Katz! Občasník české zenové školy Kwan Um Leden 2017 číslo 5

Katz! Občasník české zenové školy Kwan Um Leden 2017 číslo 5

Obsah: Jiří Hazelbauer JDPSN Řeč při ceremonii Inka 3 Dobré otázky, dobré odpovědi (Shravasti Dhamnika) 7 Kong-an 9 Příběh zenového mistra Seung Sahna 10 Žádné já, žádný strach (zenová mistryně Dae Kwan) 16 Taneda Santóka 18 Meditační ústraní s Jo Potter JDPSN (Zdeněk Dufek) 21 Zpíval Buddha? (Martin Scott) 22 Ještě stále nerozumín své pravé podstatě (zenový mistr Wu Bong) 24 Plánované akce 26 Členství v zenové škole Kwan Um 27 2

Jiří Hazelbauer JDPSN Řeč při ceremonii Inka - Varšava 20.3.2016 Během slavnostní ceremonie v zenovém centru Wu Bong Sa ve Varšavě předal dne 20.3.2016 zenový mistr Dae Kwang inka Jiřímu Hazlbauerovi, který se tak stal mistrem dharmy - korejsky Ji Do Pop Sa Nim (doslovný překlad je Učitel, který ukazuje cestu) a prvním českým učitelem v této linii. [Zvedne zenovou hůl nad hlavu a pak s ní udeří o stůl.] Dobrá situace je špatná situace, špatná situace je dobrá situace. [Zvedne zenovou hůl nad hlavu a pak s ní udeří o stůl.] Ani dobrá, ani špatná, a co pak? 3

[Zvedne zenovou hůl nad hlavu a pak s ní udeří o stůl.] Dobrá situace je dobrá situace, špatná situace je špatná situace. KATZ! Mnoho lidí v teplé místnosti v chladném jarním dnu. Nejdřív bych chtěl poděkovat všem mým učitelům, zvláště zenovému mistru Dae Kwangovi za jeho trpělivost po všechny ty roky. Dále Jo Potter JDPSN za to, že na mě poslední roky tak tlačila s domácím úkolem. A také bych chtěl poděkovat všem mým bratrům a sestrám v dharmě, z nich nejdůležitější je má žena Tam. Je to zvláštní pocit, být zde. Pocit, který jsem neočekával. Tak, jak jsem právě řekl dobrá situace se stává špatnou a špatná situace se stává dobrou přemýšlel jsem o svém životě, který mi přinesl neštěstí, které formovalo můj život a které bylo vlastně důležitější než to, co nazýváme úspěchem. A o to bych se s vámi chtěl podělit. Často si totiž myslíme, že věci by se měly dít jenom dobře, tak aby náš život byl dobrý, ale když se na to skutečně podíváme, tak zjistíme, že potřebujeme obojí dobré i špatné, abychom měli plnohodnotný a šťastný život. Já jsem třeba nikdy nechtěl být tesařem. Chtěl jsem být matematikem, ale studium na střední škole mi nebylo doporučeno, učitelé mi řekli, že nemám budoucnost, a tak jsem nedostal svolení jít studovat. Šel jsem tedy na tesaře a myslel jsem si, že později budu stejně dělat něco jiného. O několik let později jsem začal praktikovat zen a zjistil jsem, že všechna zenová centra jsou udělaná ze dřeva! A že všude potřebují tesaře. To mi otevřelo dveře do všech zenových center na světě. Bylo to dobré nebo špatné...? Když jsem dokončil tesařskou školu, velmi rychle jsem měnil zaměstnání. Během dvou měsíců jsem vystřídal tři zaměstnání a taky je ztratil a pak mi otec jednoho kamaráda nabídl práci ve stavební firmě. Udělal to spíše z lítosti než že někoho skutečně potřebovali. Řekl mi: Přijď do kanceláře, promluvíme si o tom a něco ti najdeme. Tak jsem tam přišel, ale on tam nebyl. Mluvil jsem s někým jiným, dostal jsem práci a začal jsem tam pracovat. Pak jsem potkal majitele té firmy a on se mě zeptal: Proč jsi nepřišel na rozhovor? A já se ho zeptal, co tím má na mysli, protože jsem na rozhovor přišel a práci dostal. On odpověděl: Dobře, ale ne v mé firmě! Dostal jsem tedy práci v úplně nové firmě, která se stala velmi významnou společností a díky tomu, co se potom událo, jsem se během dvou měsíců dostal do managementu firmy a můj život se úplně změnil. Znovu - dobré, špatné, věci se prostě dějí. 4

V té společnosti jsem potkal neuvěřitelné lidi, kteří mi pomohli se skutečně podívat na svůj život, díky otázce proč doopravdy žijeme? Říkali: Ano, děláme tuhle práci, ale musíme zjistit, o čem život vlastně je. A já jim na to řekl: Co máte na mysli tím o čem je život? Pracujeme, jdeme domů, spíme, jdeme opět do práce. Ale oni řekli: Ne! Je tu ještě něco víc. Ti lidé mi opravdu pomohli začít s dotazováním se po smyslu života a ta otázka se stala nakonec tak velkou, že jsem z té práce odešel, začal cestovat a odjel do Izraele hledat svého duchovního učitele. Byl jsem na cestě do Asie. Neuměl jsem v té době pořádně žádný cizí jazyk a myslím, že řidič autobusu moc nerozuměl, co mu chci říct, takže mě nechal vystoupit uprostřed pouště a řekl mi: Tohle je místo, které hledáš. A já mu na to řekl, že ne. A on zase: Ale ano! Tak jsem vystoupil a tam nebyl vůbec nikdo. Našli jsme potom několik beduínů, kteří nás měli opravdu rádi a dovolili nám zůstat s nimi. Strávil jsem tam s nimi nakonec tři měsíce, kdy jsem měl neuvěřitelné množství času, abych si srovnal v hlavě své myšlenky. Byl jsem zoufalý z toho, že musím zjistit, o čem je život. Doslova jsem odešel z práce a jenom jsem chtěl najít svého učitele a zkoušel jsem všechny možné techniky. Už jsem z toho šílel. Vzpomínám si, že jsem se pokoušel zastavit své myšlení, protože to bylo to, co jsem četl. Zkoušel jsem to tak moc, že jsem nebyl ani schopen zformulovat myšlenku. Nakonec jsem skončil tak, že jsem bouchal hlavou o skálu, abych se zbavil bolesti. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem skutečně viděl, že obloha je modrá. Také jsem měl s sebou několik knih. Jedna z nich bylo Odklepávání popela na Buddhu. A protože jsem měl hodně času a ti neuvěřitelní beduíni mi pomáhali nějak přežít, nakonec jsem se dostal k poslední stránce. Četl jsem skutečně velmi, velmi, velmi pomalu. Byl jsem na poslední stránce a tam byla adresa místa v Praze, kde se praktikuje Zen. A tak jsem se otočil, odjel do Prahy a začal s vámi praktikovat. Dobré, špatné, kdo ví? Nikdy nevíme, co vzejde z našich činů. A nikdy nad tím nebudeme mít kontrolu. To je krása života: to neznámé, co je vždy před námi. Tak bych nám všem chtěl popřát, abychom byli schopní to přijmout a žít s touto krásou, která je v našem učení a v našich životech. [Zvedne zenovou hůl nad hlavu a pak s ní udeří o stůl.] Otevřít ústa je chyba. Když neřekneš ani slovo, už jsi mrtvý. [Zvedne zenovou hůl nad hlavu a pak s ní udeří o stůl.] 5

Ani ticho, ani slova. Co uděláš? [Zvedne zenovou hůl nad hlavu a pak s ní udeří o stůl.] Ticho je ticho. Řeč je jenom řeč. KATZ! Mnoho usmívajících se tváří, sladkosti přijdou za chvíli. Z původní řeči v angličtině přeložila Lenka Kohoutová 6

Dobré otázky, dobré odpovědi Shravasti Dhammika Jaké jsou hlavní body Buddhova učení? Mnoho z Buddhových rozprav se soustředí na Čtyři ušlechtilé pravdy. Nazývají se čtyři proto, že jsou čtyři. Ušlechtilé proto, že zušlechťují toho, kdo jim porozuměl a pravdy proto, že se shodují se skutečností. Jaká je První ušlechtilá pravda? První ušlechtilá pravda říká, že součástí života je utrpení. Žijeme-li, musíme trpět. Je nemožné žít, aniž bychom zakoušeli nějaký druh utrpení. Musíme snášet fyzické utrpení jako nemoc, zranění, únavu, stáří a nakonec smrt. Musíme také snášet psychické utrpení jako je samota, frustrace, strach, stud, zklamání, hněv atd. Není to trochu pesimistické? Slovník definuje pesimismus jako zvyk v přemýšlení, který vede k závěru, že cokoliv se stane, bude špatné nebo jako víru v to, že zlo je mocnější než dobro. Buddhismus neučí ani jednu z těchto myšlenek. Ani nepopírá, že existuje štěstí. Jednoduše tvrdí, že se životem ruku v ruce přichází fyzické a psychické utrpení. To je tvrzení, které je tak pravdivé a zřetelné, že ho nelze popřít. Centrem většiny náboženství je mýtus nebo představa, kterou není možné ověřit. Buddhismus začíná zkušeností, nepopiratelným faktem, věcí, kterou všichni znají, zažili a kterou se všichni snaží překonat. Buddhismus je opravdu univerzálním náboženstvím, protože jde k jádru problému každé lidské bytosti k utrpení a k tomu, jak se mu vyhnout. Jaká je druhá ušlechtilá pravda? Druhá ušlechtilá pravda říká, že všechno utrpení je způsobeno chtivostí. Když se podíváte na psychické utrpení, je lehké vidět, jak je způsobené chtivostí. Když něco chceme, ale nejsme schopni své přání uspokojit, cítíme se frustrovaní. Když od někoho očekáváme, aby žil tak, jak chceme, ale realita je jiná, cítíme se zklamaní a podvedení. Když chceme, aby nás ostatní měli rádi, ale je to jinak, cítíme se zranění. Dokonce i když něco chceme a své přání si splníme, často to nevede ke štěstí. Důvodem může být to, že za chvíli jsme znudění, přestaneme mít zájem a začneme chtít něco jiného. Jednoduše řečeno, druhá ušlechtilá pravda říká, že když dostaneme to, co chceme, nemusí to nutně znamenat, že budeme šťastní. Než neustále usilovat o to, abychom něco získali, pokusme se raději změnit svou nenasytnost. Nenasytnost nás připravuje o spokojenost a štěstí. Ale jak vede touha a nenasytnost k fyzickému utrpení? 7

Celoživotní touha a nenasytnost po tom či onom a především touha po kontinuální existenci vytváří mocnou energii, která způsobuje znovuzrozování. Když se zrodíme, máme tělo a to je náchylné ke zranění a nemoci; může být vyčerpáno prací; stárne a nakonec zemře. Tak chtivost vede k fyzickému utrpení, jelikož je příčinou znovuzrozování. To zní všechno moc dobře. Ale kdybychom přestali s chtěním, nikdy bychom nic nezískali a ničeho nedosáhli. To je pravda. Jenže Buddha pouze poukazuje na to, že naše touhy, chtivost, permanentní nespokojenost s tím, co máme a neustálé toužení po více a více věcech způsobuje utrpení, a radí nám, abychom s tím skoncovali. Naše potřeby sice mohou být uspokojeny, ale naše touhy jsou jako bezedná jáma. Měli bychom dělat rozdíl mezi tím, co potřebujeme, a tím, co chce naše chtivost. Zároveň Buddha doporučuje, abychom usilovali o naplnění vlastních potřeb, které jsou podstatné, základní a na jejichž uspokojení bychom měli pracovat. Touhy, které jsou za jejich hranicí, by měly být postupně zmenšovány. Co je vlastně smyslem života? Mít a získat nebo být spokojený a šťastný? Jaká je třetí ušlechtilá pravda? Třetí ušlechtilá pravda říká, že utrpení může být zcela překonáno a může být dosaženo štěstí. To je možná nejdůležitější ze Čtyř ušlechtilých pravd, protože v ní Buddha ujišťuje, že opravdové štěstí a spokojenost existují. Budeme šťastní a svobodní, když se zbavíme nepotřebné chtivosti, naučíme se užívat si života bez nepokoje, jenž je s tím spojen; a budeme trpělivě a beze strachu či nenávisti čelit problémům, které život přináší. Až potom začneme žít naplno. A protože již nebudeme posedlí uspokojováním vlastní sobecké chtivosti, zjistíme, že máme více času pomáhat ostatním v naplňování jejich potřeb. Stavu, ve kterém se zbavíme vší chtivosti a plně rozvineme tyto dobré vlastnosti, se říká Nirvána. Nirvána je osvobozena od všeho mentálního utrpení. Jaká je čtvrtá ušlechtilá pravda? Čtvrtá ušlechtilá pravda je o cestě vedoucí k překonání utrpení. Tato cesta je nazývána Ušlechtilá osmidílná stezka a skládá se ze Správného porozumění, Správného myšlení, Správné mluvy, Správného jednání, Správného živobytí, Správného úsilí, Správné všímavosti a Správné koncentrace. Buddhistická praxe se skládá z těchto osmi faktorů. Všimněte si, že Ušlechtilá osmidílná stezka pokrývá každý aspekt života; intelektuální, etický, ekonomický i psychologický; a proto obsahuje vše, co člověk potřebuje k tomu, aby vedl dobrý život a rozvinul spiritualitu. Shravasti Dhamnika se narodil v Austrálii a v r.1976 se stal mnichem. Žil mnoho let na Srí Lance a v Singapuru a je autorem mnoha knih o buddhismu. 8

117. Hostina z granátových jablek Kong-an Celý svět je jedna květina Zenový mistr Seung Sahn Bo Wol nabídl zenovému mistru Man Gongovi zralé granátové jablko. Předal mu jej se slovy: Snězte prosím toto granátové jablko na hostině společně s boddhisattvy deseti směrů a s buddhy tří světů. Man Gong si vzal ovoce, snědl je a usmál se. Jaké bylo? zeptal se Bo Wol. Bodhisattvové deseti směrů a buddhové tří světů už hodovali, odpověděl Man Gong. 1. Odkud pocházejí buddhové deseti směrů a buddhové tří světů? 2. Jak hodoval zenový mistr Man Gong s boddhisattvy? Komentář: Opice mají rády banány, koně jablka. 9

Příběh zenového mistra Seung Sahna (1927 2004) Son-sa-nim Seung Sahn se narodil roku 1927 v Seun Choen v severní Koreji. Jeho rodiče byli protestanti. V té době trpěla Korea okupací japonské armády a všechny kulturní i politické svobody byly brutálně potlačovány. V roce 1944 se Son-sa přihlásil k podzemnímu osvobozeneckému hnutí. Po několika měsících ho však chytila japonská policie a jen o vlas unikl trestu smrti. Po propuštění z vězení ukradl s dvěma přáteli 10

rodičům několik tisíc dolarů, překročili ostře hlídané mandžuské hranice a neúspěšně se pokusili připojit k Svobodné armádě Koreje. Po druhé světové válce studoval západní filosofii na univerzitě Dong Guk. V té době se opět zhoršila politická situace v jižní Koreji. Stávala se čím dál tím více chaotičtější a son-sa pochopil, že politickou prací a svým studiem nelze lidem pomoci. Oholil si tedy hlavu, odešel do hor a slíbil si, že se nevrátí dřív, dokud nedosáhne absolutní pravdy. Tři měsíce studoval konfuciánské texty, ty ho ale nezaujaly. Pak mu jeden přítel, mnich z malého horského chrámku, půjčil Diamantovou sútru, a tak se son-sa poprvé setkal s buddhismem. "Všechny věci, které se na světě zjevují, jsou pomíjivé. Jestliže uzříš všechny věci, které se zjevují, jako by se nikdy nezjevily, pak můžeš realizovat své pravé jáství," praví se v této sútře. Když si přečetl tato slova, jeho mysl dosáhla čistoty. Pak několik týdnů četl řadu súter a nakonec se rozhodl stát se buddhistickým mnichem. Svěcení přijal v říjnu 1948. Son-sa již poznal sútry. Uvědomil si, že nejdůležitější věcí teď bude praxe. 10 dnů po svém vysvěcení tedy odešel do samoty na stodenní meditační cvičení u hory Won Gak (Hora dokonalého osvícení). Jedl jen usušené a na prášek roztlučené borové jehličí. Dvanáct hodin denně zpíval Velkou dháraní prvotní energie mysli. Několikrát denně se koupal v ledové vodě. Bylo to velmi tvrdé cvičení. Brzy ale začal podléhat pochybnostem. Je meditace o samotě potřebná? Má zacházet do takových krajností? Mohl by přece odejít do malého chrámu v tichém údolí, oženit se jako japonští mniši a osvícení dosáhnout postupně uprostřed šťastné rodiny. Jednou v noci byly ty myšlenky tak silné, že si už málem sbalil své věci, ale ráno měl mysl zase čistší, a vybalil. Za několik dnů se to opakovalo. Tak si v následujících týdnech celkem devětkrát zabalil a opět vybalil své věci. Po padesáti dnech bylo jeho tělo úplně vyčerpáno. Každou noc měl děsivé vize. Ve tmě se před ním zjevovali démoni a dělali na něj oplzlá gesta. Démoni požírající mrtvoly se za ním plížili a svírali mu hrdlo svými ledovými prsty. Obrovští brouci hryzali jeho nohy. Vynořovali se před ním tygři a draci a strašně řvali. Žil v neustálém strachu. Po měsíci se vize změnily v příjemné představy. Někdy přicházel Buddha a učil ho sútry, jindy se mu zjevovali bódhisattvové v zářících šatech a říkali mu, že přijde do nebe. Někdy padl vyčerpáním, ale Kwan Seum Bosal ho opět něžně budila. 11

Konečně po osmdesáti dnech získalo jeho tělo sílu, přestože pokožku měl od jehličí celou zelenou. Jednoho dne, týden před koncem meditace, son-sa chodil venku a zpíval doprovázeje se na moktak. Náhle se před ním objevili dva jedenáct a dvanáct let staří chlapci a uklonili se mu. Byli oděni do pestrobarevných šatů a jejich tváře zářily nadpozemskou krásou. Son-sa byl velice překvapen. Cítil, že jeho mysl je silná a dokonale čistá, jak se tedy mohli démoni zmaterializovat? Šel kupředu úzkou horskou cestou, ale oba chlapci ho doprovázeli. Šli přímo skrz balvany po každé straně stezky. Kráčeli spolu v tichosti asi půl hodiny, když přišli zpět k oltáři a son-sa povstal ze své poklony, byli pryč. To se dělo denně celý týden. Nakonec přišel stý den. Son-sa byl venku, zpíval a tloukl v rytmu na moktak. Náhle jeho tělo zmizelo a on se ocitl v nekonečném prostoru. Zdaleka slyšel svůj hlas a zvuk moktaku. V tomto stavu zůstal delší dobu. Když se vrátil do svého těla, porozuměl. Skály, řeky, prostě vše, co viděl a slyšel, vše bylo jeho pravým jástvím. Všechny věci byly přesně takové, jaké byly. Pravda je právě taková, jaká je. Tu noc spal velmi dobře. Když se ráno probudil, uviděl člověka vystupujícího po úbočí a několik vran odlétajících ze stromu. Pak napsal tyto verše: Cesta na úpatí hory Won Gak není přítomná cesta. Člověk vystupující s rancem není člověkem minulosti. Klap, klap, klap - jeho kroky pronikají minulostí i přítomností. Vrány odlétají ze stromu, krá, krá, krá. Brzy po návratu z hor potkal zenového mistra Ko Bonga, jehož učitelem byl mistr Mang Gong. Ko Bong byl považován za nejlepšího mistra zenu v Koreji, ale i za jednoho z nejtvrdších. Tehdy učil pouze laiky, protože mniši nebyli podle něj schopní zenoví žáci. Son-sa si chtěl potvrdit své osvícení u Ko Bonga, proto k němu přišel s moktakem a zeptal se: "Co to je?" Ko Bong mu vzal moktak z ruky a udeřil na něj. Son-sa právě na to čekal, a tak se ho zeptal: "Jak bych měl cvičit zen?" Ko Bong řekl: "Jeden mnich se zeptal zenového mistra Džó Šua: Proč Bódhidharma přišel do Číny? Džó Šu odpověděl: Cypřiš na zahradě. Co to znamená?" 12

Son-sa tomu rozuměl, ale nevěděl, jak by odpověděl. Řekl tedy: "Nevím." Ko Bong řekl: "Udržuj pouze tuto mysl nevím. To je správná praxe zenu." Během toho jara a léta son-sa cvičil hlavně pracovní zen. Na podzim odešel do kláštera Su Dok Sa na stodenní meditační cvičení, kde se učil jazyku zenu a soubojům Dharmy. V zimě došel k názoru, že mniši necvičí dost vytrvale, a rozhodl se jim pomoci. Když měl jednou v noci hlídku (kvůli zlodějům), vzal všechny džbánky a hrnky z kuchyně a na nádvoří je uspořádal do kruhu. Další noc otočil Buddhu na oltáři tváří ke stěně a vzal kadidelnice - které byly považovány za národní poklad - a rozvěsil je po stromech v zahradě. Druhého dne to v klášteře vřelo vzrušením. Mluvilo se o šílených lupičích i o bozích, kteří přišli z hor, aby přiměli mnichy více cvičit. Třetí noc odešel son-sa do křídla mnišek, vzal sedmdesát párů sandálů a odnesl je před pokoj mistra Dok Sahna. Ale v tu chvíli se jedna mniška probudila a šla na toaletu. Zjistila, že jí chybí sandály a vzbudila ostatní mnišky. Son-sa byl chycen. Následujícího dne byl soud. Protože většina mnichů hlasovala, aby dostal ještě šanci (mnišky byly jednomyslně proti), nebyl vyloučen z kláštera. Mniši ho odsoudili k formální omluvě představitelům kláštera. Když přišel k Dok Sahnovi a uklonil se mu, ten řekl: "Snaž se dobře pracovat." Pak šel k hlavní mnišce. Ta mu řekla: "Děláš mnoho zmatků v klášteře, mladíku." Son-sa se zasmál a řekl: "Celý svět je plný zmatků, co můžeš dělat?" Nedokázala mu na to nic říci. Pak šel k mistru Čun Songovi, známému svým podivným, divokým chováním a obscénním jazykem. Son-sa se mu uklonil a řekl: "Zabil jsem všechny buddhy minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Co mám dělat?" "Aha," řekl Čun Song a pohlédl mladíkovi do očí. Pak se zeptal: "Co jsi viděl?" Son-sa řekl: "Ty už rozumíš." Čung Song řekl: "To je všechno?" "Na stromě za oknem kuká kukačka." Čung Song se rozesmál a dal mladíkovi ještě několik otázek, na něž mu son-sa bez potíží odpovídal. Pak mistr zatleskal, začal tančit kolem mladíka a křičel: "Jsi osvícený, jsi osvícený!" Zpráva o tom se rychle roznesla a lidé konečně pochopili události minulých dnů. Patnáctého ledna skončilo období meditací a son-sa odešel, aby ses setkal s Ko 13

Bongem. Cestou do Soulu měl rozhovory se zenovými mistry Keum Bongem a Keum Ohem. Oba mu dali inka, potvrzení o dosažení velkého probuzení. Son-sa přišel do Ko Bongova kláštera ve svých starých záplatovaných šatech a s tlumokem. Uklonil se Ko Bongovi a řekl: "Všichni buddhové se stali bandou mrtvol. Kdy bude pohřeb?" "Odůvodni to!" Son-sa vytáhl z tlumoku sušenou rybu a láhev vína. "Tady jsou zbytky ze smuteční hostiny." "Nalej mi tedy trochu vína." "Dobře, dej mi sklenku." Ko Bong nastavil dlaně. Son-sa ho láhví udeřil do dlaní a řekl: "To není sklenka, to je tvoje dlaň." Pak položil láhev na podlahu. Ko Bong se rozesmál: "To není špatné, už jsi to téměř dokázal. Ale dám ti ještě několik otázek." A začal se ho ptát na nejtěžší z tisíce sedmi set tradičních zenových kong-anů. Son-sa odpovídal bez obtíží. Nakonec Ko Bong řekl: "V pořádku, dám ti poslední otázku: Myš žere kočičí žrádlo, ale kočičí miska je rozbitá. Co to znamená?" "Nebe je modré, tráva zelená." Ko Bong zavrtěl hlavou: "Ne." Son-sa se zarazil. Zatím neměl potíže s žádnou zenovou otázkou. Začervenal se a dal několik odpovědí ve stylu "je tak, jak je." Ko Bong stále vrtěl hlavou. Son-sa vztekle vybuchl: "Tři zenoví mistři mi dali inka! Tak proč tvrdíš, že se mýlím?!" Ko Bong řekl: "Co to znamená? Řekni mi to!" Padesát minut Ko Bong a son-sa seděli a zírali na sebe jako dva naježení kocouři. Ticho bylo elektrizující. Potom najednou son-sa našel odpověď. Byla odpovědí typu "je právě tak, jak je." Když to Ko Bong uslyšel, oči mu zvlhly radostí. Objal mladíka a řekl: "Jsi květinou a já jsem včelou." Dvacátého pátého ledna 1949 dostal son-sa odkaz Dharmy i od Ko Bonga. Stal se tak sedmdesátým osmým patriarchou v této linii. Byl to jediný odkaz, který vůbec kdy Ko Bong dal. 14

Po ceremonii Ko Bong řekl: "Během příštích tří let musíš mlčet. Jsi svobodným člověkem. Sejdeme se opět za pět set let." Son-sa se teď stal zenovým mistrem. Bylo mu dvaadvacet let. If you say you can t, you can t...... If you say you can, you can. zenový mistr Seung Sahn 15

Žádné já, žádný strach Zenová mistryně Dae Kwan Otázka: Když se snažím nechat odejít mysl Já něco chci, tak se ve skutečnosti objeví uvnitř mě hodně strachu. Zenová mistryně Dae Kwan: Kdo se bojí? Tazatel: Já. Zenová mistryně Dae Kwan: To je důvod, proč máš strach. Kdykoliv když máš já, objeví se i všechna zlost, strach a žárlivost, nejenom strach. Naše praxe není o strachu. Je o já a o tom, jak se toto já objevuje. Kdykoliv, když se objeví já, se objeví emoce. 16

Máme zenové učení když někdo hodí psovi kost, tak pes se pustí za kostí. Ale když hodíte kost lvovi, lev se za kostí nerozběhne. Lev chytí muže, který kost hodil a toho muže sní. To samé je v zenu. Emoce jako strach, zlost, žárlivost jsou jako kost, nejsou důležité. Musíte porozumět tomu, jak se objevuje já. Kdy vidíte, že se já objevuje. Prostě to nechte být. Říkáme nechme to přijít, nechme to odejít. Když se tedy objeví strach, vraťme se k Co je to? nebo Kdo jsem?. Tohle nevím je jako lev lovící muže, který hodil kost. Když budete praktikovat tohle nevím, vaše mysl se stane jasnou, bez já, beze strachu. Zen má úplně jiný přístup k vyrovnání se s emocemi. Když se objeví karma, také praktikujete Co je to? Myslíte si, že je to já, ale žádné já zde není. Strach, zlost a karma nejsou vaše. Když najdete to já, jste volní. Když stále to já nemůžete najít, máte před sebou ještě dlouhou cestu. To všechno (strach, zlost atd.) je utrpení. Když se bojíte, tak se k tomu nepřipoutávejte a pak budete volní. (Kwan Yin Chan Lin Singapore, 2014) přeložila Lenka Kohoutová 17

Taneda Santóka (3.12.1882-11.10.1940) Piják a poutník Taneda Santóka, známý autor básní haiku se narodil v Japonsku v roce 1882 v rodině zámožného statkáře. Když mu bylo 11 let, jeho matka spáchala sebevraždu, údajně pro záletnictví svého muže, Tanedova otce. V roce 1902 Taneda začal na univerzitě studovat literaturu. V té době začal také hodně pít a v roce 1904 ze studií odešel, oficiálně kvůli nervovému zhroucení, ale pravděpodobněji kvůli alkoholu. Jeho otec v roce 1906 prodal půdu a otevřel si palírrnu saké. Taneda se oženil a v r.1910 se mu narodil syn. V roce 1911 začal publikovat překlady Ivana Turgeněva a Guy De Maupassanta a začal také psát vlastní verše. Stal se členem místního spolku autorů haiku. Psaní haiku se věnoval velmi intenzivně a v r. 1916 e stal editorem časopisu vydávající tyto básně. V té době ho opustilo štěstí. V krátké době za sebou jeho otec přišel o dvouleté zásoby saké a zbankrotoval, mladší bratr spáchal sebevraždu, zemřela jeho babička, která ho vychovávala místo matky, na přání otce se rozvedl a zakrátko zemřel i jeho otec. Měl problém získat stálé zaměstnání měl např. obchod s rámy na obrazy, pracoval jako knihovník atd. V roce 1924 se neúspěšně pokusil o sebevraždu skokem pod vlak. Jeden z novinových reportérů ho však poté dovedl do zenového kláštera Hoon-ji sekty Sotó. Zenový způsob života Santókovi 18

vyhovoval a ve 42 letech byl v této sektě ordinován na mnicha. Po jednom roce stráveném v klášteře, se vydal na jednu ze svých mnoha cest. Tato cesta trvala 3 roky a část z ní strávil putováním po 88 klášterech na ostrově Shikoku. Cestou navštívil také hrob svého přítele a následovníka svého učitele haiku Ozakiho Hosaie. Na svých cestách nosil mnišské roucho, a velký bambusový klobouk, který ho chránil před sluncem. Měl jednu misku, která mu sloužila k žebrání jídla a k vlastnímu jídlu. Aby si zaopatřil potravu, chodil od domu k domu a žebral. Žebrání jídla bylo v Japonsku důležitou součástí života mnichů. Protože však Santóka na svých cestách nežil v klášteře, byl často odmítnut a dokonce na něho několikrát poslali policii. Jeho každodenním úsilím bylo získat pokoj v hostinci, trochu jídla a saké. O svém způsobu života měl velmi rozporuplné pocity. V jeho deníku se např. objevuje: I když nemám co jíst, už se nechci více snižovat k tomu nenáviděnému žebrání. Lidé, kteří žebrotu nezažili, jen s obtížemi chápou, jak se cítím. Milovat saké, vychutnávat si saké a těšit se ze saké není špatné. Ale opíjet se a utápět se v saké, špatné je. Pít tímto chaotickým způsobem je velmi hloupé. V roce 1932 se na čas usadil v malé chatrči, kterou nazval Gochuan podle verše z Lotosové sútry. Žil z darů svých přátel a obdivovatelů, z toho, co si vypěstoval na zahradě a také z peněžní podpory, kterou mu posílal jeho syn. V r. 1934 se vydal na další cestu, ale brzy onemocněl a musel se vrátit. Pokusil se znovu spáchat sebevraždu, ale přežil. O dva roky později se vydal opět na cestu. Tentokrát se vydal po cestě, kterou šel jiný známý autor haiku Bašó (1644-1694). Do své chatrče se vráti l o osm měsíců později. V r. 1938 se chatrč stala neobyvatelnou a Santóka se usadil v malém klášteře blízko Macujama City. 10.10.1940 Santóka ve spánku zemřel. Vydal sedm básnických sbírek a nespočet čísel vlastního časopisu Sambaku s básněmi. Bylo mu 57 let. Dny, které si neužívám: když se neprocházím, když nepiji saké a když neskládám haiku. Lidé ze západu se snaží hory dobýt. Lidé z východu v horách meditují. Pro nás nejsou hory předmětem vědeckého zkoumání, ale záležitostí umění. Tiše hory ochutnávám. 20.9.1930 Zdroj: Wikipedie 19

V rozpadlé chatrči můj rozpadlý život ~ Konečně pravý žebrák už mám jen ručník ~ Mé srdce je znavené a hory a moře tak krásné ~ Bez peněz, bez věcí a bez zubů docela sám 20

Meditační ústraní s Jo Potter JDPSN Brno, leden 2016 V neděli 24.1.2016 jsme v Brně měli jednodenní ústraní vedené Jo Potter JDPSN. Jo doprovázel její druh Jan Sedzimir, což bylo velmi milé setkání, neboť tenhle moudrý pár se svými životními zkušenostmi je mně moc blízký. Při řeči dharmy pozorně naslouchají a pak dokáží velmi trefně zrcadlit situaci. Řeč dharmy byla na téma zen a partnerské vztahy. V této sestavě, v jaké jsme se tam v tu neděli sešli (vedle těch, kteří byli na ústraní poprvé, přišli i ti, kteří s námi už dávno nepraktikují), jsem se cítil bezpečně a tudíž jsem mohl s ostatními sdílet to, co právě teď prožívám. A toto vzájemné sdílení je pro mě nesmírně důležité. A to je tak asi vše od nás z Brna. Tedy kromě toho, že se během tohoto roku opět staneme jednou větší zenovou skupinou pod hlavičkou Vrážného - namísto několika malých a místních skupin. A to stoji některé naše členy spoustu času a energie s vyřizováním na úřadech. Zdravím tímto vás všechny praktikující a přeju hodně pravdivosti nejen k druhým, ale hlavně k sobě samému. Zdenek Dufek, Brno, 27.1.2016 21

Zpíval Buddha? Scott Martin (Primary Point Zima 2016) Následující ukázka je z webových stránek zenového centra Orlando, kam mohou lidé posílat své dotazy. Dotaz: Dobrý den, mám dva dotazy. 1. Zpíval Buddha? Prosím nasměrujte mě k vašemu zdroji informací. 2. Je nějaký důvod proč zpíváme? Děkuji. M. Odpověď: Ahoj M., díky za dotazy. Prosím vezmi na vědomí, že na tvoje otázky odpovídám pouze jako člen zenového centra v Orlandu a není to nějaké oficiální stanovisko. Ostatní členové by ti určitě odpověděli jinak. Ptáš se: Zpíval Buddha? Prosím nasměrujte mě k vašemu zdroji informací. Nevím. Zen je mahájánový styl buddhismu a jako takový se moc nezaobírá pravdivostí faktů týkajících se historického Buddhy. Zkoušel jsi někdy najít odpověď na svůj dotaz na Googlu? Ptáš se: Je nějaký důvod proč zpíváme? Na webových stránkách naší školy v článku Proč zpíváme si můžeš přečíst, co napsal o zpěvech zakladatel naší školy Seung Sahn. Tady jsou moje důvody, proč zpíváme: Je to součást naší tradice. Naše škola vychází z tradičního korejského zen buddhistického řádu Čogje. V roce 1970, když přijel náš zakladatel Seung Sahn do USA, tak uzpůsobil to, co bylo dosud záležitostí pouze klášterního života tak, aby to bylo použitelné Američany v běžném/laickém životě. A tak vznikla škola Kwan Um. Zůstalo zde ale mnoho kulturních prvků, které se zdají anachronické laickým západním lidem jako např. zpěvy, nošení šatů, jezení jídla tradičním formálním způsobem, praxe poklon atd. 22

Naše škola klade silný důraz na společném konání s ostatními což nazýváme společnou praxí. Zpěvy jsou příležitostí zúčastnit se činnosti, kde má celá skupina okamžik za okamžikem jednu mysl. Zpěvy jsou jednou z forem meditace. Meditace znamená vnímat tento okamžik na 100%. Meditace není omezená na sezení na pěkném a pohodlném polštáři. Pořádáme ústraní, kdy se nesmí mluvit a která trvají od jednoho do devadesáti dní. Kromě doby, kdy jsou zpěvy, je na těchto ústraních téměř absolutní ticho. Je dobré dvakrát denně otevřít ústa a procvičit si hlasivky. Je to sranda a některé zpěvy jsou cool, (připouštím, že tohle je diskutabilní). Některé dny se vám zpívat nechce, ale je dobré a zdravé občas dělat věci, do kterých se vám nechce. Tvoje otázky jsou zajímavé, ale teď mám já otázky pro tebe. Jestliže Buddha zpíval, co uděláš? Jestliže Buddha nezpíval, co uděláš? Kdyby by tě vůbec nezajímalo, jestli Buddha zpíval nebo nezpíval, co uděláš? Jediný skutečný způsob, jak najít odpovědi na otázky týkající se zpěvů, je přijít a zpěvy si vyzkoušet. Když přijdeš na praxi, rádi tě uvidíme a zodpovíme na tvoje dotazy. M.Scott začal praktikovat v zenovém centru v Orlandu v roce 2008 a na podzim 2013 se stal učitelem Dharmy ve výcviku. V zenovém centru má na starosti elektronickou komunikaci. přeložila Lenka Kohoutová 23

Ještě stále nerozumím své pravé podstatě Rozhovor se zenovým mistrem Wu Bongem Když jsem byl mladým zenovým studentem, byl jsem velmi zvědavý na to, jestli je pravda, že velcí zenoví mistři stále udržují nehybnou mysl. Vešel jsem do místnosti na rozhovory, poklonil jsem se před zenovým mistrem Wu Bongem a posadil se před něj. Zeptal se mě: Máš nějakou otázku? Najednou jsem bleskurychle vyskočil a vykřikl. Chytil jsem ho pod krkem a zařval na něj. Dej mi peníze! Zenový mistr Wu Bong zůstal úplně v klidu. Jeho tělo se nepohnulo ani o milimetr. Jenom se na mě usmál, zatímco jsem ho držel pod krkem a velmi laskavě se mě zeptal: Kolik potřebuješ? ~ Během řeči dharmy v zenovém centru Palma nám zenový mistr Wu Bong vysvětloval, že naše tělo není naše pravá podstata. Pak, když jsem přišel do pokoje 24

Leden 2017 číslo 5 na rozhovory, jsem se ho zeptal: Během řeči dharmy jsi řekl, že naše tělo není naše pravá podstata, ale v Písni podstaty dharmy velký patriarcha říká: Tohle klamné tělo je tělem Buddhy. Proč tedy děláš rozdíl mezi naším tělem a naší pravou podstatou? Zenový mistr Wu Bong se podíval na podlahu a usmál se jako dítě, které chytili, jak krade v obchodě bonbóny. Podíval se na mě s tím úsměvem, potěšený, že má studenta, který se s ním chce přít. Pak mi řekl: To je jenom technika, kterou používám. Na konci r. 1992, předtím než obdržel transmisi (pozn. obdržet transmisi = stát se zenovým mistrem) jsem se zeptal Jacoba Perla JDPSN (který se později stal zenovým mistrem): Učiteli, proč jsi ještě neobdržel transmisi? Vypadal zahanbeně, na chvíli se podíval někam vedle mě a pak se zadíval na podlahu. Najednou zesmutněl a řekl mi velmi jemně: Zenový mistr Seung Sahn mi řekl, že stále ještě nerozumím své pravé podstatě. O několik měsíců později obdržel od zenového mistra Seung Sahna transmisi. Eduardo del Valle Pérez, Primary Point/ Winter 2016 přeložila Lenka Kohoutová 25

Plánované akce 2017 Praha 16.1.2017 večerní kong-anové rozhovory s Jiřím Hazelbauerem JDPSN 28.1.2017 jednodenní meditační ústraní 28. 30.4.2017 meditační ústraní s Jo Potter JDPSN nepravidelné meditační procházky přírodou pravidelní meditace také v buddhistickém centru Lotus Brno 19.1.2017 večerní kong-anové rozhovory s Jiřím Hazelbauerem JDPSN 21.1.2017 jednodenní meditační ústraní 23.1.2017 večerní kong-anové rozhovory s Jiřím Hazelbauerem JDPSN Liberec každý měsíc 1-denní ústraní bez učitele každý měsíc Úvod do zenové praxe 17.1.2017 večerní kong-anové rozhovory s Jiřím Hazelbauerem JDPSN 24. 26.2.2017 meditační ústraní s Jiřím Hazelbauerem JDPSN 10. 11. 6. 2017 meditační ústraní s Barry Brighsem JDPSN Posko Varšava 7.1. 7.4.2017 tříměsíční meditační ústraní s různými učiteli USA Providence Konference Celý svět je jedna květina 8. 15. 10. 2017 26

Členství v zenové škole Kwan Um Zenová škola Kwan Um navazuje na korejský zenový buddhismus. Zakládajícím učitelem byl korejský zenový mistr Seung Sahn. Většiny akcí pořádaných školou Kwan Um se mohou účastnit i nečlenové. Členem školy se může stát každý, kdo se účastní společné praxe (pravidelná meditační setkání, meditační ústraní) a chce přispět k její činnosti, jejímu pokračování a rozvoji. Členové se aktivně podílí na chodu sanghy a mají slevu na meditačních ústraních v ČR i v zahraničí. Podporují činnost školy měsíčními příspěvky, ze kterých se hradí výdaje spojené např. s provozem zenových center, organizací akcí a návštěv zenových mistrů, poskytováním informací o činnosti školy (inzeráty, plakáty apod.). Škola Kwan Um je nezisková organizace a je financována z členských příspěvků a darů. Pokud byste chtěli přispět na rozvoj školy, s vděčností uvítáme jakoukoliv finanční podporu (informace na našich internetových stránkách v sekci Členství). Pravidelná meditační praxe v Čechách a na Moravě: Praha, Brno, Vrážné (okres Svitavy), České Budějovice, Liberec, Děčín, Litoměřice, Zlín, Olomouc. Více informací na: www.kwanumzen.cz Vydání tohoto čísla připravila: Lenka Kohoutová, 7.1.2017 27

Život a smrt se nekonečně opakují. Jak dlouho už přicházíme a odcházíme? Když se nenecháme klamat, tak kamkoliv půjdeme, tam nalezneme nirvánu. zenový mistr Jingak Hyesim (1178 1234)