Bohemia centralis, Praha, 27: 333 338, 2006 Střechatky (Megaloptera) CHKO Kokořínsko Alderflies (Megaloptera) of Kokořínsko Protected Landscape Area Tomáš Soldán Biologické centrum Akademie věd České republiky, Entomologický ústav a Biologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31, CZ - 370 05 České Budějovice, Česká Republika; e-mail: soldan@entu.cas.cz Abstract. Although well known all over the Czech Republic, two species of alderflies (Megaloptera, Sialidae), namely Sialis fuliginosa Pictet, 1836 and S. lutaria (Linnaeus, 1758), are recorded from the Kokořínsko Protected Landscape Area for the first time based on data from 42 localities investigated in 1975 2003. The former species was found at 6 predominantly running water localities, the latter at 15 localities of predominantly lenitic biotopes. S. lutaria is apparently more frequent and abundant (altogether 31, 20, and 206 larvae collected), S. fuliginosa is less abundant (altogether 2, 3, and 15 larvae collected), however both species seem to show long-term stable populations not requiring any conservation management. Key words: Megaloptera, Sialis fuliginosa, Sialis lutaria, aquatic biotopes, Czech Republic, Kokořínsko Protected Landscape Area Úvod a historie výzkumu Střechatky (řád Megaloptera) patří v České republice k běžným druhům hmyzu, první nálezy dvou běžných druhů čeledi Sialidae, Sialis fuliginosa Pictet a S. lutaria (L.) [= S. flavilatera (L.)] z tohoto území byly publikovány již 333
BOHEMIA CENTRALIS 27 v polovině 19. století (Brauer et Loew 1857), další nálezy publikovali Klapálek (1985) a Šámal (1920a, 1920b). Řada dalších studií (např. Baťa 1933, Obenberger 1958, Bartoš 1959, Vaňhara 1970, 1999, Zelený 1971, 1977, Sedlák et Zelený 1980, Soldán et al. 1996, Zelený et al. 2002 aj.) potvrzuje jejich hojné rozšíření i relativně vysokou abundanci na řadě lokalit a zdá se, že změny vodních biotopů dlouhodobě nenarušují přirozenou fluktuaci a oscilaci jejich populací. Pokud jde o výskyt střechatek v CHKO Kokořínsko, ten byl formálně potvrzen až v létech 1998 a 1999 v materiálu L. Berana (nepublikovaná zpráva o výskytu vodního hmyzu, společně s jepicemi, Ephemeroptera a pošvatkami, Plecoptera, uloženo na Správě CHKO Kokořínsko, Mělník a v Entomologickém ústavu AV ČR, České Budějovice), údaje dřívějšího data doposud publikovány nebyly. Geograficky nejbližší nálezy pocházejí z let 1959 1962 (leg. J. Zelený): Druh S. lutaria byl sbírán u Nymburka, Jabkenic, Mochova a Lán a v Prahy- Hostivaře, S. fuliginosa u Vyšehořovic a Pístovic a v Praze-Hostivaři (podrobnosti viz Vaňhara 1970). Tento příspěvek je založen na současných sběrech i revizi staršího materiálu a shrnuje doposud známé nálezy obou druhů z CHKO Kokořínsko z let 1975 2003. Metodika a materiál Při sběru materiálu bylo použito metodik obvyklých pro sběr vodního hmyzu. Dospělci byli sbíráni individuálně za letu nebo smýkáním litorálních porostů motýlářskou síťkou. Larvy byly sbírány individuálně z kamenů i jiných ponořených předmětů a hydrobiologickým cedníkem smýkáním submerzní vegetace a břehových partií i ze zvířeného jemnějšího substrátu a organických zbytků. V tekoucích vodách bylo použito tzv. kicking technique (Wurtz 1960, Kershaw et Frost 1968), sběru rozvířeného materiálu unášeného proudem, v některých případech i driftové sítě. Na lokalitách sledovaných autorem byly provedeny semikvantitativní odběry larev, časově omezený odběr vzorků (10 15 minut), při kterém je všem habitatům věnována rovnocenná pozornost (podrobnosti viz Soldán et al. 1998). Druhy jediné středoevropské čeledi jsou citovány abecedně. Průběžně číslované lokality jsou podrobněji definovány podle faunistických čtverců ve smyslu členění doporučovaného Československou společností zoologickou s geografickou výškou 6 a šířkou 10 (měří přibližně 11 10 km). Tyto plochy se dále dělí na 4 čtverce další (a d ve smyslu citovaného doporučení, zde 1 4). Každý z nich je dále dělen ještě dvakrát (zde 11-44 a 111-444) podle obvyklého kvadrátového grafického členění. 334
Tomáš Soldán: Střechatky (Megaloptera) CHKO Kokořínsko Seznam sledovaných lokalit 1 Blíževedly, 5352-433, rybník ve Stranném; 2 Bosyně, 5553-344, Janova Ves, PR Kokořínský důl, rybník Harasov, Harasov; 3 Bukovec, 5452-444, Liběchovka asi 300 m po proudu od Bukovce; 4 Dubá, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, Křenovský potok asi 100-300m nad ústím do Rozprechtického rybníka; 5 Dubá, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, Liběchovka asi 200 m po proudu od mostu silnice v Rozprechticích; 6 Jestřebice, 5553-233, PR Kokořínský důl, Pšovka u Mšenských Pokliček; 7 Kanina, 5553-431, rybník (nádrž na Pšovce) Kaninský důl (Rapín) průtočná nádrž, litorál při vtoku; 8 Kokořín, 5553-322, PR Kokořínský důl, Pšovka pod Hlučovskou tůní; 9 Kokořín, 5553-324, PR Kokořínský důl, tůň Kačírek v Kokořínském dole (zasahuje i do pole 413); 10 Lhotka, 5653-123, Pšovka na jižním okraji CHKO (u žel. Stanice Lhotka); 11 Medonosy, 5452-223, Liběchovka v J části Medonos; 12 Tubož, 5553-214, Pšovka v mokřadní olšině v Konrádově nad betonovou nádrží; 13 Tupadly, 5522-421, přítok Liběchovky z Hlubokého dolu asi 100 m od ústí do Liběchovky; 14 Vojtěchov, 5553-231, PR Kokořínský důl, potok Žebrák 200 m nad ústím do rybníka Stříbrník; 15 Zakšín, 5452-424, Zakšínský potok u mostku slepé místní komunikace asi 1200 m od ústí do Liběchovky. Veškerý materiál, není-li uvedeno jinak, det. T. Soldán, je uložen ve sbírce Entomologického ústavu AV ČR, České Budějovice. Vysvětlivky: EUR evropský druh, LB leg. Luboš Beran, PP det. Petr Pařil, TS leg. Tomáš Soldán, lar larva, larvy, samci, samice. Přehled zjištěných druhů Sialidae Sialis fuliginosa (Pictet, 1836) EUR. 4 1998, 1 lar, LB; 6 1994, 2 lar, LB, PP; 9 1998, 1 lar, LB; 10 25.5.2001, 2 lar, TS; 11 25.5.2001, 3 lar, 2, 3, 15 1998, 6 lar, LB. Sialis lutaria (Linnaeus, 1758) EUR. 1 25.5.2001, 4 lar, TS; 2 1998, 1 lar, LB, 25.5.2001, 11 lar, 1, 4, TS; 10.8.2001, 12 lar, TS; 3 5.3.2001, 3 lar, TS; 5 5.3.2001, 21 lar, TS; 2.7.1997, 3 lar, TS; 6 1998, 6 lar, LB; 7 4.3.1999, 3 lar, TS; 25.5.2001, 25 lar, 8, 2, TS; 7 25.5.2001, 9, 2, TS; 8 1998, 2 lar LB; 15.6.1999, 20.9.1999, 4 lar, LB; 10 15.5.1975, 44 lar, 12, 6, TS, 27.7.1976, 7 lar, TS; 10 25.5.2001, 8 lar, 1, 6, TS; 11 29.3.2002, 9 lar, TS; 12 1998, 2 lar, LB; 13 15.5.1975, 11 lar, TS; 20.5.2001, 7 lar, TS; 14 18.9.2001, 5 lar, TS; 27.7.1976, 28 lar, TS; 15 1998, 3 lar, LB. Diskuse V České Republice se kromě výše uvedených druhů vyskytují ještě dva další druhy řádu Megaloptera. Jedním z nich je západo- a středoevropský druh Sialis nigripes Pictet, 1865 uváděný poprvé od Hranic na Moravě (Tjeder 1937) a citovaný později Obenbergerem (1958). V CHKO Kokořínsko zjištěn nebyl, dosavadní nálezy shrnují např. Vaňhara et Rozkošný (1968), Vaňhara (1970) a Zelený (1971). Nejblíže ležící (a prozatím jedinou na území Čech spolehlivě doloženou) lokalitou je Malše u Plavu, nález pochází z roku 1962 (Zelený 1971, 335
BOHEMIA CENTRALIS 27 Sedlák et Zelený 1980, Zelený a kol. 2002). Nepochybně se může vyskytovat i na dalších lokalitách, což může prokázat např. revize staršího larválního materiálu. Dalším druhem je submediteránní druh S. morio Klingstedt, 1932, nedávno nalezený v Brně a okolí (Chládek 2003). Formálně tedy představuje fauna střechatek CHKO Kokořínsko 50 % fauny České Republiky. Pokud jde o frekvenci výskytu (počet zjištěných lokalit) a abundanci na lokalitách (přibližnou hustotu jedinců na plochu dna), S. lutaria jednoznačně dominuje nad druhem S. fuliginosa. Tento fakt zcela jak odpovídá literárním údajům (srov. Dubois et Geigy 1935, Kaiser 1950, 1961), tak i charakteru vodních biotopů CHKO Kokořínsko. S. lutaria má evidentně větší ekologickou valenci, snadno osidluje také stojaté vody a někdy dokonce i astatické biotopy a preferuje spíše lokality planárního a kolinního výškového stupně. Pokud se vyskytuje v tekoucích vodách, jde většinou o vody nejvýše hyporitrální zóny nebo o toky nížinné, larvy tolerují i určitý stupeň znečištění, až k alfamesosaprobitě. S. fuliginosa jednoznaně preferuje tekoucí vody hlavně zóny meta- a epiritronu s vyšší kvalitou vody, spíše oligosaprobního stupně, vyskytují se ale také v glaciálních ledovcových jezerech na Šumavě (Soldán et al. 1996). Například v NP Podyjí a CHKO Litovelské Pomoraví S. fuliginosa chybí, ve výše položených oblastech Krkonošského a Šumavského Národního parku naopak zcela chybí S. lutaria (Soldán et al. 1996, Vaňhara 1999, Zelený et al. 2002). Nicméně, stejně jako v některých jiných oblastech, byly larvy S. fuliginosa také v CHKO Kokořínsko nalezeny i ve vodách stojatých, takže biotopová preference není zdaleka tak vyhraněná, jak se dříve předpokládalo (Vaňhara 1971). Na druhé straně jsou však ekologické rozdíly mezi oběma druhy i v této oblasti dobře dokumentovány jak počtem lokalit, tak i abundancí (u S. fuliginosa 6 lokalit a celkem 19 jedinců, u S. lutaria 11 lokalit a 257 jedinců). Výskyt dospělců na Lokalitách CHKO Kokořínsko byl zaznamenán pouze v květnu a červnu, Vaňhara (1970) uvádí letovou periodu 24.4 30.6. pro S. fuliginosa a 15.4 20.7. pro S. lutaria. Na rozdíl od S. nigripes, který je v České Republice klasifikován jako kriticky ohrožený (Zelený 2005) a případně i S. morio, nejsou druhy S. fuliginosa ani S. lutaria z hlediska druhové ochrany významné. Podle mezinárodní klasifikace IUCN (Baillie et Groombridge 1996) mohou být řazeny do NE kategorie ( not evaluated, neošetřené druhy). Druh S. fuliginosa by případně v místním měřítku mohl být posuzován jako do určité míry rizikový ( low concern nebo lower risk kategorie) vzhledem k tomu, že pravděpodobně v CHKO Kokořínsko žije v oblasti areálového pesima. Poděkování Rád bych poděkoval především Dr. Luboši Beranovi, Správa CHKO Kokořínsko, Mělník za poskytnutí materiálu z let 1998 a 1999, údajů ke 336
Tomáš Soldán: Střechatky (Megaloptera) CHKO Kokořínsko sledovaným lokalitám a cenné připomínky k rukopisu. Za ně vděčím také Dr. J. Zelenému z Biologického centra AVČR (Entomologický ústav). Za technickou pomoc při zpracování vzorků děkuji ing. K. Bláhové. Práce byla podporována také projekty 206/06/1133 Grantové agentury ČR a 1QS500070505 Grantové agentury AVČR. Literatura Baillie J. et Groombridge B. (1996): IUCN Red List of Threatened Animals. IUCN, Aland, Switherland, 368 s. Bartoš E. (1959): Střechatky Megaloptera. In: Kratochvíl J. [red.]: Klíč zvířeny ČSR III. Nakl. ČSAV, Praha, s. 553 554. Baťa L. (1933): Dosavadní výzkumu jižních Čech. Vlastivědná společnost jihočeská, České Budějovice, s. 1 67. Brauer F. et Loew J. (1857): Neuroptera austriaca. Wien. 345 s. Dubois A. M. et Geigy R. (1935): Beitage zur Oekologie Fortpflanzungsbiologie und Metamorphose von Sialis lutaria L. Rev. suisse Zool., 42: 169 248. Chládek F. (2003): Sialis morio Klingstedt, 1932 na Moravě. Tetrix, 1 (9): 56. Kaiser E. W. (1950): Sialis nigripes Pict. ny for Danmark og udbredelsen af S. lutaria L. og S. fuliginosa Pict. i Danmark. Flora og fauna, 56: 17 36. Kaiser E. W. (1961): Studie over de danske Sialis arter II. Flora og fauna, 67: 74 96. Kershaw W. et Frost S. (1968): The selective control of Simulium larvae by particulate insecticides and its significance in river management. Trans. R. Soc. trop. Med. Hyg., 63: 35 40. Klapálek F. (1895): Hmyz šikmokřídlý a síťokřídlý (Trichoptera et Neuroptera). Catalogus Insectorum faunae bohemicae, IV., Praha, s. 12 20. Obenberger J. (1958): Entomologie IV. Nakl. ČSAV, Praha, 614 s. Sedlák E. et Zelený J. (1980): Řád střechatky Megaloptera. In: Rozkošný R. [red.]: Klíč vodních larev hmyzu. Academia, Praha, s. 156 169. Soldán T., Papáček M., Novák K. et Zelený J. (1996): The Šumava Mountains: An unique biocentre of aquatic insects (Ephemeroptera, Odonata, Plecoptera, Megaloptera, Trichoptera, and Heteroptera- Nepomorpha). Silva Gabreta, Vimperk, 1: 175 182. Soldán T., Zahrádková S., Helešic J., Dušek L. et Landa V. (1998): Distributional and Quantitative Patterns of Ephemeroptera and Plecoptera in the Czech Republic: A Possibility of Detection of Long-term Changes of Aquatic Biotopes. Folia Fac. Sci. Natur. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 98: 1 305. Šámal J. (1920a): Fauna Doupovských hor. Čas. Nár. musea, Praha, 44: 93 103. Šámal J. (1920b): Příspěvek k plecopterologickému a trichopterologickému výzkumu šumavských vod. Čas. Nár. Musea, Praha, 44: 114 116. Tjeder B. (1937): Geographical and synonymical notes on some Raphididae and Sialidae. Opusc. Entomol., 2: 118 124. Vaňhara J. (1970): The taxonomy and faunistics of the Czechoskovakian species of the order Megaloptera. Acta. Entomol. Bohemoslov., 67: 133 141. Vaňhara J. (1980): Larvy druhů rodu Sialis v Československu. Zprávy Čs. spol. Entomol., 16: 23 27. Vaňhara J. (1999): Megaloptera. In: Opravilová J., Vaňhara J. et Sukop I. [red.]: Aquatic invertebrates of the Pálava Bioshere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Natur. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 101, s. 195 197. Vaňhara J. et Rozkošný R. (1968): Třetí druh střechatky v Československu. Živa, 16: 181 182. Wurtz C.B. (1960): Quantitative sampling. Nautilus, 73: 131 135. Zelený J. (1971): Megaloptera, Raphidioptera, Neuroptera a Mecoptera Novohradských hor. Sbor. Jihočes. Muzea v Českých Budějovicích, Přír. Vědy, 11: 39 43. 337
BOHEMIA CENTRALIS 27 Zelený J. (1977): Megaloptera. In: Dlabola J. [red.]: Check List Enumeratio Insectorum Bohemoslovakiae. Acta faun. Entomol. Mus. Nat. Pragae, Suppl, 4, s. 125. Zelený J. (2005): Megaloptera pošvatky. In: Farkač J., Král D. et Škorpík M. [red.]: Červený seznam bezobratlých živočichů České republiky. Příroda, Suppl. AOPK ČR, Praha. Zelený J., Novák K. et Soldán T. (2002): Diversity of some aquatic insects groups (Odonata, Trichoptera, Megaloptera) of the Novohradské Mountains: A review of recent knowledge. In: Papáček M. [red.]: Biodiverzita a přírodní podmínky Novohradských hor. Jihočeská univerzita a Entomologický ústav AV ČR, České Budějovice, s. 199 204. Recenzoval RNDr. Jiří Zelený, CSc. 338