Spící krasavice (Šípková Růženka)

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 1 Petr Iljič Čajkovskij (1840 1893) Spící krasavice (Šípková Růženka) Balet o dvou dějstvích z roku 1890 Libreto Marius Petipa (1818 1910), Ivan Alexandrovič Vševoložskij (1835 1909) podle Charlese Perraulta (1628 1703) Nad inscenací převzala čestnou záštitu paní Livia Klausová. DIRIGENT CHOREOGRAFIE SCÉNA KOSTÝMY Osoby a obsazení PRINCEZNA AURORA PRINC DESIRÉE KRÁLOVNA KRÁL CEREMONIÁŘ CHŮVA CARABOSSE ŠEŘÍKOVÁ VÍLA PRINCEZNA FLORINA MODRÝ PTÁK KOČKA KOCOUR KARKULKA VLK GOLIÁŠ TOMÁŠ BRAUNER LILLA PÁRTAY podle MARIA PETIPY MILAN FERENČÍK ELIŠKA ZAPLETALOVÁ Barbora Kaufmannová Michał Lewandowski Taťána Malíková Jan Kolda / Václav Živný Jan Kolda / Aleš Petrič / Marcel Školout Veronika Rusňáková Jan Kolda / Igor Vejsada Olga Borisová-Pračiková / Markéta Pospíšilová Olga Borisová-Pračiková Jan Krejčíř / Lukáš Lepold Isabell Weigner Vladimír Vašků Jana Kopecká Rodion Zelenkov Martin Gurbaľ / Libor Hanus Účinkují sbor baletu NDM, studenti JKGO a žáci baletního studia NDM. Hraje orchestr opery Národního divadla moravskoslezského koncertní mistr Vladimír Liberda. Premiéry 22. listopadu 2008 v 19 hodin v Divadle Antonína Dvořáka a 23. listopadu 2008 v 17 hodin v Divadle Antonína Dvořáka 1

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 2 Asistenti choreografie, repetitorky Korepetitoři baletu Inspicientka Tamara Černá Jan Kolda Márta Metzger Dana Muntágová Jaroslav Domanskij Elena Podolchova Bohuslava Kráčmarová Technický šéf Šéf výpravy Vedoucí umělecko-dekoračních dílen Vedoucí výroby kostýmů Jevištní mistři Mistr osvětlení Mistr zvuku Mistrová vlásenkárny Mistrová garderoby Mistrová rekvizit Stanislav Muntág David Bazika Barbora Macháčová Eva Janáková Jan Benek Antonín Krajíček Radko Orenič Otakar Mlčoch Eva Celarková Růžena Mauerová Alexandra Václavíková Scénické dekorace vyrobily umělecko-dekorační dílny NDM. Technolog Martin Dušek, mistr čalounické dílny Petr Missig, mistr malířsko-kašérské dílny Jaroslav Macháč, mistr truhlářské dílny Radomír Maschke, mistr zámečnické dílny Milan Rous, mistr zbrojířsko-šperkařské dílny Jaroslav Dovalil Scénické kostýmy a doplňky vyrobily krejčovny NDM. Mistrová dámské krejčovny Iva Koplová, mistrová pánské krejčovny Jiřina Richtrová, modistka-dekoratérka Věra Siostrzonková 2

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 3 Barbora Kaufmannová

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 4 Charles Perrault 4

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 5 Perraultova Krásná dívka spící v lese Pokud jde o knihy, naše století velmi zdětinštělo: vyžaduje pohádky, bajky, romány, báchorky, poznamenal v roce 1697 jeden Pařížan. Komentoval tak pozoruhodné desetiletí, ve kterém byly v nejvyšší pařížské společnosti nesmírně populární pohádky. Když si uvědomíme, že zájmu o ně předcházel racionalismus 17. století a následovalo století rozumu tedy osvícenství není se moc čemu divit. Lidé si prostě potřebovali na chvíli oddechnout. Polehčující okolností této módy byl výchovný akcent jednotlivých vyprávění a v některých případech i jejich literární vytříbenost a duchaplnost. V množství děl, která v té době vyšla, dodnes vyniká tvorba francouzského právníka, literáta, člena a knihovníka Francouzské akademie, spolupracovníka ministra Colberta a horlivého zastánce absolutismu Ludvíka XIV. Charlese Perraulta. V předmluvě k Pohádkám mé matky Husy, které vyšly v roce 1697, autor napsal, že jejich základem je nesmírné množství otců, matek, babiček, guvernantek a vychovatelek, které už možná více než tisíc let vyprávějí pohádkové příběhy svým dětem. V knize, kterou vážený akademik pro jistotu (ostatně jako naprostá většina dalších autorů) nepodepsal svým jménem, je obsažena i pohádka Krásná dívka (někdy Princezna) ve spícím lese. U nás je pohádka o princezně, jíž zlá víla svým prokletím uvrhne do staletého spánku a kterou láska navrátí zpět do života, známa víc jako Šípková Růženka, tedy ve verzi bratří Grimmů. Ta je kratší, končí vysvobozením princezny a neobsahuje druhou část, v níž se princova matka původem lidožroutka pokusí zlikvidovat princeznu i její dvě děti. Tedy konkrétně postupně je sníst. 5

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 6 Čajkovského a Petipova Spící krasavice Téměř dvě staletí po svém prvním vydání zaujala francouzská pohádka ředitele carských divadel Ivana Alexandroviče Vševoložského. Ten podle ní (a dobového názoru, že balet musí mít pohádkový děj) napsal libreto. Obrátil se s ním na proslulého choreografa a baletního mistra Mariinského divadla Maria Petipu a skladatele Petra Iljiče Čajkovského, jenž měl v té době za sebou svůj první balet rozporně přijaté Labutí jezero. Petipa měl naprosto jasnou představu o tom, jak má výsledné dílo vypadat, a proto vypracoval pro skladatele přesné pokyny. Určil délky a tempo jednotlivých tanců a přesně sepsal veškeré své požadavky na hudbu. Ač to možná zní zvláštně, Čajkovskij se těmito pokyny necítil omezen, naopak pracoval s nesmírným nadšením. Zdá se mi, že hudba tohoto baletu bude jedním z mých nejlepších děl, psal svému bratrovi. Nemýlil se. Nevytvořil totiž, jak bylo tehdy obvyklé, hudbu k baletu, tedy jakousi doprovodnou a podružnou, byť nutnou záležitost. Zkomponoval vskutku baletní hudbu plnohodnotnou, rovnoprávnou součást výsledného díla, která dotváří charaktery jednotlivých postav a vypráví děj. Mistrovské dílo vytvořil i Marius Petipa, Spící krasavice bývá označována za jeho vůbec nejlepší choreografii. A spokojen mohl být rovněž objednatel baletu a jeho libretista I. A. Vševoložskij, který si přál, aby vzniklo dílo trvalé hodnoty typu Giselle či Coppélie, které se bude hrát desítky let a obdivovat ho budou ještě pravnuci (Olga Ambrusová). Premiéra Spící krasavice se konala v Mariinském divadle v Sankt Petěrburku 16. 1. 1890. Dirigoval ji R. E. Drigo, princeznu Auroru tančila Carlotta Brianza. Přestože úplně první reakce diváků a zejména kritiků nebyly zcela jednoznačné (např. Čajkovského hudba byla označena za příliš vážnou), popularita Spící krasavice rostla. V roce 1892 odehrálo Mariinské divadlo již padesátou reprízu inscenace. Následovala moskevská premiéra a pak nastudování v dalších a dalších zemích, což se opakuje dodnes. Jednotlivé části baletu se navíc pravidelně objevují na tanečních soutěžích a festivalech, závěrečná část nazvaná Aurořina svatba bývá uváděna jako samostatný jednoaktový balet. V Praze bylo možno vidět Spící krasavici poprvé v roce 1924, v Brně v roce 1952, v Ostravě v roce 1955. Choreografem a režisérem inscenace byl Emerich Gabzdyl, dirigentem Jan Tomšíček. Auroru, 6

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 7 tehdy Růženku, tančila mimo jiné i legenda českého baletu Vlasta Pavelcová. Podruhé se Spící krasavice představila ostravskému publiku v roce 1974 v nastudování režiséra a choreografa Alberta Janíčka a dirigenta Václava Návrata, který je podepsán i pod inscenací z roku 1992. Tehdy byl choreografem a režisérem díla Ivan Hurych. Když psal Vševoložskij podle pohádky baletní libreto, změnil jména některých postav tak, aby měla symbolický význam. Tak se např. nositelka dobra jmenuje Šeříková víla, neboť dle ruských folklorních tradic má být narozené dítě položeno pod šeříkový keř, aby z něj vyrostl chytrý a laskavý člověk. Princezna se jmenuje Aurora, tedy Jitřenka či Ranní červánky. Jediným jménem, které nelze uspokojivě vysvětlit, je Carabosse čili jméno představitelky zla. Carabosse je zároveň postavou, jejíž pojetí se v jednotlivých divadelních nastudováních nejvíce proměňuje. Jako první ji vytvořil slavný italský tanečník Enrico Cecchetti. Jeho a Petipovo pojetí postavy bylo hodně mimické, což se při prvním uvedení baletu týkalo i Šeříkové víly. U té došlo k výraznému posunu směrem k tanci již v roce 1905 a pak zejména v roce 1921. Carabosse se roztančila až ve filmovém zpracování K. K. Sergejeva v roce 1960. Jejími představiteli bývají muži i ženy jednou má zlá víla podobu ošklivého muže, jindy překrásné ženy a může být také vším mezi tím. Čajkovského dílo je dnes sice nejznámějším a nejslavnějším baletem o Spící krasavici, zdaleka ne však jediným. Kromě I. A. Vševoložského pohádka zaujala i jiné libretisty, choreografy a skladatele. Jsou známy pařížské baletní inscenace pohádky z let 1815 a 1829 a londýnská z roku 1833. I po vzniku Čajkovského a Petipovy verze zpracovávali příběh choreografové při použití různé, většinou už existující hudby. Nicméně přes všechny další pokusy a verze zůstane příběh Spíci krasavice v baletním světě navždy spojen především se jménem velkého ruského skladatele. Alespoň do té doby, dokud budou existovat diváci, kteří se nechají znovu a znovu okouzlovat překrásnou Čajkovského hudbou a stařičkým, původně egyptským, mýtem o tom, že ztracený život lze získat zpět v podstatě jednoduše stačí jen, aby zvítězilo dobro nad zlem. (am) 7

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 8 Sukýnka zvaná tutu Asi víte, že typickým úborem tanečnic v klasických romantických baletech je zvonová mušelínová sukně. Možná ale neznáte její název tutu. V tomto pro nás již tradičním kostýmu se tanečnice začaly na scéně objevovat až v 19. století. Etymologie slova tutu není jasná. Jisté je jen to, že pochází z francouzštiny a může se odvozovat snad od slova tulle (tyl) nebo dětského označení pro zadeček (cucu). Existuje mnoho druhů tutu, které se mezi sebou odlišují délkou, pevností, stupněm zřasení materiálu a samozřejmě svou konstrukcí. Romantické nadýchané tutu se objevuje v 1. polovině 19. století. Je tvořeno několika vrstvami mušelínu nebo tylu, který sahá do poloviny lýtek, a je spojeno s korzetem zakončeným krátkými rukávky. Základem byla sukně, kterou navrhl Eugène Lami pro Marii Taglioni při příležitosti premiéry baletu Sylfida (1832). V podstatě tentýž úbor používají dodnes tanečnice i v baletech Giselle a Sylfidy, známých u nás také pod názvem Chopiniada. Vývoj tutu je poznamenán velkou tragédií Emmy Livry (1842 1863), jedné z posledních tanečnic éry romantického baletu a chráněnkyně Marie Taglioni. Ta zemřela na těžké popáleniny po té, kdy se při zkoušce baletního výstupu v Auberově opeře Němá z Portici v listopadu 1862 vzňal její lehký gázový baletní kostým od plynového osvětlení jeviště. Novoromantické tutu je v podstatě modernější verzí tutu romantického. Několik vrstev měkce spadajícího tylu je spojeno s korzetem s ramínky. Někdy je tyl přišit pouze k pásku a tvoří pak samostatnou sukni oblékanou na elastické body. Klasické tutu hojně užívané např. v Labutím jezeře nebo Spící krasavici vzniklo v průběhu času, kdy taneční umění začalo vyžadovat velkou virtuozitu s velmi náročnými prvky (např. 32 fouettés). Krátké tutu odhalující nohy dávalo tanečnicím maximální svobodu pohybu. Může být velmi pevné, odstupující od beder tanečnice bezmála v pravém úhlu. Někdy bývá volnější a má mírně zvonkovitý tvar. Klasické tutu je vyrobeno z několika vrstev pevného tylu, svrchní vrstva je velmi často bohatě zdobená. O něco delší tylová spodnička je pevně spojena s korzetem, který je složen z několika částí, díky nimž se může lépe přizpůsobit tělu. Pevnost celku zajišťují obvykle pružné tenké drátky všité do tutu. Korzet byl tradičně zapínán pomocí háčků, dnes se spíše používá zdrhovadlo (zip). 8

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 9 S nástupem 20. století se taneční oblečení rapidně změnilo po nástupu mladých a odvážných designérů, zaměstnaných především Sergejem Ďagilevem pro jeho soubor Ballets Russes. Jeden z choreografů Jurij Balančin nechal vystoupit tanečnice ve velmi krátkých tzv. powder-puff tutu (doslova labutěnkovém tutu). Ta jsou obvykle kratší, ale na scéně vypadají plněji. Jsou tvořena vrstvami měkkého nařaseného tylu. Každá vrstva je cca o 1,2 cm delší než předešlá, tím se drží samy a není potřeba přidávat drátěnou výztuž. Labutěnkové tutu navrhla Barbara Karinská známá nejen svou spoluprací s Jurijem Balančinem, ale i jako návrhářka filmových kostýmů. Je také autorkou jednoduché šifonové sukně využívané hlavně v moderních baletech. Tomáš Lehotský 9

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 10 Stručný obsah baletu pro ty, kdo snad zapomněli... Král s královnou se konečně dočkají vytouženého dítěte narodí se jim dcera. Na oslavu Aurořina narození pozvou rodiče velkou společnost, včetně víl, z nichž každá dá princezně do vínku něco hezkého. Až na jednu na Carabosse. Tu totiž jedinou nepozvali, a tak se jim za jejich opomenutí pomstí dá princezně do vínku krutý trest. V den své plnoletosti se Aurora píchne a usne věčným spánkem. S ní zmizí i celé království. Věštbu naštěstí zmírní Šeříková víla, která zkrátí spánek na sto let, a dodá, že princeznu vysvobodí krásný princ. Vše proběhne tak, jak Carabosse určila. Spící zámek i s princeznou obroste hustými růžovými keři, které jej oddělí od okolního světa. Když uplyne sto let, vyrazí do lesa na lov princ Desirée se svým doprovodem. Jeden z lovců objeví doupě medvěda; princ má sice právo první střely, ale nemá už chuť v lovu pokračovat. Zůstane v lese sám, když v tom se objeví Šeříková víla s obrazem princezny Aurory. Princ je Aurořiným zjevem okouzlen, a tak aby princeznu uviděl na vlastní oči, vílu následuje. Ta ho dovede až k bráně zakletého zámku. Náhle se na místě objeví i Carabosse a snaží se princi ve vstupu do zámku zabránit. Desirée však jde statečně dál. Šeříková víla ho zavede až k Aurořinu lůžku. Princ polibkem probudí princeznu k životu a zároveň s ní oživne i celý zámek. Jejich svatební hostiny se účastní i další postavy pohádek Charlese Perraulta Karkulka, Vlk, Modrý pták, Kocour v botách a další... 10

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 11 Naučení Když ženich bohatý a hezký jako květ dá čekat na sebe pár let, to je dost přirozené, zdá se; stoleté čekání a k tomu ve spaní, takovou ženu hledat zase, bylo by marné hledání. Pohádka chce nám též to poučení dáti, že svazek manželský, ta svátost blaživá, i když se odloží, míň šťastný nebývá, čekáním že se sotva ztratí. Mládí tak mocně touží po blahu manželských pout, že ve mně není dost síly najít odvahu a kázat tohle naučení. Charles Perrault (překlad František Hrubín) 11

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 12 Petr Iljič Čajkovskij (1840 1893) 12

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 13 Pár slov pro dětské návštěvníky baletu Pohádku o Šípkové Růžence určitě znáte. Asi ji dnes ale poprvé uvidíte jako balet. Víte, co je to balet? Je to krásné a mimořádně obtížné umění. Tanečníci a tanečnice vám budou celý příběh vyprávět beze slov, a přesto jim budete rozumět. Vše, co je potřeba, totiž dovedou vyjádřit svým tělem. Pomáhat jim k tomu bude hudba Petra Iljiče Čajkovského. Tento významný ruský skladatel napsal tři půvabné balety jmenují se Labutí jezero, Louskáček a Spící krasavice. Všechny, přestože vznikly hodně dávno v 19. století, se dodnes hrají po celém světě a během několika posledních let je znovu nastudovalo i Národní divadlo moravskoslezské. Když byl Petr Iljič Čajkovskij malým chlapcem, měli rodiče o jeho budoucnosti trochu jinou představu. Chtěli, aby byl právníkem, a Čajkovskij opravdu pracoval od svých devatenácti let na Ministerstvu spravedlnosti v Sankt Petěrburku, což bylo tehdy hlavní město Ruska. Hudba ho ale velmi zajímala a přitahovala, a dokonce věřil, že právě ona je jeho posláním. Když založili v Sankt Petěrburku konzervatoř, stal se jedním z jejích prvních žáků. Po vystudování skládal a taky dvanáct let učil na moskevské konzervatoři, protože skládání samotné by ho neuživilo. Měl však velké štěstí jeho hudba se líbila jedné bohaté paní, a ta se rozhodla, že bude Čajkovského finančně podporovat, aby se mohl věnovat jenom skládání. Později mu každoroční rentu přiznal i sám ruský car. Petr Iljič Čajkovskij byl mimořádně nadaný a hudebně velmi vzdělaný. Jeho hudba i on sám byli brzy slavní v celé Evropě a Spojených státech amerických. Skladatel hodně cestoval, dirigoval, dostával nejrůznější ocenění a hlavně stále komponoval. Zemřel bohužel poměrně brzy ve třiapadesáti letech poté, co se nakazil cholerou. Zůstala po něm spousta krásné hudby. Národní divadlo moravskoslezské momentálně uvádí všechny jeho tři balety vedle Spící krasaviceí i balety Labutí jezero a Louskáček. 13

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 14 Lilla Pártay maďarská tanečnice a choreografka Vystudovala Státní baletní institut a ihned po studiích, v roce 1961, se stala členkou Maďarského národního baletu. Byla rovněž hostující sólistkou Komické opery v Berlíně a Státní opery v Mnichově, několik let tančila v baletním souboru Maurice Béjarta. Vytvořila téměř všechny stěžejní role baletního repertoáru. Je autorkou choreografií pro divadlo, film i televizi, v letech 1986 1990 zastávala post ředitelky baletu Budapešťského divadla operety. Za svou práci a umělecké výkony získala několik cen, mezi nimi i Rytířský řád Maďarské republiky. S baletním souborem NDM spolupracuje poprvé. 14

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 15 Márta Metzger maďarská tanečnice a baletní mistryně Vystudovala balet (1965) a baletní pedagogiku (1983) na Státním baletním institutu v Budapešti. Od roku 1965 byla členkou baletního sboru budapešťské Státní opery, v roce 1972 se stala jeho sólistkou. Dlouhodobě spolupracovala s divadlem v Klagenfurtu. Po ukončení aktivní taneční dráhy pracuje jako baletní mistryně a asistentka řady choreografů. Je držitelkou několika cen, mimo jiné Ceny Ferenze Liszta. 15

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 16 Ivo Váňa Psota 1. května 1908 16. února 1952 Byl jednou z nejvýraznějších osobností českého baletu. Začínal v soukromé baletní škole své matky, která bývala sólistkou mannheimského baletního souboru. Po dalších školeních se stal v roce 1924 členem baletního sboru Národního divadla v Praze. V letech 1926 1932 působil jako sólista a od roku 1928 i choreograf a baletní mistr v Národním divadle v Brně. Další čtyři roky strávil v Les Ballets Russes de Monte Carlo, od roku 1932 byl jeho sólistou. Před válkou se znovu vrátil do Brna, aby vedl balet Národního divadla (1936 1941); ještě v prosinci 1938 stihl uvést světovou premiéru Prokofjevova baletu Romeo a Julie. Poté co mu nacisté zakázali uvádět scénické provedení Slovanských tanců Antonína Dvořáka a jeho bratr byl umučen v koncentračním táboře, odjel Psota zásluhou přímého zásahu konzula USA do New Yorku. Nejprve tam nastudoval pod názvem Slavonica Slovanské tance. Newyorský Ballet Theatre je tři roky hrál s velkým úspěchem po celé Americe. Již v roce 1942 se však Psota stal členem, baletním mistrem, choreografem a po smrti de Basilla i vedoucím Original Ballet Russe a absolvoval s ním 16

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 17 pětileté turné. V téže době vytvořil i řadu pozoruhodných choreografií v divadlech v Jižní Americe a podílel se tak na formování tamější taneční tradice. Po rozpuštění Original Ballet Russe (1947) odmítl lákavé nabídky a vrátil se do Československa. Opět se stal šéfem baletu Národního divadla v Brně. Vytvořil z něj naprosto špičkový soubor, který svou úrovní předčil Národní divadlo pražské. Psota vynikal nejen jako choreograf, ale i jako pedagog a jeho přínos pro rozvoj československého baletního umění je naprosto mimořádný. Po únoru 1948 byla jeho výjimečnost na obtíž. Problémem bylo již to, že pobýval dlouhou dobu v zahraničí. Ostré útoky a intriky způsobily výrazné zhoršení jeho zdravotního stavu. Po konfliktu při přípravě inscenace Spící krasavice z dosud neobjasněných příčin upadl a v noci pak zemřel při záchvatu mozkové mrtvice. Premiéry Spící krasavice se tak nedožil. Vzhledem ke stému výročí Psotova narození a hluboké úctě, kterou k této mimořádné osobnosti českého i světového baletu chová, věnuje šéf baletu Národního divadla moravskoslezského a mimo jiné bývalý sólista Národního divadla v Brně Igor Vejsada premiéru Spící krasavice právě tomuto umělci. 17

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 18 Program vydalo Národní divadlo moravskoslezské, příspěvková organizace statutárního města Ostrava Čs. legií 148/14, 701 04 Ostrava Moravská Ostrava Ředitel Jiří Nekvasil Šéf baletu Igor Vejsada Redakce programu a texty Alena Miková Výtvarné zpracování programu, sazba Lubomír Šedivý Fotografie Martin Popelář Tisk Ringier Axel Springer Print CZ a. s. Nositele autorských práv k dílu zastupuje Národní divadlo moravskoslezské Činnost Národního divadla moravskoslezského, příspěvkové organizace statutárního města Ostrava, je financována z rozpočtu města Ostravy. Aktivity NDM jsou také finančně podporovány Ministerstvem kultury České republiky a Moravskoslezským krajem.

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 19 Jan Krejčíř, Olga Borisová-Pračiková

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 Michał Lewandowski, Barbora Kaufmannová 8:36 AM Stránka 20

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:36 AM Stránka 21 Michał Lewandowski

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 Isabell Weigner, Vladimír Vašků 5/10/11 8:36 AM Stránka 22

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 5/10/11 8:37 AM Stránka 23 Michał Lewandowski

SPICI_PROGRAM_ZLOM.QXD:Sestava 1 Barbora Kaufmannová 5/10/11 8:37 AM Stránka 24