Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Intraplemenná diverzita plemene český sportovní pony a její vztah ke sportovní výkonnosti Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Lenka Nevřivá Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Intraplemenná diverzita plemene český sportovní pony a její vztah ke sportovní výkonnosti vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis diplomanta.

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí diplomové práce paní doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D., za metodickou pomoc a připomínky při zpracování práce. Děkuji paní Věře Nágrové za pomoc a rady při vyhledávání lineárních popisů českého sportovního ponyho.

ANOTACE V České republice bylo v roce 2000 zavedeno nové plemeno ponyho český sportovní pony. V této práci jsou popsána plemena, která se na jeho vzniku podílela. Pro plemeno ČSP je popsán šlechtitelský cíl a současný stav plemene. Práce se zabývá změnou exteriéru poníků plemene ČSP v průběhu zapisování jednotlivých koní do plemenné knihy. Zkoumání je prováděno na podkladě základních tělesných měr a lineárních popisů. Druhá část je zaměřena na zjištění, zda má exteriér ponyho vliv na jeho sportovní výkonnost. Lineární regresí bylo zjištěno, že se exteriér chovné populace plemene ČSP zlepšuje. Toto bylo prokázáno průkazným nárůstem hodnocení exteriéru pony. Mění se i míry plemene. Zvyšuje se jeho kohoutková výška, stejně tak se zvětšují obvody holení a hrudníků. Další změny byly pozorovány na lineárních popisech, zde však nebyly velké rozdíly prokázány. Vliv exteriérových vlastností koní byl pozorován v závislosti na výkonnosti ve skokových soutěžích. Prokázalo se, že lepších výkonů dosahují pony s lepším ohodnocením exteriéru a vyšších kohoutkových výšek. Koně s většími obvody hrudníku byli ve výkonnosti slabší. Souvislost mezi hodnotami lineárního popisu a výkonností ponyho se nepodařilo prokázat. Ukázalo se však, že na sportovní výkonnost má vliv pohlaví koně. Lepších výsledků dosahují hřebci oproti klisnám. Stejně tak výkonnost ovlivňuje jednotlivá soutěž, ve které pony startuje. U plemene ČSP je pozorován vývoj plemene a to směrem ke sportovnímu typu ponyho. Klíčová slova: Český sportovní pony, míry, lineární popis, výkonnost, tělesná stavba

ANOTATION A new breed Czech sport pony was introduced in Czech Republic in 2000. This thesis describes other breeds that participated on CSP inception. The breeding aim and recent status of the breed are discussed here. The thesis deals with the exterior changes in CSP breed during the logging of particular ponies into the studbook. The investigation is based on the measures body size and linear descriptions. Examining whether the pony s exterior has its influence in the sport efficiency is the topic of the second part. By linear regression it was discovered, that the exterior of the stud of CSP is constantly getting better. This fact was proved by evidential rise of the pony s exterior evaluation. Furthermore the measures of this breed have been changing. The withers heights have been raising, as well as the shins and chests perimeters have been increasing. Another changes were observed in linear descriptions, however, there were no big differences conferred. The influence of exterior features of the horses was observed depending upon the performance in show jumping. Demonstrably, ponies with better exterior evaluation and higher withers heights accomplish better results. Horses with bigger chest perimeters were weaker in their performance. The connection between the linear description values and the pony s performance was not managed to prove. However, it was revealed, that the gender of the horse has its influence in the sport performance. Stallions reach better results than mares. As well as particular competition that the pony starts in affect the performance. In the CSP breed, a development to sport type of pony has been observed, recently. Key words: Czech sport pony, measures, linear description, performance, physipue

OBSAH ÚVOD... 9 1 Literární přehled... 10 1.1 Plemena pony využívaná při šlechtění sportovních pony... 10 1.1.1 Britská plemena... 10 1.1.2 Francouzská plemena pony... 20 1.2 Sportovní pony... 22 1.2.1 Deutsche Reitpony... 23 1.2.2 American Sportpony... 24 1.2.3 Riding Pony... 26 1.2.4 British sport pony... 27 1.3 Český sportovní pony... 28 1.3.1 Vznik plemene... 28 1.3.2 Chovný cíl... 31 1.3.3 Metody chovu... 31 1.3.4 Akcelerační program... 31 1.3.5 Výkonnostní zkoušky... 33 1.3.6 Početní stav... 34 1.4 Pony sport... 36 1.5 Měření koní... 38 1.6 Lineární popis koní... 39 2 Cíl práce... 43 3 Materiál a metodika... 44 3.1 Vymezení srovnávací základny... 44 3.2 Rozdělení údajů do databází... 44 3.2.1 Databáze s lineární popisy... 44 3.2.2 Databáze sportujících koní... 45 3.3 Statistické zpracování dat... 49 4 Výsledky a diskuze... 51 4.1 Změna exteriéru pony v závislosti na roku zařazení... 51 4.1.1 Porovnání souhrnné charakteristiky exteriéru pony... 52 4.1.2 Porovnání populace ČSP podle základních tělesných měr... 54 4.1.3 Porovnání hodnot základních tělesných měr klisen a hřebců... 59

4.1.4 Porovnání populace ČSP na základě lineárního popisu... 61 4.2 Databáze sportujících koní... 64 4.2.1 Drezurní soutěže... 65 4.2.2 Skokové soutěže... 65 5 Závěr... 70 Seznam použité literatury... 72 Seznam obrázků... 76 Seznam tabulek... 76 Seznam grafů... 77

POUŽITÉ ZKRATKY A1/1...anglický plnokrevník APH...american paint horse APPAL...appaloosa Ar 1/1...arabský plnokrevník Conn....connemara pony ČSP...český sportovní pony DR...Deutsche Reitpony NFP...New Forest pony Or 1/1...arabský plnokrevník SŠP... slovenský športový pony WmpA...welsh mountain pony WpB...welsh pony WpC...welsh pony of cob type WcobD...welsh cob WPBR...velšský polokrevník ACHSP...Asociace chovatelů sportovních pony ASCHK...Asociace svazů chovatelů koní ASPR...The American Sportpony Registry AWR...The American Warmblood Registry ČJF...Česká jezdecká federace FEI...Mezinárodní jezdecká federace SPSS...Sports Pony Studbook Society HPK...hlavní plemenná kniha PJS...pravidla jezdeckého sportu PK...plemenná kniha PPK...pomocná plemenná kniha KVH...kohoutková výška hůlková KVP...kohoutková výška pásková OH...obvod hrudníku Ohol...obvod holeně

ÚVOD V Evropě a v Asii se vyskytuje celá řada původních plemen pony, která však nesplňují požadavky rozvíjejícího se odvětví jezdectví pony sportu. Proto začaly vznikat nové chovy poníků zaměřené čistě jen na sportovní výkonnost. Tyto chovy mají většinou svou chovnou základnu postavenou na původních plemenech pony a dále jsou zušlechťovány koňmi, kteří již ve sportu působí. V České republice se odezvou na poptávku po sportovním typu koně pod 148 cm stalo plemeno český sportovní pony. Poměrně nové plemeno je postaveno na křížencích pony různého původu a zušlechťováno sportovními a velšskými plemeny a v menší míře jinými původními plemeny. Proces šlechtění je zde teprve na počátku, proto koně zapsaní v plemenné knize jsou velmi různorodých typů. Do chovné základny bylo zařazeno mnoho koní. U klisen jsou to často pony ne příliš kvalitních exteriérových vlastností. Naopak v plemenné knize hřebců se vyskytují převážně koně jiných plemen, kteří mají dále působit pro českého sportovního ponyho jako zušlechťovatelé. Selekčním tlakem na tuto chovnou základnu je snaha o vytvoření sportovního poníka požadovaného exteriéru a vysoké výkonnosti. Diplomová práce navazuje na práci bakalářskou. Jejím cílem je zjistit vývoj exteriéru zapisovaných koní v průběhu sedmi let. Déle si klade za cíl zhodnotit vliv sledovaných exteriérových vlastností na sportovní výkonnost hodnocených poníků a zjistit možné faktory ovlivňující výkonnost vybraných pony. 9

1 LITERÁRNÍ PŘEHLED 1.1 Plemena pony využívaná při šlechtění sportovních pony Původní plemena pony se vyskytují v celé Evropě a Asii, a ta známější a více prošlechtěná se vyvážejí i do zemí, kde se původní populace pony neobjevovala. V zásadě jsou pony mnohem více než jiná plemena koní (snad mimo arabského koně) výsledkem působení svého původního prostředí, které později změnil a zušlechtil lidský zásah. Pony má jedinečný charakter a neobyčejně tvrdou konstituci. Ve dvacátém století se stal chov pony, ať už pro všechny typy dětských soutěží, nebo pro zápřah, jedním z nejrozvinutějších oborů v chovu koní ve velkém (EDWARDS, 1994). Všechny jedince, kteří dosahují v kohoutku výšky 148 cm a méně, řadíme do skupiny poníků. Tato hůlková výška je odvozena od staré anglické míry inch (palec). Jeden palec je asi 2,5 cm. Poníci měří maximálně 60 palců, přičemž se zde započítává kategorie malých koní, která je využívána v mnoha zemích. Tato kategorie se vyskytuje při dělení pony do pěti sekcí, a to A, B, C, D a E. Do kategorie A se řadí poníci s kohoutkovou výškou nižší než 117 cm a do kategorie E (malých koní) jedinci s kohoutkovou výškou od 149 do 156,9 cm (HERMSEN, 1999). 1.1.1 Britská plemena Britská plemena jsou základem pro mnoho plemen sportovních pony. Na ostrovech Velké Británie se vyskytuje devět původních plemen pony. Tato plemena jsou často označována za horská a vřesovištní, podle oblastí, ve kterých žila. Dnes se už v Británii žádné divoce žijící plemeno nevyskytuje. K původně Britským plemenům řadíme exmoorského ponyho, dartmoorského ponyho, New Forest pony, velšská plemena pony, fell pony, daleské pony, skotské horské pony, shetlandské pony a connemary (EDWARDS, 1994). Tito pony mají výjimečnou sílu v porovnání se svou velikostí. Díky drsnému podnebí svého přirozeného prostředí jsou odolní, mají jistý krok, jsou schopni přežít s minimálními dávkami potravy a mají vrozenou inteligenci (DRAPEROVÁ, 1999). Při šlechtění sportovních pony se využívá pět plemen, a to Dartmoor, New Forest pony, velšská plemena, fell a connemara. 10

Connemara Connemara pony je jediné původní irské plemeno. Pochází z kraje Connemara, které je dnes nazýváno Chonnacht, na západním pobřeží Irska. V 5. až 6. století před naším letopočtem zde žili poníci podobní těm, jací dnes obývají Shetlandy, Norsko a Island. Později sem Keltové dovezli koně orientálního typu a v 16. století sem byli kupci dovezeni koně z Iberského poloostrova. Tito koně posílili španělské prvky. V 19. století byli statkáři ke Connemarům připařováni arabští hřebci. Ke konci 19. století začal Connemara ztrácet své kvality, a proto byli do chovu zařazeni plnokrevní koně a hackneyové (EDWARDS, 1994). V roce 1923 byla v Galway založena Connemara Pony Breeders Society (DRAPEROVÁ, 1997). Plemenná kniha byla založena v roce 1924 (BONGIANNI, 1988). Connemarové jsou jedno z největších plemen pony. Jejich výška se pohybuje v rozmezí od 130 do 150 cm, ale průměrná výška je 140 až 142 cm. Dospívají v pěti letech, někdy později a dožívají se až 30 let. Nejčastěji se vyskytují barvy bělouš a plavák, ale jsou i vraníci, hnědáci, ryzáci a izabely. Černé tečkování je obvyklé, ale nejsou přípustní strakoši. Connemara pony je kompaktní, vyrovnaný. Hlava je středně velká a ušlechtilá. Oči jsou posazené daleko od sebe. Uši malé, žuchvy relativně mohutné, ale ne hrubé. Krk je dlouhý a klenutý. Trup hluboký, záď je silná. Má velké hlezenní a karpální klouby, holeň krátkou, její obvod má být 18 až 21 cm. Kopyta dobře formovaná, středně velká a tvrdá. Pohyb je lehký, volný a přesný s překvapivou akcí končetin vzhledem k jeho mohutnosti. Connemarové mají přirozenou skokovou potenci a jejich obdélníková stavba těla jim poskytuje dobré předpoklady pro drezuru (http://www.cpbs.ie/pony.asp; http://www.imh.org/conn.html; http://www.nationalponysociety.org.uk). 11

Obr. 1 Connemara (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bscon.htm) Dartmoorský pony Na divokých blatech a vřesovištích na jihozápadě Anglie se vyvinula dvě plemena pony dartmoorský a exmoorský pony. I když vznikla na stejném místě Anglie, jsou tyto dvě plemena odlišná. Prostředí, kde žil dartmoor, bylo dobře přístupné, proto byl tento pony poznamenán četným křížením. Naopak exmoor zůstal prakticky nedotčen od prehistorických dob, protože odlehlost a nepřístupnost oblastí, ve kterých žil, jej uchránila před vlivem cizí krve (EDWARDS, 1994). Koncem 19. století docházelo ke křížení dartmoorů s velkým počtem cizích plemen koní. V době vrcholící průmyslové revoluce byli na místa, kde žil dartmoor, puštěni shetlandští hřebečci. Kvůli produkci důlních poníků dartmoor téměř vymizel. K zachránění tohoto plemene se chovatelé pokusili přikřížit hřebce Lord Polo, tedy velšského horského ponyho. Větší vliv měl však později hřebec arabského původu The Leat (DRAPEROVÁ, 1999). Během druhé světové války byla dartmoorská oblast využívána pro vojenské účely. Dartmoorští poníci tím velice utrpěli a byli téměř vyhubeni (HERMSEN, 1999). Od roku 1899, kdy vznikla Dartmoor Pony Society, byl chov dartmoorského ponyho striktně kontrolován, aby si plemeno zachovalo svou autentičnost (BONGIANNI, 1988). Ve stejném roce byla založena také plemenná kniha a byl zde stanoven výškový limit na 142,2 cm pro hřebce a pro klisny na 132 cm (DRAPEROVÁ, 1999). 12

Dnes nesmí výška dartmoorského ponyho přesáhnout 127 cm (12,2 pěstí). Dartmoor se vyskytuje v barvách vraník, hnědák, ryzák a bělouš. Strakoši nejsou povoleni. Velké množství bílých znaků není žádoucí. Hlava je malá s malýma ostražitýma ušima. Krk silný, středně dlouhý, u hřebců klenutý. Silný hřbet a bedra, záď silná a svalnatá. Kopyta tvrdá a dobře formovaná. Nesmí se vyskytovat vady postojů. Pohyb nízký a pravidelný s dobrou akcí hlezenních kloubů. Hříva a ocas jsou husté a dlouhé. Dartmoor je kvalitní jezdecký pony s mohutnou stavbou těla (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bsdart.htm; DRAPEROVÁ, 1999). Obr. 2 Dartmoorský pony (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bsdart.htm) Fell pony Toto plemeno je staré asi 2000 let (RANSFORD a LANGRISH, 2004). Fell pony se často popisuje společně s daleským ponym. Obě tato plemena pocházejí ze severu Anglie, každé z jiné strany Penninského hřbetu. Tato plemena jsou větvemi téhož kmene, které se postupně oddělily následkem odlišného způsobu života a práce. Fellský pony je podstatně menší a lehčí než daleský pony (EDWARDS, 1994). Oficiální rozlišení fellského a daleského ponyho bylo provedeno teprve v roce 1916, kdy byly ustanoveny organizace zabývající se chovem těchto dvou plemen, a to The Dales Pony Improvement a The Fell Society (DRAPEROVÁ, 1997). Nejstarším předkem těchto plemen byl tehdejší černý chladnokrevný fríský kůň, potomek evropského divokého lesního koně. Největší vliv na ně ovšem měl silný rychlý galoway, jehož vlastnosti si uchoval především moderní fellský pony. Galoway měřil 13

v kohoutku 132 142 cm, byl otužilý, skromný a velmi rychlý. Od 19. století je považován za vyhynulého (EDWARDS, 1994). Výška fell ponyho se udává do 14 pěstí (142,2 cm). Vyskytuje se v barvách vraník, hnědák a bělouš. Ryzáci a strakoši nejsou přípustní. Je přípustná malá hvězda. Malé bílé znaky na nebo pod zadní spěnkou jsou akceptovatelné. Nadměrný výskyt bílých znaků je nežádoucí, ale i přes to mohou být někteří pony s těmito znaky zapsáni. Hlava je malá s širokým čelem. Pony má velké nozdry, jasné a výrazné oči. Uši jsou malé, dobře formované a správně posazené. Krk přiměřeně dlouhý, silný, ne příliš mohutný. Důležitá je dobře umístěná a skloněná lopatka a dobře vyvinuté svalstvo na plecích. Kopyta přiměřené velikosti, okrouhlá a dobře formovaná, charakteristická je namodralá rohovina. Končetiny by měly být rovné s velkými, dobře formovanými klouby. Jsou vyžadovány rousy. Ocas a hříva jsou dlouhé. Krok je jistý a elegantní, v klusu se vyžaduje dobrá akce v karpálních a hlezenních kloubech. Fell pony by měl být tvrdý a otužilý (srov. www.fellponysociety.org; http://www.nationalponysociety.org.uk). Obr. 3 Fell pony (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bsfell.htm) New Forest pony Je známo, že divocí koně žijí v New Forestu v jižní Anglii od 11. století (RANSFORD a LANGRISH, 2004). Přesné kořeny dnešního New Forest ponyho nejsou přesně známy, protože byl v průběhu staletí ovlivněn celou řadou různých plemen. Objevují se záznamy ze 14

třináctého století o 18-ti velšských klisnách, které byly dovezeny do New Forestu za účelem zlepšení stáda (PEPLOWOVÁ, 1999). V 19. století bylo stádo poníků velmi zdegenerované, a bylo potřeba jej ozdravit, proto byl v polovině 19. století ke stádu puštěn arabský hřebec, který patřil královně Viktorii, a dále různá plemena pony jako welsh, dartmoor, exmoor a highland (BONGIANNI, 1988). V současné době žije volně v oblasti New Forest asi 3000 poníků, další se chovají v hřebčínech po celé Británii i v zahraničí (PEPLOWOVÁ, 1999). Horní limit kohoutkové výšky hůlkové je pro tyto pony 148 cm. Spodní hranice není pro toto plemeno určena. Plemeno New Forest se dělí do dvou sekcí. Do první sekce se řadí pony do 138 cm kohoutkové výšky hůlkové, do druhé sekce nad 138 cm. Tito poníci mohou mít jakoukoliv barvu mimo strakošů, skvrnitých běloušů a izabel s modrýma očima. Od roku 2004 je povoleno do plemenné knihy zapisovat koně barvy isabel a světlý ryzák s tmavýma očima. U tohoto plemene nejsou povoleny modré oči. Bílé odznaky na hlavě a nohou jsou povoleny, ale je stanovena výjimka, že se nesmí bílé skvrny vyskytovat na růžově pigmentované kůži mimo hlavu, na horní linii, a na nohou nesmí přesahovat karpální a hlezenní klouby. New Forest je elegantní, dobře stavěný jezdecký pony. Hlava musí být ušlechtilá s širokým rovným čelem. Krk se vyžaduje dobře nasazený, je upřednostňován dlouhý krk a nesmí být moc široký. Mají šikmou silnou plec, hluboký hrudník, rovné končetiny a tvrdá okrouhlá kopyta. Záď je silná. New Forest pony mají dobrý temperament a je velmi lehké je trénovat (http://www.imh.org/imh/bw/nwforest.html; http://www.newforestpony.net/). Obr. 4 New Forest pony (www.newforestpony.com) 15

Welsh pony Velšský pony je v dnešní době chován ve čtyřech základních sekcích: sekce A velšský horský pony (welsh mountain pony), sekce B velšský pony (welsh pony), sekce C velšský pony v typu kob (welsh pony of cob type) a sekce D velšský kob (welsh cob). Pro jejich vysokou oblibu mezi chovateli byl ještě zaveden registr polokrevných velšů welsh part-bred, kde jsou zapisováni koně, kteří mají prokazatelně minimálně 12,5 % velšské krve. Historicky nejstarší sekcí a vlastně základem pro všechny ostatní je velšský horský pony, tedy sekce A (http://www.welshpony.wz.cz/historie.html). Původní domov velšských horských pony byl v kopcích a údolích Walesu. Polodivoká stáda se pohybovala v opuštěných krajích za extrémních podmínek. Tento způsob existence utvářel během staletí velmi tvrdá a odolná zvířata. Několikrát během historie byli tito koně ohroženi, například ediktem panovníka Jindřicha VIII (1509 1547), který nařizoval zabít všechny koně nižší než 150 cm, protože se nehodili pro armádu (http://www.heavenlypony.com/welsh_pony_history.html). Dokud v roce 1902 nevznikla plemenná kniha, vymezující ostrou hranici mezi starým plemenem a zušlechtěným moderním typem s přísně definovanými znaky, byl typ velšského horského ponyho proměnlivý, a to podle rozsahu přikřížených plemen. O první zušlechťující vliv orientální krví se postarali Římané (EDWARDS, 1994). Julius Caesar založil hřebčín v Merionethshire na Bale a později zušlechťoval chovný materiál velšských koní orientální krví, v 19. století byla přidána arabská krev a dále se na vzniku plemene podílel norfolský roadster (dnes vyhynulý předchůdce hackneye) (PEPLOWOVÁ, 1999). Po roce 1902 se objevuje zušlechtěný horský pony. Na jeho vzniku měl velký vliv hřebec Dyoll Starlight, který měl po matce Moonlight arabskou krev. Dyoll Starlight byl bělouš, díky němu se pak bílá stala u velšů nejobvyklejším zbarvením (EDWARDS, 1994). Velšský pony vznikl z velšského horského ponyho a hackneye. Na konci 18. století byl velšský pony ovlivněn malým anglickým plnokrevníkem Merlinem (BONGIANNI, 1988). 16

Oba typy kobů se vyvinuly z kříženců velšských horských pony. Sekce C, pony typu kob, jsou často výsledkem křížení kobů ze sekce D a velšských horských pony (EDWARDS, 1994). Moderní kob vznikl křížením s norfolským roadsterem a yorkshiským kočárovým koněm (PEPLOWOVÁ, 1999). Dokud nebyla v roce 1918 zavedena úřední licence hřebců, uplatňovaly se výkonnostní zkoušky. Z dosažených výsledků těchto testů se pak koně selektovali pro chovné využití. Tyto zkoušky se skládaly z různých tras, které museli koně absolvovat v klusu. Nejoblíbenější byla trasa v kopcovitém terénu z Cardiffu do Dowlais a měřila 56 km. Nejlepší koně ji zdolali za méně než 3 hodiny (EDWARDS, 1994). V roce 1901 byla předními zemskými pány, farmáři a příznivci velšských plemen pony založena společnost The Welsh Pony and Cob Society. Tato společnost začala vést plemennou knihu Welsh Stud Book. V roce 1902 sdružení publikovalo první svazek plemenné knihy, který obsahuje rodokmeny a chovatelské detaily zvířat všech sekcí. Dnes tato kniha obsahuje již 80 svazků. V dnešní době je společnost jednou z největších britských chovatelských organizací s mnoha regionálními asociacemi a zámořskými společnostmi. U nás vznikly 2 organizace zabývající se chovem velšských pony, a to v roce 1998 Společnost pro chov welsh pony a cob a v roce 2001 Svaz chovatelů pony. Svaz chovatelů pony úzce spolupracuje s Asociací svazů chovatelů koní České republiky a zajistil vypracování Řádu plemenné knihy dle pravidel mateřské plemenné knihy (Welsh Stud Book), se kterou spolupracuje na řešení nejasností. (http://www.welsh-pony.wz.cz/org.html; http://www.welsh-cz.info/schp_osvazu.htm). Sekce A velšský horský pony Kohoutková výška těchto pony je do 122 cm. Jsou tvrdí, odvážní s výraznými pony rysy. Vyskytují se všechny barvy mimo strakoše. Hlava je malá, suchá, dobře nasazená a zužující se k nozdrám. Uši malé, posazené úměrně blízko u sebe. Nozdry velké, široké. Krk má být dlouhý, dobře nesený, u klisen je žádoucí štíhlejší, u hřebců se vyžaduje mohutný hřeben. Plece dlouhé šikmé. Kohoutek jemný. Přední končetiny v loktech volné, s dlouhým a silným předloktím. Karpální kloub dobře vyvinutý, holeň krátká, kopyta okrouhlá, tvrdá. Hřbet, stejně jako bedra, by měl být silný, osvalený a dobře vázaný. Záď má být dlouhá a kulatá, ocas dobře nasazený a vysoko nesený. U 17

zadních končetin se vyžadují velké suché hlezenní klouby se zřetelnými patními hrboly, nesmějí být vytočeny dovnitř ani ven. Pohyb energický, volný (http://www.welshpony.wz.cz/popis.html; www.aschk.cz). Obr. 5 Welsh pony sekce A (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bswelsha.htm) Sekce B velšský pony Kohoutková výška nesmí přesahovat 138 cm. Velšský pony je velmi podobný velšskému horskému ponymu, ale u ponyho sekce B musí být brán zřetel na jezdecký typ plemene. Proto se vyžaduje tvrdý a pevně stavěný pony s kvalitním pohybem a přiměřenou kostrou a hmotou (http://www.welsh-pony.wz.cz/popis.html; www.aschk.cz/plemena /velshplemena2003/rpk_velshplemena2003-2.php). Obr. 6 Welsh pony sekce B (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bswelshb.htm) 18

Sekce C - velšský pony v typu kob Kohoutková výška do 137 cm, standard je stejný, jako u sekce D. Obr. 7 Welsh pony sekce C, (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bswelshcd.htm). Sekce D velšský kob Spodní hranice pro kohoutkovou výšku tohoto koně je 137 cm, horní hranice není stanovena. Velšský kob je silný, tvrdý a atraktivní pony. Vyskytují se všechny barvy kromě strakoše. Hlava je ušlechtilá, je nežádoucí hrubá hlava a klabonos. Oči výrazné, posazené daleko od sebe, uši jemné a dobře posazené. Krk dlouhý a dobře nesený. U klisen štíhlejší, u hřebců s mohutným hřebenem. Plece silné, šikmé. Přední končetiny jsou volné v loktech, předloktí dlouhá a silná. Dobře vyvinuté karpální klouby a velmi silné holeně. Může se vyskytovat přiměřené množství rousů. Hrudník hluboký a klenutý, záď dlouhá a silná. Zadní končetiny silné a dobře osvalené s velkými hlezenními klouby. Pohyb volný a korektní, v klusu se musí karpální kloub výrazně ohýbat (http://www.welsh-pony.wz.cz/popis.html; www.aschk.cz/plemena/velshplemena2003/rpk_velshplemena2003-2.php). 19

Obr. 8 Welsh pony sekce D (http://www.bbc.co.uk/wales/mid/sites/royal_welsh/pages/royalwelsh2005_wednesday_ cobs.shtml?18 ). 1.1.2 Francouzská plemena pony Ve Francii žijí tři původní plemena pony a to arièžský neboli merénský pony, landéský pony (landais) a pottok. Pottok i landais jsou starobylá plemena odvozená od primitivních typů koní. Obě plemena pochází z jihozápadní Francie. Landais obývá jednu z největších souvislých zalesněných ploch Land a úrodnější planinu Chalosse. Pottok, horský pony z Pyrenejí pochází z Baskicka, z hornatých okresů Labourd Basse Navarre a Soule při Španělské hranici (EDWARDS, 1994). Landais Toto plemeno je pravděpodobně potomkem divokého stepního tarpana (EDWARDS, 1994). Na začátku dvacátého století se v oblasti Landais vyskytovalo okolo 2000 zástupců tohoto plemene. Dnes je obtížné najít čistokrevné zástupce, protože od roku 1946 byl landais křížen s ostatními plemeny kvůli zachování dostatečně velké chovatelské základny. Nyní je snaha o dosažení původního typu plemene využitím arabských a velšských hřebců (BONGIANNI, 1988). V sedmdesátých letech vznikl ve Francii Pony klub, který výrazně podpořil chov landéských pony. V této době také plemeno sehrálo úlohu kmenového stáda při vytváření francouzského jezdeckého ponyho (EDWARDS, 1994). 20

Současný landéský pony je vysoký 118 až 147 cm. Šedá barva kdysi dominující u divokých lesních koní se dnes už v chovu nevyskytuje. Obvyklé zbarvení landéských koní je hnědák, ryzák a vraník. Landais je ušlechtilý, hlava má arabské rysy a po velšských předcích malé zahrocené uši. Ocas je vysoko nesený. Je odolný, skromný a plodný, inteligentní a mírný (EDWARDS, 1994; http://www.ponycenter.com/index.cfm?catid=129). Obr. 9 Landais pony (http://www.agraria.org/equini/landais.htm) Pottok (Basque pony) Předky tohoto plemene stejně jako landéského ponyho byli pravděpodobně primitivní koně (EDWARDS, 1994). Od roku 1970 je pottok uznán jako plemeno a vznikla plemenná kniha. Ta byla rozdělena do dvou částí. První A book, je pro čistokrevné pottoky. Druhá B book, pro pottoky křížené s arabskými hřebci nebo velšskými pony sekce B (www.poneypottok.com). Čistokrevní jedinci zapisovaní do časti A plemenné knihy mají hrubou hlavu s občas se vyskytujícími náznaky vypouklého čela. Uši jsou malé, vysoko posazené a orientovány vpřed. Oči živé a inteligentní, vyskytují se dvoubarevná zbarvení. Krk spíše krátký s hřívou směřující dolů. Plece mírně skloněné, široký hrudník a dlouhá bedra. Záď krátká a skloněná. Nízko nasazený a hodně hustý ocas. Vyžadují se korektní postoje, končetiny silné a suché. Kopyta jsou malá a tvrdá. Plemeno se vyskytuje 21

v barvách ryzák, hnědák a strakoš. Nevyskytují se koně bílé barvy. Kohoutková výška klisen a valachů se pohybuje v rozmezí 113 až 145 cm, u hřebců 118 až 145 cm. Ale u většiny pottoků registrovaných v plemenné knize A se kohoutková výška pohybuje okolo 128 cm a méně (www.poney-pottok.com). Vyšší zástupci pottoka jsou registrováni v oddílu plemenné knihy B. Tito pony mívají také mnohem atletičtější postavu (www.poney-pottok.com). Obr. 10 Pottok (http://pottok.anp.free.fr/galerie_photo.htm ) 1.2 Sportovní pony S postupným rozvojem sportovních soutěží se začaly objevovat i první pokusy o pořádání soutěží pro děti na ponících. Postupem času si toto odvětví jezdeckého sportu získalo velkou oblibu, především proto, že připravovalo děti na ježdění na velkých koních. S tím, jak rostla úroveň soutěží pro děti na pony, zvyšovaly se nároky a klesala možnost výběru poníků vhodných pro tyto účely. Proto začaly vznikat organizace zabývající se chovem pony zaměřených na sport. O prvních sportovních ponících se dá hovořit pravděpodobně v souvislosti s plemeny pony z Velké Británie. Zde se první jezdecky zaměření pony objevili u velšských plemen v roce 1931. Tito poníci byli řazeni do sekce B pod názvem velšský pony a byli vyšlechtěni kvůli potřebě jezdeckého ponyho pro děti. Dále se ve Velké Británii objevilo plemeno jezdecký pony, které začalo být více známo ve 40. letech dvacátého století. I přesto, že bylo toto plemeno šlechtěno i na jezdecké účely, více se dbalo především na tělesnou stavbu, protože se tento kůň objevoval spíše na výstavách. První pokusy o vyšlechtění ponyho zaměřeného jen na sportovní výkonnost se objevily v Německu. Zde se jim podařilo po mnoha letech vytvořit poníka, který připomíná zmenšenou formu jezdeckého teplokrevného 22

koně. S tímto typem ponyho začali dosahovat úspěchů na národních i mezinárodních soutěžích. Toto podnítilo i ostatní země k utváření vlastního plemene. Ve většině těchto zemí se pro dosažení požadovaného typu používal právě německý jezdecký pony. V mnoha zemích se pony závody už jezdily na vysoké úrovni, když se v České republice teprve začalo polemizovat o možnosti zavedení oficiálních soutěží. Ty byly schváleny Českou jezdeckou federací teprve v roce 2001 (EDWARDS 1994; NEVŘIVÁ 2004). 1.2.1 Deutsche Reitpony (německý jezdecký pony) Německý jezdecký pony je plemeno, jehož vývoj začal přibližně před 40-ti lety. V této době byla snaha chovatelů systematickou selekcí dosáhnout plemene poníka, které bude mít dobré atletické schopnosti, bude elegantní a inteligentní (http://www.throughconnection.com/aboutgrps.html). Na výroční schůzi German pony breeding association v roce 1965 byla přednesena otázka nutnosti chovu typu pony s větší kohoutkovou výškou. Od této myšlenky se čekalo zvýšení zájmu mladých jezdců o ježdění na pony a dosažení větších úspěchů na národních i mezinárodních soutěžích (YOUNG, 2002). První snahy německých chovatelů o vyšlechtění vhodného ponyho směřovaly ke křížení německých lokálních poníků s koňmi plemene fjord, hafling a s arabskými hřebci. Těmito snahami však chovatelé nedosáhli požadovaných výsledků. Proto začali v Německu hledat jiná řešení a ta nalezli v britských chovech. V roce 1970 byli z Británie do Německa dováženi vhodní pony, především plemene Welsh. Tito pony postavili základy plemeni Deutsche Reitpony (MORTIMER, 2006). Poníci dovezení z Británie byli kříženi s araby, angloaraby a malými teplokrevnými koňmi. Svůj vzestup zaznamenalo plemeno v roce 1975, kdy začali vynikat první zástupci tohoto plemene na mezinárodních soutěžích. V roce 1990 byl zaznamenán další pokus o zlepšení vlastností tohoto plemene, a to trakénskými, hannoverskými a holštýnskými hřebci. Tímto křížením se však ztratil typ ponyho a jeho vlastnosti, proto byla tato snaha neúspěšná. Dnes se snaží chovatelé 23

za pomocí specifických linií zachovat a dále rozvíjet typ ponyho, který se podobá malému teplokrevnému koni (http://www.throughconnection.com/aboutgrps.html). Podle chovatelského standardu se musí kohoutková výška německého jezdeckého ponyho pohybovat od 138 cm do 148 cm. U tohoto plemene jsou povoleny všechny barvy. Pony by měl mít malou hlavu, velké a živé oči a malé uši. Krk dlouhý, dobře utvářený, kohoutek dlouhý a výrazný. Záď dlouhá, dobře osvalená. Pohyb by měl být korektní, rytmický, prostorný a elastický s výrazným impulsem vycházejícím od zádi. Pony by měl být skromný, ochotný pracovat, temperamentní (http://www.deutsches-reitpony.de; http://www.throughconnection.com/aboutgrps.html). Obr. 11 Německý jezdecký pony (http://www.deutsches-reitpony.de) 1.2.2 American Sportpony (americký sportovní pony) Tak jako v ostatních zemích, i v Americe se rozvíjel chov sportovních poníků. V roce 1997 počet i kvalita těchto poníků výrazně vzrostla, proto bylo nutné, tak jako v ostatních zemích založit organizaci, která by se zabývala chovem a registrací těchto koní. Tohoto se ujala organizace s názvem The American Warmblood Registry (AWR), která byla založena již v roce 1981 v Severní Americe, chovateli teplokrevných koní. Tato organizace vybudovala v roce 1997 oddělení s názvem The American Sportpony Registry (ASPR) (http://www.americansportpony.com/pagesaspr/breedstandardaspr.htm). 24

Podle YOUNGA (2002) je tak jako v Británii základ amerického sportovního ponyho postaven na německém jezdeckém ponym. Na vývoji amerického sportovního ponyho se podílelo mnoho plemen, od koní plemene welsh po New Forest, včetně amerických lokálních poníků (http://www.americansportpony.com/pagesaspr/breedstandardaspr.htm). Chovatelé, kteří chtějí mít svého ponyho zapsaného v registru, musí mít u tohoto koně proveden DNA-typ. Touto cestou se snaží organizace o dokumentaci původů koní (http://www.americansportpony.com/pagesaspr/breedstandardaspr.htm). Výška těchto pony je od 138 cm do 148 cm. Jsou povoleny všechny barvy. Hlava je malá a ušlechtilá, oči výrazné, nozdry velké a široké, uši malé. Dobře nasazený široký a dlouhý krk. Tělo je souměrné s důrazem na jezdecký typ. Končetiny suché s plochými klouby, korektní postoje, kopyta tvrdá, středně velká. Pohyb s pravidelnou a korektní kadencí s dlouhými kroky. Rytmus stálý, energický a elastický. Nevyžaduje se přehnaná akce v karpálních a hlezenních kloubech. Je vyžadován zřetelný impuls od zádi. Tito pony mají být ochotni k pohybu, kurážní a inteligentní (http://www.americansportpony.com/pagesaspr/breedstandardaspr.htm). Obr. 12 American sport pony (www.americansportpony.com) 25

1.2.3 Riding Pony (jezdecký pony) Jezdecký pony pochází z Velké Británie. Stádo, které mělo v počátečním stádiu šlechtění největší vliv na utváření plemene pochází ze středního Walesu (EDWARDS, 1994). Jezdecký pony vznikl křížením anglických plnokrevníků a arabských hřebců s klisnami poníků plemen velš, dartmoor a exmoor (BONGIANNI, 1988). Pozornost na sebe upoutal ve 40. letech dvacátého století, když se vyhledávali malí plemeníci pro pólo ponyho (EDWARDS, 1994). Britský jezdecký pony se vyskytuje ve všech barvách. Má atraktivní hlavu s rovným profilem. Oči velké a inteligentní, uši malé. Krk je dlouhý a dobře nasazený. Kohoutek výrazný, hřbet by měl být středně dlouhý, záď kulatá, dobře osvalená s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny silné, bez výskytu vad, s výraznými karpálními a hlezenními klouby, holenní kosti krátké. Spěnkový kloub by měl být mohutný, aby vydržel namáhavou práci. Kopyta dobře tvarovaná. Tento pony je elegantní a pohyblivý s přiměřeným osvalením (BONGIANNI, 1988; http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bsrp.htm). Obr. 13 Jezdecký pony (http://www.nationalponysociety.org.uk/standards/bsrp.htm ) 26

1.2.4 British sport pony (Britský sportovní pony) Britský sportovní pony je oblíbený jezdci různého věku, ale přesto vzrůstá počet dětí, které závodí na importovaných sportovních ponících (http://www.sportpony.org.uk/info.shtml#what). Sportovní poníci jsou do této země dováženi z evropského kontinentu, především z Německa, i když Británie je pro mnoho z nich zemí původu jejich předků (MORTIMER, 2006). Ale protože jsou tito dovážení poníci roky šlechtěni především pro sportovní kvality, na rozdíl od britských plemen, která jsou šlechtěna podle standardu plemene, drží tito poníci rekord v počtu vítězství na předních mezinárodních soutěžích, a proto se také stále více stávají první volbou pro mladé jezdce, rodiče, trenéry a sponzory (http://www.sportpony.org.uk/info.shtml#what). Jediná plemenná kniha ve Velké Británii, která je specializovaná na identifikaci, třídění a registraci všech typů pony se sportovním potenciálem je vedena organizací Sports Pony Studbook Society (SPSS). SPSS existuje proto, aby bez ohledu na typ nebo plemeno ponyho vybrala koně, kteří nabízí sportovní talent a tím možnost vytvoření konkurenceschopného závodního ponyho. Tato organizace testuje jak klisny, tak hřebce a snaží se vytvořit potenciální chovnou skupinu s přednostním kritériem na sportovní výkonnost (http://www.sportpony.org.uk/info.shtml#what). Aby byli pony se sportovními předpoklady registrováni, musí mít jak klisny, tak i hřebci maximální kohoutkovou výšku 158 cm. Výškový limit byl nad maximální kohoutkovou výšku pro pony, tedy 148 cm, zvednut v květnu roku 2005. Pokud klisna nebo hřebec je zapsán jako jakýkoliv americký nebo evropský sportovní pony, je do plemenné knihy SSPS zaregistrován automaticky. Pony s průkazem původu, který splňuje výškový limit, může být také úspěšně zapsán. Pony bez původu a nesplňující výškový limit jsou zapsáni do předběžné plemenné knihy (http://www.sportpony.org.uk/info.shtml#what). Podle CLARKE (2006), předsedy The Sports Pony Studbook Society, má být sportovní pony v Británii malou verzí sportovního koně. Má mít elasticitu a pohyblivost 27

sportovního koně a je velmi důležité, aby měl dobrý temperament. Dále udává, že Británie je s chovem takového ponyho pozadu, ale už se vyskytují linie s dobrým typem ponyho a pokud chovatelé budou přísně selektovat koně s dobrou mechanikou pohybu a výborným temperamentem, může být vznik britského sportovního ponyho velmi rychlý. Obr. 14 Britský sportovní pony 1.3 Český sportovní pony 1.3.1 Vznik plemene V České republice se zájem o pony sport začal rozvíjet asi v posledních deseti letech. Díky rostoucímu zájmu o pony vznikla v roce 1996 na Severní Moravě organizace, která začala sdružovat chovatele poníků a pořádat jezdecké i chovatelské akce, pod názvem Severomoravská asociace chovatelů pony a malých koní. Její sídlo je v Javorníku. V roce 2000 byla kvůli rozšíření oblasti působnosti přejmenována na Asociaci chovatelů sportovních pony (ACHSP). Ta se ujala úkolu zavést v republice nové plemeno ponyho, které bude určeno především pro sport dětí. Zpracovala návrh Řádu plemenné knihy pro českého sportovního ponyho a v roce 2000 bylo Ministerstvem zemědělství uznáno plemeno český sportovní pony (ČSP). Nositelem plemenné knihy byla pověřena Asociace svazů chovatelů koní. Odborným vedením plemenné knihy byla pověřena Asociace chovatelů sportovních pony (NEVŘIVÁ, 2004). 28

V České republice jsou schváleny tři samostatné plemenné knihy pro pony pro plemeno shetlandský pony, pro velšská plemena a pro plemeno český sportovní pony. Nositelem všech těchto knih je Asociace svazů chovatelů koní České republiky se sídlem v Písku. Kromě toho jsou na území České republiky chovaná některá plemena pony, pro která jsou vedeny plemenné knihy v zahraničí. Je to v menším rozsahu connemara, New Forest pony, fellský pony, německý jezdecký pony a slovenský športový pony, který je chován na Slovensku a veden na úrovni experimentálního chovu (NEVŘIVÁ, 2006). Po schválení řádu plemenné knihy jmenovala ACHSP Radu plemenné knihy. Členové Rady ve spolupráci s Ústřední evidencí koní ve Slatiňanech zkontrolovali databázi koní a z rozsáhlých seznamů byli vybráni hřebci a klisny, kteří splňovali podmínky plemenné knihy. Tito koně byli předběžně zapsáni do plemenné knihy pro ČSP. Následně byly provedeny další dvě kontroly databáze a ke konci roku 2003 byly opravy dokončeny (NEVŘIVÁ, 2004). Koně byli vybíráni z již registrovaných pony. Tito byli registrováni pod různými názvy plemen jako jezdecký pony, malý sportovní kůň, horský pony a další, nebo byli registrováni pod názvem plemene, pro které nesplňovali požadavky. Výběr probíhal podle řádu plemenné knihy ČSP, podle kterého je možné zapsat tyto koně: Čl.7.2.1. Do PK hřebců se zapisují hřebci po splnění specificky daných podmínek, stanovených ustanovením šlechtitelského programu, tohoto řádu, nařízením Rady PK, přihlášením hřebce k PK a předložením potvrzení o původu. Čl.12.2.1. PK klisen jsou členěny do těchto oddílů: Hlavní plemenná kniha má oboustranně prokazatelný původ do druhé generace předků plemene ČSP nebo plemen vyjmenovaných ve Šlechtitelském programu čl. 4. Maximální kohoutková výška hůlková je 148 cm, minimální 111 cm, hodnocení typu a exteriéru minimálně 7,1 bodu. Plemenná kniha má prokazatelný původ po otci plemene ČSP nebo plemen vyjmenovaných ve šlechtitelském programu čl. 4. Maximální kohoutková výška hůlková je 148 cm, minimální 111 cm, hodnocení typu a exteriéru minimálně 6,1 bodu. 29

Pomocná plemenná kniha klisna nemusí mít známý původ, ale odpovídá exteriérovými a povahovými vlastnostmi danému plemeni. Maximální kohoutková výška hůlková je 148 cm, minimální 111 cm, hodnocení typu a exteriéru minimálně 5,1 bodu (NEVŘIVÁ, 2003). Podle bodového hodnocení, tělesných rozměrů a původu byli hřebci roztříděni do jednotlivých plemenných knih a to do plemenné knihy shetlandských pony, velšských pony nebo ČSP. Hřebci, kteří nesplňovali podmínky ani pro jednu z plemenných knih, byli ze seznamu hřebců s oprávněním k plemenitbě vyřazeni. Klisny byly podle počtu generací známých předků, jejich plemene a dalších parametrů rozděleny do jednotlivých oddílů plemenné knihy. Klisny, které splňovaly podmínky plemenné knihy velšských pony, byly zapsány do své plemenné knihy. Majitelé klisen, které splnily podmínky pro obě plemenné knihy si mohli zvolit pro zápis obě nebo jednu z nich (NEVŘIVÁ, 2004). Po roztřídění klisen pouze jedenáct z nich splnilo podmínky pro hlavní plemennou knihu. Více jak dvě stě jich bylo zapsáno do pomocné plemenné knihy. Velká část těchto klisen je bez původu. Plemenná kniha je otevřená, umožňuje zapisovat pony i koně jiných plemen a prozatím i vhodné klisny bez původu, ale splňující požadavky plemene na typ všestranného sportovního ponyho, mechaniku pohybu a charakter. V dnešní době se stále více zvyšuje selekční tlak při výběru plemenných hřebců. Zatímco zpočátku byl zařazen téměř každý předvedený hřebec s plným původem, nyní už nemá průměrný hřebec šanci do chovu zasáhnout a postupně je omezováno i působení hřebců jiných plemen. Hřebci westernových plemen a plemene welsh cob už nebudou běžně zapisováni, u ostatních plemen bude sledována jejich individuální výkonnost. Dále se zpřísňují nároky na zápis klisen do hlavní plemenné knihy. Předpokládá se, že v budoucnu bude zápis do hlavní plemenné knihy podmíněn vyšším počtem generací a vlastní výkonností nebo výkonností potomstva. Postupně se omezují zápisy klisen bez původu do pomocné plemenné knihy a zápisy klisen jiných plemen. U hřebců i klisen bude třeba sledovat a zveřejňovat vlastní sportovní výkonnost a výkonnost potomstva (NEVŘIVÁ, 2004). 30

1.3.2 Chovný cíl Cílem šlechtění je všestranně využitelný pony jezdeckého typu s tvrdou konstitucí, dobrou krmitelností, dlouhověký, nenáročný a odolný proti vnějším vlivům. Konstituce a zdravotní stav musí umožňovat ekonomický celoroční chov ve volném ustájení s výběhem. Důraz je kladen na dobrý charakter, rozvážnost, vysokou inteligenci, ovladatelnost a ochotu k práci. Český sportovní pony je určen především pro sport dětí a mládeže na všech výkonnostních úrovních. Je dobře využitelný jako rodinný kůň pod sedlo a do zápřahu i pro běžný jízdárenský provoz. Kohoutková výška hůlková se u obou pohlaví pohybuje v rozmezí od 111 cm do 148 cm (www.aschk.cz/csportovnipony2003/rpk_csportovnipony2003-1.php). 1.3.3 Metody chovu Chovný cíl je zabezpečován čistokrevnou plemenitbou a metodou zušlechťovacího křížení. K chovu mohou být použiti vybraní hřebci zapsaní v PK, kteří splňují stanovené podmínky a klisny, zapsané v kterémkoliv oddílu plemenné knihy. Dále mohou být využívána i jiná plemena, a to na základě souhlasu Rady plemenné knihy a za předpokladu splnění kriterií, platných pro plemeno český sportovní pony a zápisu do jeho plemenné knihy. Mohou to být hřebci a klisny jiných plemen pony, anglický plnokrevník s doporučením použít jedince menšího typu s vlastní výkonností nebo s výkonností potomstva, arabský plnokrevník a kříženky arabského původu, a český teplokrevník se stejným doporučením. Dále je možno použít po souhlasu Rady plemenné knihy a zápisu do plemenné knihy hřebce A 1/1, Ar 1/1 a křížence arabského původu, případně další plemena podle potřeby. Plemena hucul, hafling a fjord, i když jsou uvedeny ve šlechtitelském programu, byla od počátku v plemenné knize pouze tolerována a využita při prvním třídění zapsaných pony. Po zvýšení nároků na výkonnost už nejsou schopna konkurence, a proto se od jejich použití opouští (NEVŘIVÁ, 2006; www.aschk.cz/csportovnipony2003/rpk_csportovnipony2003-2.php). 1.3.4 Akcelerační program Akcelerační program byl vyhlášen ASCHK ČR jako výběrový program ke stimulaci genetického pokroku v chovu plemene ČSP. Cílem programu je urychlit selekční práci v chovu. Je snahou vytvořit koně s čistokrevným rodokmenem, vlastní 31

prokázanou výkonností a popřípadě kontrolou dědičnosti. Účelem předloženého projektu na urychlení šlechtitelského programu (tzv. akceleračního programu) je dosáhnout maximální genetický pokrok především u klisen, které svojí fenotypovou kvalitou (exteriéru i ostatních rozhodujících, především charakterových vlastností), zaručují produkci kvalitních potomků. K dosažení tohoto cíle je navržen šlechtitelský postup, spočívající především v závazně stanovené kombinaci připařování vybrané populace klisen stanovenými hřebci, vynikajícími nad průměr populace hřebců. Pro intenzivní šlechtění a výběr populace klisen a hřebců jsou stanovena tato kritéria: Klisny: Klisny zařazené do Preferovaného oddílu Hlavní plemenné knihy. Klisny zařazené do hlavní plemenné knihy, které absolvovaly výkonnostní zkoušky s minimálním hodnocením 8,0 bodů. První tři klisny plemene český sportovní pony umístěné na celostátní přehlídce 3 a 4 letých (v roce 2003 i prvních 5 klisen na celostátní přehlídce 5 letých a starších). Klisny s minimálním hodnocením za exteriér 6,5 bodů, které dokončily soutěž na mistrovství republiky sportovních disciplín pony v první třetině (zaokrouhleno nahoru) soutěžících. Hřebci: Plemenní hřebci, kteří byli hodnoceni za exteriér minimální známkou 7,1 bodů a umístili se na 1. 5. místě na mistrovství republiky ve sportovních disciplínách pony. Plemenní hřebci, kteří mají zařazeny nejméně 4 dcery v hlavní plemenné knize nebo 1 syna v chovu. Plemenní hřebci, jejichž nejméně 2 potomci se umístili na mistrovství republiky do 5. místa. Hřebci s minimálně 7,5 body za exteriér a umístění do 3. místa na celostátní přehlídce 3 letých a starších hřebců pony. Hřebci s minimálním hodnocením za exteriér 7,5 bodu, kteří absolvovali výkonnostní zkoušky s minimálním hodnocením 8,0 bodů (www.aschk.cz/csportovnipony2003/rpk_csportovnipony2003-3.php). 32

1.3.5 Výkonnostní zkoušky Výkonnostní zkoušky jsou prostředkem k prověřování výkonnosti a stupňování její úrovně (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Výkonnostních zkoušek ČSP se mohou zúčastnit 3 letí hřebci a 3 4 leté klisny. V roce 2003 se jich mohli zúčastnit i starší klisny a hřebci, neboť se v předchozích letech pro pony nekonaly (www.aschk.cz). Výkonnostní zkoušky se konají jednou ročně, první ročník proběhl v roce 2003. Všechny se doposud konaly v Olešnici u Bouzova. Tyto zkoušky mohou ČSP vykonávat zkouškou ve volnosti a pod sedlem, nebo zkouškou pro zápřah. Obě jsou si rovnocenné (NEVŘIVÁ, 2006, www.aschk.cz). Zkouška ve volnosti a pod sedlem se skládá ze skoku ve volnosti, drezurní zkoušky a skokové zkoušky. Pro tuto zkoušku jsou klisny a hřebci rozděleni do 3 skupin podle kohoutkové výšky. První skupinou jsou koně do 120 cm, ve druhé jsou koně od 121 do 135 cm a třetí skupinu tvoří koně od 136 cm do 148 cm kohoutkové výšky. Skok ve volnosti absolvují klisny i hřebci na dvojskoku s jedním cvalovým skokem. Vzdálenosti jsou upravovány podle výškových kategorií koní. Tato zkouška se hodnotí body od 1 do 10, maximální důraz je kladen na správnou práci hřbetu, krku, končetin a klidné překonání překážek. Drezurní zkoušku pod jezdcem absolvují koně na drezurním obdélníku o rozměrech 20 x 40 m a absolvují drezurní úlohu České jezdecké federace číslo P 1, tato úloha může být jezdcům čtená. Udělují se známky 1 až 10 za krok, klus, cval a jezditelnost. Koeficienty pro dílčí hodnocení jsou 0,2 pro skok, krok, klus, cval i jezditelnost. Skoková zkouška je absolvována na překážkové řadě, kavaletách a dvou překážkách v oblouku, výška překážek je stupně ZP A,B. Skoková zkouška je hodnocena body od 1 do 10 a maximální důraz je kladen na překonání překážek, dále na správnou práci hřbetu, končetin a klidné překonání překážek (www.aschk.cz/csportovnipony2003/rpk_csportovnipony2003-3.php). Zápřahové zkoušky jsou absolvovány ve dvojspřeží, případně i jednospřeží ve dvou ojích. Zkouší se v lehké zápřeži, v kočáru nebo v bryčce, v poprsních nebo chomoutových postrojích. Pro tuto zkoušku je dána velikost jízdárny 40 x 100m. Pro posouzení mechaniky pohybu a ovladatelnost je předepsána drezurní úloha, která je čtená. Ihned po skončení drezurní úlohy koně absolvují zkoušku ovladatelnosti na 33

parkuru. Předepsaným chodem pro parkurovou zkoušku je klus. Nejsou povoleny bandáže ani pomocné otěže. Dále probíhá zkouška v tahu, kdy pony musí na 100 m dlouhé dráze třikrát zastavit a znovu zabrat v lehké zápřeži. U zápřahové zkoušky se hodnotí mechanika s koeficientem 0,4, schopnost a ochota se stejným koeficientem a připravenost s koeficientem 0,2. Hodnotící stupnice je v rozsahu 1 až 10 bodů, výsledkem zkoušky je průměr všech známek hodnotitelů (www.aschk.cz/csportovnipony2003/rpk_csportovnipony2003-3.php). Všechny zkoušky jsou hodnoceny třemi komisaři. Výsledná známka se stanoví jako podíl hodnocení jednotlivých částí, přičemž váhu těchto částí stanoví výše uvedené koeficienty. Splnění výkonnostní zkoušky je hodnocení výslednou známkou minimálně 6,1 bodů, přičemž žádná část zkoušek nesmí být hodnocena známkou pod 5 bodů. Výsledná známka bude součástí plemenné hodnoty jedince a bude zaznamenána do potvrzení o původu koně (www.aschk.cz/csportovnipony2003/rpk_csportovnipony2003-3.php). 1.3.6 Početní stav V roce 2000 chovná populace zahrnovala cca 1150 koní, z toho 40 hřebců a 1110 klisen z nichž bylo 386 reprodukčně aktivních. V roce 2005 bylo zapsáno již 71 chovných hřebců a asi 450 chovných klisen. K 1.4.2006 je v plemenné knize českého sportovního ponyho zapsáno 81 chovných hřebců a 491 klisen. V plemenné knize ostatních koní, to je hříbat, valachů a klisen, které neabsolvovaly svody, je k 1.4.2006 zapsáno 136 pony. V plemenné knize hřebců se nejčastěji vyskytují koně velšských plemen a to nejčastěji welsh part bred, který má zastoupení 31 ponym. Po 14 hřebcích je sekce A i B a sekce C a D jsou zastoupeny jedním ponym. Plemeno český sportovní pony je v plemenné knize hřebců ČSP zastoupeno pouze 4 koňmi. Dále se tu vyskytují němečtí jezdečtí pony, arabové, New Forest pony a po jednom hřebci plemene connemara, fell pony, slovenský športový pony, appaloosa a american paint horse. Všichni hřebci, kteří jsou zapsáni v plemenné knize českého sportovního ponyho, mají nejméně třígenerační původ. V plemenné knize klisen je nejčastěji zastoupeno plemeno ČSP, v malé míře se vyskytují koně jiných plemen. Většina klisen zapsaných v plemenné knize je bez původu, s pětigeneračním původem je pouze 24 klisen, čtyřgenerační původ má 12 klisen, u 10 klisen je znám původ do třetí generace a 22 klisen má známé dvě generace. Více je klisen se známou jednou generací a to 43. 34

V části plemenné knihy ostatní koně se vyskytují pouze zástupci plemene ČSP a všichni mají známou alespoň jednu generaci předků (NEVŘIVÁ, 2006, PK ČSP). Oproti předchozím dvěma letem klesá počet připuštěných klisen a tím i počet narozených hříbat. V roce 2005 bylo připuštěno 40 klisen, z toho 8 inseminací. Oproti roku 2004 je to jen polovina a v roce 2003 bylo připuštěno 92 klisen, z toho 11 inseminací. V roce 2005 v plemenitbě nejvíce působil hřebec 876 Langaas Trinket po Gwersyllt Galety, který patří k zástupcům plemene welsh pony sekce B. Tento kůň působí v inseminaci. V přirozené plemenitbě byl nejvíce využíván také welsh pony sekce B a to 2829 Liken po Schönbrunn Langraf (PK ČSP). Pony plemene ČSP jsou víceméně rovnoměrně rozptýleni po celém území republiky, nejvíce ve středočeské oblasti, nejméně v karlovarském kraji a na Vysočině. Na první místo chovatelů v počtu chovaných hřebců s oprávněním působit v chovu českého sportovního ponyho patří P. Blažek ze Štichovic, který vlastní 5 hřebců velšských plemen. Dále jsou to A. Odložil z Olešnice u Bouzova a Zemský hřebčinec v Písku se 4 hřebci. Nejvíce klisen chová F. Helvet z Prahy, který vlastní 15 klisen a M. Ševčík z Vlachovic se 14 klisnami, všechny tyto klisny jsou však bez původu. Dále je to A. Odložil z Olešnice, který chová 5 klisen a všechny jsou zapsány v hlavní plemenné knize, a Pony FARM Kraus, Kladruby u Stříbra, kde je chováno 5 klisen většinou bez původu, zapsaných v pomocné plemenné knize (NEVŘIVÁ, 2006). Rozdělení klisen v jednotlivých plemenných knihách a početní zastoupení plemen hřebců je znázorněno v grafech 1 a 2. Zastoupení klisen v jednotlivých PK 5% 7% HPK (24) PK (35) PPK (431) 88% Graf 1 Početní zastoupení klisen v jednotlivých plemenných knihách (NEVŘIVÁ, 2006) 35

Hřebci v PK ČSP WPBR (30) WpB (14) WmpA (14) DR (5) ČSP (4) OR1/1 (3) NFP (2) WpC (1) Arab (1) SŠP (1) WcobD (1) APH (1) Conn. (1) Fell (1) APPAL (1) Graf 2 Početní zastoupení plemen v PK ČSP hřebců (NEVŘIVÁ, 2006) 1.4 Pony sport Oficiální jezdecké soutěže různého stupně obtížnosti jsou sportovními výkonnostními zkouškami (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001). Český systém hodnocení sportovních koní je založen na penalizaci trestnými body v jezdeckých soutěžích. Charakteristika sportovní výkonnosti, penalizace trestnými body, je v souladu s mezinárodními pravidly jezdeckého sportu Mezinárodní jezdecké federace (FEI). Česká jezdecká federace vydává pravidla jezdeckého sportu platná v České republice, která jsou obsahovým překladem pravidel mezinárodních (www.cjf.cz). Pony, kteří se účastní jezdeckých závodů, dosahují různých výšek v kohoutku, proto bylo nutné tyto koně rozdělit do různých výškových kategorií. Na základě kohoutkové výšky hůlkové byli pony rozděleni do tří kategorií (platné od 1.1. 2007): 1. Kategorie S pony do 125 cm KVH včetně 2. Kategorie A pony od 126 do 135 cm KVH včetně 36

3. Kategorie B pony od 136 do 148 cm KVH včetně Míry pony jsou uváděny bez podkov. Závazná kritéria ČJF o měření KVH pony (www.cjf/pravidla.html) 1. Měření kohoutkové výšky hůlkové (dále KVH) je povinné pro všechny pony, kteří žádají o vydání licence ČJF. 2. Každý majitel pony musí každý rok nejpozději do konce jarního registračního období předložit společně se žádostí o registraci (či prodloužení registrace) pony i potvrzení o KVH pony. 3. Toto potvrzení, platné pro celý příslušný kalendářní rok, vydává inspektor chovu koní. Předložené potvrzení nesmí být starší 60 dní ode dne měření. 4. Veškeré náklady spojené s měřením pony a jeho potvrzením hradí majitel pony. 5. Naměřená KVH, uvedená v potvrzení, je pro daný rok v tomto jediném období zaznamenána do licenčního štítku koně. Tato změna v licenci je prováděna bezplatně. 6. U pony, kteří jsou nově registrováni v průběhu kalendářního roku, platí obdobné ustanovení bodu 3,4 a 5. 7. Od každoročního přeměřování jsou osvobozeni pony, kteří v daném kalendářním roce dosáhnou minimálně 8 let věku. Poslední naměřená KVH bude platná i pro následující roky. 8. V případě podání protestu bude pony přeměřen do 14 dnů od podání protestu v místě ustájení pony. Měření provede příslušný inspektor chovu koní za přítomnosti navrhovatele protestu, majitele ponyho a hlavního rozhodčího závodů, na kterém byl protest podán. Náklady na měření hradí v případě kladného výsledku protestu t.j. pony je větší než horní hranice pro danou kategorii pony majitel ponyho. V opačném případě, při negativním výsledku míra je správná podavatel protestu. Doporučuje se, aby na MČR byl přítomen inspektor chovu koní, pro případ řešení protestu na místě. Tato závazná kritéria vstupují v platnost 1. 4. 2008 jako součást změn pravidel jezdeckého sportu a současně se tímto dnem ruší všechna dřívější nařízení k měření výšky pony vydaná před tímto datem. 37

1.5 Měření koní Měření je všeobecně rozšířená metoda, která objektivním měřítkem posuzuje zevnějšek hospodářských zvířat. Hlavním důvodem, pro který se zavedlo měření hospodářských zvířat, byla snaha posuzovat exteriér zvířat přesněji a odstranit subjektivnost, která se často vyskytuje při posuzování zrakem (KOŽELUHA, 1965). Měření je nezbytnou součástí při posuzování koní (BLÁHA a MICHAL 1977). Je podkladem k charakteristice kohoutkové výšky jako základního údaje, a ostatních rozměrů k určení tělesného rámce a posouzení souměrnosti tělesné stavby. Tělesné míry jsou součástí standardu jednotlivých plemen koní. U hříbat je měření metodou kontroly růstu a vývinu v průběhu jejich vývoje a umožňuje sledování proměnlivosti tělesných částí v tomto období ontogeneze (DUŠEK, 1999). O měření koní se hovoří již ve středověké literatuře v antickém období, kdy se hodnotila hlavně výška koně a srovnávala se s jeho délkou. Již ve středověku se koně rozlišovali na velké a malé koně. Mezní hodnotou bylo 150 cm. Rozvoj měření tělesné stavby koní byl zaznamenán v 19. století při typové homogenizaci plemen koní v nově vznikajících chovatelských organizacích. Největšího rozmachu dosáhlo měření koní v našem století v rozmezí obou světových válek. Tehdy vznikla hipologická biometrika, která sledovala vztahy tělesných tvarů a hmotnosti k dosahované výkonnosti (DUŠEK, 1999). Jako jedna z prvních měřických pomůcek se používal k měření řetízek, později se začala používat látka. V současné době slouží k tomuto účelu měrné hole, kružidla, úhloměry a páskové míry různých typů (KOŽELUHA, 1965). U koní je velký počet tělesných rozměrů, které lze měřit. Mezi hlavní rozměry patří kohoutková výška hůlková, která se měří hůlkovou mírou v nejvyšším místě kohoutku, kohoutková výška pásková, měřená ve stejném místě jako předchozí rozměr, obvod hrudi, který se měří páskovou mírou za kohoutkem a obvod holeně měřený krátkou páskovou mírou v horní třetině holeně (v nejslabším místě) (DUŠEK, 1999). 38

Při praktickém měření je nutné dodržovat následující zásady (DUŠEK, 1999): koně předvedeme naužděného, neosedlaného koně měříme na rovné, pevné ploše měřený kůň musí stát tak, aby stál na všech čtyřech končetinách, které se při pohledu z boku kryjí Naměřené hodnoty se vyjadřují v centimetrech. V některých zemích se míry uvádějí v dlaních (hands) a palcích (inches), případně stopách (feet). Dlaň rovná se čtyřem palcům. Jeden palec je 2,5 cm (HERMSEN, 1998). Výsledky měření nemůžeme přeceňovat. Na živém zvířeti se nedá měření úplně přesně provést, a také je třeba si všímat věcí, které se změřit nedají a to celkový vzhled, harmoničnost proporcí, temperament, konstituce, typ, atd. (DUŠEK, 1999). Obr. 16 Schéma měření tělesných rozměrů (DUŠEK, 1999). 1 kohoutková výška, 2 výška v sedle, 3 výška v kříži, 4 výška kořene ohonu, 5 výška hrudní kosti, 6 hloubka hrudi, 7 délka těla, 8 délka hrudníku, 9 délka pánve, 10 délka hrudi, 11 přední šířka pánve, 12 střední šířka pánve, 13 obvod holeně, 14 obvod hrudi, 15 lineární délka hlavy, 16 nelineární délka hlavy 1.6 Lineární popis koní V druhé polovině 20. století byly hlavní akcenty při šlechtění kladeny především na kontrolu užitkovosti (výkonnosti). Ve srovnání s jinými druhy hospodářských zvířat má posuzování tělesné stavby při šlechtění koní výrazně zřetelnější význam. Tato skutečnost je následkem faktu, že kůň je chován především pro svalovou práci, resp. 39

pohyb. Existují velmi zjevné vztahy mezi znaky tělesné stavby a jejich funkcí, tedy výkonností. V posledních letech dochází i ve šlechtění koní k rozšíření tzv. lineárního popisu tělesné stavby. Přednosti tohoto systému spočívají v jasné definici jednotlivých znaků tělesných partií, při využití bodové stupnice, která je velmi vhodná pro odhad genetických parametrů a plemenných hodnot. Naznačený postup minimalizuje subjektivní přístupy hodnotitelů. Při realizaci lineárního popisu tělesných partií je však třeba dbát na posouzení zvířete jako celku. Pokud má být lineární popis úspěšný, musí být jednotlivé tělesné znaky mezi sebou propojeny v celkový obraz tělesné stavby zvířete (JAKUBEC, 1996). Metodický postup lineárního popisu znaků tělesné stavby byl v druhé polovině 70. let tohoto století vypracován, ověřen a v praxi aplikován pro plemeno černostrakatého nížinného skotu v USA. V posledních letech byl rovněž zpracován a zaveden lineární popis u koní (JAKUBEC, 1996). Zevnějšek je u koní stále významným kriteriem jejich kvality. I když u sportovních koní je výkonnost považována za prvořadou, je odpovídající kvalita exteriérových znaků nutná jako jeden z predispozičních faktorů dosažení potřebné výkonnosti nebo jako předpoklad zachování si dobrého zdravotního stavu a výkonnosti do vyššího věku, dlouhověkosti. V některých sportovních disciplinách, např. drezuře, je dokonce kvalitní zevnějšek koně a jeho prvotřídní mechanika pohybu základním předpokladem úspěchu v soutěži. Velmi významné jsou tyto vlastnosti i při prodeji koně (MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ, 1997) Do roku 1996 bylo utváření zevnějšku koní v České republice zaznamenáváno pouze ve formě slovního vyjádření, v němž byly popisovány především výrazně patrné přednosti nebo nedostatky jednotlivých koní. Hlavní nevýhodou takového popisu je to, že ho nelze matematicky zpracovat a vyhodnotit a že je pro šlechtění koní využitelný jen v omezené míře. Tento nedostatek je potom nahrazován chovatelskou zkušeností, přehledem o kvalitě jednotlivých koní, ale výsledkem je vždy subjektivní názor, který i když je správný, je často těžké zdůvodnit a obhájit (MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ, 1997) 40

Lineární popis exteriéru u koní se začal uplatňovat v České republice v roce 1996. Po drobných úpravách sledovaných tělesných znaků se metodika ustálila na 22 znacích tělesné stavby (MARŠÁLEK, 2004). Od roku 1998 je tento popis uplatňován u všech plemen koní, jejichž plemennou knihu vede Asociace svazů chovatelů koní ČR (MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ, 2007) K posouzení každého znaku se používá lineární škála, která popisuje znak od jednoho extrému k druhému, proto lineární popis. Neporovnáváme posuzovaného jedince s jedincem ideálním, nýbrž pomocí lineární škály popisujeme znak v celém jeho projevu, např. krátký dlouhý, úzký široký, hluboký mělký atd. Zda směřuje šlechtitelský cíl nahoru či dolů, anebo zda zůstává ve středu je stanovováno teprve v dalším kroku (JAKUBEC, 1996). Popis je prováděn šesti inspektory chovu koní v jednotlivých oblastech a do popisového listu jsou zaznamenávány následující údaje: 1) Identifikace koně 2) Popis zbarvení a odznaků a jejich grafické zakreslení včetně chlupových vírů 3) Zaznamenání úrovně chovu, ze kterého kůň pochází 4) Zjištění základních tělesných rozměrů (kohoutková výška hůlková a pásková, obvod hrudi a obvod holeně) 5) Popis utváření 22 tělesných partií pomocí devítibodové stupnice. Přitom jsou znaky lineárního popisu vybírány tak, aby splňovaly základní požadavky potřebné pro jeho uplatnění: a. Linearita v biologickém utváření b. Jednoznačná charakteristika c. Dostatečná dědivost d. Ekonomický význam (vztah k výkonnosti, dlouhověkosti) e. Možnost objektivního měření f. Dostatečná variabilita v populaci g. Nenahraditelnost (znak nekoreluje s jinou vlastností, která je lépe hodnotitelná) 6) Evidence výskytu odchylek tělesné stavby u popisovaných koní (69 odchylek) 7) Souhrnné charakteristiky (užitkový typ, stavba těla, končetiny, mechanika pohybu) jsou hodnoceny v souladu s normou 1 až 10 body 41

8) Celkový počet bodů získaný přepočtením souhrnných charakteristik pomocí významových koeficientů a jejich součtem. Tyto přepočtové koeficienty umožňují v případě potřeby zvýraznit vliv některých souhrnných charakteristik na celkové hodnocení. Takto vyplněný popisový list dostatečně podrobně zaznamenává zevnějšek popisovaného koně, vytváří předpoklady pro další zpracování zjištěných hodnot a je využitelný ve šlechtění. Jednotlivé body kromě identifikace koně jsou číselně vyjádřeny a umožňují matematické zpracování získaných podkladů a jejich vyhodnocení. To umožňuje nejen porovnat vzájemně kvalitu jednotlivých koní, ale především posoudit rozdíly mezi potomky po jednotlivých hřebcích, tj. kontrolu dědičnosti (MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ, 1997). 42

2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je: charakteristika požadovaných vlastností plemene český sportovní pony výběr koní zařazených do plemenné knihy ČSP a sestavení databáze přiřazení údajů o sportovní výkonnosti a sestavení databáze koní ČSP se sportovními výsledky ve skokových a drezurních soutěžích vytvoření databáze základních tělesných měr a výsledků lineárního popisu sledovaných koní posouzení vztahu tělesných měr a výkonnosti pony analýza vztahu mezi hodnocením kvality koní pomocí lineárního popisu a sportovní výkonnosti 43

3 MATERIÁL A METODIKA 3.1 Vymezení srovnávací základny Databáze koní byly sestaveny na podkladě plemenné knihy českého sportovního ponyho (PK ČSP). Ze všech klisen a hřebců zapsaných do této knihy byly vybráni jedinci, u kterých byl proveden lineární popis. Ten byl získán z popisových listů koní archivovaných na Ústřední evidenci koní ČR se sídlem ve Slatiňanech. Z této skupiny koní byly dále vybíráni jedinci s kompletními údaji o tělesných mírách, tedy je u nich zjištěna a zapsána kohoutková výška hůlková, kohoutková výška pásková, obvod hrudníku a obvod holeně. Tyto informace jsou evidovány v PK ČSP. Z této základní srovnávací základny byly vytvořeny další soubory. K zjištěným údajům byly přiřazeny další faktory, a to souhrnná charakteristika exteriéru ponyho vyjádřená desetibodovou stupnicí, rok narození, rok zařazení koně do PK ČSP a jeho plemenná příslušnost. Tyto údaje byly vybrány z plemenné knihy. Pro jednotlivé koně uvedené v této databázi byla zjišťována jejich sportovní výkonnost. Ta je evidována na České jezdecké federaci. Koně, u kterých byly zjištěny sportovní výsledky, byli dále zařazeni do zkoumání. Tento soubor koní byl dále rozdělen na koně s evidovanou sportovní výkonností pro drezurní soutěže a na koně startující ve skokových soutěžích. K jednotlivým koním byl přiřazen rok, ve kterém danou soutěž absolvovali, číslo každé soutěže, stupeň obtížnosti a dosažený výsledek vyjádřený trestnými body pro skokové soutěže, nebo dosaženými procenty v drezurní úloze. Tyto údaje byly doplněny o věk koně při startu v jednotlivých soutěžích. 3.2 Rozdělení údajů do databází 3.2.1 Databáze s lineární popisy Podkladem pro první databázi byla plemenná kniha. Zde bylo k dispozici 572 koní, z toho 81 hřebců a 491 klisen. K této základní skupině koní byly dohledávány lineární popisy. Lineární popisy jsou součástí popisových listů a jsou sepisovány od roku 1998 pro každého zapisovaného koně, který přísluší plemenu, pro které je vedena plemenná kniha u ASCHK. Popisové listy jsou archivovány na evidenci koní ve Slatiňanech. Koně jsou zde evidováni dle oblastí, respektive dle jména inspektora chovu 44

koní pro danou oblast. Každý posouzený kůň v jednotlivém roce má přiřazeno své popisové číslo, pod kterým je zapsán. Proto bylo nutné u jednotlivých koní v PK ČSP vypsat evidenční čísla, pod kterými byly dohledány jejich popisové listy v jednotlivých rocích mezi ostatními plemeny. Při výběru klisen rozhodoval rok zařazení do evidence. Byly vybrány klisny, které byly zařazeny od roku 2000. Od této doby existuje plemenná kniha pro ČSP. Do tohoto roku byli tito koně pouze evidováni a nebyly u nich zajišťovány lineární popisy. Takto bylo vybráno 320 klisen zapsaných v letech 2000 až 2006. U některých koní nebyly lineární popisy z různých důvodu provedeny. Z 320 klisen tak bylo zařazeno do databáze 236 popsaných jedinců. Mezi hřebci působící pro plemeno ČSP jsou převážně koně jiných plemen, proto jsou u nich popisy i z dřívějších roků. Plemenní hřebci jsou archivováni v samostatných šanonech, které jsou řazeny podle plemene, roku zařazení a čísla hřebce. Toto číslo je uvedeno u každého koně v PK. Z 81 koní bylo nalezeno 45 hřebců s lineárním popisem. U každého popisu je zaznamenáno 22 znaků popisu zevnějšku koně. Každý znak je označen číslem vystihujícím danou vlastnost. Tato čísla byla u každého koně zaznamenána pro každou popsanou vlastnost. U skupiny koní s lineárním popisem byly dále zjišťovány údaje o tělesných mírách. Byly zaznamenávány čtyři tělesné míry. U kohoutkové výšky hůlkové bylo rozpětí výšek koní od 111 do 148 cm. Dále byla každému koni přiřazena hodnota vystihující jeho souhrnnou charakteristiku typu a exteriéru desetibodovou stupnicí. Koně byli hodnoceni známkami od 6,10 do 8,50, přičemž nejvyšší možná hodnota je 10 bodů. 3.2.2 Databáze sportujících koní U koní se zjištěnými lineárními popisy a tělesnými mírami byla zjišťována jejich sportovní kariéra. Informace o sportujících koních a jejich výsledcích jsou zaznamenávány na ČJF a jsou veřejně dostupné na internetových stránkách. Výsledky jsou zpracovávány až od roku 2003, proto koně sportující před tímto rokem nemohou být do databáze zařazeni. Od roku 2007 probíhá zpracování výsledků metodou ACE 45

Galop. ACE Gallop je aplikační programový projekt určený ke zpracování výsledků jednotlivých disciplin jezdeckých závodů. Celý projekt tvoří komplex programů, umožňujících zpracování startovních listin, zadání výsledků a jejich vyhodnocení v souladu s pravidly jezdeckého sportu (PJS), tisk výsledkových listin a přenos výsledků v elektronické podobě na centrálu ČJF. To vše pro jednotlivé discipliny. Potřebné informace jsou následně publikovány na www stránkách ČJF. V současné době jsou pro pořadatele závodů k dispozici moduly pro zpracování výsledků skokových disciplin, drezury, vytrvalosti, všestrannosti a spřežení. K sestavení druhé databáze byly použity výsledky ze skokových a drezurních závodů, které jsou dostupné na ČJF. Druhá databáze tak byla sestavena ze sportujících koní a rozdělena na dvě části. Skokové soutěže Z 281 koní zařazených do databáze s lineárními popisy, jich 59 má evidovanou sportovní výkonnost ve skokových soutěžích. Z toho sportuje 20 hřebců a 39 klisen. U těchto koní byly vybrány údaje o jejich sportovní kariéře od roku 2003 do roku 2007. U každého koně byly dohledány soutěže, ve kterých startoval a zaznamenáno číslo této soutěže společně s rokem kdy proběhla, stupněm obtížnosti a výsledkem, kterého daný kůň dosáhl. Dále byl dopočítán věk koně při startu v jednotlivých soutěžích. Vznikla tak databáze 59 koní s 1741 výsledky. U každého koně bylo zaznamenáno pohlaví, rok narození, zařazení, plemeno a údaje o tělesných mírách a lineárním popisu a původ po otci. Soutěže, kterých se vybraní poníci účastnili, dosahovaly stupně obtížnosti od ZP po TP, přičemž někteří pony se účastnili i závodů pro koně a to stupně ZM, Z a ZL. Nejvíce koní startovalo v soutěžích stupně LP a nejméně v TP. 46

Tab. 1 Technické podmínky stavby parkuru skokových soutěží pro pony, Skoková pravidla Tab. 2 Technické podmínky stavby parkuru skokových soutěží pro koně, Skoková pravidla Ve skokových soutěžích jsou chyby penalizovány trestnými body nebo vyloučením. Nejlepším výsledkem je 0 trestných bodů, kdy kůň absolvuje parkur bez chyb na překážkách a dodrží předepsaný čas určený k průjezdu parkurem. Dále se sčítají 47