Vyhodnocení zaplevelení polních plodin ve vybraném podniku

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání Vyhodnocení zaplevelení polních plodin ve vybraném podniku Závěrečná práce Vedoucí práce: Ing. Jan Winkler, Ph.D. Vypracovala: Ing. Eva Navrátilová Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma Stanovení zaplevelení polních plodin ve vybraném podniku vypracovala samostatně a použila jen pramenů, kteé cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Závěrečná práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího závěrečné práce a ředitelky Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, 31.5.2013 Podpis studenta..........................

Poděkování Děkuji svému vedoucímu závěrečné práce Ing. Janu Winklerovi, Ph.D. za čas, který mi věnoval, za podnětné informace, které mi poskytl a myšlenky, které mi vnuknul. Také děkuji mé rodině, která se věnovala mým dětem a poskytla mi tak čas a umožnila vypracovat tuto závěrečnou práci a také manželovi, který mi při psaní této práce vytvořil příjemnou atmosféru s hudební vložkou. V neposlední řadě děkuji vlastníkům sdružení ZEPUS Pustiměř, kteří mi dovolili procházet se po jejich půdních blocích.

Abstrakt Cílem této závěrečné práce je stanovit zaplevelení pěstovaných plodin vybraného podniku v provozních podmínkách. Vybraný podnik hospodaří v katastrálních územích Pustiměř, Drysice, Radslavice u Vyškova, Zelená Hora na Moravě v okrese Vyškov. Zaplevelení bylo sledováno v plodinách pšenice ozimá, ječmen jarní, řepka ozimá, kukuřice setá. Sledování zaplevelení jednotlivými plevelnými druhy a jejich četnost bylo zjištěno metodou fytocenologických snímků a metodou početní. Z vyhodnocení výsledků matematicko statistickými metodami je patrné, že v porostu pšenice ozimé je nejvíce zastoupen plevel kakost maličký a ptačinec prostřední, v ječmeni jarním je to pýr plazivý, oves hluchý, opletka obecná, svlačec rolní, merlík bílý, rozrazil perský. V řepce ozimé jsou nejčetněji zastoupeny kakost maličký, pšenice ozimá, merlík bílý. V kukuřici seté se nejhojněji vyskytoval rozrazil perský, merlík bílý, rdesno ptačí, rdesno obojživelné, drchnička rolní, ptačinec prostřední. Klíčová slova: plevele, polní plodina, rozšířenost plevelů This work aims to evaluate weed infestation of crops grown on fields of a particular agricultural enterprise. The enterprise farms on fields near vilages Pustimer, Drysice, Radslavice u Vyskova and Zelena Hora na Morave in the Vyskov county. The weed infestation was asessed in winter wheat, spring barley, winter oilseed rape and maize. The weed infestation was evaluated using fytosociological relevé method and computative method. The results evaluation using methods of mathematical statistics shows, that among the most frequent weed species in the Common Wheat were the Small-flowered Cranesbill and Common Chickweed; in the Barley field there were mostly Couch Grass, Common Wild Oat, Black Bindweed, Field Bindweed, Lamb s Quarters, Persian Speedwell; Rapeseed was most commonly infested by Small-flowered Cranesbill, Common Wheat, Lamb s Quarters; finally the most common weed in the maize field were Persian Speedwell, Lamb s Quarters, Common Knotgrass, Longroot Smartweed, Scarlet Pimpernel and Common Chickweed. Keywords: weeds, crops, weed infestation 4

Obsah 1 Úvod 6 2 Cíl práce 9 3 Literární přehled 10 3.1 Historický výskyt plevelů na území České republiky............. 10 3.2 Faktory ovlivňující výskyt plevelů....................... 11 3.3 Historický vývoj regulace plevelů....................... 12 3.4 Metody regulace zaplevelení.......................... 13 3.5 Klasifikace plevelů............................... 14 3.6 Interakce plevele s plodinou.......................... 17 3.7 Hodnocení zaplevelení............................. 18 4 Metodika 20 4.1 Popis a charakteristika zájmového území................... 20 4.2 Charakteristika zemědělského podniku.................... 21 4.3 Vyhodnocení a statistické zpracování zaplevelení............... 22 5 Výsledky 24 6 Diskuze 36 7 Závěr 39 8 Literatura 41 9 Přílohy 46 5

1 Úvod Obecně se rozumí pleveli všechny rostliny, které proti úmyslu zemědělcovu rostou na kultivované půdě. BÜRGEMEISTER (1838) cit. podle DVOŘÁK et al. (2003). Za plevel je považována každá rostlina, která se na daném stanovišti vyskytuje proti vůli člověka. Stanovištěm se rozumí nejen pole, sady, zahrady, vinice, trvalé travní porosty, ale i kolejiště, chodníky a jiné. Z pohledu zemědělce jsou nejdůležitější polní plevele. Polními pleveli nazýváme ty, které jsou s pěstovanou plodinou v negativní interakci, nejčastěji jde o vztahy konkurence, parazitismu nebo alelopatie, uvádí JURSÍK et al. (2011b). Plevele ovšem nemusí být jen vyloženě škodlivé, např. plevele z čeledi bobovité získávají ze symbiózou s bakteriemi rodu Rhizobium dusík. Ten plodiny využívají již během vegetace (JURSÍK et al., 2011b). Polní plevele představují rozmanitou skupinu rostlinných druhů, které disponují vlastnostmi, které jim umoznujií úspěšně se prosadit v porostu kulturních plodin. Plevele musí s pěstovanou plodinou sladit svůj životní cyklus. MIKULKA et al. (1999) předkládá teorii, podle které plevelná společenstva prochází složitým vývojovým cyklem. Jednotlivé plevelné druhy se tak postupně přizpůsobují měnícím se přírodním podmínkám a technologiím pěstování kulturních plodin. Zdaleka ne všechny plevelné druhy byly schopny se těmto změnám přizpůsobit a z polí již vymizely (například koukol polní). Pěstování plodin je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozený jev. Zemědělec se snaží dostupnými technologiemi vytvořit co nejvíce vhodné podmínky pro kulturní rostliny, čímž výrazně ovlivňuje také plevelná společenstva. Ta byla dříve zastoupena velkým množstvím plevelných druhů (desítky druhů), které byly schopny konkurovat kulturním rostlinám i samy sobě navzájem. S rozvojem intenzivního zemědělství bylo zavedeno mnoho nových postupů - kupříkladu osevní plány, došlo k rozvoji mechanizace, k dispozici je široká škála herbicidů a intenzivněji se využívají jak statková, tak průmyslová hnojiva. Nejen tyto faktory (a s nimi mnoho dalších) přispívají k postupnému vytlačování plevelné populace(jursík et al., 2011b). Například pro jednoleté plevelné druhy si musí i v intenzivním způsobu zemědělství zachovat klíčové vlastnosti, kterými jsou (JURSÍK et al., 2011b): schopnost klíčit vysoká produkce semen 6

vytváření dlouhodobé zásoby semen v půdě snadné šíření semen rychlý růst rychlý přechod do generativní fáze průběžné dozrávání schopnost produkovat semena po celou vegetační dobu Na druhé straně vytrvalé druhy plevelů využívají také další vlastnosti: schopnost intenzivního vegetativního šíření odolnost proti mechanickému odstraňování při zpracování půdy schopnost regenerovat i z malých fragmentů Vedle polních plevelů se vyskytují i zaplevelující plodiny. Takto jsou označovány kulturní plodiny, které se vyskytují v jiném pěstovaném druhu, uvádí JURSÍK et al. (2011b). KOHOUT (1996) pak hovoří o důvodech, proč se kulturní plodiny stávají plevelem následných plodin: větší výnosy plodin a tím i jejich vyšší ztráty při sklizni vyšší sklizňové ztráty, než byly při vyšším využívání lidské pracovní síly a jednodušší mechanizaci sklizeň žacími mlátičkami vyžaduje úplné dozrání porostů, což rovněž zvyšuje sklizňové ztráty, větší sklizňové plochy znemožňují sklizeň v optimální zralosti a jen za nejpříznivějších povětrnostních podmínek nedodržení izolační vzdálenosti při množení osiv nedostatečný časový odstup v řazení semenářských porostů plodin stejného druhu zvyšující se utuženost půd s menším obsahem kyslíku v půdním vzduchu; (způsobuje například větší životnost semen kulturních plodin) 7

Škodlivost plevelných rostlin je od ostatních škodlivých organismů odlišná, jak uvádí DVOŘÁK et al. (2003). Choroby a živočišní škůdci rostlinu napadají a ničí přímo. Plevelné rostliny, s výjimkou poloparazitických a parazitických druhů, plodinu nepoškozují přímo, ale jejich škodlivost spočívá ve zhoršování životního prostředí plodin odčerpáváním vegetačních faktorů, popřípadě ovlivněním půdního prostředí produkty metabolismu. Z uvedených důvodů je velmi důležitá reakce plevelů na agrotechniku a způsob pěstování plodin (JURSÍK et al., 2011b). Dle MIKULKA, CHODOVÁ (2000) je na regulaci plevelů vynakládáno více jak 72% všech nákladů v ochraně rostlin. Podle KOHOUT (1993) plevele každoročně způsobují více než 10% ztrát na rostlinné produkci. 8

2 Cíl práce Vyhodnotit zaplevelení vybraných plodin v provozních podmínkách Vyhodnotit druhové zastoupení plevelů v jednotlivých plodinách Porovnat zastoupení plevelů na kraji a uvnitř pozemku 9

3 Literární přehled 3.1 Historický výskyt plevelů na území České republiky První zemědělci se na našem území objevili zhruba před 7 7,5 tisíci lety a přinesli sebou jak polní plodiny, tak i plevele šířící se osivem. K nim se na obdělávané půdě přidávaly domácí plevelné druhy, které byly často druhy vytrvalými. V těchto plevelných společenstvech dominovaly druhy jako merlík bílý, opletka obecná, béry, ježatka kuří noha, rdesno blešník nebo svízel přítula. V této době se na našem území začaly objevovat i druhy koukol polní, tetlucha koží pysk, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, zemědým lékařský nebo hluchavka nachová. V době bronzové se k těmto druhům přidal hlaváček letní, lopuchy, chrpa modrá, oves hluchý, v době železné pak hluchavka objímavá či úhorník mnohodílný. Ve středověku byly na naše území zavlečeny heřmánkovec nevonný, mléč rolní, locika kompasová či rosička krvavá, uvádí JURSÍK et al. (2011b). MIKULKA et al. (1999) se také zmiňuje o plevelných druzích k nám zavlečeným různými cestami (turanka kanadská, peťour maloúborný, ježatka kuří noha, bolševník velkolepý a četné další), které se přemnožují. JURSÍK et al. (2011b) dále popisuje, že roku 1750 byla prvně sbírána turanka kanadská, v roce 1809 se poprvé objevil durman obecný a rozrazil perský, 1818 laskavec ohnutý, 1851 heřmánek terčovitý, 1975 plevelné proso seté. Předpoklad, že by se trend zavlékání nových plevelných druhů zastavil je nereálný. Jak dále uvádí JURSÍK et al. (2011b), zároveň dochází i k ústupu některých druhů, které v důsledku náhlých či postupných změn v zemědělství nenacházejí na orné půdě vhodné podmínky pro svoji existenci. V minulosti byla plevelná společenstva druhově pestrá a vyrovnaná. Na polích v jednotlivých kulturních plodinách bylo zastoupeno kolem 300 350 plevelných druhů. S nárůstem intenzifikace zemědělství přibližně 100 druhů a poddruhů plevelů ustoupilo z orné půdy natolik, že jsou v současnosti řazeny mezi ohrožené druhy. V porostech plodin zůstávají plevele, které jsou lépe přizpůsobené podmínkám pěstovaných plodin a používaným technologiím. Jde o pýr plazivý, pcháč oset, oves hluchý nebo chundelka metlice (JURSÍK et al., 2011b). V roce 1979 byla vydána 1.verze tzv. Červeného seznamu vyšších rostlin květeny ČSR (HRON, F., KOHOUT, V., 1986), který zahrnuje také četné druhy ohrožených plevelů, jež z našich polí značně ustoupily vlivem změněných technologií pěstování rostlin 10

(zejména vlivem herbicidů, zlepšení čistoty osiva, omezení cest šířeniní plevelů na pole a intenzivního ošetřování rostlin). Uvádí tyto kategorie ohrožení: 1. vyhynulé druhy: kokotice hubilen 2. kriticky ohrožené druhy: jílek mámivý, jílek oddálený, lnice rolní, úporek hrálovitý, úporek nepravý, koukol polní, kravinec jehlncovitý, sveřep stoklasa, vochlice hřebenitá 3. silně ohrožené druhy: černucha rolní, lnička tařicovitá, ibišek trojdílný, dejvorec stroškový, hořinka východní, starček jarní, písečnatka nejmenší 4. ohrožené druhy: rozrazil břečťanolistý-trojlaločný, bělolist rolní, drchničks rolnímodrá, knotovka noční, hlváček letní, chrpa modrák, myší ocásek nejmenší, nahoprutka písečná, nepatrnec rolní, pryskyřník rolní, rmen rakouský, rozrazil matný, štěničník paprskující, záraza menší 5. vzácné druhy, vyžadující další pozornost: rozrazil časný, záraza větenvnatá, záraza žlutá. 3.2 Faktory ovlivňující výskyt plevelů Jak uvádí KOHOUT (1997), systematickým používáním herbicidů dochází v posledních letech k úbytku některých plevelných druhů, které byly dříve těžce hubitelné (např. svízel přítula, pýr plazivý, chundelka metlice, heřmánkovec přímořský, a další). JURSÍK et al. (2011b) míní, že negativní změny ve výskytu plevelných druhů jsou způsobeny také agrotechnickými postupy nedokonalé zpracování půdy a příprava půdy před setím podpořilo vzcházení přezimujících jednoletých plevelných druhů(hluchavky, rozrazily, žabinec obecný, aj.). KNEIFOVÁ, MIKULKA (2003) mají na zpracování půdy podobný názor. Zpracování půdy považují za důležité regulační opatření proti plevelům. Také uvádí, že minimalizační technologie, které hlavně z finančních důvodů nahrazují klasické zpracování půdy, podporují postupný nárůst zaplevelení určitými plevely. Četnost plevelných druhů se snižuje, ale četnost v rámci druhu stoupá (pcháč oset, pýr plazivý, aj.). BUFFETT (2012) v tomto ohledu namítá, že bezorebné technologie mají vliv na vyšší kvalitu půdy. Podporuje nejen úrodnost půdy, ale i zvyšuje biologickou aktivitu půdy, snižuje potřebu hnojení a výskyt půdní eroze. Velký význam v tomto ohledu mají i půdně-klimatické podmínky, uvádí JURSÍK et al. (2011b). Jednotlivé plevelné druhy mají 11

své optimální podmínky výskytu. Pro hořčici polní, zemědým lékařský, penízek rolní, merlík sivý jsou optimální půdy s vysokým obsahem živin. Vápenité půdy v teplejších oblastech jsou optimální pro ostročku stračku či silenku noční, zato kyselejší půdy jsou optimální pro kolenec rolní nebo šťovík menší. Vlhká místa polí jsou příjemná pro mátu rolní a přesličku rolní. Osevní postupy jsou jednodušší a sestavují se z menšího počtu plodin, na které jsou vázány některé plevelné druhy, používá se nedostatečně vyzrálý chlévský hnůj, ve kterém jsou obsažena stále životaschopná semena plevelů (ježatka kuří noha, merlíky, rdesna, laskavce, tetlucha kozí pysk, aj.)(jursík et al., 2011b). JURSÍK et al. (2011b) k tomu ještě doplňuje, že dlouhodobé a hromadné používání stejných herbicidů či herbicidů se stejným mechanismem účinku vede k přemnožení druhů vůči těmto herbicidů odolným a navíc podporuje vznik rezistence u dosud citlivých plevelů. 3.3 Historický vývoj regulace plevelů Plevele se v porostu pěstované plodiny regulují již od dob, kdy společnost přešla od lovecko-sběračského způsobu života k zemědělství. Regulace plevelů se prováděla ručně (JURSÍK et al., 2011b). Významné změny v zemědělství se projevily až v 19. století. Nastupující průmyslová revoluce odvedla mnoho lidí z venkova do měst a bylo stále obtížnější spoléhat se na ruční odstraňování plevelů. Zintenzivnění zemědělské výroby a odliv pracovních sil mělo vyřešil zavedení používání chemických látek, později označovaných pesticidy, jak uvádí (JURSÍK et al., 2011b). KOHOUT (1997) k tomu doplňuje, že již v roce 1897 byl popsán účinek síranu měďnatého jako účinného prostředek k hubení hořčice rolní. (JURSÍK et al., 2011b) dále uvádí, že na začátku 40. let 20. století došlo k objevení účinku syntetických auxinů. Herbicidy na bázi fenoxyoctových kyselin patří v současné době mezi nejrozšířenější herbicidní látky určené k ničení obtížných plevelů i dřevin. Spadají pod skupinu tzv. hormonálních herbicidů (STANĚK, ZAJÍC, RACEK, 1968). Dále JURSÍK et al. (2011b) uvádí, že velký význam pro vývoji herbicidů sehrála 2. světová válka, kdy tyto látky byly tajně vyvíjeny jako možné chemické zbraně. Šlo o první selektivní a účinné herbicidy. Zavedení herbicidů do praxe přineslo podstatné zvýšení účinnosti regulačních opatření proti plevelům. 12

3.4 Metody regulace zaplevelení Nepřímé metody Tyto metody jsou založeny především na omezení zdrojů zaplevelení. Jedná se o zásobu dlouhověkých semen a plodů v půdě a její omezování. Snižování množství semen plevelů v půdě dosáhneme tehdy, pokud zamezíme novému zvyšování zásoby semen na tři až pět let. Záleží také na osevním postupu, kterým můžeme nové přísuny semen regulovat (KOHOUT, 1993). Další z nepřímých metod mohou být například použití čistého osiva, vhodné střídání plodin a meziplodin, využití tzv. zeleného úhoru nebo nezávadných statkových hnojiv, uvádí KOHOUT (1997). Přímé metody Mezi nejběžnější patří takzvané mechanické metody, z nichž nejúčinější jsou vláčení, jako regulace vzcházejících plevelů, pak plečkování v širokořádkových plodinách či proorávka v bramborách. Mulčování nebo sečení je vhodný postup k regulaci plevelů kolem polí či v sadech. Nejúčinnější je však ruční plení, jak uvádí JURSÍK et al. (2011b). Fyzikální metody jsou solarizace nebo termické metody a jsou vhodné pro ekologické zemědělství, tak na malé výměry, viz JURSÍK et al. (2011b). Biologické metody využívají přirozené nepřátele (houby, mikroorganismy, fytofágní hmyz, roztoče apod.) tzv. bioagens. Tito přirození nepřátelé jsou většinou zaměřeni na jeden určitý druh plevele. Jejich účinnost je velmi ovlivněna povětrnostními podmínkami, uvádí SOUKUP (1999). Ze živočišných škůdců to jsou například nosatčík suříkový nebo mandelinka ředkvičková při regulaci širokolistých šťovíků (šťovík tupolistý, kadeřavý, alpský) na loukách a pastvinách (SOUKUP, 1999). Do metod biologické regulace se mohou zařadit i mykoherbicidy, což jsou většinou vodní suspenze bakterií či spór fytopatogenních hub, uvádí JURSÍK et al. (2011b). Mezi metody chemické spadají herbicidy, což jsou chemické látky (fytotoxiny), které zpomalují nebo přerušují normální růst a vývoj rostliny. JURSÍK et al. (2011b) uvádí, že vývoj a zavedení nových pesticidů do praxe trvá až 10 let. Je to prces časově a finančně náročný. Náklady se pohybují v rozmezí 0,2-3 mld korun a je žádoucí, aby měl pesticid co nejširší uplatnění ve světově pěstovaných plodinách (pšenice, kukuřice, sója a rýže). 13

Při aplikaci herbicidů je důležitá přesnost dávkování na jednotku plochy a na rovnoměrné rozptýlení, míní KOHOUT (2003). 3.5 Klasifikace plevelů Pro zemědělskou praxi je vyhovující rozdělení plevelných druhů podle hlavních biologických vlastností, tj. podle doby masového vzcházení semen, schopnosti přezimovat nebo podle charakteru orgánů vegetativního rozmnožování (HRON, VODÁK, 1959). Na základě biologických vlastností (životní cyklus, způsob reprodukce, atd.) ve vztahu k jejich regulaci se v našich podmínkách nejčastěji používá klasifikace polních plevelů, uvádí DVOŘÁK et al. (2003). Plevele jednoleté Plevele efemerní mají krátkou vegetační dobu. Vzcházejí na podzim nebo v průběhu zimy, kterou přečkávají ve fázi listové růžice či děložních lístků. Brzy na jaře obnovují růst a začínají kvést (již v únoru) a začátkem léta odumírají. Často jde o drobnější druhy, které plodině příliš nekonkurují (rozrazil břečťanolistý nebo huseníček rolní), uvádí MAR- TINKOVA (1999). Plevele časně jarní klíčí s jařinami (obilniny, luskoviny), některé druhy vzchází i později, v průběhu vegetace (oves hluchý, hořčice polní, opletka obecná), uvádějí DVOŘÁK et al. (2003). Plevele pozdní jarní vzcházejí při vyšších teplotách půdy (květen - červen), ale i v průběhu teplejšího podzimu. Zaplevelují širokořádkové plodiny (okopaniny, zelenina),tak i prořídlé porosty časně setých jařin (merlík bílý, merlík zvrhlý, laskavec srstnatý, rdesno blešník aj.), doplňují DVOŘÁK et al. (2003). Plevele ozimé jsou nejpočetnější. Vzcházejí na podzim a přezimují ve fázi listových růžic. Brzy na jaře pokračují ve vývoji a dozrávají před ukončením vegetace kulturní plodiny (svízel přítula, mák vlčí, chundelka metlice, violka rolní, ptačinec prostřední nebo hluchavka nachová),uvádí MARTINKOVA (1999). Plevele dvou a víceleté Plevele této skupiny vytváření v prvním roce listovou růžici a v druhém roce kvetou a tvoří plody a semena. Dvouleté plevele v druhém roce odumírají, víceleté plevele zůstávají na jednom stanovišti několik let. Plevele této skupiny zaplevelují převážně víceleté plodiny, 14

trvalé kultury, trvalé travní porosty a volnou zemědělskou půdu. Zástupcem dvouletých druhů je locika kompasová. Víceleté druhy zastupují pampeliška, jitrocele, lopuchy, kostival lékařský, silenka širokolistá, sedmikráska chudobka a další (JURSÍK et al., 2011b). Plevele vytrvalé jsou vytrvalými druhy se schopností vegetativního šíření nadzemními i podzemními orgány. Šíří se tedy jak vegetativně, tak i generativně a podle daných podmínek převládá jeden z druhů rozmnožování. KAZDA, MIKULKA, PROKINOVÁ (2010) tuto skupinu rostlin dle hlouky kořenů člení na: Plevele mělce kořenící kořeny, oddenky, hlízy rostou na povrchu nebo pronikají do menších hloubek. plevele s plazivými kořenícími lodyhami rostliny vytvářejí plazivé článkové lodyhy šlahouny (pryskyřník plazivý, popenec plazivý). plevele s tuhými pevnými oddenky ve svrchní vrstvě půdy je uložen kořenový systém tvořený z horizontálních a vertikálních oddenků (pýr plazivý, psineček výběžkatý). plevele s měkkými křehkými oddenky rostliny svými článkovanými oddenky prostupují celou šíří ornice a to všemi směry (máta rolní). plevele vytvářející cibule rostliny vytváří podzemní a květní cibule, kterými se vegetativně množí (česnek viniční). plevele s hlízami rostliny na oddencích vytváří různé ztlustlé hlízy v různým hloubkách půdy (hrachor hlíznatý, kamyšník polní). Plevele hlouběji kořenící kořeny pronikají i do podorničních vrstev a je těžké je mechanickým zpracováním půdy zničit. Tyto rostliny tvoří často ohniska a jsou pro plodinu vysoce konkurenceschopné, uvádí JURSÍK et al. (2011b). Podle výběžků se dále plevele této skupiny člení: bylinné plevele vytvářející oddenky oddenky jsou podzemní výběžky stonkového původu (přeslička rolní, čistec bahenní, bršlice kozí noha). bylinné plevele vytvářející kořenové výběžky tvoří v půdě vodorovný a svislý systém, který se po poškození rozpadá a následně regeneruje (pcháč oset, mléč rolní, svlačec rolní). 15

dřevinné plevele s kořenovými výběžky kořenové výběžky s nadzemními částmi dřevnatí, jsou tuhé a pevné (ostružiník ježiník, bez chebdní). Plevele poloparazitické a parazitické rostliny této skupiny jsou různou mírou závislé na hostiteli. Podle způsobu odebírání látek hostiteli se dále člení na: plevele poloparazitické jsou druhy zelené s autotrofní výživou (černýš rolní, kokrhel luštinec, zdravínek jarní, kteří parazitují na kořenech trav, uvádí MAR- TINKOVA (1999). plevele parazitické nemají chlorofil a ani kořenový systém. Výživu jim poskytuje zelená hostitelská rostlina, ze které odčerpávají vodu a živiny - záraza žlutá, záraza menší parazitují na kořenech rostlin (MARTINKOVA, 1999). Dělení plevelů dle taxonomického zařazení Další členění plevelů lze provést na základě taxonomického členění na dvě hlavní skupiny a to na plevele jednoděložné a plevele dvouděložně, popisuje JURSÍK et al. (2011b). Dělení plevelů podle místa výskytu DVOŘÁK et al. (2003) uvádí, že plevele lze rozdělit i podle místa výskytu. Plevele dělíme na: plevele polní jsou rostliny rostoucí na orné půdě, v zahradách, v sadech, ve vinicích, na chmelnicích, atd. Těmto rostlinám vyhovují osvětlená stanoviště s určitou zásobou živin v půdě a prokypřením. plevele luční jsou plevele pastvin, luk, trávníků, atd. Patří sem druhy, kterým vyhovují slunná stanoviště pokrytá trvalým travním porostem. Předpokladem je i minimální obhospodařovávání. plevele vodní jsou plevele vodních toků, potoků, nádrží, atd. plevele lesní jsou plevele lesních porostů. Negativní význam mají hlavně ve školkách, ve vztostlých lesích je význam škodlivosti plevelů minimální. 16

3.6 Interakce plevele s plodinou Na orné půdě vytvářejí plodiny a plevele společenstva rostlin - agrofytocenózy. Obě složky, plodiny a plevele, interagují jak mezi sebou, tak i s ostatními členy společenstva. Tyto interakce mohou být jak antagonistické, kdy minimálně jeden ze zúčastněných druhů strádá a nebo synergistické interakce, ve kterých se jednotlivé druhy vzájemně pozitivně ovlivňují (JURSÍK et al., 2011b). Antagonistické vztahy V takových vztazích jde o konkurenci mezi plevely a plodinou o zdroje vody a živin. Dalšími interakcemi jsou kompetice, parazitismus, alelopatie, popisuje JURSÍK et al. (2011b). Kompetice je záporný vztah při němž rostliny (jedinci, populace) soutěží o možnost využívat stejné zdroje (sluneční záření, voda, živiny, prostor). Dělí se na symetrickou a asymetrickou. Symetrická kompetice nastává tehdy, jsouli oba konkurenti postiženi stejnou měrou. Asymetrická kompetice nastává tehdy, kdy jeden z konkurentů je postižen více. Kompetice se dále rozděluje na vnitrodruhovou a mezidruhovou. V rámci vnitrodruhové kompetici si konkurují jedinci jednoho druhu plevele, pokud je plevelný druh hojně zastoupen. Mezidruhová kompetice probíhá mezi jednotlivými plevelnými druhy, tak mezi plodinou a plevelem (JURSÍK et al., 2011b). Alelopatie bývá někdy označovaná extrémně asymetrická kompetice (JURSÍK et al., 2011b). Ve většině případů se alelopatické působení projevuje inhibičně. Vyjímečně má stimulační účinek. Inhibiční účinek je zprostředkován produkcí chemických látek rostlinami s alelopatickými vlastnostmi (steroidy, silice, terpeny, kumariny, fenoly, alkaloidy, barviva atd.) Tyto látky jsou často vylučovány kořeny rostlin. Mohou se také uvolňovat z odumřelých částí rostlin (MENDELU, 2010). Parazitismus je vztah mezi hostitelem a parazitem. Parazit odebírá hostiteli živiny, vodu, produkty fotosyntézy. Parazité a poloparazité jsou vázáni na určitou skupinu plodin. Poloparazitické druhy jsou převážně zelené rostliny s vyvinutými listy, ale jsou silně závislé na hostitelské rostlině. Tyto druhy nemají v současné době přílišný význam protože jsou to druhy ohrožené (černýš rolní, kokrhel luštinec, kokrhel menší). Holoparazité jsou na hostitelské rostlině výživově zcela závislý. Většina 17

druhů neobsahuje chlorofyl, nemohou tedy fotosyntetizovat. Holoparazité se liší podle orgánu, které na rostlině napadají (JURSÍK et al., 2011b). Záraza parazituje na kořenech lučních rostlin, kokotice na jeteli, doplňuje JIROUT (2013). Synergismus Synergismus je kladný vzájemný vztah populací dvou druhů organismů, např. protokooperace, komenzalismus, mutualismus atd; oba rostlinné druhy mají ze vztahu prospěch, dočasný či trvalý (JAKRLOVÁ, PELIKÁN, 1999). Protokooperace (kooperace) volné, dočasné, vzájemně prospěšné spojování populací (BIOMACH, 2013). Komenzalismus (příživnictví) soužití pro jeden druh nezbytné, druhý není závislý ani poškozen. Osídlování povrchu některých rostlin jinými rostlinami tzv. epifyty (mnohé orchideje, bromelie) rostou obvykle vysoko v korunách stromů, aniž by těmto stromům škodili (BIOMACH, 2013). Mutualismus (symbióza soužití v užším slova smyslu) je trvalé a nezbytné soužití dvou druhů organismů, kteří ze soužití mají prospěch a jsou na sobě závislí; např. hlízkové bakterie v hlízkách na kořenech rostlin bobovité (OAZLIN, 2009). 3.7 Hodnocení zaplevelení Aktuální zaplevelení vybraných pozemků lze stanovit několika metodami (AXMAN, 2002). Fytocenologické snímkování - rostlinné druhy se v porostu kulturní plodiny zapisují v podobě tzv. fytocenologických snímků. Jedná se o seznam druhů s uvedenou pokryvností na předem vytyčené ploše. Velikost snímkované plochy je doporučena na 25 100 m 2 (MORAVEC, 2000). Metoda početní jednotlivé plevelné rostliny, v různých vývojových stádiích, se spočítají na vymezené ploše. Hodnocená plocha je čtvercový rámeček o ploše 0,25 m 2 nebo 1 m 2. Hodnocení se provádí opakovaně, na několika místech. Tato metoda nemusí být zcela přesná (DVOŘÁK, 1973). Metoda odhadová na vymezené ploše se odhadem stanoví procentuální pokryvnost jednotlivých plevelných druhů. Zohledňují se i vývojová stádia jednotlivých 18

plevelných druhů. Hodnocení se provádí na ploše 5 m 2 v místě vyrovnaného porostu plodiny (KOHOUT, 1996). Metoda váhová zjišťuje se hmotnost nadzemních částí rostlin plevelných druhů na vyznačené ploše, 0,25 m 2 nebo 1 m 2. Rostlinná hmota prostá kořenů se nechá vyschnout na vzduchu a váží se do konstantní hmotnosti. Rozmístění a odběr vzorků je podobné jako u metody početní (DVOŘÁK, 1973). Metoda kombinovaná je kombinace metody početní a váhové. Na vyznačené ploše se plevelné druhy rozčlení a spočítají. Vysuší se na vzduchu a následně se zváží (DVOŘÁK, 1973). Bonitační stupnice EWRC stupnice hodnotí přímý účinek herbicidu na plevelné druhy v plodině. Jde o jednu z odhadových metod a přesnost může být ovlivněna hodnotitelem. (KOHOUT, 1996). Výše uvedené metody jsou časově náročné a nepříliš přesné, neboť jsou ovlivněny lidským faktorem. V dnešní pokrokové době se nabízí řešení s využitím výpočetní techniky (AXMAN, 2002). 19

4 Metodika 4.1 Popis a charakteristika zájmového území Pozemky vybraného podniku se nacházejí v Jihomoravském kraji v okrese Vyškov. Pozemky sledovaného podniku náleží svojí polohou do výrobní oblasti kukuřičné, ovšem charakteristika území odpovídá spíše výrobní oblasti řepařské téplé, mírné, vlhké klima s převahou nejproduktivnějších černozemí a hnědozemí na spraši. Optimální předpoklady pro pěstování cukrovky, potravinářské pšenice, sladovnického ječmene a polní zeleniny. Průměrná úřední cena pozemku je v rozmezí 9 13,40 Kč.m 2. Dle geomorfologického členění ČR spadá území do Vyškovské brány. Tento geomorfologický celek je součástí geomorfologické oblasti Západní Vněkarpatské sníženiny. Vyškovská brána se nachází mezi Drahanskou vrchovinou na severu a Litenčickou pahorkatinou na jihu. Protéká jí řeka Haná (WIKIPEDIA, 2013). Terén je mírně zvlněný s průměrnou nadmořskou výškou 226 m.n.m. Z pedologického hlediska převažují půdy středně hluboké až hluboké, hlinité. Hlavní půdní jednotkou jsou hnědozemě modální včetně slabě oglejených na sprašových a soliflukčních (prachových) hlínách, středně těžké s těžší spodinou, bez skeletu, s příznivými vlhkostními poměry. Klimatické poměry zájmovou oblast řadí do mírně teplého regionu (MT11). Poloha oblasti je charakterizována delším, teplejším a středně vlhkým létem. Zima je mírná, nepříliš vlhká a pokrytí sněhem trvá krátce. Jaro i podzim jsou teplejší. Nejteplejším měsícem roku 2004 je srpen s průměrnou denní teplotou 19, 8 C a nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou denní teplotou 3, 6 C. Průměrná roční teplota je 9, 2 C. Roční úhrn srážek 488 mm, přitom nejvíce srážek je v měsíci červen 103 mm a nejméně srážek v měsíci prosinec 15 mm. Uvedené údaje jsou použity hydrometeorologické stanice v Ivanovicích na Hané a vztahují se k roku 2004. Tab. 1: Průměrné měsíční teploty a úhrn srážek v roce 2004 Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Teplota ( C) -3,6 1,0 3,6 11,0 13,4 16,8 18,9 19,8 14,4 10,7 4,0-0,2 Srážky (mm) 32 31 46 23 17 103 39 30 40 61 51 15 20

4.2 Charakteristika zemědělského podniku ZEPUS Pustiměř je sdružení šesti soukromě hospodařících rolníků. Sdružení vzniklo v roce 1991 a v současné době hospodaří na výměře 640,29 ha v katastrálních územích Pustiměř, Drysice, Zelená Hora na Moravě, Radslavice u Vyškova v okrese Vyškov. Převážná část pozemků leží na okraji úrodné Hané, převažující půdní typy jsou hnědozemě. Příprava půdy probíhá bezorebně, kombinátory do hlouky max 0,24 m. Orba je nahrazena podrývkou. Živočišná výroba byla zrušena a z toho důvodu dodávání živin do půdy je formou anorganickou a formou zeleného hnojení. Z anorganických hnojiv se nejvíce používá ledek amonný s dolomitem a DAM 390. Celkové množství N na 1 ha je 105,42 kg v roce 2012. Pěstované plodiny hospodářského roku 2012, 2013 jsou zastoupeny hlavně pšenicí ozimou a ječmenem jarním, dále to jsou řepka ozimá, hořčice bílá a kukuřice. Tab. 2: Plodinové složení v roce 2012 a 2013 2012 2013 Plodina Výměra (ha) % Výměra (ha) % Pšenice ozimá 255,71 39,94 230,11 35,94 Ječmen jarní 217,36 33,95 211,57 33,04 Řepka ozimá 82,57 12,90 128,18 20,02 Hořčice bílá 62,49 9,75 32,43 5,06 Kukuřice 18,14 2,83 34,37 5,37 Louka 4,02 0,63 4,02 0,63 Pšenice ozimá byla v hospodářském roce 2012 i 2013 pěstována v několika odrůdách a to Bohemia, Cubus, Genius, Ludwig, Potenzial, Federer. Všechny tyto odrůdy jsou potravinářské jakosti a sdružení vždy této jakosti dosáhlo. Chemické ošetření proti plevelům v této plodině bylo provedeno herbicidy s obchodním názvem Axial Plus, Pegas, Mustang Forte. Ječmen jarní byl v hospodářském roce 2012 i 2013 pěstován v jediné odrůdě a to Sebastian. Tato odrůda je sladovnické jakosti, odrůdu si vždy určuje odběratel.v rámci chemické ochrany ječmene proti plevelům byly použity herbicidy Axial Plus a Mustang Forte. Řepka ozimá je zastoupená dvěma odrůdami a to Raton a Exquisite. Použité herbicidy v řepce ozimé jsou Galera, GlyfoMax 480 SL, Garland Forte. Hořčice bílá byla pěstována v jediné odrůdě Elena. Herbicidy, které byly použity do hořčice jsou Galera a Garland Forte. V této plodině jsem plevelné složení před sklizní nesledovala. 21

Kukuřice setá byla pěstována v jediné odrůdě a to Ricardo. Tato plodina je náhradní za špatně přezimovanou pšenici ozimou. Setí kukuřice setá proběhlo do nezpracované půdy a neproběhla zde žádná chemická ochrana proti plevelům. 4.3 Vyhodnocení a statistické zpracování zaplevelení Hodnocení druhového složení plevelů bylo provedeno pomocí fytocenologických snímků. Každý snímek měl plochu 15m 2 a v každé plodině bylo provedeno minimálně patnáct snímků. Každý fytocenologický snímek byl nejdříve vyměřen a označen. Došlo ke zhodnocení a odhadu celkové pokryvnosti snímku. Následovalo sledování a určování jednotlivých druhů plevelů na označeném stanovišti a jejich pokryvnost byla zapsána v procentech. Fytocenologické snímky byly zapisovány v typickém místě porostu vybrané plodiny. Vyhodnocení fytocenologickými snímky bylo provedeno jen na okrajích pozemků s ohledem na období před dozráváním plodin. Na dalších pozemcích bylo zaplevelení vyhodnoceno početní metodou a to na ploše 0,25m 2. Při každém odečtu byly sečteni jedinci každého druhu plevele. Jednotlivá opakování byla rovnoměrně rozmístěna na vybraném pozemku, v typickém místě porostu, tak aby reprezentovala míru zaplevelení. Pozorování proběhla v letech 2012 a 2013. (2002). České a latinské názvy jednotlivých druhů plevelů byly použity podle KUBÁTA Tab. 3: Hodnocení zaplevelení porostů Plodina Datum Fytocenologické snímky Odečtová plocha Pšenice ozimá 5.7.2012 57 Pšenice ozimá 23.10.2012 30 Ječmen jarní 10.7.2012 34 Řepka ozimá 4.7.2012 30 Řepka ozimá 3.10.2012 50 Kukuřice setá 29.8.2012 18 Pšenice ozimá 22.4.2013 30 Řepka ozimá 28.4.2013 30 Metodika statistického zpracování Ke zjištění vlivu plodiny a termínu hodnocení na jednotlivé druhy plevelů, které se vyskytovaly na sledovaných pozemcích, byly použity mnohorozměrné analýzy ekologických dat. 22

Výběr optimální analýzy se řídil délkou gradientu (Lengths of Gradient), zjištěného segmentovou analýzou DCA (Detrended Correspondence Analysis). Dále byla použita kanonickou korespondenční analýzou CCA (Canonical Correspondence Analysis). Při testování průkaznosti pomocí testu Monte-Carlo bylo propočítáno 499 permutací. Data byla zpracována pomocí počítačového programu Canoco 4.0. (TER BRAAK, 1998). 23

5 Výsledky Plevelné zastoupení bylo v pšenice ozimé sledované třikrát (Tab. 4, 5, 6, Obr. 4, 5, 6). Plevelné složení na okrajích pozemků metodou fytocenologických snímků (červenec 2012) a to na pozemku č. 7101/3 s místním názvem U váhy s výměrou 59,23 ha. Počet kontrolovaných míst bylo 57. Plevelné zastoupení metodou početní bylo sledováno na pozemku 6013/1 s místním názvem Podlázní s výměrou 7,62 ha. Počet odečtových míst bylo 30. Sledování plevelného složení proběhlo 2x, jednou na podzim (říjen 2012) a podruhé na jaře (duben 2013). Tab. 4: Pšenice ozimá (červenec 2012) Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem rdesno ptačí 29 112.5 merlík bílý 38 86.3 lipnice roční 4 53.7 ostročka stračka 14 46.6 svízel přítula 11 27.7 ježatka kuří noha 10 25.8 heřmánkovec nevonný 5 18.5 opletka obecná 11 18.1 mák vlčí 12 12.4 oves hluchý 10 11.9 pcháč oset 4 10.3 violka trojbarevná 14 9.8 turanka kanadská 6 7.4 rdesno červivec 2 7.4 svlačec rolní 3 7 sléz lesní 8 5.4 silenka nadmutá 3 4.6 svízel povázka 1 4.3 pelyněk černobýl 2 4.3 rdesno blešník 3 4 pýr plazivý 5 3.9 24

Tab. 4: Pšenice ozimá (červenec 2012) - pokračování Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem šťovík kadeřavý 1 3.3 pryšec kolovratec 3 2.3 drchnička rolní 4 2.2 tetlucha kozí pysk 3 2 pampeliška lékařská 1 1.7 kakost maličký 1 1.7 lopuch menší 3 1.3 lebeda rozkladitá 1 1.3 třezalka tečkovaná 1 1 locika kompasová 1 1 přeslička rolní 1 0.7 mléč rolní 1 0.3 bodlák nící 1 0.3 Tab. 5: Pšenice ozimá (říjen 2012) Plevel Počet odečtových Celkový počet ploch obsahujících plevel plevelného druhu kakost maličký 29 1022 ptačinec žabinec 17 142 řepka olejka 11 53 rozrazil perský 4 19 Tab. 6: Pšenice ozimá (duben 2013) Plevel Počet odečtových Celkový počet ploch obsahujících plevel plevelného druhu kakost maličký 20 865 ptačinec prostřední 26 579 hluchavka nachová 24 431 25

Tab. 6: Pšenice ozimá (duben 2013) - pokračování Plevel Počet odečtových Celkový počet ploch obsahujících plevel plevelného druhu violka rolní 10 308 kokoška pastuší tobolka 8 220 popenec břečťanolistý 10 139 řepka olejka 8 87 ostročka stračka 10 72 svízel přítula 3 58 úhorník mnohodílný 1 32 rozrazil perský 2 12 hluchavka objímavá 2 5 heřmánkovec nevonný 1 2 V ječmeni jarním bylo plevelné složení sledováno na okraji pozemku č.5001 s místním názvem Zbořená s výměrou 17,61 ha. Bylo kontrolováno celkem 34 míst. Sledování bylo provedeno metodou fytocenologických snímků (Tab. 7, Obr. 7). Tab. 7: Ječmen jarní (červenec 2012) Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem opletka obecná 17 49.5 pýr plazivý 19 47.7 svlačec rolní 18 38.6 merlík bílý 15 17.7 rdesno menší 2 16.6 oves hluchý 14 16.6 silenka nadmutá 15 14.4 rdesno ptačí 8 13.7 rozrazil rezekvítek 6 12.1 rozrazil perský 4 11.3 lopuch menší 2 10.7 sléz lesní 3 10.3 26

Tab. 7: Ječmen jarní (červenec 2012) - pokračování Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem svízel přítula 9 10.2 mrkev obecná 2 7.2 violka rolní 8 7.1 pcháč oset 8 6.8 hluchavka nachová 5 5.7 drchnička rolní 7 5.7 pryšec kolovratec 7 5.5 lipnice roční 2 5.3 rožec polní 5 4.6 přeslička rolní 3 4 přyšec chvojka 2 3.7 hrachor hlíznatý 2 3.3 jitrocel kopinatý 1 2.7 ježatka kuří noha 2 2.7 kakost maličký 4 2.3 tetlucha kozí pysk 1 2 kopřiva dvoudomá 5 2 čistec bahenní 1 1.3 popenec břečťanolistý 1 1 bodlák nící 2 1 heřmánek pravý 1 0.7 mák vlčí 1 0.3 pomněnka rolní 1 0.3 heřmánkovec nevonný 1 0.3 Plevelné složení v řepce ozimé bylo sledováno u dvou pozemků s čísly 5003 s výměrou 7,50 ha a 6013/1 s výměrou 7,62 ha. Místní název obou pozemků je Podlázní. Fytocenologických snímků bylo 30 (15+15). Měření proběhlo v červenci 2012 (Tab. 8, Obr. 8). Početní metodou bylo kontrolováno plevelné zastoupení na pozemku 3101/3 s místním názvem Lánky o výměře 48,20 ha. Počet odečtových míst bylo 50. Sledování plevelného 27

složení proběhlo 2x, jednou na podzim (říjen 2012) a podruhé na jaře (duben 2013).Tyto výsledky měření zobrazuje Tab. 9, 10 a Obr. 9, 10. Tab. 8: Řepka ozimá (červenec 2012) Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem kakost maličký 16 375.8 ostročka stračka 7 38.3 pýr plazivý 17 37.6 ptačinec prostřední 8 30.1 svlačec rolní 14 27.1 heřmánkovec nevonný 6 25.9 rdesno ptačí 8 22.7 pcháč oset 7 16.4 lipnice roční 7 14.1 úhorník mnohodílný 4 13.9 bolševník obecný 3 13.6 oves hluchý 6 13.4 rozrazil rezekvítek 5 13.2 lipnice hajní 4 11.6 silenka nadmutá 9 8.8 merlík bílý 5 7.6 rdesno obojživelné 1 5.7 svízel přítula 6 5.5 pšenice ozimá 8 5.2 locika kompasová 3 4.7 opletka obecná 4 4.3 lebeda podlouhlolistá 1 3.3 kopřiva dvoudomá 4 3.2 merlík zvrhlý 2 3 ježatka kuří noha 1 3 mák vlčí 5 2.9 přeslička rolní 2 2.6 pomněnka rolní 4 2.2 28

Tab. 8: Řepka ozimá (červenec 2012) - pokračování Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem pelyněk černobýl 1 1.7 kakost luční 1 1.7 rožec rolní 1 0.8 kokoška pastuší tobolka 1 0.7 violka rolní 1 0.3 tetlucha kozí pysk 1 0.3 jitrocel větší 1 0.3 pryšec kolovratec 0 0 Tab. 9: Řepka ozimá (říjen 2012) Plevel Počet odečtových Celkový počet ploch obsahujících plevel plevelného druhu pšenice ozimá 44 481 merlík bílý 24 341 laskavec ohnutý 7 206 pcháč oset 10 145 svízel přítula 10 116 rozrazil perský 6 67 penízek rolní 5 55 mléč rolní 7 50 řepa plevelná 2 23 pryšec kolovratec 3 18 hluchavka nachová 2 12 lebeda rozkladitá 1 10 pumpava rozpuková 2 9 zemědým lékařský 1 4 heřmánkovec přímořský 1 3 29

Tab. 10: Řepka ozimá (duben 2013) Plevel Počet odečtových Celkový počet ploch obsahujících plevel plevelného druhu svízel přítula 19 67 pcháč oset 5 37 rozrazil perský 9 27 violka rolní 10 26 pýr plazivý 6 10 penízek rolní 3 10 kokoška pastuší tobolka 4 10 kakost maličký 1 7 plevelná řepa 3 4 úhorník mnohodílný 3 3 jílek vytrvalý 2 3 pampeliška lékařská 2 2 ježatka kuří noha 1 2 hluchavka objímavá 1 2 pšenice ozimá 1 1 pryšec kolovratec 1 1 heřmánkovec nevonný 1 1 bodlák nící 1 1 V kukuřici seté proběhlo zjištění zaplevelení metodou fytocenologických snímků (Tab. 11, Obr. 11). Měření proběhlo v srpnu 2012 na půdním bloku 3701 s místním názvem Niva a výměrou 18,14 ha. Počet fytocenologických snímků bylo 18. Tab. 11: Kukuřice setá (srpen 2012) Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem rozrazil perský 18 19.56 merlík bílý 18 6.44 rdesno ptačí 14 5.88 rdesno obojživelné 3 4.04 30

Tab. 11: Kukuřice setá (srpen 2012) - pokračování Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem drchnička rolní 13 3.07 ptačinec prostřední 7 2.87 opletka obecná 10 2.08 silenka nadmutá 16 1.63 bér sivý 7 1.53 pryšec kolovratec 10 1.43 lopuch menší 6 1.05 bodlák nící 10 0.94 svlačec rolní 5 0.78 violka rolní 9 0.53 kopřiva dvoudomá 6 0.52 pýr plazivý 7 0.47 bršlice kozí noha 2 0.34 pcháč oset 4 0.33 sléz přehlížený 1 0.31 ježatka kuří noha 4 0.26 hluchavka nachová 4 0.22 locika kompasová 1 0.21 oves hluchý 1 0.18 heřmánek pravý 1 0.18 penízek rolní 3 0.13 přyšec chvojka 1 0.11 pampeliška lékařská 2 0.10 plicník lékařský 3 0.09 čistec roční 2 0.09 laskavec ohnutý 2 0.07 svízel přítula 1 0.06 mléč rolní 2 0.06 jitrocel větší 3 0.06 divizna malokvětá 1 0.04 31

Tab. 11: Kukuřice setá (srpen 2012) - pokračování Plevel Počet fytocenologických Procento plochy snímků obsahujících plevel zabrané plevelem zemědým lékařský 1 0.02 kokoška pastuší tobolka 1 0.02 heřmánkovec nevonný 1 0.02 Vyhodnocení zaplevelení pomocí fytocenologických snímků byly nejprve zpracovány pomocí analýzy DCA, která vypočetla délku gradientu (Lengths of Gradient) a ta činila 4,964. Na základě tohoto výpočtu byla k dalšímu zpracování zvolena a kanonická korespondenční analýza CCA. Analýza CCA vymezuje prostorové uspořádání jednotlivých druhů plevelů a vybraných plodin na základě dat o jejich frekvenci výskytu a pokryvnosti. Toto je následně graficky vyjádřeno pomocí ordinačního diagramu. Druhy plevelů a sledované plodiny jsou zobrazeny body odlišného tvaru a barvy. Výsledky analýzy CCA, která hodnotila vliv plodiny na výskyt plevelů jsou signifikantní na hladině významnosti α = 0,002, pro všechny kanonické osy. Na základě analýzy CCA (Obr. 1) je možné nalezené druhy plevelů rozdělit do 3 skupin. První skupina plevelů se vyskytovala především v ozimé pšenici a jarním ječmeni a jsou tyto druhy: pýr plazivý, ježatka kuří noha, lipnice roční, oves hluchý, pcháč oset, svízel přítula, merlík bílý, mák vlčí, heřmánkovec nevonný, violka rolní, rdesno ptačí, silenka nadmutá, ostročka stračka, rozrazil perský, opletka obecná, rdesno menší, sléz lesní, lopuch menší. Druhá skupina plevelů se vyskytovala především v kukuřici a jsou tyto druhy: bér sivý, pryšec kolovratec, drchnička rolní, rozrazil perský, rdesno obojživelné, ptačinec prostřední, kopřiva dvoudomá, bodlák nící, rdesno ptačí, violka rolní, merlík bílý, silenka nadmutá, lopuch menší. Třetí skupina plevelů se vyskytovala především v řepce: kakost maličký, úhorník mnohodílný, bolševník obecný, lipnice hajní, svlačec rolní, ostročka stračka, heřmánkovec nevonný, pcháč oset. Vyhodnocení zaplevelení pomocí početní metody byly nejprve zpracovány pomocí analýzy DCA, která vypočetla délku gradientu (Lengths of Gradient) a ta činila 8,898. Na základě tohoto výpočtu byla k dalšímu zpracování zvolena a kanonická korespondenční analýza CCA. Analýza CCA vymezuje prostorové uspořádání jednotlivých druhů plevelů, vybraných plodin a termínu hodnocení na základě dat o jejich frekvenci výskytu a počtu 32

jedinců. Toto je následně graficky vyjádřeno pomocí ordinačního diagramu. Výsledky analýzy CCA, která hodnotila vliv plodiny a termínu hodnocení na výskyt plevelů jsou signifikantní na hladině významnosti α = 0,002, pro všechny kanonické osy. Na základě analýzy CCA (Obr. 2) je možné nalezené druhy plevelů rozdělit do 4 skupin. První skupina plevelů se vyskytovala především v ozimé pšenici a jsou tyto druhy: ptačinec žabinec, kakost maličký, řepka olejka. Druhá skupina plevelů se vyskytovala především v jarním termínu hodnocení a jsou tyto druhy: hluchavka nachová, kokoška pastuší tobolka, ostročka stračka, popenec břečťanolistý, violka rolní, úhorník mnohodílný, hluchavka objímavá. Třetí skupina plevelů se vyskytovala především v řepce a v podzimním termínu hodnocení a jsou to tyto druhy: svízel přítula, heřmánkovec nevonný, rozrazil perský, pcháč oset, řepa plevelná, penízek rolní, pryšec kolovratec, zemědým lékařský, laskavec ohnutý, lebeda rozkladitá, merlík bílý, mléč rolní, pšenice ozimá, pumpava rozpukavá. Čtvrtá skupina plevelů byla více ovlivněna jinými faktory (vnější podmínky prostředí činnost člověka, klimatické podmínky, přítomnost divoce žijících zvířat) Z plevelných druhů to byly tyto: pýr plazivý, bodlák nící, ježatka kuří noha, jílek vytrvalý, pampeliška lékařská. 33

Obr. 1: Ordinační diagram vyjadřující vztah vybraných druhů plevelů a sledovaných plodin Vysvětlivky zkratek použitých v ordinačním diagramu: Plodiny: Repka řepka ozimá, Jecmen ječmen jarní, Psenice pšenice ozimá, Kukurice kukuřice setá. Plevele: rde mens rdesno menší, roz pers rozrazil perský, sle lesn sléz lesní, svi prit svízel přítula, mak vlci mák vlčí, jez kuri ježatka kuří noha, lip rocn lipnice roční, ove hluc oves hluchý, pyr plaz - pýr plazivý, ost stra ostročka stračka, svl roln svalčec rolní, her nevo heřmánkovec nevonný, pch oset pcháč oset, opl obec opletka obecná, rde ptac rdesno ptačí, vio roln violka rolní, mer bily merlík bílý, lop mens lopuch menší, sil nadm silenka nadmutá, pry kolo pryšec kolovratec, drc roln drchnička rolní, kop dvou kopřiva dvoudomá, bod nici bodlák nící, roz reze rozrazil perský, ber sivy bér sivý, rde oboj rdesno obojživelné, pta pros ptačinec prostřední, bol obec bolševník obecný, lip hajn lipnice hajní, uho mnoh úhorník mnohodílný, kak mali kakost maličký. 34

Obr. 2: Ordinační diagram vyjadřující vztah výskytu plevelů ve sledovaných plodinách a osevních postupech Vysvětlivky zkratek použitých v ordinačním diagramu: Plodiny: Repka řepka olejka, Psenice pšenice ozimá. Plevele: hlu obji hluchavka objímavá, vio roln violka rolní, uho mnoh úhorník mnohodílný, pop brec popenec břečťanolistý, ost stra ostročka stračka, kok past kokoška pastuší tobolka, hlu nach hluchavka nachová, pta zabi ptačinec žabinec, rep ozim řepka ozimá, kak mali kakost maličký, svi prit svízel přítula, her nevo heřmánkovec nevonný, roz pers rozrazil perský, pch oset pcháč oset, rep plev řepa plevelná, pen roln penízek rolní, pry kolo pryšec kolovratec, zem leka zemědým lékařský, las ohnu laskavec ohnutý, leb rozk lebeda rozkladitá, mer bily merlík bílý, mle roln mléč rolní, pse ozim pšenice ozimá, pum rozp pumpava rozpukavá, pyr plaz pýr plazivý, bod nici bodlák nící, jez kuri ježatka kuří noha, jil vytr jílek vytrvalý, pam leka pampeliška lékařská. 35

6 Diskuze Ve vybraných a sledovaných plodinách se v období jednoho roku (červen 2012 květen 2013) vyskytlo 74 druhů plevelů. Mezi nejhojněji vyskytující se plevelné druhy patří kakost maličký, merlík bílý, violka rolní, svízel přítula, rdesno ptačí, lipnice roční. BURÝŠKOVÁ (2009) zjistila, že v kukuřičné výrobní oblasti se nejčastěji vyskytují plevelné druhy lipnice roční, svízel přítula, chundelka metlice, violka rolní, ptačince. Z mého zjištění a zjištění BURÝŠKOVÁ (2009) vyplývá, že výskyt některých plevelných druhů je shodný, ale jsou zde i druhy, které jsem ve svém pozorování neevidovala. To může být způsobeno více důvody použité přípravky na ochranu rostlin jsou vhodně použité a plevelné druhy jsou na sledovaných pozemcích zcela potlačeny. Důvodem může být i termín, ve kterém jsem plevele sledovala a neshoduje se s termínem, ve kterém dané plevelné druhy rostou. Hlavní plodina, pšenice ozimá, byla pěstována po předplodině řepce ozimé. Z podzimních výsledků vyplývá, že řepka zapleveluje průměrně 1,8 rostlinou na 1m 2. Z jarního zjištění pak vyplývá, že přes zimu a jarní období vzešlo 2,9 rostliny řepky ozimé na 1 m 2. Regulační opatření proti vzejití plevelů a výdrolu mezi předplodinou a následnou plodinou je agrotechnické zpracování půdy. DVOŘÁK et al. (2003) zmiňují, že dlouhodobý vliv systému zpracování půdy, je jednou z významných příčin zaplevelení polí. V současné době je snaha slučovat pracovní operace, např. při předseťové přípravě se kombinuje v jednom stroji více operací (smykování, kypření, vláčení současně). Při takovém zpracování půdy není čas ke vzejití plevelů po předcházející operaci a jejich likvidace operací, která následuje. Zaplevelení v pšenici ozimé jsem zjišťovala dvěma způsoby, fytocenologické snímky (okraje pole) a odečtové plochy 1m 2 (uvnitř pole). Fytocenologickými snímky na okraji pozemku, které jsem provedla na začátku července 2012, jsem zjistila vysoký výskyt rdesna ptačího, merlíku bílého, rozrazila perského, svízele přítuly. Z jednoděložných plevelů to jsou lipnice roční a ježatka kuří noha. Pokryvnost pšenice ozimé byla 93%, pokryvnost plevelných druhů byla dosti variabilní. 8 fytocenologických snímků bylo s minimem plevelných druhů. Nejvyšší pokryvnost plevely byla 42%, nejčastěji byla pak pokryvnost plevely na snímek do 10%. Rdesno ptačí označují JURSÍK, M., HOLEC, J. (2008) za strništní plevelný druh. Při silném výskytu tvoří souvislý porost. Během pár týdnů po vyklíčení vytváří semena a pokud není včas provedena podmítka, obohacuje půdu o velkou zásobu semen. Ze zjištění počtu plevelů na 1m2, které jsem provedla na podzim 2012 a na jaře 2013 vyplývá, že na podzim převládá kakost maličký (24,07 ks.m 2 ) a ptačinec prostřední (12 36

ks.m 2 ). Na jaře je pak velký výskyt hluchavky nachové, violky rolní a kokošky pastuší tobolky. Obě sledování jsem provedla před aplikací herbicidů, neboť na podzim se aplikace herbicidů provádí sporadicky a na jaře jsem byla rychlejší než zemědělci. Jak uvádí KOHOUT (1993) v dostatečně hustém porostu obilnin nemusí škodit ani 40 jedinců plevelů na m 2 (ptačinec žabinec, hluchavky, kokoška pastuší tobolka, rozrazily, penízek rolní). Druhou pěstovanou obilninou je ječmen jarní. Ječmen jarní je na sledovaném poli pěstován druhým rokem za sebou. Další dva roky před tím byla na pozemku pěstována pšenice ozimá a naposledy před 5 lety v roce 2008 byla na poli zaseta řepka ozimá. V této plodině byly plevelné druhy hodnoceny metodou fytocenologických snímků na okraji pole v první polovině července 2012 a z nejvíce zastoupených plevelných druhů zde byl pýr plazivý, oves hluchý, opletka obecná, svlačec rolní, merlík bílý, rozrazil perský. Pokryvnost ječmene jarního byla 93%, pokryvnost plevelných druhů pak byla 1 52%. MIKULKA, CHODOVÁ, MARTIMKOVÁ (1993) hodnotí pýr plazivý jako nebezpečný plevel až při silnějším výskytu. Zdůrazňují také, že regenerační schopnost oddenků je vysoká. Odebírá také velké množství živin z půdy a v neposlední řadě má vliv na snížení výnosu plodiny. Řepka ozimá byla na sledovaném pozemku pěstována po dvouletém osetí pšenicí ozimou. V této plodině jsem provedla jak fytocenologické snimkování na okraji pozemků začátkem července 2012, tak zjišťování zaplevelení na vymezené ploše 1m 2 a to na podzim a na jaře. Termíny těchto pozorování byly začátkem října 2012 a na jaře 2013 koncem dubna. Na jaře jsem pozorování provedla 6 dní po ošetření herbicidy. Z fytocenologického snímkování vyplývá, že velmi hojným plevelným druhem byl kakost maličký. V mnohem menší míře pak ostročka stračka, pýr plazivý, ptačinec prostřední, heřmánkovec nevonný, rdesno ptačí. Pokryvnost řepky ozimé byla 92% a pokryvnost plevelných druhů byla vysoce variabilní. Některé fytocenologické snímky byly s minimem plevelů a jiné byly zcela pokryty plevely různých druhů. Ze snímkování provedeného na podzim a na jaře vyplývá, že zaplevelující plodina pšenice ozimá na podzim vzrostla v počtu 9,62 rostliny m 2 a na jaře se vyskytla v počtu jedné rostliny na jednom kontrolním místě. Podobné zhodnocení mohu řící i o merlíku bílém, hojný výskyt na podzim a na jaře jsem nepotkala jediný. Na podzim se dále vyskytly hojně laskavec ohnutý a pcháč oset. V jarním porostu i po aplikaci herbicidu se nejvíce udržel svízel přítula, pcháč oset, rozrazil perský. 37

Jak uvádí BURÝŠKOVÁ (2009) se v řepce ozimé nejhojněji vyskytovaly plevelné druhy svízel přítula, pcháč oset, chundelka metlice. JURSÍK et al. (2011b) upozorňuje, že svízel přítula způsobuje škody hlavně na výnosu sklizené plodiny a jeho kvalitě, tak i napomáhá poléhání porostu. Kukuřice setá byla náhradní plodina za špatně přezimovanou pšenici ozimou. Byla pěstována po přestávce asi 15-ti let, kdy byl ukončen chov mléčného skotu. Kukuřice setá na poli rostla bez jakéhokoliv zásahu zemědělců až do sklizně. Zastoupení plevelných druhů jsem zjišťovala metodou fytocenologických snímků na okraji pozemku koncem srpna 2012. Pokryvnost kukuřice byla 90%, pokryvnost plevelů v kukuřici byla 15 93% plochy, což je dosti variabilní. Nejhojněji rostoucí plevelný druh byl rozrazil perský a merlík bílý. BURÝŠKOVÁ (2009) ve své práci uvádí, že v tomto roce se četně vyskytly v kukuřici seté plevelné druhy svízel přítula, chundelka metlice, pýry, hluchavka nachová. Potvrzuje to i u merlíku bílého. MIKULKA, CHODOVÁ (2002) považují merlík bílý za vysoce konkurenčně schopný plevel s vysokou reprodukční schopností. Z celkové zásoby semen v půdě může být až 50% merlíku bílého. Z výsledků vyplývá, že výskyt jednotlivých druhů plevelů je ovlivněn plodinou a podmínkami prostředí v daném roce. KOHOUT (1993) říká, že škodlivost a převládnutí plevelných druhů nad plodinou je silně ovlivněn povětrnostními podmínkami během vegetace. V okolí orné půdy jsou přemnoženy druhy plevelů, které se snadno šíří větrem do porostu plodin. 38

7 Závěr Plevelné druhy byly sledované v plodinách pšenice ozimá, ječmen jarní, řepka ozimá a kukuřice setá. Ze zjištění vyplývá, že zastoupení plevelných druhů v jednotlivých plodinách je dosti variabilní. V pšenici ozimé bylo zjištěno 43 plevelných druhů. Jmenovitě, od nejčetněji zjištěných plevelů (v letních měsících) rdesno ptačí, merlík bílý, lipnice roční, ostročka stračka, rozrazil perský, svízel přítula, ježatka kuří noha, heřmánkovec nevonný, opletka obecná, mák vlčí, oves hluchý, pcháč oset, violka rolní, svlačec rolní, turanka kanadská, rdesno červivec, sléz lesní, silenka nadmutá, svízel povázka, pelyněk černobýl, rdesno blešník, pýr plazivý, šťovík kadeřavý, pryšec kolovratec, drchnička rolní, tetlucha kozí pysk, pampeliška lékařská, kakost maličký, lebeda rozkladitá, lopuch menší, třesalka tečkovaná, locika kompasová, přeslička rolní, bodlák nící, mléč rolní. Na podzim a na jaře nejčetněji vzrostly plevele kakost maličký, ptačinec prostřední, hluchavna nachová,violka rolní, kokoška pastuší tobolka, ptačinec žabinec, popenec břečťanolistý, řepka ozimá, ostročka stračka, svízel přítula, úhorník mnohodílný, hluchavka objímavá, rozrazil perský, heřmánkovec nevonný. V ječmeni jarním bylo zastoupeno 35 plevelných druhů. Jmenovitě, od nejhojněji zjištěných plevelů pýr plazivý, opletka obecná, svlačec rolní, merlík bílý, oves hluchý, rdesno menší, silenka nadmutá, rdesno ptačí, rozrazil perský, lopuch menší, sléz lesní, svízel přítula, mrkev obecná, violka rolní, pcháč oset, drchnička rolní, hluchavka nachová, pryšec kolovratec, lipnice roční, rožec polní, přeslička rolní, pryšec chvojka, hrachor hlíznatý, ježatka kuří noha, jitrocel kopinatý, kakost maličký, tetlucha kozí pysk, kopřiva dvoudomá, čistec bahenní, popenec břečťanolistý, bodlák nící, heřmánek pravý, mák vlčí, heřmánkovec nevonný, pomněnka rolní. V řepce ozimé bylo zjištěno 35 plevelných druhů. Jmenovitě, od nejčetněji zjištěných plevelů (v letních měsících) kakost maličký, ostročka stračka, pýr plazivý, ptačinec prostřední, svalčec rolní, heřmánkovec nevonný, rdesno ptačí, pcháč oset, lipnice roční, úhorník mnohodílný, bolševník obecný, oves hluchý, rozrazil perský, lipnice hajní, silenka nadmutá, merlík bílý, rdesno obojživelné, svízel přítula, pšenice ozimá, locika kompasová, opletka obecná, lebeda podlouhlolistá, kopřiva dvoudomá, ježatka kuří noha, merlík zvrhlý, mák vlčí, přeslička rolní, pomněnka rolní, kakost luční, pelyněk černobýl, rožec rolní, kokoška pastuší tobolka, violka rolní, jitrocel větší, tetlucha kozí pysk. Na podzim a na jaře nejčetněji vzrostly plevele pšenice ozimá, merlík bílý, laskavec ohnutý, pcháč oset, svízel přítula, rozrazil perský, penízek rolní, mléč rolní, řepa plevelná, pryšec kolovratec, hluchavka nachová, lebeda rozkladitá, violka rolní, pumpava rozpukavá, pýr plazivý, 39

zemědým lékařský, kokoška pastuší tobolka, heřmánkovec přímořský, úhorník mnohodílný, pampeliška lékařská, jílek vytrvalý, kakost maličký, ježatka kuří noha, hluchavka objímavá,heřmánkovec nevonný, bodlák nící. V kukuřici seté bylo zastoupeno 37 plevelných druhů. Jmenovitě, od nejhojněji zjištěných plevelů, rozrazil perský, merlík bílý, rdesno ptačí, rdesno obojživelné, drchnička rolní, ptačinec prostřední, opletka obecná, silenka nadmutá, bér sivý, pryšec kolovratec, lopuch menší, bodlák nící, svlačec rolní, violka rolní, kopřiva dvoudomá, pýr plazivý, bršlice kozí noha, pcháč oset, sléz přehlížený, ježatka kuří noha, hluchavka nachová, locika kompasová, oves hluchý, heřmánek pravý, penízek rolní, pryšec chvojka, pampeliška lékařská, čistec rolní, laskavec ohnutý, plicník lékařský, mléč rolní, svízel přítula, jitrocel větší, divizna malokvětá, heřmánkovec nevonný, zemědým lékařský kokoška pastuší tobolka. V plodinách, pšenice ozimé a ječmene jarního, před sklizní a na okrajích polí byl výskyt různých plevelných druhů, četnost druhů a jejich počet ovlivněn dle mého názoru tím, že jsou na okraji a sousedí s polními cestami a příkopy u silnic přeplněnými druhy, které vrůstají i do porostu. Postřiková směs okraje pozemků nezasáhla zcela přesně neboť uvnitř polí byl výskyt plevelů sporadický a to v počátečních růstových fázích. V řepce ozimé se vyskytovaly před sklizní plevelné druhy hlavně nižších pater, ovšem nebyly jen na okraji pole, ale i uvnitř pole, ale ne už v tak hojném počtu. Kukuřice setá nebyla ošetřována proti plevelům a proto plevele hojně rostly po celé ploše pozemku. Z dlouhodobých znalostí, které o podniku mám a z výsledků pozorování plevelných druhů na vybraných polích mohu zhodnotit, že ochrana rostlin proti plevelům je prováděna účelově a kvalitně. 40

8 Literatura ANONYMUS. BIOMACH, výpisky z biologie [online]. Poslední revize 10.4.2013 [cit. 20.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://www.biomach.cz/ekologie/populace> ANONYMUS. Synergistické vztahy [online]. Poslední revize 12.1.2009 [cit. 21.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://www.oazlin.cz/proj_06/lekce3/hyp42.htm> ANONYMUS. Vztahy plevelů a plodin [online]. Poslední revize 25.1.2010 [cit. 20.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/553/dzi/www/plevele/vztahy_plodinam.htm> AXMAN, P. Možnosti využití obrazu při kontrole zaplevelenosti porostu polních plodin, disertační práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2002. 110 s. BUFFETT, H. G. Reaping the benefits of no-tillage farming. Nature, 2012. 484: 455 s. BURÝŠKOVÁ, L. Průzkum výskytu a rozšíření plevelů v ČR: rok 1997. Praha: Státní rostlinolékařská správa, 1997. 132 s. BURÝŠKOVÁ, L. Průzkum výskytu a rozšíření plevelů v České republice. [online] 2009. Poslední revize 6.3.013 [cit. 25.5.2013]. Dostupný z WWW: <http://eagri.cz/public/web/file/133241/web_plevel_v_cr_2009.pdf> DVOŘÁK, J. et al. Herbologie Integrovaná ochrana proti polním plevelům. Brno: skriptum MZLU, 2003. 186 s. ISBN 80-7157-732-4 DVOŘÁK, J. Zaplevelení orné půdy semeny a plody plevelů. Úroda, XXI 6: 273-238. 1973. HRON, F., KOHOUT, V. Polní plevele část obecná. Uč. Text VŠZ Praha. Praha: MON, 1986. 168 s. HRON F., VODÁK A. Polní plevele a boj s nimi. 1. vyd. Praha: SZN, 1959. 380 s. 41

JAKRLOVÁ, J., PELIKÁN, J. Ekologický slovník. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 144 s. ISBN 80-7168-644-1 JIROUT, J. Parazitické a poloparazitické rostliny [online]. České Budějovice: JČU, Přírodovědecká fakulta, [cit. 20.4.2013]. Dostupný z WWW: <botanika.bf.jcu.cz/suspa/vyuka/materialy/populac/parazrostliny.ppt> JURSÍK, M., et al. Listy cukrovarnické a řepařské [online]. Duben 2011. 7.12.2011 [cit. 20.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://www.cukr-listy.cz/on_line/2011/pdf/123-129.pdf> JURSÍK, M., et al. Plevele-biologie a regulace. 1. vyd. České Budějovice: Kurent, 2011. 232 s. ISBN 978-80-87111-27-7. JURSÍK, M., HOLEC, J. Rdesno ptačí [online]. 28.8.2011 [cit. 25.5.2013]. Dostupný z WWW: <http://www.cukr-listy.cz/on_line/2008/pdf/256-259.pdf> KAZDA, J., MIKULKA, J., PROKINOVÁ, E. Encyklopedie ochrany rostlin. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2010. 399 s. ISBN 978-80-86726-34-2. KNEIFOVÁ, M., MIKULKA, J. Významné a nově se šířící plevele. Praha: ÚZPI, 2003. 59 s. ISBN 80-7271-142-3 KOHOUT, V. Herbologie Plevele a jejich regulace. 1. vyd. Praha: ČZU, 1996. 116 s. ISBN 80-213-0308-5 KOHOUT, V. Plevele polí a zahrad. Praha: Agrospoj, 1997. 235 s. KOHOUT, V. Regulace zaplevelení polí. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělání MZe ČR, 1993. 38 s. ISBN 80-7105-055-5. KUBÁT, K. Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 927 s. ISBN 80-200-0836-5. MARTINKOVÁ, Z. Biologie plevelů. In MIKULKA, J. et al. Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. 1. vyd. Praha: Farmář zemědělské listy, 1999. 12-15 s. ISBN: 80-902413-2-8. MIKULKA, J. et al. Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. 1. vyd. Praha: Farmář zemědělské listy, 1999. 160 s. ISBN: 80-902413-2-8. 42

MIKULKA, J., CHODOVÁ, D. Změny druhového spektra plevelů v České republice. In: Sborník referátů z XV. České a Slovenské konference o ochraně rostlin, Brno, 2000. s. 287-288. MIKULKA, J., CHODOVÁ, D. Hubení plevelů odolných vůči herbicidům. 3. vyd. Praha: ÚZPI, 2002. 54 s. ISBN 80-7271-116-4. MIKULKA, J., CHODOVÁ, D., MARTINKOVÁ, Z. Systém hubení pýru plazivého a pcháče osetu na orné půdě. 1.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělání MZe ČR, 1993. 34 s. ISBN 80-7105-033-4. MORAVEC, J. Fytocenologie. 1.vyd. Praha: Academia, 2000. 403 s. ISBN 80-200-0457-2. SOUKUP, J. Metody regulace. In MIKULKA, J. et al. Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. 1. vyd. Praha: Farmář zemědělské listy, 1999. 37-51 s. ISBN: 80-902413-2-8. STANĚK, J., ZAJÍC, R., RACEK, V. Způsob výroby herbicidního prostředku na basi 2,4,5-trichor- fenoxy-octové kyseliny [online]. Úřad pro patenty a vynálezy, 1968. Poslední revize 8.2.2006 [cit. 20.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://spisy.upv.cz/patents/firstpages/fppv0127/0127517.pdf> TER BRAAK, C., J., F.: CANOCO A FORTRAN program for canonical community ordination by [partial] [detrended] [canonical] correspondence analysis (version 4.0.). Report LWA-88-02 Agricultural Mathematics Group. Wageningen, 1998. WIKIPEDIA.ORG [online]. Poslední revize 17.4.2013 [cit. 21.4.2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/vy%c5%a1kovsk%c3%a1_br%c3%a1na> 43

Seznam tabulek Tab. 1: Průměrné měsíční teploty a úhrn srážek v roce 2004 20 Tab. 2: Plodinové složení v roce 2012 a 2013 21 Tab. 3: Hodnocení zaplevelení porostů 22 Tab. 4: Pšenice ozimá (červenec 2012) 24 Tab. 5: Pšenice ozimá (říjen 2012) 25 Tab. 6: Pšenice ozimá (duben 2013) 25 Tab. 7: Ječmen jarní (červenec 2012) 26 Tab. 8: Řepka ozimá (červenec 2012) 28 Tab. 9: Řepka ozimá (říjen 2012) 29 Tab. 10: Řepka ozimá (duben 2013) 30 Tab. 11: Kukuřice setá (srpen 2012) 30 Tab. 12: Latinské a České názvy 46 44

Seznam obrázků Obr. 1: Ordinační diagram vyjadřující vztah vybraných druhů plevelů a sledovaných plodin 34 Obr. 2: Ordinační diagram vyjadřující vztah výskytu plevelů ve sledovaných plodinách a osevních postupech 35 Obr. 3: Mapa půdních bloků podložená leteckým snímkem, rok 2012 49 Obr. 4: Pšenice ozimá (červenec 2012), plevelné druhy se zastoupením > 5% na sledované ploše 50 Obr. 5: Pšenice ozimá (říjen 2012), všechny nalezené plevelné druhy 50 Obr. 6: Pšenice ozimá (duben 2013), všechny nalezené plevelné druhy 51 Obr. 7: Ječmen jarní (červenec 2012), plevelné druhy se zastoupením > 5% na sledované ploše 52 Obr. 8: Řepka ozimá (červenec 2012), plevelné druhy se zastoupením > 5% na sledované ploše 53 Obr. 9: Řepka ozimá (říjen 2012), všechny nalezené plevelné druhy 54 Obr. 10: Řepka ozimá (duben 2013), všechny nalezené plevelné druhy 55 Obr. 11: Kukuřice setá (srpen 2012), plevelné druhy se zastoupením > 1% na sledované ploše 56 45

9 Přílohy Tab. 12: Latinské a České názvy Latinský název Aegopodium podagraria Aethusa cynapium Amaranthus retroflexus Anagallis arvensis Arctium minus Artemisia vulgaris Atriplex oblongifolia Atriplex patula Atriplex sagitatta Avena fatua Beta vulgaris Brassica napus Capsella bursa-pastoris Carduus nutans Cerastium arvense Chemopodium album Chenopodium hybridum Cirsium arvense Consolida regalis Convolvulus arvensis Conyza conadensis Daucus karota Descurainia sophia Echinochloa crus-galli Elytrigia repens Equisetum arvense Erodium cicutarium Euphorbia cyparissias Euphorbia helioscopia Český název Bršlice kozí noha Tetlucha kozí pysk Laskavec ohnutý Drchnička rolní Lopuch menší Pelyněk černobýl Lebeda podlouhlolistá Lebeda rozkladitá Lebeda lesklá Oves hluchý Řepa plevelná Řepka olejka Kokoška pastuší tobolka Bodlák nící Rožec polní Merlík bílý Merlík zvrhlý Pcháč oset Ostročka stračka Svlačec rolní Turanka kanadská Mrkev obecná Úhorník mnohodílný Ježatka kuří noha Pýr plazivý Přeslička rolní Pumpava rozpuková Pryšec chvojka Pryšec kolovratec 46

Tab. 12: Latinské a České názvy - pokračování Latinský název Fallopia convolvulus Fumaria officinalis Galium aparine Galium mollugo Geranium pratense Geranium pusillum Glechoma hederacea Heracleum sphondylium Hordeum vulgare Hypericum perforatum Lactuca serriola Lamium amplexicaule Lamium purpureum Lathyrus tuberosus Malva neglecta Malva sylvestris Matricaria recutita Myosotis arvensis Papaver rhoeas Persicaria amphibia Persicaria lapathifolia Persicaria maculata Persicaria minor Plantago lanceolata Plantago major Poa annua Poa nemoralis Polygonum aviculare Pulmonaria officinalis Rumex cryspus Setaria pumia Český název Opletka obecná Zemědým lékařský Svízel přítula Svízel povázka Kakost luční Kakost maličký Popenec břečťanolistý Bolševník obecný Ječmen jarní Třezalka tečkovaná Locika kompasová Hluchavka objímavá Hluchavka nachová Hrachor hlíznatý Sléz přehlížený Sléz lesní Heřmánek pravý Pomněnka rolní Mák vlčí Rdesno obojživelné Rdesno blešník Rdesno červivec Rdesno menší Jitrocel kopinatý Jitrocel větší Lipnice roční Lipnice hajní Rdesno ptačí Plicník lékařský Šťovík kadeřavý Bér sivý 47

Tab. 12: Latinské a České názvy - pokračování Latinský název Silene vulgaris Sinapis alba Sonchus arvensis Stachys annua Stachys palustris Stellaria media Taraxacum officinale Thlaspi arvense Tripleurospermum maritimum Triticum aestivum Urtica dioica Verbascum thapsus Veronica persica Viola arvensis Zea mays Český název Silenka nadmutá Hořčice bílá Mléč rolní Čistec roční Čistec bahenní Ptačinec prostřední Pampeliška lékařská Penízek rolní Heřmánkovec nevonný Pšenice ozimá Kopřiva dvoudomá Divizna malokvětá Rozrazil perský Violka rolní Kukuřice setá 48

Obr. 3: Mapa půdních bloků podložená leteckým snímkem, rok 2012 49