Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.

FARNÍ INFORMÁTOR 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ZÁŘÍ 2013 Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka. Pohled na Jeruzalém z chrámu Dominus Flevit, Peregrinatio ad Fontes Salutis, 1. března 2013. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, přijali jsme pozvání na hostinu, kterou pro nás připravil Pán. Na místě, které nám Prozřetelnost připravila, pokorně prosme všemohoucího Otce: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Svatého Otce Františka, všechny biskupy a kněze, aby svou pastýřskou službou věrně následovali Krista a k němu přiváděli svěřený Boží lid. Prosme za obyvatele Sýrie, sužované nekončící válkou, aby poznali čas míru. Za ty, kterými svět opovrhuje, aby v síle Ježíšových slov poznali, že jim patří první místo v Božím království. Za nemocné a trpící, aby se jim dostalo milosti pochopení spasitelné hodnoty jejich utrpení a dokázali ho s láskou přijmout jako účast na Kristově kříži pro spásu světa. Za naši společnost, aby opravdovostí a nezištností byl obnoven veřejný život vzájemné ohleduplnosti a služby. Za děti a mládež začínající nový školní rok, aby je nové poznání přivádělo ke stále větší úctě před tajemstvím a vznešeností člověka Božího obrazu. Za učitele a pedagogické pracovníky, aby prohlubováním svých odborných i lidských kvalit učili Pravdě, která vštípí nové generaci našeho národa úctu ke každému člověku. Za nás, zde přítomné, ať v každém člověku poznáváme bratra či sestru, které posílá Bůh. Za věrné zemřelé, aby za vše, co vykonali pro ty nejposlednější, došli věčné odměny. K: Bože, tys v Kristu přinesl spásu všem lidem. Dej, ať poznáme své místo, které jsi nám svěřil ve službě tvému království. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

POŘAD BOHOSLUŽEB: 1. - 8. září 2013 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ 8.00 za dary Ducha svatého pro žáky a studenty NEDĚLE 1. září 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DRYSICE 9.30 za + Justinu POLÁCHOVOU, manžela a dvoje rodiče PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA PODIVICE 11.00 za + Rudolfa POSPÍŠILA, dvě manželky a děti PONDĚLÍ 2. září SLAVNOST VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA (1911) PODIVICE 18.00 za + kněze, řeholnice, živé a + farníky a dobrodince kostela ÚTERÝ 3. září SV. ŘEHOŘ VELIKÝ, PAPEŽ A UČITEL CÍRKVE PUSTIMĚŘ 18.00 za + Annu MAHDALOVOU, manžela, živou a + rodinu STŘEDA STŘEDA DRYSICE 4. září 22. TÝDNE V MEZIDOBÍ 18.00 za předčasně narozené děti ČTVRTEK 5. září ČTVRTEK 22. TÝDNE V MEZIDOBÍ PUSTIMĚŘ 18.00 za + Josefa MENŠÍKA, rodiče, bratra a duše v očistci PÁTEK PÁTEK 22. TÝDNE V MEZIDOBÍ DRYSICE 8.00 za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu ADAMCOVU 6. září PUSTIMĚŘ za + Jaroslava ROZEHNALA, PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI 18.00 dvoje rodiče a Boží požehnání SV. MELICHAR GRODECKÝ, za +Theodora MARÁKA, SOBOTA KNĚZ A MUČEDNÍK, PODIVICE bratry, rodiče ŠVARCOVY 7. září SOBOTNÍ PAMÁTKA P. MARIE 8.00 a MARÁKOVY PUSTIMĚŘ 8.00 za + Františka KRAMPLA, dceru Annu a duše v očistci NEDĚLE 8. září 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DRYSICE 9.30 na poděkování Pánu Bohu a přímluvě Panny Marie za dar zdraví a Boží požehnání s prosbou o další pomoc pro rodinu DRYSICE PATROCINIUM KOSTELA - NAROZENÍ PANNY MARIE - HODY PODIVICE 11.00 za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice ŘÍMSKOKATOLICKÉ NÁBOŽENSTVÍ NA ZŠ PUSTIMĚŘ Výuka začíná v úterý 10. září 2013 ve třídě 1.B dle rozvrhu: 1. a 2. třída: 11.35 12.20 3. a 4. třída: 12.25 13.10 5. a vyšší třídy: 13.15 14.00 Všichni prvňáčci dostanou přihlášku do náboženství od svých třídních paní učitelek v prvních dnech školního vyučování. Starší děti jsou přihlášeny z předchozích let, nově příchozí děti (mimo prvňáčky) se mohou přihlásit přímo v náboženství.

POŘAD BOHOSLUŽEB: 8. - 15. září 2013 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠESV. za + Františka KRAMPLA, NEDĚLE 8. září PUSTIMĚŘ 8.00 dceru Annu a duše v očistci na poděkování Pánu Bohu 23. NEDĚLE DRYSICE a přímluvě Panny Marie V MEZIDOBÍ 9.30 za dar zdraví a Boží požehnání s prosbou o další pomoc pro rodinu DRYSICE PATROCINIUM KOSTELA - NAROZENÍ PANNY MARIE - HODY PONDĚLÍ 9. září ÚTERÝ 10. září STŘEDA 11. září ČTVRTEK 12. září PÁTEK 13. září SOBOTA 14. září NEDĚLE 15. září SV. PETR KLAVER, KNĚZ BL. KAREL SPINOLA, KNĚZ A MUČEDNÍK STŘEDA 23. TÝDNE V MEZIDOBÍ JMÉNA PANNY MARIE SV. JAN ZLATOÚSTÝ, BISKUP A UČITEL CÍRKVE SVÁTEK POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE 24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ PODIVICE 11.00 PUSTIMĚŘ 18.00 PODIVICE 8.00 DRYSICE 18.00 PUSTIMĚŘ 18.00 PUSTIMĚŘ 18.00 PODIVICE 8.00 PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE 11.00 za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice za + Floriána SNÍDALA a rodiče za + P. Františka BENÍČKA, živou a +rod. BENÍČKOVU za + Konráda SURÉHO, manželku a zetě za + rodinu VŠETULOVU, ZBOŘILOVU, Boží požehnání a dar zdraví pro živou rodinu za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu LERYCHOVU, MENŠÍKOVU a SÝKOROVU za kněze, řeholnice a věřící laiky, pronásledované, vězněné, mučené a povražděné komunisty za + Emila ŠARKÖZIHO a Boží požehnání pro rodinu za + MUDr. Ivetu POLÁCHOVOU a duše v očistci za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice ŘÍMSKOKATOLICKÉ NÁBOŽENSTVÍ NA ZŠ PUSTIMĚŘ Výuka začíná v úterý 10. září 2013 ve třídě 1.B dle rozvrhu: 1. a 2. třída: 11.35 12.20 3. a 4. třída: 12.25 13.10 5. a vyšší třídy: 13.15 14.00 Všichni prvňáčci dostanou přihlášku do náboženství od svých třídních paní učitelek v prvních dnech školního vyučování. Starší děti jsou přihlášeny z předchozích let, nově příchozí děti (mimo prvňáčky) se mohou přihlásit přímo v náboženství.

FARNÍ INFORMÁTOR 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 8. ZÁŘÍ 2013 Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení. DRYSICE: Radostí zajásám v Pánu. Jsem velmi rád, že jsem u příležitosti 800. výročí založení obce Drysice mohl slavit mši svatou k poctě nejblahoslavenější Panny Marie. Ona ať žehná drahé farnosti a činí ji zahradou dobrých rodin, povolání, zdravé a dobré mládeže. Jeho Eminence Giovanni kardinál Coppa, čestný občan Drysic, 16. 6. 2001. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, vědomi si Božího povolání, vložme svou starost na Toho, který si nás povolal a s důvěrou prosme: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za papeže Františka, aby jako 'svědek naděje' ukazoval Církvi cestu tvé pravdy uprostřed pohnutých dějin současného světa. Za křesťanské rodiče, aby je inspirovala, vedla a posilovala bdělá a starostlivá péče Panny Marie, s níž provázela svého Syna od chudoby betlémských jeslí až k ponížení kříže. Za národy Sýrie a Egypta, sužované válkami, terorizmem a bezohledným triumfalizmem tržních ekonomik západních mocností, aby poznaly čas míru. Za lidi současného světa, aby nepodlehli pokušení mnohého, co je s neodbytností obklopuje, ale byli vnímaví pro vnitřní neklid a prázdnotu, jež volají po pravdě o člověku. Prosme, aby završená pouť k Pramenům spásy vedla k touze po hlubším poznání Ježíše Krista v modlitbě, četbě Písma a v Eucharistii, a byla posílením víry v životě farností. Za školní mládež, aby rostla v poznání a moudrosti před Bohem i před lidmi. Za všechny věrné zemřelé, aby spolu s anděly oslavovali tvou dobrotu a věrnost. K: Otče, vyslyš prosby této své rodiny, veď nás po cestách své prozřetelnosti a nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

LITURGICKÉ TEXTY 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ SIR 3,19-21.30-31 Čtení z knihy Sirachovcovy. Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích. ŽALM 68 Spravedliví se radují, jásají před Bohem a veselí se v radosti. Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, jeho jméno je Hospodin. Otec sirotků, ochránce vdov je Bůh ve svém svatém příbytku. Bůh zjednává opuštěným domov, vězně vyvádí k šťastnému životu. Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, vzkřísils je, když zemdlelo. Usadilo se v něm tvoje stádce, ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože! 2. ČTENÍ ŽID 12,18-19.22-24a Čtení z listu Židům. Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby Bůh už k nim nemluvil. Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy. EVANGELIUM LK 14,1.7-14 Slova svatého evangelia podle Lukáše. Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: Uvolni mu místo! Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: Příteli, pojď si sednout dopředu! To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. Svému hostiteli pak řekl: Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých. 3

Poslední místo (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI, čestného občana Pustiměře) Křesťané říkají, že je pokora ctnost nadpřirozená, já bych řekl, že je nepřirozená, tj. nejenom proti zdravému rozumu, ale proti všem přirozeným tendencím člověka. To nejsou slova nevěřícího, ale jsou úvodem k rozjímání o pokoře u zbožného autora, který chce ukázat zvláštní, jedinečný ráz této křesťanské ctnosti. Podaří se mu to? Vždyť to, co je proti lidské přirozenosti, je i proti Bohu, který ji stvořil. Jistá ponižování, k jakým se vedlo u řeholníků, jsou skutečně nepřirozená a nesympatická. Je tu několik otázek, které je potřeba rozřešit. První z nich je, zda je pokora skutečně ctnost, kterou bychom nazvali jenom nadpřirozenou a která nemá obdobu v laické morálce. Sv. Augustin, a po něm řada jiných, zastávají skutečně názor, že pohané pokoru neznali. Ponižování se v občanském světě skutečně považuje za nectnost, je to buď patolízalství nebo pocit méněcennosti, slabost, kterou je potřeba přemáhat. Přesto však je pravda, že každé, i ateistické prostředí, nemá v lásce to, co je opak pokory, pýcha, nadutost, vychloubání. Jak tedy nazývají člověka, který tuto nectnosti nezná? Obyčejně se říká, že si je vědom svých schopností, že zná míru, že se nepřeceňuje. Ví tedy, co je, zná sebe i druhé. To docela odpovídá definici pokory, kterou zná sv. Augustin, kterou opakuje sv. Terezie Veliká a tolik jiných křesťanských autorů: Pokora je pravda, takový postoj k sobě, k životu, k druhým, jaký se zakládá na skutečnosti. Tím bychom tedy odpověděli negativně na první otázku, je-li pokora ctnost typicky nadpřirozená, věřícím neznámá. Ale naše odpověď přece jen neuspokojuje. Pravda je poznání a uznání skutečnosti. To pak bývá radikálně odlišné u věřícího a nevěřícího. Není divu, že tu je pak i zásadně jiný postoj k životu. Evangelium vyjadřuje tento jasný protiklad mezi mentalitou Krista a mentalitou světa naučením o posledním místě: Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, jdi si sednout na poslední místo (Lk 14,10). Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je největší (Lk 9,48). Zde se tedy mluví o tom dobrovolném a vědomém umenšování, ponižování, které připadá protipřirozené. V přírodě je totiž i u rostlin neustálé přerůstání, vytahování, a to podmiňuje život. Zvířata neustále bojují, zápasí o to, co kdo dřív urve, kdo dřív přiběhne. Ani v lidské společnosti tomu není jinak. Litujeme sice moralisticky, že by tomu tak nemělo být, ale není to obyčejně upřímná lítost. Kdosi prohodil sarkasticky, že i kazatel o pokoře má velký zájem na tom, aby své kázání udělal lepší než ostatní a aby mu dali přednost před jinými. Jenom za trest by mu dali poslední místo, ke kterému tak nadšeně povzbuzoval. Mám tedy usilovat doopravdy o první nebo o poslední místo? Zbožný novic, který četl o pokoře, se pak ptal novicmistra, je-li to hřích, snažit se vyniknout. Dostal odpověď, jaká se vždycky dává: Usilujme vyniknout, ale v ctnosti! Už sv. Antonín poustevník prý těžko snášel, když slyšel, že ho někdo předčil v ctnosti. Podle Klimaka se koně vždycky předhánějí, v dobrém prostředí bratří závodí ve ctnosti. Odpověď prakticky jistě není zlá, ale rozlišení, o které se opírá, není tak duchaplné, jak by se zdálo. Říká se, že se máme snažit o první místo v dobrém, ne ve zlém. To však je docela samozřejmé. Vždyť ve zlém nemáme hledat žádné místo, ani poslední. Tam nemáme, co volit. Pokusili se i o jiné rozlišení: máme hledat poslední místo v očích, v úsudku lidí a pak budeme první v očích Božích. Jako příklad se uvádějí ti světci, kteří se dobrovolně 4

vydávali za blázny a měli radost, když se jim všichni smáli a jimi pohrdali. V Kvítcích sv. Františka z života prvních františkánů je mnoho takových historek, v životopisech východních světců jsou některé pasáže toho druhu i proti dobrým společenským mravům a vkusu. Ale ani toto rozlišení mezi úsudkem Božím a úsudkem lidským není neomylné. Vždyť jsou jisté úsudky lidí, zvláště v církvi, které platí před Bohem. Nebylo by radno tuto lidskou moc soudit omezovat jenom na zpovědnici, protože bez ní by nebylo pravé poslušnosti. Místo toho, abychom hledali rozlišení mezi tím, kde a jak být první či poslední, pokusme se spíš o to, abychom si osvětlili, co to znamená být prvním nebo posledním, a to tak, jak se tomu rozumí v obecné mluvě. Když běží řada, první udává směr, poslední běží ve stopách přecházejících. K tomu, kdo první začne zpívat, se přidají ostatní v té písničce, kterou on začal. Na vojně první velitel vydává rozkazy a poslední voják je plní. Být prvním znamená tedy svou vůlí ukládat, poslední je ten, kdo jenom dělá to, co se mu nařizuje. Kdo je v duchovním životě první? Každý dar dobrý přichází shůry, sestupuje od Otce světel (Jan 1,17). První zdroj vší ctnosti, všeho pokroku, vší svatosti je Bůh Otec. My pak máme být tak dokonalí, jak je náš Otec na nebesích (Mt 5,48), ne tím, že prosazujeme svou vůli, ale vůli jeho. Je-li on první, jsme my poslední. Ale ne docela. Vzhledem k Bohu Otci je posledním Syn, i jako věčné Slovo, i jako Bohočlověk. Nemůže totiž dělat nic, leda to, co vidí u Otce (Jan 5,19), nedělá nic než Otcovu vůli. Ale právě proto, že je poslední, je první. Dokonalost Boha Otce je v něm celá, bez výhrady. My výhrady máme. Často jich máme velmi mnoho a uskutečňujeme místo vůle Boží vůli svou. Nejsme poslední, jsme dokonce velmi daleko od konce, a proto jsme také na hony vzdáleni od prvního počátku vší svatosti. Snažit se o to, být posledním, platí především v našem poměru k Bohu. Tam se ovšem nerozlišuje v čem ano a v čem ne, má to být prostě ve všem. Čím víc se nám to podaří, tím víc stoupáme a postupujeme blíž k prvnímu místu. Máme se však snažit také o to, abychom byli poslední v poměru k lidem? Snad nejtypičtější je v tomto ohledu úsilí Karla Foucaulda. Žertovně říkával, že se musí spokojit bohužel jenom s předposledním místem, protože poslední si vybral už Ježíš sám. Typická je také jeho reakce, když objevil v Sýrii, kde se modlil v noci u zemřelého, že ten člověk neměl přikrývku, že tedy žil chuději než on. Už ten sám fakt se mu jevil jako dostačující důvod, aby opustil dosavadní místo. Čteme-li o tom a o podobných případech, říkáme, že je to pěkné, obzvláště jako zdravá reakce proti těm, kteří se honí za kariérami a úspěchy. Za všeobecně platnou radu do života to však nepřijmeme. I v církvi samé se přece někdo musí dát zvolit papežem a chtě nechtě zastávat primát. V jakém smyslu tedy uskutečnit tu volbu posledního místa mezi lidmi? Odpověď není těžká, hledáme-li ji ve světle základních pravidel duchovního života. Rozhodli jsme se usilovat stále o poslední místo v poměru k Bohu, tj. hledat a stále uskutečňovat jeho vůli. Bůh však k nám nemluví obyčejně v přímém zjevení, nemáme vidění, neslyšíme přímé rozkazy. Vůle Boží se mi ukazuje skrze ostatní lidi, skrze události, dokonce i skrze počasí a náhodné příkazy. Chtěl bych dělat něco jiného, jít jinam, jinak všechno zařídit. Lidé i okolnosti mě nutí, abych jednal tak a tak. Stávám se poslední. Musím jít tam, kam mě vedou. Nestává se to jenom mě, ale daleko víc i těm, kteří se zdají první ve světě. Poznámli však, že se tu projevila Boží vůle, rád to poslední místo zaujmu. Budu je dokonce všude hledat s úmyslem najít Boží vůli a tak se přiblížit k Otci, který je absolutně první. 5

6 LITURGICKÉ TEXTY 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ MDR 9,13-18 Čtení z knihy Moudrosti. Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili. ŽALM 90 Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: Vraťte se, smrtelníci! Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne. Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky! Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou! 2. ČTENÍ FLM 9B-10.12-17 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filemonovi. Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, přijmi ho, jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám. EVANGELIUM LK 14,25-33 Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit. Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý král ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.

Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Je-li Bůh na prvním místě, pak je vše na svém místě Jeden žebrák chodíval několik let každý den přes les do nedaleké vesnice a živil se tím, co mu lidé dali. Jednoho dne se brzy zrána vydal na svou pravidelnou obchůzku. Prošel celou vesnicí, ale nikdo mu nic nedal. Den se už schyloval k večeru a on se blížil k poslední chaloupce. Napadlo ho, že by tam mohl zaklepat na dveře. A vyšlo to dveře se otevřely a objevila se v nich ruka, která do jeho natažených rukou nasypala dvě hrsti rýže. Žebrák poskočil radostí a utíkal do své chýše. Slunce pomalu zapadalo a on si všiml, že zář zapadajícího slunce je stále intenzivnější. Najednou uviděl na planině zlatý kočár tažený několika páry bílých koní. S nadšením se k němu rozběhl. Tu se v okně odkryl závěs a žebrák uviděl Pána Boha. Bůh se ho zeptal: Co mi dáš? Žebrák udiveně sáhl do mošny a dal mu hrst rýže. Nato kočár zmizel. Žebrák zůstal jak opařený. Divil se, proč Pán Bůh, kterému všechno patří, žebrá. Celou cestu nad tím přemýšlel. Pak dorazil do svého domova, položil mošnu na stůl a chtěl si připravit večeři. Udělal kříž, pomodlil se, sáhl do mošny a zůstal překvapený. V mošně našel tolik zlata, kolik dal Pánu Bohu rýže. Dal se do pláče a naříkal: Bože, proč jsem ti nedal všechno! Je to sice pohádka, ale velmi poučná, plná moudrosti, kterou máme celý život hledat a o ni usilovat jak nám to naznačilo i první čtení. Žebrák byl šťastný, ale byl by ještě šťastnější, kdyby Pánu Bohu dal všechno. Dát Bohu všechno - to je ústřední myšlenka dnešního evangelia nad kterou se máme zamýšlet. Dát Bohu všechno, dát mu první místo ve svém životě je totiž základní podmínkou pro štěstí. A každý člověk na této planetě, i když je originální, jiný než všichni ostatní, přesto má jednu věc společnou naprosto se všemi lidmi chce být šťastný. Je-li Bůh na prvním místě, pak je vše na svém místě, píše svatý Augustin. Pán Ježíš nám chce jasně ukázat, že chceme-li být opravdu šťastní, pak musíme na první místo postavit Boha ještě před těmi, které máme rádi, a kteří jsou nám nejbližší. Rodiče děti manžel manželka přítel přítelkyně, ba dokonce i své zájmy, sami sebe. Štěstí totiž začíná tam, kde umírá naše sobecké já. Kdo jiný než svatí jsou nám jasným příkladem lidí šťastných, i když se nám možná zdá, že to byli lidé zvláštní, jiní než my. Církevní historikové považují sv. Františka z Assisi za nejšťastnějšího člověka na světě. Z jeho života víme, že pocházel z nejbohatší rodiny v Assisi a na prvním místě jeho života nebyl Ježíš, ale bohatství a peníze. Mladý František byl proto světákem, pořádal různé pijácké večírky pro své kamarády a sám byl hrdý ta no, 7

že je jejich vůdcem. Jenže po bitvě v Perugii se dostává do zajetí a má čas přemýšlet. Poznal, že jeho dosavadní život byl velmi povrchní a plytký, dokonce k němu pocítil odpor. Začal toužit po Bohu, modlitbě, rozjímání a činorodé lásce k bližnímu. Vzdal se bohatství, zanechal světácký způsob života, opouští rodiče, aby mohl patřit jedině nebeskému Otci. V naprosté chudobě hlásá evangelium rozdal všechno i svůj hábit, ba i knihu evangelia, a šířil evangelium spolu s ostatními spolubratry nejen ve své vlasti, ale i v Palestině, Sýrii, Maroku a Egyptě. Papež Inocenc III. o něm řekl, že skrze něho chce Pán obnovit víru celé Církve. V horlivé apoštolské práci zapomínal František i na sebe, na svůj život. Vrací se do Assisi naprosto vysílený a sužovaný různými nemocemi. A všimněme si, že neměl nic z pozemských statků, ba ani zdraví spíše trápení, ale on zůstal šťastný a spokojený, plný radosti, protože měl Ježíše ve své mysli, ve svém srdci. Byl mu natolik podobný, že na svém těle nosil i stigmata našeho Pána. Cesta ke štěstí není ovšem pohodlná, neobejde se bez kříže a oběti, je třeba ji dobře zvážit. Můžeme to postřehnout na příkladu dnešních dvou podobenství. Když chce někdo postavit ve vinohradě věž, musí zvážit všechny náklady, mít na účtu peníze, aby mohl dílo dokončit a nebyl na posměch svému okolí; nebo i ten král, než se pustí do boje, nutně musí shromáždit silnější vojsko, než má jeho nepřítel, aby bitvu vyhrál. Také my jsme dnes postaveni před vážné rozhodnutí: být znovu lepším Ježíšovým učedníkem; rozejít se s povrchností, pohodlností, polovičatostí, hledat štěstí jen ve víře v Boha, protože to nám zajišťuje štěstí pozemské i věčné. Ve čtvrtek jsme si připomněli výročí úmrtí bl. Matky Terezy z Kalkaty. Vždycky říkávala, že to, co současný svět nejvíce potřebuje je láska. A tvrdila, že ta největší chudoba je nedostatek lásky. Milovat Boha a bližního je pro naši dobu podstatné. Jen to může zachránit naše rodiny, společnost, národ i svět. ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ZÁŘÍ 1. Aby lidé naší doby, často zahlcení hlukem, znovu objevili hodnotu mlčení a ticha a uměli naslouchat Božímu hlasu a svým bratřím a sestrám. 2. Za křesťany, kteří v tolika oblastech světa trpí pronásledováním, aby byli svým svědectvím proroky Kristovy lásky. 3. Aby ti, kdo mají být nositeli kultury a vzdělanosti, sami poznávali a chápali, kde je zdroj skutečné moudrosti a poznání. FARNÍ INFORMÁTOR, XIX. ročník, týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel.+záznam. 517356351, GSM: 723593106; mail: josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: 1560129309/0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks = 20,-Kč/ks. Ve formátu pdf na http://www.pustimer-farnost.cz. 8

Jděte a získejte za učedníky všechny národy (Mt 28,19) Papež František na Světovém setkání mládeže Rio de Janeiro 22.-28. července 2013 Airbus italských aerolinek vzlétl 22. 7. 2013 z římského letiště Fiumicino v 8.53. S papežem se na odletové ploše rozloučili místní biskup Gino Reali a italský premiér Enrico Letta. Jak neuniklo přítomným novinářům, Svatý otec si při nástupu do letadla sám nesl poměrně velkou černou příruční aktovku, aniž by tuto úlohu přenechal papežskému komorníkovi. Hladký průběh zhruba dvanáctihodinového letu zajišťovala čtrnáctičlenná posádka italského vlajkového dopravce. Cestu společně se Svatým otcem absolvovalo celkem sto pět dalších cestujících novináři, zaměstnanci tiskového střediska Svatého stolce a společnosti Alitalia. Osobní papežův doprovod tvoří tři kardinálové, jeden biskup, šest kněží a osmnáct laiků pod vedením kard. státního sekretáře Tarcisia Bertoneho. Kardinálský sbor dále zastupují Kanaďan Marc Ouellet, který kromě úřadu prefekta Kongregace pro biskupy rovněž předsedá Papežské komisi pro Latinskou Ameriku, a brazilský kardinál João Braz De Aviz, prefekt Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života. Tradiční brífink na palubě letadla Svatý otec nahradil osobním hovorem s jednotlivými zástupci sdělovacích prostředků. Neposkytuji rozhovory. Je to pro mne trochu namáhavé. Děkuji vám ale za vaši společnost. Zahájil pak papež František svůj krátký pozdrav. Připomněl, že během své první mezinárodní cesty chce vyhledat mladé lidi v konkrétnosti sociálního kontextu, ve kterém žijí. Tedy nikoliv mládež odříznutou od svého života, poznamenal Svatý otec. Chceme-li totiž mladé lidi izolovat, činíme jim bezpráví, dodal. Mladí lidé patří do konkrétní rodiny, vlasti, kultury a víry. 9

Nesmíme jim vzít tuto jejich příslušnost a zejména je nesmíme oddělovat od zbytku společnosti. Mladí lidé jsou skutečně budoucností národa. Avšak nejenom oni, pokračoval papež. Mladí lidé značí budoucnost, neboť díky své síle jdou kupředu. Ale také druhý životní extrém staří lidé jsou národní budoucností, podotkl Petrův nástupce. Myslím, že jsme vůči starým lidem nespravedliví Ponecháváme je stranou, jako by nám neměli co dát. Stáří nám přece předává moudrost a životní hodnoty lásku k vlasti, lásku k rodině, postoje, které velmi potřebujeme. Je pravda, připustil Svatý otec, že mladým lidem velmi škodí současná světová krize. Minulý týden jsem pročetl statistiky o nezaměstnanosti mladých lidí. Existuje riziko, že nastoupí generace bez pracovního uplatnění. Přitom však právě práce dodává člověku důstojnost vydělat si na chléb Mladí lidé v tomto okamžiku zažívají krizi. Přivykli jsme skartační kultuře a příliš snadno jsme se naučili vyřazovat staré lidi. Nyní však došlo i na odpis mladých! Musíme skoncovat s těmito vyřazovacími návyky a nastolit místo nich kulturu začlenění a setkávání. Musíme vyvinout úsilí, aby se každý zapojil do společnosti... Národy mají budoucnost pouze tehdy, nese-li je kupředu síla mladých i starých lidí. To je smysl, který spatřuji v této návštěvě mladých lidí... Prosím vás, abyste mi během této cesty pomáhali pracovat pro dobro. Pro dobro společnosti, kterou utvářejí mládež i senioři nezapomínejme na to! ( ) Tak jsem to přežil jako prorok Daniel ve lví jámě. Jsem ale trochu smutný, protože lvi nebyli ani tak zuřiví. Mnohokrát vám děkuji a všechny vás objímám! Děkuji!, zažertoval si papež František cestou do Ria na konci nezvyklé tiskové konference. Papežský speciál dosedl na mezinárodní letiště Galeao v patnáctimilionové brazilské metropoli Riu se zhruba půlhodinovým předstihem, tedy před čtvrtou hodinou odpolední brazilského času. Na letištní ploše Svatého otce očekávaly hlavy státu a místní katolické církve prezidentka Dilma Rousseffová (ač k tomu není vázána protokolem) a arcibiskup Ria, mons. Orani Tempesta. První pozdrav Petrova nástupce však patřil obyvatelům Ria a poutníkům a to na jeho výslovné přání. Papežská kolona proto z letiště projížděla asi osmikilometrovou trasu ke katedrále sv. Šebestiána, přičemž ji opakovaně zablokovaly zástupy vítajících Brazilců i účastníků Světových dní mládeže. Svatý otec seděl v šedém Fiatu Idea (vyrobeném v Brazílii) se staženým okénkem, bez ustání zdravil věřící a líbal děti. Připravil tak nelehké chvíle bezpečnostním službám i vatikánské ochrance a částečně 10

dezorientoval davy na ulicích, které jej hledaly v elegantnějším voze. Před katedrálou papež František přesedl do otevřeného džípu, dopraveného z Říma, jehož skleněná zástěna jej alespoň trochu chránila před drobným deštěm. Poslední část cesty do vládního paláce Svatý otec absolvoval oproti plánovanému programu vládním vrtulníkem. Vyhověl tak žádosti brazilských úřadů, aby se zabránilo střetu s demonstranty, kteří manifestovali proti vládní sociální politice a nákladům papežské návštěvy právě před guvernérským palácem. Naučil jsem se, že kdo chce mít přístup k brazilskému lidu, musí vstoupit branou jeho obrovského srdce Paní prezidentko, vážení státní představitelé, bratři a přátelé! Bůh si ve své láskyplné prozřetelnosti přál, aby mi první mezinárodní cesta mého pontifikátu poskytla možnost návratu do milované Latinské Ameriky. Konkrétně pak do Brazílie země, která se pyšní svým pevným svazkem s Apoštolským stolcem, svou hlubokou vírou a přátelstvím, kterými odjakživa udržovala svou výjimečnou jednotu s Petrovým nástupcem. Vzdávám díky za tuto Boží laskavost. Naučil jsem se, že kdo chce mít přístup k brazilskému lidu, musí vstoupit branou jeho obrovského srdce. Kéž je mi tedy nyní dovoleno jemně zaťukat u těchto dveří. Prosím o svolení vstoupit a strávit s vámi tento týden. Nemám zlato ani stříbro, avšak přináším to nejcennější, co mi bylo dáno: Ježíše Krista! Přicházím Jeho jménem, abych přiživil plamen bratrské lásky, který plane v každém srdci. Toužím, aby se všem společně a každému zvlášť donesl můj pozdrav: Pokoj Kristův ať je s vámi!. Zdravím uctivě paní prezidentku a vážené členy její vlády. Děkuji vám za velkorysé přijetí a za slova, kterými jste vyjádřila radost Brazilců z mé přítomnosti ve vaší zemi. Zdravím také guvernéra tohoto státu, který nás laskavě přijímá ve vládním paláci, primátora Ria de Janeiro, členy diplomatického sboru, akreditovaného u brazilské vlády, další státní představitele a všechny, kdo se zasloužili o to, aby se má návštěva uskutečnila. Chci se též s láskou obrátit ke svým bratřím biskupům, na kterých spočívá závažný úkol vést Boží stádce v této rozlehlé zemi, a k jejich milovaným místním církvím. Přeji si, aby touto návštěvou pokračovalo pastorační poslání, vlastní římskému biskupovi utvrzovat bratry ve víře v Krista, povzbuzovat je, aby svědčili o důvodech naděje, která z Něj pramení, podněcovat je, aby každému člověku nabízeli nevyčerpatelné bohatství Jeho lásky. Je známo, že hlavní důvod mé přítomnosti na území Brazílie přesahuje její hranice. Přijel jsem kvůli Světovým dnům mládeže. Přijel jsem, abych se setkal s mladými lidmi, 11

kteří přicestovali ze všech částí světa, přitahováni otevřenou náručí Krista Vykupitele. Chtějí nalézt útočiště v jeho objetí, blízko jeho Srdce a znovu naslouchat jeho jasné a mocné výzvě: Jděte, získejte za učedníky všechny národy. Tito mladí lidé pocházejí z různých kontinentů, hovoří rozdílnými jazyky, jsou nositeli nejrůznějších kultur, a přesto v Kristu nalézají odpověď na své nejvyšší a společné touhy. Mohou u Něho utišit hlad po průzračné pravdě a ryzí lásce, které by je přes veškerou jejich rozdílnost sjednotily. Kristus jim poskytuje prostor. Ví totiž, že není nic silnějšího, než energie vyzařující ze srdcí mladých lidí, které si podmanilo Jeho přátelství. Kristus mladým lidem důvěřuje a svěřuje jim budoucnost svého vlastního poslání: "Jděte, získávejte učedníky ; jděte za hranice lidských možností a utvářejte bratrský svět. Také mladí lidé však Kristu důvěřují s Ním nemají strach riskovat svůj jediný život, neboť vědí, že je nečeká zklamání. Jsem si dobře vědom toho, že když se na počátku této své brazilské cesty obracím k mladým, hovořím zároveň také k jejich rodinám, jejich církevním komunitám, národům, z nichž pocházejí, a společnostem, do nichž jsou zapojeni, k mužům a ženám, na kterých velkou měrou závisí budoucnost nových generací. Běžně u vás slýcháme rodiče, kteří říkají: Děti jsou zřítelnicí našich očí. Jak krásným vyjádřením je tato brazilská moudrost, která mladým lidem dává podobu oční panenky, okna, kterým do nás vstupuje světlo, aby nám darovalo zázrak vidění. Co z nás bude, nebudeme-li pečovat o své oči? Jak budeme moci jít dál? Mým přáním je, aby si v tomto týdnu každý z nás kladl tuto provokativní otázku. Avšak pozor! Mládí je okno, kterým do světa vstupuje budoucnost. Toto okno nám tudíž předkládá nemalé výzvy. Naše generace projeví, že je na úrovni příslibu, skrytého v každém mladém člověku, dokáže-li mladým lidem poskytnou prostor. Znamená to tedy: obhájit materiální a duchovní podmínky pro jejich plný rozvoj, dát jim solidní základy, na kterých mohou v životě stavět, zaručit jim bezpečnost a výchovu, aby se stali tím, čím mohou být, předat jim trvalé hodnoty, pro něž se vyplatí žít, zajistit jim transcendentní horizont k utišení jejich žízně po ryzím štěstí a k jejich prospěšné tvořivosti, odevzdat jim jako dědictví svět, který by odpovídal míře lidského života, probudit v nich jejich nejlepší schopnosti, aby se stali protagonisty vlastních zítřků, spoluzodpovědnými za osud všech. Zaujmeme-li tyto postoje, předjímáme budoucnost, která vstupuje oknem mládí. V samém závěru všechny prosím o laskavou pozornost a, bude-li to možné, také o empatii, nutnou k navázání přátelského dialogu. V tomto okamžiku se papežova náruč otevírá, aby objala celý brazilský národ, v jeho všestranném lidském, kulturním a náboženském bohatství. Kéž se nikdo necítí vyloučen z papežovy lásky od Amazonie po pampu, od suchých oblastí po (bažinatý) Pantanal, od malých vesnic po metropole. Pozítří, dá-li Bůh, mám v úmyslu vás všechny připomenout Naší Paní z Aparecidy a vzývat její 12

mateřskou ochranu nad našimi domovy a rodinami. Již nyní vám všem žehnám a děkuji vám za přijetí! Víme, že jako čelný náboženský představitel projevujete zvláštní vnímavost v otázkách sociální spravedlnosti, reagovala na papežova slova brazilská prezidentka. Jste nepřítelem nerovností a globalizované lhostejnosti, podotkla dále Dilma Rousseffová. Přiznala pak, že Brazílie vykonala významné kroky v oblasti sociálního rozvoje; mnoho práce nicméně ještě zbývá, což dokazují protesty posledních dní. Protivládní demonstrace dosvědčují touhu brazilského národa po lepším životě, nešetřila Rousseffová sebekritikou. Navrhla pak nejvyšší hlavě katolické církve společné vypracování strategie, která by vedla k překonání ekonomické krize, xenofobie a násilí. Poukázala zároveň na potenciál mladých lidí, kterých žije v Brazílii více než padesát milionů. Veselí, optimismus a odvaha mládeže nás opětovně upozorňují na naše národní hodnoty, vyslovila se brazilská prezidentka a vyjádřila naději, aby plody Světových dní mládeže trvaly déle než jeden týden. Krátce po půlnoci našeho času papež František s doprovodem opustil palác Guanabara v Riu a odebral se do rezidence Sumaré, situované severně od městského centra. Tento komplex jej bude hostit během celého týdenního pobytu v Brazílii. Den, jemuž vládlo deštivé a větrné počasí, věnoval šestasedmdesátiletý Petrův nástupce odpočinku. Ozval se pouze krátkou twitterovou zprávou, ve které děkuje za velkolepé přijetí v druhém největším brazilském městě. Papež je ovšem schopný si vždy něco nového vymyslet Nemohu vám tedy zcela zaručit, že nepodnikne nic nečekaného. Možná se setká s nějakým známým nebo s někým pohovoří. ( ) Nicméně důležitou událostí úterního programu je mše svatá, která otevírá Světové dny mládeže. Koná se tradičně bez papežovy přítomnosti. Mladí lidé tak vlastně papeže vítají, což je první velká událost jejich setkání - upřesnil tiskový mluvčí Svatého stolce. Ani vytrvalý celodenní déšť nezabránil více než půl milionu mladých lidí, aby v krásné přírodní scenérii pláže Copacabana slavili s arcibiskupem Ria de Janeiro inaugurační mši svatou svého světového setkání. Jakmile se setmělo, rozzářilo se obrovské bílé pódium, jemuž dominoval velký blankytný kříž, všemi barvami brazilské státní vlajky. Živý zpěv, světelné efekty a mávání praporky však vystřídalo tiché usebrání, když k oltáři stoupalo procesí mladých zástupců pěti světadílů, nesoucích mariánskou ikonu a kříž Světových dní mládeže. Na začátku mše svaté se mladí lidé modlili za brazilské nezaměstnané, stovky obětí lednového požáru v brazilské diskotéce města Santa Maria i za studentku z Francouzské Guyany, která zemřela při silničním neštěstí cestou do Ria. Mons. Tempesta mladým lidem připomněl jejich misijní poslání: Rio se o tomto týdnu stává centrem církve živé a mladé. Přijeli jste z různých koutů světa, abyste mohli společně sdílet víru i radost být Kristovými učedníky a misionáři všech národů. (...) Všude spatřujeme tváře mladých křesťanů, kteří chtějí sloučit život ryzí víry se sociální angažovaností. Jsme povoláni k tomu, abychom se stali protagonisty nového světa! Jsem si jist, že se o něj zasadíte ve svých městech a zemích. Svět potřebuje mladé lidi jako jste vy - vyzýval arcibiskup Ria. Papež František mši svatou sledoval prostřednictvím televizního přenosu z místa svého pobytu v Riu rezidence v Sumaré a obrátil se k mládeži twitterovou zprávou: Drazí mladí, Kristus vám důvěřuje a svěřuje vám své vlastní poslání: Jděte, získávejte učedníky. Jak sdělil vatikánský tiskový mluvčí O. Federico Lombardi, Svatého otce ohromila masová účast mladých lidí. Jejich počet přitom mohl být ještě vyšší, kdyby výpadek elektrického proudu v 13

důsledku deštivého počasí neochromil městskou dopravu v Riu. Kvůli dvouhodinové uzavírce metra mnozí mladí lidé na zahajovací mši svatou svého světového setkání nemohli dorazit. Nepřízeň počasí pozměnila také program prezentace pamětní medaile, vydané u příležitosti apoštolské cesty do Brazílie. Původně se měla konat na vrchu Corcovado, pod sochou Krista Vykupitele. Nakonec medaili představil kard. státní sekretář Tarcisio Bertone v arcibiskupské rezidenci: Zobrazuje papeže Františka, který si svým radostným úsměvem a jednoduchostí svých gest získal celý svět. V následující třech dnech biskupové jednotlivých jazykových komunit pronášeli katecheze, ke kterým se mladí poutníci scházeli na více než třech stech různých stanovištích. Katecheze zazněla v padesátce různých jazyků, jimž vévodila portugalština. STŘEDA, 24. ČERVENCE Ve středu v 8:15 tamního času (u nás 13:15) se papež vydal z Ria de Janeiro do 200 km vzdálené Aparecidy, nevelkého města se 40 tisíci obyvateli, kde se nachází národní mariánská svatyně, kterou ročně navštíví 7 milionů věřících. Právě na tomto poutním místě, ke kterému se mariánská úcta váže již od roku 1717, chtěl Svatý otec začít svoji pouť na rodný kontinent. Slavnost Matky Boží z Aparecidy připadá na 12. října, den výročí objevení Ameriky. Ve zdejší nové bazilice, která byla dostavěna v osmdesátých letech minulého století a je jen nepatrně menší než ta vatikánská, slavil papež František eucharistii. Před bazilikou navzdory dešti očekávalo papeže 200 tisíc poutníků, kteří pak sledovali bohoslužbu na velkoplošných obrazovkách. V homílii Svatý otec řekl: Přišli jsme klepat na bránu Mariina domu Ctění bratři v biskupské a kněžské službě, drazí bratři a sestry, kolik jen radosti mi dává návštěva v tomto domě Matky každého Brazilce, svatyni Naší Paní z Aparecidy. Den po svém zvolení římským biskupem jsem navštívil baziliku Panny Marie Větší v Římě, abych svoji službu Petrova nástupce svěřil Matce Boží. Dnes jsem chtěl přijít sem, abych požádal naši Matku, Pannu Marii, o zdar Světového dne mládeže a abych k jejím nohám složil snahy putujícího lidu Latinské Ameriky. Chtěl bych vám nejprve říci jedno. V této svatyni, kde se před šesti roky konala V. generální konference episkopátů Latinské Ameriky a Karibiku, došlo k něčemu krásnému, co jsem mohl osobně zažít, totiž vidět, jak biskupové, kteří pracovali na tématu setkání s 14

Kristem, učednictví a misijního poslání, cítili, že jsou povzbuzování, doprovázeni a v jistém smyslu inspirováni tisíci poutníky, kteří sem denně přicházejí svěřovat svůj život Matce Boží. Tato konference byla pro církev velkým momentem. A vskutku lze říci, že dokument z Aparecidy se zrodil právě z tohoto prolnutí pastýřského úsilí a prosté víry poutníků pod Mariinou mateřskou ochranou. Církev hledající Krista vždy klepe na dům Matky a žádá: Ukaž nám Ježíše. U ní si lze osvojit pravé učednictví. Proto jde církev do misií vždycky v Mariiných stopách. Dnes hledím na Světový den mládeže, který mne přivedl do Brazílie, a také klepu na bránu domu Panny Marie, která Ježíše milovala a vychovávala, aby nám všem, pastýřům Božího lidu, rodičům a vychovatelům pomáhala předávat našim mladým hodnoty, které z nich učiní tvůrce spravedlivějšího, solidárnějšího a bratrštějšího národa a světa. Chci proto poukázat na tři jednoduché postoje: zachovávat naději, nechávat se překvapit Bohem a žít v radosti. 1. Chovat naději. Druhé čtení dnešní mše nám líčí dramatickou scénu: žena postava znázorňující Marii a církev je pronásledována Drakem ďáblem který chce pohltit jejího syna. Není to však scéna smrti, ale života, protože Bůh zasáhne a dítě zachrání (srov. Zj 12,13a.15-16a). Kolik jen těžkostí je v životě každého, v našem lidu, v našich společnostech! Jakkoli velkými se však mohou zdát, Bůh nikdy nedopustí, aby nás pohltily. Tváří v tvář sklíčenosti, která může nastat v životě toho, kdo pracuje na evangelizaci, nebo toho, kdo se snaží žít víru jako otec a matka rodiny, říkám jasně: mějte vždycky v srdci jistotu, že Bůh jde spolu s vámi a ani na okamžik vás neopouští! Nikdy neztrácejme naději! Nikdy ji ve svém srdci nezhášejme! Drak, zlo je v našich dějinách, ale není tím, kdo je silnější. Silnější je Bůh a Bůh je naše naděje! Je pravda, že dnes jsou tak trochu všichni - i naši mladí - okouzleni mnohými idoly, které se stavějí na místo Boží, a zdá se, že skýtají naději: peníze, úspěch, moc a rozkoš. Pocit osamocení a prázdnoty se často usazuje v srdcích a ponouká ke hledání kompenzace u těchto pomíjivých model. Drazí bratři a sestry, buďme světly naděje! Mějme kladný pohled na skutečnost. Povzbuzujme velkodušnost, která je pro mladé lidi charakteristická, a provázejme je, aby se stali protagonisty budování lepšího světa a mocnými hybateli církve i společnosti. Nepotřebují jenom věci, potřebují především nabídku oněch nemateriálních hodnot, které tvoří duchovní jádro národa, jeho paměť. V této svatyni, která tvoří část paměti Brazílie, jej můžeme téměř číst: spiritualita, 15

velkodušnost, solidarita, vytrvalost, bratrství, radost to jsou hodnoty, které jsou hluboce zakořeněny v křesťanské víře. 2. Druhý postoj: nechávat se překvapit Bohem. Kdo je mužem či ženou naděje, oné velké naděje, kterou nám dává víra, ví, že i uprostřed těžkostí, Bůh jedná a překvapuje nás. Dějiny této svatyně jsou toho příkladem. Tři rybáři po dnu marné práce vylovili namísto ryb ve vodách řeky Rio Paraíba něco nečekaného: sošku Naší Paní Neposkvrněného Početí. Kdo by si představil, že se toto místo neúspěšného výlovu stane místem, kde se budou moci všichni Brazilci cítit dětmi téže Matky? Bůh vždycky překvapuje, podobně jako nové víno, o kterém jsme slyšeli z dnešního evangelia. Bůh pro nás chystá vždycky něco lepšího. Žádá však od nás, abychom se nechali překvapovat Jeho láskou a přijímali tato Jeho překvapení. Důvěřujme Bohu! Pokud se víno radosti, víno naděje od Boha vzdálí, vyčerpá se. Přiblížíme-li se k Němu, zůstaneme-li s Ním, pak se chladná voda, těžkosti i hřích promění na nové víno přátelství s Ním. 3. Třetí postoj: žít v radosti. Drazí přátelé, putujeme-li v naději, necháváme-li se překvapit novým vínem, které nám podává Ježíš, spočívá v našem srdci radost a nemůžeme nebýt jejími svědky. Křesťan je radostný, nikdy sklíčený. Bůh nás provází. Máme Matku, která ustavičně pečuje o život svých dětí, o nás, jako královna Ester z prvního čtení (srov. Est 5,3). Ježíš nám ukázal, že tvář Boha je tváří Otce, který nás miluje. Hřích a smrt byly poraženy. Křesťan nemůže být pesimista! Netváří se jako někdo, kdo se ocitl v trvalém zármutku. Jsme-li opravdu zamilovaní do Krista a cítíme, jak nás miluje, naše srdce plane radostí, jež nakazí ty, kteří jsou nám blízko. Jak řekl Benedikt XVI. během návštěvy v této svatyni, učedník je si vědom, že bez Krista není světla, není naděje, není lásky, není budoucnosti (Promluva na konferenci v Aparecidě, 13. května 2007). Drazí přátelé, přišli jsme klepat na bránu Mariina domu. Ona nám otevřela, nechala nás vstoupit a ukazuje nám svého Syna. Nyní nám praví: Udělejte všechno, co vám řekne (Jan 2,5). Ano, naše Matko, vynasnažíme se udělat, co nám Ježíš řekne! A budeme tak činit s nadějí, s důvěrou v Boží překvapení a plni radosti. Ať se tak stane. Po bohoslužbě pak Svatý otec pozdravil z lodžie baziliky přítomné věřící: Bratři a sestry, já nemluvím brazilsky. Promiňte mi, že budu mluvit španělsky. Promiňte. Moc děkuji. Děkuji, že jste tady. Ze srdce děkuji a prosím Pannu Marii, Naši Paní z Aparecidy, ať žehná vám a vašim rodinám, ať žehná vašim dětem a vašim otcům, ať žehná celé vaší vlasti. Nyní poznám, zda mi rozumíte. Zeptám se vás: Zapomene matka na své děti?... Ona na nás nezapomíná, ale miluje nás a chrání. Prosme ji nyní o požehnání Po požehnání pak Svatý otec ještě dodal: 16

Prosím vás ještě, abyste se za mne modlili. Modlete se za mne, mám toho zapotřebí. Kéž vám Bůh žehná a Naše Paní z Aparecidy ať vás ochraňuje. A nashledanou v roce 2017, až se vrátím Papež se pak odebral do místního semináře, kde setrval až do odpoledne. Svatý otec v odpoledních hodinách brazilského času opustil mariánské poutní místo a vydal se na návštěvu nemocnice sv. Františka z Assisi, která poskytuje specializovanou pomoc drogově závislým, jakož i bezplatnou zdravotní péči chudým obyvatelům města, aby objal Krista v jeho trpícím těle v tomto modelovém zdravotním zařízení Ria. Poté, co františkánský řád převzal před dvěmi lety jeho správu a po investici v přepočtu zhruba deseti milionů euro, má nyní nemocnice kapacitu pěti set lůžek. Zaměřuje se na výkony transplantační chirurgie a na léčbu závislostí na psychotropních látkách. Dva a půl tisíce zaměstnanců poskytují bezplatnou péči potřebným soukromým pacientům, avšak přijímají rovněž pojištěnce státního zdravotního systému. Nemocnice São Francisco je přitom pouze jedním ze šedesáti projektů františkánského řádu ve třech brazilských spolkových státech. Na vnitřním nádvoří nemocnice papež hovořil k asi pěti stům hospitalizovaných a jejich ošetřovatelů. Nejprve však dva bývalí drogově závislí pacienti vyprávěli o tom, jak v církevním zdravotním zařízení nalezli pomoc a léčbu. Metla obchodu s drogami vyžaduje odvážný postoj celé společnosti, reagoval papež František. Bůh si přál, aby mé kroky po návštěvě svatyně Naší Paní z Aparecidy zamířily do výjimečné svatyně lidského utrpení Drahý Otče arcibiskupe Ria de Janeiro a drazí bratři biskupové, vážení představitelé státní správy, drazí členové ctěného Sekulárního františkánského řádu, drazí lékaři, zdravotníci a další zdravotní pracovníci, drazí mladí, rodiče a příbuzní, dobrý večer! Bůh si přál, aby mé kroky po návštěvě svatyně Naší Paní z Aparecidy zamířily do výjimečné svatyně lidského utrpení, jakou je Nemocnice sv. Františka z Assisi. Okolnosti obrácení vašeho svatého patrona jsou dobře známy: mladý František opouští bohatství a pohodlí, aby se stal chudým mezi chudými. Chápe, že skutečným bohatstvím a dárcem pravé radosti nejsou věci, majetek, světské modly, nýbrž následování Krista a služba druhým. 17

Možná poněkud méně známý je okamžik, kdy toto všechno ve Františkově životě nabývá konkrétní podoby, tedy když objímá malomocného. Onen trpící a vyloučený bratr se pro sv. Františka z Assisi stává prostředníkem světla (srov. Lumen fidei, 57), neboť pokaždé, když objímáme bratra či sestru v nesnázích, objímáme trpící Kristovo tělo. Dnes bych na tomto místě, kde bojujete se závislostí na návykových látkách, chtěl obejmout každého a každou z vás. Jste Kristovým tělem, a proto bych chtěl prosit, aby Bůh naplnil vaši i mou pouť smyslem a pevnou nadějí. Objetí, objetí. Stejně jako svatý František se všichni musíme naučit objímat potřebného člověka. V Brazílii a po celém světě existuje množství situací, vyžadujících pozornost, péči a lásku. Jednou z nich je zápas proti drogové závislosti. V našich společnostech však často převládá sobectví. Kolik obchodníků se smrtí se řídí logikou moci a výdělku za každou cenu! Metla obchodu s drogami, který s sebou nese násilí a rozsévá bolest a smrt, vyžaduje odvážný postoj celé společnosti. V různých latinskoamerických zemích se diskutuje o liberalizaci užívání drog, avšak tímto krokem není možné umenšit jejich šíření a snížit vliv závislosti na psychotropních látkách. Je nutné vyrovnat se s problémy, na kterých se užívání drog zakládá, ještě více podporovat spravedlnost, vychovávat mladé lidi k hodnotám, jež utvářejí život ve společenství, doprovázet ty, kdo prožívají obtíže, a darovat naději do budoucnosti. Každý z nás má zapotřebí, aby na druhého pohlédl očima Kristovy lásky, naučil se obejmout potřebného, aby mu vyjádřil svou blízkost, cit a lásku. Avšak objetí samo o sobě nestačí. Podejme ruku tomu, kdo je v tísni a kdo upadl do temnot závislosti, aniž možná ví, jak se to stalo. Řekněme mu: Můžeš znovu vstát, můžeš se vrátit zpět. Je to namáhavé, avšak možné, budeš-li chtít. Drazí přátelé, chtěl bych říci každému z vás, avšak zejména mnoha dalším, kteří nenalezli odvahu vydat se vaší cestou: Ty sám jsi protagonista svého vzestupu, to je zcela nepostradatelná podmínka! Najdeš mnoho podaných pomocných rukou, avšak hlavní rozhodnutí za tebe nikdo neudělá. Nejste však nikdy sami, církev a mnozí lidé jsou vám nablízku. Dívejte se s důvěrou před sebe. Váš pochod je dlouhý a namáhavý, avšak hleďte kupředu. Tam je jistá budoucnost, která má jiné vyhlídky, než iluzorní nabídky idolů světa, a která dodává nový elán a novou sílu všednímu životu (Lumen fidei, 57). Každému z vás bych rád znovu zopakoval : nedejte si ukrást naději! Nedejte si ukrást naději! Zároveň bych však rád řekl: neberme druhým naději, nýbrž staňme se jejími nositeli! V evangeliu čteme podobenství o milosrdném Samaritánu. Hovoří se tu o muži, kterého přepadli lupiči a nechali ho polomrtvého ležet na kraji cesty. Kolem procházejí lidé, dívají se, ale nikdo se nezastaví. Naopak všichni lhostejně pokračují v chůzi, přece se jich to netýká! Kolikrát také my řekneme: To není můj problém! Kolikrát se jen otočíme na druhou stranu a předstíráme, že jsme nic neviděli! Pouze jeden neznámý Samaritán, když muže zahlédne, k němu přistupuje, pozdvihne jej, podá mu pomocnou ruku a léčí jeho rány (srov. Lk 10, 25-37). Drazí přátelé, věřím, že zde, v této nemocnici, se uskutečňuje podobenství o milosrdném Samaritánovi. Neexistuje tu lhostejnost, nýbrž laskavost, nevládne tu nezájem, nýbrž láska. Asociace svatého Františka a Síť léčby závislosti na psychotropních látkách učí, jak se sklánět ke člověku v tíživé situaci, neboť v něm spatřují Kristovu tvář a Kristovo trpící tělo. Děkuji lékařům a pomocnému zdravotnickému personálu vaše služba je cenná. Vykonávejte ji vždy s láskou. Je to služba, kterou jste prokázali Kristu, přítomnému v bratřích: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali (Mt 25,40), říká nám Ježíš. 18