MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 DARINA DOSTÁLOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Venkovská turistika v CHKO Moravský kras Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Dr. Milada Šťastná Vypracovala: Darina Dostálová Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Venkovská turistika v CHKO Moravský kras vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis

Poděkování Chtěla bych poděkovat všem, kteří přispěli k napsání mé bakalářské práce. V první řadě vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Dr. Miladě Šťastné za cenné rady a připomínky, Ing. Kristýně Šebkové a RNDr. Antonínu Tůmovi (odborným pracovníkům Správy CHKO Moravský kras) za poskytnuté materiály a rady při zpracování této práce.

Abstrakt Bakalářská práce na téma Venkovská turistika v CHKO Moravský kras ve své první části představuje literární přehled týkající se venkovské turistiky a popisu rekreace a turistiky v CHKO Moravský kras. Dále je charakterizován Moravský kras jako celek, kde je popsána jeho jedinečnost. Je zde uvedena charakteristika z hlediska geologie, geomorfologie a krasových jevů, pedologie, hydrologie, klimatických poměrů, flóry a fauny. Poté je uvedeno vymezení zón a charakteristika vybraných limitů v CHKO. Závěrečné zhodnocení je provedeno SWOT analýzou, kde jsou uvedeny silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby venkovské turistiky v CHKO Moravský kras. Ve výsledku převažovala skupina příležitostí a nejméně byla zastoupena skupina slabých stránek. Na základě získaných informací lze konstatovat, že venkovská turistika je vhodná forma turismu do CHKO a její rozvoj v CHKO Moravský kras by byl žádoucí. Klíčová slova Venkovská turistika, Moravský kras, CHKO, limity Abstract This bachelor thesis on Rural Tourism in the PLA Moravian Karst presents in the first part a literature review focused on rural tourism and recreation and tourism described in the Moravian Karst. The Moravian Karst is characterized as a whole like a unique entity. It is dealt with considering in terms geology, geomorphology and karst phenomena, soil science, hydrology, climate conditions, flora and fauna. Then the above definition of zones and the characteristics of selected levels in the PLA is presented. Final evaluation is accomplished using the SWOT analysis, which describes the strengths and weaknesses, opportunities and threats of rural tourism in Moravian Karst. Finally, the opportunity prevailed weaknesses group was represented the least. Resulting from the information obtained, we can conclude that rural tourism is an appropriate form of tourism in the PLA and its development in the Moravian Karst would be desirable. Key words Rural tourism, Moravian Karst, PLA, limits

OBSAH 1 ÚVOD... 8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 9 2.1 Definice venkovské turistiky... 9 2.2 Specifika venkovské turistiky... 10 2.3 Klasifikace venkovské turistiky... 10 2.3.1 Vesnická turistika... 11 2.3.2 Agroturistika... 11 2.3.3 Ekoagroturistika... 12 2.3.4 Chataření a chalupaření... 12 2.4 Služby poskytované v rámci venkovské turistiky... 12 2.5 Vymezení pojmu venkovský prostor RURALITA... 13 2.6 Význam venkovské turistiky... 14 2.7 Vývoj venkovské turistiky... 14 2.8 Dopady venkovské turistiky na životní prostředí... 14 2.9 Rekreace a turistika v CHKO Moravský kras... 15 2.9.1 Pěší turistika... 16 2.9.2 Cykloturistika... 16 2.9.3 Horolezectví... 16 2.9.4 Agroturistika... 17 3 CÍL PRÁCE... 18 4 MATERIÁLY A METODY... 19 4.1 Charakteristika oblasti... 19 4.1.1 Geologie... 19 4.1.2 Geomorfologie a krasové jevy... 21 4.1.3 Pedologie... 23 4.1.4 Hydrologie... 23 4.1.5 Klimatické poměry... 24 4.1.6 Flóra... 25 4.1.7 Fauna... 26 4.2 Vymezení zón a charakteristika vybraných limitů CHKO Moravský kras... 27 4.2.1 Vymezení zón... 27 4.2.2 Charakteristika vybraných limitů v CHKO Moravský kras... 29

5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 38 6 ZÁVĚR... 43

1 ÚVOD Venkov představuje v mnoha zemích méně rozvinutou oblast, která se potýká s mnoha problémy. I venkov v České republice byl v minulosti oblastí, kterou charakterizovala neutěšená situace českých zemědělců, rostoucí nezaměstnanost a nedostatek financí. Hlavním zdrojem příjmů pro obyvatelstvo venkova byla zemědělská činnost. Zemědělství však na venkově ve velké míře upadá. Provozování venkovské turistiky se jeví jako jedna z možností, jak řešit zaostávající zemědělskou výrobu. Zároveň pomůže oživit venkovské regiony. Jedná se o alternativní zemědělské podnikání, které napomůže zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, vytváření nových pracovních míst na venkově, revitalizaci krajiny a venkovského prostředí. Venkovské prostředí představuje zhruba 60 70 % obydleného území. Tato území jsou přirozeným místem odpočinku a rekreace zejména pro obyvatele měst. Většina obyvatel měst má své přirozené rodové kořeny na venkově, kde dříve pobývali v chalupách a na zemědělských statcích. Právě tento fakt vytváří motivaci pobývat na venkově a obnovovat si dávno prožité zážitky v klidu venkova. Venkovská turistika je také vhodná forma turismu do CHKO, neboť její zásady jsou v souladu s respektováním zájmů ochrany přírody a životního prostředí a nabízí další možné využití CHKO. Venkovská turistika bezprostředně souvisí s přírodou, s biologickými a vegetačními cykly v přírodě, se střídáním ročních období, s krajinou a venkovským prostředím a její prioritou je ohleduplný vztah k přírodě. Dále je pro ni třeba velké množství přírodních atraktivit a těch je v CHKO dostatek. Právě CHKO Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Je jedním z nejnavštěvovanějších oblastí v České republice. Návštěvníci zde najdou příjemné a zdravé přírodní prostředí, které je ideální pro pobyt. Jsou zde také zajímavé církevní stavby a historické památky. Tento region je předurčen, aby obohatil návštěvníky o nové zážitky a poznání a k načerpání nových sil. Jsou tu desítky kilometrů značených turistických tras, kaňony, kopce, krasové útvary, útulné hospůdky i chatky, prostě vše co si venkovská turistika žádá. Lze říci, že by měla být venkovská turistika udržitelná, neboť její rozvoj nesmí likvidovat přírodní zdroje, výjimečnost a specifika oblasti. Zdroj venkovské turistiky by měl být považován především jako nástroj k financování ochrany přírody a krajiny než jako nástroj k růstu bohatství. 8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Definice venkovské turistiky Podat univerzální definici venkovské turistiky je poměrně těžké a to především vzhledem k různorodosti vesnických oblastí a velkému množství aktivit a činností, které může daná oblast nabídnout.(moravec et al. 2006) Pourová (2002) uvádí: V současné době se stále více prosazuje celá řada nových forem cestovního ruchu, které spojuje šetrnost vůči cílovým místům cestovního ruchu, ohleduplnost vůči přírodě i celému životnímu prostředí, vůči kulturnímu a historickému bohatství i ohleduplnost ve vztazích mezi lidmi. Tyto nové formy cestovního ruchu jsou zahrnuty do tzv. zeleného cestovního ruchu.. Jak tvrdí Pourová (2002): Venkovský cestovní ruch (často označovaný jako venkovská turistika) je cestovní ruch rozvíjející se mimo oblasti rekreačních a turistických center i mimo oblast městského osídlení.. Jak dále uvádí, zahrnuje hlavně pobyty ve vesnici i mimo ni a všechny činnosti turisty v prostředí venkova. Charakterizuje ho touha návštěvníků splynout s přírodou a lidským prostředím. Podle Buriana (1999) je tento cestovní ruch reakcí na tzv. masovou turistiku rozvíjenou především v 90. letech 20. století. Oproti tomu Moravec et al. (2006) tvrdí: Venkovská turistika není úplně novou záležitostí. Zájem o rekreaci na venkově se objevil v devatenáctém století jako reakce na stres a špínu rodících se průmyslových měst a aglomerací.. Podle Janotky (1999): Venkovská turistika, zvaná často také zelená turistika podle prostředí převážné aktivity turistů, není nějaký supermoderní jev.. Dále uvádí, že venkovská turistika je forma cestovního ruchu, který bezprostředně souvisí s přírodou, s biologickými a vegetačními cykly, se střídáním ročních období, s krajinou a venkovským prostředím. Dle Habána (2004) představuje venkovská turistika turistiku na venkově, mimo turistická a rekreační centra, a je ji možné charakterizovat jako: soubor rekreačních aktivit, anebo aktivit volného času, které se vážou na prostředí venkovského osídlení a jsou odlišné od civilizačních rekreačních aktivit.. Stříbrná (2005) uvádí, že venkovská turistika je spojena s nízkou hustotou obyvatelstva, otevřeným prostorem a s malými sídly obvykle s méně než deseti tisíci obyvateli. Závěrem lze tedy říci, že definic venkovské turistiky je velké množství a vždy se mohou nepatrně lišit. 9

2.2 Specifika venkovské turistiky Prvním důležitým specifikem venkovské turistiky je ohleduplný vztah k přírodě a krajině, protože právě příroda je jedním z hlavních důvodů turistova pobytu a putování. Jak uvádí Janotka (1999): Všechny úpravy a zásahy do krajiny z hlediska potřeb turisty se minimalizují, aby se dosáhlo maximálního souladu životního prostředí v rámci ekoagrosystému, tzv. udržitelný rozvoj životního mikroprostředí a makroprostředí.. Dalším rysem venkovské turistiky je decentralizované ubytování s omezenou kapacitou. To zahrnuje ubytování v penzionech, hotelech nebo na farmách. Na farmách se ubytovací kapacita pohybuje v rozmezí 10 12 lůžek, u hotelů a penzionů je to maximálně 50 lůžek. Jak uvádí Pourová (2002) umožňuje to rozmělnit četnost turistů a eliminovat tak negativní dopady, které způsobuje velké soustředění lidí na místě. Komorní, téměř rodinné prostředí a zázemí, je pro tento typ turistiky také významné. Podle Janotky (1999) je to důležité převážně pro rodiny s dětmi. Významný je také individuální přístup k hostům, který zahrnuje, jak uvádějí Pourová a Stříbrná (2003): pochopení pro maximální soukromí, individuální zájmy a aktivity návštěvníků.. Zázemí pro venkovské a krajinné sportovní aktivity představují další specifický rys. Patří sem pěší turistika, cykloturistika, míčové hry, vodní sporty, horolezectví, jízda na koni, sběr lesních plodů, rybaření apod. Podle Janotky (1999): Kvalita a úroveň služeb vytváří vztah mezi klientem a poskytovatelem na základě důvěry, vzájemného porozumění na obou stranách a je faktorem opakování pobytů, vytváření systému trvalých zákazníků tak důležitého pro ekonomickou úspěšnost.. Podle Pourové a Stříbrné (2003) je zázemí pro venkovskou turistiku především v horských a podhorských oblastech. Tyto oblasti poskytují originální nabídku služeb. Posledním specifikem je pochopení maximálního soukromí, individuálních zájmů a aktivit návštěvníků. Jak tvrdí Janotka (1999) jde většinou o respektování tří základních sociálních skupin turistů s různými zájmy a potřebami. Jsou to rodiny s dětmi, seniorské a juniorské páry bez dětí a návštěvníci s různým sportovním zaměřením. 2.3 Klasifikace venkovské turistiky Existuje velké množství klasifikací venkovské turistiky. Zpravidla co autor, to jiná klasifikace. Janotka (1999) do venkovské turistiky počítá: - vesnickou turistiku tradiční 10

- agroturistiku - dovolenou v přírodě - ubytování a pobyty v malokapacitních hotelech Podle Habána a Otepky (2004) se venkovská turistika dělí na pěší turistiku, cykloturistiku, hippoturistiku a agroturistiku. Moravec et al. (2006) k tomuto členění ještě přidává ekoturistiku, zdravotní a sportovní turistiku, horolezectví, rybaření, myslivost, cesty za poznáním, turistiku za dědictvím minulosti a uměním. Pourová (2002) venkovský cestovní ruch člení pouze na: - vesnickou turistiku - agroturistiku - ekoagroturistiku - chataření a chalupaření Dále je provedena charakteristika jednotlivých forem venkovské turistiky podle členění Pourové. 2.3.1 Vesnická turistika Tato forma venkovské turistiky je bezprostředně spjatá s přírodou, venkovem a vesnickým osídlením. Náplň této turistiky spočívá ve využívání atraktivity konkrétního venkovského prostředí, to znamená lesů, rybníků, řek, místních řemesel a folklóru. K ubytování slouží rekreační objekty, jako jsou chaty, chalupy, rekreační domky a sruby nebo rodinné domy, hotely, penziony a historické objekty v užívání podnikatele. (Pourová, 2002) 2.3.2 Agroturistika Jak uvádí Habán a Otepka (2004): Je to podnikatelská činnost, kterou poskytuje provozovatel turistům za účelem oddychu a odpočinku ve venkovském prostředí. Zahrnuje specifické činnosti agropodnikatelů a plnohospodářských podniků podle místních ekonomických a přírodních podmínek, zaměřených na uspokojování rekreačních potřeb.. Podle Janotky (1999) představuje agroturistika pobyty a turistické aktivity v zemědělských budovách, farmách, a zapojení turisty do životního cyklu na venkově. 11

2.3.3 Ekoagroturistika Tato forma venkovské turistiky představuje pobyty na ekologicky hospodařících farmách, které produkují bio-produkty. Tyto pobyty probíhají ve zdravotně příznivém životním prostředí. Hlavním znakem je účast na zemědělských pracích a konzumace bio-produktů. 2.3.4 Chataření a chalupaření Chataření a chalupaření probíhá v chatových osadách. Tyto osady jsou umístěny mimo vesnice, v objektech ležících na samotě nebo se může také jednat o kempy ve volné přírodě. Tato forma turistiky plní rekreační funkci a umožňuje návštěvníkům účelné využití volného času. Proto je pobyt chatařů a chalupářů považován za rovnocennou formu venkovského cestovního ruchu. (Pourová, 2002) 2.4 Služby poskytované v rámci venkovské turistiky Služby účastníkům venkovské turistiky poskytují provozovatelé ubytovacích a stravovacích služeb, ale také podnikatelé v oblasti sportovních, společenských, kulturních a dalších zařízení. (Pourová, 2002) Mezi služby poskytované ve venkovské turistice patří: - ubytování v malokapacitních zařízeních a to jak krátkodobé tak dlouhodobé - stravování vlastní příprava pokrmu nebo jako součást ubytovacích služeb - doprovodné programy Jak tvrdí Pourová: Doprovodný program zvýrazňuje atraktivnost nabízených služeb, resp. kompletuje celý produkt cestovního ruchu. Podnikateli umožňuje určitou specializaci a tedy i výjimečnost v nabídce.. Podle Habána a Otepky 2007: Důležité však je, aby provozovatel venkovské turistiky informoval svoje hosty o nabízených programech v dané obci a regionu v době jejich pobytu.. Konkrétní podoba je vždy ve vysoké míře závislá na charakteru obce, její materiálně technické vybavenosti a charakteru širšího okolí a regionu. (Habán a Otepka, 2007) 12

Mezi doprovodné programy patří: Sport Jezdectví s možností výuky, rybaření, lov zvěře, pěší turistika, cykloturistika, koupání, zimní sporty (sáňkování, lyžování, bruslení). Kultura Pamětihodnosti v místě či okolí (hrady, zámky, kláštery), přírodní atraktivity (krasové jeskyně, propasti, skály, výskyt vzácných porostů a zvěře), místní tradice, muzea, poutě a posvícení. Řemesla Ukázky tradičních řemesel (kovárny, mlýny, sklářské hutě, bednářství, krajkářství, výroba nábytku aj.) prohlídky historických objektů (větrné a vodní mlýny, železnice, lihovary). Zájezdní hostince Obnovené zájezdní hostince (lidové zábavy, stravování, ubytování aj.) (Pourová, 2002) 2.5 Vymezení pojmu venkovský prostor RURALITA Pojem ruralita neboli venkovský prostor a jeho charakteristické rysy jsou často uváděny v protikladu k městskému prostoru a městské společnosti. Venkovský prostor lze charakterizovat třemi hlavními znaky: - nízká hustota obyvatelstva a menší sídla - půda využívaná pro zemědělskou a lesnickou činnost. Jsou zde chráněné oblasti, vodohospodářské chráněné oblasti a zdroje pitné vody. - tradiční venkovská struktura společnosti, rodinné osídlení v rodinných domech, vliv tradic a dědictví minulosti obce, kraje a řemesel (Janotka, 1999) Podle Moravce et al., 2006 se venkov vyznačuje otevřeným prostorem, přírodním prostředím, malými podniky, slabou infrastrukturou, vyskytuje se zde velké množství starších budov a projevuje se vliv sezónních činitelů. V dnešní době dochází na venkově ke komplexním změnám, které ovlivňuje zejména situace na světových trzích, tržní podmínky, rozvoj telekomunikací a infrastruktury a ekonomické či sociologické jevy. (Moravec et al., 2006) 13

2.6 Význam venkovské turistiky Podle Janotky (1999) má venkovský cestovní ruch multiplikační efekt, a to především na krajinu, obyvatelstvo a poskytované služby. Jedná se o multiplikátor zaměstnanosti, který poskytuje pracovní příležitost pro obyvatele venkova. Dále multiplikátor příjmový, ten poskytuje hlavní a doplňkové příjmy podnikatelům v zemědělství, ve službách ale i podnikatelům, kteří poskytují doprovodné programy (v půjčovnách, kulturních zařízeních, v občerstveních apod.). A poslední, je multiplikátor cenový a důchodový. Ve venkovských turistických regionech roste poptávka po zboží a službách, a to umožňuje provozovatelům služeb realizovat vyšší ceny, než za stejné výkony inkasují v neturistických oblastech. 2.7 Vývoj venkovské turistiky Jak uvádí Janotka (1999): O častých návratech na venkov vypráví nejen národní, ale i světová literatura již několik století. Autoři, spisovatelé i malíři, někdy více realisticky, někdy více romanticky zprostředkovávají čtenářům pohled na venkovský život a venkovské prostředí.. Podle Pourové (2002) došlo v České republice po roce 1989 k výrazným změnám venkova, které souviseli s restrukturalizací zemědělské výroby. Doprovázela to transformace zemědělských podniků, omezení zemědělské prvovýroby a snížení zaměstnanců, kteří v ní pracovali. Tyto kroky vyvolali nutnost hledat alternativu v mimoprodukčních formách zemědělství, protože bylo nutností udržet venkovské osídlení a vytvořit pracovní příležitosti. Rozvoj agroturistiky a dalších forem venkovské turistiky byla jedna z možných cest, k řešení těchto problémů. Dalším důvodem rozvoje venkovské turistiky je celosvětový trend návratu k přírodě a harmonickému soužití s ní. Jak dále uvádí Pourová (2002): Přetechnizovaný život ve městech stále více nutí jeho obyvatelé vyhledávat bezprostřední styk s přírodou, mnohdy spojený s venkovským způsobem života.. 2.8 Dopady venkovské turistiky na životní prostředí Typickými projevy venkovské turistiky je ohleduplnost vůči přírodě a životnímu prostředí. Tento cestovní ruch chrání a respektuje přírodu. (Pourová, 2002) 14

Právě ohleduplný vztah k přírodě umožňuje venkovské turistice obstát v konkurenci s jinými druhy cestovního ruchu. (Moravec et al., 2006) Dalším důvodem, proč turisté volí venkovskou turistiku, je typické venkovské prostředí s typickými venkovskými staveními, jež se podílejí na krajinnotvorbě a nenarušují krajinný ráz. Podle Janotky (1999) by se nemělo vyskytovat mnoho turistů na jednom místě a tím pádem ani vysoká koncentrace dopravních prostředků, které znečišťují životní prostředí výfukovými plyny. Neměl by zde hrozit ani hluk a hromadění odpadků. Jedním z negativních důsledků venkovské turistiky jsou neukáznění turisté, kteří svou neukázněností způsobují škody na životním prostředí. Podle Habána (2004) mohou návštěvníci poškozovat polní cesty, vyrušovat zvěř nebo způsobovat hromadění odpadků a zakládat oheň v místě, kde je to zakázáno. 2.9 Rekreace a turistika v CHKO Moravský kras Moravský kras patří do turistického regionu 12 Jižní Moravy a turistické oblasti 31. Jednou z důležitých funkcí Moravského krasu je uspokojování potřeb návštěvníku z domova i zahraničí v oblasti turistiky a rekreace. Rekreační funkce oblasti je limitována únosností přírodního prostředí. Návštěvníci zde najdou příjemné a zdravé přírodní prostředí, které je ideální pro celoroční pobyt. Uplatní se zde všechny formy turistiky, zvláště turistika pěší, cykloturistika a v omezeném rozsahu turistika vodní a zimní. Skalní stěny střední a severní části Moravského krasu představují vyhledávané horolezecké terény. (Olympia, 1979) K největším atraktivitám CHKO Moravský kras patří jeskyně. Nachází se zde více než 1000 jeskyní, z nichž 5 je zpřístupněno veřejnosti. Jsou to Punkevní jeskyně, jeskyně Balcarka, Kateřinská jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně a jeskyně Výpustek. Další forma rekreace zahrnuje pobyt v chatách a chalupách. Forma pobytové rekreace v chráněné oblasti je uskutečňována především v obcích. Patří sem hotely Skalní mlýn a Moravský kras ve Sloupu a penziony Švýcárna a U kamenného kola v Josefském údolí, dále turistická ubytovna Chata na Macoše a U Kovaříků ve Sloupu. Rozvíjí se zde i ubytovávání v soukromí. Většina ubytovacích kapacit však leží mimo chráněnou krajinnou oblast. Mezi nejvyhledávanější patří penzion u Fausta a u Santiniho ve Křtinách, Riviéra v Jedovnicích, hotel Dukla v Blansku a další. 15

Ve střední části Moravského krasu leží významná rekreační oblast Jedovnice s rybníkem Olšovcem, campingem a tábořištěm. (www.spolekmoravskykras.cz) 2.9.1 Pěší turistika Pro pěší turisty slouží v Moravském krasu hustá síť značených turistických cest. K prohlídce lákají nejzajímavější a nejatraktivnější místa Moravského krasu včetně lokalit na území přírodních rezervací a přírodních památek. Vstup na některé z nich je ovšem možný pouze při dodržování podmínek daných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Na území národních přírodních rezervací je zákonem zakázáno vstupovat mimo značené turistické cesty. Jsou zde také vybudovány naučné stezky. A to naučná stezka Sloupsko-šošůvské jeskyně, Macocha - Stezka Jany Šmardy, Rudické propadání, Cesta železa Moravským krasem, Josefovské údolí - Stezka Rudolfa Burkhardta, Údolí Říčky - Stezka Bohuslava Klímy, Hády a Údolí Říčky. (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 2.9.2 Cykloturistika Na výpravu za poznáním Moravského krasu je možné se vydat také na kole. Příroda je zde protkána hustou sítí turistických tras i cyklostezek. Všechny trasy prochází atraktivními místy a bez problémů je zvládnou i rekreační cyklisté. Mezi vyhledávanou trasu patří komunikace v Pustém a Suchém žlebu, kde byla vyloučena motorová doprava. (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 2.9.3 Horolezectví Na území CHKO je velký zájem i o horolezectví. Z důvodu ochrany přírodních krás byly v dohodě orgánů státní ochrany přírody s horolezeckým svazem stanoveny podmínky pro provozování této činnosti. Kvůli ochraně rostlin bylo z některých částí Moravského krasu vyloučeno horolezectví a od 1. ledna do 15. července je zakázáno na místech hnízdění ptáků. Z důvodu ochrany vegetace je požadován sestup slaněním. (www.spolekmoravskykras.cz) 16

2.9.4 Agroturistika Z hlediska ochrany přírody a krajiny CHKO Moravský kras je jednou z nejpřijatelnějších forem cestovního ruchu agroturistika. Zatím se jí v CHKO však nevěnuje žádný subjekt, i když kritéria pro provozování agroturistiky by splňovaly některé malé hotely a penziony. Poblíž se však několik agroturistických center nachází. Je to například Agrocentrum Ohrada ležící ve vesnici Vísky, penzion U Strakatého koně v obci Hořice u Blanska, Pozděnův statek v obci Lomnice, farma dojných a kašmírových koz v Šošůvce a mnoho dalších agroturistických statků a farem. Agroturistika je v souladu s požadavky Správy CHKO Moravský kras a nespadá tak do nežádoucích forem turismu. Podporou ekoagroturistiky se zabývá v ČR hlavně Nadace ECEAT (European Centre for Eco-Agro Tourism). Nadace organizuje poradenskou a propagační pomoc ubytovatelům, především ekologicky hospodařícím rolníkům. Praktická podpora se zakládá hlavně na každoročním vydávání katalogu ubytovatelů zapojených v projektu ekoagroturistiky a následné distribuci u nás a ve státech Evropské unie. (www.spolekmoravskykras.cz) 17

3 CÍL PRÁCE Cílem mé práce bylo: Analyzovat venkovskou turistiku Provedení literárního přehledu, kde je popsána definice venkovské turistiky z pohledu více autorů, dále specifika, klasifikace, služby poskytované v rámci venkovské turistiky, vymezení pojmu venkovský prostor, význam a vývoj venkovské turistiky, dopady venkovské turistiky na životní prostředí a nakonec popsat rekreaci a turistiku v CHKO Moravský kras. Charakterizovat lokalitu Moravský kras Z hlediska geologie, geomorfologie a krasových jevů, pedologie, hydrologie, klimatických poměrů, flóry a fauny. Vymezit zóny a charakterizovat vybrané limity CHKO Moravský kras Vodní toky z hlediska jejich znečištění; těžbu nerostných surovin, která poškozuje CHKO; zemědělství z hlediska eroze půdy do závrtů, znečištění jeskyní a vodních toků; rekreaci a turistiku, jež v důsledku vysoké koncentrace turistů mají negativní vliv na krajinu; jeskyně, z hlediska regulace návštěvnosti a chatové výstavby, která působí jako negativní prvek v CHKO. SWOT analýza a její rozbor Závěrečné zhodnocení 18

4 MATERIÁLY A METODY 4.1 Charakteristika oblasti Moravský kras je nejvýznamnější a největší krasové území České republiky. Toto území tvoří 24 km dlouhý a 2 až 6 kilometrů široký pás zkrasovělých vápenců v jihozápadní části Drahanské vrchoviny. Nacházíme zde archeologické, paleontologické i kulturní památky a především unikáty živé přírody. Plošiny krasu jsou rozřezány až 150 m hlubokými kaňony. (Olympia, 1979) Je to území s řadou sídel, intenzivním hospodařením a hojnou návštěvností turistů. Jeho význam přesahuje hranice České republiky. Moravský kras byl vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí v roce 1956 a v současné době má rozlohu 92 km 2. Na území České republiky je to druhá nejstarší chráněná krajinná oblast. Bylo zde zřízeno 11 přírodních rezervací, 4 národní přírodní rezervace a 2 národní přírodní památky, v nichž jsou chráněny nejcennější části území. Posláním Moravského krasu je předat krajinu a přírodní dědictví dalším generacím v co možná nejzachovalejším stavu. Takřka celé území bylo zařazeno do sítě evropsky významných lokalit Natura 2000. (Balák, a kol 1999) 4.1.1 Geologie Podkladem Moravského krasu je intruzívní těleso brněnského masivu, které je proterozoického stáří. Skládá se především z granitoidních hornin. Vlastní geologický vývoj Moravského krasu začal v paleozoiku. Tehdy došlo k vytvoření mořské sedimentační pánve. Na novém mořském dně se začaly usazovat pestře zbarvené pískovce, arkózy a slepence, které dostaly název bazální klastika devonu. Vznikly splachováním horninového materiálu z okolní pevniny a lemují celé území Moravského krasu na jeho západním okraji. 19

Obr. 1 Bazální klastika devonu (Zdroj: www.ochranaprirody.cz) V dalším období byl přínos tohoto materiálu do pánve přerušen. V čistém, mělkém, teplém moři byly vytvořeny optimální podmínky pro rozvoj mohutných kolonií mořských živočichů. Mezi tyto mořské živočichy patřily stromatopory a korály. Právě vápnité schránky těchto živočichů jsou základním stavebním kamenem vápenců Moravského krasu. Vápencová sedimentace začala macošským souvrstvím, nejmohutnějším karbonátovým komplexem České republiky. Toto souvrství je složeno ze dvou odlišných typů vápenců, a to lažáneckého a vilémovického. Protože sedimentace probíhala v několika cyklech, tak se oba základní typy v průběhu geologického vývoje krasu několikrát opakují. Vápence josefovské jsou považovány za nejstarší, jsou to vápence tmavošedé barvy uložené v deskách a lavicích. Vyskytují se v Josefově, nad Lažánkami a Pustém žlebu. Lažánecké se od josefovských liší jiným zastoupením stromatopor rodu Amphipora a odlišnou strukturou horniny. (Balák, a kol 2000) Vilémovické vápence patří mezi nejlépe vyvinutý komplex Moravského krasu. Jsou to světle šedé masivní až hrubě lavicovité vápence s velmi bohatou útesotvornou, především korálovou a stromatoporovou faunou svrchního devonu. Tyto vápence představují optimální horninu pro tvorbu krasových jevů. (Muler, Novák, 2000) Líšeňské souvrství ukončilo vápencovou sedimentaci krasu. Toto souvrství je také složeno ze dvou druhů vápenců. Nejznámější jsou křtinské vápence, které jsou pestře zbarvené většinou červenavé. Můžeme je vidět v severní a střední části Moravského krasu. V jižní části najdeme hádsko-říčské vápence. V nadloží celého souvrství se vyskytují flyšové sedimenty a to zejména droby, slepence a břidlice. (Muler, Novák, 2000) 20

Na vápencových komplexech Moravského krasu se dochovaly drobné denudační ostrůvky. U Olomučan je významný výskyt písčitých vápenců s rohovci a spongility. Tyto horniny jsou bohaté na fosilie. Z období křídy se dochovaly ve střední části Moravského krasu jílovito-písčité sedimenty rudických vrstev. Tyto sedimenty vyplňují hluboké deprese ve vápencovém podkladu. Další horniny, které vyplňují nerovnosti krasu, jsou písky, štěrky, tercierní jíly, štěrkopísky a spraše. V průběhu geologického vývoje byl obsah hornin Moravského krasu deformován horotvornými procesy za vzniku zlomových systémů, vrás a dalších tektonických prvků. (Balák, a kol 2000) 4.1.2 Geomorfologie a krasové jevy Moravský kras patří mezi nejrozsáhlejší a nejvíce zkrasovělé území České vysočiny. Krasový reliéf byl vytvořen v důsledku geologických poměrů, klimatických a hydrologických podmínek. Krasový proces je vázán výlučně na lažánecké a vilémovické vápence. Kuželový kras na Rudické a Babické plošině je považován za nejstarší krasový cyklus. Je to typ krasu s hlubokými depresemi. Tyto nerovnosti byly vyplněny rudickými vrstvami v průběhu spodní křídy. V dalším krasovém cyklu, vznikala krasová údolí a první jeskynní systémy. Následkem mrazového zvětrávání došlo k vyplňování krasových jevů. Typickým tvarem reliéfu Moravského krasu jsou plošiny. Nejrozsáhlejší a nejlépe zachovaný úsek se nachází severně od Lažáneckého žlebu. Mezi Pustým a Suchým žlebem je vyvinuta Ostrovská plošina, Suchý a Lažánecký žleb vymezují plošinu Harbechy. Obě plošiny jsou významné výskyty závrtů a jeskynních systémů. Významná výskytem fosilního krasu s výplní rudických vrstev je plošina Babická a Rudická. Mezi krasové jevy vyskytující se v Moravském krasu patří závrty, prohlubně, hřebenáče, skalní okna, mosty, žleby, ponory, vývěry a jeskyně. Závrty jsou typickým povrchovým krasovým jevem. Soustřeďuje se v nich prosakování povrchových vod do podzemí, rovněž zde začíná prohlubování a snižování krasového reliéfu. Mezi závrty patří propast Macocha a Wanklův závrt u Holštejna. Prohlubně mohou být různých tvarů a velikostí, reliéf je jimi výrazně členěn na škarpy a škarpová pole. Typickými lokalitami jsou Macošská, Vilémovická a 21

Vykydalova stráň v Suchém žlebu, hrana Lažáneckého žlebu a Lysé hory v jižní části krasu. Hřebenáče, skalní okna a mosty jsou další významné povrchové jevy. Většinou jde o trosky starých jeskyní. Typické jsou např. Hřebenáč u Sloupu, skupina hřebenáčů v Kolíbkách u Rudického propadání, Čertův most v Suchém žlebu a Čertova branka v Pustém žlebu. Žleby jsou vlastně hluboká údolí, která rozčleňují krasové plošiny. Mohou být bezvodé, k těm patří Pustý a Suchý žleb, periodicky protékané za vyšších vodních stavů Křtinské údolí, nebo stabilně protékané - údolí Říčky. Ponory a vývěry představují rozhraní mezi povrchem a podzemím. Místu, kde se povrchový tok ztrácí do podzemí, se říká ponor. Ve vývěru ponorný tok opouští podzemí a vytéká na povrch. Jeskyně s výplněmi jsou řazeny k podzemním krasovým jevům. Vznikaly v několika fázích krasové modelace. Dokladem toho jsou výškové úrovně jeskynních vchodů. Na tvorbě jeskyní má podíl geologická stavba území, koroze a eroze vápenců, místně se projevuje i řícení. V Moravském krasu jsou veřejnosti přístupné Sloupskošošůvské jeskyně, jeskyně Balcarka, Punkevní jeskyně, Kateřinská jeskyně a Výpustek. (Balák, a kol 2000) Obr. 2 Vstupní část Sloupsko šošůvské jeskyně 22

Jeskyně a krasové jevy jsou chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb. Zákon zakazuje jejich ničení a poškozování (včetně jeskynních výplní). V jeskyních je zakázáno táboření a rozdělávání ohňů. Zákon rovněž chrání paleontologické nálezy. Archeologické lokality jsou chráněny také podle zákona o památkové péči. (Balák, a kol 1999) 4.1.3 Pedologie Půdy na devonských vápencích jsou těžšího charakteru s hojným obsahem vápencového štěrku, mělké a chudé na vodu, minerálně velmi bohaté. Dle typu stanovišť zde převažují šedé až tmavě šedé rendziny, ilimerizované půdy a hnědé půdy. Typickým půdním druhem této oblasti jsou šedé až tmavě šedé rendziny a hnědé rendziny, středně těžké až těžké, štěrkovité, s malou vododržností. Údolí krasu jsou tvořena půdami glejovými a semiglejovými. Tyto půdy se vyskytují v nivách vodních toků a v místech, kde je výše položena hladina podzemní vody. Významný je i výskyt červenozemních půd (terra rossa). Ty vyplňují pukliny a klínovité trhliny vápenců často hluboko pod povrchem. Půdy na brněnské vyvřelině jsou typu hnědých lesních půd. Jsou to půdy lehčí, písčité a písčito-hlinité. (Balák, a kol 2000) 4.1.4 Hydrologie Z hydrologického hlediska se Moravský kras liší řadou zvláštností od ostatních území. Vody, které přitékají z Drahanské vrchoviny, se téměř okamžitě ztrácejí do podzemí. Hydrografické a hydrologické poměry těchto vod jsou složité. Dochází zde k mimoúrovňovému křížení vodních toků. Hlavní vodotečí severní části krasu je řeka Punkva. Celková plocha povodí je 170,4 km 2 s průměrným průtokem 0,96 m 3.s -1. Povodí Punkvy nad krasem se rovná 130,6 km 2, na krasu pak 29,0 km 2 a pod krasem 10,8 km 2. Z povodí nad krasem je významný Sloupský potok a Bílá voda. Oba patří k hlavním zdrojnicím, jejichž soutokem vzniká vlastní Punkva. Sloupský potok ústí do podzemí ve Starých skalách u Sloupsko-šošůvských jeskyní a v hloubce 70-100 m vytváří Sloupský koridor, ten je součástí systému Amatérské jeskyně. Bílá voda teče do Nové Rasovny. 23

Punkva dále teče až do propasti Macocha, odkud proudí Punkevními jeskyněmi k vývěru. Poté se zase do podzemí vrátí a spojuje se s vodami potoka Krasového a Lopače. Vyvěrá v Malém vývěru Punkvy. Posléze protéká Arnoštovým údolím a na okraji Blanska přitéká do řeky Svitavy. Další hydrografický celek této oblasti tvoří povodí Křtinského a Jedovnického potoka. Toto povodí odvodňuje střední část Moravského krasu. Jedovnický potok vytváří v podzemí druhý největší jeskynní systém této krasové oblasti. Křtinský potok protéká řadou jeskyní, známá je především jeskyně Výpustek. Vyvěrá na levé stráni Býčí skály a v Adamově se vlévá do řeky Svitavy. (Balák, a kol, 2000) Jižní část krasu je odvodňována Říčkou. Tato říčka je také nazývána Hádeckým potokem a to v úseku Hádek - Vývěr Říčky. Na povrchu se do říčky vlévá Ochozský potok a v podzemí Hostěnický potok. Celková plocha povodí činí 76 km 2 a krasové povodí Říčky měří 4,8 km 2. (Balák a kol, 2001) 4.1.5 Klimatické poměry Pokud srovnáme podnebí sousedních oblastí, zjistíme, že klima Moravského krasu se projevuje četnými zvláštnostmi a je výrazně ovlivněno členitým reliéfem. Radiační a teplotní poměry Dopadající sluneční záření ovlivňuje příznivé podnebí pro život rostlin a živočichů. Je to dáno trváním slunečního svitu. Nejkratší sluneční svit registrujeme v zimních měsících a nejdelší, asi šestkrát větší, v létě. Sever Moravského krasu má výrazné maximum trvání slunečního svitu v srpnu, jih v květnu. Další významnou klimatickou charakteristikou je oblačnost. Nejvyšší průměrnou oblačnost má obyčejně prosinec. Nejnižší má září. Dle průměrných ročních teplot je nejteplejší jižní část krasu (8,4 C). Střední část krasu, kterou můžeme vymezit od Ochozu po Jedovnice, má průměrnou roční teplotou 7,7 C. Na severu krasu je průměrná roční teplota vzduchu nižší 6,5 C. Průměrné měsíční teploty udávají, že nejchladnějším měsícem je leden. Teplota v tomto měsíci je v jižní části krasu kolem - 2,1 C, ve střední - 2,8 C, v severní pak - 3,7 C. Naopak nejteplejší měsíc je zpravidla červenec. Jeho průměrná teplota se pohybuje v jižní části krasu kolem 18,4 C, ve střední části 18,0 C a v severní části pak 16,2 C. Působení 24

nadmořské výšky na roční chod teploty vzduchu se velmi dobře projeví porovnáním teplot v dubnu a říjnu. Pokud je průměrná denní teplota 0 C a vyšší, charakterizuje to nástup i konec vlastní zimy. V jižní části krasu začíná zima kolem 13. prosince, v severní části už 26. listopadu. Srážkové poměry Moravský kras patří mezi relativně vlhčí místa ČR a to hlavně jeho střední a severní část. V říjnu až březnu spadne ve střední části v průměru 210 mm srážek, to je kolem 39 % ročního úhrnu. V dubnu až září spadne ve střední části 327 mm, to znamená 61 % ročního množství. Srážky v říjnu až březnu vedou k výraznému růstu relativní vlhkosti vzduchu a tvorbě mlh. Chod srážek během roku je velice proměnlivý. K srážkovým charakteristikám patří i délka období, ve kterém se vyskytují sněhové srážky. Na severu krasu leží sníh dvakrát déle než na jihu. Sníh se vyskytuje v Moravském krasu od konce listopadu do poloviny března. Větrné podmínky V jižní části Moravského krasu je směr převládajícího větru severozápadní až severní, druhým převládajícím směrem je východní až jihovýchodní. Ve střední a severní části krasu se snižuje četnost jižních a jihovýchodních a naopak zvyšuje četnost severních větrů. (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 4.1.6 Flóra Různorodost vegetace Moravského krasu je závislá na řadě faktorů. Mezi nejvýznamnější se řadí členitý reliéf, geologická stavba a mikroklimatické podmínky, které se mnohdy po malých vzdálenostech výrazně mění. Dalším důležitým faktorem je i samotná poloha Moravského krasu na rozhraní hercynské, panonské a karpatské biogeografické oblasti a vlivy dob ledových. Člověk zde hraje také velice důležitou roli. Zasahuje jednak do vývoje, tak i do skladby rostlinných společenstev. Na území Moravského krasu se z téměř 60 % rozprostírají převážně listnaté lesy. Oblast jižního a zčásti středního krasu se vyznačuje dubo-habrovými lesy tvořenými dubem letním, zimním a habrem obecným. Také zde často můžeme najít jeřáb břek, javor babyku a místy i lípu malolistou. 25

Bukovým až bukojedlovým porostům přísluší nejrozlehlejší plochy severní a částečně střední části Moravského krasu. Buk lesní, habr obecný, jasan ztepilý, javor mléč a javor klen pak tvoří stromové patro. K nejvýznačnějším krasovým fenoménům se řadí nejen propast Macocha, ale i samotná lokalita ojedinělých rostlinných společenstev. Roste zde nejvzácnější rostlina Moravského krasu z čeledi prvosenkovitých - kruhatka Matthioliho. Byla objevena v roce 1918 při výzkumné expedici na samém dně propasti. Právě dno propasti Macocha a přilehlé skály jsou jediným místem jejího výskytu v České republice. (Balák, a kol 1997) Obr. 3 Kruhatka Matthioliho (Cortusa matthioli) (Zdroj: www.biolib.cz) 4.1.7 Fauna Na rozdíl od jiných krasových území ČR je Moravský kras převážně lesní, podhorského rázu. Faunu zde tvoří především druhy evropské a eurosibiřské. Díky geografické poloze i geomorfologické a klimatické různorodosti se v této oblasti nachází různorodá mozaika rozličných biotopů a společenstev. Jasným důkazem ojedinělosti tohoto území je fakt, že odtud bylo popsáno přes 50 nových druhů zoologických skupin. (Balák, a kol 1997) V lesích zde najdeme srny, muflony, kunu skalní, jezevce, lišky, zajíce i králíky. Z ptactva zde můžeme vidět sokola stěhovavého v Suchém a Pustém žlebu, výry, ojediněle i drozda skalního. Rybníky jsou domovem pro kachny, roháče, lysky a bukače. Z ryb se zde vyskytuje pstruh potoční v pstruhových potocích nebo kapr, štika či lín v rybníku Olšovci a dalších vodách Moravského krasu. (Olympia, 1979) 26

Dominantní skupinou savců jsou netopýři, kteří tvoří také nejdůležitější složku ve společenstvu jeskyní. V CHKO Moravském krasu žije 21 druhů ze zjištěných 23 druhů celé České republiky. V zimním období jsou pak nejhojnějšími druhy vrápenec malý a netopýr černý. (Balák, a kol 1997) Obr. 4 Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) (Zdroj: www.biolib.cz) 4.2 Vymezení zón a charakteristika vybraných limitů CHKO Moravský kras V rámci zachování a ochrany přírodního dědictví, krasových jevů i krajinné struktury je potřeba omezit nebo vyloučit některé činnosti, které poškozují nebo by mohly poškodit toto dědictví a ohrozit dlouhodobou udržitelnost rozvoje. Zákon 114/1992 Sb. zakazuje některé činnosti na území CHKO, stanovuje zásady vymezování zón a regulativy pro jejich využívání. Novelizovaný stavební zákon (262/1992 Sb.) a novelizovaná vyhláška o územním plánování (377/1992 Sb.) spolu s doplňující vyhláškou k zákonu 114/1992 Sb. (vyhl. 395/1992 Sb.) zase stanovují zásady pro využívání jednotlivých zón. 4.2.1 Vymezení zón Území CHKO Moravský kras je rozděleno na tři zóny (I. - III.), III. zóna je ještě rozdělena na plochy s ekologickými limity (rajon A), plochy s ekologickými riziky 27

(rajon B) a plochy bez ekologických rizik (rajon C). První zóna má nejpřísnější režim ochrany a třetí zóna režim nejméně přísný. I. zóna Představuje ekologicky nejcennější části území. Je tvořena maloplošnými chráněnými územími, vybranými krasovými jevy v lokalitách, kde tvoří areály souvislého pokryvu, prvky ekologické stability navrženými k vyhlášení za chráněná území, souvislými lesy a porosty mezi 5. a 4. stupněm ekologické stability, územími existujících a funkčních regionálních a nadregionálních prvků ÚSES. II. zóna Zahrnuje cenné části území z hlediska ekologie nebo navržené prvky územního systému ekologické stability. Tvoří ji prvky územního systému ekologické stability krajiny, které nepatří do I. zóny, lesy převážně mezi 3. a 4. stupněm ekologické stability, území pro přesné vymezení chybějících částí ÚSES (navržená a neexistující biocentra a biokoridory), oblasti s velkým množstvím rozptýlených krasových jevů, lokality, které jsou ohrožené extrémními průsaky do podzemí, ochranná pásma ploch I. zóny, pokud to vyžaduje jejich charakter nebo umístění v terénu. III. zóna - rajon A (plochy s ekologickými limity) Zahrnuje plochy, které jsou příkladem typického krajinného rázu území - ekologicky vyvážené krajiny, a všechny lesní porosty, které nejsou zařazené v I. a II. zóně. Jsou zde horší přírodní podmínky, které způsobují zvýšenou propustnost, zvýšené riziko eroze, teplotní inverze, kontaminace cizorodými látkami, kolísání hladiny podzemní vody, nesnadné zakládání staveb. Hospodářské činnosti produkující cizorodé látky mohou uvnitř této zóny způsobit větší rizika pro stav prostředí. III. zóna - rajon B (plochy s ekologickými riziky) V této zóně jsou plochy s podobnými vlastnostmi jako v předchozí zóně. Dále sem patří plochy s podmíněně vhodnými základovými podmínkami, kde hrozí vodní eroze, extrémní průsaky do podzemí a riziko teplotní inverze. 28

Dále zde mohou být hospodářské činnosti produkující cizorodé látky, nebo jejichž provozování může být spojeno s únikem takových látek, způsobit mnohem větší rizika pro stav prostředí nebo také snižovat kvalitu prostředí. III. zóna - rajon C (plochy bez ekologických rizik) Tuto zónu tvoří plochy, které mají velmi dobré předpoklady pro některou z produkčněsídelních funkcí a tato funkce není v rozporu se statutem a posláním CHKO. Jsou zde plochy s velmi příznivými až průměrnými přírodními a produkčními podmínkami a ornými půdami. Plochy jsou vhodné pro výstavbu i intenzivní zemědělství, a to tam, kde nehrozí vodní eroze ani extrémní průsaky do podzemí. (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 4.2.2 Charakteristika vybraných limitů v CHKO Moravský kras 4.2.2.1 Vodní toky Krasové území je vytvářeno a modelováno hlavně vodou. Území je velice propustné, a díky tomu převažuje povrchové vsakování vody. Odvodňování začíná od ponorů a pokračuje přes jeskyně úplně nebo jen částečně zatopené vodou k vývěrům. Krasové území CHKO Moravský kras je velice náchylné ke znečišťování vod. Velice důležitá je čistota vod v jeskyních, protože živočichové, kteří zde žijí, jsou závislí na čistotě prostředí. V jeskyních Moravského krasu bylo popsáno mnoho bezobratlých živočichů, řada z nich je považována za endemity. To je také jeden z důvodů, proč je systém podzemní Punkvy chráněn Ramsarskou úmluvou. Navrhovaná opatření důležitá je plošná ochrana vod a zabránění neuváženým zásahům do hydrologie v ponorných a vývěrových oblastech podporovat výstavbu čistíren odpadních vod, a to v obcích ležících na vlastním krasovém území, v oblastech ležících před ponory, ale i mimo území Moravského krasu. velký problém představuje zaústění odpadních vod do málo vodných toků a ponorů, proto je potřeba tyto vody lépe čistit vhodným řešením je vybudování III. stupně čištění, tento stupeň odstraňuje formy fosforu a dusíku 29

také odvedení odpadních vod do čistíren mimo CHKO Moravský kras je výhodné pravidelně monitorovat povrchové i podzemní vody a zvýšenou pozornost věnovat mezinárodnímu mokřadu tedy podzemní Punkvě vymezení vodních toků, kde budou provedeny revitalizace změna využití toků v oblasti, a posuzování toků tak, aby nedošlo ke škodlivým zásahům do hydrologie podpora budování kanalizací v obcích (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 4.2.2.2 Těžba nerostných surovin V CHKO Moravský kras jsou registrovaná čtyři ložiska nerostných surovin. Vybudovány jsou čtyři dobývací prostory a jedno chráněné ložiskové území. Povrchově se těží vápenec v lomu Skalka v Ochozu u Brna a občas písky a jíly na ložisku Rudice - Seč. V severní části Moravského krasu byla z důvodu ochrany Amatérské jeskyně ukončena těžba v lomu Malá Dohoda u Holštejna. Větší množství ložisek však leží poblíž hranic CHKO, někdy přímo na ní. Těžba v těchto ložiskách může vážně poškodit přilehlé části chráněné krajinné oblasti. V návaznosti na územní plán CHKO a závěry EIA (posuzování vlivů záměrů na životní prostředí) je řešen ochranný pilíř mezi jižní hranicí CHKO a lomem u Mokré. Měl by být vytvořen asi 200 250 m široký lem kolem hranic CHKO a měl by také chránit Ochozskou jeskyni před poškozením. Prosazení této zóny je však náročné, neboť je vymezovaná v již schváleném dobývacím prostoru. Obr. 5 Lom Mokrá (www.stavebni-technika.cz) 30

Dlouhodobé cíle ukončit veškerou těžbu v CHKO zrušit dobývací prostor zrušit ložiska surovin Dílčí cíle nepovolovat hornické činnosti v CHKO a v blízkosti CHKO zamezit zřizování nových ložisek nerostných surovin nedovolit vyhlášení nových dobývacích prostor podporovat rekultivační projekty s využitím přírodních pochodů ochraňovat území před negativními vlivy těžby nerostných surovin v okolí CHKO Navrhovaná opatření monitorovat těžbu v lomu Skalka, popřípadě změnit technologii těžby při rekultivacích zabránit zavážení lomu nevhodným materiálem bránit rozšíření stanovištně nepůvodních druhů monitorovat vliv těžby lomu Mokrá na živou a neživou přírodu v CHKO monitorovat těžbu v lomu Rudice Seč a zabránit zavážení lomu zabránit ničení geologických profilů na netěžených stěnách lomu Rudice - Seč (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 4.2.2.3 Zemědělství Chráněná krajinná oblast Moravský kras je poměrně intenzivně zemědělsky využívána. Převažující kulturou je zde orná půda. Ráz krajiny narušilo především scelování pozemků a nyní převažují bloky velké desítky hektarů. V současné době je zemědělská výroba v CHKO postavena na pěstování obilnin především pšenice, ječmene a řepky. V živočišné výrobě převažuje produkce mléka, hovězího a vepřového masa. Na zemědělsky využívaných plošinách leží mnoho závrtů, některé v minulosti zanikly zavezením a rozoráním. Právě oborávání závrtů až na hrany způsobuje erozi půdy do závrtů. Splavovaná ornice se dostává do jeskynních systémů a přes vývěry až do povrchových toků. Z půdy jsou vyplavovány průmyslová hnojiva a další látky, které 31

ve skapových vodách vnikají do jeskynních systémů. Dokazuje to pozorování, jenž prokázalo až desetinásobné zvýšení obsahu dusičnanů ve skapech pod polními pozemky než pod lesem. V rámci opatření agroenvironmentálních programů se podařilo část ploch nad Ostrovskou krasovou, Hrabešskou a Babickou plošinou zatravnit. Obr. 6 Babická plošina Dlouhodobé cíle vytvořit zemědělskou krajinu s velkým zastoupením travních porostů, remízků a mezí omezit na minimum nežádoucích splachy a průsaky ze zemědělské půdy do krasového podzemí v I. a II. zóně vytvořit výhradně extenzivně obhospodařované trvalé travní porosty, ve III. zóně zvýšený podíl TTP Dílčí cíle postupně převést vybrané pozemky na TTP podporovat protierozních opatření zlepšit druhovou skladbu TTP zamezit aplikaci hnojiv a biocidů na pozemcích nad jeskyněmi 32

zemědělsky hospodařící subjekty, podporovat a zapojit do agroenvironmentálních programů Navrhovaná opatření podporovat zatravňování půdy poblíž krasových jevů a v I. a II. zóně důležité je také stanovit správné složení směsí pro zatravňování, to znamená nepoužívat nepůvodní taxony a křížence, dobré je také dát přednost více druhům po stanovení optimálního složení vypracovat návrh a připravit travní směsi pro obnovu a založení TTP druhově chudé trávníky převést na porosty s vhodnou druhovou skladbou a neprovádět obnovu orbou nelikvidovat, ale podpořit obnovu a údržbu zeleně rostoucí mimo les, staré stromořadí a sady inventarizovat výsadby ovocných stromů, a vybírat vhodné druhy pro obnovu v rámci projektu komplexních pozemkových úprav realizovat navržené prvky ÚSES, prosazovat výsadbu ovocných dřevin a obnovovat trvalé protierozní prvky v I. a II. zóně nepěstovat ty polní plodiny, které mají nízký protierozní účinek (brambory, řepa, kukuřice aj.) vhodné je také přehodnocení zonace CHKO na orné půdě nad jeskyněmi v I. a II. zóně a na pozemcích nad jeskyněmi nehnojit kejdou, průmyslovými hnojivy, nepoužívat biocidy polní hnojiště a silážních jámy povolit jen výjimečně ve III. zóně na vodohospodářsky bezpečných místech zemědělské stavby povolit stavět jen výjimečně ve III. zóně, raději však využít stávající budovy vysvětlit princip plánu péče a cíl ochrany přírody a krajiny v CHKO zemědělcům pomocí osvětové kampaně, a vydat informační materiál se zásadami hospodaření v CHKO ukázat možnosti a výhody, které plynou z dotačních programů Mze a MŽP nebo z programů navazujících na strukturální fondy EU 33

organizovat setkání se zemědělci zaměřená na organizaci půdního fondu, nakládání s odpady, hnojivy a další oblasti (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 4.2.2.4 Rekreace a turistika Území CHKO Moravský kras je velmi žádanou oblastí z hlediska rekreace, cestovního ruchu a turistiky. Koncentrace návštěvníků je hlavně v letních měsících vysoká, a to především v atraktivních místech jako jsou Punkevní jeskyně a propast Macocha. Tyto dvě oblasti patří mezi nejnavštěvovanější. Návštěvnost má však většinou krátkodobý charakter. Pobytová rekreace se vyskytuje ve střední a jižní části, kde najdeme chaty a chalupy. Podél obvodu CHKO je vybudováno několik tábořišť a kempů. Tyto rekreační aktivity se mohou dostat do konfliktu se zájmy ochrany přírody a krajiny v různé míře. Vysoká koncentrace osob má značný negativní vliv na krajinu. Další negativní dopady turistiky jsou ničení označení a zařízení terénního informačního systému, nedovolené vstupy do nepřístupných jeskyní, vyšlapávání pěšin, nedovolené rozdělávání ohně a odhazování odpadků. Také dochází k pohybu návštěvníků mimo vyznačené turistické trasy. Vegetaci také poškozuje jízda na terénních a horských kolech provozovaná mimo cyklostezky. Horolezectví, které je v CHKO velmi oblíbené může poškozovat skalní vegetace a rušit ptáky v době hnízdění, proto je v období od 1. ledna do 15. července zákaz horolezectví na těchto lokalitách a je požadován sestup slaněním. Rekreace v chatách má na krajinu dlouhodobý vliv. Architektonicky nevhodné výstavby zasáhly převážně jižní část. Tento druh rekreace doprovází často odpadky v okolí, parkování v lese, znečišťování drobných toků a další negativní aktivity. Tyto rekreační aktivity je třeba směřovat do míst, kde nebudou v rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Navrhovaná opatření podpora rekonstrukce, údržby a značení turistických tras a cyklostezek oddělování tras pro pěší turistiku a cykloturistiku usměrňování návštěvníků, aby nedocházelo k poškozování hodnot území spolupráce s Klubem českých turistů při navrhování tras, značení a vybavení 34

spolupráce s českým horolezeckým svazem při informování horolezců, udržování horolezeckých terénů a při značení přístupových stezek nerozšiřovat počet horolezeckých stěn, a pokud to vyžaduje ochrana přírody částečně nebo trvale uzavřít stávající horolezecké stěny bránit sportovním aktivitám, které mohou poškozovat přírodní prostředí (horolezectví, jezdectví) závody s volným pohybem účastníků, povolit pořádat jen v podzimních měsících a vždy mimo MZCHÚ a I. zónu nepovolovat stánkový prodej ani vznik tržišť v rezervacích a ochranných pásmech podporovat formy agroturistiky Dlouhodobý cíl Vytvoření rekreačního, turistického a sportovního využívání území CHKO, které bude v souladu s ochranou přírody a krajiny. A umožnění sportovních aktivit, které nebudou negativně ovlivňovat krajinu. (www.moravskykras.ochranaprirody.cz) 4.2.2.5 Jeskyně Velkým problémem v ochraně jeskyní je ničení prostředí jeskyně, zvláště krápníkové výzdoby. Tento velký problém se týká veřejnosti přístupných, ale i nepřístupných jeskyní. Pokud porovnáme stav jeskyně po objevu a současný stav, zjistíme, že chybí 50 až 70 % původní výzdoby. V lokalitách, kde byla způsobena nenahraditelná škoda na krápnících, musely být instalovány krápníky z umělých hmot. Příkladem je např. Handžár, který je ve znaku jeskyně Balcarky, nebo tzv. Jehla v Punkevních jeskyních, které musela být vytvořena špice z umělé hmoty. 35

Obr. 7 Krápník ve tvaru jehly v Punkevních jeskyních (www.punkevni-jeskyne.cz) Správa CHKO se snaží regulovat návštěvnost a to především v nejzatíženějších oblastech. Například na Punkevních jeskyních byla snížena návštěvnost z 250-300 tisíc na 170 tisíc. Následkem vyloučení individuální dopravy ze Suchého a Pustého žlebu zanikly krizové situace plného parkoviště u Punkevních jeskyní, ale byly také redukovány fronty turistů před vchodem do jeskyně. Ochrana veřejnosti nepřístupných jeskyní je založena na budování pevných uzávěr. Na této činnosti se podílí Správa CHKO a základní organizace České speleologické společnosti. Navrhovaná opatření při ochraně veřejnosti přístupných jeskyní stanovit maximální počty návštěvníků v jednom vstupu do jeskyně a tyto limity dodržovat prohloubit opatření k ochraně výzdoby dozorování návštěvníků za použití moderních metod prohloubit informovanost návštěvníků o preventivních opatřeních, zabraňujících poškození řešit zjištěné přestupky a vyvozovat přísná opatření (www.spolekmoravskykras.cz) 36