Krajský soud v Brně Rooseveltova 16 601 95 Brno podatelna@ksoud.brn.justice.cz Žalobce: Občanské sdružení Za zdravé a krásné Holešovsko, IČ: 22845119 Míru 316, 769 01 Holešov, jednající Mgr. et Mgr. Zdeněk Krajcar, statutární orgán Žalovaná: Industry Servis ZK, a.s., IČ: 63080303, Tovární 1268, 769 01 Holešov Zasláno dne 4. 4. 2013 e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem. ŽALOBA proti rozhodnutí představenstva obchodní společnosti Industry Servis ZK, a. s., ze dne 1. 2. 2013, č. j. PAS/INF/05/2012, kterým bylo zamítnuto odvolání občanského sdružení Za zdravé a krásné Holešovsko a potvrzeno rozhodnutí obchodní společnosti Industry Servis ZK, a. s., ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4, o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Dvakrát. Soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč žalobce uhradil kolkovými známkami. Osm příloh 1/7
I. Skutkový a právní stav Žalobce se písemnou žádostí ze dne 8. 11. 2012, která byla žalované doručena dne 9. 11. 2012, domáhal v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen InfZ ), poskytnutí následujících informací, které se v bodech 1 až 4 týkají členů představenstva žalované: 1. Celkový čistý příjem Jiřího Němce dle základního platového tarifu za období od 1.1.2010 do 30.10.2012 2. Celkový čistý příjem Jiřího Němce dle pravidelných a mimořádných odměn za období od 1.1.2010 do 30.10.2012 3. Celkový čistý příjem Ing. Jakuba Černocha dle základního platového tarifu za období od 1.1.2010 do 30.10.2012 4. Celkový čistý příjem Ing. Jakuba Černocha dle pravidelných a mimořádných odměn za období od 1.1.2010 do 30.10.2012 5. Veškeré náklady spojené s honorováním advokátní kanceláře Juráš v souvislosti se stížnostmi na Ing. Zdeňka Vacka adresované České asociaci hydrogeologů 6. Celkový finanční příspěvek na činnost Industry Servis ZK, a.s. ze strany Zlínského kraje v roce 2009, 2010, 2011 a 2012 Žalovaná na tuto žádost reagovala e-mailem ze dne 26. 11. 2012, jímž poskytla informace k bodu 5 a dále rozhodnutím z téhož dne, č. j. INF/05/2012-4, kterým odepřela informace žádané v bodech 1 až 4 a v bodu 6 (dále jen rozhodnutí o částečném odmítnutí ). Žalovaná odmítnutí žádosti odůvodnila tím, že k jejímu zřízení došlo soukromoprávním úkonem a že tedy není právnickou osobu zřízenou zvláštním právním předpisem k plnění úkolů veřejné správy nebo zřízenou na základě zvláštního právního předpisu, která hospodaří s veřejnými prostředky, jak jsou vymezeny v 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole (dále jen zákon o finanční kontrole ). Dalším důvodem pro odmítnutí bylo konstatování, že žalovaná nehospodaří s veřejnými prostředky, ale s prostředky, které jsou výhradně jejím vlastnictvím, jak plyne ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ). Žalovaná uzavřela, že žádané informace o výši příjmů (specifikovaných v žádosti o informace v bodech 1 až 4) nemohly být poskytnuty v situaci, kdy s tím dotčené fyzické osoby nevyslovily souhlas [ 8a InfZ v kombinaci se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen ZOOÚ )]. Tento souhlas byl dle žalované nezbytný proto, že předmětné příjmy nebyly vyplaceny z veřejných prostředků a danou situaci tak nelze podřadit pod 8b InfZ. Žalobce proti rozhodnutí o částečném odmítnutí v rozsahu bodů 1 až 4 podal dne 27. 12. 2012 odvolání. V něm namítal, že toto rozhodnutí bylo postaveno na nesprávných a nekonzistentních právních úvahách a nesprávném (restriktivním) výkladu pojmu veřejné prostředky, který by v případě zakládání nejen akciových společností a nejen územně samosprávnými celky mohl vést k omezení možností využít InfZ coby podstatný nástroj kontroly občanů nad veřejnou správou. Konkrétně poukazoval na fakt, že žalovaná je 2/7
akciovou společností stoprocentně vlastněnou a ovládanou Zlínským krajem. Pro Zlínský kraj tak představuje majetkovou hodnotu a tím pádem obecně i veřejné prostředky. Dále žalobce argumentoval veřejnoprávní povahou úkonů nezbytných pro vznik žalované, která při své činnosti sleduje naplňování veřejných zájmů. Žalobce své odvolání doplnil dne 2. 1. 2013 o rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR odboru dozoru a kontroly veřejné správy ze dne 13. 12. 2012, č. j. MV-125450-7/ODK-2012 (dále jen rozhodnutí MV ze dne 13. 12. 2012 ), ze kterého mimo jiné vyplývá, že je třeba žalovanou považovat jednak za povinný subjekt ve smyslu InfZ a jednak za subjekt hospodařící s veřejnými prostředky. Odvolání žalobce proti rozhodnutí o částečném odmítnutí bylo představenstvu žalované (dále jen odvolací orgán ), tedy orgánu stojícímu v čele povinného subjektu a příslušnému k rozhodování o odvolání dle 20 odst. 5 InfZ, předloženo dne 17. 1. 2013. Odvolací orgán rozhodnutím ze dne 1. 2. 2013, č. j. PAS/INF/05/2012, odvolání žalobce zamítl a potvrdil původní rozhodnutí o částečném odmítnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce ve svých právních závěrech nerozlišoval mezi veřejnou institucí a veřejnými prostředky. Žalovaná je podle odvolacího orgánu sice povinným subjektem ve smyslu InfZ, avšak nikoli subjektem spadajícím pod 2 písm. a) zákona o finanční kontrole, který by hospodařil s veřejnými prostředky (jak jsou vymezeny v 2 písm. g) v návaznosti na 2 písm. a) zákona o finanční kontrole). Ostatní odvolací námitky žalobce pak byly odmítnuty zejména proto, že se vztahují k povaze žalované coby povinného subjektu dle InfZ, o čemž dle odvolacího orgánu již sporu nebylo, ač opět poukazoval na převažující soukromoprávní povahu úkonů, jimiž získal Zlínský kraj žalovanou do svého vlastnictví. Odvolací orgán také trval na ochraně subjektů údajů dle 8a InfZ ve spojení s příslušnými ustanoveními ZOOÚ, když požadované informace nebylo dle jeho názoru možno podřadit pod 8b InfZ. Konkrétně pak členy představenstva, jejichž příjmy měly být na základě původní žádosti o informace zveřejněny, nepovažoval ve smyslu 5 odst. 2 písm. f) ZOOÚ za veřejně činné osoby, funkcionáře či zaměstnance veřejné správy, o jejichž veřejné anebo úřední činnosti a o jejichž funkčním nebo pracovním zařazení by žádané informace, vztahující se k výši příjmů, vypovídaly. K rozhodnutí MV ze dne 13. 12. 2012 pak odvolací orgán uvedl, že se jím jednak necítí být vázán, protože Ministerstvo vnitra ČR není ve vztahu k němu ani k žalované orgánem nadřízeným, a jednak že jej považuje za nesprávné, protože se nikterak nevypořádalo s názorem, že žalovaná nespadá mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky dle 2 písm. a) zákona o finanční kontrole. Konec lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí žalované v případě žalobce připadá na den 4. 4. 2013. Žalobce již vyčerpal veškeré řádné opravné prostředky. Žalobce napadá touto žalobou rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Důkazy: Žádost žalobce o informace ze dne 8. 11. 2012. E-mail žalované ze dne 26. 11. 2012, jímž poskytla informace k bodu 5. 3/7
Rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4 o odepření informací žádaných v bodech 1 až 4 a v bodu 6. Odvolání žalobce ze dne 27. 12. 2012 proti rozhodnutí žalované o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4. Doplnění odvolání proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4, ze dne 2. 1. 2013, k němuž bylo přiloženo rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR odboru dozoru a kontroly veřejné správy ze dne 13. 12. 2012, č. j. MV-125450-7/ODK-2012. Rozhodnutí představenstva žalované ze dne 1. 2. 2013, č. j. PAS/INF/05/2012, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované. II. Žalobní body 1. Žalovaný je povinným subjektem dle InfZ. Žalobce na tomto místě opakuje svou argumentaci, která jej vede k závěru, že žalovaný je povinným subjektem dle InfZ. Vychází zde zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS ) ze dne 29. 5. 2008, č. j. 8 As 57/2006 67, v němž byly dřívější závěry Ústavního soudu ohledně určení povinných subjektů dle InfZ aplikovány na situaci, kdy je obchodní společnost stoprocentně vlastněna územním samosprávným celkem a kdy tento může do její činnosti zasahovat. Žalobce dále poukazuje na totožné závěry v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2011 č. j. 15 Ca 4/2009. V prvé řadě je pro posouzení vztahu mezi Zlínským krajem a žalovanou zásadní, že bez rozhodnutí příslušného orgánu kraje, které je veřejnoprávním úkonem dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, by žalovaná v současné podobě nemohla existovat. Rozhodující pro adekvátnost využití citovaného rozsudku NSS přitom není, zda kraj vystupuje z pozice zakladatele či nabyvatele obchodní společnosti. V obou případech by územně samosprávný celek tím, že převede část svých finančních prostředků do obchodní společnosti, vyloučil určitou část své činnosti z kontroly veřejností. Související soukromoprávní úkony učiněné v režimu obchodního zákoníku na konstituující povaze daného veřejnoprávního úkonu nemohou nic změnit. Zlínský kraj pak z pozice jediného akcionáře jednak rozhoduje o složení orgánů žalované, obligatorně zřizovaných dle obchodního zákoníku, a jednak prostřednictvím těchto orgánů vykonává dohled nad činností žalované (k tomu viz citované rozhodnutí NSS ze dne 29. 5. 2008, č. j. 8 As 57/2006 67, na č. l. 72-73). Důležitým hlediskem pro určení, zda se jedná o veřejnou instituci (povinný subjekt), je také povaha a účel realizované činnosti. Úkolem krajů je obecně péče o všestranný rozvoj území a o potřeby občanů, v případě žalované se tento úkol konkrétně promítá do činnosti, která má za cíl snížení nezaměstnanosti, zvýšení mezd, zvýšení hrubého domácího produktu, rozvoj podnikatelského prostředí, zlepšení technické a dopravní infrastruktury v regionu. Zde je pak 4/7
na místě trvat na tom, že takovouto činností žalované dochází k realizaci veřejného účelu, respektive je sledován veřejný zájem. V tomto bodě tak lze uzavřít, že u žalované jednoznačně převažují veřejnoprávní aspekty její činnosti nad soukromými, proto je povinným subjektem dle InfZ. Stejné závěry ostatně obsahuje výše označené rozhodnutí MV ze dne 13. 12. 2012. 2. Žalovaná je subjektem hospodařícím s veřejnými prostředky. Stejně jako v předchozím bodě opírá žalobce svůj právní názor na povahu prostředků, se kterými žalovaná hospodaří, o výše citovaný rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2008. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že obchodní společnost jako taková představuje pro územně samosprávný celek, který je jejím stoprocentním vlastníkem, majetkovou hodnotu, a to z povahy věci hodnotu veřejnou. Žalovaná bezesporu hospodaří alespoň z části s veřejnými prostředky, tvořenými základním kapitálem vloženým Zlínským krajem, přičemž není možné s odkazem na případné vlastní prostředky žalované zcela vyloučit veřejnou kontrolu prováděnou skrze žádosti o informace dle InfZ. Zcela přiléhavá i pro případ, ke kterému se vztahuje tato žaloba, je pak následující pasáž zmiňovaného rozhodnutí NSS: Ostatně, s ohledem na skutečnost, že akcie je cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle obchodního zákoníku a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti ( 115 odst. 1 obchodního zákoníku) a první žalovaný [ve zde řešeném případě Zlínský kraj (pozn. žalobce)] je jediným akcionářem druhého žalovaného [ve zde řešeném případě žalované (pozn. žalobce)], je tvrzení druhého žalovaného [tj. žalované (pozn. žalobce)] o vlastních neveřejných prostředcích formálně zcela správné, fakticky však poněkud iluzorní [ ]. Takto lze uzavřít, že prostředky, se kterými nakládá žalovaná, jsou prostředky veřejnými, které do důsledku náleží Zlínskému kraji, který spadá mezi subjekty vymezené 2 písm. a) zákona o finanční kontrole. Stejný názor zastává také Ministerstvo vnitra ČR odbor dozoru a kontroly veřejné správy v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2013, č. j. MV- 21115-4/ODK-2013 (dále jen rozhodnutí MV ze dne 26. 2. 2013 ), které se vztahovalo k žádosti o informace se stejným obsahem jako ve zde řešeném případě, avšak adresované Zlínskému kraji. Důkaz: Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR odboru dozoru a kontroly veřejné správy ze dne 26. února 2013, č. j. MV- 21115-4/ODK-2013. 3. Členové představenstva žalované jsou příjemci veřejných prostředků. Z předchozích dvou bodů tedy dle žalobce vyplývá, že žalovaná je povinným subjektem dle InfZ a že také hospodaří s veřejnými prostředky. Jestliže pak z prostředků (veřejných) žalované (povinného subjektu hospodařícího s veřejnými prostředky) pocházejí příjmy osob, k nimž se původní žádost o informace vztahovala, jsou tyto osoby příjemci veřejných prostředků a je povinností žalované žádané informace poskytnout. Touto problematikou a její 5/7
vazbou na příslušná ustanovení InfZ a ZOOÚ se zabýval NSS v rozsudku ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010-79. V relevantní části je uvedeno následující: Podle 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Toto ustanovení představuje zákonnou výluku z obecného pravidla obsaženého v 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Z uvedeného vyplývá, že základní osobní údaje (blíže specifikované v 8b odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím) se o osobě, které povinný subjekt poskytl veřejné prostředky, poskytnou i přesto, že jsou jinak chráněny předpisy o ochraně osobních údajů. Dále z tohoto rozhodnutí NSS plyne, že pod pojem příjemci veřejných prostředků, užitý v 8b InfZ, spadá velice široký okruh osob. I proto není dle názoru žalobce na místě, aby do tohoto okruhu nepatřily fyzické osoby (tj. členové představenstva žalované), jejichž příjmy pocházejí od subjektů hospodařících s veřejnými prostředky. Opět je třeba vycházet z faktického stavu a vazeb mezi žalovanou a Zlínským krajem, jak jsou uvedeny výše, nikoli z toho, že po formální stránce nejsou členové představenstva žalované přímo zaměstnanci veřejné správy (tj. Zlínského kraje). Žalovaná tak měla požadované informace poskytnout žalobci v režimu ustanovení 8b InfZ. I v tomto bodě lze odkázat na rozhodnutí MV ze dne 26. 2. 2013, v němž dospělo Ministerstvo vnitra ČR k totožným závěrům. Námitka představenstva žalované, že Ministerstvo vnitra ČR není vůči němu, ani vůči žalované orgánem nadřízeným, je dle názoru žalobce opodstatněná opět pouze v rovině formální, avšak v situaci, kdy je žalovaná povinným subjektem dle InfZ, je nezbytné se s právním názorem Ministerstva vnitra ČR, opřeným o relevantní judikaturu správních soudů, odpovídajícím způsobem vypořádat, a to s ohledem na potřebu jednotného uplatňování InfZ. Důkaz: Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR odboru dozoru a kontroly veřejné správy ze dne 26. února 2013, č. j. MV- 21115-4/ODK-2013. III. Náklady řízení Žalobce požaduje, aby mu Krajský soud v Brně v případě úspěchu žaloby přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení dle 60 odst. 1 SŘS a to soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč. 6/7
IV. Závěrečný žalobní návrh S ohledem na výše uvedené a na ustanovení 16 odst. 4 InfZ žalobce navrhuje, aby Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem takto: I.) Rozhodnutí žalované ze dne 1. 2. 2013, č. j. PAS/INF/05/2012, se zrušuje. II.) Rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4 se zrušuje. III.) Obchodní společnosti Industry Servis ZK, a. s., se nařizuje poskytnout občanskému sdružení Za zdravé a krásné Holešovsko požadované informace, jak jsou specifikovány v bodech 1 až 4 jeho písemné žádosti ze dne 8. 11. 2012 a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV.) Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V Holešově dne 4. 4. 2013 Mgr. et Mgr. Zdeněk Krajcar statutární orgán Přílohy: 1. Žádost žalobce o informace ze dne 8. 11. 2012. 2. E-mail žalované ze dne 26. 11. 2012, jímž poskytla informace k bodu 5. 3. Rozhodnutím žalované ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4 o odepření informací žádaných v bodech 1 až 4 a 6. 4. Odvolání žalobce ze dne 27. 12. 2012 proti rozhodnutí žalované o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4. 5. Doplnění odvolání proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ze dne 26. 11. 2012, č. j. INF/05/2012-4, ze dne 2. 1. 2013 6. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR odboru dozoru a kontroly veřejné správy ze dne 13. 12. 2012, č. j. MV-125450-7/ODK-2012. 7. Rozhodnutí představenstva žalované ze dne 1. 2. 2013, č. j. PAS/INF/05/2012, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované. 8. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR odboru dozoru a kontroly veřejné správy ze dne 26. února 2013, č. j. MV- 21115-4/ODK-2013. 7/7