrhl, jsou daleko přehlednější a je zde jasný odkaz na úvod, kde se nachází stručný popis webových stránek. Odkaz směřovaný na historii samotného spolku a dále také historii turistických chat a útulen, odkaz na fotogalerii, spolkem pořádané akce a současná činnost PJR. Po otevření kteréhokoli z odkazů horního panelu se zobrazí jednoduchý rámeček s daným obsahem (obrázek č. 28 a 29) Návrh stránek je výborně optimalizován pro veškerá rozlišení jak u monitorů s poměrem stran 4:3 tak i s poměrem stran 16:9. 32

Obrázek č. 28 Návrh webových stránek pro PJR (Jako pozadí je použita fotografie Libušína a Maměnky z www.zrnka-pisku.cz) Stránky by obsahovaly kompletní informace již od založení PJR. Dnešní stránky totiž obsahují pouze kusovité informace o turistických chatách, útulnách a spolcích samotných. Na současných stránkách PJR se bližší popis nachází pouze u útulny na Javorovém. Jako pozadí navržených webových stránek jsem použil fotografii jídelny Libušín a útulny Maměnka jakožto nejznámějších a nejvýznamnějších staveb, které PJR vybudovala. V pravé části panelu s odkazy je umístěn klasický znak PJR. Práce na webových stránkách by mohla být předána společnosti Profi stránky.cz. Tato společnost by je následně zhotovila na základě mnou vypracovaného návrhu. Odhadovaná cena za tvorbu stránek 4 500 až 12 000 Kč bez měsíčních poplatků. Spolek tyto nové stránky může financovat z členských příspěvků nebo prostřednictvím sponzorů. 33

Obrázek č. 29 Návrh vebových stránek pro PJR s otevřeným obsahovám oknem. (Jako pozadí je použita fotografie Libušína a Maměnky z www.zrnka-pisku.cz/) 5.6. Závěrečné shrnutí návrhu popularizace Návrhy popularizace jsou vytvořeny na základě názorů několika velmi aktivních turistů, kterým chyběl snadný a přehledný přístup k informacím. Návrhy událostí jsou vypracovány tak aby mohly být použity i mimo hlavní sezónu. 34