k materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Návrh věcného záměru zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení V Praze dne 26. března 2008 Č. j.: 2008/910/039 1. Zásadní připomínka k předkládanému materiálu Hospodářská komora ČR navrhuje komplexně přepracovat předloţený materiál takto: problematiku konstrukční bezpečnosti výrobků a technických zařízení řešit v návaznosti na zákon č. 22/1997 Sb., tak, aby technické poţadavky byly adresovány pouze na výrobky a technická zařízení bez ohledu na to, v jakém resortním uspořádání v ČR jsou pouţívány nebo provozovány; problematiku stanovení podmínek bezpečného provozu výrobků a technických zařízení (světlo, teplo, atd.) tam, kde je to potřebné, upravit v rámci právních předpisů vydávaných ministerstvem práce a sociálních věcí a ostatních dotčených resortů se zohledněním principů regulované sféry, (např. respektování návodu k pouţívání); problematiku technologických výrobních a dopravních celků a systémů upravit zvláštním právním předpisem ministerstva práce a sociálních věcí; výkon kontrolní činnosti státního orgánu dozoru v oblasti provozu navázat na zákon č. 251/2005 Sb. a ostatní resortní předpisy; dbát, aby předkládaný návrh nebyl v rozporu s právními předpisy a respektoval mezinárodní a evropské dokumenty týkající se problematiky provozních rizik technických zařízení a konstrukční bezpečnosti dříve instalovaných a pouţívaných výrobků a technických zařízení; dbát, aby předkládaný návrh nestanovoval řadu dalších nadbytečných povinností podnikatelským subjektům a byl v souladu s praxí pouţívanou v oblasti provozu technických zařízení v ostatních technicky vyspělých evropských státech. ODŮVODNĚNÍ: A. Upozorňujeme na nesoulad předloţeného návrhu věcného záměru zákona s následujícími právními předpisy: zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze dne 17. června 1993, oddíl A, vloţka 8179 Bankovní spojení: ČS, a.s. Praha 4, číslo účtu: 997402/0800
Zákon č. 22/1997 Sb. a jeho prováděcí předpisy implementující do právního řádu ČR evropské směrnice, a to nejen tvrzením Odborná veřejnost oprávněně očekává, ţe se změní i právní úprava stanovující povinnosti dodavatelů, ale zejména nerespektováním: Návodu k pouţívání, jako základního dokumentu, který výrobci nebo dodavatelé povinně dodávají se stanovenými výrobky zákazníkům tak, aby unesli svoji odpovědnost vyplývající jim ze zákona č. 59/1998 Sb., a ustanovení týkajících se opakovaného pouţití výrobků, viz 2, 3, 12 a 13b. vztahů po zakoupení stanoveného výrobku, kdy podle zákona č. 22/1997 Sb. je stanovený výrobek na základě uzavřeného kontraktu předán uţivateli, přičemţ podle předloţeného věcného záměru zákona s výrobkem můţe nakládat pouze provozovatel. Podle definice uvedené v kapitole 3.10 je totiţ provozovatel osobou odpovídající za pouţívání a provoz bez ohledu na vlastnický vztah k pouţívanému výrobku nebo k technickým zařízením. Zákon č. 102/2001 Sb., a to nerespektováním věcného obsahu termínu bezpečný výrobek, který je opětovně zaloţen na informacích poskytnutých výrobcem, který i stanovuje dobu, po kterou výrobek za běţných nebo rozumně předvídatelných podmínek uţití nepředstavuje nebezpečí pro spotřebitele. Podle předloţeného věcného záměru tyto informace vydává provozovatel. Zákon č. 179/2006 Sb., kdy veškeré montáţní práce a řízení těchto prací na výrobcích a technických zařízeních, tedy základ profesních činností technických oborů, budou moci vykonávat pouze fyzické osoby splňující předpoklady dosaţeného vzdělání, praxe v oboru a úspěšného vykonání zkoušky ze zvláštní odborné způsobilosti podle právních předpisů ministerstva práce a sociálních věcí a celé nově vznikající Národní soustavy povolání a kvalifikací se stávají nadbytečnými. Absolventi jak školských zařízení, tak v rámci systému dílčích kvalifikací budou muset paradoxně skládat další zkoušky, aby mohli vykonávat svoji profesi. Na novém systému Národní soustavy kvalifikací pracují podnikatelské subjekty jiţ cca 1,5 roku a systém je před spuštěním. Zákon č. 123/2000 Sb., a to s ohledem na Hlavu V - Instalace, pouţívání, údrţba, servis a evidence zdravotnických prostředků a to proto, ţe v tomto zákoně je obsaţena úprava týkající se i Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Ten jako správní orgán, kontroluje mj. činnosti spadající pod oblast bezpečnosti zdravotnických prostředků. Předkládaný návrh věcného záměru rovněţ není provázán s platnými právními předpisy: nařízení vlády č. 406/2004 Sb.; nařízení vlády č. 101/2005 Sb.; vyhláška ČBÚ č. 75/2002 Sb. B. NESOULAD S PRÁVEM EU A MEZINÁRODNÍMI DOKUMENTY Předloţený věcný záměr nerespektuje: principy odpovědnosti výrobce nebo dodavatele za bezpečnost výrobku po dobu jeho pouţívání nebo provozu stanovením postupů, termínů, odborné způsobilosti osob podílejících se na prohlíţení, seřizování, zkoušení, opravování a celkově zajištění bezpečného provozu uvedením těchto poţadavků v návodu k pouţívání. Stránka 2 z 6
Tyto principy jsou promítnuty do všech evropských směrnic vydaných pro tzv. regulovanou sféru. Domníváme se, ţe zavádění termínů Řád prohlídek, revizí, zkoušek a údrţby po vzoru technologických výrobních a dopravních celků a systémů, je zcela nadbytečné, protoţe takovýto Řád je uveden u všech stanovených výrobků v jejich návodu k pouţívání nebo u dříve instalovaných technických zařízení v českých technických normách. principy analyzování provozních rizik výrobků a technických zařízení s vysokým stupněm zbytkového provozního rizika (viz např. EN 1050:2001) a dlouhým technickým ţivotem u dříve instalovaných nebo pouţívaných výrobků a technických zařízení, jako základ zvýšení bezpečnosti promítnutím poţadavků současného stupně technického poznání. Podle věcného návrhu je i v této době postačující pro území ČR, na rozdíl od technicky vyspělých států EU, uplatňování jednoho ze základních principů centrálně řízeného hospodářství, a sice porovnávat prostřednictvím kontrol a revizí soulad předmětného výrobku nebo technických zařízení s průvodní dokumentací. Existuje-li soulad, není potřebné po celou dobu ţivotnosti výrobku nebo technického zařízení provádět analýzu rizik (viz např. ISO/TS 14798) a jakkoliv zasahovat do jejich konstrukce. oblast konstrukční bezpečnosti výrobků a technických zařízení, kdy bezpečnostní rizika konstrukcí lze odstranit pouze konstrukčním zásahem a ne navrhovaným zvýšením počtu kontrol a revizí, jak to na území ČR bylo praktikováno od roku 1968. Uvedená skutečnost je v předloţeného návrhu věcného záměru zcela srozumitelně podporována tvrzením uvedeným v čl. 10.2.2 provozovatel odstraňuje na technických zařízeních pouze závady bránící bezpečnému provozu, kdy předkladatel povaţuje provozní rizika za závady. C. VÝRAZNĚ ODLIŠNÁ ÚPRAVA OD NÁRODNÍ ÚPRAVY JINÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍ EU Ustanovení kapitoly D. 1. b) by mělo odpovídat skutečnosti. Doporučujeme zde doplnit příslušné předpisy upravující danou oblast. Zmínka o vyhrazených technických zařízeních byla poprvé uvedena jako legislativní zkratka ve vládním nařízení č. 53/1952 Sb. pro účely vymezení odborného technického dozoru. Termín vyhrazená technická zařízení se tak zdá být ryze československým specifikem, bez jakékoliv bliţší vazby na kategorizaci technických zařízení v EU. Obecně je praxe technicky vyspělých států EU zaloţena v oblasti zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení na principech: řídí se výhradně výskytem provozních rizik vyvolávajících nebezpečné situace přímo ohroţující zdraví dopravovaných a jinak zúčastněných osob, servisních a inspekčních pracovníků; provozní rizika této úrovně u jednotlivých technických zařízení se stanovují prováděním analýz havárií, nehod, zohledněním historie a sociálního očekávání; nápravná opatření jsou vţdy na úrovni současného technického poznání; technické zařízení se stává bezpečným, aţ kdyţ neobsahuje ţádná výše uvedená provozní rizika. Stránka 3 z 6
Předloţený návrh věcného záměru je však zaloţen na poněkud odlišných principech, a to: technické zařízení se průběţně po celou dobu svého technického ţivota porovnává s průvodní dokumentací; odpovídá-li technické zařízení poţadavkům průvodní dokumentace, je povaţováno za bezpečné (můţe to být po celou dobu své ţivotnosti); rizika technického zařízení v provozu se hodnotí podle selhání ochranných a bezpečnostních prvků nebo nedodrţení předepsaných provozních postupů (provozovatelem) a jsou povaţována za závady. Pokud byl předloţený návrh věcného záměru skutečně vypracován na základě provedené podrobné analýzy právního a skutkového stavu, jak uvádí Důvodová zpráva, nebyly zřejmě vzaty v úvahu základní skutečnosti vztahující se k provozu technických zařízení, a to jak na úrovni ČR, tak na úrovni EU. Povaţujeme za podstatný nedostatek předkládané úpravy skutečnost, ţe předkladatel věcného záměru povaţuje za technické zařízení technologické výrobní a dopravní celky a systémy, a těmto pak podřizuje popisovaný reţim zajištění bezpečného provozu. Nemůţe se tedy věnovat technické konstrukční bezpečnosti, ale pouze: kontrolní činnosti provozovatele; porovnáváním technologického celku s průvodní dokumentací; stanovováním správných postupů kontrol, revize, údrţby atd. provozovatelem; odstraňování provozních závad; zjišťováním selhání ochranných a bezpečnostních prvků; povinnostem provozovatele a nikoliv vlastníka (vlastnické struktury zřejmě v těchto případech nejsou moc průhledné) atd., coţ je v oblasti stanovených výrobků a technických zařízení podle zákona č. 22/1997 Sb. pouze obtíţně představitelné, a ve srovnání s praxí technicky vyspělých států EU nemoţné. D. NESOULAD POUŢITÉ TERMINOLOGIE S OBECNÉ POUŹÍVANOU TERMINOLOGIÍ Obecně byly pouţity definice vyhovující technologickým výrobním a dopravním celkům a systémům, které jsou pro danou oblast výrobků a technických zařízení nevyhovující, neboť není zřejmé, jakým technickým zařízením je elektrárna nebo liniová stavba rozvodu vysokého napětí. Zcela zde postrádáme definice pouţitých termínů, jako jsou: ohroţení ţivotů a zdraví osob; zvýšená míra ohroţení ţivotů a zdraví osob; ohroţení majetku; zvýšená míra ohroţení majetku; ohroţení ţivotního prostředí; zvýšená míra ohroţení ţivotního prostředí; závaţné nebo vysoké riziko ohroţení ţivotů a zdraví osob, majetku nebo ţivotního prostředí; provoz technických (vyhrazených) zařízení; Stránka 4 z 6
pouţívání technických (vyhrazených) zařízení; komplexní bezpečnost spojené s provozem (vyhrazených) technických zařízení; provozní spolehlivosti (vyhrazených) technických zařízení; poţadavky na zajištění provozní spolehlivosti (vyhrazených) technických zařízení (viz kapitola C. 2.1). Dále navrhujeme upřesnit pojmy: provozuschopností technického zařízení; bezpečností technického zařízení; bezpečnostním konstrukčním poţadavkem; provozním rizikem; průvodní dokumentací; provozní dokumentací; třídami technického zařízení; technickou inspekcí; modernizací, rekonstrukcí, podstatnou změnou, opravou atd. E. NADMĚRNĚ ADMINISTRATIVNÍ A FINANČNÍ ZATÍŢENÍ PODNIKATELŮ Předloţený návrh věcného záměru představuje nadměrné administrativní zatíţení podnikatelů, a to v několika směrech: neuznání odborné kvalifikace pracovních sil získané ukončením vzdělání nebo v rámci systému dílčích kvalifikací podle zákona č. 179/2006 Sb., a to vzhledem k duplicitnímu stanovení (zřejmě rozdílných) poţadavků na odborné vzdělání a odbornou praxi přezkoušením všech profesních pracovníků pro výkon činností na technických zařízeních novým autorizovaným orgánem; neuznáním odborné způsobilosti výrobních a dodavatelských firem pro montáţ, opravy, údrţbu atd. Tyto podnikatelské subjekty sice v případě nových výrobků uváděných na trh nebo do provozu podle zákona č. 22/1007 Sb. (a jeho prováděcích předpisů) mohou tyto úkony vykonávat, nicméně po předání výrobku nebo technických zařízení uţivateli a jeho pouţívání nebo uvedení do provozu, musí tyto podnikatelské subjekty opětovně poţádat státní orgán o přezkoumání, zda jsou vůbec schopny se o své výrobky dále starat; zavedení zcela nové autorizace k ověřování stavu vyhrazeného technického zařízení státním úřadem, kdy podnikatelský subjekt dodávající zařízení a předepisující v návodu k pouţívání kdo, kdy a jak můţe s výrobkem nebo technickým zařízením nakládat (v případě technických zařízení s vysokým stupněm zbytkového provozního rizika je to podnikatelský subjekt nebo jím zaškolené a pověřené subjekty), musí z tohoto důvodu opětovně poţádat státní orgán o prověření svých schopností na základě správního poplatku; autorizovaný podnikatelský subjekt musí pak poţádat o pojištění své odpovědnosti za škodu způsobenou svou činností s tím, ţe minimální výše pojistné částky bude stanovena prováděcím předpisem. Stránka 5 z 6
V souvislosti s výše uvedeným se z pohledu profesních sdruţení podnikatelů jedná o zcela nadbytečné činnosti státní správy, které si v případě potřeby zajištění řádného výkonu profesní činnosti mohou profesní sdruţení vykonávat sama, stejně jako je tomu ve vyspělých státech EU. Úkolem státu dle našeho názoru by měl pouze být dohled (kontrolní činnost) nad dodrţováním stanovených principů (viz níţe). F. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY NA ÚSEKU BEZPEČNOSTI PROVOZU VYHRAZENÝCH TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce v 3, odst. 1 zakládá jednoznačnou, a podle našeho názoru, zcela dostatečnou kompetenci k výkonu dozoru nad zajištěním bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení: Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z d) právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. S přihlédnutím k výše uvedenému jsme toho názoru, ţe kompetence potřebné pro výkon dozoru státu nad bezpečností provozu vyhrazených technických zařízení je zcela dostatečná a proto není potřeba ji dále precizovat a nedomníváme se, ţe jsou tu důvody, proč by státní orgány měly v rámci svého výkonu samy konat, např. prověřovat odbornou způsobilost montérů technických zařízení, mimo kontrolu dodrţování povinností v oblasti provozu technických zařízení, obdobně jako je tomu v technicky vyspělých státech EU. K výkonu kontrolních činností v rámci technického dohledu v oblasti pracovněprávních vztahů doporučujeme vyuţít odborníků soustředěných v organizaci státního odborného dozoru. Stránka 6 z 6