BOTANIKA. Poznávání rostlin. Jeteloviny, luskoviny, olejniny

Jeteloviny Seznam rostlin: vojtěška setá (Medicago sativa) jetel luční (Trifolium pratense) jetel plazivý (Trifolium repens) jetel zvrhlý štírovník růžkatý čičorka pestrá

Vojtěška setá (Medicago sativa)

Vojtěška setá (Medicago sativa) Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Vojtěška setá patří mezi nejstarší kulturní plodiny (1). Jedná se o celosvětově významnou pícninu (2). Pěstuje se v monokulturách anebo ve vojtěškojetelotravních směskách (3). Jedná se o velice produktivní plodinu, která během jednoho vegetačního období může poskytnout až 5 sečí (2). V současné době je využívána především k výrobě siláží a sena. Ceněna je také při výrobě horkovzdušných úsušků (1). Vojtěška dorůstá výšky 30 80 cm (4). Stonek je vzpřímený, větvený (5) a tuhý (2). Vojtěška setá má husté hlávkovité hrozny (4). Květy mají barvu od téměř bílé po sytě fialovou (2). Lusky jsou spirálovité stočené (4). Listy jsou trojčetné, lístky jemně zubaté, osinkovitě špičaté, pouze koncový lístek je řapíčkatý (5). Doba květu je od června do září (4).

Jetel luční (Trifolium pratense)

Jetel luční (Trifolium pratense) Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Jetel luční poskytuje dobrou píci (4). Běžně je pěstován jako jedna z nejkvalitnějších pícnin a medonosná rostlina (6). Tento druh jetele se může pěstovat ve formě monokultur, ale častější využití je v jetelotravních a lučních směsích (1). Jetel luční dosahuje výšky 10 30 cm (6). Stonek je vystoupavý či vzpřímený (5), větvený. Listy jsou řapíkaté, trojčetné. Lístky jsou obvejčité až téměř okrouhlé, celokrajné, často s půlměsíčkovou bělavou nebo červenohnědou kresbou (7). Květy jsou situovány v hlávkách (5). Hlávky jsou kulovité až vejčité, mají barvu od světle karmínové až po až po masově červenou (4). Kvete od června až srpna (4).

Jetel plazivý (Trifolium repens)

Jetel plazivý (Trifolium repens) Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Jetel plazivý se užívá do jetelotravních směsí a je považován za významnou medonosnou rostlinu (6). Nebývá pěstován v monokulturách (9). Kvalita píce je vyrovnaná během celého pastevního období (8). Jetel plazivý dosahuje výšky 15 45 cm (4). Lodyha je bezlistá, část nesoucí jednotlivou hlávku je vystoupavá až přímá. Listy jsou velmi dlouze řapíkaté. Listy zdánlivě působí, že jsou pouze přízemní. Lístky mají oválný až obvejčitý tvar (6) se zoubkatým okrajem (5). Nezřídka mají na svém povrchu bělavou skvrnu na lícní straně. Květní hlávky mají kulovitý tvar (6). Květy mají bílou barvu (5). Kvete od května do září (4).

Jetel zvrhlý

Jetel zvrhlý Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Jetel zvrhlý je často pěstovaná pícnina (10). Používá se jako pícnina do jetelotravních směsí. Doporučuje se pěstovat ve směskách, nikoli v samotné kultuře, protože je podle zemědělců nejnadýmavější ze všech jetelů (6). Krmná kvalita jetele zvrhlého je průměrná až horší (1). Jetel zvrhlý dorůstá výšky 20 70 cm. Lodyha je téměř lysá, přímá nebo vystoupavá a je olistěná (6). Listy jsou trojčetné široce eliptické nebo vejčité (4). Přízemní lístky jsou drobné, listy lodyžní jsou mnohem větší. Listy jsou na okrajích ostře pilovité. Palisty jsou volné, vejčité, dlouze šídlovitě zašpičatělé (6). Kulovité hlávky jsou zprvu bílé pak růžové. Kvete od května do září (4).

Štírovník růžkatý

Štírovník růžkatý Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Štírovník je dobré krmivo pro dobytek (5). Krmivářské využití štírovníku růžkatého spočívá v jeho zařazení do dočasných a trvalých směsek pro luční porosty na sušších místech (1). Obsahuje však i kyanovodík, takže ve vyšších dávkách je toxický (11). Štírovník je také ceněnou medonosnou rostlinou (6). Štírovník dorůstá výšky 5 40 cm. Stonek je poléhavý či vystoupavý, lysý. Listy jsou trojčetné s velkými palisty (5). Květenstvím je dlouze stopkatý okolík. Květy jsou žluté často i později červeně naběhlé (4). Kvete od června do srpna (4).

Čičorka pestrá

Čičorka pestrá Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Čičorka pestrá má dobrou kvalitu pouze v mladé fázi, v době květu a zrání lusků může být jedovatá (12). Zvyšuje hodnotu píce, avšak celá rostlina obsahuje jedovaté saponiny (13). Čičorka pestrá dosahuje výšky 30 60 cm. Stonek je poléhavý a rýhovaný. Listy jsou lichozpeřené. Lístky jsou čárkovité, s osinatou špičkou (5). Květenstvím je okolík (6). Květy růžové nebo bělavé, člunek vpředu tmavě fialový. (5). Kvete od června do srpna (4).

Použité zdroje literatury jeteloviny: (1) CAGAŠ Bohumír, DOLEŽAL Petr, HAVLÍČEK Zdeněk, HEJDUK Stanislav, HORKÝ Pavel, JANČOVIČ Ján, KLUSOŇOVÁ Iva, KNOT Pavel, KOVÁR Peter, MEJÍA Jhonny Edison Alba, MIKYSKA František, NAWRATH Adam, POKORNÝ Radovan, SKLÁDANKA Jiří, SLÁMA Petr, SZWEDZIAK Katarzyna, TUKIENDORF Marek, ŠEDA Jan, VOZÁR Ľuboš, VYSKOČIL Ivo a Ladislav ZEMAN. Pícninářství. Brno: Mendlova univerzita v Brně, 2014. ISBN: 978-80-7509-111-6. (2) CIBULKA Radim [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/medicago-sativa/ (3) ANONYM [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=medicago.html (4) SPOHNOVÁ Margot, GOLTE-BECHTLEOVÁ Marianne a Roland SPOHN. Co tu kvete? Stuttgart: Verlags-GmbH & Co. KG, 2016. ISBN: 978-80-242-5066-3. (5) BELLMANN Heiko, HENSEL Wolfgang, SPOHN Margot a Simone STEFFEN. Atlas rostlin. Stuttgart: Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co. KG, 2014. ISBN: 978-80-242-5162-2. (6) HROUDA Lubomír. Rostliny luk a pastvin. Praha: Academia, 2013. ISBN: 978-80-200-2259-2. (7) CIBULKA Radim [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/trifolium-pratense/ (8) ANONYM [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=trifoliumr.html (9) SKLÁDANKA Jiří, DOLEŽAL Petr a Ivo VYSKOČIL [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picvk/index.php?n=2&i=1 (10) KRÁSA Petr [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/trifolium- hybridum/ (11) RAK Lubomír [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/lotus- corniculatus/ (12) ANONYM [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=coronilla.html (13) RAK Lubomír [online, cit. 26.10.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/securigera-varia/

Luskoviny Seznam rostlin: hrách setý zahradní (Pisum sativum) hrách setý rolní = peluška (Pisum sativum) sója luštinatá (Glycine max) lupina bílá vikev setá

Hrách setý zahradní (Pisum sativum)

Hrách setý zahradní (Pisum sativum) Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Hrách setý zahradní je velmi stará kulturní rostlina, která je rozšířená téměř po celém světě. Pěstuje se v mnoha odrůdách. Nezralé lusky se využívají jako zelenina, zralá semena jsou oblíbenou a hojně využívanou luštěninou (1). Využívá se i na zelené hnojení, je možné jej využít na výrobu hrachových siláží (2). Hrách setý zahradní je jednoletá bylina s přímou a vystoupavou či popínavou lodyhou. Ta je 30 120 cm dlouhá, dutá, sivá nebo žlutozelená. Listy mají 1 3 páry lístků a jsou zakončené větvenou úponkou. Palisty bývají velké, srdčité a objímavé, cca 3 7 cm dlouhé, někdy s červenými skvrnkami. Vejčité lístky jsou přisedlé či krátce řapíčkaté, 1,5 6 cm dlouhé a 1 3,5 cm široké. Kalich je zvonkovitý a lysý (1), koruna je bílá se žlutým nebo zelenavým nádechem. Plodem jsou lusky s 3 10 semeny, která jsou oválná, kulovitá, žlutozelená (2).

Hrách setý rolní = peluška (Pisum sativum) Autor fotografií pelušky Mgr. Lucie Polcarová, Ph.D.

Hrách setý rolní = peluška (Pisum sativum) Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Peluška má dvě formy jarní a ozimou, u nás převládá jednoznačně jarní, protože ozimá vymrzá. Využívá se především v pícninářství, kde se pěstuje pro zelené krmení nebo na výrobu siláží. Dává se do směsí jednoletých pícnin. Pro vyšší obsah dusíkatých látek je vhodným komponentem ve směskách s glycidovými krmivy (4). Lodyha je dutá, holá, nezřetelně hranatá, vystoupavá, popínavá, na bázi poléhá a dále se obloukovitě vzpřimuje. Před sklizní lodyhy poléhají (4). Listy jsou střídavé, sudozpeřené, zakončené větveným úponkem; lístky 2-7 cm dlouhé a 1-4 cm široké, celokrajné nebo zubaté (3), sivé, antokyanová skvrna na bázi palistů (4). Květy vyrůstají v dlouze stopkatých, 1-3květých hroznech; kalich je trubkovitý; koruna je nápadně dvoubarevná, s růžovofialovou pavézou a tmavšími, červenofialovými křídly (3). Plodem je lusk, který je holý, světlý, široký, zploštělý, složený ze dvou chlopní, které snadno pukají, což je provázeno vypadáváním semen, semena jsou oválná, tmavá (4).

Sója luštinatá (Glycine max)

Sója luštinatá (Glycine max) Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Sója luštinatá je v současnosti rozšířená v tropických, subtropických a teplých oblastech mírného pásma. V ČR je pěstovaná v teplých oblastech. Jedná se o kulturní plodinu. Semena obsahují vysoký podíl bílkovin, tuků, používají se na výrobu oleje, krmných směsí a potravin (5). Kořenová soustava je mělká. Lodyha je přímá, keříčkovitá, vysoká 30 50 cm, rozvětvená, chlupatá, někdy popínavá. Listy jsou trojčetné, lístky vejcovitého tvaru a chlupaté (6). Čepele listů vejcovité až podlouhlé, plstnatě chlupatý tvar je značně ovlivněn odrůdou. Květenství je hrozen s 1 8 květy. Kalich je zvonkovitý, vlnatě chlupatý, kališní listy jsou dlouze zakončené. Koruna je 5 7 mm dlouhá, o málo delší jako kalich, světlefialová, růžová nebo bílá (5). Lusky obsahující 2 4 semena jsou podlouhlé, širší a zploštělé (6). Semena jsou oválná až kulovitá, žlutá, hnědá až téměř černá. Kvete od července do srpna (5).

Lupina bílá

Lupina bílá Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Lupina bílá je jako plodina schopná svými vlastnosti konkurovat sóji. Obsahuje velké množství bílkovin s vysokým zastoupením esenciálních aminokyselin. Perspektivní plodinou je i pro krmivářství. Prokázána byla také důležitost lupiny pro krmení drůbeže i jiných hospodářských zvířat a také jako složky do kombinovaných krmných směsí (7). Lupina bílá je Jednoletá bylina s kůlovým větveným kořenem. Lodyha je 30 120 cm vysoká, řídce chlupatá. Listy jsou 7 9 četné. Lístky jsou podlouhle obvejčité, na vrcholu zaoblené nebo tupě špičaté. Květenství je 5 20 cm dlouhý hrozen. Květy jsou ve šroubovici, modré až fialové nebo bílé (většinou v kombinaci), krátce stopkaté. Lusky jsou za zralosti nepukavé, 3 6 semenné. Semena jsou zploštělá, v obrysu téměř okrouhlá, většinou bílá (8).

Vikev setá

Vikev setá Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: bobovité Popis rostliny: Vikev setá se pěstuje na polích ve směskách s obilovinami (nejčastěji žitem), vzácněji s jetelem, jako hodnotná pícnina. Nezřídka se vyskytuje jako plevel na polích a zahradách (8). Vikev setá má sudozpeřené listy, jejíž jednotlivé lístky mají nasazenou dlouhou úzkou špičku, vřeteno vybíhá v dlouhou větvenou úponku na bázi řepíku, vyrůstá pár malých palistu s černou tečkou. Květy bývají párově shluklé, řídčeji jednotlivé, zbarvené do křiklavě červené až fialové (9).

Použité zdroje literatury luskoviny: (1) JAŠKOVÁ Věra [online, cit. 2.11.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/pisum-sativum/ (2) SKLÁDANKA Jiří a Jana VRZALOVÁ [online, cit. 3.11.2017]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=hrach.html (3) GRULICH Vít [online, cit. 2.11.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/pisum-sativum-elatius/ (4) SKLÁDANKA Jiří a Jana VRZALOVÁ [online, cit. 3.11.2017]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=hrach.html (5) MIŽÍK Peter [online, cit. 2.11.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/glycine-max/ (6) SKLÁDANKA Jiří [online, cit. 3.11.2017]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=soja.html (7) MOUDRÝ Jan a Jana KALINOVÁ, Pěstování speciálních plodin [online, cit. 24.10.2017]. Dostupné z: http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/skripta/2/lupina_bila.html (8) SLAVÍK Bohumil a Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ, Květena České republiky, svazek 4. Praha: Academia, 2011. ISBN: 80-200-0384-3. (9) FLETCHER Neil a Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ, Divoké květiny: nový kapesní atlas. V Praze: Slovart, 2012. ISBN: 978-80-7391-502-5.

Olejniny Seznam rostlin: brukev řepka olejka (Brassica napus) slunečnice roční len setý mák setý bavlník

Brukev řepka olejka (Brassica napus)

Brukev řepka olejka (Brassica napus) Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: brukvovité Popis rostliny: Brukev řepka olejka se u nás vysévá hojně, neboť je naší nejdůležitější olejnou rostlinou (1). V krmivářství se používají extrahované šroty a pokrutiny pro výrobu směsí. Může sloužit i jako pícnina. Má význam také jako medonosná rostlina (2). Pěstuje se většinou jako ozimá kultura (1), ta muže v zimním období způsobovat otravy vysoké zvěře (3). Brukev řepka olejka dosahuje výšky 50 200 cm. Má dlouhé rozvětvené, lysé lodyhy (4). Listy jsou šedavě zelené, mají silně zvlněný okraj a světlé vřeteno, dolní jsou řapíkaté a laločnaté, horní přisedlé a objímavé. Květy jsou velké žluté barvy, nad nimi bývá ještě několik pupenů a vespod ční dlouhé šešule (5).

Slunečnice roční

Slunečnice roční Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: hvězdnicovité Popis rostliny: Slunečnice roční je pěstována hlavně pro olejnaté nažky. Olej je chutný a lehce stravitelný. Řidčeji je slunečnice pěstována jako součást směsi pro silážování (6). Slunečnice roční je jednoletá bylina. Hlavní kořen je tlustý, hluboce kořenící, s černými postranními tenkými kořeny. Lodyha je přímá, nebo velmi řídce v horní časti větvená, 1 2,5 m dlouhá, světle zelená, zvláště v horní časti odstálé drsně bíle chlupatá. Listy jsou střídavé, řapík je nejčastěji 10 20 cm dlouhý, čepel je srdčitě vejčitá, na vrcholu špičatá až zašpičatělá, na okraji pilovitá. Úbory jsou mohutné, 15 30 cm v průměru, většinou jednotlivé, koncové, jazykovité květy žluté, trubkovité květy před rozkvětem černé, později žluté. Plodem je zploštělá nažka (6).

Len setý

Len setý Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: lnovité Popis rostliny: Len setý má dva základní užitkové typy: len přadný a len olejný. Ze lnu přadného je hlavní surovinou stonek, který se zpracovává na vlákna a koudel, zatím co u lnu olejného jsou hlavní surovinou semena, která se využívají v potravinářství, krmivářství a k technickým účelům (7). Len setý má krátký, okrajově zabarvený vřetenovitý kořen. Lodyha je od báze téměř přímá, 30 120 cm vysoká, s výjimkou květenství nevětvená, hustě olistěná. Listy střídavé, čárkovitě kopinaté, na bázi často zúžené, zašpičatělé až špičaté, všechny 3žilné, šedozelené, na středu byliny největší. Korunní lístky jsou klínovitě obvejčité, světle modré, řídčeji bílé, narůžovělé nebo fialové. Plodem je vejcovitě kulovitá tobolka (8).

Mák setý

Mák setý Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: makovité Popis rostliny: Mák setý má značné využití od potravinářského zpracování až po výrobu drog. Z našeho máku setého se opium nezískává. U nás je mák odedávna pěstována pro chutná olejná semena (9). Lodyha je 30 150 cm dlouhá, přímá, jednoduchá nebo spoře rozvětvená, řídce roztroušené štětiny. Na lomu roní bílé mléko. Lodyžní listy jsou přisedlé, zvlněné. Květní stopky jsou dlouhé, vzpřímené a zvlněné. Jsou ukončeny zprvu poupětem, později rozevřeným, velkým květem. Jeho kalich je složen ze 2 zelených, při rozkvětu opadavých listů kališních a ze 4 velkých, červenofialových, červených, růžových nebo bílých vejčitě okrouhlých plátků korunních, které jsou na spodku ozdobeny červenohnědou skvrnou (1).

Bavlník

Bavlník Systematické zařazení: Třída: vyšší dvouděložné Čeleď: slézovité Popis rostliny: Z bavlníku se získává nejen dlouhé vlákno (bavlna) ale i olejná semena (10). Olej mnohých druhů obsahuje jedovatý gossypol, který omezuje jeho využití v potravinářství, je však již vyšlechtěná odrůda bez jedovaté složky (11). Rostlina se pěstuje jako jednoletá. Dorůstá se výšky 50 70 cm. Listy bavlníku jsou laločné nebo dlanitodílné, často porostlé jemnými chlupy tzv. trichomy. Mnohé druhy mají na rubu listu nektária. Květy jsou bílé, žluté, růžové, červené až purpurové barvy. Na vnitřní straně korunních lístků většiny druhů je purpurová skvrna. Plodem je několikapouzdrá tobolka zelené, růžové nebo načervenalé barvy, která po dozrání puká. V každém pouzdře jsou semena, která jsou u pěstovaných druhů hustě prorostlá vlákny (11).

Použité zdroje literatury olejniny: (1) PILÁT Albert, Kapesní atlas rostlin. Praha: SPN, 1976. ISBN: 14-166-76. (2) TICHÁ Markéta a Petra VYZÍNOVÁ [online, cit. 24.10.2017]. Dostupné z: https://cit.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/repka.htm (3) MODRÁ Helena a Zdeňka SVOBODOVÁ, Speciální veterinární toxikologie: pro posluchače Fakulty veterinární hygieny a ekologie a posluchače Fakulty veterinárního lékařství. Brno: Tribun EU, 2009. ISBN: 978-80-7399-882-0. (4) PRANČL Jan [online, cit. 13.11.2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/brassica-napus/ (5) FLETCHER Neil a Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ, Divoké květiny: nový kapesní atlas. Praha: Slovart, 2012. ISBN: 978-80-7391-502-5. (6) SLAVÍK Bohumil a Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ, Květena České republiky: svazek 7. Praha: Academia, 2004. ISBN: 80-200-1161-7. (7) TICHÁ Markéta a Petra VYZÍNOVÁ [online, cit. 24.10.2017]. Dostupné z: https://cit.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/len.htm (8) SLAVÍK Bohumil a Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ, Květena České republiky, svazek 4. Praha: Academia, 2011. ISBN: 80-200-0384-3. (9) KOCIAN Petr [online, cit. 24.10.2017]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?iddetail=228 (10) VALÍČEK Pavel, Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN: 80-200- 0939-6. (11) POSPÍŠIL František a Blažena HRACHOVÁ. Užitkové rostliny jižních zemí. Praha: Academia, 1989. ISBN: 21-021-89.