Městský soud v Praze PROSTŘEDNICTVÍM VEŘEJNÉ DATOVÉ SÍTĚ V Praze dne 7. prosince 2016 Žalobce: Oživení, o.s. IČ: 6736 5353 sídlem Muchova 232/13, 160 00 Praha 6 - Dejvice zapsaný ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl L, vložka 8516 (dále jen Žalobce ) Právně zastoupen: Žalovaný: Mgr. Andrea Kohoutková, advokátka sídlem, ČAK 15186 OTE, a.s. IČ: 264 63 318 sídlem Praha 8 - Karlín, Sokolovská 192/79, 186 00 zapsaný v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 7260 Žaloba proti rozhodnutí představenstva OTE, a.s. spis. zn. 2016/O/1005 ze dne 11. 10. 2016, doručená žalobci 14. 10. 2016 Soudní poplatek ve výši 3000,- Kč bude zaplacen na výzvu soudu Přílohy: dle textu
I. Žalobce podal dne 22. 9. 2016 Žalovanému jakožto povinnému subjektu ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., zákona o svobodném přístupu k informacím (dále již jen InfoZ ) žádost, ve které požadoval následující informace: Veškeré smlouvy mezi OTE, a.s. a Českomoravskou komoditní burzou Kladno (sídlem: náměstí Sítná 3127, 272 01 Kladno, IČ: 49546392), které kdy byly uzavřeny, a to včetně všech jejich změn a dodatků. Důkazy: Žádost o informace Žalovaný dne 22. 9. 2016 vydal rozhodnutí pod zn. 2016/O/950. V tomto rozhodnutí žádost Žalobce Žalovaný odmítl. Rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí předmětných informací Žalovaný odůvodnil takto: Společnost OTE, a.s., není povinný subjekt ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Povinnost poskytovat informace mají subjekty, na něž dopadá ustanovení 2 uvedeného zákona. Jsou to především dle odst. 1 předmětného ustanovení subjekty, které mají dle uvedeného zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jmenovitě státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Další skupinou subjektů podřízených režimu tohoto zákona jsou subjekty uvedené v odst. 2 předmětného ustanovení, tj. povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. OTE, a.s., takovým subjektem není. Bez ohledu na výše uvedené má OTE, a.s., jako operátor trhu podle 20a odst. 4 písm. g) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a změně některých zákonů (energetický zákon), ve spojení s 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona a 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinnost zajistit ochranu skutečností
majících povahu obchodního tajemství a jiných skutečností, které nejsou veřejně dostupné a o nichž se dozvěděl při výkonu svých činností. Jedinou výjimku představuje v mezích dle 15a energetického zákona povinnost poskytovat informace orgánům státní správy. Nemůže být pochyb, že znění smluv, jejichž poskytnutí požadujete, představuje obchodní tajemství jak naší společností, tak i příslušného smluvního kontrahenta, a jejich poskytnutí je tudíž nepřípustné. Důkazy: Rozhodnutí o odmítnutí žádosti Proti uvedenému rozhodnutí podal Žalobce dne 29. 9. 2016 v zákonné lhůtě odvolání, kterým se domáhal zrušení rozhodnutí sp. zn. 2016/O/950 ze dne 22. 9. 2016 a přikázání požadované informace poskytnout. Důkazy: Odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti Dne 14. 10. 2016 obdržel Žalobce do datové schránky rozhodnutí Žalovaného ze dne 11. 10. 2016 pod sp. zn. 2016/O/1005 vydané představenstvem Žalovaného, kterým bylo shora uvedené odvolání zamítnuto a rozhodnutí Žalovaného ze dne 22. 9. 2016 bylo potvrzeno. Důkazy: Rozhodnutí o odvolání Potvrzení o doručení rozhodnutí o odvolání do datové schránky Žalobce II. Proti rozhodnutí Žalovaného ze dne 11. 10. 2016 pod zn. 2016/O/1005 podává Žalobce v zákonné lhůtě t u t o žalobu, neboť výroky obsažené v napadeném rozhodnutí považuje za nezákonné, přičemž nezákonnost rozhodnutí spatřuje zejména v následujících dvou důvodech:
a) Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil své prvoinstanční rozhodnutí, kdy odmítl poskytnout předmětné informace s odkazem na skutečnost, že není povinným subjektem podle 2 InfoZ. K tomuto důvodu Žalobce opakuje svůj názor formulovaný již v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí Žalovaného. Žalovaný je dle názoru Žalobce a dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu veřejnou institucí ve smyslu 2 odst. 1 InfZ, a je jej třeba vnímat jako povinný subjekt ve smyslu InfZ. Přelomovým rozhodnutím pro výklad pojmu veřejné instituce byl nález Ústavního soudu sp. zn. I. 260/06260/06 (Letiště Praha, s. p.), který k určení, zdali se jedná o instituci veřejnou, či soukromou, zavedl doktrínu převažujících znaků. Těmito kritérii jsou: 1. Vznik právnické osoby 2. Subjekt zřizovatele 3. Ovládání 4. Dohled 5. Účel Žalovaný byl zřízen dne 18. 4. 2001 Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR prostřednictvím jednajícího Ing. Františka Kubelky, náměstka ministra průmyslu a obchodu. Žalovaný má rovněž jediného akcionáře - Českou republiku. Tím je naplněno rovněž kritérium ovládání. Práva akcionáře ve společnosti vykonává jménem státu jako věcně příslušný státní orgán Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, tzn., že vykonává nad žalovanou i dohled. V zakládajícím právním jednání je rovněž uvedeno, že je společnost zřízena kompetenčně příslušnou organizační složkou státu k zajišťování činností operátora trhu, ke kterým mimo jiné patří zpracovávání bilance nabídek a poptávek na dodávku elektřiny, organizování krátkodobého trhu s elektřinou, vyhodnocení skutečných a
Mgr. ANDREA KOHOUTKOVÁ sjednaných dodávek a odběrů elektřiny, zajišťování zúčtování odchylek skutečných a sjednaných dodávek a odběrů elektřiny apod. Povaha této činnosti dle názoru Žalobce rovněž svědčí o veřejném účelu společnosti. Dle názoru Žalobce tak v případě Žalovaného zásadním způsobem převažují znaky svědčící o její veřejné povaze, a z tohoto důvodů má Žalobce zato, že Žalovaný je povinným subjektem ve smyslu InfZ. Výše zmiňovaná argumentace je opřena o ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu naposledy opět potvrzenou v řízení o kasační stížnosti ČEZ, a.s. sp. zn. 2 As 155/2015. b) Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil své prvoinstanční rozhodnutí rovněž s odkazem na povinnost ochrany informací z důvodu obchodního tajemství Žalobce poukazuje na ustálenou soudní praxi, kdy v žádném případě nelze považovat smlouvu popř. smlouvy jakožto celek za předmět obchodního tajemství. Žalobce na oporu svého tvrzení poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové spis. zn. 31 Ca 189/2000 ze dne 25. 5. 2000, ve kterém soud dospěl k následujícím právním závěrům: Obchodní tajemství je pojmově vymezeno v 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Aby se jednalo o obchodní tajemství, je nutno, aby byly naplněny všechny znaky zákonem stanovené, tj. musí se jednat o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají alespoň potenciální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel musí utajení odpovídajícím způsobem zajišťovat. Má-li se jednat o obchodní tajemství, musí nést všechny uvedené pojmové znaky. Ochrana obchodního tajemství přitom nevzniká evidencí nebo zápisem, ani uvedením této okolnosti např. do smlouvy o dílo, ale vzniká okamžikem naplnění všech pojmových znaků obchodního tajemství. ( ) Lze tedy shrnout, že obchodní tajemství, jako předmět práv náležejících k podniku, je kategorií objektivní, a že se proto o ní nestačí "jen dohodnout", jako tomu mělo být v daném případě.
Stejné pojetí obchodního tajemství bylo rovněž převzato do 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ze shora uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že obchodní tajemství je kategorií objektivní, kdy je k jeho existenci nutným předpokladem naplnění všech zákonem stanovených znaků. Musí jít kumulativně o informace konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné, které souvisejí se závodem a jejichž utajení vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem. Pokud by (čistě hypoteticky) některá z ustanovení předmětných smluv naplňovala všechny znaky předvídané zákonem, nelze v žádném případě přijmout premisu, že veškeré informace obsažené v předmětných smlouvách by mohly naplňovat zákonem stanovené znaky obchodního tajemství. Žalovaný tak měl, za předpokladu, že předmětné smlouvy vůbec obsahovaly obchodní tajemství splňující zákonné podmínky, poskytnout smlouvy v rozsahu omezeném ochranou obchodního tajemství. Žalovaný ovšem v prvoinstančním rozhodnutí jen lakonicky sdělil žadateli, že smlouvy Žalovaného s Českomoravskou komoditní burzou Kladno jsou bezpochyby obchodním tajemstvím jako celek, aniž by proto žalobci sdělil své důvody. Žalobce závěrem považuje za nezbytné zdůraznit, že InfoZ je provedením čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ), zejména pak čl. 17 odst. 4 a 5 Listiny. Listinou zaručené právo na informace lze omezit pouze zákonem, a to pouze za předpokladu, že takové opatření je v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Je neakceptovatelné, a to i dle názoru Nejvyššího správního soudu, vysloveného např. v rozsudku č.j. 1 As 17/2008-67 ze dne 7. 5. 2008, aby docházelo ze strany povinných subjektů k účelovému zužování obsahu ústavně zaručených práv: Právo na informace se řadí mezi politická práva jednotlivců. Jeho smyslem je kontrola veřejné správy, resp. povinných osob, mimo jiné též kontrola vynakládání veřejných prostředků a hospodaření s veřejným majetkem. III.
Pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení právní zástupce Žalobce sděluje, že je plátcem DPH. Žalobci nejsou známy žádné osoby zúčastněné na řízení. Vzhledem k výše uvedenému Žalobce navrhuje, aby soud vydal tento IV. r o z s u d e k: I. Rozhodnutí Žalovaného ze dne 22. 9. 2013, sp. zn. 2016/O/950 se zrušuje. II. III. IV. Rozhodnutí o odvolání Žalobce ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 2016/O/1005 se zrušuje. Žalovaný je povinen poskytnout žalobci veškeré smlouvy mezi Žalovaným a Českomoravskou komoditní burzou Kladno (sídlem: náměstí Sítná 3127, 272 01 Kladno, IČ: 49546392), které kdy byly uzavřeny, a to včetně všech jejich změn a dodatků, a to do patnácti 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení.